logo
ALT_DETAIL_POROVNANI
Pes vhodný ...
pro začátečníky
do bytu
pro pobyt venku
pro alergiky
pro seniory
k dětem
k jiným psům
ke kočkám
na psí sporty
na dlouhé tratě
Přizpůsobivost
snáší samotu
chladné počasí
teplé počasí
citlivost
Vycvičitelnost
učenlivost
inteligence
žvýkací pud
lovecký pud
štěkání a vytí
energie
hravost
hlídač
potřeba cvičit
Zdraví a péče
línání
slintání
snadná péče
zdraví
sklon k obezitě
Ostatní
popularita
velikost
Akita-inu

Akita-inu

Akita
Další pojmenování: Japanese Akita

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.:
Skupina V. - Špicové a tzv. plemena primitivní
Sekce 5 - Asijští špicové a příbuzná plemena
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 255
Of. zkratka plemene v ČR: AI
Země původu: Japonsko
Vznik plemene: 17. století
Původní využití: Lovecký pes, zápasnický pes, společenský pes
Využití dnes: Služební pes, Výstavní pes, Společenský pes, Rodinný pes
Kluby v ČR:

Akita Inu Czech Club (AICC)

Klub Chovatelů Málopočetných Plemen Psů (KCHMPP)

VARIETY PLEMENE AKITA-INU

U tohoto plemene se nevyskytují různorodé variety.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Mapa JaponskaNa území dnešního Japonska se usadili na sklonku pravěku Ainové, lovecko-sběračské etnikum, jehož přesný původ není do dnešní doby zcela uspokojivě a přesně objasněn. Pravděpodobně přišli ze západní části asijského kontinentu. V současné době se jedná o maličkatý národ, čítající jen několik tisíc obyvatel, disponující vlastním jazykem a pestrou tradiční kulturou. Ainové chovali od počátku v Japonsku špicovité psy, kteří jim pomáhali lovit zvěř a byli pečlivými hlídači obydlí svých pánů. Měli své psy ve velké vážnosti, neboť jejich legendárním předkem byl právě pes, jenž zplodil prvního člověka se ženou.

Psy Ainů lze právem považovat za vůbec nejpůvodnější psí druh v Japonsku. Stali se předky a výchozím bodem pro postupný vývoj veškerých japonských špiců, kteří jsou spojeni příbuzenskými svazky se špicovitými plemeny z Asie. Japonská psí plemena jsou příbuzná se samojedem, blízcí jsou jim také čau čau a šarpej. I když mají japonští psi navzájem odlišnou velikost a někdy se liší i svým zbarvením srsti, typ tělesné konstituce a jisté dílčí tělesné znaky (bujně osrstěný ocas stočený nad hřbetem, vzpřímené trojúhelníkové uši) jsou u všech z nich naprosto shodné.

Ainové

Pojmenování plemene „akita inu“ je kombinací názvu provincie ležící na ostrově Honšú (Akita) a japonského výrazu pro psa (inu). Někdy je možné se setkat také s označením „akita ken“, které koresponduje s dalším vyjádřením slova „pes“ v japonštině. Akita inu je největší ze všech japonských špiců. Původní japonští psi byli výrazně menšího vzrůstu. Z 16. století již ale máme spolehlivé záznamy o větších psech, používaných při lovu s divočáky či medvědy a tehdy oblíbených psích zápasech. Velikost těchto psů byla cíleně notně posílena v 19. století, kdy došlo k jejich záměrnému křížení s mastifem a tosou inu.

Křížení s mohutnými psy znamenalo tedy ve své době požadované zvětšení velikosti akity inu, které bylo prospěšné během psích zápasů. Zároveň s sebou tento krok nesl i značnou ztrátu vlastností, typických pro původní plemeno, tolik obdivovaných a ceněných. Na konci 19. století díky rozmachu křížení s jinými typy psů chov vlastního plemene celkově upadal a byl omezen na velmi nízký počet jedinců v provincii Akita. V roce 1908 byly v Japonsku zakázány psí zápasy. Následně začal být prosazován a konečně i realizován chov založený na původních kvalitách plemene. V roce 1927 vznikl první chovatelský klub akity inu.

