topovat ověřit
Americká akita

Americká akita

American Akita
80%
Další pojmenování: velký japonský pes
Americká akita

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina V. - Špicové a tzv. plemena primitivní
Sekce 5 - Asijští špicové a příbuzná plemena
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 344
Of. zkratka plemene v ČR: AA
Země původu: Japonsko, vývoj v USA
Vznik plemene: 20. stol.
Průměrná délka života: 10 - 15 roků
Původní využití: Lovecký a zápasnický pes, společník
Využití dnes: Rodinný pes, Aktivní pes, Služební pes
Kluby v ČR:

American Akita Club CZ

VARIETY PLEMENE Americká akita

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Pokud budeme hledat předky americký akity, tak se musíme ohlédnout daleko do minulosti. Její historie je spjatá se známějším japonským plemenem akita inu. Již kolem roku 10 000 př. n. l. žili na území dnešního Japonska kočovní lovci, kteří měli jako pomocníky psy, jednalo se o primitivní psy špicovitého typu.

Japonsko bylo v průběhu věků poměrně izolované a orientovalo se pouze na obchodování s Čínou, Mongolskem a Koreou. V 16. stoletím se otevřelo obchodu se západem, ale pak přišel na 200 let útlum, který přerušilo zrušení izolace v roce 1854.

V 19. století se psi v Japonsku využívali nejen k lovu, oblíbené byly také psí zápasy. V oblasti Dewa (Akita) se vyskytoval japonský lovecký pes, který byl velice rozšířený. Docházelo k jeho křížení s mastify a tosami. Výrazným mezníkem byl rok 1908, kdy byly zakázány psí zápasy.

Velkým zásahem byla druhá světová válka, která se téměř postarala o vyhubení tohoto plemene, jelikož husté psí kožešiny se využívaly na oblečení vojáků, a proto byli všichni psi, kromě služebních ovčáků, zabaveni. Po válce tu byly 3 typy akit – akita matagi, bojové a ovčácké akity. Do USA se později dostaly akity z Dewa linie, které byly velmi oblíbené (v jejich krvi byl přilit ovčák i mastif). V roce 1956 došlo k založení amerického klubu, který americkou akitu uznal jako plemeno. Chov akity inu a americké akity se rozešel, protože Japonsko a USA si vzájemně neuznávaly průkazy původu, a tak se chov rozdělil a americká akita šla svou cestou.

Oblast Akita, dříve Dewa

POVAHA

Americká akita je věrný společník, který ke své rodině velmi přilne. Vytváří si silné pouto, což dokazuje i to, že špatně snáší změnu majitele. Skvěle vychází s dětmi, jen pozor na jejich vzájemné soužití, vždy byste měli mít zejména menší děti pod kontrolou. Ráda je v centru všeho dění a v blízkosti majitele, může špatně snášet samotu, a proto ji musíte od mala učit, že musí v klidu počkat než přijdete z práce.

K cizím lidem je většinou rezervovaná, ale ne agresivní, pokud se jedná o vaše přátele, tak si k nim rychle najde cestu. Akita je dobrý hlídač. Pokud je venku sama, vše sleduje, a v případě potřeby vás upozorní, ale nikdy zbytečně neštěká. S jinými mazlíčky vychází za předpokladu, že spolu vyrůstají od štěněčího věku. Hlavně psi se mohou chovat k jiným psům dominantně, což může skončit šarvátkou.

Akita je inteligentní, učenlivý, ale tvrdohlavý pes, který potřebuje důsledný výcvik prostřednictvím pozitivní motivace. Její majitel by měl mít už nějakou zkušenost se psy, aby věděl jak na ní. Důležitá je socializace. Jakmile si štěně přivezete, seznamte ho se vším, co se mu může v budoucnu hodit.

Americká akita

POHYB

Akita potřebuje dostatek pohybu, procházky má moc ráda, a nebude jí stačit jen výběh na zahradě. Na pouhé vyvenčení je zahrada super, ale každý den byste měli do ruky vzít vodítko a projít se. Chodit s ní můžete i na různé túry a výhoda je, že když jí pořídíte vhodný batůžek, tak si může svjoe věci nosit sama, protože nemá problém unést menší náklad.

