topovat ověřit
23.01.2024 / 26.04.2024
Chodský pes

Chodský pes

Chodský pes
100%
Další pojmenování: chodský ovčák
Chodský pes

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Plemena neuznaná
S pracovní zkouškou
Číslo standardu: 906
Of. zkratka plemene v ČR: CHP
Země původu: Česká republika
Vznik plemene: 13. století
Průměrná délka života: 11 - 13 roků
Původní využití: Obranář, pastevecký pes
Využití dnes: Pracovní pes, Agility, Frisbee, Flyball, Dogdancing, Obedience, poslušnost psa, Obranář, Rodinný pes, Aktivní pes
Kluby v ČR:

Klub přátel chodského psa (http://www.kpchp.org/)

VARIETY PLEMENE Chodský pes

Toto plemeno se nevyskytuje v dalších varietách.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Mapa CZChodský pes je plemeno pocházející ze středověku. Ve 13. století tito psi pomáhali Chodům střežit důležité šumavské cesty vedoucí z Domažlicka do Německa. Psi, kteří chránili pohraničí, byli věrní, houževnatí a odolní. Kromě obrany zvládali i pasení a aktivně se zapojovali do lovu, kdy pomáhali se stopováním.

Ilustrace chodských psů a zmínky o jejich statečnosti se objevují i ve významné české literatuře. Dílo Aloise Jiráska Psohlavci vydané poprvé v roce 1884 vypráví příbeh tří Chodů. Inspiraci pro název čerpal autor údajně od německého spisovatele a historika J. A. Gabriela. Ten ve své práci o Chodech z roku 1864 hovoří o Psohlavcích. Vycházel z obrazu z kláštěra v Pivoni, který zachycuje vítězství Břetislava I., jemuž na pomoc přijeli právě Chodové s praporcem, na kterém byla znázorněna psí hlava, odtud pak pochází přezdívka Psohlavci. Kromě samotného názvu Psohlavci je kniha doplněna ilustracemi od Mikoláše Alše a na některých kresbách nechybí ani verní psí společníci Chodů.

O Chodech psal i Jindřich Šimon Baar a ve svých dílech se zmínil i o chodských psech. Plemeno bylo typově ustáleno a nejvíce se prý vyskytovalo v oblasti vesnice Klenčí.

Stejně jako další plemena i chodský pes byl poznamenán poválečnou dobou. Pokus o uznání Mezinárodní kynologickou unií v roce 1948 byl neúspěšný a k regeneraci plemene došlo až v 80. letech 20. století. Hlavním iniciátorem se stal Ing. Jan Findejs, který se do celé akce pustil na základě fotografií od tehdejšího uznávaného kynologa doc. Ing. Dr. Viléma Kurze.

První iniciativa začala v roce 1984 uveřejněním fotografií chodského psa s výzvou, aby se ozvali lidé, kteří typově podobného psa mají. Pak následovalo porovnání nalezených jedinců se psy na fotografiích a byl vybrán pár, který započne regeneraci. Došlo k registraci chovatelské stanici "na Barance" a v roce 1985 se ze spojení Bessy a Dixi narodil první vrh. Druhý vrh se narodil o rok později ze spojení Bessy a Blesk. V obou vrzích se narodilo 6 stěňat. Chodští psi byli poprvé kynologické veřejnosti představeni v roce 1987 v Brně.

V dalších 5 letech bylo odchováno 35 vrhů chodského psa. Bylo použito několik psů na oživení krevní linie, byly to dvě feny Dina a Brita a tři psi Brix, Alex a Harry. V 90. letech došlo ke sjednocení typu plemene a ustálení kohoutkové výšky. Zásluhu na tom měl výborný pes Birri Chodský pes, který svým štěňatům předával potřebné kvality.

POVAHA

Chodský pes je skvělým rodinným psem. Výborně vychází s dětmi, i ony se ovšem musí naučit psa respektovat. Chodský pes má rád přítomnost ostatních psů a nevyvolává konflikty, je dobré mu najít psího kamaráda, se kterým se budete pravidelně scházet. S dalšími domácími zvířaty vychází bezproblémově a chová se k nim přátelsky, je ale důležité, aby s nimi již vyrůstal a postupně si na ně zvykal.

