topovat ověřit
Australský ovčák

Australský ovčák

Austalian shepherd
100%
Další pojmenování: australský pastevní pes, australák, australáček, aussie, ausík, AO, AUO
Australský ovčák

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina I. - Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Sekce 1 - Ovčácká a pastevecká plemena
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 342
Of. zkratka plemene v ČR: AUO
Země původu: USA
Vznik plemene: 19.–20. století
Průměrná délka života: 13 - 15 roků
Původní využití: Pastevecký pes, pomocník na farmě
Využití dnes: Pasení, ovčácký pes, Pracovní pes, Agility, Dogdancing, Flyball, Frisbee, Aktivní pes
Kluby v ČR:

Klub chovatelů málopočetných plemen psů (KCHMPP)

Klub chovatelů belgických ovčáků v českých zemích (KCHBO)

VARIETY PLEMENE Australský ovčák

Toto plemeno se nevyskytuje v jiných varietách.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Historie australského ovčáka nesahá příliš daleko a zároveň není ani příliš jasná. Co víme, je, že byl vyšlechtěn na počátku 20. století a jeho hlavním úkolem bylo pomáhat při pasení ovcí a shánění dobytka. 

Z názvu plemene by se dalo soudit, že pochází z Austrálie, ale opak je pravdou. Australák byl vyšlechtěn v USA. Důraz byl kladen na to, aby zvládal těžké pracovní podmínky a byl co nejvíce nápomocný na farmách. Exteriér se v té době vůbec neřešil.

Novému plemeni pomohlo založení amerického klubu australského ovčáka v roce 1957, staral se nejen o chovatelské záležitosti, ale také pořádal různé akce. V roce 1971 pak sepsali první standard a v téměř původní podobě jej v USA uznávají dodnes. Dalším krokem bylo uznání australáka AKC (American kennel klub), který spolupracuje s Mezinárodní kynologickou federací. Nový standard pro AKC vznikl v roce 1991 a v roce 1996 byl prozatímně uznán FCI. V roce 2007 byl australský ovčák uznán definitivně, patří do první skupiny k ovčáckým a honáckým psům. 

Australák musel o oblibu soupeřit s rozšířenější border kolií, ale povedlo se mu prosadit a v dnešní době jej můžeme vídat nejen ve výstavních kruzích, ale také v mnoha kynologických sportech, protože jsou velice nadaní.

Australský ovčák - pohled

POVAHA

Australák je skvělý společník pro aktivní rodinu. Jedná se o pracovní plemeno, takže potřebuje dostatečně zaměstnat a pak bude spokojený. S dětmi vychází velmi dobře, je chápavý a jemný. Důležuté je, aby děti zacházaly dobře s ním. Aussie miluje svého páníčka a je mu rád na blízku.

Má silný pastevecký a hlídací pud, k ostatním zvířatům se chová dobře a s cizími lidmi nemá problém,většinou bývá rezervovaný. Jedná se o temperamentní plemeno, kterému musíte věnovat dostatek péče.

Je to vysoce inteligentní pes, však se také pravidelně umisťuje v různých inteligenčních testech velmi vysoko. Rád a velmi rychle se učí, skvěle se hodí pro výcvik, protože se bude snažit splnit co jen svému pánovi na očích uvidí. Pro výcvik byste měli zvolit pozitivní motivaci, protože uvnitř je australák přece jenom citlivý.

Australský ovčák venku

POHYB

Australský ovčák je neunavitelný! Je to velmi aktivní pes, který potřebuje každý den zaměstnat. Rozhodně doporučujeme věnovat se s ním některému ze psích sportů – vyniká v agility, dog dancingu, flyballu a dalších aktivitách. Jaho hlavním posláním bylo pasení, takže můžete vyzkoušet i to, uvidíte, že australák byl pro tuto práci stvořen. Jeho lovecký pud není tak silný. 

V létě rád plave a pokud nechcete zrovna chodit na cvičák, můžete jej vzít ke kolu a nebo si s ním jít zaběhat. Toto plemeno rozhodně neuspokojí tři krádké procházky během dne. Doslova vyžaduje nějakou aktivitu a nejspokojenější bude, pokud může udělat radost i vám.

Australský ovčák potřebuje dostatek pohybu

PÉČE

Přestože má delší srst, tak nevyžaduje nějakou speciální péči. Stačí ji dvakrát až třikrát týdne přočesat. Není potřeba ji pravidelně mýt, po šamponu sáhněte v případě, že se váš ausík někde zašpinil a nebo v případě, že se chystáte na výstavu, tam jsou ale specifická pravidla pro úpravu srsti, se kterými vám nejlépe poradí chovatel.

