topovat ověřit
Bišonek

Bišonek

Bichon à poil frisé
80%
Další pojmenování: kadeřavý bichon, tenerifský pes
Bišonek

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 1 - Bišonci a příbuzná plemena
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 215
Of. zkratka plemene v ČR: BF
Země původu: Francie/Belgie
Vznik plemene: středověk
Průměrná délka života: 12 - 15 roků
Původní využití: Společenský pes
Využití dnes: Aktivní pes, Výstavní pes, Dekorativní pes, Domácí mazlíček, Společenský pes
Kluby v ČR:

Klub chovatelů bišonků (KCHB)

Klub chovatelů Bichon a poil frisé, z.s. 1012 (KCHBPF)

VARIETY PLEMENE Bišonek

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Přesný původ bišonka nebyl dosud jednoznačně odhalen. Na základě charakteru srsti, která má společné vlastnosti jako kupříkladu srst plemene puli a jeho dalších blízkých příbuzných, lze u bišonka vysledovat vliv asijské skupiny ovčáckých psů. Tito psi se postupně stávali hojně vyhledávanými blízkými společníky člověka, přičemž preferováni byli takoví jedinci, kteří se vyznačovali malým vzrůstem.

Ačkoliv se to může zdát při pohledu na dnešního upraveného bišonka, jenž působí na pohled jako křehká nadýchaná labutěnka, poněkud překvapivé, mezi jeho pradávné předky patří s největší pravděpodobností taktéž starověcí vodní psi a honiči. Za výchozího předka je přitom považován barbet, který byl spolu s předchůdcem dnešního pudla využíván jako pomocník při lovu vodního ptactva. Právě z něj se podle jedné z teorií vyvinul moderní bišonek.

Panují však i názory, že předchůdce dnešního bišonka byl dovezen z Baleár španělskými námořníky nejprve na Tenerife, a později se odsud dostal dále do Francie a Itálie, kde si získal obrovskou oblibu v nejvyšších kruzích v 16. století. Zejména během 18. a 19. století se tito malí psíci rozšířili natolik, že jejich chov již nadále rozhodně nebyl privilegiem bohatých. Stali se společníky lidí i z těch nejchudších poměrů, doprovázeli pouliční umělce a vystupovali jako malí artisti v cirkusových manéžích.

Během první světové války počet bišonků výrazně poklesl. Od roku 1930 začal zájem o tohoto psíka opět vzrůstat na francouzském území. Nedlouho poté, v roce 1933, vznikl pod taktovkou Francouzů, spolupracujících těsně s Belgičany, první standard plemene. Relativně dlouho bylo pro plemeno užíváno označení tenerifský psík. Až později bylo zcela pevně ukotveno pojmenování bichon à poil frisé (kudrnatý psík).

POVAHA

Název „bišonek“ označuje celou skupinu příbuzných plemen, která okouzlují půvabným zevnějškem a skvostnou srstí v různých varietách. Bišonek vyšlechtěný ve Francii je neznámějším a nejproslulejším plemenem z této skupiny. Jasně bílý psík se zářivýma očkama, který vypadá, jako by se usmíval. Takový je bišonek. Jedná se o bystrého, veselého, věrného a energického psíka, jenž miluje lidskou společnost. Tento pejsek si uchoval nezávislou povahu, přesto je dobře cvičitelný. Navzdory svému načechranému a jemnému vzhledu je velmi otužilý a odolný. Pokud je spokojený a vyrovnaný, svou radost ze života šíří všude kolem sebe a obšťastňuje všechny přítomné bezprostředností sobě vlastní.