Vybrat si můžete i některou z různých kynologických aktivit. Je jasné, že akita neporazí při agility border kolie, ale vyniká jinde. Společně se můžete věnovat dogtrekkingu, při kterém páníček se psem musí ujít učitou vzdálenost v předem určeném časovém limitu. Délka trasy je minimálně 80 km, ale běžně to bývá alespoň 100 km. Vyžaduje to tedy fyzickou zdatnost nejen od psa, ale i jeho majitele. Oblíbený je i canicross, tedy běh se psem. Ale akita se hodí i pro záchranářský výcvik a skvělých výsledků dosahuje na poli canisterapie.

PÉČE

Kromě pravidelného vyčesávání husté srsti nevyžaduje akita speciální péči. V době línání počítejte se zvýšeným množstvím chlupů. V této době byste měli kartáčovat každý den, abyste pomohli uvolněné srsti pryč. Časté koupání není třeba. Pokud plánujete účast na výstavách, doporučujeme se poradit s chovatelem, co všechno výstavní úprava obnáší.

Akita nemá problémy s ušima či očima. Pokud se vám zdají uši špinavé, můžete doma vyčistit vhodným přípravkem, nebo si zajít k veterinárnímu lékaři. Pravidelně je nutné odstraňovat ospalky z očního okolí, na ošetření se hodí borová voda. Zuby nemají tendenci k přílišné tvorbě zubního kamene, jako je to u malých plemen, ale preventivně můžete mechanicky čistit, nebo podávat doplňky stravy, které vzniku kamene brání.

Zastřihování drápů nebude pravděpodobně potřeba až na pátý dráp, který není ve styku se zemí a nedochází tak k jeho samovolnému obrušování. Od štěněte svého psa na stříhání drápků zvykejte, je to pro ně nepříjemná činnost, tak ať to zvládají s klidem. V případě, že se vám drápky zdají delší, tak je zkraťte nebo navštivte veterinárního lékaře.

Americká akita

ZAJÍMAVOSTI

Americká akita byla až donedávna úzce spjata s akitou inu. K jejich oficiálnímu rozdělení došlo až v roce 1999, kdy se plemena nazývala akita inu a velký japonský pes. Ptáte se, proč se plemeno v dnešní době jmenuje americká akita? V roce 2006 byla přejmenována z původního názvu velký japonský pes.

VÝŽIVA

Správné krmení je základem pro zdravého psa. Pokud má ve stravě vše, co potřebuje, tak nebude strádat a vyhnete se případným zdravotním komplikacím. Při krmení akity je nutné dát pozor na torzi žaludku, což je závažný zdravotní stav, který může skončit smrtí. Torzi můžete předcházet správnými stravovacími návyky, denní dávku rozdělte na dvě, po krmení nechte psa odpočívat a hlídejte aby nehltal.

Při krmení granulemi víte, že váš pes dostane do misky vyváženou krmnou dávku. Je potřeba vybírat kvalitní granule, které mají na prvním místě ve složení maso a nízký obsah obilovin, nebo jsou zcela bez nich. Pro akitu se musí jednat o granule pro velká plemena psů, ty obsahují navíc ještě přídavek chondroprotektiv, která pečují o namáhaný pohybový aparát. Dále zohledněte věk vašeho psa, větší plemena dospívají později, a proto byste měli granulemi pro juniory krmit cca do 16 až 18 měsíců věku, pak můžete přejít na dospělácké.

Americká akita

Další možností je krmení BARFem, jedná se o přitozenou stravu, kdy do misky servírujete syrové maso, kosti, přílohy a další doplňky. Maso koupíte ve specializovaných prodejnách, obvykle ve větší dávce a doma naporcujete a zamrazíte, takže počítejte s tím, že budete potřebovat volné místo v mrazáku. Barfování není jen tak, musíte sestavit vyvážený jídelníček, takže než se do toho pustíte, nastudujte si potřebné informace.

