topovat ověřit
07.08.2019 / 18.05.2025
Západosibiřská lajka

Západosibiřská lajka

Zapadno-Sibirskaïa Laïka
0%
Další pojmenování: ZSL
Západosibiřská lajka

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina V. - Špicové a tzv. plemena primitivní
Sekce 2 - Severští lovečtí psi
S pracovní zkouškou
Číslo standardu: 306
Země původu: Rusko
Patronát Rusko
Vznik plemene: oficiálně 1947
Průměrná délka života: 12 - 13 roků
Původní využití: Lovecký pes
Využití dnes: Aktivní pes, Hlídací pes, Lovecký pes, Pracovní pes
Kluby v ČR:

Klub karelských medvědích psů a lajek

VARIETY PLEMENE Západosibiřská lajka

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách. 

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Lajka je původně staré ruské lovecké plemeno příbuzné s vlkem, existovalo mnoho druhů a rázů podle oblastí, kde se chovaly. V roce 1947 došlo ke sjednocení typu a vyčlenění 4 samostatných plemen – zápodosibiřská, východosibiřská, ruskoevropská a karelofinská lajka. Standard byl sepsán v roce 1952. 

Jedná se primárně o loveckého psa, ale na ruském venkově tahala náklady nebo pomáhala s pasením. Lajka je odolná a zvyklá pracovat i při nízkých teplotách. Tvrdé podmínky se postaraly o přirozenou selekci chovu. V Rusku se jedná o velmi rozšířené plemeno. Lajky si dokáží poradit i s velkými šelmami, neohroženě se vrhnou na medvěda nebo vlka. 

Mimo svou domovinu nejsou lajky tolik rozšířené, v ČR se odchová pár jednotek vrhů ročně. 

POVAHA

Lajka je lovecký pes zvyklý na tvrdou práci. Potřebuje dostatečné zaměstnání, rozhodně to není gaučový povaleč. Jedná o psa jednoho pána, v rodině má tedy svého „hlavního“ páníčka. Ale milovat a chránit bude celou rodinu, jen z jejich povelů si moc dělat nebude. 

K cizím lidem je rezervovaná a v případě ohrožení páníčka je schopná zasáhnout. Děti, ani ostatní psi ji nevadí, ale musíte mít jejich soužití pod kontrolou. Vzhledem k silně rozvinutému loveckému pudu se příliš nehodí k jiným domácím mazlíčkům. 

Jedná se o samostatné a inteligentní plemeno, nehodí se pro začátečníky, musíte vědět jak s ní zacházet. Důležitá je včasná socializace a samozřejmě výcvik. Ale lajka nikdy nebude 100% poslušná, má prostě svoji hlavu.

POHYB

Jedná se o aktivního psa, který potřebuje dostatek zaměstnání a dlouhé procházky. Může vám dělat společnost u kola nebo při běhání, je velmi vytrvalá. 

Co se týká loveckých schopností, tak lajky jsou výbornými slídiči, při pronásledování zvěře se od pána vzdálí, ale díky dobré orientaci v prostředí se dokáží vrátit. Jakmile má stopu, nedá se téměř odvolat. V našich končinách je schopná zahnat i rysa. Lovecky je velmi všestranná a má velmi široký záběr kořisti.

PÉČE

Srst byste měli vyčesávat hlavně v období línání, ale jinak žádnou speciální péči nevyžaduje. Je poměrně samočistící. Pokud plánujete účast na výstavě, tak se poraďte s chovatelem, co by vám doporučil.

Lajka je poměrně bezúdržbová, každý den jen zkontrolujte oční okolí a odstraňte případné ospalky. Problému s ušima byste si všimli na první pohled, takže není třeba hlídat. Co se týká péče o zuby, tak lajky netrpí na usazování zubního kamene, ale samozřejmě není na škodu zuby čistit, nebo přidávat do jídla doplňky na zubní péči. 

Drápy si ve většině případů přirozeně obrousí, ale kontrolovat byste měli pátý dráp, který není ve styku se zemí. Jednou za měsíc mrkněte na délku všech drápků a v případě potřeby zkraťte. 

ZAJÍMAVOSTI

Lajku, i když ne přímo tu západoevropskou proslavil let do vesmíru. Byla prvním tvorem, který v roce 1957 letěl do vesmíru ve Sputniku. Bohužel její osud nebyl veselý, jelikož ze své cesty se nevrátila, ale ani to nebylo v plánu. Lajka ovšem nebyla jediným psem ve vesmíru, v dalších letech byli vysláni další psí zástupci, ti už naštěstí nemuseli za tento výlet zaplatit životem a vrátili se bezpečně na zpět na zem.

VÝŽIVA

Lajka potřebuje kvalitní a výživnou stravu, ale pozor na překrmování, pokud nebude mít dostatek pohybu, mohla by vám přibírat. Krmit můžete granulemi, nebo barfovat, záleží na vás, co si vyberete. 

