Sicilský chrt
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Klasifikace F.C.I. |
---|
Skupina V. - Špicové a tzv. plemena primitivní |
Sekce 7 - Primitivní lovecká plemena |
Bez pracovní zkoušky |
Číslo standardu: | 248 |
---|---|
Země původu: | Itálie (Sicílie) |
Vznik plemene: | 3 000 let př. n. l. |
Průměrná délka života: | 12 - 14 roků |
Původní využití: | Lovecký pes |
Využití dnes: | Dostihy, Coursing, Rodinný pes |
Kluby v ČR: |
Klub faraonských psů (http://www.faraonklub.cz) |
VARIETY PLEMENE Sicilský chrt
Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách.
HISTORIE A PŮVOD PLEMENE
Sicilský chrt se může pyšnit velice rozsáhlou historií. Jedná se o plemeno staré asi 3 000 let. Byly nalezeny mince pocházející z 5. až 3. století př. n. l., na nichž je zobrazen právě sicilský chrt. mince byly raženy v různých městech po Sicílii. Kromě typického psa býval na mincích dalším vzorem sicilský bůh Adranos a také sopka Etna. Mince jsou k vidění v muzeu v Syrakusách či Londýně. Kromě tohoto vyobrazení plemene na mincích jsou dalším důkazem existence sicilských chrtů v době před naším letopočtem i římské mozaiky ve Villa Imperiale na Piazza Armerina nebo zdobené vázy.
Existuje více teorií o původu sicilského chrta a je otázkou, zda se vůbec někdy historici dopátrají pravdy. Sicilský chrt může být spjat s jemu podobnými plemeny (faraónský pes, podenco) a mít předka ve staroegyptském chrtovi. V tom případě byl z Afriky dovezen Féničany či kréťany. Jiní se ale domnívají, že je původním sicilským plemenem a dokonce i potomkem abesinské lišky.
Co se týká navodobé historie plemene, tak koncem 19. a počátkem 20. století žilo velmi málo jedinců. Až ve 30. letech 20. století začala v podstatě záchrana tohoto plemene. V roce 1939 byl sepsán první standard a v roce 1947 bylo plemeno uznáno Mezinárodní kynologickou federací (FCI). O 3 roky později se objevili první sicilští chrti na výstavách. Velkou zásluhu na tom všem má chovatelka Agata Paterno Castello, která nashromáždila dostatek typických jedinců a vybuduovala na nich chov.
POVAHA
Sicilský chrt je oddaný rodinný společník, který svou rodinu miluje nadevše. Je milý a jemný a hezky se chová i k dětem, od kterých si dokonce nechá ledaco líbit. K cizím lidem se chová spíše nedůvěřivě.
I přes svou milou povahu je poměrně temperamentní, ale rvačky s ostaními psy nevyvolává. Ve smečce se naučí žít, ale vzhledem k silnému poutu, které si tvoří na svou rodinu se může k ostatním psím členům domácnosti chovat žárlivě. Při jeho soužití s dalšími zvířaty buďte opatrní, protože byl vyšlechtěn k lovu králíků. Jiné domácí mazlíčky by mohl považovat za kořist, proto pokud s nimi má vycházet, tak je nutné aby si na něl zvykal od štěněčího věku.
Výcvik sicilského chrta není úplně jednoduchý, patří k primitivním plemenům a zástupci této skupiny mají vždy tak trochu svoji hlavu a nikdy nebudou 100% poslušní. Při výchově postupujte citlivě, ale důsledně. Připravte si plnou kapsu pamlsků a dostatek trpělivosti. Při procházkách mějte vždy na paměti, že váš pes má vysoce vyvinutý lovecký pud a nepouštějte jej z vodítka na místech, kde by mohl utéct.
POHYB
Sicilský chrt potřebuje větší množství pohybu, protože je to jeho přirozenost. Krátkými procházkami jej rozhodně neuspokojíte, potřebuje se vyběhat. S pouštěním na volno buďte opatrný, má silný lovecký pud a sebelepší přivolání nad ním nezvítězí. Z vodítka jej odepínejte na oplocených místech.