Pravidelně kontrolujte uši, oči a zuby. V případě zjištění neobvyklého stavu, navštivte veterinárního lékaře. Zuby můžete již od štěněčího věku mechanicky čistit. 

Zapomínat byste neměli ani na drápy, které je nutné pravidelně zastřihovat, pokud si je pes neobrousí sám při chůzi po tvrdém povrchu. Hlídejte pátý dráp na předních packách, protože ten není ve styku se zemí a může mít tendence zarůstat.

Australský ovčák

ZAJÍMAVOSTI

U australáka je vlastně netypický samotný název plemene, přívlastek australký totiž neznamená, že pochází z Austrálie, jak by si mohli mnozí myslet. Jedná se o americké plemeno.

V USA byl také vyšlechtěn tzv. mini australský ovčák, vznik plemene se datuje do roku 1968 a mini aussie, jak se jim v Amarice říká, dosahují kohoutkové výšky 35 až 45 cm. I přes zmenšení si mini australák zachoval veškeré dovednosti a můžete jej využívat ve všech disciplínách, kterým kralují normální australští ovčáci. V USA je mini aussie hojně rozšířen a těší se velké oblibě, ale v Evropě již zástupci tohoto plemene také žijí.

Mini Aussie (miniaturní Australský ovčák)

VÝŽIVA

Výběru správného krmiva byste měli věnovat dostatek pozornosti. Když si přivezete domů nové štěně, tak je vhodné mu stravovací návyky neměnit a zůstat u granulí, na které je zvyklé. A jak poznat kvalitní krmivo? Ve složení by mělo mít na prvním místě maso. Dále by se nemělo jednat o přehlídku obilovin, v dnešní době jsou populární tzv. grain free krmiva, tedy bezobilná. 

Granule byste měli volit nejen podle velikosti plemene, kdy rozhodujícím faktorem je hmostnost v dospělosti, ale také podle věku, což je velmi důležité. Štěňata mají velkou spotřebu energie a navíc potřebují dostatek živin pro růst a správný vývoj. 

Jestliže chcete svému psovi připravovat krmení doma sami, tak můžete krmit přirozenou stravou, tzv. BARFem (z anglického Bones And Raw Food = kosti a syrová strava). Musíte sestavit vyvážený jídelníček, a proto je nutné si o tom nejdříve něco přečíst a nastudovat. Rozhodně byste také měli mít volné místo v mrazáku, aby se vám tam vešly připravené krmé dávky. S tím, kde seženete všechny suroviny si lámat hlavu nemusíte, protože existují specializované obchody, kde můžete objednat maso pro psy i různé doplňky, které budete potřebovat.

Australský ovčák ve sněhu

Zdraví

Australský ovčák, stejně jako jiná větší plemena, může trpět kloubním onemocněním, a to konrétně dysplazií loketních a kyčelních kloubů, ale jedinci přijímaní do chovu se nechávají vyšetřovat a výsledek rentgenu může být nejhůře 2/2. 

Dalším onemocněním, které se může objevit, jsou oční vady, ty mohou vést až ke slepotě psa. Vše se ovšem hlídá a první oftalmologické vyšetření provádí zodpovědný chovatel ještě než štěňata odejdou do nových domovů, a to ve věku 6 až 8 týdnů. Jedná se o opakované vyšetření, které je nutné znovu udělat před uchovněním a u jedinců, kteří se aktivně zapojují v chovu pak každoročně opakovat.

Pokud si pořídíte štěně po testovaných rodičích, jejich výsledky jsou v pořádku, žádné komplikace by se neměli objevit, i když genetika je někdy mocná čarodějka, a proto sledujte i několik generací zpět.

Australský ovčák

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Jako první je třeba zdůraznit, že aussie potřebuje dostatek vyžití, protože když se bude nudit, může mít sklony ke štěkání a nebo ničení věcí. Není to ten typ psa, u kterého si myslíte, že jej pustíte na zahradu a on si sám pohraje. Každý den bude vyžadovat vaši pozornost. Pokud nemáte možnost vybít jeho energii venku při nějakém fyzickém výkonu, tak je dobré sáhnout po nějakém hlavolamu nebo učení triků a zaměstanat jej alespoň psychicky, protože unavený pes rovná se šťastný pes.

Pokud uspokojíte jeho potřebu pohybu, může klidně bydlet v bytě, ale v domě se zahradou mu bude asi lépe. Srst jej sice před nepříznivými vlivy počasí ochrání, ale neměl by pobývat sám venku v kotci, a to protože rád tráví čas se svým páníčkem a jeho rodinou. Pokud by byl sám venku, tak by strádal. 

Jako každý jiný pes, i australák potřebuje mít své místo, kde si bude moc nerušeně odpočinout. Stačí mu pelech na klidném místě. I když je nám jasné, že bude pravděpodobně odpočívat s vámi na gauči.

