topovat ověřit
Miniaturní bulteriér

Miniaturní bulteriér

Miniature Bull Terrier
100%
Další pojmenování: bulík
Miniaturní bulteriér

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina III. - Teriéři
Sekce 3 - Teriéři typu bull
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 11
Země původu: Velká Británie
Vznik plemene: 19. století
Průměrná délka života: 11 - 14 roků
Původní využití: Lovec krys, psí zápasy
Využití dnes: Rodinný pes, Lovecký pes
Kluby v ČR:

Klub anglického bull terriera

Klub chovatelů málopočetných plemen psů

VARIETY PLEMENE Miniaturní bulteriér

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách. Plemena bullteriér a miniaturní bullteriér jsou dvě samostatně uznaná plemena.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Miniaturní bulík má svůj původ spjatý se standardním anglickým bulteriérem a vznikl v podstatě jenom jeho zmenšením, nikoliv křížením s jinými plemeny. Došlo k výběru menších anglických bulíků a ti položili základ miniaturního bulteriéra. 

Bulteriér vznikl v 19. stoletím v Anglii, a to křížením staroaglického buldoka s bílým anglickým teriérem. Šlechtění se věnoval James Hinks, který také v roce 1850 vypracoval první standard bulíka. Zaměřoval se na selekci jedinců tak, aby dosáhl vejčitého tvaru hlavy, který je pro toto plemeno typický. 

Na výstavě byl bulík k vidění v roce 1862, kokrétně v anglickém Birminghamu. K založení klubu pak došlo v roce 1887. Plemeno bylo vyšlechtěno pro lov krys a až na druhém místě byly v tehdejší době oblíbené psí zápasy. 

Miniaturní bulteriér ztratil před první světovou válkou na oblibě a dokonce v roce 1918 došlo k jeho vyřazení z registru Kennel Clubu. K obnově plemene došlo o 20 let později a zasloužil se o to plukovník Richard Glyn a další chovatelé, ti společně založil klub pro chov miniaturního bulteriéra a díky nim přetrvalo toto plemeno dodnes. 

 

POVAHA

Miniaturní bulík je velmi kontaktní a má moc rád společnost lidí, někdy dokáže být až vtíravý. Se svým pánem má velmi pevné pouto, celou svou rodinu miluje a s dětmi vychází dobře, pokud je k tomu od štěněte veden. Je to skvělý hlídač, nemusíte ho k tomu nijak cvičit, pud má v sobě zakořeněn a svou rodinu bude vždy chránit.

Bulík nemá problém vycházet s cizími lidmi, pokud se nejedná o zloděje, tak se chová mile. Vychází i s ostatními mazlíčky, zde opět platí, že čím dříve si na ně zvykne, tím lépe. Horší je to s jinými psy, protože toto plemeno je poněkud dominantní a mohlo by vyvolávat šarvátky.

Výchova i výcvik musí být důsledné, proto potřebuje páníčka, který ví, co dělá a bude ho vychovávat pevnou rukou, ale v žádném případě ne s použitím násilí! Pokud je páníček nervák a bude se k bulíkovi chovat impulzivně, tak to poznamená jeho psychiku a může se z něho stát agresivní pes. Velmi důležitá je socializace v útlém věku, dbejte na to, aby se vaše štěně setkalo s co nejvíce množnými podněty.

POHYB

Přestože je bulík malý, není to klasický gaučák, potřebuje dostatek pohybu a zaměstnání, aby se nenudil. Hodí se pro turistiku a dlouhé procházky se svým pánem doslova miluje. Je to ideální společník do aktivní rodiny – děti má rád a rozumí si  s nimi, ale při vzájemném soužití je hlídejte a hlavně nedovolte, aby se psem dítě špatně zacházelo. 

Vyzkoušet můžete některý z kynologických sportů, a pokud si nevíte rady, zajděte na nejbližší cvičák a uvidíte, že vám tam poradí. Třeba společně složíte i nějakou zkoušku z poslušnosti. Věnovat se můžete i loveckému výcviku, nebo klasické sportovní kynologii (např. agility). Existují bulíci, kteří mají složenou canisterapeutickou zkoušku, a společně se svými páníčky pomáhají nemocným nebo starým lidem.

PÉČE

Miniaturní bulík nevyžaduje speciální péči, jeho srst stačí jednou za týden přejet gumovou rukavicí nebo hřbílkem. Pokud se rozhodnete pro výstavní kariéru, tak ani úprava před vstupem do kruhu není náročná. Bulíci mívají problémy se srstí, takže můžete podávat doplňky stravy zlepšující její kvalitu. 

