topovat ověřit
Pražský krysařík

Pražský krysařík

Pražský krysařík
80%
Další pojmenování: Prague Ratter, libeňský srneček, „ratlík“
Pražský krysařík

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Plemena neuznaná
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 907
Of. zkratka plemene v ČR: PK
Země původu: Česká republika
Vznik plemene: středověk, 20. století
Průměrná délka života: 12 - 14 roků
Původní využití: Lov krys, společenský pes
Využití dnes: Výstavní pes, Domácí mazlíček, Společenský pes
Kluby v ČR:

Klub přátel psů pražských krysaříků (KPPPK)

VARIETY PLEMENE Pražský krysařík

Kromě krátkosrsté variety je relativně nově povolena i varieta dlouhosrstá.

Krátkosrstý

Oficiální

Krátkosrstá varieta pražského krysaříka je rozšířenější. Má krátkou, lesklou, přiléhavou a hustou srst, která je bez lysin. Srst na hlavě je kratší a řidší než jinde na těle. Zbarvení je možné černé a hnědé s pálením i jejich zesvětlené varianty modrá a lila. Dále pak je možné jednobarevné červené a žluté zbarvení, ale také merle.

Dlouhosrstý

Oficiální

Srst na těle je polodlouhá, delší praporce jsou na uších, končetinách, ocase a mírně otevřená na hrudi. Zbarvení je možné černé a hnědé s pálením i jejich zesvětlené varianty modrá a lila. Dále pak je možné jednobarevné červené a žluté zbarvení, ale také merle.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Ačkoliv začalo být o oficiální uznání pražského krysaříka usilováno v odborných kynologických kruzích poměrně nedávno, jeho historie sahá velmi hluboko do minulosti. Je úzce spjata s českým územím, pražský krysařík je tedy zcela po právu označován jako naše národní plemeno nejen s ohledem na moderní vývoj plemene. V průběhu staletí docházelo k činorodým kontaktům s okolními oblastmi, které měly za následek vzájemné pronikání vlivů napříč chovem. Prapůvodní předkové pražského krysaříka tak stáli i u zrodu příbuzných plemen podobného typu, například malého německého hladkosrstého pinče.

Z němčiny ostatně pochází krysaříkovo starší pojmenování „ratlík“, které je, stejně jako jeho český ekvivalent „krysařík“, odvozeno od místního názvu pro krysu. Právě krysy a další obtížní hlodavci byli častou kořistí malých obratných psíků s vynikajícím čichem a dobrými loveckými schopnostmi. Předkové dnešního krysaříka byli ceněni jak pro svoje užitečné působení a vybíjení nepříjemných škůdců, tak pro svůj milý vzhled a nepatrný vzrůst. Již v raném středověku se stávali oblíbenými miláčky českých panovníků, kteří se rádi nechávali obklopovat věrnou smečkou oddaných psů, mezi nimiž nemohl předchůdce dnešního pražského krysaříka chybět.

Důkazem jeho neochvějné obliby jsou krom jiného četné obrazy z pražského královského dvora, ale i z panství mocných Rožmberků. Byl-li některý z těchto psíků darován vladaři z jiného královského dvora, jednalo se o vrcholnou poctu. Zřejmě nejstarší písemná zmínka o předchůdcích dnešního pražského krysaříka pochází již z přelomu 8. a 9. století. Podle tehdejší kroniky neputoval malý psík ve formě daru z Čech k nikomu méně významnému než k samotnému Karlu I. Velikému. Také v pozdějších dobách byli krysaříci věnováni důležitým strategickým spojencům aktuálně vládnoucího českého knížete či krále. Takto se dostali do spřáteleného Polska nebo o několik staletí později do Francie.

Přelomový rok 1620, osudný pro další historický vývoj českého území, ovlivnil i další rozvoj chovu krysaříka. V pobělohorské době ztratil do jisté míry svou vysokou prestiž a glanc. Možná to byla paradoxně zrovna tato skutečnost, která ho zachránila před úplným vyhynutím. Drobní psíci byli totiž nadále chováni, i když ne již jen za zdmi královského paláce, ale v o poznání nuznějších poměrech. Exkluzivita drobného psíka z královského dvora upadla poněkud do zapomnění. Slibně se profilující plemeno nebylo až do 20. století cílem žádných výrazných chovatelských ambicí.

