topovat ověřit
Bretaňský ohař dlouhosrstý

Bretaňský ohař dlouhosrstý

Epagneul Breton
60%
Další pojmenování: nemá
Bretaňský ohař dlouhosrstý

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina VII. - Ohaři
Sekce 1 - Kontinentální ohaři
S pracovní zkouškou
Číslo standardu: 95
Země původu: Francie
Vznik plemene: 19. století
Průměrná délka života: 11 - 13 roků
Původní využití: Lovecký pes
Využití dnes: Aktivní pes, Rodinný pes, Lovecký pes
Kluby v ČR:

Klub bretaňských ohařů

VARIETY PLEMENE Bretaňský ohař dlouhosrstý

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Jak už název plemene napovídá, bretaňský ohař pochází z Francie, a to konkrétně z Bretaně. První zmínky o dlouhosrstých ohařích pocházejí již ze 17. století, ale k ústálení typu došlo až během 19. století. Do jeho krve byli přikříženi angličtí setři a kontinentální španělé.

K prvnímu sepsání standardu došlo v roce 1907 a schválen byl o rok později. V dnešní době je to na území Francie velice hojně rozšířené plemeno.

Do tehdejšího Československa se bretaňský ohař dostal kolem poloviny 20. století a dovezen byl z Jugoslávie. I přes skvělou povahu a pracovitost není ani v dnešní době plemeno v České republice příliš rozšířené, ale jeho obliba stále vzrůstá.

Oblast Bretaň - Francie

POVAHA

Bretaňský ohař je velmi přátelský a pracovitý pes. Má rád děti a dobře s nimi vychází. Hodí se pro myslivce, ale stále častěji zastává i roli společníka. Ve druhém případě se hodí do aktivní rodiny.

Výchází dobře s ostatními psy a zvířaty, kromě ptáků, které jsou pro něj cílem lovu. K cizím lidem je přátelský, jeho povaha z něj činí velice špatného hlídače.

Jedná se o inteligentní plemeno, které se dobře učí, takže s jeho výcvikem není problém, jen je potřeba k němu přistupovat s pozitivní motivací, tresty nejsou nic pro něj. Klíčem k úspěchu je důsledná výchova.

POHYB

Bretaňák je velice aktivní, rozhodně se nehodí pro lidi, kteří by mu věnovali jen krátkou procházku. Potřebuje se každý den pořádně proběhnout a nejlépe i nějak zaměstnat.

Lovecky je využitelný na pernatou zvěř a je to skvělý aportér. Pokud ho ovšem nevyužijete lovecky a pořizujete si ho jako společníka do rodiny, tak je skvělý parťák na běhání či na různé túry. Pánovi je velmi oddaný a rád s ním tráví čas.

Zabrousit můžete i do klasických kynologických sportů. Bretaňský ohař se se svou obratností rozhodně neztratí v agility. Díky dobré poslušnosti zvládne i dog dancing a dog frisbee. Ale pokud jste sportovně zdatní i vy, vyzkoušet můžete canicross (běh se psem) nebo náročnější terénní závody v podání dog trekingu. Díky dobrosrdečné povaze byste mohli složit i canisterapeutické zkoušky.

Bretaňský ohař dlouhosrstý

PÉČE

Přestože je srst na některých místech delší, tak není na péči nijak náročná. Stačí ji dvakrát týdně pročesat. Pokud se pes někde ušpiní, tak se nevyhnete koupeli, ale časté šamponování není nutné. Pokud plánujete účast na výstavě, tak si nechte s úpravou poradit od chovatele.

K základní péči patří kontrola uší a jejich vyčištění v případě potřeby. Zapomínat byste neměli ani na oči a pravidelné otírání ospalek. Další kapitolou je dutina ústní, i když větší plemena tolik netrpí na tvorbu zubního kamene, není od věci podávat doplňky stravy, které proti němu působí, nebo zuby zároveň i mechanicky čistit.

Poslední na řadě jsou drápy, ty se musí zkracovat, aby nepřerůstaly. Budete na to potřebovat speciální kleštičky. V případě, že pes chodí po tvrdém povrchu, tak si drápy může obrousit a jejich zkracování není třeba, ale vždy je kontrolujte a zvykejte na manipulaci s nimi již od štěněte.

ZAJÍMAVOSTI

Přestože sémantika názvu je jednoznačná – dlouhosrstý ohař pocházející z Bretaně, tak ve francouzském originále je to trochu složitější. Pojmenování zní epagneul breton, tedy v překladu bretaňský španěl a ne ohař. Ale ve Francii používají epagneul pro dlouhosrsté kontinetální ohaře, ale i španěly (slídiče).