Ačkoliv bylo několik reprezentativních zástupců plemene v roce 1931 označeno samotným císařem za národní památku a poklad, čekalo akitu inu nedlouho poté neveselé období. Během druhé světové války byli tito psi zdrojem praktické kožešiny, která se používala při výrobě oblečení pro japonské vojáky. Psi plemene akita inu byli pro tento účel konfiskováni. Podobného osudu zůstali ušetřeni němečtí ovčáci, které chránila zvláštní vyhláška. Někteří chovatelé se proto snažili zachránit svoje psy křížením právě s tímto plemenem.

Po skončení druhé světové války byl počet zástupců plemene akita inu dramaticky nízký. Navíc panovala mezi chovateli velká nejednotnost a značné zmatky v důsledku předchozího křížení s jinými psy. Došlo dokonce k rozštěpení plemene a vyčlenění tří odlišných typů akity inu. Naštěstí se i přesto podařilo následně provést pozvolnou regeneraci plemene, která vedla k sjednocení a vytvoření dnešního standardu, přičemž hlavní důraz byl kladen na původní ryzí kvality výjimečného špicovitého psa s kořeny v dávné historii Japonska.

POVAHA

Vzhledově atraktivní pes s neobyčejně pestrou minulostí, plnou mnoha strhujících a pohnutých momentů, je oblíben nejen v zemi svého vzniku. Kvůli velkému vzrůstu a komplikovanější povaze se plemeno akita inu sice nikdy neocitlo na nejvyšších příčkách žebříčku celosvětově nejpopulárnějších psů, přesto příznivců tohoto pozoruhodného plemene přibývá pozvolna i u nás. Nejedná se ovšem o psa pro každého, akita inu je vhodný zejména do rukou zkušeného chovatele.

Akita-inuJaponská špicovitá plemena se totiž povahově značně odlišují od evropských špiců, kteří jsou obecně velmi extrovertní. Japonští špicové včetně akity inu jsou naproti tomu dosti rezervovaní, zdrženliví a opatrní psi. Pokud jsou špatně vychováváni, můžou u zástupců plemene akita inu začít převládat sklony k svéhlavému až panovačnému jednání. Někdy se může v případě podcenění socializace a výcviku vyskytnout závažný problém s ostrou nevraživostí akity inu vůči jiným psům. Akita inu není zkrátka přehnaně společenský pes, co se jeho vlastního druhu týče.

Své rodině je akita inu věrný doslova až za hrob. Je to inteligentní, odvážný pes, obdařený velikou silou a obratností. Zatímco k cizím lidem je nedůvěřivý a má silně vyvinuté ochranářské instinkty, v kruhu vlastní lidské smečky se z něj stává přítulný, nadmíru milý pes. Oproti některým evropským špicům je o poznání klidnější a štěká jen zřídka. Neznamená to ale, že by se jednalo o mlčenlivého psa. Je schopen vydávat širokou škálu zvuků, kterými baví i rozčiluje svého pána.

POHYB

Může se to zdát trochu jako paradox, ale atletický a silný akita inu nevyžaduje obrovské množství pohybu, jak by se snad mohlo na základě jeho impozantního zevnějšku zdát. Akita inu není tak hyperaktivní a extatický jako někteří evropští špicové a dostačující jsou pro něj každodenní hodinové procházky proložené rychlou chůzí či během. S jakoukoliv aktivitou spojenou s tvrdými doskoky, dokonce i s během na zpevněném povrchu, je nutné počkat cca do dvou let věku, kdy je kompletně vyvinuta kostra psa.

Jestliže je naší největší prioritou účastnit se se psem některé ze psích sportovních disciplín, máme doopravdy velké ambice a touhu vítězit, akita inu není plemeno pro nás. Agility a další dnes tolik oblíbené psí sporty bere tento pes většinou dosti s rezervou, takže je lze provozovat jen na rekreační úrovni. Navzdory velké inteligenci a učenlivosti mu není vlastní potřeba vyhovět pánovi za každou cenu a dychtivě uposlechnout všechny jeho příkazy, ať už jsou jakékoli. Na to je akita inu velký individualista.

Akita inu potřebuje kromě pravidelné dávky pohybu v první řadě dostatek mentálních podnětů. Zástupce tohoto plemene, ponechán sám sobě a nezaměstnán, si velmi brzy najde zábavu sám. Většinou se však nejedná o činnost, kterou by s povděkem kvitoval jeho chovatel. Znuděný akita je velmi vynalézavý a dokáže být destruktivní do krajnosti. Není dobré ho nechávat příliš dlouho o samotě.