Granule jsou kompletní krmivo a váš pes v nich má vše, co potřebuje. Musíte si pouze ohlídat výběr správných granulí. Pro lajku volíte granule pro velká plemena psů, juniorské granule podáváte aspoň do 15 měsíců věku a až pak přecházíte na dospělácké. Při výběru krmiva si vždy čtěte složení, na prvních místech by mělo být maso. 

Pokud byste chtěli barfovat, tedy krmit přirozenou stravou, tak můžete, ale než se do toho pustíte, nastudujte si potřebné informace. Sestavení vyváženého jídelníčku je totiž na vás, musíte psovi dodat veškeré vitamíny, minerály a další látky. Porce se skládají ze syrového masa, kostí, příloh a doplňků. Obvykle se suroviny kupují ve větším množství a pak si vše naporcujete dopředu do mrazáku.

Zdraví

Lajky jsou zdravé a odolné plemeno, ani k uchovnění nejsou povinná žádná vyšetření. Jako i jiných větších psů se mohou s přibývajícím věkem objevit problémy s pohybovým aparátem. Proto není na škodu podávat preventivně kloubní výživu.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Toto plemeno se hodí někam na vesnici, k lesu do rodinného domu se zahradou. Pokud nejste myslivec a nebude vám pomáhat se správou revíru, tak bude potřebovat jiné vyžití. 

Lajka může bydlet i venku, její srst jí ochrání před zimou, její obydlí by mělo být chráněno před deštěm a větrem. Ale ráda je na blízku svému pánovi a ve středu dění rodiny. Není tedy ideální, aby byla neustále sama na zahradě. Mohla by se také nudit a ničit vám vybavení nebo zahradu.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

V České republice zaštiťuje chov plemen Klub karelských medvědích psů a lajek, který stanovuje podmínky přijetí do chovu. Prvním předpokladem je vždy koupě štěněte s průkazem původu, které má předpoklady pro chov výstavy, pokud má již od štěněcího věku nějakou vylučující vadu, tak nemůžete počítat s tím, že jej uchovníte. 

K uchovnění je povinná účast na výstavě pořádané klubem, a to od věku 12 měsíců, z kruhu si musíte odnést hodnocení nejhůře velmi dobrý. Dále od věku 15 měsíců musíte absolvovat bonitaci, což je akce podobná výstavě, kde je jedinec podrobněji posouzen komisí a uznán jako chovný nebo nechovný. 

K přijetí do chovu je dále povinné složit libovolnou zkoušlu LUP (lovecká upotřebitelnost). Zdravotní vyšetření nejsou požadována.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Lajka není natolik rozšířené plemeno, tedy pravděpodobně v ní veřejnost uvidí jiné plemeno, a to v závislosti na zbarvení. Jako plemena záměny uvádíme jiné lajky. Podobá se i jiným severským plemenům, které FCI řadí do 5. skupiny.

Východosibiřská lajka

Obě plemena mají společnou historii a k jejich vyčlenění a uznání Mezinárodní kynologickou federací došlo až v roce 1947. Do té doby jednotlivé typy lajek splývaly. Východosibiřská lajka měří 57 až 64 cm psi a 53 až 60 cm fenky. Její nejčastější zbarvení je černé s pálením, černobílé, černé, bílé a bílé se znaky – strakáč. 

Ruskoevropská lajka

I tato lajka má společnou historii, patří do skupiny 5. FCI ke špicům a primitivním plemenům. Výška je 52 až 58 cm u psů a 48 až 54 cm u fen. Typické zbarvení je černobílé, ale může se objevit i celočerný nebo celobílý jedinec. 

Grónský pes

Grónský pes

Lajkám se podobá i jiné severské plemeno, a to grónský pes. Jak už název napovídá, pochází z Grónska, kde je využíván jako pracovní pes. Psi měří 60 cm a víc, fenky 55 a víc. Zbarvení může být jakékoliv – jednobarevné nebo strakaté. Zakázání jsou pouze merle a albíni.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Středně až mírně větší pes, má dobrou substanci a suchou stavbu těla. Tělo (od předhradí k sedací kosti) je mírně delší než kohoutková výška. Jasně vyjádřený pohlavní dimorfismus, psi jsou větší než feny a také více nasvalení. Svalstvo je dobře vyvinuté a kosti silné. 

Důležité proporce:

Délka těla v poměru ke kohoutkové výšce: 

Pes: 100 : 103–107 %

Fena: 100 : 104–108 %

Kohoutková výška přesahuje výšku zádi o 1 až 2 cm u psů a o 1 cm u fen. 

Hlava je delší než širší, délka tlamy je stejná nebo mírně menší než polovina délky hlavy. 

Od země k loktům je to více něž polovina kohoutkové výšky. 

