topovat ověřit
31.10.2023 / 18.05.2024
Jihoruský ovčák

Jihoruský ovčák

Loujnorousskaia Ovtcharka
0%
Další pojmenování: Jihorus
Jihoruský ovčák

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina I. - Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Sekce 1 - Ovčácká a pastevecká plemena
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 326
Of. zkratka plemene v ČR: JRO
Země původu: Rusko
Patronát Rusko
Vznik plemene: 18. století
Průměrná délka života: 9 - 11 roků
Původní využití: Ochránce stád
Využití dnes: Střežení stád, Hlídací pes, Obranář
Kluby v ČR:

Klub ruských a asijských ovčáckých psů

VARIETY PLEMENE Jihoruský ovčák

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách. 

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

POVAHA

Ke své rodině je velmi přátelský a ochranitelský. Jedná se o inteligentní a samostatné plemeno. S dětmi dokáže při vhodné socializaci vycházet dobře, ale přece jenom to není hračka a potřebuje také svůj klid, nenechá si od nich líbit všechno. Soužití psa a dítěte musíte mít pod kontrolou. 

Jeho přirozený instinkt mu velí chránit svou rodinu, mějte tedy na paměti, že doma máte obranáře. K cizím lidem bude vždy rezervovaný, ale pokud mu ukážete, že to jsou přátele, nebude s nimi mít problém. S ostatními mazlíčky se zvládne snášet, ale vše závisí na důkladné socializaci od štěněcího věku. 

Výchova a výcvik tohoto plemene je pro zkušené kynology. Říká se, že je to pes jednoho pána a ten by měl mít důslednou ruku. Nesmíte svého psa nechat rozhodovat a ukázat mu, že se může dělat co chce, naopak je nutné, aby pochopil, že páníček jste tady vy. Ale pozor, neznamená to, že mu budete svou sílu demonstrovat fyzicky!

POHYB

Jedná se o velmi aktivního psa, který potřebuje dostatek zaměstnání. Pokud se nevěnuje svému původnímu využití, tak je rozhodně budete muset unavit jinak. Každý den se nevyhnete delší procházce. 

Jihoruský ovčák se nehodí na kynologické sporty typu agility či dogdancingu. Soutěže v poslušnosti taky vyhrávat nebudete, nemá rád neustálé opakování, je to samostatný pes, který umí vyhodnotit situaci a rozhodnout se.

PÉČE

Vzhledem k dlouhé srsti je potřeba počítat s tím, že je nutné ji pravidelně kartáčovat a případně odstraňovat různé zachycené nečistoty z venku. Pokud se chcete zúčastnit výstavy, pak  je nejlepší si s výstavní úpravou nechat poradit od chovatele.

Alespoň jednou týdně kontrolujte uši, jak jsou převislé a pokryté dlouhou srstí, tak se mohou objevit záněty. Není od věci mít doma vhodné kapičky a uši případně ošetřit. Každý den pečujte o oční okolí, odstraňte nečistoty a ospalky. Do pravidelné péče by mělo patřit také čištění zubů, i když tento ovčák na usazování zubního kamene tolik netrpí.

Takto velký pes si pravděpodobně bude drápy obrušovat samovolně, ale jednou měsíčně je zkontrolujte a pokud jsou některé delší, tak je zkraťte. Zvykejte na tento úkon od štěněcího věku, protože většina psů nemá stříhání drápků v lásce.

ZAJÍMAVOSTI

Jedná se o původní plemeno, které je velmi inteligentní, ale hlavně samostatné. Co to znamená? Jihorus nebude plnit bez rozmyslu každý váš povel a co vám na očích uvidí. Pokud v tom nespatří žádný význam a vyhodnotí situaci jinak, tak bude jednat podle sebe. Je to přirozený ochránce, což znamená, že ho nemusíte hlídání nijak učit.

