logo
porovnání velikostí
Pes vhodný ...
pro začátečníky
Pes vhodný pro začátečníky

Některá plemena se dají jednodušeji vychovat, a proto se hodí i pro naprosté začátečníky, kteří nikdy neměli psa. Existují ovšem i psí plemena, jejichž výcvik je obtížný, a proto potřebují zkušeného pána, protože začátečník by mohl napáchat ve výchově mnoho škod. 

Toto plemeno není vůbec vhodné pro začátečníky, jeho výchova je složitá a potřebuje zkušeného pána, který ví, co dělá.

do bytu
Pes vhodný do bytu

Do bytu se hodí zejména malá a střední plemena. I někteří ze zástupců větších psů mohou být v bytě spokojeni za předpokladu, že jim poskytnete dostatek pohybu. Ale je nutné počítat s častějším úklidem kvůli nepořádku, který takový pes způsobí.

Plemeno je možné chovat i v bytě, ale musíte počítat s častějším úklidem a dopřát mu dostatek pohybu.

pro pobyt venku
Pes vhodný na zahradu

Některá plemena psů se hodí k domu se zahradou a pro celoroční pobyt venku. Potřebují ovšem dostatek pozornosti svého pána a není možné, aby byli celý den zavření v kotci bez jakéhokoliv pohybu. Ven se naopak nehodí zejména malí a krátkosrstí psi.

Toto plemeno se hodí pro celoroční pobyt venku, bez problémů může bydlet v kotci.

pro alergiky
Pes vhodný pro alergiky

Vybrat toho správného psa pro alergika není jednoduché. Hypoalergenní pes neexistuje, ale jsou plemena, která mají zvláštní srst, jež obsahuje méně alergenů. Paradoxně se většinou jedná o dlouhosrsté chundelaté psy. Uvažovat lze i o naháčích.

Toto plemeno není pro alergiky vůbec vhodné.

pro seniory
Pes vhodný pro seniory

Pro seniory jsou vhodná plemena psů s klidnější povahou, která se dají snadno vychovat a budou jim dělat společníka při odpočinku i procházce, tedy psi, kteří se přizpůsobí jejich životnímu stylu. 

Toto plemeno není vhodné pro seniory.

k dětem
Pes vhodný k dětem

Někteří psi děti vyloženě milují a nechají si od nich líbit všechno, ti jsou vhodným adeptem na ideálního rodinného psa. Existují ovšem i plemena, která se k dětem příliš nehodí. Zda bude soužití dětí a psů harmonické, záleží především na výchově obou stran. 

Toto plemeno se k dětem příliš nehodí.

k jiným psům
Pes vhodný k jiným psům

Některá plemena jsou velmi přátelská a dobře se snáší s ostatními psy. Skamarádí se i s náhodným kolemjdoucím pejskem na ulici. Jiná jsou v kontaktu s ostatními psy spíše odtažitá, nebo mají v oblibě pouze jedince stejného plemene.

Tento pes se příliš k ostatním psů nehodí.

ke kočkám
Pes vhodný ke kočkám

Kočku a psa máme zaškatulkované jako nepřátele. Ne vždy to tak musí být. Existují psi, kteří při dobré výchově mohou mít kočku či jiné domácí zvíře za nejlepšího přítele. Hodně záleží právě na socializaci. Některá plemena se ovšem k žádným jiným zvířatům nehodí zejména kvůli silnému loveckému pudu.

Toto plemeno není ke kočkám příliš vhodné.

na psí sporty
Pes vhodný na psí sporty

Existují psí plemena, která se pro psí sporty přímo narodili a milují jakoukoliv aktivitu. Jiná psí plemena se ovšem kvůli tělesné konstituci, horší vycvičitelnosti či povaze pro takové vyžití vůbec nehodí. 

Toto plemeno se pro psí sporty příliš nehodí, budete mu muset vymyslet jinou aktivitu.

na dlouhé tratě
Pes vhodný na dlouhé tratě

Existuje mnoho plemen, která se hodí na delší tratě a budou se svým pánem nadšeně běhat, dělat mu společníka u kola či při dlouhých procházkách. Svou výdrží mohou překvapit někteří malí psi, kteří vás budou rádi doprovázet kamkoliv a navíc jsou skladní.

Tento pes nemá problém ujít i větší vzdálenosti a rád vám bude dělat společníka.

