topovat ověřit
Maltézský psík

Maltézský psík

Maltese
100%
Další pojmenování: maltézský pinč, maltézský bichon, maltézan, maltézáček
Maltézský psík

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 1 - Bišonci a příbuzná plemena
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 65
Of. zkratka plemene v ČR: MA
Země původu: Středozemí
Patronát Itálie
Vznik plemene: starověk
Průměrná délka života: 14 - 15 roků
Původní využití: Společenský pes
Využití dnes: Výstavní pes, Dekorativní pes, Domácí mazlíček, Společenský pes
Kluby v ČR:

Českomoravský klub chovatelů maltézských a boloňských psíků ČKCHMaBP)

Moravskoslezský klub maltézských a boloňských psíků (MKMaBP)

VARIETY PLEMENE Maltézský psík

U tohoto plemene se nevyskytují různorodé variety.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Existuje několik rozličných teorií o vzniku pojmenování tohoto plemene. I když se nejvíce nabízí odvození názvu od jména ostrova Malta, název je zřejmě odvozen od starověkého výrazu, kterým byl ve své době označován současný dalmatský ostrov Mljet. Další, značně pravděpodobnou možností, je odvození pojmenování od slova „malat“, jež je semitského původu a bylo používáno jako obecné a hojně frekventované označení útočiště či přístavu.

Taktéž přesný původ maltézského psíka je do jisté míry zahalen tajemstvím. Maltézáček patří mezi vůbec nejstarší psí plemena na světě. Mezi jeho předky patřili patrně ovčáčtí psi z oblasti dnešního Řecka, kteří měli asijské kořeny. Předchůdci dnešního maltézského psíka se později rozšířili do celé středozemní oblasti v rámci mohutné řecké expanze. V přímořských oblastech byli používáni jako užiteční lovci potkanů. Zároveň jsou k dispozici četné doklady o společenském využití maltézáčka již v nejdávnějších časech. Napříč staletími byli maltézští psíkové nadmíru ceněnými společníky příslušníků těch nejvyšších vrstev.

O celosvětově populární podobu plemene se zasloužili drtivou měrou angličtí chovatelé, ačkoliv patronát nad tímto plemenem drží v současnosti Itálie. Na území Velké Británie se maltézáček dostal již s římskými vojsky krátce před počátkem našeho letopočtu. Patřil mezi první vystavovaná plemena psů. Ve výstavních kruzích novodobého charakteru se objevil již v roce 1862. Tehdy byl prezentován ve Velké Británii. V roce 1877 byl poprvé vystavován také na území USA.

POVAHA

Maltézský psík je jednou z největších stálic mezi společenskými plemeny. Tento sněhobílý drobný pejsek, jenž působí hrdým a vznešeným dojmem, je velmi inteligentní a vnímavý. Značně citlivě reaguje na hrubost a příkré zacházení, obojí je pro něj zdrojem strachu a úzkosti. Maltézáček si vytváří silné citové pouto ke svému pánovi a jeho rodině, aby byl spokojený a vyrovnaný, potřebuje hodně lásky a něhy. Je to mazlivý pes, který má kladný vztah k dětem. Ty se k němu však nesmí chovat prudce. Pokud je maltézský psík frustrovaný, může se stát značně popudlivým, nervózním a reagovat i na drobné podněty, jež mu nejsou vhod, značně podrážděně. To platí rovněž o kontaktu s ostatními zvířaty. Je spolehlivým hlídačem a k cizím lidem se chová někdy nedůvěřivě.

POHYB

Ačkoliv to tak díky jeho šlechtěnému a noblesnímu vzhledu možná nevypadá, je maltézáček energický a živý psík, který si s obrovskou radostí užívá rozpustilé hry a časté procházky. Někteří maltézští psíci se účastní i agility a přináší jim to nemalé uspokojení. Tento pes je ale v tomto ohledu značně přizpůsobivý, vystačí si i s menší pohybovou aktivitou a minimem prostoru. Hodí se tak pro méně fyzicky zdatné chovatele, naopak není vhodný pro aktivní sportovce.