Bretaňský ohař dlouhosrstý

VÝŽIVA

Krmení byste měli věnovat dostatek pozornosti, aby byl váš pes zdravý a prospíval po všech stránkách. Můžete podávat granule, které patří mezi kompletní krmiva a pes v nich má všechno, nebo barfovat a připravovat si jednotlivé krmné dávky sami.

U granulí je důležité pečlivě si vybrat ty správné, poznáte je podle složení. Měly by obsahovat dostatek masa a málo obilovin nebo být zcela bez nich. Pro bretaňského ohaře vybírejte granule pro velká plemena a nezapomeňte přihlédnout k věku. Štěněcí granule můžete podávat zhruba do 1,5 až 2 let věku, pak je vhodné přejít na dospělácké.

Barfování není jen tak, psa krmíte syrovým masem, kostmi, přílohami a doplňky. Jídelníček sestavujete sami, a proto je důležité si vše nejdříve nastudovat, abyste psovi dopřáli všechno, co potřebuje. Při velikosti bretaňáka budete také potřebovat dostatek místa v mrazáku, abyste si jednotlivé porce mohli připravit dopředu.

Zdraví

Bretaňský ohař je zdravé plemeno, které není zatíženo nemocemi. Objevit se může dysplazie kyčelního kloubu, která se sleduje při uchovnění, takže pokud budete vybírat štěně po zdravých rodičích, mělo by to být v pořádku, ale genetika je mocná a někdy se problémy mohou objevit napříč generacemi.

Zvýšenou pozornost byste měli věnovat uším, protože jsou náchylné na zánět zvukovodu. Snadno se mohou zapařit a v takovém prostředí se daří bakteriím.

Bretaňský ohař dlouhosrstý

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Toto plemeno se absolutně nehodí do bytu. Potřebuje domek se zahradou, po které se může proběhnout. Ovšem na splnění jeho potřeby pohybu to nestačí. Budete muset vzít do ruky vodítko a vyrazit na procházku. Je potřeba bretaňákovi opravdu věnovat čas a vybít jeho energii, aby se nezačal nudit.

Je rád ve společnosti pána, takže by měl bydlet uvnitř v domě. S pelechem na chodbě bude naprosto spokojený. Na zahradě může mít třeba boudu, kotec se hodí v případě, že potřebujete psa někam na chvíli uklidit, ale neměl by tam trávit hodiny.

Výchova a výcvik nejsou složité a poradí si s ním i začátečník. Jen s ním musíte zacházet citlivě a bez násilí.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Chov v České republice zaštiťuje Klub bretaňských ohařů. Pokud máte chovatelské ambice, tak to zohledněte již při výběru štěňátka. Nemělo by mít žádné hrubé vady proti standardu a mělo by se jednat o štěně s předpoklady pro chov a výstavy, nikoliv na mazlíčka.

Podmínky stanové klubem jsou následující. Je povinná účast na výstavě pořádané klubem v minimálním věku 12 měsíců. Pes si může odnést nejhůře známku Velmi dobrý a fenka Dobrá. V posudku musí být uvedena kohoutková výška, skus, chrup, zbarvení a barva oka.

K uchovnění je nutné absolvovat vyšetření na dysplazii kyčelního kloubu. Rentgeny se provádějí nejdříve od věku 12 měsíců. Na posouzení se zasílají ke klubem schválenému veterináři. Pří výsledku 0–2 (A–C) mohou být jedinci použiti v chovu bez omezení. Při stupni 3 (C) mohou být spojeni pouze s partnerem, který má stupeň 0 (A). Pokud má pes stupeň 4 (D) je z chovu vyloučen.

Vzhledem k tomu, že bretaňský ohař je lovecké plemeno, tak se musí ještě zúčastnit loveckých zkoušek. Máte dvě možnosti, buď můžete splnit limitní známky podle zkušebních řádů pro zkoušky ČMMJ pro disciplíny: nos a vystavování (4), hledání, klid po výstřelu a poslušnost (3) a postupování (2). Nebo můžete absolvovat některou ze zkoušek FT, TAN či Memoriál J Luxe.

U bretaňských ohařů je možné zařazení do výběrového chovu – pes i fena se do něj mohou dostat, pokud mají DKK maximálně 1 (B), z výstavy mají nejhůře známku Velmi dobrá a  zároveň mají CACIT či CACT (i res.), nebo byli oceněni na více akcích typu FT (FT-GT). Pak se stávají výběrovým psem a fenou, při jejich spojení se jedná o výběrový chov.

