Jezevčík

Ačkoliv existuje několik samostatných typů jezevčíků, kteří se ve výstavních kruzích posuzují odděleně a exteriérem se nápadně liší, charakteristické vlastnosti se u všech variant plemene shodují, s výjimkou pověstné větší ostrosti drsnosrstého jezevčíka, která nemusí být pravidlem. Jezevčík je značně osobitý, dominantní, inteligentní, houževnatý a temperamentní pes, jenž dokáže být přítulným a oddaným společníkem. Oplývá ale i poměrně dosti velkým sklonem k nezávislosti a tvrdohlavosti, někdy mívá sklony k nervozitě či doslova drzému a prohnanému jednání. Roli hlídače zvládá bravurně, poctivě ohlásí každého blížícího se návštěvníka. Většinou si vytváří dobrý vztah k dětem.

Toto plemeno nepatří mezi primárně sportovní, přesto se někteří aktivní chovatelé s jezevčíkem věnují úspěšně psím sportům typu agility, dogfrisbee či flyballu. Jezevčík totiž potřebuje pravidelný pohyb, ačkoliv si vystačí s kratšími každodenními procházkami a dostatečným vybouřením venku v podobě intenzivnějšího proběhnutí či poutavé hry. Fyzická aktivita musí být zvolena s ohledem na unikátní tělesnou konstituci tohoto plemene, která s sebou nese řadu zdravotních rizik. Jezevčík by neměl často chodit do schodů, neboť je vysoce náchylný na problémy s páteří. Nehodí se pro adrenalinového sportovce, kterého by měl doprovázet při velmi náročných aktivitách. Naopak se spokojí i s klidnějším domovem u méně fyzicky zdatných chovatelů.

Výcvik jezevčíka nelze označit za nejsnadnější. Patří mezi plemena, která se při svém původním pracovním využití musela umět rozhodovat ve stěžejním okamžiku sama. Jezevčík je silný individualista, i když se jedná o inteligentního a chápavého psa, není mu vlastní přirozená touha maximálně vyhovět pánovi a reagovat ihned na každý povel, ať už je jakýkoliv. S výcvikem jezevčíka není radno otálet a je nezbytné zachovávat naprostou důslednost. Důležitou součástí výchovy musí být pečlivá socializace, jezevčík může mít sklony k dominantnímu chování a je třeba, aby si již od raného mládí zvykal na pobyt mezi cizími lidmi a zvířaty.

Srst hladkosrstých jezevčíků vyžaduje pouze minimální péči. Ideální je občasné pročesání pomocí kartáče či speciální česací rukavice.

U dlouhosrstých jezevčíků vyčesáváme srst minimálně dvakrát týdně. Pravidelná péče je nezbytná pro zamezení vytváření nepříjemných chuchvalců, jejichž rozčesávání činí psovi bolest, v pokročilém stadiu není ani možné a jediné řešení představuje jejich opatrné odstřihnutí. Srst je zpravidla zkracována pomocí k tomu určených nůžek v oblasti hřbetu, na bocích a horní části ocasu.

Osrstění drsnosrstého jezevčíka vyžaduje přibližně dvakrát až třikrát ročně speciální péči v podobě trimování (vytrhávání odumřelých chlupů). Pro optimální vzhled a zdraví srsti můžeme nechat psa trimovat ve speciálním salonu, pokud si na to netroufáme sami.

U všech typů srsti opatrně zastřiháváme přerostlou srst mezi polštářky.

Zvýšenou pozornost je třeba věnovat zevnímu zvukovodu psa, nezbytné jsou pravidelné kontroly uší, zda nedošlo k znečištění vnitřku ucha, popřípadě očištění adekvátním přípravkem. Pravidelně kontrolujeme drápy psa, zda nejsou přerostlé, zároveň čistíme alespoň jednou týdně psovi zuby měkkým kartáčkem a zubní pastou pro psy.

Celoroční pobyt jezevčíka venku není vhodný, tento pes patří do domu či do bytu.

Jezevčíci jsou jediným psím plemenem, které tvoří v rámci rozdělení dle mezinárodní organizace FCI samostatnou skupinu. Ve Velké Británii jsou jezevčíci zařazeni do stejné skupiny jako teriéři.

Jezevčík bývá často spojován s nepříliš vstřícným vztahem k ostatním zvířatům. Skutečnost, že záleží na výchově a podmínkách stanovených od malička, dokazuje kuriózní případ, který vloni překvapil celý svět. V oklahomské zoo se hladkosrstý jezevčík blízce spřátelil s místním lvem. Lev, který trpí zdravotními problémy, je od jezevčíka velmi opečováván. Jejich přátelství dosáhlo stupně nejvyšší důvěry, svět obletěly snímky, kde si obrovský lev nechává od malého jezevčíka oblizovat tvář a čistit zuby. Manažer zoo vysvětlil tuto pozoruhodnost tím, že pes i lev spolu vyrůstali a znají se od dětství.

