topovat ověřit
30.10.2020 / 17.05.2024
Karelský medvědí pes

Karelský medvědí pes

Karjalankarhukoira
80%
Další pojmenování: karelák
Karelský medvědí pes

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina V. - Špicové a tzv. plemena primitivní
Sekce 2 - Severští lovečtí psi
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 48
Of. zkratka plemene v ČR: KMP
Země původu: Finsko
Vznik plemene: Oficiálně na počátku 20. století
Průměrná délka života: 11 - 13 roků
Původní využití: Lovecký pes
Využití dnes: Pracovní pes, Lovecký pes
Kluby v ČR:

Klub karelských medvědích psů a lajek

Klub chovatelů honičů

VARIETY PLEMENE Karelský medvědí pes

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Karelský medvědí pes je staré plemeno, ale záznamů o jeho výskytu z dřívějších dob moc není. Jedná se o loveckého psa, který lovil velká zvířata (mědvědy, vlky či losy). V oblasti, ze které pochází se podobní psi chovají již po staletí, ale KMP patřil k lajkám a nebyl výrazněji vymezován. 

Za prapředka kareláka je považován Zyrianský pes („Komi“), který se vyskytoval mezi řekami Dvinou a Novgorodem v dnešním Rusku. Tito psi sloužili k lovu větších zvířat a dříve se vyskytovali ve více barvách, později došlo k vyčlenění dnešní podoby, protože takový pes je dobře vidět i na sněhu a nesplývá se zvěří. 

První popis plemene pochází z roku 1917 a v následujících 20. letech minulého století se začal chovat, ovšem až od roku 1934 se objevil cílený chov a o rok později došlo ve Finsku k jeho uznání jako plemene. V roce 1936 se karelský medvědí pes poprvé objevil na výstavě v Helsinkách a čistokrevný chov byl finským klubem založen v roce 1939. Za zakladatele plemene jsou dnes považováni Olof Berg a Using Hotti.

Negativně do chovu zasáhla rusko-finská válka, po které plemeno téměř zaniklo. Po válce se o jaho záchranu postarali chovatelé: Eino Nevinen, Antti Tanttu, Errki Raappana a Dr. Kalle Rikala. Ti vybrali 43 jedinců, na kterých založili svůj chov. V roce 1943 byl vytvořen standard a k jeho uznání i se jménem došlo 14. 12. 1945.

V České republice se první zástupci tohoto plemene objevili na přelomu 60. a 70. let minulého století. zřejmě poprvé se v ČR objevila na výstavě v Brně v roce 1969 fena Jenni. Ta se později stala zakladatelkou chovu kareláků u nás. Až do roku 1898 bylo dost problematické shánět krycí psy, aby si pár nebyl příbuzný, ale od té doby se chov karelských medvědích psů v ČR rozrostl o kvalitní jedince.

Karelský medvědí pes

POVAHA

Karelský medvědí pes je dobrým společníkem, svého pána miluje a dalo by se říct, že je to pes jednoho pána, ale bude mít celou rodinu včetně dětí. S nimi dokáže vycházet velmi dobře za předpokladu, že s nimi vyrůstá od štěněte, někdy může mít přehnané sklony je chránit při hře s jinými dětmi, které nepatří do jeho smečky. Proto je vhodné mít takové situace pod kontrolou. Přestože děti miluje, tak své malé ratolesti byste měli mít vždy pod dohledem, aby jim nechtěně neublížil svou neohrabaností. Toto plemeno je samostatné a dokáže se rozhodovat a jednat podle svého uvážení. 

K cizím se chová rezervovaně a neznámou návštěvu ohlásí zvučným štěkotem, takže je to i dobrý hlídač. Vůči lidem by však neměl být agresivní – takoví jedinci bývali vyřazováni z chovu. K návštěvám se chovají podle svého pána, pokud je host vítaný, nemají s ním problém. Vzhledem k tomu, že je to lovecké plemeno může být soužití s ostatními zvířaty v jedné domácnosti problematické, ale při důsledné socializaci je to možné. K ostatním psům se občas může chovat dominantně až agresivně.

Výchova tohoto plemene není úplně jednoduchá, protože má svou hlavu. Přestože je karelský medvědí pes odolné a houževnaté plemeno, je i citlivý a výchova musí probíhat pozitivně, zapomeňte na tresty či křik a raději se obrňte trpělivostí. Od mala dbejte na důslednou socializaci a snažte se, aby se váš pes setkal s co nejvíce různými podněty. Dávejte pozor na špatnou zkušenot, protože tu si karelák pamatuje velmi dlouho. 

Karelský medvědí pes

POHYB

Toto plemeno potřebuje velké množství pohybu a zaměstnání, aby se nenudil. V opačném případě má tendence k vyhrabávání děr na zahradě a v případě, že nemáte kvalitní plot, tak nemá problém se podhrabat či jej přeskočit a vydat se samostatně na loveckou procházku.

Je to lovecké plemeno, a proto se skvěle hodí pro tuto činnost. Je zvyklý pracovat sám a s ostatními psy příliš nevychází. Dokáže neúnavně vyhledávat zvěř a ohlásí ji hlasitým štěkotem, pozdrží ji na místě, aby měl jeho pán možnost ji ulovit. Při lovu se pohybuje poměrně daleko od pána, ale má skvělý orientační smysl a drží se s ním v kontaktu. Je to skvělý stopař. Vzhledem k silnému loveckému pudu je důležité ho učit již od útlého věku přivolání. Můžete s ním skládat i honičské a barvářské zkoušky.

