logo
porovnání velikostí
Pes vhodný ...
pro začátečníky
Pes vhodný pro začátečníky

Některá plemena se dají jednodušeji vychovat, a proto se hodí i pro naprosté začátečníky, kteří nikdy neměli psa. Existují ovšem i psí plemena, jejichž výcvik je obtížný, a proto potřebují zkušeného pána, protože začátečník by mohl napáchat ve výchově mnoho škod. 

Toto plemeno se hodí pro lidi, kteří už mají s výchovou psa zkušenosti, pro naprosté začátečníky je nevhodné.

do bytu
Pes vhodný do bytu

Do bytu se hodí zejména malá a střední plemena. I někteří ze zástupců větších psů mohou být v bytě spokojeni za předpokladu, že jim poskytnete dostatek pohybu. Ale je nutné počítat s častějším úklidem kvůli nepořádku, který takový pes způsobí.

Tento pes se do bytu vůbec nehodí. Potřebuje výběh na zahradě.

pro pobyt venku
Pes vhodný na zahradu

Některá plemena psů se hodí k domu se zahradou a pro celoroční pobyt venku. Potřebují ovšem dostatek pozornosti svého pána a není možné, aby byli celý den zavření v kotci bez jakéhokoliv pohybu. Ven se naopak nehodí zejména malí a krátkosrstí psi.

Toto plemeno se hodí pro celoroční pobyt venku, bez problémů může bydlet v kotci.

pro alergiky
Pes vhodný pro alergiky

Vybrat toho správného psa pro alergika není jednoduché. Hypoalergenní pes neexistuje, ale jsou plemena, která mají zvláštní srst, jež obsahuje méně alergenů. Paradoxně se většinou jedná o dlouhosrsté chundelaté psy. Uvažovat lze i o naháčích.

Toto plemeno není pro alergiky vůbec vhodné.

pro seniory
Pes vhodný pro seniory

Pro seniory jsou vhodná plemena psů s klidnější povahou, která se dají snadno vychovat a budou jim dělat společníka při odpočinku i procházce, tedy psi, kteří se přizpůsobí jejich životnímu stylu. 

Toto plemeno není vhodné pro seniory.

k dětem
Pes vhodný k dětem

Někteří psi děti vyloženě milují a nechají si od nich líbit všechno, ti jsou vhodným adeptem na ideálního rodinného psa. Existují ovšem i plemena, která se k dětem příliš nehodí. Zda bude soužití dětí a psů harmonické, záleží především na výchově obou stran. 

Tento pes nemá s dětmi problém a může jim být kamarádem, ale je nutná důkladná výchova, jak dítěte, tak i psa. 

k jiným psům
Pes vhodný k jiným psům

Některá plemena jsou velmi přátelská a dobře se snáší s ostatními psy. Skamarádí se i s náhodným kolemjdoucím pejskem na ulici. Jiná jsou v kontaktu s ostatními psy spíše odtažitá, nebo mají v oblibě pouze jedince stejného plemene.

Tento pes se příliš k ostatním psů nehodí.

ke kočkám
Pes vhodný ke kočkám

Kočku a psa máme zaškatulkované jako nepřátele. Ne vždy to tak musí být. Existují psi, kteří při dobré výchově mohou mít kočku či jiné domácí zvíře za nejlepšího přítele. Hodně záleží právě na socializaci. Některá plemena se ovšem k žádným jiným zvířatům nehodí zejména kvůli silnému loveckému pudu.

Tento pes se s kočkami dokáže tolerovat, ale vše záleží na výchově.

na psí sporty
Pes vhodný na psí sporty

Existují psí plemena, která se pro psí sporty přímo narodili a milují jakoukoliv aktivitu. Jiná psí plemena se ovšem kvůli tělesné konstituci, horší vycvičitelnosti či povaze pro takové vyžití vůbec nehodí. 

Toto plemeno není vhodné pro všechny aktivity, ale jistě s ním v některé disciplíně najdete uplatnění.

na dlouhé tratě
Pes vhodný na dlouhé tratě

Existuje mnoho plemen, která se hodí na delší tratě a budou se svým pánem nadšeně běhat, dělat mu společníka u kola či při dlouhých procházkách. Svou výdrží mohou překvapit někteří malí psi, kteří vás budou rádi doprovázet kamkoliv a navíc jsou skladní.

Tento pes zbožňuje dlouhé procházky a rád vám bude dělat parťáka při běhání, u kola či na túrách.

Přizpůsobivost
snáší samotu
Jak pes snáší samotu

Každý pes miluje společnost svého pána. Některá plemena jsou na člověka tak fixována, že samotu snáší velmi špatně a mohou mít dokonce sklony k ničení prostředí. Jiní psi naopak poslušně vydrží čekat, než se jejich páníček vrátí z práce. Hodně záleží také na výchově.

Tento pes při dostatečné výchově vydrží doma sám po nezbytně nutnou dobu.

chladné počasí
Jak pes snáší chladné počasí

Některá plemena kvůli své velikosti či typu srsti nejsou vůbec vhodná do chladného počasí, protože by mohla prostydnout. Jiní psi naopak zimu milují a nemají problém ani s celoročním pobytem venku v kotci.

