topovat ověřit
16.10.2019 / 19.05.2024
Airedale terrier

Airedale terrier

Airedale Terrier
80%
Další pojmenování: Erdel, Erdelteriér
Airedale terrier

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina III. - Teriéři
Sekce 1 - Velcí a střední teriéři
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 7
Země původu: Velká Británie
Vznik plemene: 19. století
Průměrná délka života: 10 - 12 roků
Původní využití: Lovecký pes, hlídač
Využití dnes: Lovecký pes, Hlídací pes, Aktivní pes, Rodinný pes, Agility, Obedience, poslušnost psa
Kluby v ČR:

Klub chovatelů a přátel airedale terriera

VARIETY PLEMENE Airedale terrier

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Historie tohoto skvělého plemene sahá do 19. století, kdy byli v anglickém hrabství Yorkshire chováni všestranní lovečtí psi, kteří lovili vodní zvířata v okolí řeky Aire. A také rádi chytali hlodavce. Byli nazýváni Waterside nebo Working teriér a zajímavostí je, že nebyli chováni šlechtou, ale obyčejnými lidmi, kterým pomáhali v tehdejším nelehkém životě, kromě lovu také spolehlivě hlídali. Waterside teriéři vznikli křížením vydraře a staroanglického teriéra. 

Ve druhé polovině 19. století existovalo několik tisíc jedinců, ale zatím byli typově nejednotní. Měli však hustou srst, která chránila psa před vodou, na zádech bylo šedé sedlo a na končetinách pálení. Přikříženo bylo ještě několik plemen, která zajistily jednotnost barvy, a také zlepšení povahových vlastností. Při šlechtění byl použit gordonsetr, welsh teriér, irish teriér a doknce i bulík nebo kolie. 

V roce 1880 došlo na výstavě k přejmenování plemene na název, jak ho známe dneska. Airedale teriér je pojmenován po řece Aire, kolem níž se tito teriéři hojně vyskytovali. Od roku 1886 docházelo k prvním zápisům do plemenné knihy a o tři roky později vyhrálo plemeno na výstavě pořádané Kennel Clubem speciální cenu pro nejlepší teriéry. 

Ještě před příchodem 20. století se erdel začal šířit i do zbytku Evropy a v roce 1911 bylo na výstavě v německém Hamburgu přihlášeno 119 jedinců! V tehdejším Československu vznikl klub zaštiťující erdel teriéry v roce 1924. S druhou světovou válkou přišel útlum v chovu, ale erdel by tak oblíbený, že neměl problém toto období ustát. 

Řeka Aire

POVAHA

Erdel je plný energie, a proto se hodí k aktivním lidem. Je to skvělý rodinný společník. S dětmi nemá problém, ani není agresivní, ale ony se ho musí naučit respektovat a dopřát mu prostor, když to potřebuje. Je to hravý pes, a to do vysokého věku. 

K cizím lidem se chová ostražitě a za plot je rozhodně nepustí. Ale s chtěnou návštěvou mít problém nebude. Je to výborný hlídač a bude chránit celou svou rodinu, takže pozor na přehnané hraní vašeho dítěte s těmi od sousedů, aby pes situaci špatně nevyhodnotil. Erdel má silně vyvinutý lovecký pud, což znamená, že se při procházce může pustit za zvěří. S jinými domácími zvířaty typu králíka, kočky a dalších má tento teriér dobrý vztah, ale jenom pokud s nimi vyrůstá od útlého věku. Když se k vám na zahradu zatoulá cizí kočka, nemusí to s ní dopadnout dobře.

Jedná se o učenlivé a inteligentní plemeno, které potřebuje dostatek vyžití, ale nemusí se nutně jedna pouze o lovecké zaměření, existují i jiná odvětví kynologie, ve kterých může erdel vynikat. Výcvik musí být důsledný ideálně prostřednictvím pozitivní motivace. Ale erdelové jsou velmi chápaví, dokonce bývají cvičeni jako služební psi. 

POHYB

Jedná se o velmi aktivní plemeno, které se nespokojí s pár krátkými procházkami za den. Aby byl spokojený, potřebuje opravdové vyžití. Můžete ho vzít s sebou na túru nebo s ním chodit běhat, ale potřebuje něco dělat. Hodí se do aktivní rodiny, pokud nemáte dostatek času nebo si raději lehnete na gauč, pak to není pes pro vás.

