logo
porovnání velikostí
Pes vhodný ...
pro začátečníky
Pes vhodný pro začátečníky

Některá plemena se dají jednodušeji vychovat, a proto se hodí i pro naprosté začátečníky, kteří nikdy neměli psa. Existují ovšem i psí plemena, jejichž výcvik je obtížný, a proto potřebují zkušeného pána, protože začátečník by mohl napáchat ve výchově mnoho škod. 

Toto plemeno je vhodné pro lidi, kteří vědí, co péče o psa obnáší a ideálně mají již předešlou zkušenost s výchovou či výcvikem.

do bytu
Pes vhodný do bytu

Do bytu se hodí zejména malá a střední plemena. I někteří ze zástupců větších psů mohou být v bytě spokojeni za předpokladu, že jim poskytnete dostatek pohybu. Ale je nutné počítat s častějším úklidem kvůli nepořádku, který takový pes způsobí.

Plemeno můžete chovat v bytě, ale musíte mu dopřát vše, co potřebuje.

pro pobyt venku
Pes vhodný na zahradu

Některá plemena psů se hodí k domu se zahradou a pro celoroční pobyt venku. Potřebují ovšem dostatek pozornosti svého pána a není možné, aby byli celý den zavření v kotci bez jakéhokoliv pohybu. Ven se naopak nehodí zejména malí a krátkosrstí psi.

Tohoto psa můžete přes den nechat venku na zahradě a vlastní boudou nepohrdne, ale bydlet by měl doma.

pro alergiky
Pes vhodný pro alergiky

Vybrat toho správného psa pro alergika není jednoduché. Hypoalergenní pes neexistuje, ale jsou plemena, která mají zvláštní srst, jež obsahuje méně alergenů. Paradoxně se většinou jedná o dlouhosrsté chundelaté psy. Uvažovat lze i o naháčích.

Tento pes se pro alergiky nehodí.

pro seniory
Pes vhodný pro seniory

Pro seniory jsou vhodná plemena psů s klidnější povahou, která se dají snadno vychovat a budou jim dělat společníka při odpočinku i procházce, tedy psi, kteří se přizpůsobí jejich životnímu stylu. 

Toto plemeno není vhodné pro seniory.

k dětem
Pes vhodný k dětem

Někteří psi děti vyloženě milují a nechají si od nich líbit všechno, ti jsou vhodným adeptem na ideálního rodinného psa. Existují ovšem i plemena, která se k dětem příliš nehodí. Zda bude soužití dětí a psů harmonické, záleží především na výchově obou stran. 

Toto plemeno miluje děti a při dobré výchově má s nimi výborný vztah.

k jiným psům
Pes vhodný k jiným psům

Některá plemena jsou velmi přátelská a dobře se snáší s ostatními psy. Skamarádí se i s náhodným kolemjdoucím pejskem na ulici. Jiná jsou v kontaktu s ostatními psy spíše odtažitá, nebo mají v oblibě pouze jedince stejného plemene.

Toto plemeno se s ostatními psy snese, ale vyloženě jejich společnost nevyhledává. Se psy, které zná již dlouho, za předpokladu dobré výchovy vychází.

 

ke kočkám
Pes vhodný ke kočkám

Kočku a psa máme zaškatulkované jako nepřátele. Ne vždy to tak musí být. Existují psi, kteří při dobré výchově mohou mít kočku či jiné domácí zvíře za nejlepšího přítele. Hodně záleží právě na socializaci. Některá plemena se ovšem k žádným jiným zvířatům nehodí zejména kvůli silnému loveckému pudu.

Tento pes se s kočkami dokáže tolerovat, ale vše záleží na výchově.

na psí sporty
Pes vhodný na psí sporty

Existují psí plemena, která se pro psí sporty přímo narodili a milují jakoukoliv aktivitu. Jiná psí plemena se ovšem kvůli tělesné konstituci, horší vycvičitelnosti či povaze pro takové vyžití vůbec nehodí. 

Toto plemeno se pro psí sporty příliš nehodí, budete mu muset vymyslet jinou aktivitu.

na dlouhé tratě
Pes vhodný na dlouhé tratě

Existuje mnoho plemen, která se hodí na delší tratě a budou se svým pánem nadšeně běhat, dělat mu společníka u kola či při dlouhých procházkách. Svou výdrží mohou překvapit někteří malí psi, kteří vás budou rádi doprovázet kamkoliv a navíc jsou skladní.

Tento pes nemá problém ujít i větší vzdálenosti a rád vám bude dělat společníka.

Přizpůsobivost
snáší samotu
Jak pes snáší samotu

Každý pes miluje společnost svého pána. Některá plemena jsou na člověka tak fixována, že samotu snáší velmi špatně a mohou mít dokonce sklony k ničení prostředí. Jiní psi naopak poslušně vydrží čekat, než se jejich páníček vrátí z práce. Hodně záleží také na výchově.