Zdraví

Akutní stav, který se u akit může objevit, je torze žaludku. Stane se to tak, že v žaludku se nahromadí plyn a dojde k jeho přetočení a zaškrcení přívodu i vývodu z něj, což vede k dalším problémům. Důležité je odhalit torzi včas, pes může více slinit, snaží se zvracet, je neklidný, kňučí a má nafouklé břicho. V případě podezření na torzi je nutné jednat rychle a okamžitě vyhledat veterináře, který musí provést zákrok. Bohužel torze žaludku v mnoha případech končí smrtí, protože psovi již není možné pomoci. Předcházet jí můžete správnými stravovacími návyky, a to hlavně rozdělením denní dávky na 2 porce a klidovým režimem po jídle. Je také možné nechat psovi preventivně přišít stěnu žaludku, při jednoduché operaci.

K uchovnění je nutné doložit výsledky vyšetření na dysplazii kyčelního kloubu (DKK). Takže toto onemocnění je sledováno. Objevit se může i dysplazie loketního kloubu (DLK) či jiné problémy s pohybovým aparátem, proto je vhodné podávat preventivně kloubní výživu.

Dalším možným onemocněním jsou oční vady, a to zejména progresivní retinální atrofie (PRA), při které postupně odumírají světločivné buňky na sítnici a končí slepotou. Vyskytnout se může mikroftalmie, tzv. syndrom malých očí, projevuje se již u štěňat od třetího týdne věku. Oči jsou zamlžené a štěně nevnímá světlo. Toto onemocnění bývá spojeno se šedým zákalem. Dalším očním onemocněním je zelený zákal, při kterém dochází k utlačování zrakového nervu, je to bolestivé a může skončit slepotou.

Dále je potřeba zmínit citlivost na některé léky nebo třeba narkózu, což souvisí s jaterní dysfunkcí, kdy játra nejsou schopná tyto látky zpracovat jako u zdravého jedince. Na vinně je zřejmě autoimunitní onemocnění. Před možným zákrokem je dobré nechat udělat předoperační vyšetření, abyste věděli, jak na tom vaše akita je.

Americká akita

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Na první pohled je jasné, že akitu chrání hustá srst a nebude mít tedy problém v zimě vydržet venku, ale není to pes vhodný pro celodenní pobyt v kotci, protože by psychicky strádala. Na páníčka se fixuje a potřebuje s ním být v kontaktu.

Jedná se o poměrně velké plemeno, které potřebuje dostatek životního prostoru i množství pohybu. Ideální je pro rodinu, která bydlí v domku se zahradou, to akita hravě ohlídá. Vhodné je, pokud má svoji boudu, kam se může uchýlit, když bude sama chtít. Do bytu ji příliš nedoporučujeme.

Americká akita potřebuje důsledného pána, který ji bude vychovávat a cvičit prostřednictvím pozitivní motivace. Nebude vás slepě poslouchat, ale povely plní hlavně proto, aby vám udělala radost.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Chov plemene v České republice zaštiťuje American akita klub CZ, který stanovuje podmínky chovnosti. Pokud se chcete chovu věnovat, musíte si v první řadě koupit štěně s průkazem původu FCI. Již dvouměsíční štěně, které si berete od chovatele, by nemělo mít žádné hrubé vady proti standardu. Ale nikdo vám nezaručí, že se nějaká odchylka neobjeví v průběhu dospívání.

Samotný proces uchovnění není u akit příliš složitý. Absolvovat musíte bonitaci, což je speciální chovatelská akce podobná výstavě, na níž je pes odborně posouzen. Další podmínkou je členství v AA klubu. Před bonitací se musíte zúčastnit alespoň jedné klubové nebo speciální výstavy od třídy mladých, z kruhu si můžete odnést nejhůře známku Velmi dobrá.

U akit se požaduje zdravotní vyšetření na dysplazii kyčelního kloubu (DKK). Rentgen je možné provádět od věku 18 měsíců. Posuzovat mohou smluvní veterináři, nebo americká OFA. Do chovu jsou zařazeni jedinci s maximálním stupněm 2/2 (nebo C/C), podle OFA je možný max. stupeň Fair. Psi, kteří byli uchovněni před 1. 11. 2010 a mají vyšší stupeň DKK, nejsou vyloučeni z chovu, ale chovný pár musí mít v součtu maximálně výsledek 6. Pokud importujete dospělého jedince z Velké Británie, tak se uznává HIP score v případě, že má pes certifikát od BVA/Kennel Club Hip Dysplasia scheme.