PÉČE

Maltézáček je učenlivý a svému pánovi hluboce oddaný pes, který je zpravidla vychováván bez větších obtíží. Přihlédnuto musí být k jeho sklonům k plachosti a jisté přecitlivělosti, výcvik musí být veden jemně a trpělivě, bez přílišné ráznosti. Toto plemeno není v žádném případě určeno pro chov venku, pes musí být umístěn v bytě či v domě. Vzhledem k povaze srsti je maltézský psík značně choulostivý na nepřízeň počasí. Nesmí prochladnout a nežádoucí je pro jeho osrstění i pouhé zmoknutí.

Srst maltézáčka vyžaduje pečlivou a intenzivní péči, a to zejména v případě výstavních jedinců, kteří musejí mít srst v prvotřídní kondici a maximálně dlouhou. Řada chovatelů nechává své maltézské psíky ostříhat, jednak z vlastní pohodlnosti, ale zejména pro lepší pohyblivost a volnost samotného psa. Tím je maltézský psík připravován o svůj výjimečný plemenný znak.

Každodenní česání a kartáčování srsti je nutné hlavně v období, kdy u maltézáčka dochází k výměně štěněčí srsti za dospělou. Později není sice nezbytné, ale nanejvýš vhodné. Srst musí být ošetřena tak často, aby se zamezilo zacuchávání a vytváření smotků a žmolků. A právě každodenní vyčesávání zajistí odstranění uvolněné srsti nejlépe a bez problémů. Na vysušenou srst se používá speciální olej, v případě výstavního psa je adekvátně promaštěná srst natáčena na měkké natáčky a pes je koupán v mnohem kratších časových intervalech, dokonce až jednou týdně. Nesmí být opomíjena každodenní pozornost věnovaná srsti v očním okolí, kterou je vhodné jemně očistit.

ZAJÍMAVOSTI

Skvostný zevnějšek maltézského psíka fascinoval v každém historickém období. Chov maltézáčka býval v průběhu starověku a středověku vysoce prestižní záležitostí. Maltézáček žil dlouhou dobu obklopen tím největším přepychem a luxusem. Zástupci tohoto plemene dělali společnost nejurozenějším dámám, které si je hýčkaly a věnovaly jim obrovskou pozornost. Ve starověkém Řecku měli pejsci vlastní ošetřovatele a byly jim připisovány léčivé schopnosti. Ve středověku byli tito psíci chováni na královských dvorech a stali se inspirací pro mnohé umělce, ať už v literárním nebo malířském projevu. Jejich okouzlující podoba a výjimečnost tak byla zachycena v opěvných verších i na plátnech obrazů, kde doprovází nejvýznačnější panovnice své doby.

VÝŽIVA

Při volbě krmiva pro maltézského psíka je třeba se striktně řídit momentálním věkem a velikostí psa. Při odběru štěňátka je důležité respektovat, na co bylo štěně zvyklé u původního chovatele, a případnou změnu krmení provádět pouze velmi zvolna. Výrobci krmiv dnes nabízejí mnoho alternativ v oblasti výživy malých plemen, mezi která maltézáček patří. Některá krmiva poskytují svým složením (obsah fosfátů sodíku) jistou prevenci při potížích se zubním kamenem. Výběr kvalitního krmiva přesně na míru zajistí adekvátní přísun potřebných živin v každé životní periodě.

Zdraví

Průměrná délka života: 14 – 15 let.

Maltézský psík se obvykle dožívá vysokého věku. Navzdory křehkému vzhledu, který navozuje dojem vysoké zranitelnosti, se totiž jedná o v zásadě zdravé plemeno. Přesto inklinují maltézáčci k některým onemocněním ve zvýšené míře. Mezi častěji zaznamenané zdravotní potíže u maltézského psíka patří luxace pately. Tento zdravotní problém je ostatně typickým neduhem, jenž postihuje malá plemena psů. Maltézský psík trpí hojně na onemocnění očí (od silného slzení po progresivní retinární atropii), kterým je proto třeba věnovat zvýšenou, intenzivní péči. Další zranitelnou oblastí je ústní dutina (riziko nemocí zubů a dásní).

