logo
ALT_DETAIL_POROVNANI
Pes vhodný ...
pro začátečníky
do bytu
pro pobyt venku
pro alergiky
pro seniory
k dětem
k jiným psům
ke kočkám
na psí sporty
na dlouhé tratě
Přizpůsobivost
snáší samotu
chladné počasí
teplé počasí
citlivost
Vycvičitelnost
učenlivost
inteligence
žvýkací pud
lovecký pud
štěkání a vytí
energie
hravost
hlídač
potřeba cvičit
Zdraví a péče
línání
slintání
snadná péče
zdraví
sklon k obezitě
Ostatní
popularita
velikost
Boloňský psík

Boloňský psík

Bolognese
Další pojmenování: boloňský papillon, bolonézan, bichon bolognese (franc.), boloňáček

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.:
Skupina IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 1 - Bišonci a příbuzná plemena
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 196
Of. zkratka plemene v ČR: BP
Země původu: Itálie
Vznik plemene: Středověk
Původní využití: Společenský pes
Využití dnes: Společenský pes, Domácí mazlíček, Dekorativní pes, Výstavní pes
Kluby v ČR:

Českomoravský klub chovatelů maltézských a boloňských psíků ČKCHMaBP)

Moravskoslezský klub maltézských a boloňských psíků (MKMaBP)

Klub chovatelů bišonků (KCHB)

VARIETY PLEMENE BOLOŇSKÝ PSÍK

U tohoto plemene se nevyskytují různorodé variety.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Mezi prastaré předky boloňského psíka patří některé druhy starodávných honičů i zástupci dalších, ve své době ještě neustálených typů psů. Všechny tyto psy spojovalo jejich pracovní zařazení. Ve středověké Evropě byli shodně využíváni jako užiteční pomocníci během lovu vodních ptáků. Již od starověku figurovali předchůdci boloňského psíka souběžně jako psi společenští, od 16. století pak zastávali tuto funkci téměř bez výjimky a původní lovecké využití se stalo minulostí. Velké oblibě se boloňský psík těšil na královských dvorech ve Francii, Španělsku i pozdějším Rakousko-Uhersku.

V následujících stoletích nabral osud hýčkaného boloňáčka poněkud jiné směřování. Popularita plemene pozvolna klesala. Počty zástupců plemene se velmi snižovaly a po skončení II. světové války hrozilo boloňskému psíkovi úplné vyhynutí. Situace byla naprosto alarmující, poslední jedinci z řad plemene byli v péči jednoho jediného chovatele, M. Persichiho, jemuž se podařilo udržet existenci plemene na minimální hranici, umožňující mu alespoň nějaké vyhlídky na další přežití.

Boloňáček byl zachráněn díky úsilí manželů Bonnanových. Vzhledem k tomu, že oficiálně registrovaní psi vykazovali závažné vady, Bonnanovi se rozhodli do chovu začlenit pečlivě vybraného jedince, který by sice nedisponoval průkazem původu, ale svou podobou by kritéria stanovená standardem zcela splňoval. Po horečnatém úsilí se Bonnanovým podařilo vyšlechtit fenku, která sklízela obdiv a nejvyšší ocenění na výstavách, a stala se pomyslnou první vlaštovkou pro nově oživené plemeno.

V dalších desetiletích se počet chovných psů významně navyšoval, v devadesátých letech 20. století jich byly již téměř dvě stovky, takže vznikly i obavy, aby se nestala hlavní prioritou kvantita snižující úroveň chovu. Boloňský psík již v dnešních dnech pozvolna ztrácí status naprosto raritního plemene a získává si stále více skalních příznivců. V podstatě po celou dobu své existence byl boloňský psík zaměňován s bišonkem a maltézským psíkem, v roce 1998 byl organizací FCI potvrzen standard boloňáčka, který jasně vymezuje jedinečnosti a odlišnosti tohoto půvabného plemene.