Australský ovčák

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Pořizujete si australského ovčáka s myšlenkou, že byste jej chtěli uchovnit? Pak se rozhodně dívejte po štěňátku, které má předpoklady pro chov a výstavy. Ale ani tak není 100% zaručeno, že z takového štěněte vyroste výstavní pes. 

Australského ovčáka můžete chovat pod dvěma kluby, a to pod Klubem málopečetných plemen psů (KCHMPP) nebo pod Klubem belgických ovčáků v českých zemích (KCHBO).

Podmínky obou klubů jsou totožné. Zúčastnit se musíte bonitace, která se koná při klubové výstavě, a to s výsledkem chovný. K bonitaci se předkládají vyhotovená zdravotní vyšetření. Konkrétně se jedná o RTG kyčelních a loketních kloubů kvůli dědičné dysplazii, výsledek může být maximálně 2/2. Dále se provádí vyšetření očních vad (DOV), pokud existuje, tak předkládáte z věku 6 až 8 týdnů a pak výsledek oftalmologického vyšetření, které je provedeno od věku 15 měsíců, ale v den bonitace nesmí být starší jednoho roku s výsledkem prostý. Dále je požadován vyhotovený DNA profil. 

Bonitace se můžete zúčastnit od 15 měsíců věku, ale aktivní využití v chovu je možné až od 18 měsíců. Horní věková hranice není u psů stanovena, u fen je to 8. rok věku. 

V KCHMPP jsou další podmínky následující. Do chovu nejsou vpuštěni jedinci, kterým chybí 3 a více molárů či premolárů. Fena může maximálně jeden vrh v kalendářním roce, pes může za stejné období krýt maximálně pětkrát (týká se vrhů v ČR). V rodičovském páru musí mít alespoň jeden z rodičů provedeno vyšetření na PRA prcd, CEA a HSF4 s výsledkem čistý (nebo čistý po rodičích), vše je nutné doložit. 

Vylučující vady jsou definovány standardem, psi musejí mít obě varlata plně vyvinutá a sestouplá v šourku.

Australský ovčák - štěně

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Australák je v dnešní době velmi oblíbené plemeno a splést si jej můžete s rozšířenější border kolií, které jsou k vidění na různých kynologických akcích. Úspěchy mají jak v agility, dogdancingu i dogfrisbee a dalších sportech. Ale australský ovčák se nenechá zahanbit a šlape borderce na paty.

Border kolie

Border kolie

Borderka pochází z Velké Británie a australák z USA, obě plemena spolu sdílí první skupinu FCI a jsou velmi učenlivá a inteligentní. Na první pohled působí australák mohutnějším dojmem a border kolie je drobnější, ale co se výšky týká, tak jsou na tom podobně.

Jako rozpoznávací znak většinou poslouží zbarvení, ale ani v tomto případě si příliš nepomůžeme. Bordera má dvě varianty srsti, a to středně dlouhou a krátkou, ale dovoleno je množství barev, akorát nikdy nesmí převládat bílá. Australák má barvy jasně dané standardem a jedná se o blue merle, černou, red merle nebo červenou, povoleny jsou bílé nebo tříslové odznaky podle celkového zdarvení.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Dobře vyvážený, trochu delší než vyšší, má středně velké a silné kosti, zbarvení je rozmanité a osobité. Je živý, mrštný, pozorný, čilý, pevně stavěný a osvalený, není neohrabaný. Má přiměřeně dlouhou a hrubou srst. Ocas je kupírovaný nebo přirozený.

Důležité proporce:

Délka od hrudní kosti až k zadní straně stehna by měla být větší než kohoutková výška. Rámec australského ovčáka je obdélníkový, je trochu delší než vyšší. Je pevně stavěný a má přiměřeně silné kosti. Stavba těla psů odráží pohlavní ráz, ale bez hrubosti. Fenky působí jemnějším dojmem, ale nemají slabší kosti.

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 55 cm tolerance: +3 cm, -4 cm
fenky: 50 cm tolerance: +3 cm, -4 cm
Pozn. k výšce

Kvalita nesmí být obětována ve prospěch velikosti.

Pozn. k hmotnosti Není standardem definována.
Osrstění:

Středně hrubé, rovné, ale může být i lehce zvlněné, středně dlouhé a odolné vůči počasí. Kvalita a množství podsady závisí na podnebí. Na hlavě, uších, přední straně hrudních končetin a hleznech je srst hladší a kratší. Na zadní straně hrudních končetin a stehnech je srst delší. U psů je hříva a náprsenka výraznější než u fen.

Zbarvení:

Blue merle, red merle, černá, červená: všechny barvy mohou být s i bez bílých znaků či tříslových odznaků. Žádný typ zbarvení nemá přednost a jsou posuzovány stejně. Linie růstu bílých chlupů na límci nesmí přesáhnout kohoutek.

