logo
ALT_DETAIL_POROVNANI
Pes vhodný ...
pro začátečníky
do bytu
pro pobyt venku
pro alergiky
pro seniory
k dětem
k jiným psům
ke kočkám
na psí sporty
na dlouhé tratě
Přizpůsobivost
snáší samotu
chladné počasí
teplé počasí
citlivost
Vycvičitelnost
učenlivost
inteligence
žvýkací pud
lovecký pud
štěkání a vytí
energie
hravost
hlídač
potřeba cvičit
Zdraví a péče
línání
slintání
snadná péče
zdraví
sklon k obezitě
Ostatní
popularita
velikost
Border teriér

Border teriér

Border Terrier
Další pojmenování: Border Terrier

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.:
Skupina III. - Teriéři
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 10
Of. zkratka plemene v ČR: BRT
Země původu: Velká Británie
Vznik plemene: 18. století
Původní využití: Lovecký pes
Využití dnes: Společník u koní, Lovecký pes, Flyball, Agility, Aktivní pes, Domácí mazlíček, Rodinný pes, Společenský pes
Kluby v ČR:

Klub chovatelů teriérů (KCHT)

VARIETY PLEMENE BORDER TERIÉR

U tohoto plemene nebyly v rámci standardu stanoveny žádné samostatně klasifikované variety.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

území NorthumberlandJedinečná krajina na samé hranici Anglie a Skotska láká návštěvníky svou přirozenou krásou a nespoutaností. A přesto Northumberland nepatří mezi nejvíce vyhledávané národní parky v zemi. Zatímco dnešní turisté si do tohoto polozapomenutého kouta Anglie jezdí aktivně odpočinout a kochat se překrásnou přírodní scenerií, místní obyvatelé tu po staletí vedli tvrdý život, který jim náročný terén a podnebí zrovna neulehčovaly. Navíc se zde vyskytovala široká škála škodné, jež měla na svědomí velké ztráty na někdy již tak nicotném majetku farmářů. Především divoká liška se stala nepřítelem farmářů číslo jedna, když bez slitování ve velkém likvidovala cennou drůbež a další drobnější domácí zvířectvo.

Něco takového si samozřejmě zdejší usedlíci nemohli nechat líbit. Podnikali proto odvetné akce v podobě honů na lišku, aby minimalizovali její zhoubné působení na svých farmách. Lov lišky byl populární mezi příslušníky šlechtické vrstvy. V lokálních podmínkách nebyl ovšem tento lovecký počin žádnou procházkou růžovým sadem. Lovci si brali na pomoc koně, pro snazší překonání dlouhých vzdáleností v členitém terénu. Samozřejmostí byli rovněž lovečtí psi. Kromě klasických honičů byli potřeba psi dostatečně malí, aby se vešli do liščí nory. Přitom natolik srdnatí, aby se v rozhodujícím okamžiku lišky nezalekli a dokázali ji z nory čile vypudit. A v neposlední řadě tak odolní, aby je liška pokud možno při potyčce tváří v tvář fatálně nezranila. Tito psi museli být též schopni i při svém nevelkém vzrůstu stačit tempu koně.

Angličanům se podařilo navzdory mnoha specifickým nárokům vyšlechtit psa s požadovanými vlastnostmi vcelku záhy. Jedním z hmotných dokladů o jeho brzké existenci je na první pohled vcelku nenápadný obraz z 18. století, jenž je součástí rozsáhlých sbírek Britského muzea. Pouze odborník okamžitě rozpozná, že zpodobnění jezdce na černém koni, stojícího uprostřed typické anglické krajiny, bylo vyhotoveno unikátní grafickou technikou zvanou mezzotinta, která zažívala v té době v Anglii skutečný rozkvět. A možná jen zkušený kynolog a milovník teriérů označí dva psy v popředí jako border teriéry. Přitom podobnost s dnešním border teriérem je značná a scenerie je více než ukázková – na pozadí obrazu se pod stromem tichým krokem krade liška.