PÉČE

Výchova akity inu není úplně jednoduchá. Akita inu vyžaduje zkušený výcvik založený na obrovské trpělivosti a lásce. Jakýkoliv nátlak či nepříjemný dril se neshledává s kýženým účinkem. Naopak má takové jednání ze strany chovatele psa negativní dopad, neboť akita inu má svou hlavu a násilné vnucování čehokoliv se tomuto psovi hrubě příčí. Přitom je ale třeba dodržovat ve vztahu k němu důsledné jednání a jasně mu stanovit místo ve smečce.

Akita inuJe velmi důležité nepodcenit důkladnou socializaci a od raného věku svého psa vystavovat kontaktům se všemi a vším, s čím se bude v budoucnu potkávat. Vhodné jsou socializační tréninky v podobě výprav na zalidněná a rušná místa. Návštěva výcvikových kurzů již od štěněčího věku zajistí vedle posílení domácí výchovy včasný návyk psa na pestrou psí společnost, se kterou mají někteří zástupci tohoto plemene běžně problémy.

Akita inu je nesmírně fixovaný na svého pána a potřebuje s ním být v intenzivním kontaktu. Pokud je tato podmínka dodržena, může být umístěn mimo dům, neboť dobře snáší i nižší teploty. Život uvnitř příbytku svého pána, kde je v co nejtěsnějším sepětí se svou milovanou rodinou, mu však svědčí o mnoho lépe. Ačkoliv je odměřený k cizím lidem i psům a zdálo by se, že je poněkud asociální, jeho rodinný kruh pro něj znamená vše.

Srst akity inu nevyžaduje speciální péči, zpravidla postačí občasné pročesání. Výhodou je samočistící schopnost osrstění, díky níž akita inu vypadá stále upraveně, i když je koupán sporadicky a srst vyčesávána jen nárazově. Zvýšenou péči je třeba vynaložit dvakrát ročně, když pes líná. V tomto období je uvolňováno obrovské množství srsti a je-li pes chován v bytě, jeho chlupy jsou absolutně všude.

Nikdy nezapomínáme věnovat dostatečnou a pravidelnou péči chrupu našeho psa, stejně tak dbáme na včasné ostříhání delších drápků a alespoň jednou týdně kontrolujeme zevní zvukovod, zda není znečištěn.

ZAJÍMAVOSTI

Akita inu je proslulý nezvykle silnou oddaností ke svému pánovi. Nejznámějším psem tohoto plemene, jehož příběh dojmul miliony lidí, byl akita inu jménem Hačikó. Narodil se ve třicátých letech minulého století v provincii Akita. Jeho pánem byl profesor tokijské univerzity, který denně dojížděl do práce vlakem. Hačikó byl zvyklý svého pána pravidelně doprovázet na nádraží. Jednoho dne, když byly Hačikovi dva roky a několik měsíců, svého pána doprovodil na vlak jako obvykle. Jeho pán už se však nikdy nevrátil. V zaměstnání neočekávaně zemřel.

Hačikó se posléze dostal k příbuzným svého zemřelého pána. V novém domově si ale nezvykl a opakovaně prchal k domu, kde žil předtím. Ujal se ho proto bývalý profesorův zaměstnanec, na něhož byl Hačikó zvyklý od malička. Hačikó ani u něj nikdy nezapomněl na svého milovaného pána, který bez vysvětlení tak náhle zmizel. Den co den ho chodil na nádraží toužebně vyhlížet. Celých jedenáct let, po zbytek svého života, opakoval trpělivě svůj denní rituál. Nikdy se nevzdal naděje, že se jeho pán náhle objeví.

Nezvyklé počínání psa až neskutečně vytrvale věrného silně dojímalo místní obyvatele. Po Hačikově smrti byla na jeho počest na tokijské nádraží Šibuja umístěna socha, zpodobňující tohoto mimořádného psího hrdinu. Jeho životní příběh se stal vděčným námětem pro filmaře a byl zvěčněn na filmovém plátně hned dvakrát. V roce 1987 vznikla japonská verze, v roce 2009 byl natočen americký film na stejné téma, do kterého byl pro zvýšení sledovanosti obsazen populární Richard Gere.