Přizpůsobivost
snáší samotu
Jak pes snáší samotu

Každý pes miluje společnost svého pána. Některá plemena jsou na člověka tak fixována, že samotu snáší velmi špatně a mohou mít dokonce sklony k ničení prostředí. Jiní psi naopak poslušně vydrží čekat, než se jejich páníček vrátí z práce. Hodně záleží také na výchově.

Tento pes při dostatečné výchově vydrží doma sám po nezbytně nutnou dobu.

chladné počasí
Jak pes snáší chladné počasí

Některá plemena kvůli své velikosti či typu srsti nejsou vůbec vhodná do chladného počasí, protože by mohla prostydnout. Jiní psi naopak zimu milují a nemají problém ani s celoročním pobytem venku v kotci.

Tento pes miluje chladné počasí a při nižších teplotách začne ožívat, může celoročně pobývat venku.

teplé počasí
Jak pes snáší teplé počasí

Existují psi, kteří zbožňují teplé počasí a jsou schopní se vyhřívat na sluníčku. Musíte je dokonce hlídat a v případě potřeby zajistit, aby šli do stínu. Jiná plemena ovšem preferují chladnější počasí, mohou být i náchylnější na přehřátí a před sluncem se budou schovávat ve stínu.

Toto plemeno nesnáší teplé počasí příliš dobře.

citlivost
Jak je pes citlivý

Někteří psi jsou velmi citliví a potřebují jemné zacházení a výcvik prostřednictvím pozitivní motivace. Při jejich výchově musíte být důslední, ale ne hrubí. Jiným plemenům naopak nevadí, pokud je okřiknete. Každý pes je ovšem jiná osobnost a vždy záleží na socializaci a výchově. 

Zástupci tohoto plemene patří k těm citlivějším psům.

Vycvičitelnost
učenlivost
Jak je pes učenlivý

Některá psí plemena jsou velmi učenlivá a vzhledem k tomu se skvěle hodí pro výcvik a psí sporty. U jiných plemen ovšem není ani základní výcvik jednoduchý, protože jsou paličatí a nechtějí jen bezhlavě plnit povely.

Tento pes se dokáže naučit mnoho věcí, ale musí sám chtít.

inteligence
Jak hodně je pes inteligentní

Každé plemeno má jiné přednosti, někteří psi jsou velmi inteligentní a učenliví, díky tomu se hodí na mnohé kynologické aktivity. Jiná plemena naopak vysokou inteligencí neoplývají, nijak jim to ovšem nebrání ve vykonávání pozice vašeho nejlepšího přítele. 

Tento pes je chytrý, ale ne vždy pochopí věci tak, jak byste si představovali.

žvýkací pud
Jak hodně pes rád kouše věci

Jsou psi, kteří milují kousání bot, a proto je nemůžete nechat v blízkosti svých nových bot, protože by je určitě zničili. Jiná plemena o vaše osobní věci či nábytek nejeví zájem a vystačí si se svými hračkami. Záleží na tom, jak budete důslední při výchově psa.

Tento pes o věci, které nesmí kousat, nejeví zájem.

lovecký pud
Jak má pes silný lovecký pud

Alespoň malý lovec se nachází asi v každém psovi, jsou ovšem taková plemena, která kvůli této lovecké vášni nemůžete pustit na volno na neoploceném pozemku, protože byste riskovali útěk za zvěří. To, jak pes bude na ostatní zvířata reagovat, můžete částečně ovlivnit i výchovou.

Tento pes nemá sklony k lovu, takže se nemusíte bát jej pustit z vodítka.

štěkání a vytí
Jak hodně pes štěká

Štěkot je pro psy přirozený, každopádně si musíte uvědomit, že celodenní štěkání psa v bytě bude sousedům jistě nepříjemné. Přestože jsou plemena, která štěkají více, tak lze hlasový projev vašeho čtyřnohého mazlíčka ovlivnit i výchovou. 

Tento pes zbytečně neštěká, je to tichý společník.

energie
Jak je pes energický

Každý pes má jiné množství energie. Některá plemena jsou doslova neunavitelná, i když se budete snažit sebevíc, tak dříve odpadnete vy a váš pes bude mít stále energie na rozdávání. Jiní psi se unaví po klasické procházce, pak se prospí a jsou znovu připraveni na další aktivitu.

