topovat ověřit
12.12.2019 / 19.05.2024
Český horský pes

Český horský pes

Český horský pes
80%
Další pojmenování: čechohoráček, horáček
Český horský pes

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Plemena neuznaná
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 904
Of. zkratka plemene v ČR: CHP
Země původu: Česká republika
Vznik plemene: 12. 8. 1977
Průměrná délka života: 10 - 12 roků
Původní využití: Pes do spřežení
Využití dnes: Hlídací pes, Aktivní pes, Rodinný pes, Psí spřežení
Kluby v ČR:

Klub českého horského psa

VARIETY PLEMENE Český horský pes

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Český horský pes je mladé plemeno a bylo vyšlechtěno v 70. letech minulého století v tehdejším Československu. Ne vždy to bývá zvykem, ale známe i konkrétní datum. První vrh se narodil 12. 8. 1977, a to v chovatelské stanici Třeboň - Kopeček, čítal sedm štěňátek. Matka byla fenka slovenského čuvače Galka a otcem byl kanadský saňový pes Leif, který pocházel z Athabasky.

O plemeno se zasloužil Petr Hanzlík, který chtěl vyšlechtit všestranného psa, který bude moc být mimo jiné zapřažen do saní, protože v Československu byl nedostatek saňových psů a jiná plemena (např. oblíbený německý ovčák) se k tomutu účelu nehodila.

Pojmenování bylo poměrně jednoduché a jasné – pes pocházející z Česka, který je ideální pro horské oblasti. Zaregistrován byl v roce 1984, ale zatím se nedočkal mezinárodního uznání a patří tak k neuznaným plemenům FCI.

V 90. letech se plemeno začalo rozšiřovat a stále častěji byli jeho zástupci vídáni na závodech, ale zúčastnili se také několika expedic. Kromě českých a slovenských hor se cílem stala i oblast za Polárním Uralem a také zamrzlé Bajkalské jezero – obojí v tehdejším Sovětském svazu.

Třeboň - místo vzniku českého horského psa

POVAHA

Český horský pes je plemeno s velmi přátelskou povahou, díky čemuž se skvěle hodí do aktivní rodiny, protože má velmi rád pohyb. Skvěle si rozumí s dětmi a není agresivní. Pokud ho bude dítě moc obtěžovat, půjde si prostě lehnout na klidné místo. Je proto důležité, aby děti měly jasně vytyčené mantinely a věděly, že ho mají nechat odpočívat.

Dobře vychází nejen s ostatními psy, ale i s jinými domácími mazlíčky, což je velké plus. U cizích lidí záleží na tom, jaký vztah k vám mají, pokud se jedná o vítanou návštěvu čechohoráček ji bude společně s vámi vítat, ale u nezvaných hostů se projeví jako hlídač.

Toto plemeno se v případě potřeby umí samo rozhodovat, takže převládá názor, že jsou hůře cvičitelní. Pokud na něj půjdete správně, naučí se vše, co budete potřebovat, stačí vám k tomu jenom pamlsky, trpělivost a pozitivní motivace. Zapomeňte na fyzické tresty, ač to nevypadá, horský pes je poměrně citlivý.

Český horský pes je velmi přátelské plemeno

POHYB

Čechohoráček je všestranně využitelný, o čemž svědčí jeho používání v mnohých kynologických aktivitách. Je to velmi aktivní plemeno, žádný gaučák, takže zvažte, zda budete moci uspokojit jeho potřebu pohybu.

Velmi rád chodí s páníčkem běhat nebo na delší túry. Číslem jedna je pro něj psí spřežení, tahání koloběžky i lyžaře. Věnovat se společně můžete canicrossu nebo i vytrvalostnímu dogtrekkingu. Zkrátka nepřijdete ani s dnes tolik populárním dogdancingem nebo dogfrisbeem.

Existují horští psi, kteří skládají i zkoušky z poslušnosti, vždy záleží na konkrétním jedinci a na tom, jak se mu páníček věnuje. Společně si můžete vyzkoušet i záchranářský výcvik nebo pomáhat prostřednictvím canisterapie.

Čechohoráček

PÉČE

Ač se jedná o dlouhosrsté plemeno, péče o srst není příliš složitá, protože má samočisticí schopnost. Na vás tedy bude hlavně pravidelné vyčesávání. V období línání pak počítejte s větším množstvím chlupů. Koupání a šamponování není potřeba, pokud byste psa často myli, tak by jeho srst ztratila své přirozené vlastnosti.

