topovat ověřit
Deerhound

Deerhound

Deerhound
80%
Další pojmenování: Skotský deerhound, Skotský jelení pes
Deerhound

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina X. - Chrti
Sekce 2 - Hrubosrstí chrti
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 164
Země původu: Skotsko
Vznik plemene: Starobylé plemeno
Průměrná délka života: 8 - 11 roků
Původní využití: Lovecký pes
Využití dnes: Lovecký pes, Rodinný pes
Kluby v ČR:

Czech Deerhound Club (http://www.cdc-deerhound.cz)

Klub chovatelů chrtů Praha (http://www.kchch.estranky.cz)

VARIETY PLEMENE Deerhound

Deerhound se nevyskytuje v různých varietách.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Historie deerhounda je úzce spjata s podobným irským vlkodavem, po určitou dobu se zřejmě vyvíjeli společně. Ale jedno je jisté, obě plemena jsou starobylá. Ke vzájemnému křížení došlo prokazatelně v polovině 19. století, kdy kapitán Graham použil skotského jeleního psa, aby oživil krev irského vlkodava.

Deerhound je skotské plemeno a první zmínky o něm jako samostetném plemeni pocházejí z 16. století. Deer byl vyšlechtěn pro lov jelenů, odkud pochází i jeho název (deer = jelen a hound = honič).

Ve středověku náleželo vlastnictví deerhounda pouze vyšším vrstvám, kdo ho měl, tak ve společnosti něco znamenal. V 18. století došlo k velkému útlumu plemene, protože vysoká zvěř byla častými hony téměř vyhubena. Do středu pozornosti se dostal greyhound, který lovil i zajíce. 

K regeneraci plemene začalo docházet až po roce 1825. Na konci 19. století se chovu věnoval kapitán Graham, který uspořádal rodokmeny významných zástupců deerů. Chovatelský klub v Anglii byl založen v roce 1886 a standard pak sepsán o šet let později. 

V roce 1979 byla do plemenné knihy zapsána první fena na území Slovenska, ta ovšem nikdy neměla štěňata. Do Čech byl první pes přivezen v roce 1986. První vrh deerhooundů se u nás narodil až v roce 1993. V roce 2009 pyk vznikl samostatný klub plemene – Czech Deerhound Club.

Deerhound patří v České republice stále k málopočetným plemenům. Najdeme ho i v ostatní evropských zemích a nechybí ani v Severní Americe. 

POVAHA

Deerhound kalme velikostí, ve skutečnosti je to velmi milý a klidný pes. Hodí se jako rodinný společník, ale není to závislák. Bude vám samozřejmě rád na blízku, ale občas chce mít svůj klid. Je hravý a dobře vychází i s dětmi, ty se ovšem musí naučit jej respektovat a nechat ho odpočívat, když bude sám chtít. Pokud nebude o vaši společnost stát, tak si půjde ledhnout jinam.

Je to inteligentní a učenlivý pes, základní poslušnost zvládne bez problému, ale je to spíše pes jednoho pána. Deerhound není doma ostražitý a příliš něštěká, takže jako s hlídačem s ním rozhodně nepočítejte. S cizími lidmi nemá problém vycházet, je k nim velmi milý a návštěvu přivítá. S ostatními psy vychází bez problémů.

Deerhound se umí urazit, ale to sami poznáte. Když se mu něco nebude líbit, tak prostě odejde pryč. Může jít k jinému členovi rodiny, aby vám dal najevo, že o vás teď nestojí.

POHYB

Deerhound potřebuje dostatek pohybu a samozřejmě svůj prostor, kde bude moc v klidu odpočívat. Dobře se bude mít v rodinném domě s přístupem na zahradu, ale procházky mu to nevynahradí. 

Venku mějte na paměti, že je to lovecké plemeno, deerhound má velice vyvinutý lovecký pud, a proto jej nepouštějte na neoplocených místech, protože riskujete útěk za zvěří.

Na míru šitým sportem je pro deerhounda coursing. Skvěle se při něm vyběhá a uvolní. Případně můžete společně vyrazit na projížďku na kole a nebo vám bude rád dělat společnost při pěší turistice. S deerhoundem se můžete věnovat i canisterapii, má pro ni přímo ideální povahu a s takovým obříkem budete jistě vzbuzovat pozornost.

