topovat ověřit
Jagdteriér

Jagdteriér

Deutscher Jagdterrier
80%
Další pojmenování: Německý lovecký teriér
Jagdteriér

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina III. - Teriéři
Sekce 1 - Velcí a střední teriéři
S pracovní zkouškou
Číslo standardu: 103
Of. zkratka plemene v ČR: JGT
Země původu: Německo
Vznik plemene: 20. léta 20. století
Průměrná délka života: 13 - 14 roků
Původní využití: Lovecký pes
Využití dnes: Lovecký pes
Kluby v ČR:

Klub chovatelů jagdteriérů v Čechách

Moravskoslezský klub jagdterierů

VARIETY PLEMENE Jagdteriér

Toto plemeno má dvě variety na základě typu srsti.

Drsnosrstý

Oficiální

Jagdteriér může mít dva typy srsti, a to drsnou a hladkou. Drsnosrstý jagík má tvrdou a hustou srst. Obě variety vyžadují pravidelné vyčesávání v období línání každodenní kartáčování. Drsná srst se navíc musí ještě trimovat.

Hladkosrstý

Oficiální

Druhým typem srsti je odolná, hladká srst. Možnosti zbarvení jsou u obou variet stejné. 

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Jadgteriér se nepyšní příliš rozsáhlou historií, byl cíleně vyšlechtěn v minulém století, a to konkrétně po první světové válce v Německu. Bývá také nazývaný jako německý lovecký teriér. 

Snahou bylo vyšlechtit všestranně nadaného loveckého psa, který bude schopně pracovat v noře, na povrchu i ve vodě. V počátcích chovu byla použita plemena jako foxteriér, velšteriér, ale i manchester teriér. Dalším požadavkem na nově vznikající plemeno byla tmavá barva. 

Úsilí chovatelů se vyplatilo a již v roce 1926 došlo v Německu k založení prvního chovatelského klubu pro toto plemeno. O rok později byl jagdteriér poprvé předveden na výstavě v Giessenu. Oficiálního uznání se mu dostalo v roce 1933. 

Pro své vlastnosti si brzy získal oblibu myslivců a bývá jimi hojně využíván. I přes náročnější výcvik je to skvělý pes a pracant. Pokud k němu budete správně přistupovat, tak rozhodně nebudete litovat. 

Jagdteriér

POVAHA

Jagdteriér je velký pracant, není to pes, který vám bude dělat domácího mazlíčka. Je to všestranně lovecky upotřebitelné plemeno s velmi silně vyvinutým loveckým pudem. S jinými domácími mazlíčky vycházet nebude, protože v nich může vidět kořist. Co se týká vztahu k ostatním psů, tak je velmi temperametní a může vyvolávat neshody. 

Svému pánovi je velmi oddaný a ochotně s ním bude spolupracovat. Potřebuje důslednou výchovu i výcvik. Rád bude mít celou svou rodinu, ale pozor na soužití s dětmi. S malými ratolestmi příliš nevychází, s těmi odrostlejšími může být za předpokladu, že se k němu budou chovat s respektem. K cizím lidem je ostražitý a na nově příchozí vás upozorní štěkotem, takže by se dalo říct, že je to i dobrý hlídač.

Je to učenlivé plemeno, ale jeho výcvik není úplně jednoduchý, musí mít pána s pevnou rukou, tím nemyslíme násilnou, nýbrž důslednou, aby dokázal zkrotit jeho temperament. 

POHYB

Jagdteriér je lovecké plemeno, které potřebuje velké množství pohybu. Není to úplně rodinný pes, ale měl by mít lovecké využití, takže se skvěle hodí pro myslivce, ale zároveň není vhodný pro začátečníky.

Při venčení dávejte pozor na jeho silný lovecký pud, aby neutekl za zvěří. Krátká procházka kolem bloku ho rozhodně neuspokojí. Nejen, že potřebuje mnoho pohybu, ale také zaměstnání, aby se nenudil.

Jagdteriér

PÉČE

Péče o srst není náročná, ale záleží na tom, zda máte hladkosrstého nebo hrubosrstého psa. V případě krátké srsti stačí jednou týdně sáhnout ideálně po gumové hřbílku. V případě línání (dvakrát do roka), je pak pouštění chlupů intenzivnější a kartáčovat byste měli denně. Jedinci s hrubou srstí se navíc musí trimovat. Doporučujeme navštívit psí salon, kde tuto proceduru provede zkušený pracovník. 