Tento pes miluje chladné počasí a při nižších teplotách začne ožívat, může celoročně pobývat venku.

teplé počasí
Jak pes snáší teplé počasí

Existují psi, kteří zbožňují teplé počasí a jsou schopní se vyhřívat na sluníčku. Musíte je dokonce hlídat a v případě potřeby zajistit, aby šli do stínu. Jiná plemena ovšem preferují chladnější počasí, mohou být i náchylnější na přehřátí a před sluncem se budou schovávat ve stínu.

Toto plemeno nesnáší teplé počasí příliš dobře.

citlivost
Jak je pes citlivý

Někteří psi jsou velmi citliví a potřebují jemné zacházení a výcvik prostřednictvím pozitivní motivace. Při jejich výchově musíte být důslední, ale ne hrubí. Jiným plemenům naopak nevadí, pokud je okřiknete. Každý pes je ovšem jiná osobnost a vždy záleží na socializaci a výchově. 

Tento pes je citlivý, ale zbytečné přecitlivělosti se bát nemusíte.

Vycvičitelnost
učenlivost
Jak je pes učenlivý

Některá psí plemena jsou velmi učenlivá a vzhledem k tomu se skvěle hodí pro výcvik a psí sporty. U jiných plemen ovšem není ani základní výcvik jednoduchý, protože jsou paličatí a nechtějí jen bezhlavě plnit povely.

Tento pes se učí dobře.

inteligence
Jak hodně je pes inteligentní

Každé plemeno má jiné přednosti, někteří psi jsou velmi inteligentní a učenliví, díky tomu se hodí na mnohé kynologické aktivity. Jiná plemena naopak vysokou inteligencí neoplývají, nijak jim to ovšem nebrání ve vykonávání pozice vašeho nejlepšího přítele. 

Toto plemeno je velmi chytré.

žvýkací pud
Jak hodně pes rád kouše věci

Jsou psi, kteří milují kousání bot, a proto je nemůžete nechat v blízkosti svých nových bot, protože by je určitě zničili. Jiná plemena o vaše osobní věci či nábytek nejeví zájem a vystačí si se svými hračkami. Záleží na tom, jak budete důslední při výchově psa.

Tento pes sice rád žvýká, ale pokud vymezíte hranice a dopřejete mu dostatek hraček, tak se o své věci bát nemusíte.

lovecký pud
Jak má pes silný lovecký pud

Alespoň malý lovec se nachází asi v každém psovi, jsou ovšem taková plemena, která kvůli této lovecké vášni nemůžete pustit na volno na neoploceném pozemku, protože byste riskovali útěk za zvěří. To, jak pes bude na ostatní zvířata reagovat, můžete částečně ovlivnit i výchovou.

U toho psa není lovecký pud příliš silný.

štěkání a vytí
Jak hodně pes štěká

Štěkot je pro psy přirozený, každopádně si musíte uvědomit, že celodenní štěkání psa v bytě bude sousedům jistě nepříjemné. Přestože jsou plemena, která štěkají více, tak lze hlasový projev vašeho čtyřnohého mazlíčka ovlivnit i výchovou. 

Tento pes štěká celkem hodně, ale důslednou výchovou to jde zvládnout.

energie
Jak je pes energický

Každý pes má jiné množství energie. Některá plemena jsou doslova neunavitelná, i když se budete snažit sebevíc, tak dříve odpadnete vy a váš pes bude mít stále energie na rozdávání. Jiní psi se unaví po klasické procházce, pak se prospí a jsou znovu připraveni na další aktivitu.

Toto plemeno má dostatek energie na mnoho aktivit, ale rádo vám pak bude dělat společníka na gauči.

hravost
Jak je pes hravý

Většina psů je dost hravá, takový aport patří k oblíbené činnosti mnoha plemen. Najdou se ale i takoví psi, kteří budou veškerou hru sledovat z pohodlí svého pelíšku a nezapojí se do ní. Dokonce ani krabice plná hraček tyto typy nezlomí.

Tento pes má rád jen určité hry, pokud zjistíte, které to jsou, tak si jej získáte.

hlídač
Jaký je pes hlídač

Jsou plemena, která mají předpoklad být dobrými hlídači, ale pokud chcete, aby opravdu hlídali, tak je vhodné to podpořit výcvikem. Na druhou stranu zejména malá plemena sice nevzbuzují příliš respektu, ale často vás na nově příchozího upozorní štěkotem. Dalším typem jsou psi, kteří každého přivítají bez ohledu, zda je to cizí, nebo známý člověk.

Tento pes má předpoklad pro to, být skvělým hlídačem.

potřeba cvičit
Jak hodně potřebuje pes cvičit

Některá plemena jsou snadno vycvičitelná, takže jejich výcviku nemusíte věnovat moc času a základní povely se snadno naučí i doma. Jiní psi ovšem potřebují cvičit neustále a hlavně pravidelně, již od štěněčího věku je vhodné navštěvovat cvičák, kde se pes naučí základní poslušnosti a vy, jak jej správně ovládat.

Tento pes se dá dobře vycvičit, ve štěněčím věku je vhodné navštěvovat školu na cvičišti.