Tento pes při dostatečné výchově vydrží doma sám po nezbytně nutnou dobu.

chladné počasí
Jak pes snáší chladné počasí

Některá plemena kvůli své velikosti či typu srsti nejsou vůbec vhodná do chladného počasí, protože by mohla prostydnout. Jiní psi naopak zimu milují a nemají problém ani s celoročním pobytem venku v kotci.

Tento pes v chladném počasí vydrží, ale raději má vyhřátou postel svého pána.

teplé počasí
Jak pes snáší teplé počasí

Existují psi, kteří zbožňují teplé počasí a jsou schopní se vyhřívat na sluníčku. Musíte je dokonce hlídat a v případě potřeby zajistit, aby šli do stínu. Jiná plemena ovšem preferují chladnější počasí, mohou být i náchylnější na přehřátí a před sluncem se budou schovávat ve stínu.

Toto plemeno teplé počasí vydrží, ale pro odpočinek bude vyhledávat chladnější místo ve stínu.

citlivost
Jak je pes citlivý

Někteří psi jsou velmi citliví a potřebují jemné zacházení a výcvik prostřednictvím pozitivní motivace. Při jejich výchově musíte být důslední, ale ne hrubí. Jiným plemenům naopak nevadí, pokud je okřiknete. Každý pes je ovšem jiná osobnost a vždy záleží na socializaci a výchově. 

Tento pes je velmi citlivý, v některých situacích může působit až přecitlivěle.

Vycvičitelnost
učenlivost
Jak je pes učenlivý

Některá psí plemena jsou velmi učenlivá a vzhledem k tomu se skvěle hodí pro výcvik a psí sporty. U jiných plemen ovšem není ani základní výcvik jednoduchý, protože jsou paličatí a nechtějí jen bezhlavě plnit povely.

Tento pes je velmi učenlivý, má předpoklad pro nějaký psí sport či výcvik.

inteligence
Jak hodně je pes inteligentní

Každé plemeno má jiné přednosti, někteří psi jsou velmi inteligentní a učenliví, díky tomu se hodí na mnohé kynologické aktivity. Jiná plemena naopak vysokou inteligencí neoplývají, nijak jim to ovšem nebrání ve vykonávání pozice vašeho nejlepšího přítele. 

Toto plemeno je velmi chytré.

žvýkací pud
Jak hodně pes rád kouše věci

Jsou psi, kteří milují kousání bot, a proto je nemůžete nechat v blízkosti svých nových bot, protože by je určitě zničili. Jiná plemena o vaše osobní věci či nábytek nejeví zájem a vystačí si se svými hračkami. Záleží na tom, jak budete důslední při výchově psa.

Tento pes má silně vyvinutý žvýkací pud, takže v jeho tlamě může skončit cokoliv má právě na dosah.

lovecký pud
Jak má pes silný lovecký pud

Alespoň malý lovec se nachází asi v každém psovi, jsou ovšem taková plemena, která kvůli této lovecké vášni nemůžete pustit na volno na neoploceném pozemku, protože byste riskovali útěk za zvěří. To, jak pes bude na ostatní zvířata reagovat, můžete částečně ovlivnit i výchovou.

Tento pes nemá sklony k lovu, takže se nemusíte bát jej pustit z vodítka.

štěkání a vytí
Jak hodně pes štěká

Štěkot je pro psy přirozený, každopádně si musíte uvědomit, že celodenní štěkání psa v bytě bude sousedům jistě nepříjemné. Přestože jsou plemena, která štěkají více, tak lze hlasový projev vašeho čtyřnohého mazlíčka ovlivnit i výchovou. 

Toto plemeno je uštěkaností proslulé, každého nově příchozího hlasitě přivítá, ale záleží i na výchově.

energie
Jak je pes energický

Každý pes má jiné množství energie. Některá plemena jsou doslova neunavitelná, i když se budete snažit sebevíc, tak dříve odpadnete vy a váš pes bude mít stále energie na rozdávání. Jiní psi se unaví po klasické procházce, pak se prospí a jsou znovu připraveni na další aktivitu.

Tento pes má mnoho energie, takže mu musíte vymyslet dostatek aktivit, abyste jej unavili.

hravost
Jak je pes hravý

Většina psů je dost hravá, takový aport patří k oblíbené činnosti mnoha plemen. Najdou se ale i takoví psi, kteří budou veškerou hru sledovat z pohodlí svého pelíšku a nezapojí se do ní. Dokonce ani krabice plná hraček tyto typy nezlomí.

Toto plemeno je hravé a rozhodně se s ním nebudete nudit.

hlídač
Jaký je pes hlídač

Jsou plemena, která mají předpoklad být dobrými hlídači, ale pokud chcete, aby opravdu hlídali, tak je vhodné to podpořit výcvikem. Na druhou stranu zejména malá plemena sice nevzbuzují příliš respektu, ale často vás na nově příchozího upozorní štěkotem. Dalším typem jsou psi, kteří každého přivítají bez ohledu, zda je to cizí, nebo známý člověk.

