topovat ověřit
Aljašský malamut

Aljašský malamut

Alaskan Malamute
100%
Další pojmenování: nemá
Aljašský malamut

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina V. - Špicové a tzv. plemena primitivní
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 243
Of. zkratka plemene v ČR: AM
Země původu: USA
Vznik plemene: Za původních eskymáckých kmenů
Průměrná délka života: 10 - 12 roků
Původní využití: Saňový pes pro tahání těžkých nákladů
Využití dnes: Psí spřežení
Kluby v ČR:

Klub severských psů

Alaskan malamute klub ČR

VARIETY PLEMENE Aljašský malamut

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Inuité - původní chovatelé Aljašského malamutaAljašský malamut je nejmohutnější  a velmi vytrvalý tažný pes, což jej předurčovalo k tahání těžkých nákladů na velké vzdálenosti. Jeho historie sahá až k původním eskymáckým kmenům, které osidlovaly Aljašku a patří tak k nejstarším saňovým psům. Innuitům, kteří jej chovali se říkalo Mahlamuté a plemeno po nich bylo pojmenováno. 

Na Aljašce patřil malamut až do konce 19. století k jedinému saňovému psu, jiná plemena se zde začala využívat až později. Psi byli svými pány vysoce ceněni a byly považováni za součást rodiny. Innuité na ně v mnoha ohledech spoléhali. Kromě tahání nákladů pomáhali i při lovu ledních medvědů či tuleňů. 

Na počátku 20. století, kdy na Aljašce propukla zlatá horečka a začaly sem proudit davy přištěhovalců, se malamutovi příliš nedařilo. Začaly být totiž populární závody psích spřežení, kde se sázelo hlavně na rychlost a mohutný malamut byl oproti jiným plemenům pomalý. Nastala tak doba křížení, aby vyšlechtění potomci získali ty nejlepší předpoklady pro sport. 

Situace se změnila v roce 1926, kdy se opět začalo pracovat na čistokrevném chovu. Standard byl AKC (Americkým kennel klubem) uznán v roce 1936. Je potřeba zmínit, že malamuti se hojně využívali při polárních expedicích, kde se osvědčili jako neocenitelní pomocníci. Do České republiky byl první zástupce tohoto plemene dovezen až v roce 1980 a o rok později se narodil první vrh.

POVAHA

Malamut je přátelský a milý pes, svou rodinu má velmi rád a je jí oddaný. K lidem nesmí být nikdy agresivní, proto se absolutně nehodí do role hlídacího psa ani na obrany. K cizím lidem je přátelský a spíše je přivítá. Děti má rád a vědomě by jim neublížil, ale je třeba mít na paměti, že při své velikosti může způsobit zranění nechtěně. Děti se ho musí naučit respektovat a neobtěžovat.

Má velice silné instinkty. Zdůraznit musíme jeho lovecký pud. Pozor na jeho pouštění na nechráněných pozemcích. Jakmile zbystří zvěř, tak ho jenom těžko přivoláte, takže je lepší takovým situacím předcházet. Je to smečkový pes, takže s ostaními psy vychází velmi dobře a nemá problém s nimi žít. Co se týká ostatních zvířat, tak je to složitější právě kvůli zmíněnému loveckému pudu. Pokud bude od mala vyrůstat s jiným mazlíčkem, budou spolu pravděpodobně vycházet dobře, ale horší to bude, kdybyste k němu chtěli v dospělosti pořídit třeba kočku – malamut ji bude považovat za kořist.

Je to temperamentní a samostatný pes, který se umí rozhodnout. Velice důležitá je u něj dostatečná a včasná socializace, která začíná již u chovatele. Malamut musí ve štěněším věku přijít do styku se všemi možnými podněty, aby jej později nic nezaskočilo a nestal se z něj bojácný či agresivní jedinec. Nehodí se pro začátečníky, protože musíte vědět, jak s ním pracovat. Výcvik není obtížný a měl by být založen hlavně na porozumění.

POHYB

Malamut je na pohyb velice náročné plemeno, je to pracovní pes a potřebuje proto dostatek aktivity. Byl vyšlechtěn do tahu, nejlepší je samozřejmě využití ve psím spřežení, v čemž vyniká. Když není sníh může být zapřažen do káry. 

Pokud se nehodláte věnovat mushingu, jsou vhodné i jiné sporty. Malamut vás velmi rád bude doprovázet u kola, této disciplíně se říká bikejöring v případě jízdy na koloběžce je to pak scootering. Vhodný je také canicross neboli běh se psem či dogtrekking, což je v podstatě dlouhá terénní túra, závody trvají více dní a je třeba absolvovat trasy dlouhé několik desítek kilometrů, jedná se o vytrvalostní sport, pro který se malamut skvěle hodí. Dalším vhodným sportem pro malamuta je pulling, tedy táhnutí břemen.

