logo
ALT_DETAIL_POROVNANI
Pes vhodný ...
pro začátečníky
do bytu
pro pobyt venku
pro alergiky
pro seniory
k dětem
k jiným psům
ke kočkám
na psí sporty
na dlouhé tratě
Přizpůsobivost
snáší samotu
chladné počasí
teplé počasí
citlivost
Vycvičitelnost
učenlivost
inteligence
žvýkací pud
lovecký pud
štěkání a vytí
energie
hravost
hlídač
potřeba cvičit
Zdraví a péče
línání
slintání
snadná péče
zdraví
sklon k obezitě
Ostatní
popularita
velikost
Saarloosův vlčák

Saarloosův vlčák

Saarlooswolfhond
Další pojmenování:

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.:
Skupina I. - Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Sekce 1 - Ovčácká a pastevecká plemena
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 311
Of. zkratka plemene v ČR: SAV
Země původu: Nizozemí
Patronát:
Vznik plemene: 1936
Původní využití: Nebyl šlechtěn kvůli speciálnímu účelu.
Využití dnes: Rodinný pes
Kluby v ČR:

Klub chovatelů málopočetných plemen psů (KCHMPP): www.kchmpp.cz

VARIETY PLEMENE SAARLOOSŮV VLČÁK

U tohoto plemene se nevyskytují variety.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Jedná se poměrně mladé plemeno, jeho kořeny můžeme hledat ve 30. letech 20. století. První vrh se narodil v roce 1936, poté co se jeho stvořitel, Leendert Saarloos, rozhodl zkřížit vlčici Fleur z nizozemské ZOO s německým ovčákem Gerardem van Fransenum. Záměrem bylo vytvoření plemene s původními vlastnostmi, protože psi se zdáli Leendertovi již příliš polidštění. První vrh bohužel celý uhynul na psinku, protože pan Saarloos odmítal očkovat, jelikož chtěl vytvořit zdravého a odolného psa. 

Pan Saarloos nepřikládal důležitost exteriéru, ale na prvním místě pro něj byla povaha. O uznání plemene, které vytvořil, se snažil u nizozemské organice zastřešující chov psů v zemi již v roce 1942, avšak neúspěšně. V té době byl velmi rozkolísaný exteriér a povaha nebyla právě vyrovnaná, někteří jedinci byli plaší, což lze přisoudit tomu, že se jednalo o poloviční či čtvrtinové vlky.

Leendert to nevzdal a vytrvale pokračoval dál, pro své plemeno se snažil najít vhodné uplatnění, a proto v padesátých letech otevřel v Dordrechtu školu pro výcvik slepeckých psů. Jedince, kteří se podrobí výcviku sám vybíral a také cvičil. Psi, které zvolil, byli velmi učenliví a výchovu zvládali dobře. Jednoho saarloose dokonce připravil pro svou slepou ženu. V roce 1962 se pokusil o druhé uznání plemene, které tehdy neslo název evropský vlčák, opět neúspěšně.

Vzhledem k vlčí krvi nebyla povaha vlčáků plošně dost vyrovnaná a pokusy o jejich uplatnění jako pracovních či slepeckých psů ztroskotaly. Koncem šedesátých let došlo k uzavření Saarloosovy školy a v roce 1969 pan Saarloos zemřel.

Celé plemeno se dostalo po smrti svého stvořitele do velkých problémů. Jeho chovatelskou stanici van de Kilstroom převzala dcera. Plemeno přetrvalo tyto těžké časy díky svým milovníkům a opravdovým nadšencům. Těm se dokonce v roce 1975 povedlo uznání u nizozemské kynologické organizace, která samotného Leenderta již předtím dvakrát odmítla. Na počest pana Saarloose došlo k přejmenování plemene z evropského vlčáka na saarloosova vlčáka, jak jej známe dnes. K uznání Mezinárodní kynologickou federaci (FCI) došlo v roce 1981.

POVAHA

Saarloosův vlčák se řadí mezi společenské psy a může být skvělým parťákem. Je oddaný svému pánovi a lásku dává patřičně najevo mazlením a blízkým kontaktem s člověkem, který v podstatě vyžaduje. V rodině přilne pouze k jednomu člověku a toho považuje za pána.

Je to citlivý a velmi inteligentní pes, který se nehodí pro netrpělivé lidi se sklony k agresi či hrubosti. Saarloos i přes své vlčí vzezření, kterým by mohl klamat, potřebuje jemné zacházení. Není to pes vhodný na výcvik poslušnosti, ale základní povely jej prostřednictvím pozitivní motivace jistě naučíte. Saarloos je introvert a musíte počítat s jeho tvrdohlavostí. Při učení potřebuje mnoho opakování, ale špatnou zkušenost si v sobě nese po celý život.