Tento pes může být hlídačem za předpokladu vhodného výcviku.

potřeba cvičit
Jak hodně potřebuje pes cvičit

Některá plemena jsou snadno vycvičitelná, takže jejich výcviku nemusíte věnovat moc času a základní povely se snadno naučí i doma. Jiní psi ovšem potřebují cvičit neustále a hlavně pravidelně, již od štěněčího věku je vhodné navštěvovat cvičák, kde se pes naučí základní poslušnosti a vy, jak jej správně ovládat.

U tohoto plemene je výchova těžší, výcviku je nutné věnovat dostatek pozornosti a nepodcenit ji.

Zdraví a péče
línání
Jak hodně pes líná

Každé plemeno líná, ať již více, nebo méně, ale pokud si pořídíte psa, tak se chlupům nevyhnete. Některá plemena línají pouze v období výměny srsti, jiná pouští chlupy po celý rok. Pokud se rozhodnete pro pořízení takového psa, tak musíte počítat s častějším úklidem.

Tento pes líná hodně, a to i během roku.

slintání
Jak hodně pes slintá

Existují plemena, která jsou proslulá častým slintáním. Většina psů ovšem běžně příliš neslintá a zvýšené produkce slin se můžete dočkat v případě, že konzumujete něco dobrého, co by chutnalo i vašemu čtyřnohému kamarádovi. 

U tohoto plemene se nemusíte bát zvýšené produkce slin.

snadná péče
Jak snadno se o plemeno pečuje

Každý pes má své potřeby, péče o některá plemena je náročnější, a to zejména pokud se jedná o dlouhosrsté psy, kteří se musí každý den vyčesávat. Jiná plemena potřebují ke spokojenosti mnoho pohybu a u dalších může být zase nezbytný výcvik. 

Péče o toto plemeno je snadná.

zdraví
Jak je pes zdravý

S každým plemenem jsou spjaté jiné typické nemoci, které jsou často přenášené geneticky, a proto se do chovu vybírají jedinci, kteří mají v pořádku vyšetření na tyto choroby. Běžnou nemocí se váš pes ovšem může nakazit i v parku při venčení od ostatních psů.

U tohoto psa se mohou projevit některá dedičná onemocnění, ale jinak je to zdravý jedinec.

sklon k obezitě
Jak je pes náchylný k obezitě

Některá plemena psů mají sklony k obezitě, takže jim musíte dopřát kvalitní stravu, dostatek pohybu a nepřekrmovat je. Jiní psi naopak mohou sníst cokoliv a stejně si udrží štíhlou postavu. Je všeobecně známé, že tendence k přibírání na váze se může objevit po kastraci, ale vždy záleží na konkrétním jedinci.

Tento pes je velmi náchylný k obezitě, dopřejte mu dostatek pohybu a hlavně jej nepřekrmujte.

Ostatní
popularita
Jak je pes oblíbený

Na světě existuje mnoho plemen, některá jsou velmi oblíbená a jejich zástupce můžete potkat na každém rohu. Jiná plemena nejsou tak běžná nebo jsou dokonce vzácná. Při výběru psa rozhodně zapátrejte i mezi neznámými plemeny, třeba vás některé z nich osloví.

Toto plemeno je poměrně oblíbené, ale ne každý jej na první pohled pozná.

velikost
Jak je pes velký

Existují miniaturní a naopak i velcí psi. Každé plemeno má svoje klady i zápory. Malí psi jsou skladní, hodí se skvěle i do bytů a navíc mohou všude chodit s vámi. Velká plemena potřebují větší prostor, takže jsou vhodná spíše k domku se zahradou.

Toto plemeno je v dospělosti středně velké.

Bulteriér

Bulteriér

Bullterrier
Další pojmenování: Anglický bulteriér, „bulík“, „psí gladiátor“

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.:
Skupina III. - Teriéři
Číslo standardu: 11
Of. zkratka plemene v ČR: BT, MBT
Země původu: Velká Británie
Vznik plemene: 19. století
Původní využití: Zabíjení krys, psí zápasy
Využití dnes: Flyball, Frisbee, Agility, Coursing, Aktivní pes, Domácí mazlíček, Rodinný pes
Kluby v ČR:

Klub Anglického Bull Terriera (KABT)

VARIETY PLEMENE BULTERIÉR

Kromě klasické variety plemene, u které není nikterak omezena kohoutková výška ani hmotnost, existuje ještě miniaturní bulteriér, jehož výška nesmí přesahovat 35,5 cm. Hmotnostní rozmezí není ani v tomto případě standardem stanoveno. Postava musí být vyvážená.

Standardní bulteriér

Bulteriér - Standardní bulteriér

Miniaturní bulteriér

Bulteriér - Miniaturní bulteriér

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Když byly v roce 1835 v Anglii oficiálně zakázány psí zápasy, neznamenalo to jejich okamžité vymizení. Pro zainteresované osoby to byl až příliš výnosný byznys, pro fanoušky vysoce vzrušující a oblíbená podívaná, které se nebylo jednoduché vzdát. Psí zápasy tak přestaly akorát být pořádány veřejně a byly přesunuty do utajení a ilegality. Aby mohly zápasy probíhat nadále bez povšimnutí úřadů, změnili se jejich hlavní aktéři.