Toto plemeno má dostatek energie na mnoho aktivit, ale rádo vám pak bude dělat společníka na gauči.

hravost
Jak je pes hravý

Většina psů je dost hravá, takový aport patří k oblíbené činnosti mnoha plemen. Najdou se ale i takoví psi, kteří budou veškerou hru sledovat z pohodlí svého pelíšku a nezapojí se do ní. Dokonce ani krabice plná hraček tyto typy nezlomí.

Toto plemeno není příliš hravé.

hlídač
Jaký je pes hlídač

Jsou plemena, která mají předpoklad být dobrými hlídači, ale pokud chcete, aby opravdu hlídali, tak je vhodné to podpořit výcvikem. Na druhou stranu zejména malá plemena sice nevzbuzují příliš respektu, ale často vás na nově příchozího upozorní štěkotem. Dalším typem jsou psi, kteří každého přivítají bez ohledu, zda je to cizí, nebo známý člověk.

Toto plemeno může být dobrým hlídačem.

potřeba cvičit
Jak hodně potřebuje pes cvičit

Některá plemena jsou snadno vycvičitelná, takže jejich výcviku nemusíte věnovat moc času a základní povely se snadno naučí i doma. Jiní psi ovšem potřebují cvičit neustále a hlavně pravidelně, již od štěněčího věku je vhodné navštěvovat cvičák, kde se pes naučí základní poslušnosti a vy, jak jej správně ovládat.

Toto plemeno je snadno vycvičitelné, takže stačí lehký výcvik.

Zdraví a péče
línání
Jak hodně pes líná

Každé plemeno líná, ať již více, nebo méně, ale pokud si pořídíte psa, tak se chlupům nevyhnete. Některá plemena línají pouze v období výměny srsti, jiná pouští chlupy po celý rok. Pokud se rozhodnete pro pořízení takového psa, tak musíte počítat s častějším úklidem.

Toto plemeno líná téměř pořád, srst musíte často vyčesávat.

slintání
Jak hodně pes slintá

Existují plemena, která jsou proslulá častým slintáním. Většina psů ovšem běžně příliš neslintá a zvýšené produkce slin se můžete dočkat v případě, že konzumujete něco dobrého, co by chutnalo i vašemu čtyřnohému kamarádovi. 

Toto plemeno neslintá.

snadná péče
Jak snadno se o plemeno pečuje

Každý pes má své potřeby, péče o některá plemena je náročnější, a to zejména pokud se jedná o dlouhosrsté psy, kteří se musí každý den vyčesávat. Jiná plemena potřebují ke spokojenosti mnoho pohybu a u dalších může být zase nezbytný výcvik. 

Tento pes vyžaduje poměrně dost péče.

zdraví
Jak je pes zdravý

S každým plemenem jsou spjaté jiné typické nemoci, které jsou často přenášené geneticky, a proto se do chovu vybírají jedinci, kteří mají v pořádku vyšetření na tyto choroby. Běžnou nemocí se váš pes ovšem může nakazit i v parku při venčení od ostatních psů.

U tohoto psa se mohou projevit některá dedičná onemocnění, ale jinak je to zdravý jedinec.

sklon k obezitě
Jak je pes náchylný k obezitě

Některá plemena psů mají sklony k obezitě, takže jim musíte dopřát kvalitní stravu, dostatek pohybu a nepřekrmovat je. Jiní psi naopak mohou sníst cokoliv a stejně si udrží štíhlou postavu. Je všeobecně známé, že tendence k přibírání na váze se může objevit po kastraci, ale vždy záleží na konkrétním jedinci.

Tento pes může trpět obezitou, a proto dbejte na kvalitní stravu.

Ostatní
popularita
Jak je pes oblíbený

Na světě existuje mnoho plemen, některá jsou velmi oblíbená a jejich zástupce můžete potkat na každém rohu. Jiná plemena nejsou tak běžná nebo jsou dokonce vzácná. Při výběru psa rozhodně zapátrejte i mezi neznámými plemeny, třeba vás některé z nich osloví.

Toto plemeno je poměrně oblíbené, ale ne každý jej na první pohled pozná.

velikost
Jak je pes velký

Existují miniaturní a naopak i velcí psi. Každé plemeno má svoje klady i zápory. Malí psi jsou skladní, hodí se skvěle i do bytů a navíc mohou všude chodit s vámi. Velká plemena potřebují větší prostor, takže jsou vhodná spíše k domku se zahradou.

