topovat ověřit
19.01.2024 / 19.05.2024
Československý vlčák

Československý vlčák

Československý vlčiak
80%
Další pojmenování: Vlčák
Československý vlčák

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina I. - Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Sekce 1 - Ovčácká a pastevecká plemena
S pracovní zkouškou
Číslo standardu: 332
Of. zkratka plemene v ČR: CSV
Země původu: Bývalé Československo
Patronát Slovenská republika
Vznik plemene: 20. století
Průměrná délka života: 12 - 16 roků
Původní využití: Cílem bylo vyšlechtění nového plemene pracovního psa pohraniční stráže
Využití dnes: Hlídací pes, Služební pes, Aktivní pes, Společenský pes, Rodinný pes
Kluby v ČR:

Klub chovatelů československého vlčáka (KCHČSV)

VARIETY PLEMENE Československý vlčák

Nejsou uznány žádné samostatné variety plemene.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Dávné příbuzenské vztahy psa s divokými vlky člověka odnepaměti fascinovaly. Ačkoliv se teorie o přesné dataci, místě a konkrétních okolnostech ohledně domestikace psa neustále mění, lidské zaujetí pro tajemství vlčích prapředků psa stále trvá. Knihy jako „Bílý tesák“ od Jacka Londona jsou pro mnoho lidí atraktivní četbou dodnes. Nejeden chovatel koketoval v minulosti s hypotézou, jak by to asi vypadalo, kdyby bylo při šlechtění nového psího plemene využito spojení s vlkem.

Někteří chovatelé nezůstali pouze u teorií. Pokusili se ověřit přímo v praxi, zda spojení psa a vlka přináší nově šlechtěným jedincům kromě lákavého exteriéru též jedinečné vlastnosti. Cílem bylo získat nové plemeno psa, kterému by blízkost s vlkem propůjčila nadprůměrnou vytrvalost, odolnost povětrnostním vlivům a nebojácnost. Výsledkem těchto šlechtitelských snah se stal Saarloosův vlčák a o něco později také Československý vlčák.

V 60. letech 20. století začal být v Československu realizován pozoruhodný pokus o úspěšné spojení psa a vlka. V jeho průběhu měla být empiricky ověřena teze, že tento svazek zajistí psům pozitivní přínos v podobě lepších zdravotních predispozic a posílí jejich požadované pracovní schopnosti. Zároveň měly být v rámci tohoto experimentu detailně zmapovány dosud neprobádané prvky vlčího chování.

Československými kynology tak byl křížen německý ovčák s karpatskou vlčicí. Zároveň došlo ke spojení vlka a feny německého ovčáka. V polovině 70. let byl sice tento experiment ukončen, ale již se na jeho základě zřetelně rýsoval záměr na vytvoření nového samostatného plemene. V roce 1965 se konal kynologický kongres FCI s hojnou mezinárodní účastí v Praze. V této době existovaly čtyři generace potomků psa a vlka, které zde byly prezentovány.

V roce 1966 byl vypracován první standard nového plemene. Registraci plemene se v této době zatím ještě nepodařilo prosadit z důvodu příliš nízkého počtu jeho zástupců. V dalších letech se znovu opakovalo plánované spojení německého ovčáka s vlkem a nové generace potomků vzešlých z tohoto křížení se postupně rozrůstaly. Na konci roku 1981 dal Český svaz chovatelů konečně zelenou ustanovení chovatelského klubu nově vzniklého plemene.

Klub chovatelů československého vlčáka vznikl v březnu roku 1982. Československý vlčák byl rovněž uznán jako národní plemeno. V roce 1989 došlo k jeho schválení ze strany FCI. Až o pět let později, v roce 1994, byl vydán mezinárodně uznaný standard plemene. Všeobecného mezinárodního uznání se plemeno dočkalo téměř na sklonku tisíciletí.

POVAHA

Při setkání s československým vlčákem na procházce v přírodě leckoho v první chvíli napadne, že má před sebou nefalšovaného divokého vlka. Křížení s ním dalo tomuto psovi do vínku vskutku unikátní vzhled, který oslňuje i budí náležitý respekt. Pro spokojené soužití s československým vlčákem je třeba usilovat o plné pochopení jeho povahových rysů, které souvisí s historií a specifickým formováním plemene. Chovatel, kterému se podaří svého psa chápat a adekvátně k němu přistupovat, zpravidla zcela propadne kráse československého vlčáka a zamiluje se do těchto jedinečných psů na celý život.