POVAHA

Tento drobný pejsek sněhově bílé barvy je společenským psem v pravém slova smyslu. Vyžaduje úzký kontakt se svým chovatelem a svou rodinu oddaně miluje. Dětem je přátelským společníkem, dokáže je bavit mnoha roztodivnými kousky, které se relativně snadno učí. Výrazným povahovým rysem boloňského psíka je značná citlivost. Vyžaduje proto jemné a ohleduplné zacházení. Tento pes velmi dobře vycítí jakékoliv napětí ve svém okolí a hrubé chování neobyčejně těžce nese. Oplývá temperamentem, ale je mnohem klidnější než jeho blízký příbuzný bišonek, někdy působí až vážným dojmem. Dobře se snáší s ostatními zvířaty. Pro svou mírnou povahu a společenskost je úspěšně používán při canisterapii, což představuje výborné řešení u pacientů, kteří mají strach z větších psů, kteří se jinak při canisterapii často používají.

POHYB

Boloňský psík miluje každodenní procházky a veselé hry. Navzdory nepatrné velikosti a křehkému vzhledu se nejedná o vyloženě gaučového psa, boloňský psík zvládne s potěšením sobě vlastním při správném vedení účast na agility. Z hlediska intenzity a dynamičnosti pohybové aktivity je ovšem značně přizpůsobivý možnostem a dispozicím svého chovatele. Pokud by mu však byly pravidelné procházky zcela odpírány, mohlo by se to negativně projevit v podobě rozvoje behaviorálních problémů různého typu. Je vhodný i jako společník ke starším lidem či dětem, není to pes pro aktivní adrenalinové sportovce, kteří holdují náročným vytrvalostním sportům a celoročnímu pobytu v přírodě.

PÉČE

Boloňský psík patří do bytu či do domu, vzhledem k typu osrstění i povaze nemůže být celoročně umístěn venku. Klidný a inteligentní boloňáček je snadno cvičitelný, doporučit jej lze proto i nezkušenému chovateli. Při výcviku je ale třeba pamatovat na psovu nadměrně vysokou emoční citlivost a jednat s ním podle toho, vyvarovat se příkrosti a i jen pouhým náznakům hrubosti. Výcvik založený na negativních metodách (sankce nežádoucího chování) se u boloňského psíka výrazně nedoporučuje, při své citlivosti by si nežádoucí pocity zakoušené při pochybení u výcviku spojil více než jiný pes nejen s vlastním nesplněním příkazu, ale také se samotnou osobou chovatele. Důvěra k němu by mohla být postupně vážně narušena. Optimální je proto výcvik výlučně pozitivního typu (metoda odměňování za uposlechnutí), který u vstřícného boloňáčka probíhá zpravidla velmi hladce.

Srst boloňského psíka vyžaduje adekvátní péči, která není nikterak přehnaně náročná, jak by se při prvním pohledu na chundelatého boloňského psíka, připomínajícího jemnou sněhovou vločku, mohlo leckomu zdát. Je ale třeba dbát na její důsledné, pravidelné opakování. Velké plus v očích mnoha chovatelů představuje zajímavý fakt, že srst boloňských psíků z důvodu absence podsady nelíná, jako je tomu u většiny psích plemen. Chovatel se tak vyhne nežádoucím nánosům uvolněných chlupů, rozmístěných v hojném množství všude po bytě. Dlužno podotknout, že tato skutečnost není ukotvena ve standardu a existují taktéž záznamy o zástupcích plemene s podsadou.

Srst boloňáčka se nemusí stříhat, v takovém případě dorůstá do délky cca 10 cm. Je třeba ji alespoň dvakrát týdně velmi pečlivě vyčesat, přičemž zvýšenou pozornost věnujeme břišní partii, uším, srsti pod krkem a v podpaží, kde se může ve zvýšené míře zacuchávat. Dlouhá srst je háklivá v případě nepřízně počasí a boloňský psík je proto poměrně často koupán (průměrně 1x za tři týdny a v případě znečištění srsti dle potřeby). To vede k namáhání a vysušování srsti. Je tedy zapotřebí používat speciální, šetrnou psí kosmetiku (speciální oleje, rozčesávací přípravky atd.).