VÝŽIVA

Jihoruský ovčák je velký pes, který potřebuje kvalitní stravu, aby byl zdravý a prospíval po všech stránkách. Krmení granulemi je jednodušší pro páníčky, protože pes tam má vše, co potřebuje, ale pokud si na to troufáte, můžete také barfovat. Důležité je dodržovat správné stravovací návyky, abyste předcházeli torzi žaludku. Tedy rozdělit denní porci alespoň na 2 dávky a po jídle dodržovat klidový režim.

Při krmení granulemi vybírejte ty pro velká a obří plemena. Vždy čtěte složení, jen tak se přesvědčíte o tom, že jsou granule skutečně kvalitní. Až do věku 20–24 měsíců můžete dávat granule pro juniory a pak přejít na dospělácké.

Pokud se rozhodnete barfovat, je velice důležité si předtím nastudovat potřební informace, abyste psovi neublížili a dopřáli mu dostatek všech potřebných látek. Zvláště u takto velkých plemen je vyvážený jídelníček velmi důležitý. Při barfování podáváte syrové maso, kosti, přílohy a doplňky.

Zdraví

U tohoto plemene se mohou objevit problémy s pohybovým aparátem, a to hlavně dysplazie kyčelního a loketního kloubu. Na obě onemocnění jsou však jedinci při uchovnění vyšetřováni, takže doporučujeme vybírat štěně pro zdravých rodičích, ale dívejte se v rodokmenu i další předky. Již od štěněte je vhodné podávat preventivně kloubní výživu.

U jihoruského ovčáka se může objevit torze žaludku, které je akutním život ohrožujícím stavem. Je nutné okamžitě vyhledat veterináře a řeší se operativně. Předcházet jí můžete dodržováním správných stravovacích návyků.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Jedná se o plemeno, které není vhodné do bytu, je to pes, který by rozhodně měl bydlet u domku se zahradou, ideálně někde na vesnici. Jeho srst ho ochrání proti rozmarům počasí, a proto může po celý rok být venku. Na zahradě by měl mít kotec s boudou, která bude zabezpečená proti dešti a větru.

Vzhledem k jeho velikosti byste měli myslet i na to, že péče a hlavně případné veterinární náklady budou poměrně finančně náročné.

Jihoruský ovčák se hodí pro zkušené kynology, kteří si s ním poradí. Musíte být důslední, trpěliví a vědět jak na něj. 

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Chov jihoruského ovčáka v České republice zaštiťuje Klub ruských a asijských ovčáckých psů. Základním předpokladem je vlastnictví psa s průkazem původu FCI, už když si štěně kupujete, nemělo by mít žádné vady ze standardu, to znamená, že má předpoklady pro chov a výstavy.

Musíte absolvovat bonitaci, což je speciální chovatelská akce podobná výstavě, kde je pes posouzen odbornou komisí. Zároveň je potřeba zúčastnit se výstavy pořádané klubem, a to od mezitřídy, nejhůře si můžete odnést známku velmi dobrá. 

Je požadováno také zdravotní vyšetření, a to rentgeny na dysplazii kyčelních a loketních kloubů. Vyšetření můžete podstoupit nejdříve od 18 měsíců věku. Výsledek DKK může být nejhůře 3 (D) a DLK 2 (C).

Aktivní zapojení v chovu je možné u psů od 18 měsíců věku a u fen je hranice stanovena na 22 měsíců. 

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Jihoruský ovčák u nás není nijak rozšířené, ani známé plemeno. Málokdo by jej poznal. Vzhledově je podobný jiným ochráncům stád. 

Bobtail

Bobtail

Obě plemena jsou uznána Mezinárodní kynologickou federací a patří do 1. skupiny k ovčáckým a honáckým psům. Bobtail je menší, kohoutková výška psů je minimálně 61 cm a fen 56 cm. Jihorus měři minimálně 66 cm pes a 62 cm fena. Bobtail může být zbarvený ve všech odstínech šedé, grošované nebo modré. Hlava, krk, hrudní končetiny a podbřišek jsou bílé. Jihoruský ovčák bývá bílý (i se šedými, plavými až smetanovými skvrnami), také celošedý nebo plavý.