Z praktických důvodů musela krvavá show získat jakýsi „skladnější“ rozměr. Zatímco dříve byly atraktivní zápasy psů s býky a jinými objemnými zvířaty, nyní se museli fanoušci spokojit s podívanou v menším měřítku, která se mohla bez problémů odehrávat v dostatečně zapadlých interiérech. To, co zápasy ztratily ze své hrozivé velkoleposti dané úctyhodnými rozměry štvaného zvířete, bohatě nahradila vyšší dynamičnost a rychlost, typická pro nový druh krutého boje.

Do improvizované arény začaly být vypouštěny krysy, které měl pes za úkol zneškodnit v rekordním čase. V tomto novém klání však dosavadní psí šampioni honosící se velkými rozměry a značnou mohutností pokulhávali, neboť nebyli schopni vyvinout dostatečně překotnou rychlost a obratnost. Novými favority se stávali psi dobře stavění, ale celkově menší a mrštnější. Pro tento účel byl křížen anglický buldok s lehčími typy teriérů, velkou roli sehrál patrně anglický bílý teriér.

Stěžejní zásluhu na vzniku dnešního bulteriéra nese jednoznačně James Hinks, podnikatel z Birminghamu. Předchůdci moderního bulteriéra neboli bulíka se objevili v Anglii již na počátku 19. století. Máme o nich dokonce i hmotné doklady v podobě maleb od několika anglických autorů včetně E. Landseera, po kterém nese pojmenování plemeno blízké známějšímu novofundlandskému psovi. Avšak teprve o několik desetiletí později podnikl Hinks rozhodující kroky, zaměřené na vybroušení doposud dosti opomíjené exteriérové stránky plemene.

V roce 1862 byl bulteriér poprvé představen coby nové plemeno na výstavě v Hinksově rodišti. Bulteriér vzbudil velký rozruch zejména ojedinělým tvarem hlavy, jenž Hinks zakomponoval do první verze standardu již v roce 1850, a u některých přítomných budil pes dokonce zdání přílišné gracilnosti. O opaku se mohli přesvědčit všichni účastníci každého utajovaného zápasu, ve kterém bulteriéři jednoznačně excelovali.

V roce 1887 byl založen Bull Terrier Club. Panují názory, že z důvodu osobní preference bílé barvy James Hinks favorizoval při výběru chovných jedinců bíle zbarvené psy. Jelikož se ukázalo, že bílé zbarvení s sebou za určitých okolností nese vyšší riziko dědičně podmíněných zdravotních neduhů, začaly se ve 20. století prosazovat další barvy. Nedílnou součástí standardu i nadále zůstává důraz na celkovou vyváženost tělesných proporcí psa při současné absenci striktního omezení velikosti psa prostřednictvím úzce vymezeného hmotnostního a výškového rozmezí, obvyklého pro standardy většiny plemen.

POVAHA

Díky svému klabonosému profilu je bulteriér vzhledově naprosto unikátní a nezaměnitelný. Děti si ho občas pletou s legrační miniaturní kravičkou. Někteří dospělí nad ním posměšně kroutí hlavou, co že je to za podivného a zdeformovaného psa. U jiných lidí vzbuzuje bulteriér a priori strach a obavy, prohloubené negativní kampaní v médiích a opakovaným odkazováním na jeho původní využití v aréně. Patří bohužel mezi psí plemena, která mají kromě skalních obdivovatelů rovněž řadu odpůrců.

Jako důsledek jedinečně kombinovaného odkazu buldočích a teriéřích předků koluje tomuto psímu dobrodruhovi v žilách pestrý koktejl těch nejlepších psích vlastností, stejně jako drobná špetka nešvarů, typických pro výchozí plemena. Pravý bulteriér je tedy zdravě sebevědomý, otevřený, odvážný, bystrý a zvídavý. Stejně jako buldok je to silák, který si čas od času i rád zalenoší. Zároveň je mu vlastní horlivost, ostražitost, velká touha po akci a tvrdohlavost hodná pravého teriéra.

Vůči svému pánovi bývá bulík zpravidla nesmírně oddaný. Špatně snáší odloučení od své rodiny. Je všestranným společníkem, ale nejraději má, když se něco děje. Z velké nudy si dokáže najít vlastní zábavu a má sklony k destruktivnímu chování. Je velmi hravý a přátelský k dětem, menším však může při hře nechtěně ublížit vzhledem ke své robustní konstituci, „vlastní“ děti může mít tendenci chránit před cizími, pokud má pocit, že jsou v nebezpečí. Proto by měl jakýkoliv jeho kontakt s dětmi být vždy bedlivě monitorován dospělou osobou, kterou pes respektuje.