Společně se můžete věnovat i mnoha kynologickým aktivitám. V dnešní době se již moc erdelů nevěnuje původnímu lovu, ale stále častěji je můžeme vídat jako psy na agility, skládají se svými pány zkoušky z poslušnosti, ale hodí se i na záchranařinu nebo stopy. Jakýmkoliv aktivitám se bude věnovat s velkým nadšení. 

PÉČE

Srst není na pročesávání náročná, stačí pravidelně alespoň jednou týdně vykartáčovat. V období línání budete muset po hřebenu sáhnout častěji. Erdela je nutné pravidelně trimovat, poprvé je vhodné si to od někoho (třeba od chovatele) ukázat, abyste věděli jak na to. Pokud si na to netroufáte, není problém navštívit psí salón. Na akcích pořádaných klubem probíhají ukázky úpravy, takže se jich můžete zúčastnit a něco se přiučit. Na výstavu je třeba mít psa perfektně připraveného, a proto je nutné o srst pečovat opravdu pravidelně, protože týden před konáním výstavy to nezachráníte.

Co se týká další péče, stejně jako u každého jiného plemene byste měli kontrolovat oči, uši i zuby. Zuby doporučujeme od štěněčího věku čistit, aby si na to váš pes lépe zvyknul. Přidávat můžete i různé doplňky stravy (např. mořskou řasu kelpu). Oční okolí hlídejte a v případě potřeby omyjte.

Zmínit se musíme i o stříhání drápků. Svému erdelovi byste je měli pravidelně hlídat, aby nepřerůstaly, protože pak znesnadňují chůzi. I když budou ostatní drápy v pořádku, tak nikdy nenechte nepříjemně zarůstat pátý dráp na předních packách, který se ani nedotýká země a nikdy se přirozeně nezkrátí.

ZAJÍMAVOSTI

Erdel teriér má na první pohled velmi zajímavý a líbivý exteriér, je to pes nabitý energií s milou povahou a naprosto skvěle dokáže zastat funkci ideálního rodinného psa. Pyšní se jedním prvenstvím, a to díky své velikosti – je to největší zástupce skupiny teriérů. 

Další zajímavostí je, že kromě klasického uchovnění, můžete absolvovat ještě vyšší formu, která se nazývá Körung. Získají ji špičkoví jedinci, kteří jsou mimořádně kvalitní.

VÝŽIVA

Erdel teriér je aktivní pes, který potřebuje kvalitní a výživné krmivo pro spokojený život. V dnešní době se můžete rozhodnout krmit dvěma způsoby, a to kompletním krmivem (granule a konzervy) a nebo BARFem, tedy syrovým masem, kostmi, přílohami a doplňky. Vaření kuřecího nebo krůtího masa a rýže je vhodné v případě, kdy má pes zažívací problémy.

Velikostně patří erdel ke středním plemenům, je proto nutné vybírat granule vhodné právě pro střední psy. Dále se musíte zaměřit na věkové stadium. Obecně platí, že štěněčí granule jsou výživnější, protože v období růstu potřebují psi dostatek živin. V dospělosti záleží pak na aktivitě každého jedince, ale pokud máte psa v zátěži, tak můžete sáhnout po granulích pro aktivní psy. Granule vybírejte hlavně podle složení. Na prvním místě by se mělo objevit maso, co se týká obilovin, tak oblíbené jsou granule bez obilovin, ale vedle nešlápnete ani s těmi se sníženým obsahem obilovin nebo hypoalergenními s rýží. 

BARF pochází z anglického Bones And Raw Food (kosti a syrová strava), což je také hlavní náplní jídelníčku. Suroviny nejsou tepelně opracované, pracuje se se syrovým masem a kostmi. Dále se přidávají přílohy a další doplňky stravy. Do barfování se nemůžete pustit jen tak ze dne na den. Nejdříve si musíte nastudovat vše potřebné, protože sestavení vyváženého jídelníčku je pouze na vás. Navíc také počítejte s tím, že budete potřebovat nějaké místo v mrazáku, kam budete moc uložit připravené dávky.

Zdraví

Toto plemeno není příliš zatíženo dědičnými onemocněními. Objevit se mohou problémy s pohybovým aparátem, a to konkrétně dysplazie loketního (DLK) a kyčelního kloubu (DKK). Při uchovnění jsou vyšetření na obě tyto nemoci povinná a do chovu jsou puštěni pouze jedinci s požadovanými výsledky, toto se týká DKK. DLK se zatím pouze orientačně sleduje. Je vhodné preventivně podávat kloubní výživu, která zajišťuje regeneraci chrupavek a zlepšuje opotřebení kloubů. 