Sicilcký chrt bude rád trávit čas i puštěný na zahradě, ale pozor na kvalitu a výšku plotu. Toto plemeno je neuvěřitelně mrštné, takže metrový plot dokáže hladce překonat.
Společně se svým chrtem můžete běhat nebo vás může doprovázet na kole. Uspokojíte tak jeho touhu po pohybu a uděláte něco dobrého i pro sebe. Z kynologických sportů je jako stvořený pro coursing a dostihy. Rozhodně stojí za to s ním tyto aktivity vyzkoušet, jsou pro něj velmi přirozené.
PÉČE
Srst sicilského chrta je na péči velmi nenáročná. Stačí jednou za čas projet hřbílkem nebo gumuvou rukavicí. Větší pozornost byste měli věnovat zejména špičkám jeho uší, které mohou mít v zimních měsících tendence omrzat.
Pravidelně je vhodné kontrlovat délku drápů a v případě potřeby ke zkrátit. nezapomínejte hlavně na pátý prst na předních tlapkách, který není ve styku se zemí a vůbec se při pohybu neobručuje.
Stejně jako u ostatních psů byste měli dbát o zubní hygienu. Zuby můžete čistit mechanicky nebo používat doplňky stravy, které se o to postarají.
ZAJÍMAVOSTI
K plemenu se pojí legenda, která říká, že v roce 400 př. n. l. byl postaven na svahu Etny postaven chrám zasvěcený bohu Adranosovi a mělo jej hlídat 1000 sicilských chrtů (cirneců, jak jim říkali). Tito čtyřnozí hlídači měli zvláštní schopnost od bohů, že poznali zloděje a nevěřící a do chrámu je nepustili. Věřící lid poklidně doprovodili.
VÝŽIVA
Svému chrtovi musíte dopřát kvalitní krmení, podávat můžete granule nebo přirozenou stravu (tzv. BARF). Krmení granulemi je pro páníčky pohodlné a bez starostí, ale musíte jejich výběru věnovat dostatek pozornosti, abyste psa krmili kvalitními granulemi. Vždy čtěte složení, na prvním místě by se mělo objevit maso, pokud je v čerstvém stavu, tak pamatujte na to, že při zpracování se jeho množství zmenší až o 2/3. Granule by dále měli mít snížený obsah obilovin nebo být zcela bez obilovin. Chrti jsou často hubení a trochu je vykrmit může problém, proto sáhněte po granulích, které mají vyšší obsah tuku.
Jestliže se rozhodnete krmit BARFem, budete si předtím muet nastudovat potřebné informace. Granule jsou kompletní strava, ale při barfování musíte svému psovi v určitém časovém horizontu sestavit vyvážený jídelníček, aby mu nic nechybělo. Krmit budete syrovým masem, přílohami a kostmi (ty podávějte vždy syrové!). Kromě nastudování potřebných informací je také nutné mít dostatek místa v mrazáku, abyste si jednotlivé dávky mohli připravit dopředu. Maso a ostatní suroviny se dají sehnat v obchodech, které se na toto zboží specializují.
Zdraví
Průměrný věk: 14 let
Sicilský chrt je zdravé a nemocemi nezatížené plemeno. Ani k jeho uchovnění nejsou potřeba žádná vyšetření. Psi se často dožívají i poměrně vysokého věku.
Stejně jako u jiných plemen se u sicilského chrta může objevit luxace patelly, tedy vykloubění čéšky nebo některé oční nemoci, ale stává to nepříliš často.
POTŘEBY A NÁROKY PSA
Toto plemeno potřebuje trávit čas v blízkosti své rodinny. Vůbec se nehodí do kotce a pro pobyt venku, psychicky by strádal a ani jeho srst by jej dostatečně neochránila proti nepříznivým vlivům počasí. Může bydlet v domě i v bytě, na prostor není náročný a stejně bude nejraději odpočívat s vámi na gauči a spát v posteli.