Pravidelně byste měli kontrolovat uši, zda v nich není nějaký zánět a v případě potřeby můžete nechat vyčistit u veterináře. Na omytí očí se hodí mít doma borovou vodu nebo Opthal. Ospalky tvořící se v koutku očí je nutné odstraňovat. Zuby nemají takovou tendenci k tvrobě zubního kamene, ale objevit se může, a proto je lepší tomu preventivně předcházet.

Nezapomínejte na péči o drápy, ty se musí pravidelně zastřihovat, aby nezarůstaly a nezpůsobovaly psovi nepříjemnou chůzi. Zde je důležité se zaměřit i na pátý dráp na předních packách, který se nedotýká země a nedochází tak vůbec k jeho obrušování.

ZAJÍMAVOSTI

Jagdteriér byl vyšlechtěn, protože myslivcům chyběli menší psi na norování. Chtěli vytvořit lepšího foxteriéra, který se už tehdy choval, aby byl exteriérově hezký pro výstavy, a tak započalo šlechtění. Říká se, že myslivci nechtěli bílého psa, protože prý zrazuje zvěř, ale jedná se o pověru a za požadavkem tmavého zbarvení stála hlavně jednoduchá údržba takového psa.

Jagdteriér

VÝŽIVA

Správné krmení každého psa bez ohledu na plemeno je důležité. Pro zdravý a spokojený život musí pes dostat ve stravě vše potřebné. Zejména ve štěněčím věku, kdy roste a vyvíjí se, by vyvážená strava neměla být podceňována. V dnešní době můžete krmit granulemi a nebo přirozenou stravou, tedy BARFem. 

Granulemi krmí většina lidí, je to jednodušší a nemáte s tím starosti. Pejskovi jen nasypete do misky a víte, že má vše. Ale neměli byste krmit jen tak ledajakými granulemi. Sáhnout musíte po kvalitním kompletním krmivu, ale jak ho poznat? Zapomeňte na barevné marketové granule a podívejte se do specializovaných prodejen. Vždy čtěte složení – na prvním místě bude maso, na škodu není snížený obsah obilovin. 

Barfování je složitejší, vyváženou krmnou dávku v určitém časovém úseku musíte připravit sami. Potřebujete k tomu základní znalosti a také dostatek místa v mrazáku, abyste mohli uchovávat dopředu připravené porce. Nebojte, syrové maso seženete ve speciálních prodejnách, můžete ho dokonce objednat i na internetu. 

Jagdteriér je aktivní pes, takže je možné, že budete muset sáhnout po granulích pro psy ve vyšší záteži nebo v případě barfu navýšit krmnou dávku. 

Zdraví

Jedná se o zdravé a houževnaté plemeno, které něco vydrží. Při lovu se nezalekne ani špatného počasí. Co se týká nemocí, tak při uchovnění je potřeba doložit výsledek vyšetření na onemocnění postihující oči, a to primární luxaci čočky, která může vést až k oslepnutí. Jedná se o genetické onemocnění, při němž se poškodí vlákna, která fixují čočku, a tak dochází k jejímu přemístění. 

Pokud si koupíte štěně z ověřené chovatelské stanice, nemusíte se tohoto onemocnění obávat, jelikož všichni chovní jedinci musí mít provedeno vyšetření. Výsledek může být N/N, v tom případě je pes čistý, pokud je přenašečem, tak mu vyjde (P/N). Přenašeč může být vždy spojen pouze s čistým jedincem, takže se nemohou narodit štěňata, u kterých by onemocnění propuklo.

Německý lovecký teriér

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Jagdteriér je poměrně náročné plemeno. Pokud si myslíte, že po procházce zaleze do pelíšku a bude odpočívat, jste na omylu. Je to lovec a potřeba práce se v něm nezapře. Je to ideální společník pro myslivce, se kterým může dělat pravidelné obhlídky a věnovat se činnosti, pro kterou byl vyšlechtěn.

Potřebuje mnoho pohybu a zaměstnání, takže i dostatek vaší pozornosti. Kdyby měl celé dny trávit sám na zahradě, tak rozhodně nebude šťastný. Nehodí se pro začátečníky a lidi, kteří jsou loveckými plemeny nepolíbení.

Ideální je, aby bydlel v domku se zahradou, může mít i kotec a v případě, že ho na zimu zateplíte, tak klidně může venku pobývat celoročně. Do bytu se příliš nehodí, potřebuje dostatek prostoru.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Aby se váš jagdteriér mohl zapojit do chovu, tak je nutné splnit podmínky stanovené klubem. Prvním předpokladem je koupě psa s průkazem původu FCI. Štěně by nemělo vykazovat odchylky od standardu. 