Portugalský ovčák

Portugalský ovčák je podným vzhledem, ale menší, jeho kohoutková výška je 45 až 55 cm u psů a 42 až 52 cm u fen. Dlouhá srst může být zbarvena do žluté, kaštanové, šedé, plavé, vlkošedé a černé, a to bez bílých skvrn kromě hrudníku.

Katalánský ovčák

Katalánský ovčák

Katalánec byl použit při šlechtění jihoruského ovčáka, jedinci tohoto plemene byli přivezeni do Ruska koncem 18. století společně s ovcemi. Katalánský ovčák pochází ze Španělska je mírně menší, měří 47 až 55 cm psi a 45 až 53 cm feny. Zbarvení je směs chlupů v různých odstínech: žluté, hnědé, načervenalé, šedé, černé a bílé. 

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Střední až velký pes se středně dlouhým tělem, není podsaditý, má silné kosti a suché, silné svaly. Pohlavní dimorfismus je dobře patrný, psi jsou masivní a mají větší hlavu. Typická je horní linie trupu, která vytváří lehkou křivku nad bedry. Dlouhá, silná a chundelatá srst pokrývá trup, hlavu, končetiny a ocas. Může působit nemotorně až těžkopádně, ale ve skutečnosti je rychlý a pohyblivý. 

Důležité proporce:

Délka trupu přesahuje o 10 až 12 % kohoutkovou výšku. Feny jsou delší než psi. 

Délka hlavy je přibližně 40 % kohoutkové výšky. 

Délka tlamy vzhledem k mozkovně je v poměru 5 : 6.

Lokty jsou ve výšce, která je větší než půlka kohoutkové výšky. 

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: Alespoň 66 cm
fenky: Alespoň 62 cm
Pozn. k výšce

Preferuje se větší velikost, pokud je zachován harmonický vzhled psa. 

Hmotnost:
psi Minimálně 35 kg
fenky: Minimálně 30 kg
Srst:

Bohatá. Na hlavě, trupu, končetinách a ocase je téměř stejně dlouhá. Silná a dlouhá srst na hlavě tvoří obočí, kníry a bradku. Nosní hřbet je také dobře pokrytý srstí. U psů je žádoucí hříva. Srst je dlouhá nejméně 10 cm, hrubá, silná, střapatá, drsná a mírně zvlněná. Krycí srst je na hlavě tenčí a končetinách méně hrubá. Podsada je měkká, silná, dlouhá a světlejší.

Zbarvení:

Bílá s nažloutlými stíny, nebo šedými, plavými až smeatnovými skvrnami, celošedá nebo plavá. Celobarevní jedinci mohou mít na hlavě a tlamě úzkou lysinu a také bílé znaky na krku. Skvrny u skvrnitých jedinců mají být ve světlých odstínech a neměly by být ostře ohraničené. Konečné zbarevní srsti je definitivní až od 18 až 24 měsíců, do té doby mívají junioři intenzivnější zbarvení. 

Kůže:

Pružná, napnutá a bez záhybů i laloků. Pigmentace je možná jakákoliv. Ale okraje očních víček, pysků a nosní houba musí být černé. 

HLAVA

Klínovitá, podlouhlá a smrem k nosní houbě se zužuje. 

MOZKOVNA

Lebka:

Středně široká s plochým čelem, týlní hrbol a lícní kosti jsou dobře vyvinuté. Čelo a nosní hřbet jsou při pohledu ze strany rovnoběžné. 

Nadočnicové oblouky:

Lehce patrné. 

Stop:

Mírně patrný. 

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Poněkud kratší než lebka, pod očima je dobře vyplněná a směrem k nosní houbě se zužuje. Nosní hřbet je rovný. Nosní houba je velká a černě pigmentovaná. U světlých jedinců je možné sezónní světlání pigmentu. 

Pysky:

Suché, černé a pevně přilehlé. 

Čelisti, zuby:

Čelisti jsou pevné a silné, skus nůžkový. Velké, bílé zuby jsou postaveny těsně u sebe. Úplný chrup – podle zubního vzorce 42 zubů. Je povoleno zdvojení P1. U kořenů stojí řezáky v jedné řadě. Pokud je možné určit skus, nejsou ani poškozené řezáky brány jako vada. 