Na co je sicilský chrt velmi náročný, to je pohyb, kterého potřebuje opravdu dostatek a několika kratšími procházkami jej rozhodně neošálíte.
Představitelé tohoto plemene nemají rádi zimu a špatně ji snáší. Počítejte s tím, že v chladných dnech je budete muset při venčení oblékat, a to nejlépe do funkčních oblečků, které je udrží v teple. Naopak sicilští chrti milují teplo a i ve vyšších teplotách dokáží bez problémů pracovat.
PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ
Aby mohl být sicilský chrt zařazen do chovu, tak musí splnit podmínky stanovené Klubem faraonských psů. Pes musí mít průkaz původu a projít procesem uchovnění.
Sicilský chrt musí absolvovat bonitaci, na které bude odborně posouzen od věku 12 měsíců. Dále je nutné se zúčastnit dvou výstav vyššího typu a odnést si známku Výborná, nebo složit dostihovou či coursingovou licenci. Výstavy se započítávají až od 9 měsíců jedince. Aby mohl být pes uchovněn, mohou mu chybět max. 4 zuby a to typu P a M. Psi mohou být v chovu využiti od 15 měsíců neomezeně a feny od 18 měsíců do 8 let věku.
Vylučující vady jsou definovány standardem a jedná se zejména o: agresivitu, bázlivost, rozbíhavost podélných os mozkovny a tlamy, černá nebo nepigmentovaná nosní houba, prohnutý nosní hřbet, vady chrupu (předkus, podkus), modré oči, svěšené uši, černě pigmentovaná víčka, drápky a polštářky, vady ocasu, špatná kohoutková výška a nepřípustné zbarvení. Psi musí mít obě varlata plně vyvinutá a sestouplá v šourku.
MOŽNÁ ZÁMĚNA
Sicilský chrt je svým vzhledem od ostatních chrtů odlišný. Patří ovšem do skupiny 5 k primitivním plemenům nikoli k chrtům, takže jeho název na první pohled klame. Pokud přihlédneme k tomu, že není tolik rozšířen a znám mezi lidmi, tak může snadno dojít k záměně s jeho známějším faraonským psem a podency.
Faraónský pes
Chrt se od faraóna liší v první řadě velikostí. Ideální výška faraónských psů 56 cm u psů a 53 cm u fen. U sicilského chrta se kohoutková výška pohybuje v rozmezí 42 až 52 cm. Faraónský pes má pouze krátkou, hladkou srst v jediné barvě a tou je pálená v různých odstínech, povolené má bílé znaky na konkrétních místech těla.
Ibizský podenco
Dalším podobným plemen je ibizský podenco, který pochází z Baleárských ostrovů. Na první pohled je to větší pes, a může být dokonce vyšší než faraónský chrt. Dosahuje výšky od 60 do 72 cm. jeho srst se vyskytuje ve třech varietách – hladké, hrubé (cení se bradka) a dlouhé (alespoň 5 cm). Zbarvení je velmi podobné.
Kanárský podenco
Do skupiny starobylých plemen patří i kanárský podenco, který je velice podobný zejména faraónskému psovi, jenž je z těchto psů nejznámější. Velikostně je vyšší než sicilský chrt, který je vlastně nejmenší ze všech uvedených plemen.
STANDARDNÍ VZHLED
Pes původního (primitivního) typu dosahující střední velikosti. Má elegantní a štíhlé tvary, je kompaktní, silný a vždy čilý. Má jemnou srst a typicky vztyčené uši. Linie těla jsou polodlouhé.
Má kvadratický rámec těla, takže kohoutková výška se rovná délce těla. Hloubka hrudníku je menší než vzdálenost od loktů k zemi. Hlava dosahuje délky 4/10 kohoutkové výšky. Tlama není delší než mozkovna, která je protáhlá a široká méně než 50 % z její délky. Stop je skloněný pod úhlem 150 stupňů. Délka beder dosahuje asi 1/5 kohoutkové výšky, ale jsou skoro stejně široká jako dlouhá. Délka zádě dosahuje 1/3 kohoutkové výšky a šířka je téměř stejné jako půlka délky. Hloubka hrudníku je méně než polovina kohoutkové výšky (asi 43 %) a v nejširším místě je to méně než 1/3 výšky (kolem 27 %). Obvod hrudníku je větší než kohoutková výška, a to asi o 1/8.