Nedůvěřuje cizím lidem a chová se k nim rezervovaně. Snášenlivost s ostatními psy je v domácí smečce dobrá, SAV dokáže zaujmout místo, které mu náleží. Nejlépe ovšem vychází se psy stejného plemene a k ostatním je nedůvěřivý, ale neublížil by jim.

POHYB

SAV má rád dlouhé procházky, ale nevyžaduje je. Dokáže se přizpůsobit a klidně bude hodiny ležet namáčknutý na svého pána. 

Příliš se nehodí pro psí sporty, takže nečekejte, že bude nadšeně běhat agility nebo tančit dog dancing. Pokud sháníte parťáka na výlety do přírody a procházky, tak může být saarloos tím pravým, ale nesmíte mít přehnané nároky, co se výcviku týče.

PÉČE

Saarloos vyžaduje pravidelnou péči o srst a zvýšenou pozornost jí musíte věnovat zejména v období línání. Co se týká stříhání drápů, tak velká plemena si na rozdíl od malých drápy celkem obrušují, přesto byste je měli kontrolovat a v případě potřeby zastřihnout. Vždy musíte myslet na pátý dráp na předních končetinách, který nemá kontakt se zemí, a má proto tendenci přerůstat. Pro stříhání drápů používejte speciální kleštičky či gilotinu k tomu určenou. Tvorba zubního kamene u velkých plemen opět není tak častá. Pokud však na zubech objevíte první známky kamene, tak péči o ně začněte věnovat zvýšenou pozornost. 

ZAJÍMAVOSTI

Saarloosův vlčák je zajímavý zejména tím, že vznikl křížením vlčice a německého ovčáka. Dnes se přesně neví, kolik vlčič bylo použito, protože tvůrce plemene, Leendert Saarloos, dával všem jméno Fleur. Je uváděn počet 4 až 6 vlčic.

Existují i další vlčí plemena, tedy psi, kteří vznikli křížením s vlky (např. tamaskan, northern inuit dog, utonagan). Kromě československého vlčáka a saarloose ale žádné jiné z těchto plemen není uznané Mezinárodní kynologickou federací.

VÝŽIVA

SAV nemá speciální nároky na výživu. Krmit jej můžete kvalitními granulemi, ale pokud nevěříte výrobcům a chcete mít přehled nad tím, co svému psovi podáváte, tak je vhodné krmit jej syrovou stravou (BARFem). Krmnou dávku musíte správně připravit tak, abyste psovi dodali vše potřebné. Rozhodně doporučujeme nastudovat si literaturu, která se touto tematikou zabývá.

ZDRAVÍ

Průměrná délka života: 10 až 12 let.

SAV je odolný a relativně zdravý pes. Vyskytuje se u něj několik genetických onemocnění, chovní jedinci jsou na ně ale testovaní a do chovu by neměli být přijati ti se špatnými výsledky. 

Klasickým onemocněním je dysplazie loketního a kyčelního kloubu. Zejména od německých ovčáků je dále známá degenerativní myelopatie, což je postupné ochrnování zadních končetin, jako následek porušení míchy. 

Při progresivní atrofii oční sítnice pes postupně přichází o zrak, slepota se dostavuje mezi 4 až 6 rokem. Jedinci zapojení v chovu jsou na toto onemocnění testování.

Dwarfismus známý také jako zakrslost je genetické onemocnění, při kterém nedochází k dostatečné produkci růstového hormonu. Pes může být pouze přenašečem, což znamená, že nemoc se u něj neprojeví. Pokud je jedinec postižen, tak nesmí být použit do chovu a většinou se dožívá nízkého věku.

Dalším genetickým onemocněním je EIC (kolaps vyvolaný fyzickou zátěží), může vést až ke smrti na první pohled zdravého zvířete. Při velké fyzické zátěži dojde u postiženého zvířete ke kolapsu. Nemoc se však nikdy nemusí projevit, pokud je pes spíše klidnější.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Saarloos potřebuje hlavně porozumění, mnoho trpělivosti a téměř neustálý kontakt se svým pánem. Novým věcem se neučí snadno, ale při troše motivace by je měl zvládnout. Nejspokojenější je v blízkosti svého pána a samotu nesnáší příliš dobře, může mít dokonce sklony k ničení prostředí, ve kterém se nachází. S tímto nešvarem je nutné počítat hlavně u štěňat a mladých jedinců.