Kontrolovat byste měli uši, jestli v nich není nějaká nečistota nebo zánět, protože na první pohled si toho nemusíte všimnout, když jsou povislé. Pozornost věnujte také očnímu okolí a utírejte ospalky. U velkých plemen se zubní kámen většinou netvoří tak silně jako u malých psů. Ale i tak je vhodné zuby mechanicky čistit, nebo používat doplňky stravy, které zabraňují usazování kamene.

Poslední kapitolou je zkracování drápků. Na tento úkon zvykejte již od štěněčího věku, abyste pak v dospělosti neměli problém. Je pravděpodobné, že váš čechohoráček si drápy bude obrušovat při pohybu po tvrdém povrchu. Ale jednou za čas je zkontrolujte a pokud některý bude přerůstat, tak zastřihněte speciálními kleštičkami. Nezapomínejte na pátý dráp na předních packách, který není ve styku se zemí.

Český horský pes

ZAJÍMAVOSTI

Český horský pes je poměrně neznámé plemeno a hlavně není ani moc rozšířené. Chovatelská základna není široká a chovatelé si cení každého dalšího chovného jedince i nového nadšence pro chov. Bohužel zatím toto nejmladší české národní plemeno není uznáno ani FCI (Mezinárodní kynologická federace). Výhodou čechohoráčka je to, že je to opravdu všestranně využitelný pes, který se hodí téměř pro každého aktivního člověka.

 

Zkušenosti od chovatelů:
Tito psi milují vodu a tak by majitele nemělo rozhodit, že i ve velice chladných podmínkách se jejich miláček půjde osvěžit do rybníka nebo potoka.

Horáčci jsou velice inteligentní a často se snaží řešit situace za Vás. Například, když několikrát odvedete dítě od jezírka na zahradě a dáte mu najevo, že k němu nemá chodit, horáček vše registruje a jednoduše Vás příště zastoupí. Chytne dítě za rukáv a už ho táhne pryč :)

Nebo při opakovaném shazování kocoura ze stolu na terase jednou dojde psovi trpělivost a prostě přiběhne a sám kocoura tlapkou sundá :).

Když jednou máte horáčka doma, těžko Vám ho jiné plemeno nahradí. Jsou jednoduše dokonalí :).

Čechohoráček

VÝŽIVA

Správné krmení je u velkých plemen velice důležité, protože tak můžete ovlivnit jejich zdraví. Krmit můžete kvalitními granulemi, ale oblíbené je také barfování, tedy krmení přirozenou stravou, kdy psovi podáváte syrové maso, kosti, přílohy a různé doplňky.

Když krmíte granulemi, tak to máte bez starostí, musíte jenom vybrat ty správné, aby na nich pes prospíval. Vždy proto čtěte složení a řiďte se podle něj. Na prvním místě musí být maso a naopak by tam měl být snížený obsah obilovin, nebo mohou být granule zcela bez nich. Dobré je, pokud obsahují i chondroprotektivní látky. V období růstu je nutné krmit granulemi pro štěňata či později juniory, a to zhruba do 20 měsíců věku. Pak můžete přejít na dospělácké.

Barfování je kapitola sama pro sebe, existuje mnoho zastánců i odpůrců a záleží, co vám samotným vyhovuje. Jasné je jedno, barfovat nemůžete začít jen tak z ničeho nic, nejdříve si musíte načíst všechno potřebné, abyste věděli, jak sestavit vyváženou krmnou dávku, aby vašemu horáčkovi nic nechybělo.

Štěňátko českého horského psa

Zdraví

Toto plemeno je velmi zdravé a odolné, není ani příliš zatíženo dědičnými chorobami. Objevit se u něj může dysplazie kyčelního kloubu (DKK), ale ta je sledována při přijetí do chovu a jedinci se stupněm 3 a vyšším jsou z chovu vyloučeni. Můžete si tedy vybírat štěně po rodičích, kteří mají dobré výsledky. Je vhodné preventivně podávat českému horskému psovi kloubní výživu, a to klidně již od štěněte.

Stejně jako u jiných velkých plemen i u čechohoráčka se může objevit torze (přetočení) žaludku, i když to není tak časté jako u jiných plemen. Torze je akutní stav, se kterým musíte okamžitě vyhledat veterinární pomoc, protože může skončit smrtí zvířete. U plemen s predispozicí bývá způsobena špatnými stravovacími návyky. Je vhodné denní krmnou dávku rozdělit do více porcí, aby toho pes najednou snědl méně a hlavně se musí po jídle dodržovat klidový režim.