Kromě těchto typických sportů se můžete věnovat i jiným aktivitám. Tento seveřan se hodí na canisterapii a uplatnění najde i jako záchranářský pes. Výjimkou nejsou ani jedinci, kteří skládají zkoušky z poslušnosti.

PÉČE

O huňatou malamutovu srst nemusíte nijak speciálně pečovat. Stačí ji jednou týdně pečlivě vykartáčovat, v období línání je to potřeba každý den, abyste pomohli uvolnit odumřelé chlupy. Malamut se ani na výstavy nestříhá, povolené je maximálně zastřižení srst mezi polštářky na tlapkách.

Stejně jako u každého jiného plemene, je nutné pečovat psovi o oči, uši a chrup. Očka čistíme od ospalek, používat můžete tamponek s borovou nebo oční vodou Opthalem. Uši stačí vyčistit jednou za čas kapkami k tomu určenými, nebo můžete zajít k veterináři.

Pokud se s malamutem věnujete mushingu, měli byste pečovat o polštářky na tlapkách. Ty jsou sice pevné a odolné, ale při velké záteži se musí chránit. Dále je potřeba hlídat délku drápků, i když při hmotnosti a aktivitě tohoto seveřana si je obrousí sám, takže stříhat budete muset pouze pátý dráp na předních packách, který není ve styku se zemi a nedochází k jeho přirozenému obroušení.

ZAJÍMAVOSTI

Malamuty proslavila událost, která se stala v roce 1925. V Nome vypukla epidemie záškrtu, ale neměli tam dost séra na aplikaci nemocným. To se nacházelo v Anchorage, které bylo od Nome vzdáleno přes 1600 km nehostinou krajinou a hlavně v tu dobu panovaly extrémní podmínky a teploměr klesal až k mínus padesáti stupňům. Jako nejlepší řešení, jak nejrychleji dostat sérum k nemocným, byla štafeta sestavená ze psích spřežení, kde samozřejmě převažovali právě malamuti. Za účelem památky na tuto událost byl založen světoznámý závod Iditarod, který se jel poprvé v roce 1973. 

VÝŽIVA

Krmivo pro psa musí být dostatečně výživné a kvalitní, aby mu poskytlo vše, co potřebuje a u malamuta v zátěži to platí dvojnásob. Jednodušším způsobem je krmení granulemi, které patří ke kompletním krmivům, což znamená, že obsahují vše důležité a nic dalšího se již nemusí přidávat. 

Existuje velké množství různých značek a zorientovat se na trhu s krmivy není jednoduché. Kvalitní granule poznáte podle složení. Na prvním místě by se mělo objevit maso, ne žádné vedlejší produkty živočišné výroby, ale skutečné maso – dehydratované, moučka, čerstvé (zde je nutné počítat s tím, že při výrobním procesu se jeho obsah změnší). Správné granule obsahují nízký obsah obilovin, nebo jsou zcela bez obilovin, najdete tam bylinky, ovoce, zeleninu a další přidané vitamíny a minerály.

Dále jsou granule rozděleny podle věku na štěněčí, dospělácké a pro seniory. Mnoho značek dále rozlišuje i velikost psa. Malamut rozhodně patří k velkým plemenům. Je možné, že v dospělosti budete muset při zvýšené aktivitě sáhnout po zátěžových granulích.

Další možností je krmení syrovým masem, kostmi, přílohami a doplňky, kterému se říká BARF. Tato metoda je velmi oblíbená, protože opravdu víte, co svému psovi dáváte. Je ale časově náročnější, sami musíte připravit vyváženou krmnou dávku, tak aby psovi nic nechybělo. Než začnete barfovat, je nutné si vše nastudovat. Budete také potřebovat dostatek místa v mrazáku, protože malamut toho sní poměrně dost.

Zdraví

Jedná se o zdravé a velmi odolné plemeno. V chovu se sledují dědičné oční vady, a to hlavně progresivní retinální atrofie, tato vyšetření je třeba pravidelně opakovat. Dále je pak k uchovnění požadováno vyšetření na dysplazii kyčelního kloubu.

Jedná se o větší plemeno, které může postihnout torze žaludku, té se dá předcházet dodržováním jednoduchých pravidel při krmení – rozdělení krmné dávky, klid po jídle a podobně.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Toto plemeno se nehodí pro začátečníky, pořídit byste ho měli, pokud už máte s kynologií a výchovou psa nějaké zkušenosti a hlavně jen v případě, že budete schopni uspokojit malamutovu potřebu pohybu. Potřebuje zaměstnat, jinak se bude nudit, což může vést třeba k utíkání.

