topovat ověřit
Český fousek

Český fousek

Český fousek
0%
Další pojmenování: Barbu Tcheque
Český fousek

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina VII. - Ohaři
Sekce 1 - Kontinentální ohaři
S pracovní zkouškou
Číslo standardu: 245
Země původu: Česká republika
Vznik plemene: 14. století
Původní využití: Lovecký pes
Využití dnes: Lovecký pes, Společenský pes, Rodinný pes
Kluby v ČR:

Klub chovatelů českých fousků (https://www.cesky-fousek.cz/)

VARIETY PLEMENE Český fousek

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách. 

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Českou fousek je s českými zeměmi spjat již několik století. K vidění byl již ve smečce Karla IV. a prvním zmínky o něm pocházejí konkrétně z roku 1348. Hony byly v tehdejší době velmi oblíbené a velmi často se lovečtí psi dávali jako dary mezi králi. Za dob Karla IV. se všem loveckým psům říkalo ohaři, nerozdělovali se podle svých schopností jako je tomu dnes.

Tato selekce začala až později a s jistotou můžeme říct, že českoý fousek patří k nejstarším drsnosrstým ohařům a byl také použit při šlechtění jiných plemen. K dalšímu rozvoji došlo po roce 1881, kdy byl založen spolek pro chov a cvičení loveckých psů, později i plemenná kniha a první standard plemene. V roce 1896 byl založen první chovatelský klub

Stejně jako mnoho jiných plemen i fouska poznamenala doba dvou světových válek, a to zejména první světová válka, která znamenala téměř zánik plemene. Naštěstí se začalo s regenerací, která byla úspěšná. V roce 1924 byl obnoven chovatelský klub. Uznání FCI přišlo až v roce 1964. Český fousek je velice oblíbeným loveckým psem, v ČR i u našich slovenských sousedů je hned druhým nejčastěji využívaným. 

POVAHA

Český fousek je lovecké plemeno, ale zároveň taky skvělý rodinný společník. Ke svojí rodině je milý a přátelský, dobře poslouchá. Děti má rád a dobře s nimi vychází, ale musí jej respektovat, a pokud dá fousek najevo, že takhle ne, tak jej musí nechat. K cizím lidem je poněkud rezervovaný, je to také skvělý hlídač a na návštěvníka i kolemjdoucího vás upozorní štěkotem.

Co se týká vztahů s ostatními psy, tak s nimi vychází velmi dobře, bez problémů může žít ve smečce, s jinými zvířaty to může být obtížnější, jelikož má velmi silný lovecký instinkt, takže pokud se něco mihne v jeho zorném poli, lovec v něm se probudí.

Fousek se dobře učí, nesmí být bázlivý (např. bát se střel), ale ani agresivní. Se svým pánem v lese skvěle spolupracuje. Při lovu je všestranně využitelný, je to úžasný stopař, skvěle vystavuje, přináší a také pronásleduje zvěř i ve vodě. Nemá problém s jakýmkoliv terénem.

Výcvik českého fouska není těžký, jelikož se toto plemeno ochotně učí, zvládne jej i začátečník, ale nesmíte na něho být ostří, mohl by z něho vyrůst nervózní pes. Ideální je využívat pozitivní motivace. 

POHYB

Fousek miluje pohyb a aby byl spokojený, tak jej potřebuje dostatek. Jako lovecký pes má možnost se proběhnout a ja také dostatečně zaměstnaný. Je velice pracovitý a šikovný, pro lov je všestranně využitelný, při stopování je neúnavný, skvěle vystavuje, přináší a vyniká v práci ve vodě. Problém mu nedělá ani horší počasí nebo nepřístupný terén. 

Pokud nejste myslivec a nechodíte na lov, pak oceníte fouska jako společníka. Čím dál častěji si jej lidé pořizují právě jako rodinného parťáka. I tak mu ale musíte dopřát dostatek pohybu a jeho loveckou zálibu nahradit jinou aktivitou. Ideální jsou dlouhé procházky, běhání u kola a v létě plavání, které má fousek velice rád. Pozor si dávejte na pouštění z vodítka na neoplocených místek, může se v něm provudit lovec a utéct za zvěří, lovecký pud pud je v něm zakořeněn.