PÉČE

Je potřeba pravidelně pečovat o deerhoundovu srst, která je hrubá. Není vhodné ji kartáčovat, ale pořiďte si hřeben s ocelovými hroty. Vyčesávat stačí jednou týdně a v obsobí línání častěji, abyste pomohli uvolněným chlupům. Na první pohled by se mohlo zdát, že deera je třeba trimovat nebo stříhat, ale není tomu tak!

Zvýšenou pozornost byste měli věnovat uším, doporučuje se odstraňovat chloupky ze zvukovodu, aby nevznikaly záněty. Uši i oči je vhodné pravidelně kontrolovat a v případě potřeby vyčistit.

Další, co je nutné pravidelně kontrolovat, jsou drápky. Předpokládáme, že deer si drápy obrousí, ale nezapomínějte na pátý dráp na předních packách, který není ve styku se zemí a zastřihujte jej, aby nezarostl.

ZAJÍMAVOSTI

Deerhound je také spjat se slavnými jmény v anglické historii. Známá je fenka Maida, kterou vlastnil básník a spisovatel sir Walter Scott. Maida ovšem nebyla čistokrevným skotským jelením psem, ale do její krve byl pravděpodobně přimíchán pyrenejský horský pes. Maida vypadala jako deer, ale měla hustý bílý límec kolem krku. Maida měla několik potomků, a proto ji bylo možné dohledat v mnoha rodokmenech.

Další významná deerhoundí jména jsou Solomon, Hector, Bran a Keildar. Ti patřili královně Victorii. Poslední jmenovaný se zapojil v chovu a pomohl při regeneraci plemene. Ke zvučným jménům chovatelských stanic 19. a 20. století patří Rotherwood a Ardkinglass. Pokud má váš pes v rodokmenu předky z těchto stanic, tak máte být na co pyšní.

VÝŽIVA

Správné krmení psů velkých a obřích plemen je velice důležité, a to zejména ve štěněcím věku, kdy je nutné rostoucímu tělu dopřát vše potřebné, aby se dobře vyvíjelo. I v dospělosti věnujte krmení patřičnou pozornost, aby váš deerhound žil ve zdraví a spokojenosti.

Nejjednodušší je krmit kompletním krmivem, protože pes dostane vše potřebuje a vy se nemusíte o nic dalšího starat. Je ovšem potřeba vybrat kvalitní granule. A jak je poznat? Stačí se podívat na složení a případně si nechat poradit. Na prvním místě by ve složení mělo být maso, dále mi by v nich měly být vitamíny, minerály či nízký obsah obilovin. Granule se často dělí podle velikosti, vybírejte ty pro velká a obří plemena, v mladém věku krmte štěněčími nebo juniorskými, ty mají více živin pro tělo ve vývoji.

Možná jste již slyšeli o barfování, to je způsob krmení přirozenou stravou, jídelníček se skládá ze syrového masa, kostí, příloh a doplňků. Než ovšem začnete krmit barfem, je nutné si nastudovat potřebné informace, protože musíte svému psovi sestavit vyváženou krmnou dávku, ve které bude mít všechno, co potřebuje. Při velikosti deerhounda je nutné počítat s tím, že budete potřebovat extra místo v mrazáku pro připravené krmné dávky.

Zdraví

Obří plemena psů se nedožívají tak dlouhého věku, průměrně je to 8 až 9 let. Vy jim můžete zajistit kvalitní život, pokud jim poskytnete dostatečnou péči a hlavně kvalitní krmení. K uchovnění nejsou potřebná žádná zdravotní vyšetření. 

Strašákem velkých a obřích plemen psů je torze žaludku, což je velmi vážný stav, při kterém je pes ohrožen na životě. K přetočení může dojíz po jídle, kdy pes hltá a spolyká i mnoho vzduchu, dojde pak roztažení a nafouknutí žaludku, pak nastává obávané přetočení, při nemž je zaškrcen vstup i výstup z žaludku a sazaženy jsou i okolní cévy. Následně dochází k narušení krevního oběhu a šoku. Při pozdní pomoci nastává smrt. 