Je to seveřan, takže může bez problémů pobývat celoročně venku, jeho srst jej ochrání proti nepříznivým vlivům počasí. Nemá problém fungovat ani v mrazivých teplotách. Bydlet může v boudě, kterou byste na zimu vystlat např. slámou. Příliš se nehodí do bytu, ale teoreticky ani s bydlením v bytě nebude mít problém, když se mu budete dostatečně věnovat a podnikat různé aktivity.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Chov aljaškého malamuta zaštiťuje v ČR Alaskan Malamute Klub nebo Klub severských psů. Abyste se mohli snažit o uchovnění, musíte mít doma malamuta s průkazem původu FCI. Šanci na úspěch máte v případě, že váš pes nemá žádnou z vylučujících vad. 

Pro uchovnění musíte absolvovat bonitaci, což je chovatelská akce podobná výstavě, na níž je pes posouzen odbornou komisí. Zúčastnit se jí mohou psi a feny od 24 měsíců věku. Zapojit se v chovu pak uchovnění jedinci mohou od 24 měsíců

K bonitaci musíte doložit výsledek RTG vyšetření na dysplazii kyčelního kloubu (DKK), které je možné absolvovat také od 24 měsíců. Dále pak vyšetření na dědičné oční vady. Dále je požadováno zhotovení DNA profilu.

Horní věková hranice je u fen stanovena na 8 let věku, u psů není omezena. Fena může odchovat maximálně jeden vrh za kalendářní rok, u psů opět nejsou krytí omezena. Aljašský malamut má dva druhy chovu, a to obecný a pak výběrový (složitější podmínky pro přijetí).

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Není mnoho plemen takových jako aljašský malamut, ale nějaké přece jenom najdeme. Každý znalec saňové psy pozná a umí je od sebe odlišit, ale laik by se malamuta mohl snadno splést se sibiřským huskym. 

Sibiřský husky

Sibiřský husky

Obě plemena patří do stejné skupiny FCI, a to do páté ke špicům a primitivním plemenům. Husky je menší než jeho mohutný kolega. A dále je možné rozeznat je podle zbarvení. U huskyho jsou povolené všechny barvy od černé až k čistě bílé, běžně se vyskytují různé znaky v obličeji, a to ve vzorech, které u jiného plemene nenajdete. Narozdíl od malamuta může mít husky oči zbarvené modře, přípustné jsou obě stejně barevná i každé jiné. 

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Jedná se o jedno z nejstarších severských saňových psů. Je mohutně stavěný, silný a má hluboký hrudník. Jeho postoj je pevný v tlapkách, tělo drží hrdě, hlava je vztyčená a oči jsou se zvědavým ale ostražitým výrazem. Má širokou hlavu s trojúhelníkovýma ušima, při zvýšené pozornosti jsou vzpřímené. Tlama je mohutná a směrem k čumáku se jen lehce zužuje. Malamut má hustou podsadu, která je pokrytá tvrdou krycí srstí. Barva srsti je různá, výrazné jsou znaky na hlavě, díky kterým se jednotliví jedinci rozlišují. Jedná se o kápi, obličejvá část je bílá nebo se znaky, pruhem nebo maskou. Ocas je nošen nad hřbetem a velmi dobře osrstěn, vypadá jako chochol. Kostra je silná, končetiny jsou pevné, hrudník hluboký a plece silné. Malamut musí mít fyzické předpoklady pro velký výkon. Pohyb je plynulý, vyvážený, neúnavný a účelný. Není určen jako závodní saňový pes, ale má podávat silný a vytrvalý výkon, čemuž musí odpovídat i jeho povaha. Všechny odchylky, které odporují těmto předpokladům, se považují za vážnou vadu.  

Důležité proporce:

Hloubka hrudníku dosahuje zhruba polovině kohoutkové výšky psa, a to nejhlubší místo je hned za předními končetinami. Délka trupu od ramene až po vrchol sedací kosti je větší než kohoutková výška. Trup nesmí být příliš těžký a kosti musí mít dobrý poměr k velikosti.

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 25 palců (63,5 cm)
fenky: 23 palců (58,4 cm)
Pozn. k výšce

Výška se uvádí v určitém rozsahu a ideální výška je 25 palců (63,5 cm) u psů a 23 (58,4 cm) u fen. 

Kohoutková výška by neměla být nadhodnocena celkovému hodnocení typu, správných proporcí, pohybu a dalších znaků. Pokud jsou posuzováni jedinci, kteří jsou stejní v typu, proporcích a pohybu, pak by se měla dát přednost tomu, který dosahuje ideální výšky.  

Hmotnost:
psi: 85 liber (38,5 kg)
fenky: 75 liber (34 kg)
Srst:

Krycí srst je tvrdá, nesmí být dlouhá ani měkká. Podsada je hustá, mastná, vlnitá a dlouhá jeden až dva palce (2,5 až 5 cm). Délka obou typů srsti se mění. Na bocích je srst poměrně krátká, na plecích, krku zádi, zadní straně ocasu a stehen je delší. V létě je srst většinou kratší a méně hustá. Na výstavách by srst měla být upravena přirozeně. Jakékoliv zastřihování je nepřípustné. Stříhat se může pouze srst na tlapkách, a to tak aby vynikl jejich přirozený tvar. 