Záměr uskutečnit plnou regeneraci plemene se objevil v průběhu 20. století hned několikrát, avšak v důsledku různorodých událostí a souhrou nepříznivých historických okolností zůstal ještě dlouho nenaplněn. Teprve 80. léta 20. století přinesla intenzivní a trvalé úsilí milovníků krysaříka, které brzo přineslo své ovoce v podobě pozvolna se rozšiřující solidní chovatelské základny. Pražský krysařík si rychle začal získávat velký věhlas a popularitu. Netrvalo dlouho a objevily se i první pozitivní ohlasy a zájem chovatelů ze zahraničí. Standard plemene byl ustanoven již v roce 1980. V březnu roku 1990 byl založen Klub přátel psů pražských krysaříků. Kde jinde než v Praze, na Letné. Na mezinárodní uznání ze strany FCI pražský krysařík ovšem stále čeká.

POVAHA

Hledáte-li hluboce oddaného a milého psího společníka, jenž se dobře zabydlí i v malém městském bytě, je pro vás pražský krysařík vhodnou volbou. Tento drobný psík se na cestách snadno uhnízdí v malé tašce a může tak svého majitele, je-li pejsek dobře vychován, doprovázet takřka kdekoliv. Jak již název plemene napovídá, historicky je plemeno pevně spjato s naším hlavním městem, kde se i v současné době těší značné přízni.

Pražský krysařík je velmi činorodý a zvědavý. Rád aktivně objevuje vše zajímavé kolem sebe. Při pohybu dokáže být obratný, energický a rychlý. Zatímco vůči své rodině vystavuje otevřeně na odiv ty nejvřelejší city, k cizím osobám je dosti rezervovaný. Je spolehlivým hlídačem, který včas a hlasitě ohlásí každého vetřelce. Pražský krysařík si zpravidla zcela bez problémů vytvoří láskyplný a pevný vztah k dětem, je však třeba bedlivě dohlížet na jejich způsob zacházení s tímto zranitelným drobným psíkem.

Co se týče kontaktů s ostatními psy a dalšími zvířaty, pražský krysařík má v povaze velkou toleranci a snášenlivost. Koneckonců, v minulosti to pro něj byla nutnost, doslova otázka přežití. Celá staletí sdílel obydlí s o poznání většími zástupci jiných plemen, se kterými musel dokázat vzájemně koexistovat. Při správné socializaci ve štěněčím věku je tedy k jiným psům vstřícný, stejně jako u kontaktů s dětmi musí být ale též během seznamování a her s psími soukmenovci pamatováno na krysaříkovu fyzickou zranitelnost a křehkost.

POHYB

Pražský krysařík je, co se týče pohybových aktivit, velmi přizpůsobivý pes. Je-li mu dopřán dostatek pohybu, užívá si ho plnými doušky a umí být velmi vytrvalý. Zvládne bez potíží dlouhé procházky a s velkým gustem si vychutná každou příležitost pořádně si zaběhat. Na druhou stranu umí ocenit, pokud i v dlouhodobějším časovém horizontu převažují spíše klidné chvíle odpočinku v pohodlí domova, zvlášť za předpokladu, může-li hýčkán vegetovat v těsné blízkosti milovaného pána.

Pro svou nenáročnost na pohyb a snadnou ovladatelnost je pražský krysařík vhodný i pro seniory a pasivnější jedince, kteří se svým psem v budoucnu neplánují žádné intenzivnější sportovní aktivity a účast na psích sportech. To ale neznamená, že by pražský krysařík nedokázal sportovní výzvě hrdě a s obrovským nasazením čelit. Naopak, při sportovní akci může plně uplatnit svou pružnost, lehkost a energičnost. Aktivní chovatelé krysaříků se úspěšně věnují se svými psími svěřenci zejména agility, dog dancingu nebo coursingu. Pražský krysařík se osvědčuje i coby trpělivý canisterapeut, ideální zejména pro klienty, kteří mají obavy z větších psů.