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Řádně uchovněni mohou být pouze psi, kteří jsou kladně ohodnoceni při bonitaci a účastní se předepsaného počtu výstav s odpovídajícím hodnocením. Bonitace probíhá zpravidla třikrát ročně a může na ni být přihlášen pes starší 12-ti měsíců. Mezi závažné exteriérové vady, které vedou k vyřazení, patří: Podkus, skvrny na rohovce, kompletně depigmentovaná oční víčka či nosní houba, jiné zbarvení nosní barvy než černé, zvlněná či kadeřavá srst, jiné než požadované zbarvení srsti včetně různých skvrn, výrazně nestandardně tvarovaná hlava.

 

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Bišonek

Bišonek

Příbuzný bišonek se podobá maltézskému psíkovi velikostí svého vzrůstu a díky světlé barvě srsti. Oproti maltézáčkovi je ale jeho srst zvlněná do charakteristického vývrtkovitého tvaru. Také tělesnou konstitucí se bišonek hned v několika podstatných ohledech liší. Jeho postava je o trochu vyšší a celkově souměrnější než u maltézského psíka s protáhlejším tělem.

Boloňský psík

Boloňský psík

Rovněž vzhled zástupců boloňského psíka může vyvolat pochyby ohledně určení příslušnosti ke konkrétnímu plemeni a způsobit jeho mylné zařazení mezi maltézáčky. Boloňský psík má ovšem rozdílný charakter srsti, která je v tomto případě chomáčkovitá a výrazně nadýchaná. Stavba těla je navíc zcela kompaktní.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Malý pes vyznačující se poměrně dlouhým tělem, jež je porostlé výrazně dlouhou srstí bílé barvy. Hlava je nesena elegantně, s hrdostí a ušlechtilostí.

Důležité proporce:

Celková délka těla je o cca 38% vyšší než kohoutková výška psa.

Poměr délky hlavy a kohoutkové výšky činí 6:11.

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 23 cm tolerance: +2 cm, -2 cm
fenky: 21,5 cm tolerance: +1,5 cm, -1,5 cm
Hmotnost:
psi 3,5 kg tolerance: +0,5 kg, -0,5 kg
fenky: 3,5 kg tolerance: +0,5 kg, -0,5 kg
Srst:

Velmi hustá srst bez podsady, výrazně dlouhá všude na těle, těžká, dobře patrného lesku a záře. Zcela rovná, bez náznaků kadeření či vlnitosti. Chomáčky jsou přípustné pouze na hrudních končetinách směrem od loktů dolů a na pánevních končetinách od kolen dolů. Délka srsti na trupu by měla být delší než je kohoutková výška psa. Srst je značně dlouhá i v oblasti hlavy. Osrstění ocasu by mělo směřovat k jedné straně těla a délkou dosáhnout až k hleznu.

Zbarvení:

Barva čistě bílá, barevné znaky jsou nepřípustné. Povolen je slonovinový nádech. Jemně oranžový nádech je rovněž povolen, ale je posuzován jako vada.

Kůže:

Těsně přilehlá, s černými pigmentovými skvrnami. Především v oblasti hřbetu se mohou vyskytovat skvrny vínově červené.

HLAVA

Mezocefalického typu. Široká, přičemž šířka nepatrně převyšuje polovinu její délky.

MOZKOVNA

Lebka:

V horní partii plochá, s nevýrazným týlním hrbolem. Celkově je lebka delší než tlama. Šířka jařmových oblouků je shodná s délkou hlavy.

Nadočnicové oblouky:

Solidně vyvinuté.

Čelová rýha:

Není viditelná.