Československý vlčák zdědil mnohé po německém ovčákovi, ale nezapře v sobě ani odkaz divokého vlka. Je velmi všestranný, doslova nabitý energií, vytrvalý a pohotový ve svém jednání. Nerozhází ho žádná nepřízeň počasí, vždy je připraven k akci. Tento houževnatý pes se silným smyslem pro smečku je nesmírně oddaný svému pánovi a loajální ke své rodině. Silné pouto k jedinému pánovi zproblematizovalo jeho původně zamýšlené široké použití v bezpečnostních složkách. Je nebojácný, k cizím lidem přirozeně nedůvěřivý a ostražitý. Kromě štěkání je pro něj typické vytí a v hojné míře i kňučení.

Zástupce tohoto plemene mají vynikající smysly. Skvělý čich a stopařské schopnosti československého vlčáka jsou přímo pověstné. Lovecké instinkty některých psů mohou představovat hrozbu pro domácí mazlíčky jako jsou kočky a drobní hlodavci, jež může mít tento pes tendenci považovat za vítanou kořist. Co se týče vztahu k dětem, je vhodnější spíše do rodiny s odrostlejšími ratolestmi, se kterými by si měl hrát vždy pod dozorem dospělé osoby. Při svých hrách nejedná se spoluhráči v rukavičkách, stejně jako jiná plemena srovnatelného vzrůstu a temperamentu.

POHYB

Československý vlčák je vhodný pro aktivního člověka, který holduje pobytu v přírodě a bude mít možnost dopřát svému psovi dostatek pohybové aktivity. To v tomto případě znamená nejen každodenní vydatné a svižné procházky, ale ideálně také pravidelnou účast na některém z dlouhé škály psích sportů nebo výcvikových aktivit. Československý vlčák díky své vytrvalosti a odolnosti skvěle obstojí při canicrossu, dogtrekkingu, bikejöringu, skijöringu, obraně nebo pachových pracích.

PÉČE

Československého vlčáka nelze doporučit nezkušenému chovateli, který uvažuje nad pořízením svého zcela prvního psa a toto plemeno mu učarovalo svým zjevem. Tento pes velmi citlivě vnímá hierarchické uspořádání ve své rodině, jeho důvěru si nezíská kdekdo a je nutné k němu přistupovat se stoprocentní důsledností. Jeho pán pro něj musí představovat nejbližšího partnera i respektovanou autoritu v jedné osobě.

Zástupci tohoto plemene jsou sice učenliví, ale nemají bezbřehou touhu se za každou cenu zavděčit, pokud není motivace k požadovanému úkonu dostatečně silná. Bezmyšlenkovitě reagovat ve vteřině na ten samý povel stále dokola bez důvodu zkrátka není styl československého vlčáka. Nudný výcvik bez nápadu dokáže tohoto psa velmi rychle přestat bavit a jeho ochota spolupracovat je v takovém případě mizivá.

Naprosto stěžejní je u československého vlčáka pečlivá socializace již od brzkého štěněčího věku. Kontakty s různými cizími lidmi, zvířaty všemožného druhu a seznámení se s odlišnými typy prostředí v prvních týdnech a měsících života - právě to jsou základní stavební kameny pro vytvoření dobrého a bezproblémového vztahu psa ke svému okolí v dospělém věku v budoucnosti.

Československý vlčák může být chován vzhledem ke své široké toleranci teplotních výkyvů v domě i venku. Vzhledem k jeho potřebě dostatečného prostoru je nejlepší volbou celoroční umístění venku, ovšem při zajištění každodenní možnosti strávit několik hodin se svou rodinou. Každý pes může mít při nedostatečném zaměstnání mysli či těla destruktivní sklony, zvlášť když je ponechán o samotě. Proto je dobré nechat pro něj vybudovat kvalitní kotec či pořídit klec, kde pes bezpečně setrvá ve chvílích nepřítomnosti chovatele.