PÉČE

Jemné osrstění pražského krysaříka vyžaduje vyčesání ideálně několikrát do týdne, zvláště, chce-li se majitel vyhnout výrazné četnosti chlupů vyskytujících se všemožně po bytě. Dlouhosrstá varieta vyžaduje trimování. Stejně jako u velké většiny ostatních psích plemen i u krysaříka platí, že nadměrné koupání psovi celkově spíše škodí než svědčí. Měl by být koupán pokud možno co nejméně a za použití speciálního psího šamponu, aplikovaném v minimálním množství. Již jen samotná voda jeho kůži nadměrně vysušuje a přemíra kosmetického přípravku může vést až k podráždění pokožky a následné inklinaci ke kožním zánětům.

Tzv. Achillovou patou pražského krysaříka bývají zuby. Někteří zástupci tohoto plemene mají problémy se samovolnou výměnou chrupu ve štěněčím věku a občas je třeba vyhledat pomoc veterinárního lékaře. Pražský krysařík, stejně jako mnohá jiná malá psí plemena, navíc během svého života může být náchylný ke zvýšené tvorbě zubního kamene, proto je dobré tuto oblast péče od počátku nepodcenit a zvykat ho na pravidelné čištění zubů.

Každý týden kontrolujeme zevní zvukovod psa. Vytrháváme přebytečné chloupky a zaznamenáme-li znečištění, opatrně uši vyčistíme za pomoci speciálního čistícího přípravku na uši pro psy. Ten seženeme, stejně jako zubní pastu pro psy, v každém lepším obchodě s potřebami pro zvířecí mazlíčky nebo u veterinárního lékaře. Průběžně čistíme navlhčeným vatovým tamponem oční okolí psa. Drápky psa obezřetně stříháme dle potřeby a udržujeme je tak v optimální délce.

ZAJÍMAVOSTI

Jak již bylo zmíněno, pražský krysařík dosud není oficiálně uznán mezinárodní kynologickou federací (FCI). Neustále proto pokračují snahy o dosažení tohoto významného cíle, který by definitivně potvrdil status pražského krysaříka coby plnohodnotného psího plemene všude ve světě. Jistou komplikaci představuje celkově malá velikost populace pražského krysaříka, v jejímž rámci nebylo dosud odchováno potřebné množství linií do třetí generace nepříbuzných jedinců. S tím související, nejspíše ještě závažnější překážkou, je příliš malá aktivita některých chovatelů - téměř polovina zástupců plemene s průkazem původu není vůbec zařazena do chovu a ochota k podpoře řízeného chovu, jenž představuje za stávajících okolností patrně jediné řešení, je u mnohých velmi malá.

VÝŽIVA

Vyvážená strava je nezbytným předpokladem pro správný vývoj a zdraví každého psa. Druh krmiva volíme na základě velikosti a stáří našeho mazlíčka. Ať už se jedná o štěně, dospělého jedince nebo staršího psa, vyplatí se každopádně vždy volit co možná nejkvalitnější krmivo na trhu. Nadměrně šetřit na potravinách zkrátka není vhodné nejen u lidí, ale také u psů. Vyhýbáme se podezřele laciným granulím či konzervám. Pražský krysařík toho nespořádá díky své malé velikosti příliš mnoho, a tak mu můžeme dopřát to nejlepší, aniž bychom museli vynaložit na zakoupení krmiva horentní sumu. Stravu pro psa je možné též připravovat z čerstvých surovin přímo v naší kuchyni. V takovém případě výchozí suroviny obměňujeme, vždy vynecháme sůl a jakékoliv koření, a nastudujeme si pečlivě, jaký poměr živin náš pes aktuálně potřebuje. Vytvořit adekvátní krmnou dávku vlastními silami je dost obtížné. Proto se v současné době spoléhá většina majitelů psů na krmiva granulovaná. Stále větší popularitu získává také BARF, krmení psa syrovým masem, kostmi a zeleninou. Pro pražského krysaříka volíme krmivo určené pro nejmenší psí plemena, jedná-li se o granule, řada výrobců nabízí tento typ krmení ve formě maličkých kousků, jež se malému strávníkovi dobře konzumují.