Nejčastěji k torzi dochází ve večerní až nočních hodinách po posledním krmení, a když se ráno vzbudíte, může být už na zásah veterinárního lékaře pozdě. A jak torzi předcházet? Nekrmte pozdě večer, kdy už psa nebudete mít pod dohledem. Zabraňte hltání, pokud váš pes rychle jí, pořiďte mu protihltací misku, která jej zpomalí. 

Nutné je pečovat o pohybový aparát deera, a to už od štěněčího věku. Doporučujeme podávat kloubní výživu, která dodá namáhaným kloubů vše potřebné a zajistí zdravý vývoj kloubů.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Deerhound potřebuje dostatek lásky a péče jako každé jiné plemeno. Povahově je to překvapivě velmi klidný pes. Vzhledem k jeho velikosti je jasné, že kolem sebe musí mít dostatek prostoru. Může bydlet v bytě i domě se zahradou, ale výběh venku mu rozhodně na uspokojení potřeby pohybu nebude stačit.

Měl by mít své stabilní místo s pohodlným a dostatečně velkým pelechem, kde bude moc v klidu odpočívat. Spát může i na zahradě, srst jej ochrání i proti nepříznivému počasí.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Pokud byste rádi, aby se váš deerhound zapojil do chovu, je potřeba na to myslet již při nákupu štěněte. To musí pocházet z chovatelské stanice a mít průkaz původu, pak by také mělo mít předpoklady pro chov a výstavy. Ani to vám ale nezajistí, že váš pes bude šampion, proto te musí v první řadě být parťák pro život. 

Deerhound patří k obřím plemenům, a proto dospívá až v pozdějším věku. Psi mohou být zařazeni do chovu od 18 měsíců a fenky až od věku 24 měsíců. Předtím je nutné absolvovat výstavy – váš pes musí být nejméně třikrát ohodnocen na výstavě vyššího typu (klubová, speciální, národní nebo mezinárodní), a to známkami nejhůře jednou výborná a dvakrát velmi dobrá. Posudek musí pocházet minimálně od dvou různých rozhodčí. 

K uchovnění je potřeba, aby na jednom z výstavních posudků byly uvedeny informace jako je počet zubů, skus a kohoutková výška. Tyto údaje pak musí jakýkoliv rozhodčí nebo veterinární lékař potvrdit v Žádosti o zařazení do chovu, která je k dispozici na stránkách klubu chovatelů a přátel skotských jeleních psů.

Z chovu jsou vyloušeni psi, kteří mají výrazné odchylky od standardu (abnormality), také příliš bázliví a agresivní jedinci. Navíc samci musí mít oba varlata sestouplá a plně vyvinutá v šourku.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Deerhound má velice typický vzhled, kterí není tak snadno zaměnitelný. Nejedná se o příliš rozšířené plemeno, takže se jeho majitelé mohou setkat s tím, že ho veřejnost nebude znát. Splést si jej můžete s irským vlkodavem, který je možná trochu známější. 

Irský vlkodav

Irský vlkodav

Obě plemena jsou uznána Mezinárodní kynologickou federací a patří do skupiny číslo deset k chrtům. Jejich historie je spjata a dříve docházelo i k jejich křížení. V dnešní době jsou to naprosto samostatná plemena. Deer pochází ze Skotska, kdežto vlkodav byl chován převářžně v Irsku. 

Hrubá srst pokrývá oba chrty, irský vlkodav má uznanou šedou, žíhanou, červenou, černou, bílou a žlutou, ale ve standardu je uvedeno, že se připouští jakákoliv barva, kterou mají i deerhoundi. Jako rozlišovací znak nám neposlouží ani výška, protože deer má mít minimálně 71 cm u fen a 76 cm u psů, spodní hranice u vlkodava je u fen stejná a psů je to 79 cm.

Deerhound má na první pohled špičatější čumák. Jeho postava působí více chrtím dojmem, je podobný např. hrubosrstému greyhoundovi. 

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Je velmi podobný hrubosrstému greyhoundovi, ale je větší a má silnější stavbu kostry.