Border teriér měl pravděpodobně shodné předky jako Dandie dinmont teriér, Bedlington terier či Lakeland teriér. Jeho název, který se nám může dnes zdát vzhledem k místu jeho působení naprosto výstižný, byl tomuto ukázkovému teriérovi definitivně přiřknut až na konci 19. století, kdy se objevuje i v kynologické literatuře. Také konkrétní podoba border teriéra se drahnou dobu oblast od oblasti v detailech více či méně lišila, neboť pro lovce nebyla prioritou exteriérová dokonalost a jednota, nýbrž funkčnost a lovecké schopnosti psa. A ty splňoval border teriér, ať už se mu tehdy říkalo všelijak, na výbornou. Když byl v roce 1890 poprvé představen ve výstavních kruzích, stalo se tak ještě v rámci kategorie společné pro další plemena, která nebyla zařazena do samostatných tříd. V roce 1920 se plemeno konečně dočkalo oficiálního uznání. Byl rovněž založen anglický klub chovatelů border teriéra.

POVAHA

Angličtí teriéři, a zejména ti malého a středního vzrůstu, patří mezi velmi oblíbená plemena. Tito psíci mají často lovecké kořeny, ale dnes jsou v drtivé míře chováni jako společníci, běžně v městských bytech. Ona neodolatelná kombinace rozpustilého vzhledu a extatické povahy dělá z teriéra milovaného parťáka, jenž přináší svému pánovi do života notný díl ze své vlastní radosti a vzrušení. Border teriér je pravý zástupce svého druhu – byl vždy ceněn pro svou nebojácnou povahu a odvahu, je neustále nabitý energií a v jeho obličeji se zračí typická teriéří dychtivost. Přesto si border teriér nikdy nezískal širší popularitu a řadíme ho mezi vzácněji chovaná plemena. Jak je to možné?

Většina teriérů okouzlí hned na první pohled svým zevnějškem, který je něčím nápadný a zajímavý. Efektní barevná kombinace srsti, nepřehlédnutelný vous, ve srovnání se zbytkem těla nápadně velká hlava, výrazný čenich, jenž se v legračním obličejíku vyjímá jako lesklý knoflík a skvěle sekunduje jiskrným očím, nebo dlouhý trup; mnohdy jde o kombinaci hned několika těchto prvků zároveň. Spoustu teriérů si s jinými psími plemeny lze splést opravdu jen velmi těžko, protože jejich vzhled je naprosto originální. A navíc tak líbivý, že je těžké okamžitě nepropadnout jejich kouzlu. Ale border teriér? Zlí jazykové by ho bez váhání označili za šedou myš mezi teriéry.

Border terierJenže jak se říká, zdání někdy klame. A první dojem bývá často mylný. Border teriér je taková láska na druhý pohled. Pravda, není oslnivě líbivý jako ostatní teriéři. Bedlivý pozorovatel však záhy shledá, že border teriér vyniká stejně roztomilým kukučem jako jeho příbuzní. A navíc, oproti některým z nich se může pochlubit postavičkou dokonale souměrnou a perfektně vyváženou. Krásu barvy srsti border teriéra je možné plně ocenit při procházce přírodou, kdy její odstín nádherně ladí k okolnímu prostředí. Není divu, že v poslední době mnoho lidí začíná plemenu, mimo lovecké kruhy dlouho neprávem přezíranému, plně propadat. Nacházejí v tomto psíkovi věrného, veselého a přizpůsobivého společníka, který je navzdory malé velikosti pohybově nadmíru zdatný.