Zdraví

Průměrná délka života: 12 – 14 let.

Pražský krysařík se všeobecně těší dobrému zdraví, některá onemocnění se ale napříč plemenem vyskytují častěji než ostatní. Jedná se zejména o onemocnění typická pro psí plemena drobného vzrůstu. Takovým onemocněním je například luxace pately. Snížit riziko výskytu luxace pately u pražského krysaříka je jedním z prvořadých cílů zodpovědných chovatelů, proto jsou všichni zástupci plemene před uchovněním z tohoto hlediska odborně posouzeni certifikovaným veterinárním lékařem. Mezi další zdravotní potíže a onemocnění zaznamenané u pražského krysaříka patří: defekty fontanely, snížená funkce štítné žlázy, epilepsie, herpesvirus, problémy s chrupem. V minulosti, při vybíjení krys, byl pražský krysařík vystaven nebezpečí nákazy leptospirózou.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Pražský krysařík je vzhledem ke své minimální velikosti snadno ovladatelný, přesto by jeho majitel neměl spoléhat v každodenním životě na svou fyzickou převahu a měl by svého psa naučit základní povely nebo s ním absolvovat alespoň základní kurz poslušnosti. Malý nevychovaný pes sice nepředstavuje tak vysoké potencionální riziko pro okolí jako velký neukázněný pes, jenž dokáže pouhým vyskočením na někoho danou osobu i nechtíc zranit, přesto rozhodně není dobrou vizitkou žádného pejskaře, zmítá-li se mu pes na vodítku chaoticky sem a tam nebo se ani neumí na povel posadit. Zvládnutí základních povelů je stěžejní i pro vlastní bezpečnost psa.

Nezbytnou součástí výchovy štěněte by měla být řádná socializace, u pražského krysaříka realizovaná s ohledem na jeho značnou křehkost. Pes by měl být už od malička aktivně seznamován s ostatními psy. U štěňěte je důležité, aby přišlo do kontaktu pokud možno jen s bezproblémovými a přátelskými psy. Agresivní či bázliví jedinci mohou naopak svou negativní reakcí na štěně vyvolat v psíkovi, jenž se teprve učí, jak reagovat v sociálních interakcích, nežádoucí traumata a obavy z kontaktů s cizími psy do budoucna. Nejlepší alternativu představují vyrovnaní psi malé a střední velikosti. U velkých psů není vhodné nechat psy propadnout volné hře a zábavě, při které může být maličký pražský krysařík i nechtíc zraněn.

Vzhledem k drobnosti tělesné konstituce a charakteru srsti není pražský krysařík rozhodně vhodný pro celoroční venkovní umístění. Jeho místo je v bytě či domě, v bezpečné blízkosti svého milovaného pána. Pražský krysařík se dokáže zpravidla dobře sžít s městským ruchem a zabaví se dostatečně na menších procházkách po ulicích a parcích, aniž by přitom žalostně postrádal volný pohyb na neomezeném venkovním prostranství. Když se však ocitne v domě se zahradou, ocení s nadšením možnost využít komfortu proběhnout se podle své chuti a pozorovat vše, co se na zahradě a okolo ní šustne. Navíc zde může dát volný průchod svým hlídačským schopnostem.