Tento pes patří k zástupcům velkých plemen.

Akita-inu

Akita-inu

Akita
Další pojmenování: Japanese Akita

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.:
Skupina V. - Špicové a tzv. plemena primitivní
Sekce 5 - Asijští špicové a příbuzná plemena
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 255
Of. zkratka plemene v ČR: AI
Země původu: Japonsko
Vznik plemene: 17. století
Původní využití: Lovecký pes, zápasnický pes, společenský pes
Využití dnes: Služební pes, Výstavní pes, Společenský pes, Rodinný pes
Kluby v ČR:

Akita Inu Czech Club (AICC)

Klub Chovatelů Málopočetných Plemen Psů (KCHMPP)

VARIETY PLEMENE AKITA-INU

U tohoto plemene se nevyskytují různorodé variety.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Mapa JaponskaNa území dnešního Japonska se usadili na sklonku pravěku Ainové, lovecko-sběračské etnikum, jehož přesný původ není do dnešní doby zcela uspokojivě a přesně objasněn. Pravděpodobně přišli ze západní části asijského kontinentu. V současné době se jedná o maličkatý národ, čítající jen několik tisíc obyvatel, disponující vlastním jazykem a pestrou tradiční kulturou. Ainové chovali od počátku v Japonsku špicovité psy, kteří jim pomáhali lovit zvěř a byli pečlivými hlídači obydlí svých pánů. Měli své psy ve velké vážnosti, neboť jejich legendárním předkem byl právě pes, jenž zplodil prvního člověka se ženou.

Psy Ainů lze právem považovat za vůbec nejpůvodnější psí druh v Japonsku. Stali se předky a výchozím bodem pro postupný vývoj veškerých japonských špiců, kteří jsou spojeni příbuzenskými svazky se špicovitými plemeny z Asie. Japonská psí plemena jsou příbuzná se samojedem, blízcí jsou jim také čau čau a šarpej. I když mají japonští psi navzájem odlišnou velikost a někdy se liší i svým zbarvením srsti, typ tělesné konstituce a jisté dílčí tělesné znaky (bujně osrstěný ocas stočený nad hřbetem, vzpřímené trojúhelníkové uši) jsou u všech z nich naprosto shodné.

Ainové

Pojmenování plemene „akita inu“ je kombinací názvu provincie ležící na ostrově Honšú (Akita) a japonského výrazu pro psa (inu). Někdy je možné se setkat také s označením „akita ken“, které koresponduje s dalším vyjádřením slova „pes“ v japonštině. Akita inu je největší ze všech japonských špiců. Původní japonští psi byli výrazně menšího vzrůstu. Z 16. století již ale máme spolehlivé záznamy o větších psech, používaných při lovu s divočáky či medvědy a tehdy oblíbených psích zápasech. Velikost těchto psů byla cíleně notně posílena v 19. století, kdy došlo k jejich záměrnému křížení s mastifem a tosou inu.

Křížení s mohutnými psy znamenalo tedy ve své době požadované zvětšení velikosti akity inu, které bylo prospěšné během psích zápasů. Zároveň s sebou tento krok nesl i značnou ztrátu vlastností, typických pro původní plemeno, tolik obdivovaných a ceněných. Na konci 19. století díky rozmachu křížení s jinými typy psů chov vlastního plemene celkově upadal a byl omezen na velmi nízký počet jedinců v provincii Akita. V roce 1908 byly v Japonsku zakázány psí zápasy. Následně začal být prosazován a konečně i realizován chov založený na původních kvalitách plemene. V roce 1927 vznikl první chovatelský klub akity inu.

Ačkoliv bylo několik reprezentativních zástupců plemene v roce 1931 označeno samotným císařem za národní památku a poklad, čekalo akitu inu nedlouho poté neveselé období. Během druhé světové války byli tito psi zdrojem praktické kožešiny, která se používala při výrobě oblečení pro japonské vojáky. Psi plemene akita inu byli pro tento účel konfiskováni. Podobného osudu zůstali ušetřeni němečtí ovčáci, které chránila zvláštní vyhláška. Někteří chovatelé se proto snažili zachránit svoje psy křížením právě s tímto plemenem.