Každý pes má specifické nároky na výživu z hlediska nutričních hodnot přijímaného krmiva. Jezevčík patří mezi malá plemena, pro něž existuje na trhu téměř nekonečná škála alternativ z oblasti kompletních granulovaných a konzervovaných krmiv. Nejpohodlnější volbou je kvalitní granulované krmivo, které spolehlivě pokrývá denní nároky na dostatečný přísun vitamínů a minerálů. Na adresu tohoto druhu krmiva se ale ozývají i kritické hlasy, poukazující na vysoký obsah obilovin a umělých přídatných látek. Z hlediska čerstvosti a původnosti potravy je optimálnější připravovat krmivo přímo doma, znovu objevenou praxí je i krmení syrovým masem při zachování určitých speciálních podmínek. V takovém případě je však velmi obtížné docílit každodenní obsahově vyvážené stravy. Obecně platí, že krmivo vybíráme vždy podle velikosti a aktuálního věku psa. Dobré je poradit se o vhodné výživě s veterinárním lékařem, podstatné informace získá začínající chovatel od původního chovatele štěněte, na jehož krmnou praxi by měl minimálně zpočátku plynule navázat.

Průměrná délka života: 14 – 16 let.

Jezevčík patří mezi psí plemena, jejichž zástupci se mohou dožít velmi vysokého věku. Přesto i toto plemeno trpí ve zvýšené míře na některá konkrétní onemocnění. V důsledku tělesné konstituce je jezevčík obzvláště náchylný na problémy s meziobratlovými ploténkami. Je nezbytně důležité dbát na jeho zdravý pohyb bez nežádoucího zatěžování zádové partie. Jezevčíci mají taktéž silné sklony k obezitě, která jde ruku v ruce s velkým apetitem některých psů tohoto plemene. Opět záleží na chovateli, zda svého psa v tomto ohledu náležitě usměrní a zdravotnímu problému tak preventivně předejde. Stejně jako u jiných plemen malého vzrůstu se může u tohoto psa vyskytnout luxace pately, zejména v pokročilejším věku. Jezevčíka rovněž řadíme do skupiny plemen, u kterých je v průměru zaznamenáno více případů Cushingova syndromu. Jedná se o endokrinologické onemocnění, při němž je v nadměrném množství vylučován hormon kortizol. Mezi další zaznamenaná onemocnění patří epilepsie, dysplazie loketního kloubu, potíže s análními žlázami či oční choroby. V případě psů používaných při lovu divokých prasat hrozí riziko nakažení Aujezskyho chorobou.

Toto plemeno je dlouhodobě velmi populární. S tím souvisí bohužel i některé negativní okolnosti, včetně neblahé aktivity bezohledných množitelů, kteří nabízejí jak na běžícím pásu štěňata z pochybného chovu. Tito psi vykazují velké množství zdravotních problémů. Při výběru štěněte jezevčíka je proto nutné postupovat velmi obezřetně a pečlivě. Ideálním řešením, které eliminuje rizika pro budoucího chovatele a je pozitivním počinem i z hlediska celostní a dlouhodobé perspektivy, je zakoupení štěněte jezevčíka s průkazem původu z řádně registrovaného chovu. Pouze v rámci kvalitního a zodpovědného chovu bude zachována dobrá zdravotní kondice plemene.

Pro jedince normálního rázu (standardní velikost) je kromě získání kladného hodnocení při bonitaci předpokladem k uchovnění hmotnost u fen max. do 9 kg, u psů do 9,5 kg. Nutná je účast na oblastní výstavě či na výstavě se zadáváním čekatelství CAC na území České republiky, a to s výstupním hodnocením nejhůře velmi dobře. Pes musí být v době výstavy starší 12ti měsíců. Další nezbytnou podmínkou je splnění pracovní povrchové zkoušky, která sestává ze dvou disciplín (hlasitost na stopě, norování) s následujícím hodnocením: Hodnocení hlasitosti na stopě nejhůře dobré; ochota k práci nejhůře dobré (bezkontaktní norování), hlasitost (bezkontaktní norování) nejhůře velmi dobré. Pokud pes absolvuje v zahraničí zkoušku z kontaktního norování, musí získat hodnocení nejhůře velmi dobré. Nezbytností pro uchovnění je kompletní chrup.

Pro uchovnění jedince trpasličí či králičí velikosti je třeba kromě kladného hodnocení při svodu splnit následující podmínky: Standardní velikostní limit (obvod hrudníku u králičího rázu do 30 cm, u trpasličího do 35 cm); účast na oblastní výstavě či na výstavě se zadáváním čekatelství CAC na území České republiky, a to s výstupním hodnocením nejhůře velmi dobře; pes musí být v době výstavy starší 15ti měsíců; úspěšné splnění libovolného typu zkoušky v rámci zkušebního řádu ČMMJ či kontaktní norování v zahraničí. Co se týče zubního vzorce, tolerována je pouze absence dvou zubů z kategorie P1 či M3.

Mezi vylučující vady patří závažné odchylky zubního skusu a postavení zubů, absence některého ze špičáků či řezáků, nesprávné postavení hrudníku (odsazení) a zápěstního kloubu (tzv. překlubování), vadný ocas, příliš rozvolněné postavení lopatek, absence pálení u černého zbarvení, bílé zbarvení, zbarvení odlišné od povoleného standardu, behaviorální vady ( nadměrná agresivita či bojácnost).