U tohoto plemene je nutná včasná a důkladná socializace, a to ještě v době, kdy je štěně u chovatele. Důležité je období od 3 do 16 týdnů. Celkově je rozhodující i první rok života. Pes se potřebuje setkávat s novými a hlavně pozitivními podněty. 

Příliš se nehodí do bytu, lepší je pro něj rodinný dům se zahradou.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Aby mohl být saarloos uchovněn, tak musí projít bonitací. Před ní je nutná účast alespoň na dvou výstavách, z nichž jedna musí být pořádána klubem zaštiťujícím chov SAV (Klub chovatelů málopočetných plemen psů) a druhá vyššího typu. Ideálně musí jedinec z kruhu odejít se známkou Výborný a nejhůře Velmi dobrý.

Bonitace je možné se zúčastnit od 15 měsíců věku, to je i nejnižší hranice pro vyžadovaná zdravotní vyšetření. Pokud chcete, aby byl váš SAV přijat do chovu, tak musíte absolvovat vyšetření DKK (stupeň dysplazie kyčelního kloubu) a DLK (dysplazie loketního kloubu), obojí nejhůře s výsledkem 2/2. Dále je nutné vyšetření PRA (progresivní atrofie oční sítnice), které má doživotní platnost a DOV s roční platností. Mezi doporučená vyšetření patří DWARF (geneticky podmíněná zakrslost) a DM (degenerativní myelopatie).

Mezi vylučující vady z chovu patří jiné než přípustné zbarvení srsti, agresivita, nebo naopak bázlivost. Psi musí mít obě varlata vyvinutá a sestouplá v šourku.

Pes i fena mohou být zapojeni do chovu od 18 měsíců, fena do 8 let a pes neomezeně. Pokud máte chovatelskou stanici, tak je na fenu povolen jeden vrh ročně.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Plemena psů, do kterých byla přilita vlčí krev jsou si často vzhledově i povahově podobná a liší se několika rozdíly v závislosti na tom, jací psi byli při šlechtění použiti.

Československý vlčák

Saarloosův vlčák -

Saarloos je velmi podobný československému vlčákovi. Vzhledově jsou až na pár odchylek těžko rozeznatelní. Větší rozdíly jsou patrné v povaze obou plemen.

ČSV se řadí k pracovním plemenům s výkonem zkoušky. Saarloos má úlohu společníka a zřejmě by neprošel stejnou zkouškou jako jeho kolega (existují samozřejmě výjimky). Povahově je SAV uzavřený a fixuje se na jednu osobu, které dává bezmeznou lásku. ČSV je oproti němu snadno vycvičitelný. V saarloosově povaze přetrvává mnoho z vlka.

ČSV má úzké a šikmé oči a menší uši, tyto znaky jej v obličeji od saarloose odlišují.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Saarlosův vlčák působí majestátním dojmem. Je to dobře stavěný pes připomínající svým vzhledem vlka. Má delší končetiny, ale nevypadá jako dlouhonohý. Celkově je tělesná stavba vyvážená a jsou u něho dobře patrné pohlavní znaky psů i fen.

Důležité proporce:

Za důležitý poměr je považována kohoutková výška vzhledem k délce těla, jedinec by měl vždy být delší než je jeho výška. Dále se posuzuje poměr délky horní čelisti a mozkovny, který by měl být 1 : 1.

Výška:
Ideální kohoutková výška psi: 70 cm    tolerance: +5 cm, -5 cm
fenky: 65 cm    tolerance: +5 cm, -5 cm
Pozn. k výšce:

Malé odchylky přes uvedenou horní hranici výšky jsou dle standardu přípustné.

Pozn. k hmotnosti:
Ideální hmotnost se neuvádí.
Srst:

U saarloose můžeme rozlišit dva typy srsti, zimní a letní. V zimním období mají psi hustou podsadu, která je pokryta pesíky. V oblasti kolem krku se tvoří límec. V létě není podsada tak výrazná a naopak je srst z větší části tvořena pesíky. Srst musí pokrývat i části těla, které jsou u některých plemen spíše holé, jedná se o břicho, vnitřní stranu stehen a šourek u psů. 