Mezi jeho přednosti patří snadná ovladatelnost a lehkost výcviku, hodí se pro začátečníky a pánem mu může být i teenager, kterého bude plně respektovat. Je to citlivá duše, takže při jeho výchově musíte postupovat empaticky, zapomeňte na hrubost a tvrdé vedení. Je vhodné k výcviku používat pozitivní motivaci, hodně pochval a hru, ta může být často lepší odměnou než nějaká dobrůtka. 

Zástupci tohoto plemene jsou inteligentní a všestranně využitelní, je možné se s nimi věnovat různým kynologickým aktivitám a sportům. Jsou velmi aktivní a mají rádi aportování. Milují blízkost svého pána a rodiny, je skvělým hlídačem.

 

POHYB

Chodský pes je aktivní a potřebuje dostatek pohybu. Radost mu udělá jakákoliv aktivita, kterou může vykonávat společně s vámi. Hodí se na dlouhé procházky, běhaní i jako společník ke kolu.

Jestliže se chcete věnovat kynologickým sportům, tak je pro vás choďák ideální partner. Díky své všestranné využitelnosti je vhodný na velké množství disciplín. Plemeno se hodí na agility, dogdancing, dogfrisbee, dogtrekking, ale uplatnění nalezne i ve všestranném nebo záchranářském výcviku, obedienci, pasení a canisterapii, pro kterou mají chodští psi výborné předpoklady.

 

PÉČE

Jelikož je chodský pes dlouhosrstý a má podsadu, tak potřebuje pravidelně, alespoň jednou týdně, vyčesávat, v období línání se připravte na velké množství chlupů a každodenní česání, abyste alespoň část uvolněné srsti zachytili hřebenem.

Pozornost je nutné věnovat drápům a zajistit, aby nepřerůstaly, i když u psů větších plemen tento problém není tak častý, jelikož si drápy obrušují při běžném pohybu po tvrdému povrchu. Po ruce byste měli mít gilotinu, nebo kleště na drápky a v případě potřeby zasáhnout. Nezapomínejte kontrolovat pátý prst na předních tlapkách, ten se nedotýká země a tudíž nedochází k jeho obroušení.

Potřebnou péči byste měli věnovat i psímu chrupu a předcházet zubnímu kameni. Existují doplňky, které můžete přidávat do krmení nebo lze zuby čistit mechanicky. Kontrolovat byste měli i uši a v případě potřeby nechat vyčistit, což vám udělá veterinární lékař.

ZAJÍMAVOSTI

Chodský pes je naším národním plemenem a jeho kořeny bychom mohli hledat už ve 13. století. K regeneraci plemene ovšem došlo až v 80. letech minulého století. V současné době není plemeno uznáno Mezinárnodní kynologickou unií (FCI), ale o jeho uznání se společně s pražským krysaříkem, naším nejmenším národním plemenem, aktivně usiluje.

Po uznání bude chodský pes patřit do první skupiny ke psům ovčáckým, pasteveckým a honáckým, kromě švýcarských salašnických psů. A bude náležet k sekci plemen s pracovní zkouškou.

VÝŽIVA

Aby pes prospíval po všech stránkách, tak potřebuje kvalitní stravu. Můžete jej krmit kompletními krmivy, která obsahují vše, co je pro psa nezbytné. Dále je možné krmit BARFem, tedy kostmi a syrovou stravou, tato metoda je pracnější, jelikož si jednotlivé dávky připravujete doma sami.

Na trhu existuje velké množství granulí, pokud chcete psovi dopřát to nejlepší, tak je nutné abyste si vždy pečlivě přečetli složení a nenechali se nalákat líbivou reklamou. Na prvních místech by se ve složení mělo objevit maso, pokud je v čerstvém stavu, tak musíte počítat s tím, že při zpracování dojde ke zmenšení jeho obsahu. Naopak by se tam neměly objevovat obilniny všech druhů, je vhodné vybírat granule s nízkým nebo nulovým obsahem obilovin.