V zimě by měl být pražský krysařík dobře chráněn před prochladnutím za pomoci různých psích oblečků a ve větších mrazech omezením procházek na nezbytné minimum. Samozřejmou náhradu by mělo představovat vyžití ve formě her, cvičení všemožných kousků a dalšího mentálního zabavení v interiéru. Také ve velkých vedrech je nutné věnovat krysaříkovi zvýšenou pozornost a nenechávat ho na prudkém slunci. Tento malý psík sice slunění miluje, ale nedokáže sám odhadnout míru a již pouhá chvilka vystavení jeho citlivého těla ostrým slunečním paprskům může mít nežádoucí zdravotní následky.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Aby mohl být pes řádně uchovněn, musí úspěšně absolvovat bonitaci a splnit další podmínky stanovené konkrétním chovatelským klubem. V případě pražského krysaříka organizuje bonitaci Klub přátel psů pražských krysaříků, přičemž bonitace může probíhat zcela nezávisle na jiných akcích nebo v rámci výstavy. Účastnit bonitace se mohou pouze zdraví zástupci plemene starší jednoho roku. Majitel psa musí příslušnými dokumenty doložit účast psa na minimálně jedné výstavě, a to po dovršení jeho devíti měsíců věku. U psů musí být prokázáno ohodnocení nejhůře „velmi dobré“, u fen „dobré“. Povinné je též vyšetření patel a stanovení profilu DNA.

Průběhu bonitace je plně v režii bonitační komise v čele s hlavním poradcem chovu. Kompetentní rozhodčí se speciální aprobací bedlivě posuzuje exteriérové kvality všech zúčastněných psů. Bonitační řád klubu stanovuje maximální výšku chovného psa i feny na 26 cm, zároveň platí, že chovná fena musí vážit minimálně 1,6 kg.

Jako vylučující vady jsou hodnoceny tyto exteriérové znaky: výška v kohoutku menší než 18 cm, příliš klenutý hřbet a žebra, nedostatky zubního vzorce (absence více než čtyř zubů kromě P1 a M3 nebo dvou řezáků, podkus či předkus), silně nevyhovující zbarvení srsti (rušivé černé zbarvení v základní barvě červené, bílý znak v hrudní oblasti přesahující 2cm2, bílé znaky na chodech, absence pálení na hlavě u psů s pálením, chybějící srst), hlava jablkovitého tvaru, defektní fontanela, špatné postavení ucha, modré či tzv. dravčí zbarvení očí. Jako vylučující vady jsou klasifikovány též povahové abnormality (přílišná agresivita či naopak bázlivost).

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Trpasličí pinč

Trpasličí pinč

Pražský krysařík je někdy mylně zaměňován s trpasličím pinčem. Ten je však celkově většího vzrůstu. Bývá o něco vyšší než krysařík, dle standardu dosahuje kohoutkové výšky 25 – 30 cm. Měl by přitom vážit 4 – 6 kg, tedy někdy i více než dvojnásobek ideální hmotnosti pražského krysaříka. Obě plemena se liší tvarem hlavy, trpasličí pinč má silnější čenichovou partii. Povahově jsou si obě plemena v zásadě dosti podobná.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Malý, kompaktní a elegantní pes, jenž působí již na pohled křehce, disponující hladkou srstí a vyznačující se hruškovitým tvarem hlavy s poměrně výraznýma ušima. Tělesné proporce pražského krysaříka jsou téměř kvadratického rámce, pohlavní dimorfismus je vždy zřetelný.

Důležité proporce:

Vzájemný poměr kohoutkové výšky a délky těla činí 1:1,05 přičemž platí, že fena může mít tělo o něco delší.

Vzájemný poměr šířky lebky ku její délce je 1:1-1,03.

Hloubka hrudníku dosahuje přibližně poloviny kohoutkové výšky psa (45-50%).

Nosní hřbet je dlouhý jako třetina až polovina celé hlavy.

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 21,5 cm tolerance: +1,5 cm, -1,5 cm
fenky: 21,5 cm tolerance: +1,5 cm, -1,5 cm
Hmotnost:
psi 2,60 kg
fenky: 2,60 kg
Pozn. k hmotnosti Jedná se o ideální hmotnost.
Srst:

Srst může být dvojího typu.