PÉČE

Péče o srst není náročná, hrubá srst není příliš dlouhá, takže ji stačí pravidelně dvakrát týdně kartáčovat. V období línání častěji. Žádná speciální úprava není potřeba jen dvakrát do roka je vhodné trimovat, a to na jaře a na podzim. Dále se musí kontrolovat uši, aby příliš nezarůstaly, nežádoucí chloupky se stříhají. 

Pozornost byste měli věnovat uším a zubům. Pokud se začně tvořit zubní kámen, není to pouze estetický problém, z tlamy se šíří nepříjemný zápach a namnožené bakterie se dostávají krevním oběhem do celého těla. Proti zubnímu kameni je dobré preventivně bojovat. Doporučují se podávat doplňky stravy s mořskou řasou kelpou a nebo čistit zuby mechanicky.

Pak je ještě potřeba stejně jako u každého jiného plemene hlídat délku drápů. U větších psů nemají tendenci přerůstat, protože při chůzi po tvrdém povrchu se sami obrušují. Ale nezapomínejte na pátý dráp na předních packách, který není ve styku se zemí a může zarůstat.

ZAJÍMAVOSTI

Český fousek je jedním ze sedmi českých národních plemen psů. Narozdíl od některých je uznán Mezinárodní kynologickou federací (FCI), patří do skupiny 7 k ohařům. Zároveň je jediným českým loveckým plemenem.

VÝŽIVA

Český fousek potřebuje kvalitní stravu jako každé jiné plemeno. Krmit můžete granulemi nebo tzv. přirozenou stravou, tedy BARFem. Kupovat kompletní krmivo je jednodušší, pes v něm má všechno, co potřebuje a vy se o nic nemusíte starat. Barfování je potřeba pořádně nastudovat – musíte připravovat jednotlivé krmné dávky, tak aby měl veškeré živiny a vitamíny.

Vybírejte kvalitní granule, ty poznáte tak, že na prvním místě ve složení budou mít maso a zároveň nižší obsah obilovin nebo budou úplně bez obilovin. Ve štěněčím věku dávejte granule určené pro štěňata nebo juniory. Na dospělácké přejděte, až váš pes dospěje. Český fousek patřím k velkým plemenům, takže dospívá později. 

Při barfování je důležité dopřát vašemu psovi vše, co potřebuje. Nejdříve si načtěte vše potřebné, doporučujeme pořídit publikaci o BARFu od Kateřiny Novosádové. Suroviny na krmení seženete jednoduše, v dnešní době existují obchody se syrovým masem i doplňky. Další položkou je místo v mrazáku. Pro českého fouska, budete potřebovat alespoň šuplík. V případě střevních problémů doporučujeme uvařit kuřecí nebo krůtí maso s rýží.

Zdraví

Český fousek není zatížen nemocemi. Objevit se u něj může dysplazie kyčelního (DKK) a loketního kloubu (DLK). Je dobré vybírat si štěně po testovaných rodičích, ale vzhledem k tomu, že vyšetření není jednou z podmínek uchovnění, je pouze na vůli chovatele, zda nechá rentgeny zhotovit.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Toto české národní plemeno se nejvíce hodí pro lidi, kteří žijí na venkově v domě se zahradou. Do bytu se nedá příliš doporučit, jakožto lovecký pes potřebuje určité vyžití. Může i celoročně pobývat venku, jaho srst jej ochrání před nepříznivými vlivy počasí.

Fousek potřebuje dostatek zaměstnání, není to pes, který bude poklidně ležet na zahradě. Idální je věnovat se s ním lovu, ocení jej zejména myslivci. Sám na zahradě se bude nudit a mohl by začít utíkat za zvěří, aby se zabavil.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Chov českého fouska zaštiťuje v České republice Klub chovatelů českých fousků. Abyste mohli svého psa uchovnit, musíte so koupit štěně s prkůzame původem a splnil podmínky stanovené klubem.

Se psem i fenou se musíte zúčastnit klubové výstavy, a to od věku 12 měsíců, kdy se jedinci řadí do třídy mladých. Nejhůře si z kruhu můžete odnést známku velmi dobrá. Exteriér by měl odpovídat standardu, chrup by měl být úplný, skus nůžkový, standardní výška a bez vad, které jsou vylučující. Po výstavě následuje tzv. výběr do chovu, který provádí komise klubu. 