POHYB

Bišonek není vzhledem ke svému malému vzrůstu a typu srsti vhodný pro vysoce náročné sportovní vyžití, nehodí se pro aktivní adrenalinové sportovce, kteří hledají psa jako rovnocenného společníka na vytrvalostní běh v náročném terénu, zběsilou jízdu na kole či udržení závodního tempa v zimě na běžkách. Přesto se jedná o velmi pohyblivé plemeno, které rozhodně není pasivním polštářovým psíkem, jak by se snad mohlo zdát. Naopak se díky své obratnosti dobře uplatňuje při agility. Tento psí sport poskytuje perfektní vyžití nejen mrštným bišonkům, ale také jejich chovatelům. Bišonek zvládne s nadšením i dlouhé pěší túry a dokonce i klidnější výlety na běžkách po boku svého majitele. Je nenáročný na prostor, skvělý domov pro něj představuje i nevelký byt, ve kterém bude spokojeně žít v těsném sepětí se svým pánem. Potřebuje ale každodenní dávku pohybu a mentální aktivity, bez odpovídající psychické a fyzické stimulace strádá a hrozí u něj riziko rozvoje behaviorálních problémů.

PÉČE

Výcvik bišonka není obtížný, jedná se o učenlivé plemeno. Právě kombinace líbezného vzhledu a učenlivosti z něj ve své době učinila hvězdu cirkusových manéží, nad jehož kousky se publikum dojatě rozplývalo. Bišonek je schopen se naučit řadu roztomilých triků, kterými dokáže nanejvýš okouzlit. Bohužel někteří chovatelé podceňují byť i jen základní výcvik bišonka, neboť se domnívají, že takto malý pejsek nevyžaduje žádnou zvláštní pozornost v tomto ohledu, protože je díky své velikosti za každých okolností snadno ovladatelný. To je samozřejmě velmi chybné přesvědčení, které se nepříznivě projevuje na výsledném profilu psa, jenž je nejen neposlušný, ale také ochuzený o rozvíjení svých velkých vloh a schopností.

Péče o srst bišonka patří mezi náročnější, a to zejména v případě, chceme-li psa úspěšně vystavovat. Jestliže nemáme výstavní ambice, nemusíme tolik řešit střih srsti, jehož podoba se v různých zemích preferenčně liší. Pravidelné péči o srst se ovšem nevyhneme. Ideální je rozčesávání minimálně dvakrát týdně, psa zvykáme na celou proceduru již od štěněte. Dobré je zakoupit hřebeny a kartáče ve specializovaném obchodě. Do základní výbavy patří několik hřebenů s dlouhými zuby různé hustoty a kartáč s kovovými, hustě rozmístěnými bodlinkami (drapák). Štěněčí srst postačí vyčesávat kartáčem s drátěnými bodlinkami příhodné velikosti, u dospělého jedince je pro adekvátní úpravu dlouhé srsti nutné nasadit i sadu různě hustých hřebenů.

Srst bišonka nelíná, což je skvělá okolnost pro mnohé chovatele, kteří nemusí řešit neutuchající množství uvolněných psích chlupů všude po bytě a na oblečení. Odumřelé chlupy je ale tím spíše nutné odstranit šetrně vyčesáváním pomocí drátěného kartáče. Během kartáčování, které provádíme vždy ve směru proti srsti, věnujeme velkou pozornost oblasti hlavy a krku, velmi obezřetně rozčešeme chlupy v břišní partii, v podpaží a na nohách. Nejprve se soustřeďujeme na pečlivé odstranění jakéhokoliv náznaku vytváření zacuchaných a zplsnatělých chuchvalců srsti. Poté, co je srst na celém těle zbavena všech nežádoucích zámotků, je vhodné ji ještě pročesat hřebenem s dlouhými zuby a naposled znovu hustým drátěným kartáčem.