Zdraví a péče
línání
Jak hodně pes líná

Každé plemeno líná, ať již více, nebo méně, ale pokud si pořídíte psa, tak se chlupům nevyhnete. Některá plemena línají pouze v období výměny srsti, jiná pouští chlupy po celý rok. Pokud se rozhodnete pro pořízení takového psa, tak musíte počítat s častějším úklidem.

Tento pes líná pouze v období výměny srsti, ale jen málo.

slintání
Jak hodně pes slintá

Existují plemena, která jsou proslulá častým slintáním. Většina psů ovšem běžně příliš neslintá a zvýšené produkce slin se můžete dočkat v případě, že konzumujete něco dobrého, co by chutnalo i vašemu čtyřnohému kamarádovi. 

U tohoto plemene se nemusíte bát zvýšené produkce slin.

snadná péče
Jak snadno se o plemeno pečuje

Každý pes má své potřeby, péče o některá plemena je náročnější, a to zejména pokud se jedná o dlouhosrsté psy, kteří se musí každý den vyčesávat. Jiná plemena potřebují ke spokojenosti mnoho pohybu a u dalších může být zase nezbytný výcvik. 

Toto plemeno nevyžaduje speciální péči.

zdraví
Jak je pes zdravý

S každým plemenem jsou spjaté jiné typické nemoci, které jsou často přenášené geneticky, a proto se do chovu vybírají jedinci, kteří mají v pořádku vyšetření na tyto choroby. Běžnou nemocí se váš pes ovšem může nakazit i v parku při venčení od ostatních psů.

Tohoto psa nemoci příliš netrápí.

sklon k obezitě
Jak je pes náchylný k obezitě

Některá plemena psů mají sklony k obezitě, takže jim musíte dopřát kvalitní stravu, dostatek pohybu a nepřekrmovat je. Jiní psi naopak mohou sníst cokoliv a stejně si udrží štíhlou postavu. Je všeobecně známé, že tendence k přibírání na váze se může objevit po kastraci, ale vždy záleží na konkrétním jedinci.

U tohoto plemene se může objevit lehká nadváha, ale stačí mu dostatek pohybu a vyběhá to.

Ostatní
popularita
Jak je pes oblíbený

Na světě existuje mnoho plemen, některá jsou velmi oblíbená a jejich zástupce můžete potkat na každém rohu. Jiná plemena nejsou tak běžná nebo jsou dokonce vzácná. Při výběru psa rozhodně zapátrejte i mezi neznámými plemeny, třeba vás některé z nich osloví.

Toto plemeno je poměrně oblíbené, ale ne každý jej na první pohled pozná.

velikost
Jak je pes velký

Existují miniaturní a naopak i velcí psi. Každé plemeno má svoje klady i zápory. Malí psi jsou skladní, hodí se skvěle i do bytů a navíc mohou všude chodit s vámi. Velká plemena potřebují větší prostor, takže jsou vhodná spíše k domku se zahradou.

Tento pes patří k zástupcům velkých plemen.

Slovenský čuvač

Slovenský čuvač

Slovenský čuvač
Další pojmenování: Tatranský čuvač, tatranský pastevecký pes, „lipták“, Slovakian Chuvach

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.:
Skupina I. - Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 142
Of. zkratka plemene v ČR: SC
Země původu: Slovensko
Vznik plemene: středověk
Původní využití: Ovčácký pes, hlídací pes
Využití dnes: Hlídací pes, Pracovní pes, Střežení stád, Pasení, ovčácký pes, Rodinný pes
Kluby v ČR:

Spolek chovatelů slovenských čuvačů (SPCHSC)

VARIETY PLEMENE SLOVENSKÝ ČUVAČ

U tohoto plemene nebyly stanoveny žádné samostatné variety.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Mapa SlovenskoV minulosti bylo pro toto plemeno používáno označení tatranský pastevecký pes, ale též tatranský čuvač. Toto jméno dodnes figuruje i ve standardu plemene. Docházelo však snadno k záměně tatranského čuvače s polským podhalaňským pasteveckým psem, který se ostatně i v současné době v angličtině nazývá Tatra Mountain Sheepdog. Shodné geografické označení v názvech obou plemen, podobných si navíc svým zevnějškem, bylo poněkud zmatečné.

Přijetí nového názvu jakoukoli mýlku vylučuje. Původ první části pojmenování slovenský čuvač je více než zřejmý a je odvozen od místa výskytu plemene, zároveň se jasně vymezuje ve vztahu k polskému plemeni. Druhá část názvu souvisí s praktickým uplatněním tohoto psa. Slovenské „počuvat“, poslouchat, charakterizuje nejlépe uplatnění čuvače v roli pozorného hlídače, kterému nic neunikne.

Slovenský čuvač, podhalaňský pastevecký pes, maďarský kuvasz, maremmansko-abruzský pastevecký pes nebo třeba pyrenejský pastevecký pes – všechna tato plemena jsou si nápadně podobná svou huňatou bílou srstí a mohutnou tělesnou konstitucí. Pradávnými předky dnešních bílých horských psů byli pravděpodobně vlci žijící v chladných a hornatých končinách evropského kontinentu. Existují teorie o spřízněnosti slovenského čuvače se psy z východní vývojové linie, sahající až k tibetské doze.