Každá uchovněná fena může mít nejvýše jeden vrh v kalendářním roce a její chovnost je ukončená 8. rokem věku. U psů není horní hranice stanovena.

Bretaňský ohař dlouhosrstý

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Bretaňský ohař se dá vzhledově zaměnit s jinými ohaři – např. malým münsterlandským, ale zmiňujeme i jeho příbuzného anglického špringršpaněla.

Malý münsterlandský ohař

Malý münsterlandský ohař

Obě plemena patří do sedmé skupiny FCI k ohařům, akorát bretaňský je ohař kontinentální dlouhosrstý a münsterlandský je v sekci stavěcích psů kontinentálních a dlouhosrstých. Psi měří 54 cm a feny 52 cm, takže velikost s bretaňákem je téměř totožná. Hlavním rozeznávacím znakem je ocas – bretaňský ohař se může narodit s přirozeně krátkým ocasem, nebo bezocasý. Münsterlandský ohař má středně dlouhý ocas pokrytý dlouhou srstí.

Anglický špringršpaněl

Anglický špringršpaněl

Špringršpaněl patří do osmé skupiny FCI k přinašečům zvěře, slídičům a vodním psům. Od bretaňáka se dá odlišit vzhledově, má dlouhé uši ve tvaru křídel, které jsou pokryty dlouhou srstí. Má také typický výraz španěla. Výška je opět téměř totožná, a to 51 cm.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Jedná se o nejmenšího ohaře brakoidního typu, který má krátký ocas nebo je zcela bez něj. Stavba těla je harmonická, kostra je solidní, ale nepůsobí těžkopádným dojmem. Celkově je kompaktní a silný, ale není lymfatický a zůstává elegantní. Je to temperamentní pes s živým a inteligentním pohledem. Jedná se o typ tzv. "malého coba" (cob je typické bretaňské koňské plemeno), jehož zavalitost byla vždy brána jako typický znak.

Důležité proporce:

Mozkovna je vzhledem k nosnímu hřbetu v poměru 3 : 2. 

Hlava je celká tak akorát v celkém poměru k tělu.

Výška hrudníku je menší než polovina kohoutkové výšky.

Formát je kvadratický, tzn. že délka těla od špičky hrudní kosti až po sedací hrbol je stejná jako kohoutková výška.

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 48–51 cm tolerance: +1 cm, -1 cm
fenky: 47–50 cm tolerance: +1 cm, -1 cm
Pozn. k výšce

Ideální výška je: pro psy  49–50 cm a pro feny 48–49 cm.

Pozn. k hmotnosti Hmotnost není standardem stanovena.
Srst:

Jemná srst je rovná, nebo lehce zvlněná a nesmí být hedvábná, ani kudrnatá. Krátká srst je na hlavě a přední straně končetin. Delší srst tvoří praporce na zadní straně končetin, u předních končetin se postupně zkracují až k nadprstnímu kloubu a u zadních do půli stehen a níže. 

Zbarvení:

Je možné bílé a oranžové, bílé a černé, bílé a hnědé (kaštanové). Barevné plotny jsou umístěny nerovnoměrně. Pokud se jedná o bělouše, pak je bílá barva promíchaná s barevnými chlupy či stříkáním, a to hlavně na čenichu a končetinách. V případě strakoše je bílá čistá, bez příměsi. Pokud je jedinec tříbarevný, pak je pálení v oranžovém nebo tmavším odstínu a je umístěno na nosu, pyscích, nad očima, na končetinách, hrudi a pod ocasem. U všech barevných rázů je přípustná lysina na hlavě. Nepřipouští se jednobarevný pes.

Kůže:

Přiléhavá, jemná a dobře pigmentovaná.

Bretaňský ohař dlouhosrstý

HLAVA

Jedná se o dobře cizelovaný reliéf, kůže na ní je těsně přiléhající.

MOZKOVNA

Při pohledu zepředu i z profilu jsou její formy mírně zaoblené. Při pohledu shora jsou boční osy sbíhavé. Kranio-faciální osy jsou paralelní. Šířka (v oblasti jařmových oblouků) je menší než délka mozkovny. Týlní hrbol a jařmové kosti jsou středně výrazné.

Nadočnicové oblouky:

Nevystupují, ale tvoří lehce zaoblenou linii. 

Čelová rýha:

Málo výrazná. 

Stop:

Mírně vyznačený.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nos je široký a nozdry dobře otevřené. Nosní houba je vlhká a pigmentovaná v souladu s celkovým zbarvením, stejně jako pysky a oční víčka. Nosní hřbet je středně dlouhý a jeho boční osy jsou téměř paralelní. 