Ideální kohoutková výška
psi: | 48 cm | tolerance: +4 cm, -4 cm |
fenky: | 46 cm | tolerance: +4 cm, -4 cm |
Hustá a pevná. Na hlavě, uších a končetinách je srst hladká, na zbytku těla a ocase je polodlouhá (2,5 cm), hladká a přiléhající.
Ve všech odstínech plavé (od tmavých po světlé včetně dilutované). Dále je možná kombinace tříslová s bílou – bílá se objevuje na hlavně v podobě znaku či lysiny, dále na hrudi, tlapkách, špičce ocasu a břiše. Může být také bílý límec, ale ten není tolik ceněný. Přípustná je i tříslové zbarvení s příměsí světlejších a tmavších chlupů.
Jemná kůže po celém těle přiléhá. Její barva je závislá na zbarvení srsti, nikdy však na kůži nesmějí být černé skvrny nebo chybějící pigment.
HLAVA
MOZKOVNA
Polodlouhá, její šířka je menší než polovina celkové délky hlavy. Shora je podélně oválná a horní podélné osy lebky a tlamy jsou rovnoběžné nebo se mohou mírně rozbíhat. Horní profil vypadá jako plochý, ale je mírně klenutý. Mezi jařmovými obloukydosahuje lebka šířky méně než poloviny celkové délky hlavy.
Mírně vyznačené.
Čelo je málo výrazné a spíše ustupující, čelová rýha je téměř nepatrná a týlní hrbol je také sotva patrný.
Málo výrazný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST
Nosní houba je celkem velká spíše obdélníkového tvaru. Její barva může být od světlé až tmavé masové po hnědou, a to podle toho, jak intenzivní je barva srsti. Pokud se podíváme z boku tak čumák leží v prodloužení nosního hřbetu a přečnívá přes svislou linii pysků. Tlama nikdy není kratší než mozkovna, její hloubka v půlce dosahuje nejméně poloviny délky tlamy. Šířka v tom samém místě je menší než půlka délky tlamy. Tlama je špičatá, spodní profil tvoří dolní čelist a nosní hřbet je rovný.
Pevné, tenké, jemné a sotva kryjí zuby. Koutky jsou pevné a sotva viditelné.
Nůžkový skus a chrup by měl být kompletní, ale můžet chybět P1 a M3. Přestože čelisti vypadají slabě, jsou normálně vyvinuté. Spodní čelist je mírně vyvinutá s ustupující bradou. Řezáky jsou v čelisti umístěné kolmo v perfektní linii a vzájemně dobře posatvené.
Ploché.
Poměrně malé oči oválného tvaru jsou umístěny více na straně hlavy a mají měkký výraz. Jejich barva může být okrová, jantarová a oříšková (ne šedá, hnědá nebo žlutá).
Okraje očních víček jsou pigmentované stejně jako nosní houba.
Vztyčené a pevné uši jsou postavené směrem dopředu a nasazené vysoko a blízko u sebe. Jejich tvar je trojúhelníkový a špička přirozeně úzká a mírně se sklápí dozadu. U kořene uší jsou masivní chrupavky. Svislé osy uší jsou při vzrušení rovnoběžné nebo téměř rovnoběžné. Délka uší by neměla přesáhnout poloviny délky hlavy.
KRK
Horní linie krku je dobře klenutá. Délka krku a hlavy je totožná. Do kohoutku přechází harmonicky a hladkou linií. Krk je zejména na šíji dobře osvalený a svým tvarem může připomínat komolý kužel.
TRUP
Klesá směrem od kohoutku k zádi.