Zaměřit byste se měli na drápky, které je potřeba pravidelně zkracovat, aby nepřerůstaly a nezpůsobovaly pejskovi problémy. Na stříhání drápků zvykejte již od štěněčího věku, ať s tím později nemáte starosti. Nezapomínejte na pátý na předních končetinách, ten má tendence se kroutit a hlavně se při chůzi přirozeně neobrušuje.

U menších plemen se více tvoří zubní kámen, a proto byste měli o zuby pečovat, nejlepší je mechanické čištění, díky kterému nebude docházet k usazování zubního plaku a následné tvorbě kamene. Ale sáhnout se dá i po různých přípravcích, které působí preventivně.

 

ZAJÍMAVOSTI

Není příliš běžné, že by standardem nebyl stanoven váhový ani výškový limit a přesně to je případ anglického bulteriéra. U miniaturního bulíka je uvedena pouze horní hranice kohoutkové výšky, a to konkrétně 35,5 cm. Jedná se také o jediný rozlišovací znak mezi anglickým a miniaturním bulíkem. Ve standardu je uvedeno, že pes musí působit dojmem maximální substance odpovídající velikosti a pohlaví.

VÝŽIVA

Správné krmení je důležité, aby pes prospíval po všech stránkách. Pokud se rozhodnete krmit granulemi, tak váš pes dostane vše, co potřebuje v denní dávce. Podstatné je vybrat ty správné granule. Zaměřit se musíte na složení, na prvním místě by rozhodně mělo být maso, granule by měly mít nízký obsah obilovin, nebo být bez nich. Suroviny v nich použité musí být kvalitní a přínosné pro zdraví psa. Vždy zohledněte věk vašeho psa, asi do 12 měsíců věku krmte mini bulíka štěněčími granulemi, které mají vyšší obsah živin. Pak můžete přejít na dospělácké a naopak pro starší pejsky jsou tady seniorky. 

Nechcete svému psovi dávat granule a rádi byste mu připravovali krmení sami? Pak je pro vás ideální zvolit BARF – krmení přirozenou stravou, při kterém servírujete syrové maso, kosti, přílohy a doplňky. Ovšem pozor, není to jenom tak a než se do toho pustíte, musíte si nastudovat nějaké informace, protože sestavení vyváženého jídelníčku je na vás. Maso v dnešní době seženete celkem snadno, existují specializované prodejny, které pravidelně zaváží vybrané trasy. Jen počítejte s tím, že byste měli udělat nějaké místo v mrazáku, abyste si mohli vždy dopředu připravit několik porcí.

V případě střevních problémů je vhodné sáhnout po vařené rýži s krůtím nebo kuřecím masem a podávat, dokud se to neuklidní. 

Zdraví

Bulíci jsou zatíženi hned několika dědičnými nemocemi, ale ty jsou při uchovnění sledovány, takže po zdravých rodičích, byste měli mít zdravé štěně.

S bílou barvou srsti je spojená dědičná hluchota, kterou způsobuje poškození řasinek, jež přenáší zvukový vzruch, to je zapříčiněno degenerací cév, které k řasinkám vedou. Na zjištění hluchoty se provádí tzv. BAER test, při něm je potřeba, aby bylo zvíře v naprostém klidu, a proto se musí sáhnout po anestezii. Bez ní by byl test jen velmi orientační a nestačil by k uchovnění.

Další jsou geneticky podmíněná onemocnění ledvin, a to konkrétně hereditární nefritis a polycystická ledvina. Obě nemoci jsou nevyléčitelné a způsobhují selhávání ledvin. Postiženého psa je nutné krmit naordinovanou veterinární ledvinou dietou a podávat podpůrné doplňky. Hereditární nefritis se vyšetřuje z moči pomocí UPC testu, který ukazuje poměr bílkovin a kreatininu. Test se musí opakovat každý půl rok až do 4 let věku jedince, protože to je věková hranice pro vypuknutí nemoci. Na polycystickou ledvinu se dělá sonografické vyšetření. 

Dále se u mini bulíků objevuje onemocnění očí, a to primární luxace čočky, při které dochází k dislokaci oční čočky a následnému oslepnutí. Testování je jednoduché, u veterináře stačí nechat odebrat vzorek DNA a ten poté zaslat do specializované laboratoře na testování. Pokud váš pes pochází ze spojení čistých rodičů, nemoc se u něj neprojeví a ani nemůže být přenašečem.

Zmínit musíme také nemoci srdce, konkrétně stenózu aorty, se kterou se štěně rodí, ale růstem se to může napravit, a nedomykavost chlopní. Vzhledem k tomu, že v období vývoje se vady mohou měnit, tak rentgenologické a echokardiologické vyšetření byste měli nechat provést až po prvním roce věku. 