  • Krátkosrstá varieta: Krátká, hustá, přilehlá a přirozeně lesklá srst. Tělo pokrývá delší a hustší srst než oblast hlavy.
  • Dlouhosrstá varieta: Středně dlouhá srst. V oblasti hrudi je srst nepatrně otevřená. Uši, končetiny i ocas jsou opatřeny praporci delší srsti.
Zbarvení:

Černé, hnědé či světlejší zbarvení s pálením, které se nachází nad očima, na tvářích, pod krkem, na tlapkách, pod kořenem ocasu. Preferováno je sytě tmavočervené pálení, syté zbarvení je vždy považováno za přednost. Povoleno je i merle a červené zbarvení.

Kůže:

Těsně přilehlá, pružná a pevná. Zbarvení kůže v souladu se zbarvením srsti.

HLAVA

Hlava má charakteristický hruškovitý tvar.

MOZKOVNA

Zřetelně zakulacená s dobře patrnou týlní kostí a viditelným čelním žlábkem.

Stop:

Zřetelný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Opatřena pevnými pysky. Nosní houba zcela pigmentovaná, barva je poplatná zbarvení osrstění psa.

Pysky:

Dobře přilehlé, dostatečně pevné, s uzavřenými koutky. Barva pigmentace pysků je v souladu se zbarvením osrstění psa.

Čelisti, zuby:

Čelisti souměrné, směřující směrem k čenichové partii. Zuby nůžkového skusu, preferován je kompletní zubní vzorec.

Oči:

Středně velké, kulatého tvaru, nepříliš zřetelně vystouplé, navzájem umístěny daleko od sebe. Zbarvení očí je tmavé.

Víčka:

Přilehlá, dostatečně pigmentovaná.

Uši:

Nasazeny vysoko, široce a vzadu na lebce. Mají tvar trojúhelníku, neseny vztyčené, nepatrně odchýlené do stran. Jemně sklopené uši jsou tolerovány, nikoliv preferovány.

KRK

Elegatně klenutý, suchý, adekvátně dlouhý. Absence laloku. Délka krku by měla proporcionálně odpovídat celkové velikosti psa.

TRUP

Horní linie:

Rovná.

Kohoutek:

Není nápadný.

Hřbet:

Rovný, pevný, nikoliv dlouhý.

Bedra:

Krátká, v dobré návaznosti na hřbet. Přechod k zádové oblasti je plynulý.

Záď:

Jemně spáditá.

Hrudní koš:

Hrudní koš je spíše užší a má oválný průřez, hloubka hrudníku přitom dosahuje cca poloviny výšky v kohoutku.

Břicho a slabiny:

Mírně vtažené břicho.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Při posouzení z přední strany rovnoběžné a rovné, navzájem poměrně u sebe.

Rameno:

S lopatkami navzájem v tupém úhlu.

Lokty:

Adekvátně přilehlé. Absence vbočení či vybočení.

Zápěstí:

Rovné, adekvátní síly.

Tlapy hrudních končetin:

Okrouhlého tvaru, disponující krátkými, navzájem těsně přilehlými prsty. Drápy tmavého zbarvení.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Solidně osvalené, při posouzení ze zadní strany rovné, rovnoběžné a navzájem nepříliš daleko umístěné.

Kolena:

Dobře zaúhlená.

Tlapy pánevní:

Okrouhlého tvaru, disponující krátkými, navzájem těsně přilehlými prsty. Mohou dosahovat větší délky než přední tlapky. Drápy tmavého zbarvení.

CHODY PSA

Pohyb pražského krysaříka je rovnoběžný, plný pružnosti a hbitosti. Není jakkoli těžkopádný, otírání tlapek o zem je zcela nežádoucí.

OCAS

Rovný či stočený nepatrně nahoru od poloviny své délky. Tradičně kupírovaný či nikoli. Nasazen v úrovni hřbetu, patrná je postupně se zužující tendence ocasu od kořene směrem ke špičce. Během pohybu bývá ocas nesený výše než v klidu, může být nesen nad hřbetem v polokruhovitém zatočení směrem nahoru.

přečteno: 24 809x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
80%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...