Pokud není pes chován pro výstavní účely, kde je dlouhá srst v perfektní kondici nezbytnou podmínkou, alternativou z hlediska úpravy srsti, vhodnou především v letním období, je její ostříhání v některém ze specializovaných salonů (zpravidla se používá k ostříhání strojek). V každém případě, to znamená i u výstavních psů, zastřiháváme opatrně přerostlou srst mezi prsty psa. Každodenní péči věnujeme srsti v očním okolí a kolem čenichu, vždy ji opatrně očistíme.

Pravidelně kontrolujeme uši, zda nejsou znečištěné a nehrozí zánět zvukovodu, v případě potřeby odstraníme opatrným vytrhnutím přebytečné chlupy uvnitř ucha. Nezapomínáme na pravidelné stříhání drápků a nejméně jednou týdně šetrně vyčistíme psovi zuby pomocí měkkého kartáčku a speciální zubní pasty.

ZAJÍMAVOSTI

Boloňský psík byl oblíbeným společníkem proslulých italských rodů Gonzaga, d´Este a Medicejských. Zejména tito movití mecenáši umění si na svém dvoře psíky tohoto plemene hýčkali a jejich prostřednictvím se boloňský psík dostal na plátna proslulých renesančních umělců, kde je věrně zachycen dodnes. Několik zástupců plemene Medicejstí věnovali jako drahocenný dar příslušníkům cizích královských rodů a šlechty.

Takto se boloňský psík dostal například do nejvyšších společenských kruhů tehdejší Belgie. Na dvůr španělského krále Filipa II., který do historie vstoupil nejen ve spojení s drtivou porážkou španělského loďstva, byli dva boloňáčci darováni ferarrským vévodou d´Este. Král Španělska byl psíky nadšen a poslal vévodovi nadšený děkovný dopis, ve kterém bohatě opěvoval skvostnou úroveň tak vzácného daru.

Rovněž z pozdější doby jsou zaznamenány nezvratné důkazy o velkém nadšení a přízni, které boloňský psík vyvolával u panovníků a šlechticů své doby. Legendární císařovna Marie Terezie dokonce nechala svého zbožňovaného boloňáčka vycpat a tento psík se posléze ocitl ve sbírkách vídeňského přírodovědného muzea.

VÝŽIVA

Při volbě typu krmiva je třeba dobře rozmyslet, kolik času a energie budeme ochotni otázce stravy našeho psa věnovat. Můžeme se rozhodnout připravovat mu dobrou, nekořeněnou, domácí stravu, která však ani při naší nejlepší snaze dost možná nebude každodenně obsahovat potřebnou dávku všech živin a vitamínů. Prioritou každého chovatele je nepochybně co nejkvalitnější obsah zvoleného krmiva, vždyť jeho kvalita bude výrazně formovat zdraví našeho psa, a tak není rozhodně vhodné spoléhat se na jakákoliv pofidérně levná krmiva ze supermarketu.

Určitou možnost představují kvalitní konzervy a masové kapsičky, které se pro malé plemeno dají sehnat celkem snadno v potřebném množství, aniž by to chovatele finančně zruinovalo jako v případě velkých plemen, která tohoto druhu potravy zkonzumují značné množství. Rovněž při podávání konzervovaného krmiva je nezbytné hlídat vyvážený poměr živin. Nejjednodušší variantu představuje kvalitní superprémiové granulované krmivo, které musí být v případě boloňáčka určeno pro malá plemena. Dále se při výběru řídíme aktuálním stářím našeho psa. Krmivo je připraveno ve formě malých kousků, aby se psíkovi snadno konzumovalo.

Pokud se rozhodneme psovi krmivo kombinovat či z nějakého důvodu změnit, činíme tak vždy s rozmyslem a velmi pozvolna, abychom byli šetrní k jeho citlivému zažívání.

ZDRAVÍ

Průměrná délka života: 14 – 15 let.