Využití v chovu je možné od 18 měsíců, od tohoto věku se můžete i zúčastnit bonitace. U psů není horní věková hranice stanovena, u fen je to 8. rok věku. Vylučující vady jsou definovány standardem.

Americká akita

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Americká akita má dost výrazný exteriér, ale známější je akita inu, se kterou si ji budou kolemjdoucí pravděpodobně plést. Uvažovat by se dalo i o jiných japonských plemenech jako je kai inu a hokkaido ken.

Akita-inu

Akita-inu

Obě akity jsou spjaty společnou historií, americká akita má základ v akitě inu, od které se oddělila po druhé světové válce a v USA pak šel její chov svou cestou. Na první pohled jsou si obě plemena velmi podobná. Velikost akity inu je ideálně 67 cm u psů a 61 cm u fen, tolerance je 3 cm nahoru i dolů. Americká akita měří v kohoutku 66 až 71 cm psi a 61 až 66 cm feny, takže velikost není směrodatná. Akita inu má zbarvení červenobéžové, sezamové, žíháné nebo bílé, ale nesmí chybět typické urajiro (bělavá srst po stranách tlamy, na lících, krku, hrudníku, ocasu a vnitřní straně končetin). Americká akita může mít jakoukoliv barvu typu červené, žluté, bílé, i strakatou a žíhanou.

Kai-Inu

Kai-Inu

Toto plemeno je na první pohled menší a v České republice není rozšířené. Výška psů je 50 cm a u fen je to 45 cm, tolerance opět 3 cm. Akita je tedy vyšší. Kai je zbarvený černě nebo červeně žíhaně a zajímavé je, že se rodí jednobarevný a žíhání se teprve objeví během dospívání.

Hokkaido-Ken

Hokkaido-Ken

Hokkaido je na tom velikostně podobně jako kai. V kohoutku mají psi 48,5 až 51,5 cm a feny měří 45,5 až 48,5 cm. Barva bývá sezamová, tedy směs černých, červených a bílých chlupů, žíhaná, červená, černá se žlutými znaky a bílá. Spektrum je tedy poměrně široké podobně jako u akity.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Jedná se o velkého robustního psa, který je harmonický, ale mohutný se silnou kostrou. Typickým znakem plemene je široká hlava ve tvaru tupého trojúhelníku, tlama je hluboká a oči poměrně malé. Uši jsou vztyčené zhruba ve stejné úrovni jako zadní část šíje a směřují dopředu.

Důležité proporce:

Poměr kohoutkové výšky vzhledem k délce těla je 9 : 10 u psů a 9 : 11 u fen. 

Hrudník je hluboký a dosahuje 50 % kohoutkové výšky. 

Vzdálenost od špičky čenichu ke stopu vzhledem ke vzdálenosti od stopu k týlnímu hrbolu je v poměru 2 : 3.

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 68,5 cm tolerance: +2,5 cm, -2,5 cm
fenky: 63,5 cmm tolerance: +2,5 cm, -2,5 cm
Pozn. k výšce

Psi jsou vysocí 26 až 28 palců a feny 24 až 26 palců.

Pozn. k hmotnosti Hmotnost není standardem stanovena.
Srst:

Patrová se silnou, jemnou a hustou podsadou, která je kratší než krycí srst. Ta je rovná, tvrdá a lehce odstávající. Krátkou srst nalezneme na hlavě, uších a v dolní části končetin. Na kohoutku a zádi je srst dlouhá asi 5 cm, což je výrazně delší než na zbytku těla. Výjimku tvoří ocas, na něm je nejbohatší a nejdelší srst.