Co se týče vztahu zástupců tohoto plemene k ostatním psům a jiným zvířatům, poměrně rozšířená představa bulteriéra jako psa lačnícího nedočkavě po boji je mylná. Dobře vychovaný a socializovaný bulteriér nemá zapotřebí samovolně napadat jiná zvířata. Obecně se ale nedoporučuje chov dvou jedinců stejného pohlaví. Je-li bulteriér vyprovokován ke rvačce, dokáže být drsným protivníkem s neúprosným skusem čelistí a velkou touhou po přemožení protivníka, která je dána jeho vrozenou souteživostí. Navíc má schopnost dobře snášet vlastní bolest. Důsledný výcvik je naprostou nezbytností pro zajištění perfektní ovladatelnosti psa i v takové situaci, kdy bude čelit lákavé výzvě od neprozřetelného provokatéra.

POHYB

Stejně jako je důležité zaměstnat bulteriérovu činorodou mysl, musíme brát zřetel na to, že bulteriér není žádný kavárenský povaleč ze psí říše. Pohodlné místo na vyvýšeném křesílku sice ocení s velkým povděkem a dokáže si ho požitkářsky užít, jeho svalnatá postava však potřebuje především každodenní aktivní vyžití. Bulteriér se proto nejlépe zabydlí u aktivního pána nebo aktivní rodiny, ideálně s odrostlými dětmi, pro které sport není cizí slovo a outdoorové aktivity patří mezi jejich nejoblíbenější hobby.

Každodenní pravidelné venčení včetně jedné aktivní hodinové procházky by mělo být naprosto samozřejmostí. Bulteriér je jako malé dítě, jež potřebuje neustále zabavit. S tím rozdílem, že většina bulíků zůstává až neuvěřitelně hravá a zvídavá po celý život. Jejich významnou předností je velká všestrannost, co se pohybového potenciálu týče. Majitel bulteriéra se tak může se svým čtyřnohým svěřencem směle účastnit širokého spektra kynologických sportů.

K nejvíce vyhledávaným sportovním disciplínám patří v současnosti agility, coursing, dogtrekking, flyball, dogfrisbee, ale i dogdancing. Skvělou a pro praktické užití v každodenním životě nadmíru užitečnou volbou je výcvik poslušnosti, obedience či sportovní výcvik, vzhledem k jisté tvrdohlavosti bulteriéra se ale jedná o velkou výzvu nejen pro psa, ale zejména pro jeho majitele. Bulteriér se může dobře uplatnit i při pachových či dokonce speciálních záchranářských pracích, kdy dostává zasloužený prostor jeho dobrý čich. V České republice existuje i několik bulteriérů, kteří úspěšně složili canisterapeutickou zkoušku.

PÉČE

Pečovat o srst bulteriéra je dosti snadné. Postačí psa průměrně jednou za týden vykartáčovat nejlépe gumovým kartáčem. Pokud chcete minimalizovat výskyt uvolněných chlupů různě po bytě, častějším kartáčováním rozhodně nic nezkazíte. V období línání je ideální vyčesávat starou srst každý den. U bulteriéra není žádoucí časté koupání, s ohledem na zvýšenou citlivost jeho kůže. Kosmetické přípravky mohou způsobit podráždění pokožky, je-li koupání nutné, nejčastěji kvůli tomu, že se pes v něčem nevábném vyválel, šetrnější očistu lze provést za pomoci suchého šamponu.

Nejen srst psa vyžaduje naši pravidelnou péči. Také o chrup našeho psího parťáka je třeba vzorně pečovat a chránit ho pravidelným čištěním před zubním kamenem, který může v pokročilém stadiu psa o zuby dokonce i zcela připravit. Možností je více a lze je libovolně kombinovat. Stačí se informovat u veterinárního lékaře a v dobrém obchodě s potřebami pro domácí mazlíčky. Denně bychom měli psovi velmi jemně a šetrně očistit oční okolí navlhčeným vatovým tamponem. Hlavně bíle zbarveným jedincům se pod očima velice rychle vytvoří nevzhledné hnědé skvrny, nevěnujeme-li očím dostatečnou pozornost. Stejně tak hrozí nebezpečí vzniku zánětu zevního zvukovodu psa, jestliže se do ucha dostanou nečistoty ve velkém množství a my budeme tento fakt přehlížet. Alespoň jednou týdne uši bedlivě zkontrolujeme. Drápky psa udržujeme optimálně dlouhé.

ZAJÍMAVOSTI

V Juneau, hlavním městě Aljašky, stojí v přístavišti, hned u cedule vítající nově příchozí do města, decentní socha psa. Charakteristický tvar hlavy už z dálky napovídá, že se jedná o bulteriéra. Umělecké zpodobnění zachycuje fenku Patsy Ann, která se narodila v roce 1929 v Oregonu, ale v Juneau na Aljašce prožila téměř celý svůj život. Umístění sochy této pozoruhodné fenky hned u uvítací cedule není náhodné, ba přímo naopak, má přímo symbolický význam.

Toto místo bude bílé bulteriérce Patsy Ann patřit už navždy. Právě tady trávila Patsy Ann hodiny, dny, měsíce a roky svého života vytrvalým vítáním připlouvajících lodí. S předstihem bezpečně a neomylně poznala, kdykoliv se loď přibližovala do přístaviště, a to navzdory tomu, že trpěla hluchotou. Fenka si brzy získala srdce obyvatel Juneau. Za svého života si vysloužila od úřadujícího starosty města titul „oficiálního vítajícího města Juneau“.

