topovat ověřit
18.01.2021 / 19.05.2024
Italský spinone

Italský spinone

Spinone Italiano
100%
Další pojmenování: nemá
Italský spinone

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina VII. - Ohaři
Sekce 1 - Kontinentální ohaři
S pracovní zkouškou
Číslo standardu: 165
Země původu: Itálie
Patronát Itálie
Vznik plemene: Podobný pes existoval již v antice.
Průměrná délka života: 10 - 12 roků
Původní využití: Lovecký pes
Využití dnes: Aktivní pes, Rodinný pes, Lovecký pes
Kluby v ČR:

Klub bretaňských ohařů

VARIETY PLEMENE Italský spinone

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách. 

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Italský spinone pochází, jak už název napovídá, z Itálie, kde jeho předci žili zřejmě již v době antiky. Do jeho krve byli s největší pravděpodobností přikříženi francouzští griffoni, pointři a podíl by tam mohl mít i německý drátosrstý ohař.

Během středověku byl pes podobného typu cílem slavných umělců, a proto ho můžeme vidět na mnoha malbách, freskách a zmínky o něm se nachází v různých spisech a knihách. Byl oblíbeným loveckým psem italské šlechty. 

Kromě drsnosrsté variety existovala ještě dlouhosrstá, ale ta během let zanikla a do dnešní doby se dochoval spinone pouze v jedné podobě. K jeho uznání Mezinárodní kynologickou federací došlo ve 20. století. V dnešní době to není příliš rozšířené plemeno a nejvíce jedinců je k vidění v zemi původu. 

POVAHA

Jedná se lovecké plemeno, které se však skvěle hodí do rodiny, a to díky své dobrosrdečné povaze. Má velice rád děti a dobře s nimi vychází. I ony se musí naučit ke psovi chovat a respektovat jej.

K cizím lidem se chová zpočátku nedůvěřivě, ale pokud zjistí, že se jedná o přátele, tak je milý. S ostatními psy nemívá problém, není to pes, který by vyvolával konflikty. Soužití s jinými mazlíčky zvládne v případě, že s nimi vyrůstá od štěněte, ale pozor, je to lovecký pes. 

Jedná se o inteligentní plemeno, které se dobře učí. Výcvik není náročný, protože spinone dobře spolupracuje. Není potřeba být na něj tvrdý, ba naopak potřebuje zacházení s porozuměním.

POHYB

Jedná o lovecké plemeno a je typické spíše tím, že pracuje pomaleji, ale dokáže být velice vytrvalý. Každý den byste měli vyrazit na jednu delší procházku. 

Kromě loveckého upotřebení se hodí i na různé kynologické aktivity. Vyrazit s ním můžete běhat, nebo ho třeba zapřáhnout ke kolu. Má rád dlouhé procházky, takže je to ideální parťák na turistiku. Rád aportuje a stopuje, takže to můžete zařadit do společných aktivit.

Je to milovník vody, takže v létě byste rozhodně měli vyrazit k nějakému přírodnímu koupališti, kde se budete moc koupat společně.

PÉČE

Hrubá srst má poměrně samočisticí schopnost, takže vyžaduje jen pravidelné kartáčování, které by v období línání mělo probíhat častěji. Dále se přistupuje k trimování.

Každý den je potřeba otírat oční okolí a odstranit případné ospalky. Jednou za čas cíleně zkontrolujte uši, zda v nich není nějaký zánět. Nakonec je také důležitá péče o zuby. Ideální je mechanické čištění, ale můžete sáhnout i po různých doplňcích stravy.

Nakonec je nutné věnovat pozornost drápům a pokud jsou moc dlouhé, tak je zkrátit. Budete na to potřebovat speciální nůžky. Na stříhání zvykejte psa od štěněte, i když u větších plemen se většinou obrušují samovolně při chůzi po tvrdém povrchu.