Úzký a vysoký (horní okraje lopatek jsou blízko u sebe).
Rovný a bez nápadného osvalení.
Jsou téměř stejně dlouhá jako široká. Svaly jsou pevné, krátké a nepříliš výrazné. Délka beder dosahuje asi 1/3 délky hřbetu (hrudníku).
Zeshora je poměrně plochá, sklon zádi od horizontální roviny je asi 45 stupňů. Záď je suchá, strmá a silná, její délka je přiměřená a šířka téměř totožná s půlkou její délky. Osvalení je nevýrazné.
Poměrně úzké.
Hrudník dosahuje téměř až k loktů, ale ne pod ně. Žebra jsou mírně klenutá, ne plochá.
Břicho je suché bez chrtovitého vtažení. Slabiny jsou stejně dlouhé jako bedra.
Plynule stoupá.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
Pomyslná svislá linie spuštěná z ramenního kloubu se při pohledu z boku dotýká špiček prstů. Přední končetiny jsou perfektně rovné a svislé. Jejich délka od země k loktům je větší než půlka kohoutkové výšky.
Lopatka je uložená dobře šikmo dozadu a její délka dosahuje asi 1/3 výšky v kohoutku. Sicilský chrt má úzký kohoutek, což znamená, že horní kraje lopatek jsou položeny blízko u sebe.
Ramenní kloub je středně otevřený.
Tvoří asi polovinu délky končetiny (měřeno od země k loktům) a je pokryto výrazným svalstvem.
Nacházejí v linii nebo pod úrovní spodní linie hrudníku, nejsou vbočené ani vybočené. Loketní kloub má úhlení asi 160 stupňů.
Směřují kolmo k zemi. Mají lekhké ale pevné kosti a výrazné loketní jamky.
Pokračuje v přímém prodloužení předloktí. Na vnější straně kloubů jsou výrazné kůstky.
Širší než zápěstí a mírně šikmá. Mají ploché a suché kosti. Nejsou menší než 1/6 délky končetiny (měřeno od země k lokti).
Mají mírně oválný tvar a sevřené, klenuté prsty. Drápky jsou silně zahnuté a mají masovou (od růžové po tmavou) nebo hnědou barvu, ale nikdy ne černou. Pevné polštářky mají stejnou barvu jako drápky.
PÁNEVNÍ KONČETINY
Pomyslná svislá linie spuštěná ze sedací hrbolu se při pohledu z boku dotýká špiček prstů a zezadu dělí hlezno, záprstí a tlapku na svě totožné půlky. Výška psa v kyčlí dosahje asi 93 % kohoutkové výšky.
Širká a dlouhá tak, že dosahují asi 1/3 kohoutkové výšky. Mají ploché svaly a mírně klenutou zadní stranu. Úhlení (pánev a stehenní kost) je kolem 115 stupňů.
Úhel je opět kolem 115 stupňů (stehna a bérce). Bérce jsou o něco kratší než stehna a mají sklon 45 stupňů pod horizontální rovinou. Mají lehkou kostru se suchými a výraznými svaly, jejichž podélná rýha je výrazná.
Bez paspárků.
Mají válcovitý tvar a vzhledem k zemi jsou kolmé. Nárty dosahují 1/3 délky předních končetin (měřeno od země k loktům).
Široké, hlezenní kloub svírá úhel asi 135 stupňů. Od země jsou hlezna vzdálenost ne více než 27 % kohoutkové výšky.
Mají mírně oválný tvar a sevřené, klenuté prsty. Silné drápky jsou zahnuté v masové či hnědé barvě, černá není přípustná. Polštářky mají shodnou barvu s drápky.
CHODY PSA
Typický je krátký, živý krok nebo pružný a rychlý klus.
OCAS
Nízko nasazený a u kořene i po celé délce poměrně silný ocas dosahuje až ke hleznům a může být i mírně delší. Je pokryt hladkou a polodlouhou srstí. V klidu je nošen šavlovitě a zahnutý nad hřbetem v afektu.