Z nemocí pohybového aparátu se u bulíka může objevit luxace pately (čéšky). I na tuto nemoc je možné nechat jedince vyšetřit, avšak ani jeden z klubů to nepovažuje za nutné a výsledek tohoto vyšetření není k uchovnění potřeba.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Bulík by určitě neměl bydlet venku v kotci, je to krátkosrsté plemeno a v zimních měsících by mu tam nebylo dobře, navíc by strádal hlavně po psychické stránce, jedná se o společenské plemeno, které potřebuje být na blízku svému pánovi. Díky své velikosti může bydlet i v bytě, ale ideální je dům se zahradu.

Kromě opravdu důsledné výchovy musíte bulíkovi dopřát také dostatek pohybu. Důležitá je socializace, která by měla probíhat od útlého věku. Navázat musíte samozřejmě výcvikem, aby váš bulík ovládal alespoň základní povely, což je v dnešní době nezbytné. 

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Chov plemene zaštiťuje v České republice Klub chovatelů málopočetných plemen psů (KCHMPP) a také Klub anglického bull terriéra (KABT). Abyste mohli svého psa uchovnit, tak musíte splnit podmínky stanovené jedním z těchto klubů. V první řadě je nutné si pořídit štěně s průkazem původu FCI, které nemá žádné hrubé vady proti standardu, jež by v budoucnu znemožnily jeho uchovnění, ale pozor, i u špičkového mladého jedince se v růstu může nějaká vada objevit.

U KCHMPP musíte absolvovat speciální chovatelskou akci – bonitaci, na které je pes posouzen podobně jako na výstavě a navíc ohodnocen jako chovný či nechovný. Účast je možná od 12 měsíců věku. Ještě předtím se musíte zúčastnit alespoň jedné klubové výstavy a jedné výstavy vyššího typu (tam, kde se uděluje CAC), a to od věku 9 měsíců (třída mladých). Pes i fena mohou nejhůře dostat známku Velmi dobrá. 

U KABT se to liší v tom, že stačí absolvovat pouze jednu výstavu vyššího typu. Od věku devíti měsíců se pak musíte zúčastnit chovného svodu. 

Dále je nutné k uchovnění doložit výsledky požadovaných zdravotní vyšetření. Konkrétně se jedná o  vyšetření primární luxace čočky (PLL). Toto vyšetření musí mít provedeno i potomci čistých rodičů (u KCHMPP). U druhého klubu stačí doložit výsledky čistých rodičů. Dále se provádí BAER test na dědičnou hluchotu u obou klubů, pak sonografické vyšetření ledvin u KABT a UPC nebo SDMA test ledvin u KCHMPP, který také zmiňuje jako povinné vyšetření srdce.

Aby mohl být jedinec uchovněn, musí mít u KCHMPP plný počet řezáků a nepřekročit kohoutkovou výšku 38 cm.

Využití v chovu je u obou klubů možné od věku 15 měsíců, u psů není horní věková hranice stanovena a u fen je to 8. rok věku. Každá fena může odchovat maximálně 1 vrh v kalendářním roce.

 

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Vzhledem k typickému klabonosu, kterým je toto plemeno jedinečné, není záměna s jinými psy snadná a vašeho psa by měli poznat všichni kolemjdoucí. Co ovšem pozná málokdo je, zda se jedná o miniaturního bulteriéra nebo bulíka ve standardní velikosti. V úvahu ještě připadá záměna se stafordšírským bulterierem, ale ani tak kvůli vzhledu jako spíše kvůli podobnému názvu. 

Bulteriér

Bulteriér

Vzhledem k tomu, že mají tato dvě plemena totožný standard, tak je jejich záměna velice snadná. Jediným rozlišovacím znamením je velikost. Výška miniaturního bulíka nesmí přesáhnout 35,5 cm (14 palců). Široká veřejnost není příliš obeznámena s tím, že existuje miniaturní bulteriér, a proto se většinou budou domnívat, že se jedná právě o toho anglického.

Stafordšírský bulterier

Stafordšírský bulterier

Toto plemeno má na první pohled naprosto odlišnou hlavu, lebka je široká a má dobře vyvinuté lícní svaly. Uši mají růžicovitý tvar a jsou polovztyčené. Velikost je podobná, staford měří v kohoutku v rozmezí 35 až 40 cm. Vyskytuje ve více barvách, a to v červené, plavé, bílé, černé nebo modré, možné je i žíhání všech odstínů nebo s bílou. Velmi nežádoucí je játrová nebo černá s pálením. 

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Jedná se o svalnatého psa silné konstituce, je vyvážený, aktivní a má bystrý, inteligentn a rozhodný výraz. Je odvážný, sebevědomý a hlavně má radostný přístup k životu. Typickým a zároveň jedinečným znakem plemene je klabonos. Feny mají vyhádřený samičí výraz a psi zae samčí. 