ZAJÍMAVOSTI

Název plemene spinone může mít v italštině dvojí vysvětlení. "Spino" znamená křoví nebo roští, takže to může znamenat přirovnání k drsné srsti, kterou toto plemeno má, nebo druhou možností je, že došlo k odvození od prostředí, ve kterém spinone často pracuje, jedné se totiž o různé křoví a roští. 

VÝŽIVA

Správné krmení je důležité, aby pes prospíval a byl zdravý po všech stránkách. Zohlednit musíte kondici psa, pokud je váš spinone aktivní, pak bude potřebovat výživnější krmení. Ideální je rozdělit denní krmnou dávku do dvou porcí a dopřát mu po jídle odpočinek. Jedná se stravovací návyky, kterými můžete předcházet obávané torzi (přetočení) žaludku, což je život ohrožující stav, při kterém byste měli hned vyhledat lékařskou pomoc. 

Krmit můžete granulemi, které jsou považovány za kompletní krmivo, to znamená, že mají všechno, co pes potřebuje. Důležité je vybrat kvalitní granule. Ty poznáte hlavně podle složení, na prvním místě by se rozhodně mělo objevit maso. Spinone patří k velkým plemenům a takové granule pro něj vybírejte. 

Další možností je tvz. barfování, tedy krmení přirozenou stravou, kdy podáváte syrové maso, kosti, přílohy a různé doplňky. Důležité je sestavit vyváženou krmnou dávku, a to je pouze na vás. Takže než se do toho pustíte, je nutné si načíst potřebné informace. Počítejte s tím, že při velikosti tohoto plemene, budete rozhodně potřebovat dostatek místa v mrazáku, abyste se tam mohli předpřipravit jednotlivé porce. 

Zdraví

Spinone je zdravé plemeno a podobně jako u jiných psů se mohou objevit problémy s pohybovým aparátem, a to hlavně dysplazie kyčelního kloubu, která se vyšetřuje při uchovnění. Proto je vhodné vybírat si štěně po zdravých rodičích. Navíc můžete preventivně dávat kloubní výživu, abyste o klouby pečovali. 

U spinone je zaznamenána dědičná nemoc známá jako cerebelární ataxie, což je smrtelné onemocnění, které postihuje štěňata a ty se nedožijí ani prvního roku životu. Existuje ovšem genetický test, který odhalí, zda je jedinec přenašečem, což pomůže najít správný pár, aby štěňata byla zdravá.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Spinone je sice lovecké plemeno, ale stále častěji bývá jen jako rodinný společník. Pokud je splněna jeho potřeba pohybu, tak dokáže být spokojený. 

Bydlet by měl ideálně v domku se zahradou, kde bude mít dostatek prostoru, ale nemyslete si, že pouze výběh na zahradě mu stačí. Jeho srst ho ochrání proti vnějším vlivům, takže může být venku i přes zimu, ale bude určitě potřebovat zateplenou boudu. Neměl by být stále sám, to by strádal po psychické stránce. Potřebuje být na blízku své rodině.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Pokud plánujete, že se se svým psem aktivně zapojíte v chovu, tak je nutné to zohlednit již při výběru štěněte. To by mělo být s předpoklady pro chov a výstavy, což znamená, že nemá žádné vady ze standardu. Chov plemene zaštiťuje v České republice Klub bretaňských ohařů. 

Od věku 12 měsíců se musíte zúčastnit speciální nebo klubové výstavy pořádané klubem. Psi si mohou odnést nejhůře známku velmi dobrá a feny dobrá. Na posudku musí být zapsána kohoutková výška, skus s chrupem, barva oka a celkové zbarvení. 

Dále je nutné absolvovat loveckou zkoušku, a to buď splnit limitní známky podle zkušebního řádu v předepsaných disciplínách nebo absolvovat jednu z těchto zkoušek FT, TAN či Memoriál J. Luxe. 

Potřebné je také zdravotní vyšetření, a to konkrétně na dysplazii kyčelního kloubu (DKK). Nejdříve je možné rentgeny provádět od 12 měsíců věku. Jedinci s výsledkem E (stupeň 4) jsou z chovu vyloučeni. Psi i feny se stupněm A–C mohou být využiti bez omezení a výsledek D může být spojen pouze s čistým jedincem (A). 