Pokud chcete mít přehled o tom, co pes skutečně jí, tak pro vás bude vhodné krmit syrovou stravou. Než tak začnete svého psa krmit, tak je nutné si nastudovat potřebné informace. Musíte totiž sestavit vyváženou krmnou dávku, ve které bude mít váš chodský pes vše, co potřebuje. Pro začátek si pamatujte, že kosti musíte vždy podávat syrové.

Při výběru krmení byste vždy měli zohlednit věk psa, potrava pro štěňata, dospělé psy a seniory se liší zejména v poměru tuků a dalších analytických složek. Některá kompletní krmiva se navíc prodávají i s určením pro malá, střední a velká plemena, při čemž je to odstupňováno váhou.

Zdraví

Průměrný věk: 11 až 13 let

Chodský pes je zdravé a odolné plemeno, které není zatíženo zvláštními chorobami. U psů, kteří jsou přijímáni do chovu se vyžaduje vyšetření na dysplazii kyčelního kloubu (DKK), uchovnění mohou být jedinci nejhůře s druhým stupněm. Jiná zdravotní vyšetření nejsou požadována. 

Feny mají předpoklad být skvělými matkami, porody probíhají ve většině případů bez problémů a štěňata mají dobře vyvinut sací reflex.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Chodský pes nemá žádné speciální nároky, péče o něj není složitá, vyžaduje jen pravidelné vyčesávání srsti. Jedná se o dost aktivního psa, takže mu musíte dopřát dostatek pohybu a nejlépe jej zaměstnat nějakým kynologickým sportem, při kterém se dostatečně vyřádí.

Díky podsadě, která se skrývá pod hustou dlouhou srstí je chodský pes odolný proti rozmarům počasí a může tak klidně pobývat celoročně venku. Naše zimy snáší velmi dobře, jen v případě velkých mrazů počítejte s tím, že jej vezmete domů. V létě potřebuje dostatek stínu, protože teplo mu příliš nesvědčí. Jelikož choďák miluje blízkost své rodiny, tak je vhodné jeho boudu a kotec umístit poblíž domu. Nemá problém ani s pobytem doma, ocení, že může být neustále s vámi. Potřebuje jen chladnější místnost a bude spokojen.

Chodského psa stejně jako všechna plemena musíte cvičit a socializovat již od raného věku. Je velmi učenlivý, takže vycvičit ho, zvládne i začátečník. Jelikož je to pes citlivý, tak potřebuje jemné, ale důsledné vedení.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Jestliže chcete svého chodského psa uchovnit, tak musíte splnit podmínky, které stanovuje Klub přátel chodského psa. Od věku 18 měsíců se můžete přihlásit na bonitaci, na které bude pes odborně posouzen a výsledný kód bude s výsledkem bonitace zapsán do průkazu původu jedince.

Před bonitací se musíte zúčastnit klubové výstavy (ročně se konají 3) a obdržet nejhůře známku Velmi dobrá. Aby byl výsledek výstavy relevantní pro účel uchovnění, tak je nutné výstavu absolvovat od třídy mladých, třída dorostu ani štěňat nestačí.

Chodští psi musí ve věku 7 až 15 měsíců absolvovat svod. Na této chovatelské akci dochází k posouzení vhodnosti spojení rodičovského páru.

K bonitaci je nutné předložit výsledek rentgenologického vyšetření na dysplazii kyčelního kloubu (DKK), při čemž do chovu mohou být přijati jedinci nejhůře s druhým stupněm postižení. Rentgenový snímek si můžete nechat udělat u svého veterináře, ale pak jej musíte nechat poslat na posouzení klubem určenému veterinárnímu lékaři.

Ve standardu jsou definovány nedostatky, vady a hrubé (vylučující) vady, kvůli kterým by pes nebyl přijat co chovu. Jedná se o ztrátu ušlechtilosti, porušení kohoutkové výšky (u psů méně než 50 cm a více jak 57 cm, u fen méně než 47 cm a více jak 54 cm), jiný než nůžkový skus, ztráta jakéhokoliv zubu, dravčí oko, sklopené nebo svěšené ucho, jiná barva srsti, znaky jinde na těle, depigmentace čumáku, kůže a sliznic, úplná ztráta znaků, chybějící podsada, krátká srst, bázlivost či agrese, monorchismus nebo kryptorchismus.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Jelikož je chodský pes plemeno ovčáckého typu, tak pro laika může být zaměnitelný s jinými ovčáckými psy. Kynolog by jej měl mezi ostatními bezpečně rozpoznat. 