Po skončení druhé světové války byl počet zástupců plemene akita inu dramaticky nízký. Navíc panovala mezi chovateli velká nejednotnost a značné zmatky v důsledku předchozího křížení s jinými psy. Došlo dokonce k rozštěpení plemene a vyčlenění tří odlišných typů akity inu. Naštěstí se i přesto podařilo následně provést pozvolnou regeneraci plemene, která vedla k sjednocení a vytvoření dnešního standardu, přičemž hlavní důraz byl kladen na původní ryzí kvality výjimečného špicovitého psa s kořeny v dávné historii Japonska.

POVAHA

Vzhledově atraktivní pes s neobyčejně pestrou minulostí, plnou mnoha strhujících a pohnutých momentů, je oblíben nejen v zemi svého vzniku. Kvůli velkému vzrůstu a komplikovanější povaze se plemeno akita inu sice nikdy neocitlo na nejvyšších příčkách žebříčku celosvětově nejpopulárnějších psů, přesto příznivců tohoto pozoruhodného plemene přibývá pozvolna i u nás. Nejedná se ovšem o psa pro každého, akita inu je vhodný zejména do rukou zkušeného chovatele.

Akita-inuJaponská špicovitá plemena se totiž povahově značně odlišují od evropských špiců, kteří jsou obecně velmi extrovertní. Japonští špicové včetně akity inu jsou naproti tomu dosti rezervovaní, zdrženliví a opatrní psi. Pokud jsou špatně vychováváni, můžou u zástupců plemene akita inu začít převládat sklony k svéhlavému až panovačnému jednání. Někdy se může v případě podcenění socializace a výcviku vyskytnout závažný problém s ostrou nevraživostí akity inu vůči jiným psům. Akita inu není zkrátka přehnaně společenský pes, co se jeho vlastního druhu týče.

Své rodině je akita inu věrný doslova až za hrob. Je to inteligentní, odvážný pes, obdařený velikou silou a obratností. Zatímco k cizím lidem je nedůvěřivý a má silně vyvinuté ochranářské instinkty, v kruhu vlastní lidské smečky se z něj stává přítulný, nadmíru milý pes. Oproti některým evropským špicům je o poznání klidnější a štěká jen zřídka. Neznamená to ale, že by se jednalo o mlčenlivého psa. Je schopen vydávat širokou škálu zvuků, kterými baví i rozčiluje svého pána.

POHYB

Může se to zdát trochu jako paradox, ale atletický a silný akita inu nevyžaduje obrovské množství pohybu, jak by se snad mohlo na základě jeho impozantního zevnějšku zdát. Akita inu není tak hyperaktivní a extatický jako někteří evropští špicové a dostačující jsou pro něj každodenní hodinové procházky proložené rychlou chůzí či během. S jakoukoliv aktivitou spojenou s tvrdými doskoky, dokonce i s během na zpevněném povrchu, je nutné počkat cca do dvou let věku, kdy je kompletně vyvinuta kostra psa.

Jestliže je naší největší prioritou účastnit se se psem některé ze psích sportovních disciplín, máme doopravdy velké ambice a touhu vítězit, akita inu není plemeno pro nás. Agility a další dnes tolik oblíbené psí sporty bere tento pes většinou dosti s rezervou, takže je lze provozovat jen na rekreační úrovni. Navzdory velké inteligenci a učenlivosti mu není vlastní potřeba vyhovět pánovi za každou cenu a dychtivě uposlechnout všechny jeho příkazy, ať už jsou jakékoli. Na to je akita inu velký individualista.

Akita inu potřebuje kromě pravidelné dávky pohybu v první řadě dostatek mentálních podnětů. Zástupce tohoto plemene, ponechán sám sobě a nezaměstnán, si velmi brzy najde zábavu sám. Většinou se však nejedná o činnost, kterou by s povděkem kvitoval jeho chovatel. Znuděný akita je velmi vynalézavý a dokáže být destruktivní do krajnosti. Není dobré ho nechávat příliš dlouho o samotě.