Vytrvalý border teriér byl až donedávna ryze pracovním plemenem. Je proto nutné mít na paměti, že lovecké dovednosti a instinkty dřímají nadále i v jedincích chovaných nyní v roli hýčkaných lvů salónů. V minulosti musel border teriér obstát v drsných podmínkách proti rozlícené lišce, která v dané chvíli bojovala o holý život. Byl to boj, ve kterém nebylo místo pro slabost a slitování. Border teriér je pes obdařený nesmlouvavou ostrostí, kterou neváhá uplatnit vůči potencionální kořisti. Tou se může stát kočka, králík, morče nebo jiný drobnější domácí mazlíček. Jsou-li chována v domácnosti jiná zvířata, musí s nimi být tedy border teriér citlivě seznamován od samého počátku, aby v budoucnu vzájemně vycházeli bez problémů.

Border teriér má vřelý vztah k dětem. Je k nim laskavý, ale při hře se může nechat snadno unést, nebere si servítky a je někdy trochu drsnější, proto se příliš nedoporučují hry psa tohoto plemene s dětmi předškolního věku. Malé děti by mohly být psem v zápalu hry zcela nechtěně zraněny. Co se týče vztahu k ostatním psům, v minulosti byl border teriér při lovu běžně nucen spolupracovat s jinými psy, se kterými dobře vycházel. Hlavně mezi psy stejného pohlaví se ale ojediněle může objevit vzájemná nevraživost. Pečlivá socializace je nezbytná. Na cizího příchozího dokáže border teriér velmi spolehlivě upozornit hlasitým štěkotem, tím však jeho hlídací ambice končí.

POHYB

Border teriér je vhodný do aktivní rodiny, neboť vyžaduje dostatek pohybu. I když se vzhledem ke své velikosti hodí do bytu, není to žádný povaleč. Vždyť dříve pro něj bylo takřka na denním pořádku doprovázet jezdce na koni. Není proto překvapivé, že „život v akci“ je jeho krédem. Občasné lenošení si dokáže užít, ovšem pokud mu není dlouhodobě dopřáno dostatečné množství fyzické i psychické aktivity, snaží se zvídavý border teriér zabavit podle svého. To může v kombinaci s jeho láskou ke žvýkání takřka čehokoli vést v bytě k ničení zařízení interiéru a venku na zahradě k vynalézavým pokusům o útěk ven za plot za dobrodružstvím. Je zahrada důkladně oplocená? Nevadí, border teriér je mistrem v hrabání, další pozůstatek jeho zdařilé lovecké kariéry, kdy byl v noře u lišky jako doma. Je tedy nanejvýš vhodné směrovat jeho energii kýženým směrem.

Border teriér je velmi všestranný, takže se báječně uplatní v rámci mnoha psích sportů. Ať už se jedná o agility nebo třeba flyball, border teriér má za předpokladu dobrého vedení ohromnou šanci excelovat na každém sportovišti. Dokonce i při obedience – pověstná teriéří tvrdohlavost je u border teriéra mnohdy na hlavu poražena silnějším přáním zavděčit se pánovi. Bez zaváhání doprovodí svého pána též při joggingu, k vodě, kde si sám rád s chutí zaplave, po dobré průpravě zdárně sekunduje též na kole nebo v zimě na lyžích. Skvělý tým border teriér vytvoří s nadšeným turistou, nezalekne se ani dlouhých túr v náročném terénu. Ve své domovině je dosud hojně využíván při lovu, lovecký výcvik je pro něj jako stvořený. Uplatní se skvěle u lidí, kteří holdují projížďkám na koni. Někteří zástupci tohoto plemene se s úspěchem věnují záchranářství a canisterapii.