Český horský pes

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Český horský pes, jak už jeho pojmenování napovídá, je odolný proti nepříznivému počasí, a proto může bez problémů bydlet i na horách, vždyť byl stvořen do psího spřežení.

Vzhledem k tomu, že se jedná o velké a chlupaté plemeno, tak se nehodí do bytu. Spokojený bude v domě se zahradou, kde se může vyběhat, ale nezapomínejte na pravidelné procházky a dostatek aktivity. Může mít na zahradě kotec s boudou, ale nesmí tam trávit celé dny o samotě, potřebuje být v kontaktu se svou rodinou, aby nestrádal.

Český horský pes

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Aby mohl být váš český horský pes uchovněn, tak si musíte v první řadě koupit štěně s průkazem původu FCI. Pak je potřeba splnit podmínky stanovené Klubem českého horského psa.

Absolvovat musíte bonitaci, což je speciální chovatelská akce podobná výstavě, na které je pes podrobně posouzen a veškeré jeho odchylky od standardu jsou zaznamenány. Pořádá se minimálně dvakrát ročně a pes se jí může zúčastnit od věku 12 měsíců.

K uchovnění se dokládá vyhodnocení vyšetření dysplazie kyčelního kloubu. Rentgeny pro účely uchovnění se mohou provádět až od ukončeného 17 měsíce věku. Do chovu jsou přijati jedinci s maximálním stupněm DKK 2. Jakmile se na jedné straně objeví stupeň 3 a vyšší, je jedinec z chovu vyloučen.

Dříve se do chovu pouštěli i jedinci se stupněm 3, takový může být spojen pouze s protějškem, který má nejhůře stupeň 1/1. Vzhledem k tomu, že český strakatý pes má otevřený registr, mohou být takoví jedinci spojeni pouze s partnerem, který má plný rodokmen.

Fena může být nakryta nejdříve od 18 měsíců věku, ale doporučuje se krytí až od 24 měsíce. Chovnost fen končí dosažením 8. roku věku. Psi mohou krýt od 18 měsíců a jejich chovnost není nijak omezena. Psi musí mít obě varlata sestouplá v šourku, v opačném případě jsou z chovu vyloučeni.

Český horský pes

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Ač je to naše národní plemeno, tak není mezi širokou veřejností příliš známé. Splést si ho je možné se psy s podobným vzezřením, a to konkrétně slovenským čuvačem, který byl použit při šlechtění, ale v úvahu připadá i tornjak.

Slovenský čuvač

Slovenský čuvač

Tento majestátní pes pochází z Tater a byl neocenitelným pomocníkem slovenských horalů. První vrh českého horského psa se narodil právě fence čuvače, která byla nakryta kanadským saňovým psem. Čuvač má bílé zbarvení, připouští se žlutavý nádech u kořene uší, nepřípustné jsou žluté skvrny v srsti. Naproti tomu je čechohoráček vždy strakatý, na čistě bílém podkladu má barevné plotny. Velikost obou plemen je podobná. Čuvač měří 62 až 70 cm psi a 59 až 65 cm fenky. U horského psa je to 60 až 70 cm u psů a 56 až 66 u fen. Jedním z rozdílů je i to, že čuvač je na rozdíl od českého horského psa uznaný Mezinárodní kynologickou federací.

Tornjak

Tornjak

Pochází z Bosny a Hercegoviny, stejně jako čuvač je uznán Mezinárodní kynologickou federací. Má dlouhou srst, která je velmi bohatá a opticky tak pes vypadá větší. I když velikost opět není rozeznávacím faktorem, tak si ji zmíníme. Tornjak měří v kohoutku 65 až 70 psi a 60 až 65 cm feny. Menší rozdíl je ve zbarvení, tornjak bývá bílý a na sobě mívá znaky různých barev. Ale objevují se i jedinci, jejichž základní barva je černá. Čechohoráček má výrazné skvrny, ale také na bílém podkladu.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Jedná se o dlouhosrstého strakatého psa mírně obdélníkového až téměř kvadratického rámce těla. Má převislé uši. Má vyšší nohy, pevnou konstituci, ale není lymfatický nebo hrubý.

Důležité proporce:

Délka těla vzhledem ke kohoutkové výšce je v poměru 10 : 9,9 až 10 : 9.

Hloubka hrudníku vzhledem výšce v kohoutku je v poměru 1 : 2,5.

Délka nosního hřbetu vzhledem k délce hlavy je v poměru 1 : 2,2 až 1 : 2,4.