Jelikož je český fousek lovecké plemeno, musíte před uchovněním ještě absolvovat ověření loveckých vloh, které může být provedeno nejpozději v kalendářním roce, kdy jedinec dosáhne 36 měsíců věku. 

Do chovu se nepřipouští nebo se vyřazují jedinci, kteří dosahují lysivosti druhého a vyšího stupně. Krytí je možné od 18 měsíců věku. Horní věková hranice je u fen stanovena na 8 let a u psů na 9 let. Pes, který je nově přijmutý do chovu, může za kalendářní rok nakrýt maximálně 3 feny, dokud neprokáže, že nepřenáší nežádoucí genetickou výbavu. Poté je možné krýt 4 feny a po schválení až 6 fen v jednom kalendářním roce.

K uchovnění českého fouska nejsou požadována žádná zdravotní vyšetření, takže veškeré testy jsou na uvážení chovatele či majitele krycího psa.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Český fousek je velmi uznávané lovecké plemeno, v Německu mají podobného psa, a to konkrétně německého drátosrstého ohaře. Ten může být ve stejném zbarvení a dokonce má na bradě i totožný vous! Laik by tato dvě plemena mohl rozpoznat jen velmi těžko. Český fousek má velmi hlubokou historii a navíc byl využit i k oživení krve jiných loveckých plemen, proto je možné zamněnit jej s jinými drátosrstými ohaři.

Německý drátosrstý ohař

Německý drátosrstý ohař

Německý drátosrstý ohař patří do stejné skupiny FCI jako fousek, a to do skupiny číslo devět k ohařům. Ovšem zemí jeho původu je Německo. Je všestraně lovecky upotřebitelný, hodí se pro práci na poli, v lese i ve vodě a je použitelný před výstřelem, ale i po něm. 

Velikost obou plemen se pohybuje kolem 60 cm. Drátosrstý ohař může být zbarvený následovně: hnědý bělouš s plotnami nebo bez nich, černý bělouš s plotnami nebo bez nich a hnědý s bílým hrudním znakem nebo bez něj. Český fousek to má podobně, ale nevyskytuje se v černé barvě. I ohař má na bradě vous, který podrthuje energický výraz tváře.

Pudl pointer

Pudl pointer není v České republice příliš rozšířen a patří spíše k málopočetným Opět patří do skupin číslo sedm k ohařům a zemí původu je Německo. Vznikl meziplemenným křížením anglického pointra a pudla. Opět se jedná o všestranně nadaného loveckého psa.

Jeho tvrdá srst je zbarvená černě, hnědě nebo světlehnědě, přípustné jsou malé bílé znaky. Velikost je u všech ohařů podobná. Pudl pointer nemá na bradě vous, což je jeho hlavní rozlišovací znak proti českému fouskovi.

STANDARDNÍ VZHLED

Jedná se o ušlechtilého ohaře střední velikosti s hrubou srstí, má téměř čtvercový rámec a je silný a odolný. Hodí se pro právi v poli, ve vodě i lese, takže je všestraně využitelný. Je snadno cvičitelný, dobře ovladatelný a výborně spolupracuje se svým pánem. 

Celkový vzhled:
Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 63 cm tolerance: +3 cm, -3 cm
fenky: 60 cm tolerance: +2 cm, -2 cm
Hmotnost:
psi 31 kg tolerance: +3 kg, -3kg
fenky: 25 kg tolerance: +3 kg, -3 kg
Srst:

Fousek má tři typy srsti – podsadu, pesíky a vlníky.

Podsada je jemná, hustá a dlouhá asi 1,5 cm, zabraňuje tomu, aby vlhkost pronikala ke kůži, v létě vylíná.

Pesíky jsou dlouhé 3–4 cm, jsou hrubé, tvrdé a přiléhají k tělu.

Vlníky jsou výrazně tvrdé a rovné, dlouhé 5–7 cm. Na hrudi, hřbetě, slabinách a lopatkách jsou zvláště výrazné.

Na přední části končetin je srst kratší a tvrdší, na zadní straně je srst delší a tvoří praporce. Na ocasu nesmí být kartáč. 

Stanovené je i typické osrstění hlavy: delší a jemnější srst je na spodní straně lící a pyscích, kde se vytváří typický vous. Nad očima je srst výrazná, šikmo vzhůru tvoří obočí. Krátká a tvrdá srst je na čele, temenu a lících. Na uších je srst krátká, jemná a přiléhavá. 