PÉČE

Pokud se venku tento pes zamokří a pohybuje se v zarostlém terénu, špína na jeho hrubé srsti příliš neulpívá. To představuje velkou výhodu, jestliže je pes chován v bytě. Po většinu roku stačí tvrdou srst border teriéra jen občas vyčesat. Krom toho je ale třeba několikrát ročně, alespoň jednou za šest měsíců, provádět tzv. trimování. Tato technika spočívá ve vytrhávání odumřelých chlupů. Někteří chovatelé vytrhávají uvolněnou srst ručně, jiní používají trimovací nůž. Pro dokonalý vzhled psa je žádoucí i opatrné zastřihnutí vousu a srsti v oblasti uší, kontrolujeme též délku srsti na tlapkách. Pokud si majitel psa na trimování sám netroufá, může svého chlupatého miláčka svěřit do rukou odborníků v některém ze psích salónů. Koupání vysušuje srst i kůži psa, takže bychom s ním měli spíše šetřit. Když už se psa rozhodneme vykoupat, volíme kvalitní šampon pro psy, nejlépe takový, který je určený pro hrubou srst.

Průměrně jednou týdně kontrolujeme zevní zvukovod psa, zda se v něm nenachází nečistoty nebo ucho nejeví známky počínajícího zánětu. Podle potřeby bychom měli pečovat o psí chrup, abychom zamezili vzniku zubního kamene. Můžeme zvolit zubní pastu a kartáček pro psy nebo jiné přípravky, které jsou v současné době na trhu – například čistící gel či speciální prášek, jenž se sype psovi do pitné vody. Samotný pes – a border teriér dvojnásob - asi nejvíce uvítá různé žvýkací pamlsky, jejichž okusování má rovněž pozitivní efekt v boji proti zubnímu kameni. Už od štěněčího věku zvykáme psa na všechny kosmetické procedury a navykneme ho i na každodenní šetrné čištění očního okolí navlhčeným vatovým tamoponem. Jednou až dvakrát měsíčně stříháme drápky psa a udržujeme je tak v optimální délce.

ZAJÍMAVOSTI

O tom, nakolik slepá může být lovecká vášeň border teriéra, svědčí poněkud nezvyklé kaskadérské dobrodružství anglické border teriérky Molly. Při procházce se svou paničkou spatřila tato fenka jehně, které se vydala nadšeně pronásledovat. V silném zaujetí nevnímal ani jeden z aktérů honičky dostatečně nerovnost místního terénu a spolu s jehnětem border teriérka spadla z 250 metrů vysokého srázu. Poté byla Molly tři dny nezvěstná, než se ji podařilo vyčerpanou najít v pejskařské oblasti vzdálené několik kilometrů od místa incidentu. Jehně vypátráno nebylo. Ne každý border teriér může vykazovat tak silné sklony k pronásledování zveře, nicméně pro všechny chovatele by měla být tato epizoda užitečným poučením a popudem k větší obezřetnosti při venčení. Osud ubohého jehněte byl zbytečně předčasně zpečetěn a Molly přežila zřejmě jen zázrakem.

VÝŽIVA

Vyvážená strava je nezbytným předpokladem pro správný vývoj a zdraví každého psa. Druh krmiva volíme vždy na základě velikosti, stáří a míře vynakládané aktivity našeho mazlíčka. Ať už se jedná o štěně, dospělého jedince nebo staršího psa, vyplatí se každopádně vždy volit co možná nejkvalitnější krmivo na trhu. Nadměrně šetřit na potravinách se zkrátka nevyplatí nejen u lidí, ale také u psů. Vyhýbáme se podezřele laciným granulím či konzervám. Stravu pro psa je možné připravovat z čerstvých surovin přímo v naší kuchyni. V takovém případě výchozí suroviny můžeme obměňovat, vždy vynecháme sůl a jakékoliv koření, a nastudujeme si pečlivě, jaký poměr živin náš pes aktuálně potřebuje. Vytvořit adekvátní krmnou dávku vlastními silami je každopádně dost obtížné. Proto se v současné době spoléhá většina majitelů psů na krmiva granulovaná. Stále větší popularitu získává také BARF, krmení psa syrovým masem, kostmi a zeleninou. Border teriér mívá při nedostatečném pohybu a nesprávné výživě sklony k obezitě. Je dobré věnovat dávkování jeho potravy zvýšenou pozornost a volit jen ty nejkvalitnější pamlsky, které neobsahují cukr a jiné nevhodné látky.