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Italský spinone není příliš známé plemeno a mimo Itálii není tolik rozšířeno, patří spíše k málopočetným. Zaměnit se dá s jinými loveckými psy, a to hlavně s istrijským hrubosrstým honičem, německým drátosrstým ohařem a pro nás známým českým fouskem.

Istrijský hrubosrstý honič

Honič patří do jiné skupiny FCI, a to konkrétně do šesté k honičům, barvářům, příbuzným plemenům. Spinone patří do sedmé skupiny k ohařům. Honič je menší, jeho kohoutková výška je u psů 50 až 54 cm, u fen 48 až 52 cm. Spinone měří psi 60 až 70 cm a feny 58 až 65 cm. Srst obou plemen je hrubá, spinone je bílý, bílý s oranžovými znaky, bílý stříkaný oranžově, bílý s hnědými znaky a oranžový nebo hnědý bělouš. Honič je podobný, základní barva je bílá s oranžovými znaky.

Německý drátosrstý ohař

Německý drátosrstý ohař

Německý ohař patří do stejné sedmé skupiny FCI jako spinone. Velikost obou plemen je podobná. Ohař měří 61 až 68 cm psi a 57 až 64 cm feny. Ohař může být ve zbarvení hnědý bělouš s plotnami nebo bez nich, černý bělouš s plotnami nebo bez nich a hnědá s bílým hrudním znakem nebo bez něj.

Český fousek

Český fousek

I naše národní český fousek je uznáno Mezinárodní kynologickou federací a patří do sedmé skupiny k ohařům. Velikost je u psů 60 až 66 cm a u fen 58 až 62 cm. Barvy jsou podobné jako u již zmíněného německého ohaře, tmavý bělouš s plotnami nebo bez, hnědák s bíle prokvetlými znaky na hrudi a dolní části končetin a hnědák beze znaků.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Pes s pevnou konstrukcí. Je robustní, vitální a má silnou kostru, dobře vyvinuté svalstvo a drsnou srst. 

Důležité proporce:

Stavba těla se blíží kvadratickému formátu. Trup je stejně dlouhý jako kohoutková výška, délka může být o 1 až 2 cm větší. Hlava je dlouhá jako 4/10 kohoutkové výšky. Šířka hlavy v úrovni jařmových oblouků je menší než půlka její délky. Bedra jsou kratší než 1/5 kohoutkové výšky. 

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 65 cm tolerance: +5 cm, -5 cm
fenky: 51,5 cm tolerance: +3,5 cm, -3,5 cm
Hmotnost:
psi 34,5 kg tolerance: +2,5 kg, -2,5 kg
fenky: 29 kg tolerance: +1 kg, -1 kg
Srst:

Na těle je 4 až 6 cm dlouhá, kratší srst najdeme na tlamě, hlavě, uších, přední straně končetin a tlapkách. Na zadních stranách končetin se netvoří praporce, ale srst má podobu drsného kartáče. Tvrdá a dlouhá srst tvoří husté obočí, a také vous s bradkou. Krycí srst je hrubá, tvrdá, hustá a plochá. Podsada bývá nedostatečná. 

Zbarvení:

Celobílá, bílá s oranžovými znaky, bílá stříkaná oranžově, bílá s kaštanovými znaky, oranžový nebo hnědý bělouš. Preferuje se hnědá barva mnišského roucha. Není povoleno tříbarevné zbarvení, s pálením a černá v jakékoliv kombinaci. 

Kůže:

Silná, suchá a přiléhající k tělu. Na hlavě, hrdle, slabinách, podpaží a zadních částech trupu je tenčí. Jemná na dotek je kůže na loktech. Kůže vytváří dvě kožní řasy, začínají na spodní čísti dolní čelisti a ztrácí se v první polovině krku (lalok). Pokud je hlava nesena nízko, tak je viditelný jen jeden kožní záhyb, který vede od očního koutku přes líce a na zadním okraji končí v chocholce srsti. Pigmentace je různá, a to podle zbarvení srsti. 