Zbarvení:

Přípustné jsou tyto 3 barevné rázy:

Tmavý bělouš s plotnami nebo bez nich.

Hnědák s bíle prokvetlými znaky na hrudi a dolní části končetin.

Hnědák bez znaků.

HLAVA

Suchá, dlouhá a poměrně úzká. Na krku je vysoko nasazená. Nosní hřbet je delší než mozkovna a mírně klenutý.

MOZKOVNA

V horní části čela a na temeni je mírně zaoblená a vyklenutá. U psů je širší než u fen. Týlní hrbol je nevýrazný.

Nadočnicové oblouky:

Jsou výrazné a oční jamky hluboké, a tak zřetelné, že hlava působí hranatým dojmem.

Stop:

Zřetelný, ale středně výrazný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Čenich je široký, nozdry jsou dobře otevřené a citlivé. Nosní houba má tmavě hnědou barvu. 

Pysky:

Středně vyvinuté, přiléhající (nejsou volné), horní pysk překrývá ten spodní.

Čelisti, zuby:

Čelisti jsou mohutné, dobře tvarované a osvalené. Chrup je úplný, silné zuby svírají nůžkový skus.

Oči:

Jsou mandlového tvaru s dobrotivým výrazem, který je zároveň bystrý. Oči jsou zbarvená tmavě – jantarově nebo ořechově hnědě.

Víčka:

Přiléhají a jsou pigmentována šedě.

Uši:

Nasazené poměrně vysoko, mají široký úpon a ke špičce se zužují. Dosahují do 2/3 lící a na konci jsou mírně zaoblená. Dobře přiléhají k bočním stranám hlavy. 

KRK

Je středně dlouhý a má dobře vyvinuté svalstvo. Suchý a vysokovsazený do hrudi. Má poněku klednutou linii.

TRUP

Kohoutek:

Výrazný.

Hřbet:

Pevný, krátký, rovný a postupně přecházející k zádi. 

Bedra:

Krátká, celkem široká a mírně klenutá.

Záď:

Široká, dlouhá a mírně spáditá. 

Předhrudí:

Výrazné.

Hrudní koš:

Při předním pohledu má hruď s lopatkami tvar lyry. Průřez hrudníku je oválný a jeho šířka je v souladu s celkovou stavbou těla. Spodní strana dosahuje nejméně k loktu (je dost hluboký). Žebra jsou dobře klenutá a ve správném poměru ke svojí délce.

Břicho a slabiny:

Mírně vtažené, což umožňuje snadný pohyb. Ovšem nesmí působit vychrtlým dojmem.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Plece:

Lopatky jsou dobře osvalené, šikmo uložené a s ramenním kostí svírá tupý úhel. 

Lokty:

Loketní kloub je mohutný s dobrým svalstvem.

Předloktí:

Kolmo postavené a rovné, svalstvo je suché a dobře vyvinuté.

Přední nadprstí:

Celkem krátké, postavené téměř kolmo a mírně skloněné dopředu.

Tlapy hrudních končetin:

Jsou kompaktní, mají tvar krátké lžíce. Prsty jsou sevřené a klenuté, drápy jsou silné, tmavě šedé nebo černé. Odolné polštářky jsou tvrdé a pigmentované. Zajímavostí je zbytek plovací blány mezi prsty. 

PÁNEVNÍ KONČETINY

Jsou postavené poněkud vzadu, což umožňuje snadný pohyb. Pánev je správně dlouhá.

Stehna:

Stehenní kost je silná a mohutně osvalená.

Paspárky:

Pokud se vyskytnou, tak se odstraňují.

Hlezno:

Hlezenní kloub je celkem nízko u země, svalstvo je suché. 

Tlapy pánevní:

Nadprstí je téměř kolmo postavené, je krátké a silné. Zadní tlapky mají stejný tvar jako přední. 

CHODY PSA

V kroku i klusu je pohyb pravidelný. Končetiny nevykazují žádný pohyb dovnitř ani do stran, zadní končetiny se pohybují přesně za předními.

OCAS

Je nesen horizontálně v linii hřbetu něbo mírně vzhůru. Křížová kost je umístěna tak, že její poloha ani osvalení nemají vliv na nesení ocasu. Ocas je nasazen v prodloužené liniii hřbetu. Je středně silný a krátí se ze 3/5 své délky.

přečteno: 164x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
0%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...