Péče o srst československého vlčáka není technicky náročná a zvládneme ji lehce i bez pomoci profesionálů z kadeřnického salónu pro psy. Koupání psa je nutné pouze velmi vzácně, protože srst má velkou samočistící schopnost. Péče o ni spočívá v občasném pečlivém vyčesávání. Frekvence vyčesávání v podstatě odpovídá momentální intenzitě línání osrstění psa. Československý vlčák líná do jisté míry kontinuálně, při změně ročního období dochází k masivní výměně srsti, která zaměstná vysavač více než kdy jindy. Tehdy je nezbytné psovi vyčesávat uvolněnou srst denně.

Jednou týdně kontrolujeme psovi zevní ušní zvukovod, zda není nadměrně znečištěn a nejeví známky počínajícího zánětu. Samozřejmostí by měla být péče o psí chrup prostřednictvím klasického čištění zubů kartáčkem a zubní pastou pro psy několikrát týdně nebo přidáním speciálního čistícího přípravku do vody. Dobrou volbou jsou žvýkací pamlsky s čistícím efektem, ale nelze na ně spoléhat zcela. Pravidelně zastřiháváme psovi drápy.

ZAJÍMAVOSTI

Oproti fenám jiných psích plemen hárají feny československého vlčáka zpravidla pouze jednou ročně. Nová štěňata přicházejí na svět většinou v zimním období.

VÝŽIVA

Výběr psího krmiva je veledůležitý krok. Vždyť správně sestavený jídelníček je holou nezbytností pro zdraví našeho psa po celý jeho život. V období vývoje štěněte až do dospělosti je zapotřebí zvýšené opatrnosti při výběru kvalitního krmiva a jeho správném dávkování, které zajistí přiměřený vývoj a růst kosterní a svalové soustavy psa. Dobrý začátek představuje získání podrobných informací o dosavadní stravě štěněte od primárního chovatele. Ten nám může dát mnoho užitečných rad a nasměrovat nás. V prvních dnech po přinesení štěněte domů krmíme pejska shodně jako tomu bylo zvyklé doposud. Jestliže se neztotožňujeme s výběrem krmiva původního chovatele a chceme udělat v jídelníčku svého psa změnu, činíme tak až později a postupně, s ohledem na jeho trávení.

Nejvíce chovatelů se v současné době přiklání k volbě granulovaného krmiva. Jeho využití je snadné, praktické a řada veterinárních lékařů se dušuje o jeho prospěšnosti, jedná-li se o kvalitní granule a ne podivně laciné zboží ze supermarketu. U československého vlčáka se vzhledem k jeho původu přímo naléhavě nabízí možnost krmit syrovým masem, kostmi a zeleninou, tedy zvolit tzv. barfování. To si mezi pejskaři získává stále více stoupenců, především mezi chovateli pracovních plemen. Další alternativou jsou masové konzervy pro psy nebo podomácku vařená strava, jež pochopitelně nemusí sestávat jen z masa. Ke každému psovi je třeba přistupovat individuálně, co jednomu prospívá, druhému svědčit nemusí, nejen po chuťové stránce.

Zdraví

Průměrná délka života: 12 – 16 let.

Snaha o docílení lepší zdravotní kondice plemene prostřednictvím křížení s vlky byla do jisté míry u československého vlčáka úspěšná. Ve srovnání s jinými plemeny stejné velikostní kategorie se někteří jedinci dožívají vyššího věku a nevykazují inklinaci k řadě geneticky podmíněných zdravotních komplikací jako reprezentanti jiných psích plemen. Přesto se i u československého vlčáka vyskytuje několik chorob častěji než ostatní zdravotní neduhy. Obávaným strašákem všech chovatelů je dysplazie loketního a kyčelního kloubu. Výběrový a zodpovědný chov nepostižených jedinců představuje v současné době aktivně uplatňovaný nástroj pro minimalizaci tohoto onemocnění u budoucích generací.

Další onemocnění, která se u československého vlčáka vyskytují, jsou v dnešní době monitorovatelná díky genetickému testování. Jedná se zejména o degenerativní myelopathii (neléčitelná, geneticky podmíněná choroba míchy) a dwarfismus (nedostatek růstového i jiných hormonů, způsobující buď úmrtí štěněte v raném věku či jeho zakrslý vzrůst a zdravotní problémy v dospělosti). U některých zástupců plemene byl zaznamenán také výskyt exokrinní pankreatické insuficience (provázena trávicími obtížemi rozličného charakteru) a problémy v důsledku psího herpes viru (nebezpečný pro štěňata, existuje očkovací látka).