Patsy Ann se stala i miláčkem turistů. Byla možná jedním z nejvíce fotografovaných psů na světě. Toho, kdo zavítal ve 40. letech 20. století na Aljašku, jistě okouzlilo mnohé v této impozantní krajině. Některým ale utkvěl v paměti navždy nejvíce obrázek skromný, ale neskonale dojemný. Postava věrného bulteriéra, jenž nedočkavě vyhlížel přibližující se plavidlo, aby s nadšením a radostí, kterou dokážou projevit vůči člověku jedině psi, přivítal každého příchozího.

VÝŽIVA

Vyvážená strava je nezbytným předpokladem pro správný vývoj a zdraví každého psa. Druh krmiva volíme vždy na základě velikosti a stáří našeho mazlíčka. Ať už se jedná o štěně, dospělého jedince nebo staršího psa, vyplatí se každopádně vždy volit co možná nejkvalitnější krmivo na trhu. Nadměrně šetřit na potravinách se zkrátka nevyplatí nejen u lidí, ale také u psů. Vyhýbáme se podezřele laciným granulím či konzervám. Stravu pro psa je možné připravovat z čerstvých surovin přímo v naší kuchyni. V takovém případě výchozí suroviny obměňujeme, vždy vynecháme sůl a jakékoliv koření, a nastudujeme si pečlivě, jaký poměr živin náš pes aktuálně potřebuje. Vytvořit adekvátní krmnou dávku vlastními silami je dost obtížné. Proto se v současné době spoléhá většina majitelů psů na krmiva granulovaná. V poslední době získává stále větší popularitu také BARF, krmení psa syrovým masem, kostmi a zeleninou. Bulteriér může mít sklony k obezitě, k tomu je nutné při sestavování jídelníčku přihlédnout.

ZDRAVÍ

Průměrná délka života: 10 - 14 let.

Většina zástupců plemene bulteriér má, za předpokladu poskytnutí odpovídající péče ze strany chovatele, velkou šanci dožít se vysokého věku bez závažných zdravotních komplikací. Avšak stejně jako u ostatních psích plemen, také u bulteriéra se vyskytují některá oněmocnění v průměru častěji než ostatní. Určité choroby lze ale v dlouhodobém horizontu jistou měrou ovlivnit zodpovědným výběrem chovných jedinců, což skýtá vyhlídky na zlepšení zdravotní kondice napříč celým plemenem do budoucna.

Mezi fatální zdravotní problémy, které představují pro chovatele bulteriérů jednoho z největších strašáků, patří hned dvě onemocnění ledvin: polycystická ledvina a hereditární nefritis. Obě tyto choroby jsou neléčitelné, v současné době je lze pouze diagnostikovat a snažit se následně minimalizovat jejich dopady. Úskalí a zákeřnost těchto nemocí pro budoucí chov tkví v tom, že se mohou u daného zástupce plemene rozvinout až později, v jeho dospělém, produktivním věku. Každý pes musí být proto před zařazením do chovu podroben důkladnému vyšetření.

Štěně bulteriéra se může narodit s vrozenou vadou srdce, podmíněnou dědičně. Ta má následně určitý vývoj souběžně s tím, jak srdce spolu s celým tělem psa mohutní a roste. Závažnost srdečních potíží variuje, některé z nich svého nositele nikterak neomezují a nevyžadují ani žádný monitoring, jiné mohou být pro zdraví psího pacienta velmi rizikové a musí být proto pečlivě sledovány a korigovány speciálními medikamenty. U bulteriérů se v některých případech objevuje i hluchota, vázaná za určitých okolností na bílé zbarvení. Tento hendikap pochopitelně představuje významné omezení plnohodnotného života psa. Zejména, jsou-li postiženy obě uši.

Bulteriér může trpět i kožními problémy různého charakteru, přičemž platí, že o něco vyšší riziko rozvinutí tohoto druhu potíží hrozí bíle zbaveným jedincům. U zástupců plemene se vzácně vyskytuje také tzv. spinning, který se poprvé projevuje nejčastěji okolo stáří šesti měsíců. Přihlížejícího majitele v blažené nevědoucnosti může důsledek choroby v první chvíli pobavit, neboť se u psa projevuje urputným pronásledováním vlastního ocasu. Těžké případy přitom vedou až k odmítání potravy a musí být řešeny farmakologicky. Mezi další u bulteriéra zaznamenáné choroby patří luxace pately, snížená funkce štítné žlázy, především u minibulteriéra luxace čočky.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Pokud se rozhodnete pro bulteriéra, můžete se spolehnout, že se s ním rozhodně nebudete nudit. Jeho zvídavost a nadšení pro vzrušující objevování nových světských potěšení je přímo nakažlivá. Má rád zábavu a je pro každou rošťárnu. Neposkytne-li mu ale vhodné vyžití jeho pán, bulteriér si najde nějakou aktivitu velice rychle sám. Ovšem jen výjimečně se jedná o činnost, která majiteli psa udělá radost. Znuděný bulteriér dokáže, stejně jako někteří zástupci jiných psích plemen ve stejné situaci, vzít zavděk zařízením bytu, které umí velice rychle změnit k nepoznání. Nesnáší dlouhé odloučení, a proto není vhodný pro někoho, kdo by s ním mohl trávit jen minimum času a ponechával ho celé dny opuštěného.