Věková hranice pro využití v chovu je 15 měsíců. Zúčastnit se musíte klubové výstavy od věku 12 měsíců a odnést si známku nejhůře velmi dobrá. Dále je nutné absolvování chovného svodu, který se koná současně s výstavou. Pes je na něm ohodnocen a v případě úspěchu odchází s hodnocením obstál. 

Dále je potřeba splnit jedno ze schémat loveckých zkoušek, jedná se o zkoušky norování pro nováčky (ZN), zkoušku vloh (ZV) a pak si můžete vybrat lesní zkoušku (LZ), všestrannou zkoušku (VZ), honičskou zkoušku (HZ) nebo podzimní zkoušku (PZ). Za hlasitost na stopě musí váš pes obdržet nejméně známku 3 a tu samou hlasitost pak předvést i na klubové zkoušce. V norování (ZN) je nutná minimálně známka 4.

Vady jsou definovány ve standardu plemene. Chybět mohou maximálně dva zuby M3. Pokud chybí jiné, je nutné doložit potvrzení od veterinárního lékaře, které bude zapsáno v průkazu původu. Jedinec s neúplným chrupem se musí spojit s plnochrupým.

Co se týká zdravotních vyšetření, tak je potřeba absolvovat genetické vyšetření na onemocnění postihující oči, a to primární luxaci čočky (PLL), pes musí mít výsledek čistý (N/N) nebo přenašeč (P/N). Pokud je jeden z chovného páru přenašeč, tak ten druhý musí být vždy čistý.

Štěně jagdteriéra

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Veřejnost se obecně v loveckých plemenech moc nevyzná, a proto si plemena snadnou spletou. Jagdteriéra je možné zaměnit s jinými exteriérově podobnými loveckými psy. Zmínit bychom měli manchester teriéra, border teriéra a také velšteriéra.

Manchester teriér

Manchester teriér

Obě plemena sdílí skupinu 3 FCI – teriéry. Manchester byl dokonce použit při šlechtění jagdteriéra, a to aby se docílilo tmavé barvy s pálením. Velikost obou loveckých psů je podobná, manchester má kohoutkovou výšku 41 cm u psů a 38 cm u fen, a u jagdteriéra je to rozmezí 33 až 40 cm u obou pohlaví. Pro obě plemena je typické černé zbarvení s pálením a hladká srst, jagdteriér může mít navíc i hrubou srst.

Border teriér

Border teriér

Dalším plemenem záměny může být border teriér, ten má na rozdíl od manchester teriéra pouze hrubou srst. Od jagdteriéra se dá odlišit jednoduše, a to na základě zbarvení. Border teriér může být červený, pšeničný, šedý s pálením nebo modrý s pálením. Jagdteriér má přípustnou pouze černou s pálením, takže rozeznat je není složité.

Welsh teriér

Welsh teriér

Posledním plemenem záměny je velšteriér, který byl také použit při šlechtění jagdteriéra. Srst má drátovitou, tvrdou a hustou v barvě černé s pálením či tmavě šedé s pálením, výška nesmí překročit 39 cm. Od jagteriéra se liší celkovým vzhledem a také tvarem hlavy, v tomto se velš podobá spíše foxteriérovi. Kolem čumáku a na bradě má delší srst, která vytváří typický vous.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Jedná se o malého černo-červeného lovecky upotřebitelného teriéra. Je kompaktní a má dobré proporce.

Důležité proporce:

Sleduje se poměr obvodu hrudníku vzhledem ke kohoutkové výšce: obvod hrudníku je větší o 10 až 12 cm. 

Dalším důležitým poměrem je kohoutková výška vzhledem k délce těla: tělo je nepatrně delší.

A posledním udávaným poměrem je hloubka hrudníku vzhledem ke kohoutkové výšce: hloubka hrudníku dosahuje asi 55 až 60 % výšky v kohoutku.

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 36,5 cm tolerance: +3,5 cm, -3,5 cm
fenky: 36,5 cm tolerance: +3,5 cm, -3,5 cm
Pozn. k hmotnosti Hmotnost odpovídá u psů i fen tělesné stavbě, zástupci tohoto plemene nejsou příliš lehcí ani těžcí.
Srst:

Je hladká, tvrdá, hustá, drsná a odolná.

Zbarvení:

Typická je černá, tmavěhnědá nebo černošedě melírovaná s červenožlutými znaky, které jsou ostře ohraničené. Najdeme je na obočí, tlamě, hrudi, končetinách a kolem řitního otvoru. Rovnocenná je světlá i tmavá maska. Tolerují se malé bílé znaky na hrudi a prstech.