Stop:

Velmi zřetelně vyjádřen. Nosní houba je výrazná, zaobleného tvaru a musí být černého zbarvení.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Délka tlamy je o více než polovinu menší než délka hlavy. Oblast pod očima je zřetelně vyznačena a má hloubku o pětinu menší než délku. Po stranách je tlama rovnoběžná. Při pohledu z přední strany nesmí mít kvadratický vzhled.

Pysky:

Černého zbarvení, při pohledu z přední strany je jasně viditelné tvarování horních pysků do otevřeného oblouku. Horní a dolní pysky na sebe dobře navazují.

Čelisti, zuby:

Čelisti jsou gracilní, dobře propojené. Spodní čelist nevystupuje ani neustupuje. Zuby nůžkového skusu jsou jasně bílé, dobře vyvinuté a navzájem přizpůsobené.

Oči:

Spíše větší a okrouhlé, nepatrně vystupující, tmavě okrové barvy a bystrého výrazu. Nesmí být hluboko zapadlé. Při pohledu z přední strany nesmí vystupovat oční bělmo.

Víčka:

Dobře přilehlá, okraje víček jsou černé.

Uši:

Vysoko nasazené, trojúhelníkového tvaru, přiléhající a svěšené, nepříliš pohyblivé z důvodu výskytu bohaté a těžké srsti. Šířka uší tvoří asi třetinu jejich délky.

KRK

Nesený vzhůru, zátylek je jasně patrný i přes hojné osrstění. Délka krku tvoří cca polovinu kohoutkové výšky psa. Absence jakékoliv povolené kůže.

TRUP

Horní linie:

Rovná.

Kohoutek:

Nepatrně zvýšený nad úroveň hřbetní linie.

Hřbet:

Délka hřbetu činí cca 65% kohoutkové výšky psa.

Bedra:

Solidně osvalená.

Záď:

Dlouhá a široká, pouze nepatrně se svažující.

Hrudní koš:

Hrudník je prostorný, dostatečně hluboký, dosahující k loktům. Obvod hrudníku je o mnoho větší než výška v kohoutku (2/3 výšky). Žebra jen jemně vyklenutá.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Přilehlé k tělu, rovné a rovnoběžné. Jemnější než pánevní končetiny.

Rameno:

V poměru ke střední rovině těla téměř zcela kolmo posazené.

Nadloktí:

Větší délky než rameno, V horní části přilehlé k tělu, podélně skoro rovnoběžné se střední rovinou těla.

Lokty:

Rovnoběžně postavené.

Předloktí:

Relativně silných kostí, jen málo zřetelně osvalené. Menší délky než pažní kost, Kolmé a rovné.

Přední nadprstí:

Vertikální.

Tlapy hrudních končetin:

Kulatého tvaru, uzavřené, opatřené klenutými prsty. Polštářky jsou černé, stejně jako drápky (ty musejí být alespoň tmavého zbarvení, pokud nejsou zcela černé).

PÁNEVNÍ KONČETINY

Silných kostí, při pohledu ze zadní strany jsou kolmé.

Stehna:

Solidně osvalená, s konvexním zadním okrajem. Rovnoběžně postavená ke střední rovině těla. Směrem dolů sešikmená ve vztahu k vertikále. Hojně osrstěná.

Nárt:

Vzhledem k podložce kolmý.

Tlapy pánevní:

Kulatého tvaru, uzavřené, opatřené klenutými prsty. Polštářky jsou černé, stejně jako drápky (ty musejí být alespoň tmavého zbarvení).

CHODY PSA

Pohyb je volný a vyrovnaný, vedený krátkými, avšak svižnými kroky během poklusu.

OCAS

Silný u kořene, jemný v zakončení. Délka ocasu tvoří cca 60% kohoutkové výšky. Nasazen v úrovni zádě. Nesen v jedné obloukové linii, jemně zahnutý, konec ocasu je zatočen nad hřbetem. Pokrytý hodně dlouhou a hustou srstí, spadající k jedné straně těla, dosahující až k hleznům.

přečteno: 13 886x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
100%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...