topovat ověřit
Auvergneský ohař krátkosrstý

Auvergneský ohař krátkosrstý

Braque d‘Auvergne
0%
Další pojmenování: Modrý auvergneský ohař, Auvergne Pointing Dog
Auvergneský ohař krátkosrstý

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina VII. - Ohaři
Sekce 1 - Kontinentální ohaři
S pracovní zkouškou
Číslo standardu: 180
Země původu: Francie
Patronát Francie
Vznik plemene: 18. století
Průměrná délka života: 10 - 12 roků
Původní využití: Lovecké plemeno
Využití dnes: Lovecký pes, Rodinný pes, Aktivní pes
Kluby v ČR:

Klub bretaňských ohařů

VARIETY PLEMENE Auvergneský ohař krátkosrstý

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách. 

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Existují hned tři teorie o původu auvergnéského ohaře. Tou první je, že pochází z Malty, odkud byl do Francie přivezen maltézskými rytíři na konci 18. století. Druhou teorií je, že vznikl křížením starých brakoidních plemen s galskými pointery. Poslední domněnka je nejpravděpodobnější, a to že se jedná a původní plemeno, které vzniklo selekcí převážně kvůli povaze a pracovním schopnostem, ale také kvůli stříkanému zbarvení. 

Podobný pes byl chován na dvoře Ludvíka XIV., byl namalován malířem Desportesem, obraz visí v galerii ve městě Gien. Jedná se o plemeno, které není mimo svou zemi původu příliš rozšířené, ale i v České republice najdeme chovatelské stanice, které se mu věnují. 

POVAHA

Ohař má velmi přátelskou povahu, a proto se hodí jako rodinný společník k aktivním lidem. Má rád děti a chová se k ním mile, ale jejich soužití vždy hlídejte. Hlavně naučte děti, jak se psem správně zacházet. 

Vzhledem k povaze to není dobrý hlídač, i když cizí lidi rozhodně vítat nebude, nejdříve si musí získat jeho důvěru. Má ale velmi silný lovecký pud, kvůli tomu může být problematické soužití s jinými domácími mazlíčky, protože by je mohl považovat za kořist. S ostatními psy vychází výborně, není vůči nim temperamentní, naopak další čtyřnohý parťák se bude do smečky hodit. 

Socializace začíná ještě u chovatele a vy v ní po přivedení štěňátka domů musíte pokračovat, kromě výchovy musíte zvládnout i výcvik, ale s tímto ohařem to není náročně. Dobře se se učí a je inteligentní. Zároveň je samostatný a umí se rozhodovat a jednat, pokud je to potřeba.

POHYB

Jedná se o aktivního psa, který může být ideálně veden lovecky, ale v dnešní době stále častěji bývá rodinným společníkem, každopádně ho musíte utahat. Delší procházka je samozřejmost, velmi rád aportuje, takže bez míčku ani nevycházejte. 

Je to skvělý pes na turistiku, můžete také chodit běhat nebo ho zapřáhnout ke kolu. Je velmi vytrvalý. Kynologické aktivity, ve kterých může vynikat je např. právě canicross a pak samozřejmě lovecké disciplíny.

Navíc má rád vodu, takže v létě můžete vyrazit na přehradu nebo k rybníku a společně si zaplavat. 

PÉČE

Krátká srst nepotřebuje žádnou speciální péči, můžete se pořídit gumovou rukavici a jednou týdně srst projet, čímž také promasírujete kůži. V období línání sáhněte po speciálním vyčesávacím kartáči na krátkou srst. 

Každý den odstraňte ospalky či jiné nečistoty z očního okolí. Pravidelně jednou za týden či čtrnáct dní zkontrolujte uši, zda nejsou zapařené, nebo tam není zánět. Důležitá je i péče o chrup, i když větší plemena nejdou na usazování zubního kamene tak náročná. Ideální je mechanické čištění zubů, ale můžete podívat doplňky stravy, které pečují o zdraví dutiny ústní. 

Drápy pravděpodobně nebudete muset zkracovat, protože se přirozeně obrousí při chůzi po tvrdém povrchu. Jednou měsíčně je zkontrolujte a v případě potřeby zasáhněte, zaměřte se hlavně na pátý dráp, který není ve styku se zemí a mohl by přerůstat.

ZAJÍMAVOSTI

Vzhledem k pečlivé selekci je typ ohaře zachován po staletí, jeho specialitou je lov pernaté zvěře, ale i zajíců nebo srnčího. Lovecky je pro své vlastnosti velmi vážen. V dnešní době je pro svou milou povahu stále častěji spíše společníkem. 

VÝŽIVA

Auvergneský ohař je poměrně zdravé plemeno, stejně jako u jiných dalších psů se u něj může objevit dysplazie kyčelního kloubu, jedinci přijímaní na do chovu jsou na ni vyšetřování, a proto si vybírejte štěně po zdravých rodičích. Preventivně můžete podávat kloubní výživu.