Tatry hory - Slovensko

Po staletí představoval slovenský čuvač pro horaly ze slovenských Tater nenahraditelného pomocníka. Ochraňoval udatně stáda ovcí, dobytek i drobnější domácí zvířectvo před útoky predátorů, upozornil na každého nezvaného hosta na pastvině i ve stavení. Později docházelo k jistému rozšíření plemene do dalších oblastí na Slovensku. Lidé, kteří se do horských končin vydali v roli turistů a rekreantů relaxovat do místních lázní, si brzy povšimli krásných bílých psů starousedlíků. A tak některá štěňata putovala mimo Tatry a byla obdivována jako velká vzácnost.

Ke konečnému sjednocení exteriérového vzhledu plemene došlo až ve 20. století. Do té doby se vyskytovaly dvě velikostní variety, z nichž větší, jež kohoutkovou výškou odpovídá modernímu slovenskému čuvačovi, byla pojmenována jako horský typ. Krom toho byl znám ještě tzv. nížinný typ, podstatně menší, s kohoutkovou výškou do 50 cm. Zástupci plemene byli vyváženi do zahraničí a jejich počet na Slovensku rychle klesal, až se dostal na velmi nízkou hodnotu.

profesor Antonín HrůzaO revitalizaci chovu slovenského čuvače se nejvíce zasloužil brněnský profesor Antonín Hrůza. Právě on inicioval založení ústřední knihy tatranských čuvačů v Československu ve 30. letech 20. století, cílevědomě usiloval o unifikaci podoby plemene a jeho uznání. Dovršit toto úsilí úspěchem ovšem nebylo vůbec jednoduché. Prof. Hrůzovi trvalo dlouhou řadu let, než se mu podařilo po mnoha peripetiích sehnat dostatečný počet reprezentativních zástupců plemene, vhodných k chovu.

Situace byla v jisté době natolik závažná, že slovenskému čuvačovi hrozilo bezprostředně vyhynutí. Svůj podíl na tomto stavu měl nejen vývoz do zahraničí, ale nepochybně taktéž rozšíření vztekliny v Tatrách a preventivní akce místních v podobě hromadného zabíjení psů. Některé z nich zachránil až prof. Hrůza kvapným odvozem do Brna.

Zatímco první chovatelský klub plemene byl založen již v roce 1933 a standard vyhotoven v roce 1947, oficiálního mezinárodního uznání se plemeno dočkalo v roce 1965. Jedná se o vůbec první mezinárodně uznané plemeno ze Slovenska. Jeho chov je v Česku tradičně na velmi dobré úrovni. Vytrvalá aktivita prof. Hrůzy ve prospěch charismatického plemene nepřišla vniveč, jeho odkaz žije dál.

POVAHA

Slovenský čuvač je překrásný pes, jenž vyniká bílým zbarvením, kvalitou srsti a vyváženou tělesnou konstitucí. Je majestátní a mohutný, netrpí však přehnanou těžkopádností – naopak dokáže až překvapit velkou hbitostí, pohyblivostí a lehkostí při chodu. Slovenský čuvač dokáže být impozantní i roztomilý. Především štěňata slovenského čuvače jsou vskutku neodolatelná a všude tam, kde se objeví, vzbuzují nadšené ovace kolemjdoucích. Díky bílému zbarvení nelze čuvače přehlédnout. Po staletí bylo tatranskými pastevci preferováno cíleně, nápadná barva se totiž stala důležitým rozpoznávacím prvkem na pastvinách, když bylo nezbytné odlišit na první pohled psa od škodné i na delší vzdálenost a při horší viditelnosti.

Nádherný Slovenský Čuvač

Tento pes je excelentním hlídačem. Dělá čest svému jménu a pozorně naslouchá sebemenšímu nezvyklému šramotu. Na cizího příchozího včas upozorní a chová se k němu s odstupem a ostražitostí. Není extrovertem, který by se přátelil od prvního okamžiku s kýmkoli, je spíše uzavřené povahy, přitom ale zdravě sebevědomý. Je silně teritoriální a jasně odlišuje své domácí území, které je potřeba pečlivě střežit, od zbytku světa, kde není nutné být tak nesmlouvavý. Zároveň je připraven v každé situaci, kdekoli a kdykoli, chránit neohroženě celou svou rodinu i její majetek. Při práci a ostraze svého domova je houževnatý a aktivní, ale uvnitř domu, v kruhu rodinném, se umí chovat příjemně klidně, nevyžaduje neustálou pozornost.

Ke své rodině je poután neochvějnou láskou a věrností. Je silně vázán na jednoho majitele, změna pána je pro něj nesnesitelná a způsobuje mu obrovskou životní ránu, která ho může nenávratně a navždy poznamenat. Budoucí majitel by proto měl zvážit nanejvýš pečlivě, zda má pro tohoto psa optimální podmínky. Štěňátko slovenského čuvače, které vypadá jako sněhem pocukrovaná plyšová hračka, se zkrátka nikdy nesmí stát lecjakým dárkem z neuváženosti. Ve správných rukách se slovenský čuvač stává ideálním rodinným psem a chloubou svého pána. Vyžaduje ovšem důsledné vedení, neboť má silnou osobnost a někdy inklinuje k přílišné samostatnosti, svéhlavosti a při nedostatečném či chybném výcviku může vykazovat vůči cizím lidem přílišnou ostrost, v krajním případě i agresi.