PÉČE

Výchova akity inu není úplně jednoduchá. Akita inu vyžaduje zkušený výcvik založený na obrovské trpělivosti a lásce. Jakýkoliv nátlak či nepříjemný dril se neshledává s kýženým účinkem. Naopak má takové jednání ze strany chovatele psa negativní dopad, neboť akita inu má svou hlavu a násilné vnucování čehokoliv se tomuto psovi hrubě příčí. Přitom je ale třeba dodržovat ve vztahu k němu důsledné jednání a jasně mu stanovit místo ve smečce.

Akita inuJe velmi důležité nepodcenit důkladnou socializaci a od raného věku svého psa vystavovat kontaktům se všemi a vším, s čím se bude v budoucnu potkávat. Vhodné jsou socializační tréninky v podobě výprav na zalidněná a rušná místa. Návštěva výcvikových kurzů již od štěněčího věku zajistí vedle posílení domácí výchovy včasný návyk psa na pestrou psí společnost, se kterou mají někteří zástupci tohoto plemene běžně problémy.

Akita inu je nesmírně fixovaný na svého pána a potřebuje s ním být v intenzivním kontaktu. Pokud je tato podmínka dodržena, může být umístěn mimo dům, neboť dobře snáší i nižší teploty. Život uvnitř příbytku svého pána, kde je v co nejtěsnějším sepětí se svou milovanou rodinou, mu však svědčí o mnoho lépe. Ačkoliv je odměřený k cizím lidem i psům a zdálo by se, že je poněkud asociální, jeho rodinný kruh pro něj znamená vše.

Srst akity inu nevyžaduje speciální péči, zpravidla postačí občasné pročesání. Výhodou je samočistící schopnost osrstění, díky níž akita inu vypadá stále upraveně, i když je koupán sporadicky a srst vyčesávána jen nárazově. Zvýšenou péči je třeba vynaložit dvakrát ročně, když pes líná. V tomto období je uvolňováno obrovské množství srsti a je-li pes chován v bytě, jeho chlupy jsou absolutně všude.

Nikdy nezapomínáme věnovat dostatečnou a pravidelnou péči chrupu našeho psa, stejně tak dbáme na včasné ostříhání delších drápků a alespoň jednou týdně kontrolujeme zevní zvukovod, zda není znečištěn.

ZAJÍMAVOSTI

Akita inu je proslulý nezvykle silnou oddaností ke svému pánovi. Nejznámějším psem tohoto plemene, jehož příběh dojmul miliony lidí, byl akita inu jménem Hačikó. Narodil se ve třicátých letech minulého století v provincii Akita. Jeho pánem byl profesor tokijské univerzity, který denně dojížděl do práce vlakem. Hačikó byl zvyklý svého pána pravidelně doprovázet na nádraží. Jednoho dne, když byly Hačikovi dva roky a několik měsíců, svého pána doprovodil na vlak jako obvykle. Jeho pán už se však nikdy nevrátil. V zaměstnání neočekávaně zemřel.

Hačikó se posléze dostal k příbuzným svého zemřelého pána. V novém domově si ale nezvykl a opakovaně prchal k domu, kde žil předtím. Ujal se ho proto bývalý profesorův zaměstnanec, na něhož byl Hačikó zvyklý od malička. Hačikó ani u něj nikdy nezapomněl na svého milovaného pána, který bez vysvětlení tak náhle zmizel. Den co den ho chodil na nádraží toužebně vyhlížet. Celých jedenáct let, po zbytek svého života, opakoval trpělivě svůj denní rituál. Nikdy se nevzdal naděje, že se jeho pán náhle objeví.

Nezvyklé počínání psa až neskutečně vytrvale věrného silně dojímalo místní obyvatele. Po Hačikově smrti byla na jeho počest na tokijské nádraží Šibuja umístěna socha, zpodobňující tohoto mimořádného psího hrdinu. Jeho životní příběh se stal vděčným námětem pro filmaře a byl zvěčněn na filmovém plátně hned dvakrát. V roce 1987 vznikla japonská verze, v roce 2009 byl natočen americký film na stejné téma, do kterého byl pro zvýšení sledovanosti obsazen populární Richard Gere.

 

VÝŽIVA

Kvalitní a vyvážená strava podávaná ve štěněčím věku je nezbytnou podmínkou pro správný vývoj pohybového aparátu psa. Právě toto období je klíčové pro jeho budoucí celkovou zdravotní kondici. Štěně akita inu by mělo dostávat krmivo určené pro štěňata velkých plemen psů, které obsahuje specifické množství fosforu a vápníku. Vyvážený obsah těchto i řady dalších stěžejních látek zajistí, aby vývoj kosterní soustavy psa probíhal adekvátním tempem i v období mezi čtvrtým a sedmým měsícem věku, kdy u akity inu probíhá překotný růst.