Oči:

Nejsou příliš velké, mají mandlový tvar, jsou daleko od sebe posazené a hledící kupředu. Barva je od tmavě hnědé po světle hnědou. Preferují se tmavší oči. 

Víčka:

Suchá, těsně přiléhající a černě pigmentovaná. 

Uši:

Středně velké, nízko nasazené, trojúhelníkového tvaru, svěšené a přiložené ke skráním. Pokrývá je hustá srst. 

KRK

Svalnatý, suchý, středně dlouhý a nesený přibližně v úhlu 40 stupňů k horizontální přímce. Na průřezu je oválný. 

TRUP

Horní linie:

Mírný oblouk nad bedry, kde je nevyšší bod. 

Kohoutek:

Málo patrný. 

Hřbet:

Svalnatý, silný, rovný, dlouhý a přiměřeně široký. 

Bedra:

Středně dlouhá, přiměřeně široká, lehce klenutá, svalnatá a pružná. 

Záď:

Široká a přiměřeně dlouhá, lehce skloněná, svalnatá. Výška zádi je stejná nebo o 1 až 2 cm vyšší než výška v kohoutku. 

Předhrudí:

Patrné před ramenními klouby. 

Hrudní koš:

Hrudník je poměrně hluboký a přiměřeně široký. Žebra jsou plošší. 

Spodní linie:

Nejnižší bod je v úrovni loktů. Břicho je přiměřeně vtažené. 

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Svalnaté, při pohledu zepředu rovné, paralelní, postavené dále od sebe. 

Plece:

Lopatky jsou dlouhé, šikmé. Nadloktí také a přibližně stejná jako lopatky. Úhel, který svírá lopatka s pažní kostí je 100 stupňů. 

Lokty:

Uložené vzadu. 

Předloktí:

Rovná, kolmá a na průřezu oválná. 

Zápěstí:

Silná a suchá. 

Přední nadprstí:

Silná, delší a při pohledu zboku mírně šikmá. 

Tlapy hrudních končetin:

Pevné, oválné a dobře sevřené. Polštářky i drápy mohou mít všechny barvy. 

PÁNEVNÍ KONČETINY

Rovné, svalnaté a při pohledu zezadu rovnoběžné. Jsou postavené dál od sebe než hrudní končetiny. Neměly by být postavené daleko za tělem. 

Stehna:

Dlouhá, šikmá a dobře osvalená. Bérce dlouhé přibližně jako stehna, šikmé. 

Kolena:

Dobře zaúhlená. 

Paspárky:

Bez paspárků, pokud jejich odstranění není někde zakázáno. 

Nárt:

Nárty jsou silné, suché, delší a postavené mírně pod tělem. 

Hlezno:

Suché, ploché, velké a dobře zaúhlené. 

Tlapy pánevní:

Pevné, oválné a dobře sevřené. Jsou povoleny všechny barvy polštářků i drápků. 

CHODY PSA

Pohyb je volný a pravidelný. Typický chod je delší, s dobrým dlouhým vykročením předním končetin a silným posunem zadních končetin. Při klusu se přední končetiny pohybují přímo vpřed a mají sklon se přibližovat k podélné ose těla. Hlava se snižuje od úrovně horní linie trupu. Při pohybu je záď ve stejné úrovni jako kohoutek nebo mírně výše. Klouby končetin se při pohybu volně ohýbají. 

OCAS

Středně silný, není vysoko nasazený. Dosahuje minimálně ke hleznům a na konci může být zahnutý či stočený do půlkruhu. Často se stává, že poslední 2 až 3 obratle srůstají. V klidu je nesený dolů, volně visící. Při zvýšené pozornosti se zvedá, ale maximálně do výše horní linie a v poslední třetině je mírně zahnutý nahoru, ale ne kruhovitě stočený a nesmí se dotýkat hřbetu. 

přečteno: 296x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
0%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...