S dětmi vychází za předpokladu oboustranně ohleduplného počátečního seznámení dobře. Huňatý slovenský čuvač se stává jejich skvělým kumpánem a ochráncem. Nicméně při kontaktech s velmi malými dětmi by měla být vždy přítomna dospělá osoba, kterou pes respektuje a poslouchá. Výhodou tohoto plemene je jeho všeobecná snášenlivost k drobnému domácímu zvířectvu, kterou často postrádají jiná psí plemena, zejména lovecká, a musí k ní být složitě nabádána. Pokud je slovenský čuvač řádně socializován, vychází perfektně s ostatními domácími mazlíčky a nemá ani přehnaně silné sklony k pronásledování zvěře v lese. Ve vztahu k cizím psům se může někdy snažit chovat nadřazeně.

POHYB

Slovenský čuvačSlovenský čuvač je pes do aktivní rodiny. Někdy snad dokáže tento mohutný huňáč působit veskrze klidným až statickým dojmem. Ve skutečnosti je ale velmi pohyblivý a vyžaduje pravidelnou fyzickou aktivitu. Zejména v zimním období bude svého pána neúnavně doprovázet při každém sportovním vyžití, v letních vedrech je třeba pamatovat na limity způsobené vydatnou srstí tohoto plemene i na riziko přehřátí. Není vhodný pro život v husté městské zástavbě, kde by trpěl jak omezením pohybu, tak horkým počasím. Nicméně, rušné prostředí je výborné pro jeho socializaci především ve štěněčím věku.

Zástupci plemene, chovaného po staletí pastevci v horách, se i dnes nejlépe uplatní v původních podmínkách. Některé psí sporty jsou pro ně vhodné více než jiné. Platí to zejména pro dogtrekking. Hledáte-li parťáka pro celodenní túry po horách, slovenský čuvač bude ten pravý. Dobře se uplatňuje při pachových pracích. Nejsou to však většinou psi, které by bavilo bez ustání aportovat nebo bezchybně plnit banální úkoly na základě pánova povelu zas a znovu. Na to mají přílišný smysl pro samostatné rozhodování.

V posledních letech se utěšeně rozvíjí sportovní pasení, které slovenskému čuvačovi perfektně supluje jeho původní pracovní zaměření. Tento sport je podporován i Spolkem chovatelů slovenských čuvačů, který poskytuje aktuální informace o pořádaných soutěžích a konkrétních možnostech výcviku ve spřátelených výcvikových střediscích. Sportovní pasení představuje výbornou týmovou aktivitu pána a jeho psa, při které se utužuje vzájemný vztah obou zúčastněných a v jehož rámci má pes unikátní možnost uplatnit svoje přirozené dovednosti.

PÉČE

Péče o srst slovenského čuvače není nijak náročná. Postačí občasné kartáčování. Pouze v období línání je nutné častější vyčesávání odumřelé srsti, nejlépe každý den. Majitel psa se musí připravit na to, že v této době bude psí chlupy nacházet ve velikém množství téměř všude. Časté koupání psa a používání kosmetických přípravků může nadměrně vysoušet a dráždit jeho pokožku. Koupeme ho jedině tehdy, je-li to skutečně nezbytně nutné. Jeho srst má dobrou samočistící schopnost – většina nečistot z ní po oschnutí jednoduše sama opadá.

Nejen srst psa vyžaduje naši pravidelnou péči. Také o chrup našeho psího parťáka je třeba vzorně pečovat a chránit ho pravidelným čištěním před zubním kamenem, který může v pokročilém stadiu psa o zuby dokonce i zcela připravit. Možností je více a lze je libovolně kombinovat. Stačí se informovat u veterinárního lékaře a v dobrém obchodě s potřebami pro domácí mazlíčky. Denně bychom měli psovi velmi jemně a šetrně očistit oční okolí navlhčeným vatovým tamponem. Bíle zbarveným psům se pod očima velice rychle vytvoří nevzhledné hnědé skvrny, nevěnujeme-li očím dostatečnou pozornost. Stejně tak hrozí nebezpečí vzniku zánětu zevního zvukovodu psa, jestliže se do ucha dostanou nečistoty ve velkém množství a my budeme tento fakt přehlížet. Alespoň jednou týdne uši bedlivě zkontrolujeme. Drápy psa udržujeme optimálně dlouhé.

ZAJÍMAVOSTI

Uznání slovenského čuvače ze strany FCI v 70. letech 20. století nebylo všemi kvitováno s povděkem. Maďarský kynologický svaz proti uznání tohoto plemene dokonce oficiálně protestoval a požadoval, aby byl slovenský čuvač prohlášen za pouhou varietu plemene maďarský kuvasz. Do karet Maďarům hrál nepopiratelný fakt, a totiž, že toto maďarské plemeno, vzhledově opravdu značně podobné slovenskému čuvačovi, bylo představeno na výstavě již v 19. století a uznáno o několik desetiletí dříve než čuvač. Prof. Hrůza tak musel o svébytnost slovenského čuvače bojovat znovu. Komise pro standardy posuzovala argumenty obou sporných stran. Nakonec bylo rozhodnuto pro zachování dvou samostatných plemen s tím, že budou v rámci standardů maximálně vyzdvihovány jejich odlišnosti.