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: Min. 76 cm
fenky: Min. 71 cm
Hmotnost:
psi 45,5 kg
fenky: 36,5 kg
Srst:

Deerhound je chlupatý, ale ne zarostlý. Nepřípistná je zvlněná a měkká srst podobná ovčí. Správně by měla být hustá, dobře přiléhající (krycí), na dotek je drsná nebo tvrdá. Na trupu a krku je srst pružná a drsná, dlouhá 8 až 10 cm. Na hlavě, hrudníku a břiše je mnohem jemnější. Na vnitřní straně předních a zadních končetin se tvoří praporce. 

Zbarvení:

Typické je tmavě modrošedé, tmavé nebo světlejší šedé, žíhané, žluté, červeně pískové nebo červenohnědé. Plaví jedinci mají černé znaky. Dovolené jsou bílé znaky na hrudi, prstech a špičce ocasu. Žádoucí je co nejméně bílé barvy. Nepřijatelné jsou bílé znaky na hlavě či bílý límec.

HLAVA

Protáhlá. 

MOZKOVNA

Lebka:

Není klenutá, ale plochá, nad očima nepatrně vystupuje. Mezi ušima je nejširší a směrem k očím se zužuje. Mozkovna je pokryta přiměřeně dlouhou, ale jemnější srstí.

Stop:

Není.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nos je lehce klabonosý a černě pigmentovaný. Tlama se směrem k čumáku zužuje. U světle zbarvených psů je ideální černá tlama.

Pysky:

Přiléhají, vousky z hedvábné srsti vytvářejí bradku.

Čelisti, zuby:

Silné čelisti svírají dokonalý nůžkový skus, to znamená, že orní řezáky těsně překrývají ty spodní, kterou jsou v čelistech postaveny kolmo. Chrup je úplný.

Oči:

Tmavé, měly by mít barvu lískových ořechů nebo hnědou, světle zbarvené očí je nežádoucí. Jsou přiměřeně plné s měkkým výrazem hledícím do dálky (v případě, že je pes v klidu), pronikavé a plné zájmu (v případě zaujetí.

Víčka:

Černě lemována.

Uši:

Vysoko nasazené a v klidu složené dozadu. Při zaujetí jsou zvednuté nad hlavou, ale vždy složené, někdy mohou být napůl vzpřímené. Nežádoucí je velké, masité a ploché ucho. Na uších je měkká, lesklá a srst podobná myšímu kožíšku. Čím kratší srst a menší ucho, tím je to lepší. Na uších nejsou třásně ani dlouhá srst. Jsou černě nebo tmavě zbarvené.

KRK

Dostatečně dlouhý, silný a může být pokrytý hřívou. V místě nasazení hlavy je výrazný týlní hrbol. Na hrdle nenajdeme žádnou volnou kůži.

TRUP

Tělo a jeho stavba je podobná jako u greyhounda jen většího rozměru i kostry.

Horní linie:

Rovná horní linie je nežádoucí.

Bedra:

Dobře klenutá a pozvolna spadají k ocasu.

Záď:

Široká, spáditá a plná síly. Kyčelní hrboly jsou posazené daleko od sebe.

Hrudní koš:

Hrudník je spíše hluboký než široký. Žebra jsou plochá.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Jsou široké, rovné a ploché.

Plece:

Lopatky jsou šikmo uložené, nejsou příliš daleko od sebe. Moc šikmo uložené a strmé lopatky nejsou žádoucí. 

Lokty:

Žádoucí je dobrá šířka.

Předloktí:

Žádoucí je dobrá šířka.

Tlapy hrudních končetin:

Dobře tvarované a kompaktní se silnými drápy.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Mezi kyčelními hrboly a hleznem je velká vzdálenost.

Kolena:

Dobře zaúhlená.

Tlapy pánevní:

Dobře tvarované a kompaktní se silnými drápy.

CHODY PSA

Pohyb je aktivní, lehký a s dlouhým krokem.

OCAS

Je dlouhý téměř až na zem a postupně se zužující (u kořene silný). V postoji je držený rovně dolů nebo mírně do oblouku. V pohybu nošen do oblouku, ale ne nad linii hřbetu. Je dobře osrstěný, v horní části je srst drsná a krátká, ve spodní delší a může se objevit i praporec. Kroužkující nebo do boku nošený ocas není žádoucí.

přečteno: 3 227x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
80%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...