Nejen kvůli špatné snášenlivosti samoty, ale rovněž s ohledem na bulteriérovu krátkou srst a nevelkou odolnost proti prochladnutí při nižších venkovních teplotách, je vhodné jeho umístění uvnitř domu nebo bytu. Naprostý ideál představuje rodinný dům se zahradou, kde má bulteriér během dne větší prostor pro svoje hrátky a dovádění. Za předpokladu, že mu bude věnována dostatečná pozornost a pravidelné množství pohybu se bulteriér výborně zabydlí i v menším bytě, kde bude šťastný díky blízkému sepětí se svými milovanými lidmi. Nejlépe se mu bude spát v měkkém pelíšku, který ho ochrání proti nepříjemným otlakům.

Každý majitel bulteriéra by měl svému psovi nastavit jasná pravidla a prosazovat jejich dodržování důsledně a trpělivě nejlépe hned od prvního dne s novým členem domácnosti. To je pro chovatele často těžký oříšek, vždyť malí bulteriéři dokáží být tak rozkošní, že jim je těžké něco odepřít. Jenže právě v brzkém věku psa se formují nejzákladnější kameny vzájemného vztahu mezi člověkem a jeho psem. Bulteriér je značně chytrý a mazaný, jakmile najde byť jen drobnou trhlinku v nastoleném řádu, dokáže ji bravurně využít po svém. Nepatří mezi psy, kteří poslouchají svého psa jako hodinky, na to je bulteriér až moc velký individualista. S tím je třeba počítat při výcviku počítat a nesnažit se v žádném případě psa jakkoli násilně a hrubě zlomit. Jeho již tak poměrně umíněná hlava by se tím akorát nadobro zatvrdila a vztah mezi pánem a jeho psem by byl závažně poškozen.

Jak již bylo naznačeno při zevrubném popisu bulteriérovy povahy výše, nejlepší start pro budoucí dobré vzájemné kontakty s jinými psy představuje důkladná socializace, s kterou je nutné začít od nejútlejšího věku psa. Naprostou samozřejmostí by mělo být pozvolné seznamování štěněte se psy z okolí. Štěně bulteriéra se bude nejspíš s typickým seběvědomím, bez náznaku jakékoli bázlivosti, zvědavě očuchávat i s o mnoho většími psy. Ale pozor, štěně by mělo přijít do kontaktu jen s takovými psy, o kterých víme, že nejsou na jiné psy agresivní. Negativní zkušenost v citlivém a zranitelném štěněčím období by mohla psa nehezky poznamenat.

Skvělou volbu z hlediska socializace představuje návštěva kvalitního výcviku pro štěňata, kde se pes setkává s pejsky svého věku a jakékoli nežádoucí chování je řešeno za pomoci odborného trenéra. Na většině takových akcí si můžou štěňata také vzájemně pohrát, přičemž se skrze hru učí vzájemné interakci, správným reakcím a porozumění i jen nepatrných signálů v psí řeči. Později je vhodné pokračovat návštěvou dalších kurzů, po dosažení pohlavní dospělosti se můžou při kontaktu s jiným psem hlavně u samců objevovat jisté třecí plochy, které lze eliminovat a usměrňovat právě jen prostřednictvím dobré ovladatelnosti psa a porady se zkušeným kynologem.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Pro řádné uchovnění bulteriéra je nutné splnit podmínky stanovené Klubem Anglického Bull Terriera. Po dovršení věku devíti měsíců musí pes absolvovat tzv. popisný svod, kde jsou posuzovány jeho exteriérové i povahové kvality. Další nezbytností je úspěšná účast daného jedince (opět ve věku vyšším než devíti měsíců) na výstavě národní, mezinárodní, klubové nebo speciální v Česku či v zahraničí (v režii FCI), a to u feny s výsledkem nejhůře „velmi dobře“ a u psa s výsledkem „výborně“. Velký důraz je kladen na prevenci dědičně podmíněných onemocnění, a tak mezi povinné podklady patří též lékařská dokumentace obsahující výsledky odborného vyšetření sluchu a funkce ledvin, provedeného veterinárním lékařem pověřeným klubem. U minibulteriéra je vyžadováno i vyšetření ohledně luxace čočky.