VÝŽIVA

Vyvážená strava je nezbytným předpokladem pro správný vývoj a zdraví každého psa. Druh krmiva volíme vždy na základě velikosti, stáří a míře vynakládané aktivity našeho mazlíčka. Ať už se jedná o štěně, dospělého jedince nebo staršího psa, vyplatí se každopádně vždy volit co možná nejkvalitnější krmivo na trhu. Nadměrně šetřit na potravinách se zkrátka nevyplatí nejen u lidí, ale také u psů. Vyhýbáme se podezřele laciným granulím či konzervám. Stravu pro psa je možné připravovat z čerstvých surovin přímo v naší kuchyni. V takovém případě výchozí suroviny můžeme obměňovat, vždy vynecháme sůl a jakékoliv koření, a nastudujeme si pečlivě, jaký poměr živin náš pes aktuálně potřebuje. Vytvořit adekvátní krmnou dávku vlastními silami je každopádně dost obtížné. Proto se v současné době spoléhá většina majitelů psů na krmiva granulovaná. Stále větší popularitu získává také BARF, krmení psa syrovým masem, kostmi a zeleninou.

ZDRAVÍ

Průměrná délka života: 12 let.

Slovenský čuvačSlovenský čuvač patří mezi všeobecně velmi zdravá psí plemena. Z dědičně podmíněných onemocnění se u slovenského čuvače vyskytuje - stejně jako u většiny psích plemen podobného vzrůstu - dysplazie kyčelního kloubu. Proto je třeba dbát na správnou životosprávu i regulaci pohybových aktivit u štěňat a mladých psů, v neposlední řadě i na zodpovědný výběr chovných jedinců. Kromě dysplazie kyčelního kloubu nebyl u tohoto plemene zaznamenán častější výskyt žádného onemocnění. Je třeba u něj dbát na prevenci torze žaludku v podobě klidového režimu nejlépe až dvě hodiny po konzumaci potravy.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Sebevědomý a vnímavý slovenský čuvač není pes pro psychicky nestabilního, nervózního pána. Rovněž platí, že spíše než začátečníkovi ho lze doporučit člověku, který již nějaké zkušenosti s chovem psů podobného charakteru a velikosti má. Osobě, která je dostatečně vyrovnaná. Takovému pánovi, jenž dokáže být ve vztahu k slovenskému čuvači důsledný, spravedlivý i trpělivý zároveň. Výcvikář, který preferuje suchý dril, mnohočetné opakování a leckdy nemá daleko k fyzickým trestům, u tohoto psa nepochodí. Ani ten, kdo si nedokáže získat u psa dostatečnou autoritu a respekt. Výcvik nesmí být zdlouhavý a nudný, pes by ho měl vnímat jako zábavnou činnost, ne jako obtížnou povinnost a rutinu, kterou provádí jen z donucení. Nápaditost, kreativita, poskytnutí té správné motivace a propojení s hrou jsou při výcviku slovenského čuvače takřka holou nezbytností.

Jakmile uvítáme štěně v novém domově, začínáme pilně pracovat na jeho socializaci. Bereme ho s sebou postupně na frekventovaná místa, mezi cizí lidi i zvířata, trénujeme jízdu rozličnými dopravními prostředky. Pečlivé seznamování s vnějším světem je stěžejní. Nezapomínáme přitom na to, že slovenský čuvač je rozený hlídač. Měli bychom ho naučit, aby plně akceptoval příchozí do našeho domu, kteří jsou vítáni, protože se jedná o naše přátele, a zároveň neopomíjel svoje povinnosti hlídače, jenž upozorní nahlas pána, objeví-li se nečekaně někdo cizí. Vztahy s ostatními psy pomůže u štěněte rozvíjet kýženým směrem účast na kvalitním výcvikovém kurzu pro stejně staré vrstevníky, kde je osvojení základních povelů jen jednou z četných výhod vedle užitečného navazování sociálních kontaktů a společných her.

Slovenský čuvač je vybaven bohatou srstí, která ho perfektně chrání proti nepřízni počasí. Je tedy vhodný pro celoroční venkovní umístění v boudě či v kotci. Vzhledem k jeho velikosti, typu osrstění, vysoké potřebě pohybových aktivit a silnému hlídacímu a teritoriálnímu instinktu se nehodí do bytu. Oproti některým jiným plemenům není slovenský čuvač přehnaně fixován na svého pána a dokáže vydržet v klidu delší dobu o samotě. To ovšem v žádném případě neznamená, že by měl trávit celé dny zavřený v kotci či na zahradě sám. Naopak, čím bližší kontakt s rodinou mu bude umožněn, tím vyrovnanějším a spokojenějším psem bude. Nejlepší místo k žití pro něj jistě představuje rodinný dům na venkově s rozlehlou zahradou nebo ještě lépe – přímo farma, kde by krom lidské smečky bylo přítomno široké zvířecí osazenstvo, jež by měl slovenský čuvač možnost bedlivě střežit.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Slovenský čuvačPokud má být pes v budoucnu uchovněn, musí s ním jeho majitel absolvovat bonitaci organizovanou příslušným chovatelským klubem. Kromě průkazu původu je zároveň povinen doložit výsledky odborného vyšetření ohledně dysplazie kyčelního kloubu. Rodiče plánovaného vrhu jsou vybíráni tak, aby měl maximálně jeden z rodičů vyšetření na dysplazii kyčelního kloubu pozitivní s hodnotou C, D. V době krytí musí být chovný pes starší osmnácti měsíců. U slovenského čuvače se vzhledem k malé celkové populaci napříč plemenem poměrně často řeší riziko příliš blízké příbuzenské plemenitby, která by mohla negativně ovlivnit kvality plemene.