Bílá barva je přípustná na krku (na části i celém límci), na hrudi, končetinách, spodní straně tlamy a tvoří také lysinku na hlavě. Bílá barva na spodní straně těla může sahat 10 cm od vodorovné linie měřené od lokte. 

Bílá barva by neměla převažovat na hlavě, kolem očí musí být vždy barevná srst. Merle zbarvení s přibývajícím věkem psa tmavne.

HLAVA

Silná, suchá a čistá. Velikost hlavy musí odpovídat celkovým proporcím těla.

MOZKOVNA

Lebka:

Plochá až mírně vyklenutá. Týlní hrbol je lehce vyznačený. Je stejně široká jako dlouhá.

Stop:

Přiměřený a dobře vyjádřený.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Černí a blue merle jedinci mají černě pigmentovanou nosní houbu i pysky. Red merle a červení mají játrový (hnědý) čumák i pysky. U merle jedinců jsou na nosní houbě povoleny růžové skrvnky, ale u psů, kteří jsou starší 1 roku, nesmí přesahovat 25 % plochy nosní houby – to je chápáno jako vážná vada. 

Tlama je stejně dlouhá nebo mírně kratší než mozkovna. Při pohledu z boku je horní plocha mozkovny i čenichová partie souběžná, oddělená přiměřeným a dobře vyjádřeným stopem. Tlama se směrem k nosu zužuje a je zaoblená.

Čelisti, zuby:

Skus by měl být nůžkový, případně klešťový. Ideální chrup je úplný se silnými a bílými zuby.

Oči:

Hnědé, modré, jantarové, ale možná je i kombinace těchto barev, včetně skvrn a mramorování. Oči mají mandlový tvar, nejsou zapadlé, ani vypoulené. Jedinci se zbarvením blue merle a černým mají černé okraje očních víček, red merle a červení mají játrová víčka (hnědá). 

Výraz je pozorný, inteligentní, ostražitý a dychtivý. Pohled je ostražitý ale přátelský.

Uši:

Trojúhelníkové, zavěšené, přiměřeně velké a vysoko nasazené. V afektu se natáčejí dopředu a nahoru nebo do strany (jako ucho tvaru růžového lístku).

Australský ovčák - hlava

KRK

Středně dlouhý, silný, horní linie krku je lehce klenutá, dobře zasazený do plecí.

TRUP

Horní linie:

Hřbet je pevný a silný, od kohoutku až ke kyčelním kloubům je rovný.

Záď:

Mírně spáditá.

Hrudní koš:

Hrudník není příliš široký, ale dost hluboký, dosahuje až k loktům, není sudovitý ani protáhlý. Žebra jsou klenutá a dlouhá.

Břicho a slabiny:

Přiměřeně vtažené.

KONČETINY

Rovné a silné. Kosti jsou také silné a na průřezu spíše oválné.

HRUDNÍ KONČETINY

Plece:

Lopatky jsou ploché, dlouhé, dobře uložené a poměrně blízko kohoutku. 

Přední nadprstí:

Mírně skloněné a středně dlouhé. Přední paspárky mohou být odstraněny.

Tlapy hrudních končetin:

Kompaktní, oválné se sevřenými a dobře klenutými prsty. Polštářky jsou pružné a silné.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Jsou od sebe vzdáleny přibližně stejně jako přední končetiny v plecích.

Stehna:

Zaúhlení mezi pánví a stehenní kostí odpovídá úhlu mezi lopatkou a ramenem, tvoří přibližně pravý úhel.

Kolena:

Čistě vyjádřená.

Hlezno:

Hlezenní kloub je přiměřeně zaúhlený. Hlezna jsou krátká, kolmá k zemi a při pohledu zezadu jsou souběžná. Zadní paspárky musí být odstraněny.

Tlapy pánevní:

Stejně jako přední jsou oválné, kompaktní a se sevřenými a dobře klenutými prsty. Polštářky jsou pružné a silné.

CHODY PSA

Krok je nenucený a hladký. Pohyb je velmi čilý s vyrovnaným dlouhým krokem. Přední a zadní končetiny se pohybují přímo a souběžně s podélnou osou těla. Při rychlejším pohybu se tlapky obou končetin stáčejí směrem k této ose, ale hřbet zůstává pevný a rovný. Australský ovčák musí být hbitý a schopný okamžitě změnit směr i typ pohybu.

OCAS

Rovný a přirozeně dlouhý nebo zkrácený. Pokud je kupírovaný (v zemích, kde je to povoleno), nebo přirozeně krátký, tak nepřesahuje 10 cm.

Štěňátko Australského ovčáka

přečteno: 978x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
100%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...