 

VÝŽIVA

Kvalitní a vyvážená strava podávaná ve štěněčím věku je nezbytnou podmínkou pro správný vývoj pohybového aparátu psa. Právě toto období je klíčové pro jeho budoucí celkovou zdravotní kondici. Štěně akita inu by mělo dostávat krmivo určené pro štěňata velkých plemen psů, které obsahuje specifické množství fosforu a vápníku. Vyvážený obsah těchto i řady dalších stěžejních látek zajistí, aby vývoj kosterní soustavy psa probíhal adekvátním tempem i v období mezi čtvrtým a sedmým měsícem věku, kdy u akity inu probíhá překotný růst.

Zodpovědný chovatel ochotně poradí s výběrem krmiva každému novému majiteli štěněte. Minimálně prvních několik dnů po odběru musí pejsek dostávat stejnou stravu, na kterou byl doposud zvyklý. Většinou se jedná o kvalitní granule, případně smíchané s nižším podílem masové složky. Chovatelé akity inu shodně varují před krmením obsahujícím sóju v jakémkoliv množství. Pro zástupce tohoto plemene představuje sója silný alergen, který jim způsobuje četné zdravotní potíže.

ZDRAVÍ

Průměrná délka života: 10 – 12 let.

Akita inu a labradorU tohoto plemene se, stejně jako u ostatních plemen psů, některá onemocnění vyskytují častěji než jiná. Závažnou chorobou, která se u akity inu objevuje i napříč chovem v České republice, je sebózní adenitida. Přesný mechanismus vzniku této nemoci není dodnes jasný a neexistuje tudíž ani stoprocentně účinná cílená léčba s trvalým efektem. V průběhu rozvoje choroby jsou postupně fatálně ničeny mazové žlázy kůže. Nežádoucí symptomy mohou být mnohdy pouze tlumeny a dlouhodobě potlačovány. Onemocnění je předáváno na dědičném základě a první příznaky se mohou objevit již v pozdějším štěněčím věku.

Kromě sebózní adenitidy byl u akity inu zaznamenán rovněž výskyt dysplazie kyčelního kloubu, onemocnění očí (progresivní retinální atrofie), snížená funkce štítné žlázy, torze žaludku, von Willebrandova nemoc či kryptorchismus.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Akita inuPro řádné uchovnění psa je nutné splnit podmínky stanovené chovatelským klubem. Nutná je účast na dvou výstavách, konkrétně jedné klubové a další výstavy vyššího typu (titul CAC). Pes musí být na těchto výstavách ohodnocen výborně nebo nejhůře velmi dobře. Majitel psa je dále povinen doložit příslušnou lékařskou dokumentaci o absolvovaném vyšetření ohledně dysplazie kyčelního kloubu, přičemž při pozitivním nálezu pokročilejšího stupně je při uchovnění nezbytné, aby druhý pes v páru byl prost jakéhokoliv nálezu.

Stěžejním mezníkem v procesu uchovnění je bonitace, kde je pes posouzen exteriérově a částečně i povahově. Účastnit se jí můžou pouze jedinci starší patnácti měsíců. Mezi vylučující vady patří u akity inu povahové abnormality (bázlivost, agresivita), černá maska, příliš dlouhá srst, nesprávně nesený ocas či uši, nežádoucí znaky v bílém osrstění nebo více chybějících zubů.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Shiba-Inu

Akita-inu -

Již název plemene poukazuje v japonštině na jeho malou velikost. Půvabný shiba-inu působí jako zmenšenina svého velkého příbuzného a skutečně se s ním ve všech podstatných tělesných znacích věrně shoduje. Toto plemeno je ze všech japonských špiců zdaleka nejoblíbenější. Je rozšířené po celém světě.

Kai-Inu

Další středně velké plemeno, které se vyznačuje zajímavým žíhaným zbarvením srsti. Kai-inu sdílí s větším akitou inu typické fyziologické rysy, příznačná pro japonská špicovitá plemena. Má ale o něco užší lebeční partii. Jeho hlava působí na pohled celkově gracilnějším dojmem. Plemeno je mimo Japonsko dosti vzácné a zlí jazykové tvrdí, že je méně učenlivé než ostatní japonští špicové.