Boloňský psík je plemeno vykazující poměrně nízký výskyt závažných zdravotních problémů. Přesto k některým potížím inklinuje více než k ostatním. Mezi choroby zaznamenané v hojnější míře u zástupců tohoto plemene patří: Kožní alergické reakce (mohou při zanedbání vyústit v bakteriální kožní onemocnění) oční choroby (progresivní retinární atrofie, zákal, zánět spojivek, zánět víček), slzení očí (mechanické podráždění očí v důsledku dráždění okolními dlouhými chlupy); luxace pately (abnormální umístění kolenní čéšky); zánět močové soustavy, ledvinové kameny; epilepsie; pankreatitida; hypofunkce štítné žlázy; zánět zevního zvukovodu; onemocnění dásní (v důsledku rozšíření zubního kamene).

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Pro zařazení do chovu musí pes starší rok a jeden měsíc exteriérově i povahově obstát při bonitaci a získat na výstavě národní, mezinárodní, speciální, klubové či ve třídě mladých nebo v mezitřídě chovatelským klubem požadované hodnocení (zpravidla výborné u psa či výborné až velmi dobré v případě feny). Uchovněn může být zástupce plemene starší 15-ti měsíců. Mezi vyřazující exteriérové vady patří nežádoucí zbarvení nosní houby, předkus, depigmentovaná oční víčka, jiné než bílé zbarvení, skvrna na rohovce, absence ocasu či jeho zkrácení. Pes nesmí vykazovat agresivní chování nebo nadměrnou bojácnost.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Bišonek

Boloňský psík -

Blízce příbuzný bišonek je boloňskému psíkovi podobný nejen svou bílou barvou osrstění, ale taktéž celkovou velikostí, výškou a souměrnou stavbou těla. Obě plemena se liší drobně v uspořádání některých tělesných proporcích, boloňský psík může být nepatrně vyšší, bišonek má tělo více obdélníkového tvaru, zatímco postava boloňského psíka je přísně kvadratická. Obě plemena se liší také postavením uší. Srst bišonka navíc vytváří zcela jedinečnou vývrtkovitou strukturu, zatímco boloňáčkovu srst někteří chovatelé přirovnávají k afru. Povahově je bišonek živější a svéráznější než klidnější a mnohdy nesmělý a vážný boloňský psík.

Maltézský psík

Boloňský psík -

Maltézský psík je na první pohled s boloňáčkem zaměnitelný, při bedlivějším zkoumání jsou však odlišnosti mezi oběma plemeny jasně patrné. Stěžejní rozdíly tkví jednak v tělesné konstituci, která je u boloňského psíka zcela kompaktní, zatímco u maltézáčka je patrné výrazné protažení horní linie těla do délky, druhý zřetelný znak odlišnosti je struktura srsti, která u maltézáčka těžce spadá k zemi a nemá nadýchaný charakter jako u boloňského psíka. U maltézáčka je navíc povolen slonovinový nádech srsti, u boloňského psíka nepřípustný.

Havanský psík

Boloňský psík -

Havanský psík je s boloňáčkem blízce příbuzný. Toto v současnosti poměrně vzácné plemeno vzniklo jeho šlechtěním s malým pudlem či maltézským psíkem. Havanský psík může být až o dva kilogramy těžší, avšak na výšku bývá často o něco nižší než boloňáček. Srst havanského psíka nemusí být čistě bílá, kromě stříbrné se připouští také smetanová, zlatá, modrá a dokonce černá varianta. Srst nemá chomáčkovitou strukturu jako u boloňáčka, je velmi hustá, otevřená, vlnitá či kudrnatá.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Bílý psík velmi malé, avšak robustní, celkově kompaktní postavy, s typickou dlouhou srstí, dodávající zevnějšku psa dojem nadýchaného vzhledu.

Důležité proporce:

Kohoutková výška psa a délka jeho trupu se shodují - přísně kvadratická stavba těla.

Výška:
Ideální kohoutková výška psi: 28,5 cm    tolerance: +1,5 cm, -1,5 cm
fenky: 26,5 cm    tolerance: +1,5 cm, -1,5 cm
Hmotnost:
psi:3,25 kg,    povolená odchylka: +0,75 kg, -0,75 kg
fenky: 3,25 kg,    povolená odchylka: +0,75 kg, -0,75 kg
Srst:

Výrazně dlouhá všude na těle kromě oblasti nosního hřbetu, kde je kratší. Nepřilehlá, charakteristicky chundelatá až chomáčkovitá, nadýchaná.