HLAVA

Úhel mezi horní linií lebky a tlamy je divergentní. 

MOZKOVNA

Lebka:

Má oblé rysy, po stranách lehce spadají jako střecha s velmi dobře vyvinutým týlním hrbolem a zřetelným čelním hřebenem. 

Nadočnicové oblouky:

Nejsou příliš výrazné. 

Čelová rýha:

Vyklenutí čela není velké směrem dopředu, ani do výšky. Čelová rýha je dobře vyjádřená. 

Stop:

Sotva patrný. 

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nosní houba pokračuje v prodloužené liniii nosního hřbetu. Je velká, houbovitá a má silnou a zřetelně oblou horní hranu. U bílých psů je masově růžová, u bílooranžových je o něco tmavší a u játrových běloušů je to hnědá. Z profilu přečnívá nos přes vertikální linii pysků. Nozdry jsou výrazné a velké. Tlama je stejně dlouhá jako lebka. Její hloubka dosahuje třetiny její délky. Profil je rovný nebo mírně konvexní. Po stranách je rovnoběžná a díky tomu vypadá zepředu hranatě. Dolní liniii tvoří horní pysk a nejnižší bod tvoří koutek tlamy.

Pysky:

Horní pysky jsou jemné a vytváří otevřený úhel pod nosem. Vepředu jsou oblé a pokrývají dolní pysky, dosahují až ke koutkům, kde vytváří zřetelný záhyb. 

Čelisti, zuby:

Silné a normálně vyvinuté, uprostřed jsou čelisti lehce zakřivené. Skus může být nůžkový nebo klešťový. Zubní oblouky do sebe dobře zapadají a zuby jsou kompletní. 

Líce:

Suché. 

Oči:

Umístěné dostatečně daleko, velké a téměř kulaté. Oči nejsou vystouplé, ani příliš hluboko usazené. Oči jsou ve frontální rovině. Duhovka je zbarvená okrově a tmavá podle celkového zbarvení. 

Víčka:

Přiléhající.

Uši:

Mají trojúhelníkový tvar, jsou tak dlouhé, že nepřesahují více než 5 cm přes dolní linii hrdla. Jsou široké tak, že dosahují dopředu od bodu nasazení ke krku do středu jařmových oblouků. Přední okraj přiléhá k lícím a netvoří žádný záhyb, ale směřuje dovnitř. Špička je lehce oblá. Jsou neseny nízko a mají malou zvedací sílu. Chrupavka je jemná. Jsou pokrytá hustou srstí, která je smíšená s delšími, ale řidšími chloupky, ty jsou hustší na okraji ucha. 

KRK

Osvalený a silný. Je jasně oddělen od šíje a na plece se napojuje harmonicky. Nesmí být kratší než 2/3 délky hlavy. Obvod krku se rovná kohoutkové výšce. Na spodní části krku je vyvinutý dvojitý lalok. 

TRUP

Téměř kvadratický rámec těla. 

Horní linie:

Začíná lehce vyjádřeným koutkem a pokračuje v rovné liniii hřbetu, pak stoupá lehkým klenutím k bedrům a spojuje se s dobře klenutou a pevnou bederní oblastí. 

Kohoutek:

Není moc vysoko, špičky lopatek jsou daleko od sebe. 

Hřbet:

Vepředu je téměř rovný, směrem k bedrům stoupá a sklání se k zadním končetinám.

Bedra:

Široká, lehce klenutá a mají dobře vyvinuté svalstvo. 

Záď:

Dlouhá, šikmá, dobře osvalená, široká a s horizontální přímkou svírá úhel 30 až 35 stupňů, který se měří jako sklon pánve. 