Zbarvení:

Je možná jakákoliv barva typu červené, žluté, bílé a dalších, ale připouští se i strakatá a žíhaná. Barvy jsou jasné a zářivé, znaky na těle jsou vyvážené, jedinec může a nemusí mít masku nebo lysinu. Bílí (jednobarevní) psi nemají masku. Pokud je pes strakatý, tak má základní barvu bílou s rovnoměrně posazenými a velkými skvrnami, které pokrývají hlavu a více než jednu třetinu těla. Barva podsady může být rozdílná než barva krycí srsti.

Kůže:

Není příliš tenká, přiléhavá ani volná.

HLAVA

Masivní hlava je v dobrém poměru k tělu. V klidu je bez vrásek, při pohledu shora je ve tvaru tupého trojúhelníku.

MOZKOVNA

Plochá a mezi ušima je široká. V přední části je dobře patrná čelní rýha. 

Čelová rýha:

Patrná.

Stop:

Vyjádřený, ale ne příliš patrný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nosní houba je černě pigmentovaná a široká. U bílých jedinců jsou povoleny jasně neohraničené skvrny s nedostatkem pigmentu nebo světlý pigment, ale preferuje se vždy černá. Tlama je hluboká, široká a plná.

Pysky:

Černě pigmentované, nevisí. Jazyk je růžový.

Čelisti, zuby:

Tupé čelisti (nejsou zaoblené) jsou velmi silné. Zuby jsou v plném počtu, silné a pravidelné, skus nůžkový, ale přípustný je i klěšťový.

Oči:

Poměrně malé, nevystupující oči mají téměř trojúhelníkový tvar a jsou tmavě hnědé. 

Víčka:

Okraje víček jsou černě pigmentované a těsně přiléhající.

Uši:

Jsou pevně vzpřímené a vzhledem k hlavě poměrně malé. Pokud ucho ohneme, tak jeho špička sahá k dolnímu okraji oka. U kořene jsou uši široké, mají trojúhelníkový tvar a špičky jsou zaoblené. Nejsou posazeny příliš nízko. Při pohledu ze strany směřují uši dopředu nad oči rovnoběžně s linií šíje. 

KRK

Na svalnatém a silném krku se vytváří minimální lalok. Krk je poměrně krátký a směrem k plecím se rozšiřuje. Šíje je výrazná v lebku přechází harmonicky.

TRUP

Je delší než kohoutková výška. 

Hřbet:

Rovný.

Bedra:

Pevně osvalená.

Hrudní koš:

Hrudník je hluboký a široký. Žebra jsou dobře klenutá a hrudní koš dobře vyvinutý.

Břicho a slabiny:

Břicho je lehce vtažené.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Mají silné kosti a při pohledu zepředu jsou rovné.

Plece:

Mohutné a silné, jsou přiměřeně šikmo uložené.

Přední nadprstí:

Směrem dopředu je lehce skloněné pod úhlem asi 15 stupňů vůči svislé přímce.

Tlapy hrudních končetin:

Kočičí tlapky jsou rovnoběžné, mají dobře klenuté prsty se silnými polštářky.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Široké, mají silné kosti srovnatelné s předními končetinami. 

Stehna:

Dobře vyvinutá, silná a při pohledu zezadu rovnoběžná.

Kolena:

Přiměřeně úhlená.

Paspárky:

Odstraňují se.

Hlezno:

Nevytáčí se dovnitř, ani ven, je svislé.

Tlapy pánevní:

Kočičí tlapky jsou rovnoběžné, mají dobře klenuté prsty se silnými polštářky.

CHODY PSA

Zadní končetiny se pohybují rovnoběžně s předními, při pohybu je hřbetní linie silná, rovná a pevná. Pohyb je vydatný, přiměřeně dlouhý a plný síly.

OCAS

Mohutný a vysoko nasazený ocas je bohatě osrstěný, je nesen nad hřbetem nebo ke slabině. Může být ze tří čtvrtin, zcela nebo dvakrát zatočený, a to vždy na úrovni hřbetu nebo pod ní. Při zatočení ze tří čtvrtin se špička dotýká slabin. U kořene je ocas silný a široký. Pokud ho natáhneme podél zadní kočetiny, tak sahá až ke hleznu. Srst na ocase je hustá, hrubá, rovná a bohatá, ale nevytváří chochol. 

Americká akita

přečteno: 9 312x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
80%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...