ZDRAVÍ

Průměrná délka života: 14 let.

Border teriér patří mezi všeobecně zdravá plemena. Říká se o něm, že má snížený práh bolesti díky silné kůži, která měla za úkol ochránit ho před liščími čelistmi. Přesto se u něj, stejně jako u ostatních psích plemen, mohou některé choroby vyskytnout častěji než ostatní. U zástupců tohoto plemene byl zaznamenán hojnější výskyt těchto onemocnění: Dysplazie kyčelního kloubu, luxace patelly, kryptorchismus, snížená funkce štítné žlázy, srdeční choroby. Krom toho bylo u border teriéra relativně nedávno identifikováno dědičné onemocnění CECS (Canine Epileptoid Cramping Syndrom), které svými příznaky připomíná epilepsii, avšak na rozdíl od ní je metabolického charakteru . CECS se projevuje křečemi, které postihují nejprve přední část těla a postupně přecházejí na zadní. Určitý pozitivní efekt může mít speciální dieta.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Výcvik teriéra většinou představuje pro majitele psa výzvu, neboť tito psi mají ve své povaze velkou míru individualismu a dokáží být někdy až nepříjemně umínění, rozhodnou-li se, že jim pokyn pána není momentálně zrovna po chuti. Border teriér musel být při honech na lišku schopen samostatného jednání, a tak mu ani dnes nápady na vlastní akce a počínání na základě vlastního rozhodnutí rozhodně nechybí. Je ale z teriérů jedním z nejpřizpůsobivějších a jeho vázanost na pána je při dobrém vedení značná. Není to ovšem pes, kterému by vyhovoval stále dokola stejný, suchý dril. Naopak výcvik proložený zábavou a hrami, s pozitivní motivací, dokáže border teriéra vybudit k úctyhodným výkonům.

Každý majitel border teriéra by se měl soustředit na důkladný výcvik přivolání a nikdy nezapomínat, že má doma loveckého psa. I poměrně dobře vycvičený border teriér může při procházce, zpozoruje-li atraktivní objekt hodný pronásledování, velmi rychle zapomenout na své slušné vychování a vydat se střemhlav za kořistí. V dané chvíli je border teriér plně soustředěn jen na svoje lovecké úsilí a dokáže si počínat dost zbrkle. Je na majiteli, aby dostatečně předvídal a myslel na bezpečí svého psa více než psí dobrodruh sám. Při procházce je nezbytné zvážit, kde lze psa bez obav pustit z vodítka, a kde je to, například kvůli blízkosti frekventované silnice, naopak nevhodné.

Hned od prvních dní, kdy se štěně ocitne v novém domově, poznává pilně okolní svět. V tuto chvíli záleží na nás, zda mu dopřejeme k poznávání široké obzory, dáme-li mu příležitost navázat kontakty s přátelskými psími druhy, dalšími zvířecími členy domácnosti a novými lidmi, jestli s ním postupně podnikneme procházky na různá místa, aby byl srozuměn s všelijakými pachy a navykl si na nové podněty a rámus. Důkladná socializace je základním stavebním kamenem pro správné formování osobnosti psa. Pes, který je izolován od ruchu vnějšího světa, bude s největší pravděpodobností v dospělém věku bázlivý a může se v krajním případě uchýlit až k agresi ze strachu. Dobrou volbou je též kvalitní kurz pro štěňata, na kterém se upevňuje vztah pána a jeho pejska. Štěňata se v rámci kontaktů s ostatními učí vzájemně správně komunikovat.