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 58,5 cm tolerance: +3,5 cm, -3,5 cm
fenky: 54,5 cm tolerance: +3,5 cm, -3,5 cm
Pozn. k hmotnosti Není standardem uváděna.
Srst:

Krycí srst je tvrdá, rovná a hustá. Podsada je měkká, dobře vyvinutá, vlnitá a bohatá. Na hlavě a uších je srst krátká a hustá. Na plecích a krku je delší – vytváří límec, a na lícních kostech se tvoří tzv. licousy. Psi mají na kohoutku delší srst než feny. Končetiny pokrývá tvrdá, krátká a hustá srst, která je na jejich zadní straně delší. Na zadních končetinách se tvoří kalhoty, ale bez praporců. Meziprstí chrání kartáčovitá srst. Ocas pokrývá tvrdá, rovná srst, která je na spodní straně delší, ale nevytváří prapor. 

Zbarvení:

Česká s červenohnědou, červená s červenohnědou, šedá, červená, plavá a červenohnědá ve všech odstínech. Dále celobílá, nebo bílá se znaky (skvrny jakékoliv ze zmíněných barev). 

Kůže:

Elastická, silná a bez vrásek či nadměrné podkožní tkáně. 

HLAVA

Suchá, klínového tvaru a v dobrém poměru vzhledem k celkové velikosti. Pro pohledu shora připomíná rovnostranný trojúhelník. 

MOZKOVNA

Středně široká a u fen užší než u psů.

Lebka:

Protáhlá, je delší než širší, zepředu je plochá nebo mírně zaoblená. Hřbet nosu je rovnoběžný s horní linií. Temeno i týlní hrbol jsou dobře vyjádřeny. Temeno je zaoblené. 

Nadočnicové oblouky:

Mírně vyjádřené.

Stop:

Mírně vyjádřený. 

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nosní houba je středně velká a černá. Světlejší nos se toleruje u bílých jedinců. Tlama je středně zašpičatělá a směrem k základně se rozšiřuje. Tlama dosahuje poloviny nebo o něco méně délky hlavy. Z profilu má klínový tvar. 

Pysky:

Pevně přiléhající. 

Čelisti, zuby:

Silné, velké, bílé, dobře vyvinuté, pravidelně umístěné a vzájemně se netisknou. Skus je nůžkový s kompletním chrupem (42 zubů). 

Líce:

Lícní kosti jdou suché. 

Oči:

Mají oválný tvar a nejsou moc velké, šikmé a usazené celkem hluboko. Výraz je odhodlaný a inteligentní. Barva očí je tmavě hnědá nebo hnědá u světlejších jedinců.

Uši:

Nasazené vysoko, vztyčené, pohyblivé, špičaté se špičkou do V. Boltce jsou mírně vyvinuté.

KRK

Suchý, dlouhý, osvalený a stejně dlouhý jako hlava. Na průřezu je oválný. Vzhledem k horizontální linii je nasazená v úhlu 45 až 55 stupňů. 

TRUP

Horní linie:

Pevná a tuhá, od kohoutku ke koření ocasu se svažuje. 

Kohoutek:

Především u psů je velmi výrazný.

Hřbet:

Rovný, silný, dobře osvalený a středně široký. 

Bedra:

Středně široká, dobře osvalená, krátká a mírně zaoblená. 

Záď:

Středně dlouhá, široká a lehce spáditá. 

Hrudní koš:

Hrudník je středně hluboký a široký, sahá k lokti. Je dlouhý a na průřezu oválný. 

Břicho a slabiny:

Vtažené.

Spodní linie:

Mírně stoupá. 

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Při pohledu zepředu rovné a paralelní, nasazeny středně široko. Vzdálenost o lokti k zemi je mírně větší než polovina kohoutkové výšky. 

Plece:

Dlouhé a správně uložené dozadu. 

Nadloktí:

Osvalené, šikmé, dlouhé, mezi lopatkou a nadloktím je dobré úhlení.

Lokty:

Těsně přiléhá k tělu. Vrchol lokte je dobře vyvinutý a směřující dozadu. Rovnoběžné s osou těla. 

Předloktí:

Rovné, dlouhé, není hrubé, svalnaté a na průřezu oválné.

Přední nadprstí:

Při pohledu ze strany se mírně svažuje, není dlouhé, paspárky nejsou žádoucí. 

Tlapy hrudních končetin:

Oválné, klenuté s dobře sevřenými prsty. Prostřední prsty jsou mírně delší.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Při pohledu zezadu jsou rovné a rovnoběžné. Silné, osvalené, dobře vyznačené úhelní všech kloubů. 

Holeně:

Bérec je středně dlouhý, uložený šikmo a ne kratší než stehno. 

Stehna:

Středně dlouhá a šikmo uložená.

Kolena:

Dobře ohnutá.

Paspárky:

Nežádoucí.

Nárt:

Uložený téměř vertikálně. Ze strany průběžná linie od sedacích hrbolů k zemi prochází přední částí nártů. 

Tlapy pánevní:

Mírně menší než přední. Oválné, klenuté a s dobře sevřenými prsty. Prostřední prsty jsou mírně delší. 

CHODY PSA

Pohyb je volný a energický. Typickým pohybem je krátký klus, který se střídá se cvalem.

OCAS

Pevně stočený do kroužku. Nesen nad hřbetem nebo zádí. Při plném natažení dosahuje ke hleznu nebo je max. o 2 cm kratší.

přečteno: 476x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
0%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...