Zodpovědný chovatel ochotně poradí s výběrem krmiva každému novému majiteli štěněte. Minimálně prvních několik dnů po odběru musí pejsek dostávat stejnou stravu, na kterou byl doposud zvyklý. Většinou se jedná o kvalitní granule, případně smíchané s nižším podílem masové složky. Chovatelé akity inu shodně varují před krmením obsahujícím sóju v jakémkoliv množství. Pro zástupce tohoto plemene představuje sója silný alergen, který jim způsobuje četné zdravotní potíže.

ZDRAVÍ

Průměrná délka života: 10 – 12 let.

Akita inu a labradorU tohoto plemene se, stejně jako u ostatních plemen psů, některá onemocnění vyskytují častěji než jiná. Závažnou chorobou, která se u akity inu objevuje i napříč chovem v České republice, je sebózní adenitida. Přesný mechanismus vzniku této nemoci není dodnes jasný a neexistuje tudíž ani stoprocentně účinná cílená léčba s trvalým efektem. V průběhu rozvoje choroby jsou postupně fatálně ničeny mazové žlázy kůže. Nežádoucí symptomy mohou být mnohdy pouze tlumeny a dlouhodobě potlačovány. Onemocnění je předáváno na dědičném základě a první příznaky se mohou objevit již v pozdějším štěněčím věku.

Kromě sebózní adenitidy byl u akity inu zaznamenán rovněž výskyt dysplazie kyčelního kloubu, onemocnění očí (progresivní retinální atrofie), snížená funkce štítné žlázy, torze žaludku, von Willebrandova nemoc či kryptorchismus.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Akita inuPro řádné uchovnění psa je nutné splnit podmínky stanovené chovatelským klubem. Nutná je účast na dvou výstavách, konkrétně jedné klubové a další výstavy vyššího typu (titul CAC). Pes musí být na těchto výstavách ohodnocen výborně nebo nejhůře velmi dobře. Majitel psa je dále povinen doložit příslušnou lékařskou dokumentaci o absolvovaném vyšetření ohledně dysplazie kyčelního kloubu, přičemž při pozitivním nálezu pokročilejšího stupně je při uchovnění nezbytné, aby druhý pes v páru byl prost jakéhokoliv nálezu.

Stěžejním mezníkem v procesu uchovnění je bonitace, kde je pes posouzen exteriérově a částečně i povahově. Účastnit se jí můžou pouze jedinci starší patnácti měsíců. Mezi vylučující vady patří u akity inu povahové abnormality (bázlivost, agresivita), černá maska, příliš dlouhá srst, nesprávně nesený ocas či uši, nežádoucí znaky v bílém osrstění nebo více chybějících zubů.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Shiba-Inu

Akita-inu -

Již název plemene poukazuje v japonštině na jeho malou velikost. Půvabný shiba-inu působí jako zmenšenina svého velkého příbuzného a skutečně se s ním ve všech podstatných tělesných znacích věrně shoduje. Toto plemeno je ze všech japonských špiců zdaleka nejoblíbenější. Je rozšířené po celém světě.

Kai-Inu

Další středně velké plemeno, které se vyznačuje zajímavým žíhaným zbarvením srsti. Kai-inu sdílí s větším akitou inu typické fyziologické rysy, příznačná pro japonská špicovitá plemena. Má ale o něco užší lebeční partii. Jeho hlava působí na pohled celkově gracilnějším dojmem. Plemeno je mimo Japonsko dosti vzácné a zlí jazykové tvrdí, že je méně učenlivé než ostatní japonští špicové.