Zdraví

Ohař je aktivní plemeno, které potřebuje kvalitní a vyvážené krmivo, aby prospíval a byl zdravý. Krmit můžete granulemi nebo přirozenou stravou tedy barfem.

Granule jsou kompletní krmivo, což znamená, že pes v nich má všechno, co potřebuje, ale měli byste vybírat ty kvalitní. Poznáte je podle složení, podle kterého byste se měli řídit, nenechte se zlákat jenom líbivým obalem. Na prvním místě ve složení by mělo být maso. Pro ohaře volte granule pro velká plemena psů, juniorskými můžete krmit až do věku zhruba 20 měsíců a pak přejít na dospělácké. 

Pokud chcete mít přehled o tom, co váš pes jí, pak můžete barfovat, do misku mu servírujete syrové maso, kosti, přílohy a doplňky stravy. Sestavení vyváženého jídelníčku je na vás, musíte si proto předtím nastudovat potřebné informace. 

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Toto plemeno se příliš nehodí do bytu, ideální je dům se zahradou, kde by ale neměl být celé dny sám. Pokud se bude nudit, může vám začit ničit vybavení nebo utíkat. Přestože má krátkou srst, je poměrně odolná proti vlivům počasí, přesto byste ho v zimě měli brát dovnitř, nebo mu kotec s boudou zateplit. 

Ohař je aktivní pes, kterému musíte věnovat dostatek času a unavit jej pohybem nebo jinou činností. Hodí se k aktivním páníčkům, kteří mu poskytnou, co potřebuje. 

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Chov v České republice zaštiťuje Klub bretaňských ohařů, který stanovuje podmínky přijetí do chovu. Při koupi štěněte byste již měli vědět, zda e plánujete zapojit do chovu, protože štěňátko by v tom případě nemělo mít vady ze standardu. 

K uchovnění pak musíte splnit zkoušku, a to s nejhůře se známkami podle zkušebních řádů pro zkoušky loveckých psů ČMMJ v disciplínách: nos a vystavování (4), hledání, klid po výstřelu a poslušnost (3) a postupování (2). Nebo můžete absolvovat zkoušku FT, TAN či Memoriál L. Luxe. 

Od věku 12 měsíců je potřeba se zúčastnit výstavy pořádané klubem a odnést si nejhůře známku velmi dobrá u psa a dobrá u feny. V posudku musí být uvedena kohoutková výška, skus, zuby, zbarvení a barva oka. 

Co se týká zdravotní vyšetření, tak se neobejdete bez posudku na dysplazii kyčelního kloubu. Z chovu jsou vyloučení jedinci s od výsledku 4. stupně (E). Jedinci s výsledkem 0 až 2 (A–C) nemají při použití v chovu žádná další omezení. stupeň 3 (D) může být pářen pouze s protějškem s výsledkem 0 (A).

 

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Vzhledem k tomu, že se jedná o málo rozšířené plemeno, tak na něj jen tak na ulici nenarazíte. Ovšem na výstavě nebo loveckých zkouškách ho potkat můžete. Exteriérově může být podobným jiným, ale také málo známým ohařům.

Francouzský krátkosrstý ohař gaskoňského typu

Francouzský krátkosrstý ohař gaskoňského typu

Obě plemena jsou uznána Mezinárodní kynologickou federací a pochází z Francie. Kohoutková výška je podobná, auvergnézský ohař měří 57 až 63 cm psi a 53 až 59 cm fenky, ohař gaskoňského typu 58 až 69 cm psi a 56 až 68 cm fenky. Oba jsou brakoidního typu. Auvergnéz je zbarvený černě s bílým stříkáním různé intenzity. Gaskoňský ohař může být hnědý, hnědý s bílou, hnědý s bílou stříkaný nebo hnědý s pálením. 

Saint-Germainský ohař krátkosrstý

I toto plemeno je uznáno Mezinárodní kynologickou federací a pochází z Francie. Výška u psů je 56 až 62 cm a u fen 54 až 59 cm. Zbarvení je matně bílé s oranžovými plotnami, toleruje se i slabé stříkání, ale není žádoucí. Auvergnéz je černý s bílým stříkáním, takže se tato plemena dají rozeznat na základě zbarvení. 

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Kompaktní pes středního vzrůstu, je silný a má silnou kostru, ale není přehnaně těžký. Zachovává si brakoidní typ. Pohyb je lehký a působí elegantně, což podporuje jeho zbarvení a celková harmonie proporcí. Tělesná stavba umožňuje pružný a prostorný pohyb, kterým může po celý den pracovat i v náročných terénech. 

Důležité proporce:

Délka těla od předního výstupku lopatky až po sedací hrbol je skoro stejná jako kohoutková výška. Hloubka hrudníku dosahuje poloviny výšky v kohoutku. 

Nosní partie je o něco menší nebo stejná jako mozkovna. 

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 57–63 cm tolerance: +2 cm, -1 cm
fenky: 53–59 cm tolerance: +2 cm, -1 cm
Pozn. k hmotnosti Hmotnost není standardem uvedena.
Srst:

Krátká, není příliš jemná, ani tvrdá, je lesklá. 