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Pro řádné uchovnění psa je třeba v první řadě získat kladné ohodnocení během bonitace. Ta hraje klíčovou úlohu pro vytvoření solidních podkladů a záznamů o exteriérových i povahových kvalitách jednotlivých zástupců plemene. Bonitace se mohou účastnit psi starší osmnácti měsíců. Majitel psa se musí na příslušný termín bonitace včas přihlásit a mít k dispozici členský průkaz, průkaz o původu psa i jeho očkovací průkaz. Je povinností taktéž zaplatit stanovený poplatek.

Součástí podkladů, jež jsou pro povolení k účasti na bonitaci nezbytné, jsou též výsledky veterinárního vyšetření ohledně dysplazie kyčelního a loketního kloubu, nově i DNA profil. Ten momentálně postačuje k účasti na bonitaci s tím, že je pro uchovnění nutné vyšetření ohledně dysplazie dodat posléze.

V bonitační komisi společně zasedají vedoucí bonitace, posuzovatel pro exteriér a poradce chovu. Pozorně sledují psy po celou dobu bonitace a konečné hodnocení vypracovávají pomocí speciálního přehledného systému kódů. Kromě exteriéru je podrobně posuzována i povaha psa, a to sledováním jeho chování při měření tělesných proporcí psa a prostřednictvím tzv. zkoušky povahy. Ta zahrnuje několik modelových situací, kterým je pes vystaven (přepadení, reakce na skupinu osob, reakce na výstřel).

Mezi vylučující vady patří výrazný nesoulad tělesných proporcí; nezvykle tvarovaná hlava; absence některých zubů vyjma M3 a 2PM1 (moláry a premoláry); nežádoucí skus zubů; zcela atypický tvar či postavení uší, očí, hrudníku, hrudních končetin, ocasu; nevyhovující osrstění; nestandardní zbarvení srsti; příliš spáditá záď; agresivní nebo bázlivé chování.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Saarloosův vlčák

Saarloosův vlčák

Saarloosův vlčák vznikl stejně jako československý vlčák křížením německého ovčáka s vlkem, a to dokonce už o několik desetiletí dříve. Zatímco českoslovenští šlechtitelé použili při křížení karpatského vlka, Holanďan Leendert Saarloos křížil ovčáky s vlkem evropským. To se odrazilo i v rozdílném povahovém profilu obou nově vzniknuvších plemen, ačkoliv exteriérem jsou si značně podobná. Zástupci těchto plemen svým vzezřením věrně připomínají divokého vlka. Mají dlouhé končetiny a obdélníkový tvar těla. Kohoutkovou výškou se téměř shodují. U Saarloosova vlčáka je běžné i vlčí hnědé zbarvení srsti. Na povaze československého vlčáka se podepsalo samotářství karpatského vlka. Saarlosův vlčák je tolerantnější k ostatním psům, neboť jeho vlčí předkové byli zvyklí na kolektivní život ve smečce. Údajně je možné ho vycvičit snadněji než československého vlčáka, je celkově klidnější.

 

 

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Velký pes pevné tělesné konstituce obdélníkového tvaru, jenž vzhledově věrně připomíná vlka.

Důležité proporce:

Poměr délky těla ku kohoutkové výšce činí 10:9, poměr délky mozkovny ku délce čenichové partie činí 1:1,5.

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 65 cm tolerance: +standardem explicitně neomezeno, -0 cm
fenky: 60 cm tolerance: +standardem explicitně neomezeno, -0 cm
Pozn. k výšce

Psi by měli měřit minimálně 65 cm, feny 60 cm.

Hmotnost:
psi 26 kg tolerance: +standardem explicitně neomezeno, -0 kg
fenky: 20 kg tolerance: +standardem explicitně neomezeno, -0 kg
Pozn. k hmotnosti Psi by měli vážit minimálně 26 kg, feny 20 kg.
Srst:

Rozdílná v letním a zimním ročním období. Srst je vždy rovná a uzavřená, zimní srst je opatřena výrazně hustou podsadou, která převládá. Krycí srst je taktéž velmi hustá. Dobře osrstěná je i břišní partie těla, vnitřní strany stehen, vnitřek ucha, meziprstní plochy, u psa šourek.