Mezi vylučující vady stanovené standardem patří: Závažné fyzické nebo povahové anomálie, nevyhovující zbarvení nosní houby, pysků či očních víček (růžové zbarvení v těchto tělesných partiích), žluté znaky narušující bílé zbarvení osrstění, světlá barva očí. Jako vady méně fatálního charakteru, které jsou nicméně brány při bonitaci rovněž v potaz, jsou klasifikovány chybějící zuby a klešťový skus, přítomnost paspárků, tzv. medvědí tlapa, nadměrně zvlněná srst, vadné držení ocasu, špatné postavení uší nebo malá hloubka hrudního koše.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Kuvasz

Slovenský čuvač -

Maďarské ovčácké plemeno se starobylou historií je se slovenským čuvačem velmi snadno zaměnitelné. Nicméně, od oficiálního uznání těchto plemen už nějaký ten pátek uběhl a chovatelé každého z nich jdou vlastní cestou, takže se zpočátku nepatrné rozdíly mezi plemeny postupně stále více prohlubují. Tělesná konstituce a celkový dojem je téměř totožný, avšak při bližším ohledání je patrné, že kuvasz je o něco větší než slovenský čuvač, což je pevně zakotveno i ve standardu plemene. Psi mohou mít výšku od 71 do 76 cm, zatímco maximální výška u slovenského čuvače činí 70 cm. U fen je rozdíl podobný – tam, kde je stanovena maximální výška feny slovenského čuvače, teprve začíná výškové rozmezí feny kuvasze. Kuvasz tak při stejně mohutné tělesné konstituci dosahuje logicky i vyšší tělesné hmotnosti. Liší se též zbarvením kůže, která je u něj břidlicově šedá, zatímco kůže slovenského čuvače musí být růžová. Také výška nasazení uší se drobně odlišuje a krk kuvasze je spíše krátký, přičemž čuvač má krční partii stejně dlouhou jako hlavu. Srst kuvasze je kratší a výrazněji vlnitá.

Podhalaňský ovčák

Slovenský čuvač -

Rozeznat od sebe slovenského čuvače a podhalaňského ovčáka z Polska na první pohled může být někdy problém i pro odborníka. V České republice je výskyt podhalaňského ovčáka, jehož předkem byl pravděpodobně i již zmiňovaný maďarský kuvasz, téměř mizivý. K prvnímu odchovu na našem území došlo až v roce 2009. Podhalaňský ovčák bývá celkově větší, avšak méně mohutný než slovenský čuvač. Vyznačuje se poněkud menší ostrostí, která může u slovenského čuvače někdy představovat – především při nesprávném vedení - závažný problém. Podhalaňský ovčák je snadněji ovladatelný, přesto potřebuje stejně jako slovenský čuvač zkušeného, vyrovnaného a důsledného pána, jenž si dokáže zajistit respekt psa bez inklinace k hrubosti a tvrdým výchovným metodám.

Maremmansko - abruzský pastevecký pes

Slovenský čuvač -

Stejně jako podhalaňský ovčák patří maremmansko-abruzský pastevecký pes v České republice k velmi vzácně se vyskytujícím plemenům. Toto ovčácké plemeno původem z Itálie je dalším bílým horským psem, který byl po staletí věrným společníkem pastevců ovcí. Překrásné italské plemeno svým zevnějškem asi nejvíce z celé příbuzné skupiny bílých ovčáckých plemen tohoto typu připomíná ledního medvěda. Vděčí za to typickému tvaru své mohutné hlavy, který je výrazně kónický. Výškově a hmotnostně může maremmansko-abruzský pastevecký pes slovenského čuvače lehce převyšovat. Kromě jednolitého bílého zbarvení je u tohoto plemene v určité míře tolerován i nepatrně odlišný odstín srsti. Také zástupci tohoto plemene vyžadují důsledný výcvik a zkušeného pána.

Pyrenejský horský pes

Slovenský čuvač -

Pyrenejský horský pes vykazuje podobné charakterové rysy jako slovenský čuvač. Byly potvrzeny doklady o jeho existenci pocházející ze 14. století, jedná se tedy o plemeno s dlouhou tradicí. Sloužil nejen jako neohrožený hlídač a ochránce stád, ale rovněž coby ochránce zámků v Pyrenejích. Více než ostatní bíle zbarvená horská pastevecká plemena se od slovenského čuvače odlišuje exteriérově. Větší odlišnost dokresluje i fakt, že na rozdíl od slovenského čuvače bylo toto plemeno zařazeno do sekce sdružující horské psy a molosy. Tento pes je skutečným obrem, samci mohou dosahovat kohoutkové výšky až 80 cm a někdy je tolerován i nepatrný přesah této hranice. Na kůži pyrenejského horského psa se mohou vyskytovat pigmentové skvrny a zbarvení srsti není standardem klasifikováno pouze jako bílé – povoleny jsou též různobarevné skvrny a mezi typické znaky tohoto plemene patří šedé znaky na hlavě.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Mohutný pes se silnou kostrou, pevnou stavbou těla spíše obdélníkového formátu a delšíma, mohutnýma nohama, jenž je obdařen hustou srstí bílého zbarvení. Bystrá a ostražitá povaha.