Border teriér sice pobyt ve venkovním prostředí miluje a jeho srst mu poskytuje dostatečnou ochranu i v chladnějším počasí, zároveň je citlivý a potřebuje intenzivní kontakt se svou rodinou. Je nejšťastnější, může-li být v centru všeho dění. Z tohoto důvodu je vhodnější jeho trvalé umístění uvnitř domu či bytu Chvíle, kdy zůstává doma o samotě, je dobré prodlužovat pozvolna a nabídnout mu vyžití např. ve formě odolné hračky naplněné pamlsky. Z nudy je schopen žvýkat nejen svoje hračky a špatně oplocený pozemek pro něj není problém opustit. Nehodí se příliš pro někoho, kdo je přehnaně háklivý na svou zahradu – nesmíme zapomínat, že tento pes byl špičkovým norníkem, a tak se pro něj budování tunelů a děr může stát v nestřeženém okamžiku zajímavou kratochvílí.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Pro řádné uchovnění je zapotřebí splnění několika podmínek stanovených chovatelským klubem. Jednou z nich je účast na výstavě, kde musí být daný pes starší dvanácti měsíců ohodnocen nejhůře „velmi dobře“. Povinná je též lovecká zkouška a pes musí být kladně ohodnocen během popisného svodu speciálně pověřenou komisí. Platí, že alespoň jeden pes z chovného páru musí mít kompletní chrup, přičemž absence M3 (moláry) není klasifikována jako chudozubost.

Jako vylučující vady jsou klasifikovány jakékoli zřetelné a závažné fyzické anomálie, jakož i poruchy chování, u samců pak rovněž nedostatečně vyvinutá varlata.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Patterdale teriér

Border teriér -

Patterdale teriér vznikl stejně jako border teriér v 18. století a je to rovněž norník. Byl používán při lovu krys, lišek i zajíců. Stejně jako u border teriéra byl u něj vždy kladen hlavní důraz na jeho lovecké schopnosti a méně již na exteriér. Obě plemena mají atletický vzhled, jsou velmi vytrvalá a nenáročná na péči, shodně se vyznačují i snazší cvičitelností oproti ostatním teriérům. O Patterdale teriérovi panují zvěsti, že je dosti divoký. Energické plemeno není mimo Velkou Británii moc známé a dosud nebylo oficiálně uznáno ze strany FCI.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Houževnatý, energický a vytrvalý pes dostatečně malého vzrůstu, jenž je schopen doprovázet jezdce na koni a výborně obstojí při honu na lišku.

Pozn. k výšce:

Není standardem stanovena.

Hmotnost:
psi:6,5 kg,    povolená odchylka: +0,6 kg, -0,6 kg
fenky: 5,75 kg,    povolená odchylka: +0,6 kg, -0,6 kg
Srst:

Podsada hustá a přilehlá, pesíky na omak tuhé a drátovité.

Zbarvení:

Pšeničné, červené, modré s pálením, šedivé s pálením.

Kůže:

Silná.

HLAVA

Připomíná vydří hlavu.

MOZKOVNA

Adekvátně široká.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Silná, krátká. Preferováno je černé zbarvení nosní houby, může být zbarvená též masově či játrově.

Čelisti, zuby:

Preferován je nůžkový skus. Klešťový skus je tolerován, zatímco předkus a podkus jsou hodnoceny jako hrubá exteriérová vada.

Oči:

Tmavě zbarvené, bystrého, dychtivého výrazu.

Uši:

Véčkovité, dosti malé, přilehlé, naklopené dopředu a svou tloušťkou optimální.

KRK

Dostatečně dlouhý.

TRUP

Dlouhý, úzký a hluboký.

Bedra:

Pevná a silná.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Rovné, nejsou přehnaně silné.

Předloktí:

Přímé.

Tlapy hrudních končetin:

Malé, disponují silnými polštářky.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Oplývají velkou silou.

Tlapy pánevní:

Malé, disponují silnými polštářky.

CHODY PSA

Perfektní pohyblivost, vytrvalost, schopnost doprovázet jezdce na koni.

OCAS

Vysoko nasazený, relativně krátký, u kořene široký, ke konci se postupně zužující. Nesený s radostí, vysoko, nikdy však ne zahnutý přes hřbet.

100%
přečteno: 4 715x