Pozn. k výšce

Výška nesmí překročit 35,5 cm (tedy 14 palcú). 

Pozn. k hmotnosti Hmotnost není standardem udávána.
Srst:

Krátká, hladká srst dobře přiléhá, je krátká a na dotek hrubá, ale lesklá. V zimě se může objedvit jemná podsada.

Zbarvení:

Bíle zbarvení jedinci jsou čistě bílí, pigmentovaná kůže a znaky na hlavě nejsou při posuzování penalizovány. U barevných jedinvů převládá barva, přednost se dává žíhané, ale všechny odstíny jsou rovnocenné. Za přijatelné barvy se považuje řerná žíhaná, červená, žlutá a tříbarevná. Bílá srst nesmí být tečkovaná. Velmi nežádoucí je modré a játrové zbarvení.

Kůže:

Těsně obepíná tělo.

HLAVA

Muhutná hlava je dlouhá a na konci hluboká, ale ne hrubá. Zepředu má tvar vejce a je vyplněná. Na povrchu hlavy nenajdeme žádné prohlubně. Z profilu je pozvolně zakřivená dolů od mozkovny až po špičku nosu.

MOZKOVNA

Mezi ušima je temeno téměř ploché.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nosní houba by měla být černě pigmentovaná. Nozdry jsou dobře vyvinuté a špička čumáku je zahnutá směrem dolů. 

Pysky:

Přiléhající a suché.

Čelisti, zuby:

Dolní čelist je silná a hluboká. Zuby jsou tak akorát velké, čisté a zdravé, jsou pravidelně rozmístěny v dokonalém a kompletním nůžkovém skusu (horní řezáky těsně překrývají ty spodní). Zuby jsou v čelistech posazeny kolmo.

Oči:

Jsou trojúhelníkovitého tvaru, posazené šikmo a vypadají úzké. Jsou hluboko uložené zbarvené černě nebo hodně tmavě hnědé. Vzdálenost od špičky čumáku k očím je větší než od očí k vrcholu mozkovny. Modré oko byť jen částečně je nežádoucí.

Uši:

Malé, tenké uši jsou posazené blízko u sebe. Uši jsou nošeny vzpřímené a směřují přímo nahoru.

KRK

Dlouhý krk je dobře osvalený, klenutý a od plecí se směrem k hlavě zužuje, ale není na něm žádná volná kůže.

TRUP

Je znatelně zaoblený, žebra jsou dobře klenutá a hrudník hluboký – hrudní kost je blíže k zemi než břicho. 

Horní linie:

Vodorovně probíhá za kohoutkem.

Hřbet:

Pevný a krátký.

Bedra:

Osvalená, široká a mírně klenutá.

Hrudní koš:

Hrudník je při pohledu zepředu široký.

Spodní linie:

Tvoří ladnou křivku, od hrudní kosti k břichu stoupá.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Mají velmi silné kosti skruhovým průřezem, jsou dokonale rovnoběžné a pes na nich stojí rovně. U dospělých jedinců je délka předních končetin stejná jako hloubka hrudníku.

Plece:

Svalnaté a silné, ale nejsou příliš těžké. Lopatky jsou ploché, široké a těsně přiléhající k hrudníku. Jsou výrazně skloněné dozadu a jejich přední hrana směřuje šikmo nahoru. 

Rameno:

Lopatky svírají s pažní kostí skoro pravý úhel.

Lokty:

Silné lokty jsou přímé.

Přední nadprstí:

Postavená svisle.

Tlapy hrudních končetin:

Kompaktní a kulaté, mají dobře klenuté prsty.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Při pohledu zezadu jsou rovnoběžné.

Stehna:

Svalnatá.

Kolena:

Dobře zaúhlená.

Nárt:

Nárty jsou silné a krátké.

Hlezno:

Dobře zaúhlená a lýtky jsou dobře vyvinutá.

Tlapy pánevní:

Kompaktní a kulaté, mají dobře klenuté prsty.

CHODY PSA

Pohyb je pevně svázaný, působí čile, kroky jsou lehké, volné a dlouhé. Při klusu se přední i zadní končetiny pohybují rovnoběžně, ke středové linii směřují pouze v případě vyšší rychlosti. Přední končetiny se pohybují daleko dopředu a zadní plynule v kyčlích, v kolenou i hleznech dobře pruží a zezadu vychází silný impuls.

OCAS

Je krátký, nízko nasazený a nošený vodorovně. U kořene je silný a směrem ke špičce se zužuje.

přečteno: 157x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
100%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...