Zbarvení:

Různě intenzivní černé s bílým stříkáním. Existují dvě zbarvení, která rozlišujeme podle rozdílného stříkání, a to stříkaný nebo modrý bělouš. Oba barvy jsou rovnocenné, není podle nich možné soudit, jaký jedinec je lepší. 

Hlava je černá a přednost má rozdělení masky bílou lysinkou, která dosahuje až na hlavu. Může zasahovat až na laterální část čenichové partie. Bílé nebo stříkané ucho a stejně tak jedna strana hlavy bílá a druhá stříkaná se nepovažují za vady. 

 

Kůže:

Jemná a spíše volnější, ale ne zase příliš. 

HLAVA

Dlouhá, ve správných proporcích vzhledem k tělu. U fen je lehčí. 

MOZKOVNA

Linie mozkovny a nosního hřbetu jsou lehce rozbíhavé směrem dopředu (typický znak brakoidů). Při pohledu shora je mozkovna oválná. 

Lebka:

Šířka v oblasti očnic je je stejná jako délka mozkovny. Týlní hrbol je málo výrazný. 

Nadočnicové oblouky:

Výrazné.

Stop:

Středně výrazný. 

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nos je vždy černě pigmentovaný, lesklý a s dobře otevřenými nozdrami. Horní linie je v prodloužení linie nosního hřbetu. Čenichová partie je skoro stejně dlouhá jako mozkovna. Nosní hřbet je rovný. 

Pysky:

Vyvinuté, horní překrývá spodní. Koutky jsou patrné, ale netvoří záhyb (kapsu). Z profilu dávají nosní partii hranatý tvar. 

Čelisti, zuby:

Čelisti jsou silné a stejně dlouhé. Silné zuby jsou postavené v nůžkovém nebo klešťovém skusu. 

Oči:

Oválné, tmavě oříškové, dobře umístěné v očních jamkách, spíše větší s živým, milým a přátelským výrazem. 

Víčka:

Pigmentovaná, spojivky nejsou viditelné. 

Uši:

Zavěšené spíše vzadu. Nasazené ve výšce spojnice horní linie nosního hřbetu a očí. Při zvýšené pozornosti se mohou zvednout až po tuto linii. Závěs se stáčí mírně dovnitř, ale nejsou stočená, ani plochá. Uši jsou pružné se saténovou texturou a zaobleným koncem. Při natažení ucha dopředu, dosahuje až ke kořeni nosu, ale nepřesahuje jeho konec. 

KRK

Spíše delší, dobře uložený mezi lopatkami. Lehce klenutý s mírným lalokem. Je téměř stejně dlouhý jako hlava. 

TRUP

Horní linie:

Pevná a rovná. 

Kohoutek:

Zřetelný. 

Hřbet:

Plochý, krátký a úzký. Obratlové trny nejsou patrné. 

Bedra:

Pevně spojená se hřbetem, velmi mírě klenutá a zvláště u fen široká. 

Záď:

S viditelnými kyčelními výstupky, šikmá (se hřbetní linií svírá úhel 45 stupňů. 

Hrudní koš:

Hrudník je dlouhý a hluboký, sahá až k loktům. V transversální části je oválný jako vejce, je dobře klenutý a bez zlomu ve spodní části. 

Spodní linie:

Směrem k břichu se mírně zvedá, ale břicho není vtažené. Slabiny jsou hluboké a málo vtažené, spojené s kyčlemi. 

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Přímé a v ose těla. Silné, svalnaté a rovné. 

Plece:

Lopatka je silná, dobře osvalená a má dost místa pro pohyb. Je šikmá a s horizontálou svírá úhel 45 stupňů. 

Lokty:

V ose těla. 

Zápěstí:

Silné bez rachitických změn. 

Přední nadprstí:

Záprstí je krátké a při pohledu z profilu mírně šikmé. 

Tlapy hrudních končetin:

Delší než kočičí, ale kratší než zaječí. Nevytáčejí se ven ani dovnitř. Se silnými a odolnými drápy a polštářky. Prsty jsou sevřené. 

PÁNEVNÍ KONČETINY

Pohybují se paralelně a jsou dobře zaúhlené. 

Stehna:

Svalnatá. 

Nárt:

Krátký, ale ne slabý. 

Hlezno:

Suché a dobře modelované s patrnými šlachami. 

Tlapy pánevní:

Stejné jako u předních končetin. 

CHODY PSA

Střední krok v pružném rytmu, který dovoluje psovi jeho známou odolnost. Typickým loveckým pohybem je střední cval – lehce houpavý a pravidelný. 

OCAS

Nasazen dost vysoko, nesen horizontálně. Není příliš tenký, ale směrem ke špičce se zužuje. Pokud není zkrácen na 15 až 20 cm (v zemích, kde je to povoleno), tak dosahuje ke hleznům, ale nepřesahuje je. 

přečteno: 187x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
0%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...