Kůže:

Silná, bez vrásek a záhybů, pevně přiléhající.

HLAVA

MOZKOVNA

Protáhlá a spíše klínovitá, není špičatá, tlama je kratší než mozkovna, pokud měříme od týlního hrbolu až po odsazení čela (stop). 

Lebka:

Plochá a široká mezi ušima a užší mezi očima.

Stop:

Nevýrazný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nosní houba je vyvážená k mordě – není úzká, malá, rozštěpená a vždy je černě pigmentovaná. U převažujícího hnědého zbarvení může být i hnědá. Morda je silná, líce jsou vyjádřené, dolní čelist je hluboká a brada silně vyjádřená.

Pysky:

Dobře pigmentované a pevně přiléhající.

Čelisti, zuby:

Velké zuby jsou zasazeny v silných čelistech kolmo a v pravidelném, úplném nůžkovém skusu, horní řada řezáků překrývá dolní řadu řezáků bez mezer. Zubní vzorec je 42 zubů.

Oči:

Malé, oválné, tmavé oči jsou hluboko uložené, mají odhodlaný výraz.

Víčka:

Dobře přiléhají.

Uši:

Jsou vysoko nasazené, lehce klopené a přiléhající, nejsou příliš malé a mají tvar písmene V.

KRK

Silný, není příliš dlouhý, přechod směrem k plecím je poněkud silný.

TRUP

Horní linie:

Rovná.

Kohoutek:

Vyjádřený.

Hřbet:

Rovný, silný a ne příliš krátký.

Bedra:

Bedra jsou silně osvalená.

Záď:

Plochá a silně osvalená.

Hrudní koš:

Hrudník je hluboký, ale ne příliš široký, žebra jsou dobře klenutá, dlouhá hrudní kost s žebry dosahuje daleko dozadu.

Břicho a slabiny:

Slabiny jsou krátké a pevné, břicho je lehce vtažené.

Spodní linie:

Probíhá v elegantním oblouku směrem dozadu. 

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Při pohledu zepředu jsou rovné a rovnoběžné, z profilu jsou dobře postavené pod tělem. Výška od země k loktům je skoro stejná jako vzdálenost od loktů ke kohoutku.

Plece:

Dlouhé lopatky jsou silně osvalené a dobře šikmo uložené směrem dozadu. Lopatky i nadloktí jsou dobře zaúhlené.

Nadloktí:

Dlouhé s dobrým, suchým osvalením.

Lokty:

Přiléhají k trupu, nejsou vbočené dovnitř ani vybočené ven. Nadloktí i předloktí je dobře zaúhlené.

Předloktí:

Má silné kosti, je suché a kolmo postavené.

Přední nadprstí:

Zápestní kloub je silný. Naprstí směřuje lehce dopředu, kosti jsou spíše silné než jemné.

Tlapy hrudních končetin:

Bývají často širší než zadní tlapky, mají těsně sevřené prsty se silnými, tvyrdými, odolnými a dobře pigmentovými polštářky. V postoji i v pohybu směřují rovně, nevytáčejí se dovnitř ani ven.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžné. Stehna i lýtka a nárty jsou dobře zaúhlené. Kosti jsou silné.

Stehna:

Dlouhá, široká a svalnatá.

Kolena:

Silná s dobrým zaúhlením stehna i lýtka.

Nárt:

Nárt je krátký a kolmo postavený.

Hlezno:

Lýtka jsou šlachovitá, svalnatá a dlouhá. Hlezno je nízké a silné.

Tlapy pánevní:

Okrouhlé a oválné, mají těsně sevřené prsty s dostatečně silnými, odolnými, tvrdými a dobře pigmentovanými polštářky. V postoji i v pohybu směřují rovnoběžně, nevbočují dovnitř, ani se nevytáčejí ven.

CHODY PSA

Jsou prostorné a plynulé, přední končetiny dělají dlouhé kroky, zadní končetiny mají silný posun. Všechny končetiny se pohybují rovně a rovnoběžně, pohyb není strnulý.

OCAS

Dobře nasazený na zádi, zkracuje se zhruba o 1/3. Nesmí se přetáčet nad hřbet, je lepší, když je méně zvednutý, než nošený příliš strmě nahoru. V zemích, kde je kupírování zakázáno zákonem, se toleruje přirozeně dlouhý ocas, v tom případě je nošen vodorovně nebo lehce zahnutý jakoby do tvaru šavle. 

přečteno: 19 977x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
80%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...