Zbarvení:

Různé odstíny šedé, od žlutavé po stříbrnou. Světlá maska je typickým znakem. Světlejší srst se vyskytuje v oblasti předhrudí a na spodní části krku. Tmavošedé zbarvení s tmavou maskou je tolerováno.

Kůže:

Pružná, přilehlá. Absence pigmentace a vrásek.

HLAVA

Symetrického tvaru, zřetelně osvalená. Ze strany a shora má tvar tupého klínu. Nápadný pohlavní dimorfismus.

MOZKOVNA

Lebka:

Z přední strany a z profilu klenuté čelo, týlní hrbol dobře patrný.

Čelová rýha:

Nevyznačená.

Stop:

Průměrný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Spíše úzká, suchá, s rovným nosním hřbetem. Nosní houba okrouhlého tvaru a černého zbarvení.

Pysky:

Přilehlé, černě pigmentované. Koutky úst jsou uzavřené.

Čelisti, zuby:

Čelisti silné a pravidelného tvaru, chrup solidně vyvinutý, zejména špičáky. Povolen je nůžkový i klešťový skus. Kompletní chrup o 42 vyváženě vsazených zubech.

Líce:

Nikterak přehnaně nápadné, dobře osvalené, suché.

Oči:

Šikmo posazené, menší velikosti, jantarového zbarvení.

Víčka:

Solidně přilehlá.

Uši:

Trojúhelníkovitého tvaru, nošené ve vztyčené poloze, vzhledem k celkové kohoutkové výšce těla krátké. Vnější koutky očí jsou umístěny ve stejné linii jako boční okraje uší.

KRK

Svalnatý a suchý. Délka krku musí umožňovat bezproblémový dotyk země čenichem při sklonění hlavy psa.

TRUP

Horní linie:

Jemně spáditá.

Kohoutek:

Dobře patrný, svalnatý. Nenarušuje plynulou horní linii hřbetu.

Hřbet:

Rovný, pevný.

Bedra:

Svalnatá, mírně spáditá, nepříliš široká, krátká.

Záď:

Stejných parametrů jako bedra.

Hrudní koš:

Hrudní koš vyvážených proporcí, svalnatý, dostatečně prostorný, tvarem připomínající hrušku, k hrudní kosti zúžený. Špička sterna nedosahuje za úroveň ramenního kloubu, hloubka hrudníku nesahá do úrovně loktů.

Břicho a slabiny:

Břicho je napjaté a vtažené.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Rovné, suché a dobře stavěné. Při postoji s nohama více u sebe se tlapky mírně vytáčejí směrem ven.

Plece:

Svalnatá lopatka je posazena dost vepředu.

Nadloktí:

Bohatě osvalené, přičemž vzájemný úhel mezi ramenní lopatkou a nadloktím je 120 až 130 stupňů.

Lokty:

Zřetelné, těsně přilehlé, dobře pohyblivé. Absence vbočení i vybočení.

Předloktí:

Dlouhé a rovné. Vzájemný úhel mezi předloktím a nadloktím činí asi 150 stupňů.

Přední nadprstí:

Dlouhé. Kloub je pevný a zároveň velmi pružný.

Tlapy hrudních končetin:

Velké, opatřené klenutými prsty se silnými drápky tmavého zbarvení. Jemně vytočené směrem ven. Polštářky jsou pružné, dobře patrné, tmavě zbarvené.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Rovnoběžné, dobře rostlé a silné.

Stehna:

Svalnatá a dobré délky. Vzájemný úhel pánve a stehna činí 80 stupňů.

Kolena:

Mohutná a pružná.

Paspárky:

Nejsou tolerovány, je třeba je odstranit.

Hlezno:

Opatřené pevným a zároveň pružným kloubem, dobré délky. K zemi skoro kolmé.

Tlapy pánevní:

Podlouhlého tvaru, s nápadnými polštářky, klenutými prsty a tmavými silnými drápy.

CHODY PSA

Pohyb je vyrovnaný, odlehčený, hlava a krk se nacházejí takřka v horizontální linii.

OCAS

Nesený svěšený směrem dolů, nasazen vysoko. V pozorném a vzrušeném stavu je zvednutý směrem vzhůru v šavlovitém oblouku.

přečteno: 21 531x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
80%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...