Hrudní koš:

Hrudník je hluboký, sahá nejméně k loktům. Je široký a v půlce své délky dobře klenutý (tam jeho transversální průměr dosahuje maxima) a směrem k hrudní kosti se zužuje, ale nevytváří u ní kýl. Dobře klenutá žebra vytvářejí široký mezižeberní prostor, ta poslední jsou dlouhá, šikmá a dobře otevřená.

Spodní linie:

V oblasti hrudníku je téměř vodorovná, ale v oblasti břicha pak mírně vtažená. 

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Zepředu jsou dokonale rovnoběžné a kolmé k zemi. Ze strany je předloktí svislé a nadprstí lehce šikmé. 

Plece:

Lopatky jsou silné a dlouhé. Měří čtvrtinu kohoutkové výšky. Jsou šikmé a pod horizontální rovinou v úhlu asi 50 stupňů v relaci k mediální rovině těla. Špičky lopatek nejsou příliš u sebe. Plece mají volnost v pohybu a dobře vyvinuté svalstvo. S ramenem svírá úhel 105 stupňů. 

Nadloktí:

Šikmé, pod horizontálou skloněné pod úhlem 60 stupňů. Se střední osou těla jsou téměř rovnoběžná. Dobře osvalená. 

Lokty:

Rovnoběžné se střední rovinou těla. Jejich špička je předsunuta lehce před kolmici spuštěnou ze špičky k lopatky směrem k zemi. Loket je od země vzdálen přesně 50 % kohoutkové výšky. 

Předloktí:

Lehce delší než 1/3 kohoutkové výšky, svislé ze všech stran. Má silné kosti a zadní šlacha je dosti zvýrazněná (mezi kostí a šlachou tak vzniká viditelná rýha). 

Zápěstí:

Zápěstní kosti jsou jasně vyjádřené. Pokračuje jako vertikála předloktí. 

Přední nadprstí:

Ploché a zepředu je v linii svislice předloktí. Ze strany je lehce šikmé. Dosahuje délky asi 1/6 výšky končetiny. 

Tlapy hrudních končetin:

Kulaté a kompaktní s dobře sevřenými a klenutými prsty, které pokrývá krátká hustá srst. Polštářky jsou suché a tvrdé, pigmentované podle zbarvení srsti. Silné drápy jsou zahnuté směrem k zemi a dobře pigmentované, ale ne černé. 

PÁNEVNÍ KONČETINY

Ze strany je vidět, že zadní obrys stehen je mírně oblý. Jednotlivé kosti jsou dobře úhlené. Nárt je kolmý k zemi. Zezadu jsou končetiny rovnoběžné. 

Holeně:

Lýtka jsou lehce delší než stehna. Šikmá v úhlu 55 až 60 stupňů pod horizontálou. V horní části jsou suché svaly. Rýha mezi hlezenní šlachou je jasně vyjádřená. 

Stehna:

Nesmí být kratší než je 1/3 kohoutkové výšky. Široké, lehce šikmé a zadní obrys je lehce klenutý. 

Paspárky:

Mohou být na vnitřní straně nártu. 

Nárt:

Suchý a silný. stejně dlouhý jako vzdálenost hlezna od země. Ze všech stran je kolmý. 

Hlezno:

Velmi široké. Od země je vzdáleno jako 1/3 kohoutkové výšky. Nárt svírá s vércem úhel zhruba 150 stupňů. 

Tlapy pánevní:

Stejné jako přední, ale více oválné. 

CHODY PSA

Krok je lehký a volný. Při lovu je prostorný a rychlý klud přerušovaný cvalem. 

OCAS

Přirozeně silný, a to hlavně u kořene. Netvoří se na něm vlajka. Je nesen horizontálně nebo svěšený dolů. V klusu se moc nepohybuje. V zemích, kde je to povoleno, se může ocas pro lovecké účely zkrátit. Je to z důvodu, aby se předcházelo zraněním a s ohledem na pohodu i zdraví zvířete. Délka pak bývá 15 až 25 cm. 

přečteno: 1 788x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
100%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...