Americká akita

Akita-inu -

Do USA se dostali zástupci plemene akita inu po druhé světové válce spolu s americkými vojáky a okamžitě zde získali obdiv řady chovatelů. Psi dovezení do USA byli ovlivněni předchozím křížením s mastifem a německým ovčákem. Chov tohoto typu akity inu se v USA ujal, zatímco v Japonsku se chovatelé snažili mezitím oživit tradiční podobu akity inu. Původně stejné plemeno se postupně vzhledově vzdalovalo i kvůli absenci vzájemných dohod o uznávání průkazů původu natolik, že nakonec došlo k vyčlenění nového samostatného plemene americká akita. Obě plemena se liší jak tělesnou konstitucí, tak zbarvením. Americká akita je robustnější, nemusí mít specifické „urajiro“, zbarvení srsti u tohoto psa je povoleno v podstatně širší škále než u japonského akity inu. Povahově je americká akita důvěřivější k cizím lidem a celkově více otevřená.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Robustní pes velkého vzrůstu, se silnou tělesnou konstitucí, s celkově vyváženou postavou a zřetelně vyjádřenými sekundárními pohlavními znaky. Důstojný a rezervovaný zároveň.

Důležité proporce:

Vzájemný poměr výšky v kohoutku a délky těla psa činí 10:11, přičemž tělo feny má trochu větší délku než tělo psa.

Výška:
Ideální kohoutková výška psi: 67 cm    tolerance: +3 cm, -3 cm
fenky: 61 cm    tolerance: +3 cm, -3 cm
Pozn. k hmotnosti:
Není standardem stanovena.
Srst:

Opatřena hustou a jemnou podsadou. Krycí srst je rovná a na dotek hrubá. Nepatrně delší srst než na jiných částech těla se vyskytuje v oblasti kohoutku a na zádi, ocas psa je porostlý o něco delší srstí než zbytek těla.

Zbarvení:

Bílé, červenobéžové, sezamové (černá zakončení červenobéžových chlupů), žíhané. U všech barevných variant kromě bílé se vyskytuje tzv. urajiro, což je bělavá srst v typickém uspořádání na jasně daných částech těla (vnitřek uší, líce, spodní strana čelisti, po stranách tlamy, krk, hrudník, zadní strana ocasu, vnitřní strana všech končetin).

HLAVA

MOZKOVNA

lebka:

Rozměry lebky dosahují hodnot vyvážených z hlediska poměru k celkovým tělesným proporcím. Čelní oblast je nápadně široká. Absence vrásek.

Čelová rýha:

Dobře patrná.

Stop:

Zřetelný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Střední délky, značné síly, u hlavy široká, postupně se zužující, avšak nikterak do špičky. Rovný hřbet nosu, čenich je pigmentován černě. U bílých psů je tolerováno menší množství pigmentu.

Pysky:

Těsně přilehlé.

Čelisti, zuby:

Silné zuby pravidelného nůžkového skusu.

Líce:

Přiměřeně vyvinuté.

Oči:

Spíše menší velikosti, navzájem široce umístěné. Vnější koutek oka je zvednutý nahoru, což dodává očím trojúhelníkovitý tvar. Zbarvení tmavě hnědé, přičemž je preferován co nejtmavší odstín barvy oka.

Uši:

Trojúhelníkovitého tvaru, navzájem nasazené ve střední vzdálenosti od sebe, nošené vztyčené a nakloněné směrem vpřed. Špička ucha je jemně zaoblená.

KRK

Mohutný, velikostí přiměřený k velikosti hlavy a celkovým tělesným rozměrům.

Kohoutek:

Vysoký.

Hřbet:

Mohutný a rovný.

Bedra:

Značné šíře, obdařená dobře vyvinutým svalstvem.

Předhrudí:

Solidně vyvinuté.

Břicho a slabiny:

Břicho vtažené.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Při pohledu z přední strany rovné. Vybavené těžkými, robustními kostmi.

Lokty:

Přilehlé k trupu.

Tlapy hrudních končetin:

Dobře klenuté, s uzavřenými prsty, opatřené masivními a pružnými polštářky. Drápy tmavého zbarvení.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Opatřené dlouhými stehny.

Stehna:

Dlouhá.

Hlezno:

Pevné, dosti silné.

Tlapy pánevní:

Dobře klenuté, s uzavřenými prsty, opatřené masivními a pružnými polštářky. Drápy tmavého zbarvení.

CHODY PSA

Pohyb akity inu je odlehčený a energický.

OCAS

Silný, vysoko nesený buďto stočený nebo v oblouku ve tvaru srpu nad hřbetem. Může být stočen na stranu nebo dvakrát zatočený. Porostlý delší srstí.

93.4%
přečteno: 10 242x