Srst psa musí být důkladně rozčesána před každým koupáním, které se provádí podle potřeby, rozhodně není vhodné koupání štěňat ve věku do dvou měsíců. Nedoporučuje se ani příliš časté koupání dospělého jedince. Důvod je prostý - každý kontakt kůže s vodou vede k nežádoucímu vysušení pokožky, a to i při použití šetrných přípravků. Proto se omezujeme na koupání nejvíce jednou měsíčně. Stříhání srsti bišonka, aby měl optimální a výstavní vzhled, je celkem náročnou záležitostí, a je mnohdy lepší svého psa svěřit do péče odborníka, který se specializuje na střih bišonků (v jiném případě by mohl být pejsek ostříhán např. "na pudla“, čímž by přišel o žádoucí vzhled).

Zvýšenou péči je třeba věnovat oční oblasti, bišonkům oči často slzí a je nutné denně oblast okolo očí jemně očistit a kontrolovat, abychom zamezili vzniku rezavých skvrn pod očima a hlavně riziku vzniku oční infekce. Srst okolo očí musí být udržována krátká, aby bylo minimalizováno podráždění přerostlými chlupy. Dospělým psům čistíme alespoň jednou týdně zuby speciální zubní pastou určenou pro psy, neboť plemeno inklinuje k zvýšené tvorbě zubního kamene a s tím souvisejících problémů s dásněmi. Každý týden rovněž kontrolujeme vnitřek ucha psa, v případě potřeby vytrháváme přebytečné chlupy a uši čistíme přípravkem k tomu určeným. Pravidelně zkracujeme drápky a zastřiháváme přerostlou srst mezi polštářky na tlapkách.

ZAJÍMAVOSTI

Ve Francii se bišonkovi v minulosti pravděpodobně přezdívalo „barbichon“, což znamená „kozí bradka“. Tento poněkud komický název má patrně přímou souvislost s charakteristickým osrstěním čenichové partie, ale možná odkazuje i na podobnost bišonkovy srsti se srstí mongolské kozy. Prudký pokles popularity bišonka ve francouzských nejvyšších společenských kruzích a jeho přesun do výrazně nuznějších poměrů zapříčinily nejspíše pohnuté události kolem Velké francouzské revoluce.

VÝŽIVA

Bišonek patří mezi plemena drobného vzrůstu, která vyžadují speciální stravu s ohledem na svou velikost a aktuální věk. Dalším faktorem, ke kterému je třeba brát při výběru stravy zřetel, je specifická srst bišonka. Obecně platí, že psi s bíle zbarvenou srstí mohou trpět na zvýšenou citlivost pokožky. Možné podráždění pokožky, které psi řeší často intenzivním škrábáním, může z velké míry ovlivnit i složení přijímané stravy, především vysoký obsah proteinů. Pro toto plemeno je vhodná potrava s nižším obsahem proteinů, než je obvyklých 30% v řadě granulovaných krmiv.

Z hlediska výběru druhu stravy pro našeho psa se nabízí široká škála možností - granulovaná krmiva, konzervované maso či doma připravovaná strava. Dalo by se říci, že co chovatel, to názor na správné stravování psa. Náš primární cíl by měla vždy představovat co nejkvalitnější vyvážená strava pro našeho psa. Nikdy nekupujeme podezřele levné krmivo v běžném supermarketu. I přílišná pestrobarevnost granulí je signálem, že do krmiva byla přidána zbytečná barviva.

Při odběru štěněte je nanejvýš vhodné se podrobně informovat o dosavadním způsobu stravování psíka. Pokud se rozhodneme typ krmiva změnit, činíme tak velmi pozvolna, ideálně v průběhu 3-5 dní, abychom nezpůsobili podráždění křehké trávicí soustavy psa. Toto platí nejen pro změnu krmiva u štěňat, ale u psa v každém věku. Ohledně vhodné stravy přímo pro našeho mazlíčka nám ochotně poradí každý dobrý veterinární lékař. Bišonci bývají občas mlsní, takže je třeba přihlédnout také k adekvátní chutnosti krmiva.

Zdraví

Průměrná délka života: 14 let.