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 65 cm tolerance: +5 cm, -5 cm
fenky: 61 cm tolerance: +5 cm, -5 cm
Hmotnost:
psi 35 kg tolerance: +5 kg, -5 kg
fenky: 31 kg tolerance: +5 kg, -5 kg
Srst:

Dlouhá, na hřbetě dosahuje délky do 10 cm, na zadní straně stehen a ocasu je mírně delší. Podsada je v zimě bohatá. Srst je rovná, hustá a uzavřená. Dobře osrstěné je i břicho, kratší srst je na přední straně končetin a hlavě. 

Zbarvení:

Strakaté, kdy na bílém podkladu jsou barevné plotny, jejichž barva je libovolná. Hlava je zbarvená celá, nebo má bílou lysinku. Na trupu mohou být plotny rozmístěné nepravidelně, ale musí tam být alespoň jedna malá plotna. Méně žádoucí je plášťové zbarvení, ale připouští se v případě, že je plášť přerušen bílou barvou na krku (límec) nebo na bedrech. Pokud se na bílém podkladě objeví tečkování, které neruší celkový dojem barevných ploten na bílém základu, tak se toleruje. Nedostatky ve zbarvení (pokud to nejsou vylučující vady) lze tolerovat v případě, že jiné morfologické znaky jsou mimořádně kvalitní – takový pes může dostat i titul. 

Kůže:

Pružná, silná a bez záhybů. 

Český horský pes

HLAVA

MOZKOVNA

Poměrně široká, ale vždy je delší než širší. Temeno je ploché a nepříliš klenuté, linie temene a nosního hřbetu jsou divergentní.

Stop:

Zřetelný, ale pozvolný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Nosní partie je o něco kratší než lebeční. Není příliš hluboká, je tupá. Nosní hřbet je rovný a široký.

Tlama:

Nosní houba je černě pigmentovaná.

Pysky:

Přiléhavé, silné, ale nejsou převislé. Koutky jsou uzavřené a pigmentace sytá.

Čelisti, zuby:

Zuby jsou velké postavené v pravidelném nůžkovém skusu, připouští se také klešťový skus. Řezáky jsou v plném počtu.

Oči:

Středně velké a oválné oči jsou uložené vodorovně. Barvě je hnědá až tmavě hnědá. Výraz je mírný.

Víčka:

Okraje očních víček jsou sytě pigmentované.

Uši:

Nasazené vysoko a široko od sebe, mají i široký úpon, jsou převislé a trojúhelníkovitého tvaru. Poměrně velké a při natažení dosáhnou až ke koutkům tlamy. Přední okraj uší přiléhá ke skráním a ten zadní odstává, a to zejména v afektu.

KRK

Středně dlouhý, dobře osvalený a poměrně silný krk je nesený šikmo v úhlu cca 45 stupňů. Kůže na něm je silná a nevytváří lalok. Srst je velmi hustá.

TRUP

Kohoutek:

Zřetelný.

Hřbet:

Pevný a rovný.

Bedra:

Krátká, svalnatá a pevná.

Záď:

Může být lehce přestavěná. Její nejvyšší bod je stejně vysoko jako kohoutek.

Předhrudí:

Dobře vyvinuté, ale není přehnaně široké.

Hrudní koš:

Hrudník je dlouhý a na průřezu oválný, jeho spodní linie dosahuje k loktům.

Břicho a slabiny:

Mírně vtažené.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Silné, rovné, rovnoběžně a středně daleko postavené od sebe.

Lokty:

Směřují dozadu.

Přední nadprstí:

Pružné, ale není měkké.

Tlapy hrudních končetin:

Velké, uzavřené tlapky oválného tvaru. Mají silné a klenuté prsty.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Dobře osvalené, silné, zezadu jsou rovnoběžně středně daleko postavené od sebe. Zaúhlené jsou přiměřeně, bez extrémů oběma směry.

Nárt:

Nárt je kolmý, krátký a silný.

Tlapy pánevní:

Mají stejný tvar jako tlapky na předních končetinách. Směřují dopředu, páté prsty (i šesté) nejsou vadou.

CHODY PSA

Vytrvalý, prostorný a bez známek těžkopádnosti. 

OCAS

Nasazený v linii zádě, dosahuje až k hlezennímu kloubu. V klidu je nesen svisle dolů, nebo lehce prohnutý a v pohybu či při zvýšené pozornosti je srpovitě nad linií hřbětu. Je bohatě osrstěný.

Štěňátko čechohoráčka

přečteno: 10 134x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
80%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...