Důležité proporce:

Standard plemene stanovuje přesně dané toleranční rozmezí velikosti hlavy (délka hlavy, mozkovny, tlamy), vzdálenost hrudní kosti od země, hloubku hrudníku, jeho délku i délku trupu, jakož i obvod hrudníku a úhlení jednotlivých kloubů. Pro psy a feny jsou přitom předepsány rozdílné hodnoty.

Výška:
Ideální kohoutková výška psi: 66 cm    tolerance: +4 cm, -4 cm
fenky: 62 cm    tolerance: +3 cm, -3 cm
Hmotnost:
psi:40 kg,    povolená odchylka: +4 kg, -4 kg
fenky: 34 kg,    povolená odchylka: +4 kg, -4 kg
Srst:

Srst je hustá a huňatá, pouze na hlavě a na končetinách je přilehlá a krátká (na zadních končetinách je trochu delší). Pesíky dlouhé 5-15 cm, podsada jemné struktury. Absence pěšinky na hřbetě a praporce na ocase i zadní straně stehen, typického pro mnohá jiná plemena. U psů tvoří srst mohutnou hřívu, která začíná od místa nasazení uší. Zejména hříva je zvlněná, též na hřbetě je patrné zvlnění srsti, které je ovšem přípustné pouze v příčném směru. Osrstění musí být kompaktní.

Zbarvení:

Bílé. Náznak žlutavého zbarvení u kořene ucha je tolerován, avšak je považován za nežádoucí. Nápadné žluté skvrny jsou klasifikovány jako vylučující vada.

Kůže:

Přilehlá, růžové barvy. Bezprostřední okolí očí, tlamy, nosu a polštářky na tlapách jsou pigmentovány černě.

HLAVA

MOZKOVNA

Široká.

lebka:

Celkově silná a podlouhlá. Při pohledu z profilu nepatrně klenutá. Temeno ploché a široké.

Čelová rýha:

Mělká.

Stop:

Adekvátně vyjádřen.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Středně dlouhá, silná. Čenich se mírně zužuje a je tupý. Délka nosu z profilu, jenž je rovný, nedosahuje ani poloviny délky hlavy. Pigmentace nosní houby černá.

Pysky:

Přilehlé, středně silné, s uzavřenými koutky.

Čelisti, zuby:

Čelisti silné. Kompletní chrup, nůžkový skus.

Oči:

Umístěné v horizontální pozici, oválného tvaru, tmavě hnědého zbarvení. Všímavého výrazu.

Víčka:

Přilehlá, tmavá.

Uši:

Nasazené vysoko, středně dlouhé, véčkovitého tvaru. Jsou přilehlé k hlavě a dobře pohyblivé. Pokryté krátkou, hustou srstí. Jejich zaoblená špička dosahuje v klidovém stavu do úrovně tlamy.

KRK

Mohutný, především u psů, kdy je umocněný bohatou hřívou. Přímo nasazený. Délka krku je stejná jako délka hlavy. Absence laloku.

Hřbet:

Střední délky, silný a rovný.

Záď:

Mohutná, jemně spáditá, kvadratického tvaru.

Předhrudí:

Široké.

Břicho a slabiny:

Jemně vtažené.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Rovné a dosti vysoké, především u psů.

Plece:

Dlouhé, šikmé.

Rameno:

Rameno svalnaté a těsně přilehlé. Solidní zaúhlení ramenního a loketního kloubu.

Nadloktí:

Silné, svalnaté, dobré délky, vertilkálně postavené.

Tlapy hrudních končetin:

Kulatého tvaru, klenuté, uzavřené, bohatě osrstěné. Disponují silnými prsty a polštářky černého zbarvení. Rovněž drápy jsou silné a černé.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Mají výrazně silná stehna, široká a dobře osvalená.

Stehna:

Mohutná a svalnatá.

Kolena:

Svalnatá a solidně zaúhlená.

Paspárky:

Nejsou žádoucí.

Hlezno:

Krátké, silné a svisle postavené.

Tlapy pánevní:

O něco delší a silnější než tlapy hrudních končetin. Kulatého tvaru, ještě více klenuté, uzavřené, bohatě osrstěné. Disponují silnými prsty a polštářky černého zbarvení. Rovněž drápy jsou silné a černé.

CHODY PSA

Pohyb je lehký a mrštný, navzdory relativně mohutné tělesné konstituci. Typický je pro slovenského čuvače klus.

OCAS

Rovný, nasazený nízko, při pohybu zahnutý do oblouku nad bedry, v klidovém stavu nesený svěšený (délka až k zánártí).

přečteno: 4 101x