Některá plemena psů mají velké dispozice k rozvoji vážných, zpravidla dědičně předávaných onemocnění. Toto neplatí o bišonkovi, kterého řadíme mezi plemena s relativně dobrou zdravotní prognózou. Přesto můžeme i u bišonka vyjmenovat určitou skupinu chorob, které se u něj vyskytují ve zvýšené míře než ostatní onemocnění. Mezi nejčastěji zaznamenaná onemocnění u tohoto plemene patří: choroby kůže (atopie), oční onemocnění (katarakta), luxace pately, záněty močového měchýře a ledvinové kameny, onemocnění dásní a zubů.

Pokud se u psa vyskytne vážná forma atopie, což je forma alergie, vedoucí u psa k úpornému škrabání, které někdy vede až k narušení pokožky a krvácení, neměl by být tento jedinec uchovněn. Průběh onemocnění je možné zmírnit speciální dietou.

U bišonků může docházet k nadměrnému slzení očí, kterému je třeba věnovat zvýšenou pozornost, neboť v případě zanedbání hrozí riziko rozvinutí do formy závažných plísňových onemocnění či chronických infekcí.

Luxace pately je častým onemocněním malých plemen psů. Čéška, jež tvoří důležitou funkční součást kolenního kloubu, mění při tomto onemocnění patologicky svou polohu a vypadává buď dovnitř či ven. Luxace pately má několik stupňů a při velmi malém postižení si mnohdy ani chovatel u psa nevšimne žádných náznaků problémů. Těžké případy však mohou vést až k ochrnutí psa a je nutné chirurgické řešení.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Klub chovatelů bišonků uvádí jako jeden z nezbytných předpokladů pro uchovnění účast psa na výstavě otevřené, ve třídě mladých či mezitřídě (v rámci dané výstavy musí být udělován titul CAC nebo CAJC), přičemž pes musí dosáhnout hodnocení „výborně“ a fena nejhůře „velmi dobře“. Další podmínkou je úspěšné absolvování bonitace, na které mohou být posuzováni psi starší 13-ti měsíců. Bišonek může být uchovněn ve stáří 15-ti a více měsíců, přičemž platí, že chovnost psa je neomezená a nejvyšší věk chovné feny může být 8 let. Je možno zažádat o výjimečné prodloužení chovnosti feny.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Maltézský psík

Maltézský psík

Maltézský psík vykazuje exteriérovou podobnost s bišonkem hned v několika ohledech. Obě plemena jsou si blízká jak velikostní kategorií, do které spadají, tak rovněž bělostným zbarvením své srsti. Oproti bišonkovi, jenž má jedinečnou vývrtkovitou srst, je ale srst maltézáčka úplně rovná, těžce spadající k zemi. Na hřbetě je uprostřed rozdělena zřetelnou pěšinkou, která se u bišonka nevyskytuje. Maltézský psík bývá zpravidla o něco nižší a má méně souměrnou, celkově protáhlejší postavu než bišonek.

Boloňský psík

Boloňský psík

Poměrně dost těžké může být pro mnoho lidí rozlišit navzájem bišonka a boloňského psíka. Obě plemena jsou hned na první pohled nápadná díky své bílé srsti, mají zároveň přibližně stejnou velikost a dobře vyváženou tělesnou konstituci. Boloňský psík má ale ve srovnání s bišonkem postavu naprosto kompaktní a zcela kvadratickou. Jeho srst není vývrtkovitá jako u bišonka, připomíná spíše afro. Boloňský psík je klidnější a více uzavřené povahy než čilý a extrovertní bišonek.