Belgický ovčák

Belgický ovčák

Belgický ovčák se vyskytytuje ve čtyřech varietách: groenendael, tervueren, malinois a lakenois. Záměna chodského psa by byla možná za tervuerena a groenandaela, jelikož oba mají dlouhou srst. V prvním případě je barva srsti šedá, nebo žlutá a maska je tmavší, až do černa. U druhé variety jsou zástupci plemene celočerní. 

První rozdíl mezi chodským psem a belgickým ovčákem je patrný již ve zbarvení. Pro chodského psa je typická černá barva se sytým pálením na místech, která stanovuje standard. Dále je odlišná velikost obou plemen. U našeho národního plemene se výška pohybuje mezi 49 až 55 cm, kdežto belgický ovčák je větší, u psů se uvádí výška 62 cm a u fen 58 cm.

Další rozdíl je ve formátu těla a rozdělení hlavy obou plemen. Chodský pes má obdélníkový rámec těla a partii čenichu kratší než mozkovnu. Belgičtí ovčáci mají dle standardu formát naopak kvadratický a čenichová část může být delší než mozkovna.

 

Německý ovčák

Německý ovčák

Chodského psa byste si mohli snadno splést s dlouhosrstou varietou německého ovčáka, a to zejména v černé barvě s červenohnědými či žlutými znaky. Ovčák může na rozdíl od našeho národního plemene mít i celočerné, šedé či vlkošedé zbarvení.

Podobná je i velikost obou plemen, výška chodského psa se pohybuje od 49 do 55 cm a u ovčáka je to 55 až 65 cm. Navíc mají oba obdélníkový rámec těla. U ovčáka bychom si mohli všimnout mírně spadající zádi (asi v úhlu 23 stupňů k horizontální rovině).

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Chodský pes má obdelníkový rámec a harmonickou stavbu těla, celkově působí kompaktně a elegantně. Typická je pro něj dlouhá a hustá srst s podsadou, díky které je odolný proti chladnějšímu počasí. Velmi charakteristické jsou pro plemeno typické uši, jejich postavení a osrstění. Je to středně velký pes, který v pohybu vypadá lehce a ladně.

Důležité proporce:

Délka trupu má tvořit 110 % výšky v kohoutku, hloubka hrudníku dosahuje 49 % výšky v kohoutku a nosní partie tvoří 46 % délky hlavy. Jedná se o ideální proporce dvouletého jedince.

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 52–55 cm tolerance: +2 cm, -2 cm
fenky: 49–52 cm tolerance: +2 cm, -2 cm
Pozn. k hmotnosti Ideální hmotnost se pohybuje v rozmezí 18–25 kg.
Osrstění:

Tělo pokrývá lesklá, hustá, tvrdší srst, která je dlouhá od 5 do 12 centimetrů. Může být rovná nebo lehce zvlněná. Nejdelší srst nalezneme na šíji, hřbetu, zadní straně stehen a nártech. Pod krycí srstí se nachází dobře vyvinutá podsada. Husté osrstění je i na ocase, z jeho spodní strany je srst praporcovitá. Srst na obličeji, uších a z přední části končetin je krátká a hladká. Bohatě osrstěny jsou i ušní boltce, u jejich kořene a po krajích se tvoří štětky.

Zbarvení:

U chodského psa je přípustné pouze zbarvení black and tan, tedy černá se znaky. Žádoucí jsou syté znaky, které se objevují uvnitř a na kraji uší, na očima, na lících a hrdle, kde dohromady tvoří tvar půlměsíce. Dále je nalezneme na hrudi, nesplývají ovšem se znaky na hrdle. Pálení je patrné na vnitřní a zadní straně stehna, od prstů po hlezna a kolem řitního otvoru.

Znaky se mohou vyskytovat i na spodní straně hrudníku, břicha, ocasu a naopak je můžeme postrádat na zadní straně stehen. Žádoucí jsou syté a zřetelně ohraničené znaky ve všech předepsaných partiích.

Kůže:

Je napjatá a dobře přiléhá. Drápy a polštářky jsou černě pigmentované. Viditelné sliznice jsou také tmavé. 