Zbarvení:

U zbarvení srsti jsou tři možnosti: vlkošedá a hnědá (od světlého odstínu po tmavý) a krémová až po bílou. Tmavě hnědá barva se nazývá divoké zbarvení. Psi ve vlkošedé a bílé barvě mají mít černě pigmentovanou nosní houbu, víčka, pysky a drápy. Hnědí a krémoví jedinci mají povolené játrové zabarvení těchto partií. Světlejší odstín srsti vždy nalezneme na spodní straně těla, vnitřní části končetin a na zadní straně stehen. U vlkošedých psů je na vnější straně končetin odstín zbarvení tmavší a jejich maska by měla být výraznější.

HLAVA

Při pohledu ze strany a shora má hlava klínovitý tvar. Má mít vlčí vzhled, jenž navozuje charakteristická linie od špičky čumáku až k jařmovým obloukům a správný tvar a umístění oka. 

MOZKOVNA

lebka:

Měla by být plochá a široká, ale ne moc, aby nenarušila klínovitý tvar hlavy. Týlní hrbol a očnice nejsou výrazné.

Nadočnicové oblouky:

Nevyčnívají a splývají s lebkou.

Stop:

Mírný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nosní hřbet je rovný a houba musí být dobře pigmentovaná v souladu s celkovým zbarvením jedince.

Pysky:

Dobře přiléhají a jsou uzavřené.

Čelisti, zuby:

Obě čelisti jsou dobře vyvinuté s nůžkovým skusem (přípustný je i těsný nůžkový). Zuby musí být silné a v kompletním počtu.

Oči:

Jsou důležité, protože pokud splňují požadavky standardu, tak umocňují vlčí vzhled plemene, což je velmi žádoucí. Měly by mít mandlový (nikoli kulatý) tvar a žlutou barvu. U některých starších psů může barva oka tmavnout, ale hnědá barva není tolik žádoucí. V lebce jsou oči položené trochu šikmo a nevystupují. Očnice nejsou výrazné a plynule přechází do lebky. Nežádoucí jsou znatelné nadočnicové oblouky a stop.

 

Víčka:

Mají přiléhat.

Uši:

Středně velké, masivní uši trojúhelníkového tvaru mají být nasazeny ve výšce očí. Jejich špička je zakulacená a vnitřní strana osrstěná. Uši slouží k vyjadřování pocitů a jsou pohyblivé. 

Za nežádoucí jsou považovány příliš špičaté a vysoko nasazené uši. Méně žádoucí je, pokud se uši nacházejí příliš od sebe. 

KRK

Dobře osvalený a plynule se napojuje na hřbet, v přední části je pak hrdlo stejně spojeno s hrudí. Kůže na krku by měla být napnutá, bez záhybů či laloku. Srst může zejména v zimním období tvořit bohatý límec. V pohybu nese saarloos krk v jedné horizontální linii s hlavou. 

TRUP

Tvoří jednu z pozorovaných proporcí těla. Jeho délka by měla být větší než kohoutková výška.

Hřbet:

Rovný a silný.

Břicho a slabiny:

Břicho je mírně vtažené.

Spodní linie:

Napjatá.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Jsou osvalené, ale nepůsobí silně, ba naopak jsou v poměru k tělu jemné. Průřez kostí je oválný. 

Nadloktí:

Je stejně dlouhé jako lopatka. Úhlení je přiměřené.

Lokty:

Přiléhají (ne příliš těsně) k hrudi. Přední končetiny jsou díky korektnímu postavení lopatky a nadloktí od sebe přiměřeně vzdálené. Postoj nepůsobí ze široka. 

Zápěstí:

Silné zápěstní klouby.

Tlapy hrudních končetin:

Jsou klenuté zaječího typu. V postoji se přijímá lehké vybočení tlapek. 

PÁNEVNÍ KONČETINY

Zaúhlení je podobné jako u předních končetin. V postoji mohou být mírně sbíhavá hlezna. Korektní pohyb závisí na správném úhlení kolene a hlezna.

Stehna:

Osvalená, velikostně normální.

Kolena:

Bez přílišného zaúhlení.

Hlezno:

Nesmí být příliš zaúhlené.

Tlapy pánevní:

Nadprstí je přiměřeně dlouhé a zešikmené.

CHODY PSA

Pro saarloosova vlčáka je typickým chodem klus, který působí lehce a nenuceně. Správný pohyb je ovlivněn zejména korektním úhlením končetin. Je schopen uběhnout i dlouhé trasy a příliš se neunaví, podobně jako vlci.

OCAS

Je nízko nasazený, ale může být nesen i výše (v afektu). Dosahuje alespoň ke hleznům. Je silný a u kořeně hustě osrstěný.

100%
přečteno: 1 337x