Havanský psík

Havanský psík

Dnes poměrně vzácné plemeno vzniklo šlechtěním boloňského psíka s malým pudlem či maltézáčkem. S bišonkem je toto plemeno velikostně velmi podobné. Srst havanského psíka ovšem nemusí být čistě bílá, kromě stříbrné se připouští také smetanová, zlatá, modrá a dokonce černá varianta. Srst je zároveň velmi hustá, otevřená, vlnitá či kudrnatá. Nevytváří typickou vývrtkovitou strukturu jako u bišonka.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Temperamentní pes drobného vzrůstu, hrdého nesení hlavy a živého výrazu v očích, vyznačující se typickou srstí bílého zbarvení, velmi načechranou a dlouhou, vývrtkovitého tvaru, jež charakterem připomíná specifické osrstění mongolské kozy.

Pozn. k výšce

Maximální výška 30 cm. Preference nižší výšky v kohoutku.

Pozn. k hmotnosti Není standardem stanovena.
Srst:

Hedvábná, značně jemná, dorůstající délky 7 – 10 cm, typického vývrtkovitého tvaru, nadýchaná a volná. Nesmí být zapletená ani úplně hladká. Povoleny jsou menší úpravy pouze v oblasti tlapek a čenichu.

Zbarvení:

Zcela bílá.

Kůže:

Tmavého zbarvení.

HLAVA

Velikostně vyvážená vzhledem ke stavbě celého těla.

MOZKOVNA

Větší délky než tlama.

Lebka:

Ačkoliv nadýchaná srst vytváří kulatý dojem lebky, je ve skutečnosti spíše plochá.

Stop:

Není zřetelný. Nosní houba musí být zaoblená, černá a lesklá.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Adekvátně tvarovaná, nikoliv špičatá, ale ani příliš robustní a těžká.

Pysky:

Přilehlé a tenké, dolní pysk je kompletně překryt, není nikterak převislý, robustní a povadlý. Pigmentace černá.

Čelisti, zuby:

Nůžkového skusu.

Líce:

Méně osvalené, plochého tvaru.

Oči:

Co nejtmavšího zbarvení, kulatého tvaru, bystrého výrazu. Mandlovitý tvar je nežádoucí. Nejsou příliš vystouplé, bělmo není viditelné.

Víčka:

Tmavá.

Uši:

Spíše okrouhlého tvaru, bohatě osrstěné. V klidovém stavu jsou svěšené v bezprostřední blízkosti hlavy, při vzrušení směřují vpřed. Na rozdíl od pudla nedosahují až k nosní houbě psa a nejsou tak široké.

KRK

Výrazné délky, nesen se vznešeností a hrdostí. Patrné je pozvolné rozšíření směrem od mozkovny k plecím. Délka krku je přibližně shodná s třetinou délky trupu.

TRUP

Bedra:

Mohutná a dobře osvalená, značné šíře, jemně klenutá.

Záď:

Charakteristické je nepatrné zaoblení zádové partie.

Předhrudí:

Vyznačené.

Hrudní koš:

Hrudník široký a adekvátně vyvinutý, s dobře patrnou hrudní kostí.

Břicho a slabiny:

Slabiny vytažené k břichu.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Rovné, svislé, gracilní.

Plece:

Nejsou vystouplé. Šikmo postavené. Délka se zhruba shoduje s délkou nadloktí.

Nadloktí:

Dosahuje délky cca 10 cm, není odstáté od trupu.

Lokty:

Bez vybočení.

Zápěstí:

Rovná při pohledu z přední strany, mírně skloněná při pohledu ze strany. Nedosahují velké délky.

Tlapy hrudních končetin:

Silné a šlachovité, preferována je černá barva drápů.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Opatřené širokými a svalnatými stehny. Pánev značné šíře.

Stehna:

Široká, mocně osvalená, v šikmém postavení.

Hlezno:

Více zaúhlené než u pudla.

Tlapy pánevní:

Silné a šlachovité, preferována je černá barva drápů.

OCAS

Nesený vysoko nad hřbetem, posazení je však o něco nižší než úroveň hřbetu, není kupírován. Zatočení ani jakékoliv položení na hřbetě není žádoucí, ovšem dlouhá srst spadající až na hřbet je povolena.

přečteno: 32 210x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
80%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...