Pysky:

Dobře přiléhající, suché a nejsou převislé. Horní pysk lehce překrývá ten spodní, okraj přiléhá až ke koutku, který je uzavřený a málo zřetelný. Pysky jsou dobře pigmentované.

Čelisti, zuby:

Skus je nůžkový, zuby jsou kompletní, zdravé a dobře postavené.

Líce:

Kůže na nich je těsně přiléhající, jsou málo vyplněné.

Oči:

Uložené mírně šikmo, jsou lehce oválné, nevystupující. Mají inteligentní, přátelský a milý výraz. Společně s vysokým a pohyblivým zavěšením uší vzniká typický bretaňský výraz.

Víčka:

Jemná a dobře přiléhající. Dobře pigmentovaná, jejich barva ladí s celkovým zbarvením.

Uši:

Zavěšené vysoko, mají trojúhelnikový tvar a jsou širší než delší (neseny směrem dopředu, konec boltce sahá ke stopu). Hlavně v horní části jsou pokryty zvlněnou srstí, na jejich konci najdeme hladkou srst. Při zvýšené pozornosti jsou velmi pohyblivé. 

KRK

Svalnatý, lehce klenutý a středně dlouhý. Má tvar komolého kužele. Není slabý. Dobře nasazený a netvoří se na něm lalok.

TRUP

Horní linie:

Krátká, tvořená hřbetem a bedry.

Kohoutek:

Pohyblivý a není příliš výrazný, ale ne nezřetelný.

Hřbet:

Pevný, krátký a směrem k bedrům mírně spadající.

Bedra:

Svalnatá, široká a krátká.

Záď:

Dobře osvalená, široká a velmi lehce skloněná.

Hrudní koš:

Hrudník je hluboký, dosahuje až k loktům. Je široký. Žebra jsou dostatečně klenutá, ale hrudník není cylindrický. Sternální kost je široká a směrem k zádi se zvedá. Poslední žebra jsou pružná a dlouhá. 

Břicho a slabiny:

Břicho je mírně vtažené. Slabiny nejsou tučné ani volné. 

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Rovné se silnou a pružnou kostrou.

Plece:

Lopatky jsou značně pohyblivé a poměrně dlouhé (jejich délka dosahuje 30 % kohoutkové výšky). Dobře přiléhají a jsou osvalené. Jejich sklon odpovídá základnímu pohybu – cvalu. S horizontální přímkou svírají úhel 55–60 stupňů. Přečnívající vrcholky lopatek jsou vysoké asi 5 cm.

Rameno:

Široké, silné a výrazně osvalené. O něco delší než lopatky. S lopatkou svírá úhel mezi 115 až 120 stupni.

Předloktí:

Přední nohy jsou svalnaté se správnou soustavou nervů. Jsou delší než ramenní kosti. Jejich postavení se blíží vertikální přímce.

Přední nadprstí:

Silné, ale dostatečně pružné. Mírně šikmé, s vertikální přímkou svírá úhel 10–15 stupňů. 

Tlapy hrudních končetin:

Téměř kulaté se sevřenými prsty, pevnými polštářky a krátkými drápy.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Zezadu jsou rovnoběžné.

Holeně:

Lýtka jsou delší než stehna, suchá a také s dobře modelovaným svalstvem. Nahoře jsou široká a směrem k hleznu se zužují. Kost stehenní a lýtková svírají úhel skoro 130 stupňů. 

Stehna:

Široká a mohutně osvalená. Svalstvo je dobře modelované. S horizontální přímkou svírá stehenní kost úhel 70–75 stupňů. 

Nárt:

Silné, při pohledu z boku je postavené téměř vertikálně.

Hlezno:

Suché s viditelnými šlachami.

Tlapy pánevní:

Delší než přední, jinak jsou stejné.

CHODY PSA

Ruchy jsou razantní, lehké, živé a snadné. Končetiny se pohybují v ose, nevykazují vertikální ocsilaci, ani se nijak nestáčejí. Hřbetní linie je při pohybu pevná. Hlavním pohybem je cval, skoky jsou středně dlouhé a zadní končetiny nepředšlapují ty přední (tzv. sebraný cval). 

OCAS

Nasazený vysoko a nošený horizontálně nebo mírně svěšený. Při zvýšené pozornosti je pohyblivý. Toto plemeno může být bezocasé nebo s přirozeně krátkým ocasem. Pokud je ocas zkrácený, jeho ideální délka je 3–6 cm a nesmí být delší než 10 cm.

Bretaňský ohař dlouhosrstý

přečteno: 254x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
60%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...