HLAVA

Má být uměrná k velikosti těla. Působí ušlechtile, ale ne masivně či příliš jemně. Pro celkový dojem hlavy je důležité správné nasazení uší a jejich ostatní vlastnosti.

MOZKOVNA

Čenichová část je kratší než mozkovna.

Lebka:

Je plochá a směrem k očím se zužuje. Týlní hrbol není na první pohled výrazný, ale dá se nahmatat.

Nadočnicové oblouky:

Zřetelné, ale nevystupují.

Čelová rýha:

Je lehce naznačena.

Stop:

Široký, ale není příliš mírný ani ostrý.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Nosní hřbet je rovný, téměř rovnoběžný s prodlouženou linií mozkovny. K čenichu se klínovitě zužuje. Čenich je plně pigmentovaný a nozdry otevřené.

Tlama:

Tváře jsou hladké, přiléhají a nepropadají se pod očima. 

Pysky:

Pevné, suché, dobře přiléhají a mají uzavřené kouty.

Čelisti, zuby:

Obě čelisti jsou úměrné a směrem k čumáku se zužují. Skus by měl být nůžový, při čemž moláry na sebe přímo dosedají a řezáky se dotýkají. Zuby jsou zdravé, bílé a chrup úplný.

Líce:

Suché, pokryty plochými svaly.

Oči:

Oči mandlového tvaru jsou v v lebce posazené mírně šikmo. Nemají být vypouklé či zapadlé. Středně velké oči mají tmavě hnědou barvu, jsou lesklé a energické.

Víčka:

Dobře přiléhají.

Uši:

Jsou postavené blízko sebe, nasazené vysoko, otočené dopředu, vzpřímené a krátké. Mají trojhranný tvar, špička může být i lehce zaoblená. Srst na ušní boltcích je hustá a jemná, u kořene a po okrajích vznikají štětky.

KRK

Je pokrytý hustou srstí a ladně nesený. K plecím se mírně rozšiřuje. S horizontální rovinou svírá linie krku úhel 45 stupňů.

TRUP

Délka trupu má být větší, než je výška v kohoutku.

Horní linie:

Je tvořena souborem ladných křivek.

Hřbet:

Pevný, rovný a v kohoutku je vyvýšený.

Bedra:

Navazují na hřbet v jedné linii, jsou krátká a pružná.

Záď:

Navazuje ve stejné výšce na hřbet a směrem k ocasu se mírně svažuje.

Předhrudí:

Při pohledu zepředu je širší, dostatečně osvalené.

Hrudní koš:

Na průřezu je oválný, horní okraj je tupý a spodní naopak zašpičatělý. Sahá až k loktům. Žebra jsou mírně klenutá, ale ne sudovitá.

Břicho a slabiny:

Břicho je pevné a vtažené.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Lopatky jsou uložené šikmo a přiléhají. 

Rameno:

Ramenní kost je dlouhá a s lopatkou svírá téměř úhel 90 stupňů.

Lokty:

Jsou rovné a nesmí být vbočené ani vybočené.

Předloktí:

Je vždy rovné a má dobře vyvinuté svaly.

Zápěstí:

Záprstí je pevné a dlouhé, ale ne strmé.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Koleno i hlezno je dobře zaúhlené a končetiny jsou při pohledu zezadu rovné.

Stehna:

Silná a patřičně osvalená.

Kolena:

Kolenní klouby jsou dobře zaoblené.

Nárt:

Pevný.

Hlezno:

Hlezenní klouby jsou dobře zaoblené.

Tlapy pánevní:

Jsou oválné a středně velké. Polštářky jsou pevné, pružné a společně s drápy plně pigmentované. Prsty jsou sevřené, drápy krátké a silné.

CHODY PSA

Jsou lehké pružné a prostorné. Pro chodské psy je přirozený nízký klus, při kterém dochází k diagonálnímu posunu končetin, ale je zachována rovná linie hřbetu.

OCAS

Volně spuštěný v lehkém oblouku, silně osrstěný a dosahuje k hleznu. Při zvýšené pozornosti psa je zvednutý po hřbet.

přečteno: 23 552x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
100%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...