Mezi vylučující vady patří přílišná agresivita nebo naopak přehnaná bojácnost, stejně jako jakékoliv výrazné odchylky zevnějšku od standardu. U psů musí být přítomna normálně vyvinutá a sestouplá varlata.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Stafordšírský bulterier

Bulteriér -

Někteří lidé si pletou bulteriéra se stafordšírským bulteriérem, zřejmě hlavně kvůli společné části názvu a obecnému škatulkování do kategorie tzv. „bojových“ plemen. Vzhledově se zástupci obou těchto plemen již na první pohled liší zejména partií hlavy a čenichu, neboť stafordšírský bulteriér postrádá pro bulteriéra typický klabonos a oplývá v porovnání s ním o poznání širším a plošším obličejem. Navíc jsou u něj vztyčené uši výrazně nežádoucím jevem, zatímco u bulteriéra jsou vzpřímené uši samozřejmostí. Pro oba tyto psy je příznačná svalnatá, mohutná postava, u stafordšírského bulteriéra je na rozdíl od bulteriéra standardem stanoveno výškové i hmotnostní rozmezí.

Americký stafordšírský teriér

Bulteriér -

Také americký stafordšírský teriér bývá s bulteriérem zaměňován, ačkoliv vzhled reprezentantů obou těchto psích plemen je hned na první pohled dosti odlišný i pro laika. Nejnápadnější odlišnosti jsou opět patrné v oblasti hlavy. Americký stafordšírský teriér má středně dlouhou tlamu s výraznými lícemi, užší než stafordšírský bulteriér, s delší nosní partií. Postava amerického staforda je bohatě osvalená a přitom obratná, platí pro ni též standardem jasně vymezené výškové a hmotnostní rozmezí.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Robustní krátkosrstý pes s dobře stavěnou postavou, jehož hlavním poznávacím znamením je typická klabonosost a vejčitě tvarovaná hlava. Zřetelný pohlavní dimorfismus.

Pozn. k výšce:

Není standardem stanovena.

Pozn. k hmotnosti:
Není standardem stanovena.
Srst:

Krátká, na omak hrubá, hladce přilehlá, rovná, zdravě se lesknoucí. V chladných měsících může být opatřena podsadou jemného charakteru.

Zbarvení:

Čistě bílé či jinak barevné zbarvení. U bílého zbarvení je tolerována pigmentace na hlavě, zatímco tečky jsou klasifikovány coby nežádoucí vady. U jinak než čistě bíle zbarvených jedinců musí jiná barva převládat, přičemž preferována je barva žíhaná. Modré a játrové zbarvení je naopak posuzováno negativně.

Kůže:

Těsně přilehlá.

HLAVA

Dosti dlouhá, dobře vyplněná a mohutná, bez náznaku přílišné hrubosti. Při pohledu z profilu lze pozorovat nepatrný sklon směrem k černému, dobře vyvinutému čenichu, zahnutému dolů. Z přední strany má hlavová partie unikátně vejčitý tvar. Mezi ušima je hlava skoro plochá.

MOZKOVNA

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Pysky:

Hladké a přilehlé.

Čelisti, zuby:

Zuby jsou adekvátně veliké a silné, pravidelně rozmístěné, skus nůžkový. Zasazené v silné čelisti. Dolní čelist dosahuje značné hloubky.

Oči:

Jsou výrazně lesklé, barva by měla být co nejtmavší, modré zbarvení je nežádoucí. Díky svému šikmému umístění působí úzkým dojmem, jsou uloženy poměrně hluboko a mají až trojúhelníkovitý tvar. Nachází se ve větší vzdálenosti od vrcholu nosu než od nejvyššího bodu mozkovny.

Uši:

Spíše malého vzrůstu, nasazené v malé vzdálenosti od sebe. Tenké, nesené bez obtíží ve vzpřímené pozici.

KRK

Dlouhý, klenutý, mohutný, bohatě osvalený. Absence laloku.

TRUP

Zaoblený.

Hřbet:

Krátký, silný a pevný. V oblasti beder nepatrně zvednutý.

Bedra:

Široká, jemně klenutá.

Břicho a slabiny:

Ve směru od hrudní kosti k břišní partii je patrná křivka směřující vzhůru.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Zcela rovnoběžné, svalnaté, téměř stejné délky jako hloubka hrudníku. Pes má pevný postoj na všech čtyřech.

Plece:

Dobře osvalené a silné.

Rameno:

Lopatka a pažní kost jsou v úhlu odpovídajícím cca 90 stupňů.

Lokty:

Silné.

Předloktí:

Mohutné, kruhovité kosti.

Tlapy hrudních končetin:

Okrouhlého tvaru, kompaktního vzhledu, opatřené klenutými prsty.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Při posouzení ze zadní strany rovnoběžné, vybavené silnými kostmi a svalnaté.

Stehna:

Svalnatá.

Kolena:

Solidně zaúhlená.

Hlezno:

Solidně zaúhlené.

Tlapy pánevní:

Okrouhlého tvaru, kompaktního vzhledu, opatřené klenutými prsty.

CHODY PSA

Energický, lehký, plynulý a elegantní pohyb, vyznačující se dlouhými kroky.

OCAS

Nasazený nízko, nepříliš dlouhý, nesený ve vodorovném směru.

přečteno: 4 890x