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Erdel teriér se nejvíce hodí do domu se zahradou, uvnitř by měl mít své místo, kde může pozorovat, co se v domácnosti děje. Vydrží také venku a jeho srst jej proti nepříznivému počasí ochrání, ale rozhodně by neměl být neustále zavřený v kotci, to by se mu nelíbilo. 

Potřebuje dostatek pohybu a vyžití, pokud jej nebudete vést lovecky, můžete se věnovat různým kynologickým sportům, které erdela jistě unaví. Ale pozor, aby se nenudil, mohl by začít ničit vše, co mu přijde pod packu.

Na výchovu potřebuje erdel ideálně zkušeného páníčka, který ví, jak na něj. Nehodí se pro začátečníky a spíše línější páníčky, kteří si raději lehnou na gauč, než aby šli ven.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

V České republice můžete erdela chovat pouze pod jedním klubem a tím je Klub chovatelů a přátel airedale terriera. Ten také stanovuje podmínky, za kterých můžete svého psa uchovnit. 

Prvním předpokladem je mít psa s průkazem původu FCI, který nemá žádné vylučující vady z chovu. Pak se musíte zúčastnit chovatelské akce – bonitace, od věku 15 měsíců. Na ní je každý jedinec posouzen a rozhoduje se o uchovnění. Před bonitací je povinná účast na jedné výstavě pořádané klubem, pes musí být přihlášen v mezitřídě, otevřené, pracovní nebo šampionů. Hodnocení může být nejhůře známka Velmi dobrá. Dále musíte absolvovat svod dorostu. 

K uchovnění je dále potřeba doložit výsledky povinných vyšetření. Jedná se o rentgeny na dysplazii kyčelního a loketního kloubu (DKK a DLK). Do 31. 12. 2019 se za směrodatné považuje pouze vyšetření kyčlí. Rentgeny loktů jsou zatím ve sledovacím období.

Použití v chovu je možné od věku 18 měsíců. U fen je horní věková hranice stanovena na 8 let věku a u psů není omezena.

Erdelové mají ještě vyšší formu bonitace, která se nazývá Körung a má svá vlastní pravidla. Uspějí jedinci s mimořádnými kvalitami. Zúčastnit se můžete od věku psa 24 měsíců, samozřejmě je nutné, aby byl jedinec již uchovněn. Dále musí mít vykonanou Vytrvalostní zkoušku a absolvovat minimálně 3 výstavy s různými rozhodčími, ale vždy si odnést známku Výbornou.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

I přes svůj velmi výrazný exteriér se airedale teriér dá splést s jinými plemeny teriérů. Mezi adepty patří irský teriér, welsh teriér a drsnosrstý foxteriér.

Irský teriér

Irský teriér

Irský teriér má na první pohled totožnou siluetu s vousem pod bradou, dlouhým krkem a vztyčeným ocasem. Je menší než erdel, jeho kohoutková výška je kolem 45, 5 cm, erdel může měřit až 61 cm. Liší se také zbarvením, irský teriér má jednotnou barvu, nejlépe jasně červenou, červeno-pšeničnou nebo žlutočervenou. Na hrudníku je přípustná malá bílá skvrnka. Pro erdela je typické černé nebo šedé sedlo a horní strana krku, zbytek těla má tříslovou barvu.

Welsh teriér

Welsh teriér

Welsh teriér vypadá sice velice podobně díky totožnému zbarvení, ale výrazně se liší výškou, takže znalec si tato dvě plemena určitě nepoplete. Welsh teriér měří maximálně 39 cm, kdežto kohoutková výška erdela je až 61 cm. Welsh má černou barvu s pálením, nebo šedou s pálením. Černou najdeme na podobných místech na těle jako u erdela, akorát je více rozšířená.

 

Foxteriér drsnosrstý

Foxteriér drsnosrstý

Drnosrstý foxteriér je erdelovi podobný maximálně typickým teriéřím vzhledem, ale tam veškerá podobnost končí. Foxteriér má jiné zbarvení, a to převládající bílou se znaky, které mohou být černé, tříslové a nebo černé i tříslové zároveň. Výškově je foxteriér opět na hranici 39 cm stejně jako welsh teriér.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Jedná se o svalnatého, robustního psa, který je aktivní a patří k největším teriérům. Není nohatý, ani nemá nepřirozeně dlouhý trup.

 

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 59,5 cm tolerance: +1,5 cm, -1,5 cm
fenky: 57,5 cm tolerance: +1,5 cm, -1,5 cm
Srst:

Hustá, drátovitá a tvrdá, ale není rozježená ani příliš dlouhá. Přiléhá a je uzavřená. Podsada je jemnější a kratší než krycí srst, která je tuhá, drátovitá a tvrdá. Tvrdší srst se může lehce vlnit, ale jemná a kudrnatá srst je velice nežádoucí.