Americká akita

Akita-inu -

Do USA se dostali zástupci plemene akita inu po druhé světové válce spolu s americkými vojáky a okamžitě zde získali obdiv řady chovatelů. Psi dovezení do USA byli ovlivněni předchozím křížením s mastifem a německým ovčákem. Chov tohoto typu akity inu se v USA ujal, zatímco v Japonsku se chovatelé snažili mezitím oživit tradiční podobu akity inu. Původně stejné plemeno se postupně vzhledově vzdalovalo i kvůli absenci vzájemných dohod o uznávání průkazů původu natolik, že nakonec došlo k vyčlenění nového samostatného plemene americká akita. Obě plemena se liší jak tělesnou konstitucí, tak zbarvením. Americká akita je robustnější, nemusí mít specifické „urajiro“, zbarvení srsti u tohoto psa je povoleno v podstatně širší škále než u japonského akity inu. Povahově je americká akita důvěřivější k cizím lidem a celkově více otevřená.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Robustní pes velkého vzrůstu, se silnou tělesnou konstitucí, s celkově vyváženou postavou a zřetelně vyjádřenými sekundárními pohlavními znaky. Důstojný a rezervovaný zároveň.

Důležité proporce:

Vzájemný poměr výšky v kohoutku a délky těla psa činí 10:11, přičemž tělo feny má trochu větší délku než tělo psa.

Výška:
Ideální kohoutková výška psi: 67 cm    tolerance: +3 cm, -3 cm
fenky: 61 cm    tolerance: +3 cm, -3 cm
Pozn. k hmotnosti:
Není standardem stanovena.
Srst:

Opatřena hustou a jemnou podsadou. Krycí srst je rovná a na dotek hrubá. Nepatrně delší srst než na jiných částech těla se vyskytuje v oblasti kohoutku a na zádi, ocas psa je porostlý o něco delší srstí než zbytek těla.

Zbarvení:

Bílé, červenobéžové, sezamové (černá zakončení červenobéžových chlupů), žíhané. U všech barevných variant kromě bílé se vyskytuje tzv. urajiro, což je bělavá srst v typickém uspořádání na jasně daných částech těla (vnitřek uší, líce, spodní strana čelisti, po stranách tlamy, krk, hrudník, zadní strana ocasu, vnitřní strana všech končetin).

HLAVA

MOZKOVNA

lebka:

Rozměry lebky dosahují hodnot vyvážených z hlediska poměru k celkovým tělesným proporcím. Čelní oblast je nápadně široká. Absence vrásek.

Čelová rýha:

Dobře patrná.

Stop:

Zřetelný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Střední délky, značné síly, u hlavy široká, postupně se zužující, avšak nikterak do špičky. Rovný hřbet nosu, čenich je pigmentován černě. U bílých psů je tolerováno menší množství pigmentu.

Pysky:

Těsně přilehlé.

Čelisti, zuby:

Silné zuby pravidelného nůžkového skusu.

Líce:

Přiměřeně vyvinuté.

Oči:

Spíše menší velikosti, navzájem široce umístěné. Vnější koutek oka je zvednutý nahoru, což dodává očím trojúhelníkovitý tvar. Zbarvení tmavě hnědé, přičemž je preferován co nejtmavší odstín barvy oka.

Uši:

Trojúhelníkovitého tvaru, navzájem nasazené ve střední vzdálenosti od sebe, nošené vztyčené a nakloněné směrem vpřed. Špička ucha je jemně zaoblená.

KRK

Mohutný, velikostí přiměřený k velikosti hlavy a celkovým tělesným rozměrům.

Kohoutek:

Vysoký.

Hřbet:

Mohutný a rovný.

Bedra:

Značné šíře, obdařená dobře vyvinutým svalstvem.

Předhrudí:

Solidně vyvinuté.

Břicho a slabiny:

Břicho vtažené.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Při pohledu z přední strany rovné. Vybavené těžkými, robustními kostmi.

Lokty:

Přilehlé k trupu.

Tlapy hrudních končetin:

Dobře klenuté, s uzavřenými prsty, opatřené masivními a pružnými polštářky. Drápy tmavého zbarvení.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Opatřené dlouhými stehny.

Stehna:

Dlouhá.

Hlezno:

Pevné, dosti silné.

Tlapy pánevní:

Dobře klenuté, s uzavřenými prsty, opatřené masivními a pružnými polštářky. Drápy tmavého zbarvení.

CHODY PSA

Pohyb akity inu je odlehčený a energický.

OCAS

Silný, vysoko nesený buďto stočený nebo v oblouku ve tvaru srpu nad hřbetem. Může být stočen na stranu nebo dvakrát zatočený. Porostlý delší srstí.

95%
přečteno: 9 956x