Zbarvení:

Barva může být od světle šedé, přes středně šedou až k černé, sobolí až po červenou. Barevné kombinace jsou možné v podsadě a na okrajových částech těla. Jedinou jednotnou povolenou barvou je bílá. Ta vždycky převažuje na spodní straně těla, končetinách, tlapkách a v podobě znaků na obličeji. Na přední straně hlavy je lysina, na šíji pak límec nebo skvrna. Má plášť, skvrny na trupu jsou nežádoucí.

HLAVA

Široká a hluboká, má harmonické a elegantní tvary. Není hrubá, má správný poměr k velikosti psa. Výraz je jemný, vyjadřuje přátelskost a laskavost. 

MOZKOVNA

Mezi ušima je široká a středně klenutá, směrem k očím je plošší a užší. Mezi očima je patrná čelová rýha. 

Stop:

Mírný stop se tvoří na spojení horní linie mozkovny a hřbetu nosu.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Široká a mohutná. Svou velikostí je v dobrém poměru k mozkovně. Směrem k čumáku se lehce zužuje.

Pysky:

Těsně přiléhají. Pigmentace pysků, víček i čumáku je černá u všech barev kromě červené, tam může být hnědý pigment. Přijatelné je světlejší žíhání čenichu. 

Čelisti, zuby:

Horní i dolní čelist je dostatečně široká, zuby jsou velké v nůžkovém skusu. Předkus i podkus se považuje za vadu.

Oči:

V lebce jsou posazené šikmo. Mají hnědou barvu, jsou oválné a středně velké. Modré oči jsou nepřípustné.

Uši:

Vzhledem k velikosti hlavy jsou relativně malé, ale jejich velikost je střední. Mají trojúhelníkový tvar, ale špičky jsou zaoblené. Jejich posazení je široké po vnějších stranách mozkovny, jsou posazeny stejně vysoko jako horní oka. Vzpřímené uši vypadají, jakoby od hlavy odstávaly. Pokud jsou vztyčené, tak ukazují dopředu, ale hlavně při práci mohou být sklopeny k lebce. Uši by neměly být vysoko nasazené.

KRK

Mírně klenutý a silný.

TRUP

Kompaktně stavěný, ale není příliš krátký.

Hřbet:

Rovný a směrem k zádi mírně klesá.

Bedra:

Dobře osvalená a pevná. Za vadu se považují dlouhá bedra, která oslabují horní linii.

Hrudní koš:

Hrudník je dobře vyvinutý.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Mají silné kosti a jsou dobře osvalené. Při pohledu zepředu jsou až k nadprstí rovné.

Plece:

Středně skloněné. 

Přední nadprstí:

Krátké a silné, při pohledu ze strany je skloněné. 

Tlapy hrudních končetin:

Podobají se sněžnicím. Jsou hluboké, uzavřené a mají pevné polštářky, díky kterým jsou pevné a kompaktní. Tlapky jsou velké  a dobře klenuté s těsně přiléhajícími prsty. Mezi prsty najdeme ochrannou srst. Tlapky jsou silné a tvrdé s krátkými a silnými drápy. 

PÁNEVNÍ KONČETINY

Při pohledu zezadu jsou v postoji i v pohybu rovnoběžné s hrudními končetinami. Nejsou úzké, ani postavené příliš široce. 

Stehna:

Ve stehnech jsou silné a mohutně osvalené.

Kolena:

Přiměřeně úhlená a dobře skloněná.

Paspárky:

Jsou nežádoucí a dochází k jejich odstranění brzy po narození. 

CHODY PSA

Jeho krok je vyvážený, vytrvalý a plný síly. I přes svou velikost a stavbu těla je čilý. Při bočním pohledu vykazují zadní končetiny silný posun, který se přes dobře osvalená bedra nese až k předním končetinám, ty získávají zezadu silný impuls, který přenášejí v dlouhý krok. Když se podíváme zepředu nebo zezadu, tak se končetiny pohybují v přímce, a to nepříliš těsně ani daleko od středové linie. Při rychlém klusu se končetiny pohybují blíže k ose těla. Postihován bývá neúčelný a unavený krok, nebo kulhání.

OCAS

Středně nasazený a v kořeni pokračuje v linii páteře. Když pes nepracuje, ocas je nesen nad hřbetem, ale není zatočený, ani zakroucený proti zádi. Není huňatý jako u lišky, ale je dobře osrstěn a připomíná chochol.

 

Aljašský malamut leží na trávě

přečteno: 461x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
100%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...