Zbarvení:

Sedlo je zbarveno šedě nebo černě, stejně tak horní strana ocasu a krku. Všechny ostatní partie jsou zbarveny tříslově, uši jsou tmavší a srst do černa můžeme vidět kolem krku a po stranách mozkovny. Mezi předními končetinami se může objevit několik bílých chlupů, to je přípustné.

HLAVA

Vyvážená, mezi délkou mozkovny a tlamy není výrazný rozdíl. Nejsou na ní vrásky ani záhyby.

MOZKOVNA

Plochá a dlouhá, ani mezi ušima není příliš široká. Směrem k očím se zužuje.

Stop:

Není výrazný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nosní houba je černě pigmentovaná. Čenichová část je před očima dobře vyplněná, pod očima není propadlá, ani se výrazně nezužuje. Hlava nemá klínovitý ani hrubý tvar a je jemně tvarovaná.

Pysky:

Těsně přiléhají.

Čelisti, zuby:

Obě čelisti jsou mohutné, hluboké, svalnaté a silné. Tlama vyjadřuje sílu. Čelisti nesmí vytvářet oblé nebo vystupující líce a být přehnaně vyvinuté. Přednost má nůžkový skus (horní zuby těsně překrývají spodní a jsou v čelistech vsazeny kolmo). Přípustný je i klešťový skus, ale nežádoucí je předkus a podkus. 

Líce:

Nevyplněné a ploché. Nežádoucí jsou výrazně vyplněné líce.

Oči:

Poměrně malé, tmavě zbarvené, nevystupují a mají typický výraz teriéra – bystrý a inteligentní. Velmi nežádoucí jsou světlé a vystupující oči.

Uši:

Mají tvar písmene V a jsou nešené do strany. Jsou sice malé, ale vzhledem k velikosti psa mají ten správný poměr. Horní linie překlopeného ucha je lehce nad úrovní lebky. Nežádoucí jsou svěšené nebo příliš vysoko nasazené uši.

KRK

Svalnatý a středně dlouhý krk se směrem k plecím postupně rozšiřuje, je suchý a nevytváří se na něm lalok. 

TRUP

Hřbet:

Silný, krátký, rovný, vodorovný a není ochablý.

Bedra:

Svalnatá. Pokud je pes dobře svázán – má krátký formát a dobře vyvinutá žebra, tak mezi žebry a pánví je pouze málo místa. Pokud jsou bedra delší, tak jsou patrné známky ochablosti. 

Hrudní koš:

Hrudník je hluboký, dosahuje až k loktům. Není široký a žebra jsou dobře klenutá.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Plece:

Dobře skloněné dozadu a šikmo uložené, dlouhé s plochými lopatkami.

Lokty:

Pohybují se podél trupu, jsou přiléhající k tělu.

Předloktí:

Dokonale rovné se silnými kostmi.

Tlapy hrudních končetin:

Malé, kompaktní a kulaté tlapky se silnými polštářky. Prsty jsou tak akorát klenuté a nejsou vytočené dovnitř ani ven. Tlapka je hluboká.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Holeně:

Lýtka i holeně jsou svalnaté.

Stehna:

Mohutná a dlouhá.

Kolena:

Nejsou vbočená dovnitř, ani vybočená ven. Jsou dobře zaúhlená.

Hlezno:

Dobře postavené, při pohledu zezadu jsou navzájem rovnoběžné.

Tlapy pánevní:

Stejně jako přední jsou malé, kulaté a kompaktní i hluboké. Prsty jsou přiměřeně klenuté a mají silné polštářky. Nejsou vytočené dovnitř ani ven.

CHODY PSA

Všechny končetiny se pohybují přímo dopředu. Přední se pohybují rovnoběžně a volně podél trupu. Pokud psa pozorujeme zepředu, pak přední končetiny navazují na přímou linii fronty a tlapky se pohybují ve stejné vzdálenosti jako lokty. Ze zadních končetin vychází hnací síla pohybu.

OCAS

V minulosti se často kupíroval. V tom případě je vysoko nasazený ocas nesený vesele, není stočený nad hřbet. Špička je přibližně ve stejné výšce jako temeno. Má dobrou sílu a substanci.

Nekupírovaný ocas ja také vysoko nasazený a vesele nesený. Nestáčí se nad hřbet, je dobré substance a síly. 

Airedale terier

přečteno: 6 183x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
80%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...