Zbarvení:

Zcela čistě bílá, s absencí jakéhokoliv barevného nádechu či příměsi.

Kůže:

Těsně přilehlá k tělu, napnutá ve všech tělesných partiích.

HLAVA

Střední velikosti a délky, v úrovni jařmových oblouků se šířka hlavy shoduje s její délkou.

MOZKOVNA

lebka:

Nepatrně vejčitého tvaru, v horní části spíše plošší, avšak po stranách poněkud vypouklého tvaru a se zřetelnými hrbolky kosti čelní. V úrovni spánků je šířka lebky větší než polovina délky celé hlavy.

Čelová rýha:

Pouze slabě vyznačená.

Stop:

Zřetelný. Nosní houba černá a poměrně velká.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Délka čenichové partie tvoří necelou polovinu délky hlavy. Po stranách je tlama rovnoběžná, hřbet nosu je rovný, při pohledu zepředu má tlama skoro kvadratický vzhled.

Pysky:

Nepříliš hluboké, spodní pysky nejsou překryty horními.

Čelisti, zuby:

Čelisti standardně vyvinuté, horní i dolní oblouky čelistí spolu dokonale pasují. Zuby bílé barvy jsou dobře tvarované, uspořádané do úplného nůžkového skusu, přičemž je tolerován rovněž skus klešťový.

Oči:

Větší velikosti, barvy tmavohnědé, kulatého tvaru, posazené v přední části hlavy. Nevystupující, bělmo není viditelné.

Víčka:

Černě pigmentovaná.

Uši:

Výrazné délky, nesené svěšené, nepatrně odstávající od lícní oblasti, vysoko nasazené, pokryté dlouhou srstí. Vytvářejí dojem větší velikosti hlavy.

KRK

Suchý, zhruba stejné délky jako délka hlavy. S absencí povislé kůže.

TRUP

Kvadratická stavba těla. Délka trupu je shodná s kohoutkovou výškou psa.

Kohoutek:

Nepatrně nad úrovní hřbetní linie.

Hřbet:

Rovný.

Bedra:

Jemně klenutá.

Záď:

Výrazně široká, patrný je mírný sklon v zádové oblasti.

Předhrudí:

Manubrium nezřetelně vystouplé.

Břicho a slabiny:

Břicho jemně vtažené, slabiny spíše nezřetelné.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Rovné, kolmé a rovnoběžné.

Rameno:

Délka lopatky činí 25% kohoutkové výšky.

Nadloktí:

Přilehlé k trupu, délka téměř shodná jako délka ramena, avšak méně sešikmené.

Lokty:

Rovnoběžné, přilehlé.

Zápěstí:

Pružná, dopředu lehce nakloněná.

Předloktí:

Postavené vertikálně, shodné délky jako nadloktí.

Tlapy hrudních končetin:

Oválného tvaru, opatřené pevnými polštářky tmavého zbarvení a černě zbarvenými, dosti tvrdými drápy.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Navzájem rovnoběžné, při pohledu celostním a ze zadní strany vertikálně vedené. Opatřené svalnatými stehny větší délky, hojně osrstěné.

Stehna:

Dobře osvalená, zeshora dolů šikmo vedená, se střední rovinou těla naprosto rovnoběžná. Délka stehen se shoduje s 1/3 z celkové kohoutkové výšky.

Nárt / zanártí:

Špičky prstů a hlezenní kloub jsou navzájem umístěny ve vzdálenosti dosahující bezmála 1/3 kohoutkové výšky.

Tlapy pánevní:

Méně oválné než tlapy hrudních končetin, opatřené pevnými polštářky tmavého zbarvení a černě zbarvenými, dosti tvrdými drápy.

CHODY PSA

Pohyb je živý a volný, hlava nesena v elegantním postavení.

OCAS

Nasazený vysoko, nesený nad hřbetem stočený do oblouku. Opatřený výrazně dlouhou, chomáčkovitou srstí.

100%
přečteno: 11 107x