Pokud nemáte lovecké ambice, tak budete muset svého kareláka zaměstnat jinak. Potřebuje dlouhé procházky, ideálně se vyběhat, aby vybil energii. Hodí se ke kolu a můžete se věnovat různým vytrvalostním kynologickým sportům (např. dogtrekking, při kterém se přehonávají velké vzdálenosti).

Karelský medvědí pes

PÉČE

Přestože má KMP huňatou srst, tak nevyžaduje příliš péče, kožíšek má samočisticí schopnost a stačí občas vykartáčovat. Větší pozornost mu budete muset věnovat dvakrát ročně v období línání, kdy je nutné každodenní vyčesávání srsti. Karelský medvědí pes nemá ani pověstný psí pach.

Stejně jako u ostatních psů byste měli pravidelně kontrolovat oči, uši a chrup a v případě potřeby je ošetřit. Vzhledem ke vztyčeným uším snadno poznáte, pokud by bylo něco v nepořádku. Zubní kámen kareláka netrápí tolik jako jiná a zejména malá plemena psů. Pokud se začne objevovat, stačí zuby čistit mechanicky, nebo dávat něco na okus.

Pozornost věnujte i drápům, i když si je váš pes pravděpodobně bude při chůzi na tvrdém povrchu obrušovat. Nezapomínějte na pátý prst, který není ve styku se zemí a může mít tendence k přerůstání. 

Karelský medvědí pes

ZAJÍMAVOSTI

Název plemene ve finštině, na kterém byste si téměř zlámali jazyk, zní karjalankarhukoira. I když to vypadá složitě, tak v češtině se používá přesný překlad – karelský medvědí pes (karlajan pojmenovává oblast Karélie, ze které pes pochází; karhu je ve finštině medvěd a koira znamená pes).

Jak už samotný název napovídá, karelák se využíval k lovu medvědů a jiných velkých zvířat. Jeho lovecké schopnosti jsou obdivuhodné. Většina jeho bývalé kořisti je v dnešní době již chráněna, a ve Finsku se používá na lov losů. Dokonce se každoročně koná soutěž o Losího krále. Psi mají za úkol sami najít v lese losa, upozornit na něj lovce štěkáním a vyčkat než dorazí, nebo jej k němu přiblížit. Nedochází ovšem k lovu jako takovému, protože zvířata nejsou usmrcena.

Další zajímavost se týká exteriéru, a to konkrétně polohy ocasu. Správně je ocas zatočený nad hřbet, ale přestože čeští rozhodčí preferují, aby šel ocas středem, tak podle Finů by měl ocas jít lehce bokem, protože karelák není špic a u špiců jde ocas středem.

Karelský medvědí pes

VÝŽIVA

Aby váš pes prospíval, tak mu musíte poskytnou kvalitní stravu. Můžete krmit granulemi, nebo doma připravovaným krmením. Granule jsou kompletní krmivo, což znamená, že pejskovi poskytnou vše, co potřebuje. 

Při výběru granulí se orientujte podle složení, na prvním místě by vždy mělo být maso a ne obiloviny – ty jsou častým alergenem, proto volte granule s nízkým obsahem obilovin, nebo bez obilovin (grain free). Dále je potřeba zohlednit věk psa, protože štěňata mají na stravu jiné nároky než dospělí psi. Granule se rozlišují pro štěňata, dospělé psy a seniory, někteří výrobci rozlišují i velikost jednotlivých plemen.

Pokud chcete svému psovi připravovat krmivo doma, tak můžete krmit BARFem, tedy přirozeným způsobem (z anglického Bones And Raw Food = kosti a syrová strava). Pro páníčka je to časově náročnější, protože musí připravovat jednotlivé krmné dávky, tak aby byly v určitém časovém horizontu vyvážené. U psa velikosti kareláka budete potřebovat více místa v mrazáku, abyste si mohli připravit krmení dopředu. Doporučujeme nastudovat potřebné informace, abyste svému psovi špatným stravováním z nevědomosti neublížili.

Karelský medvědí pes

Zdraví

Průměrný věk: 11–13 let

Karelský medvědí pes je zdravé a odolné plemeno, není ani zatíženo obvyklými genetickými nemocemi. Pro přijetí do chovu také nejsou požadována žádná vyšetření. V zahraničí je požadováno vyšetření očí, které se musí provádět každé 3 roky, ale u nás to prozatím není zavedeno.

Vzhledem nepříznivým klimatickým podmínkám, ze kterých plemeno pochází, jsou štěňátka relativně odolná, v zimním období již mohou od 6 týdnů chodit ven.

Karelský medvědí pes

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Hodí se k rodinnému domu se zahradou, na které může pobývat celoročně. Jen výběh na zahradě mu však nestačí. Musíte jej zaměstnat, jinak může mít sklony k utíkání či ničení – když se bude nudit, tak se zabaví sám. Absolutně se nehodí do bytu.

Výchova kareláka není jednoduchá, a proto se toto plemeno nehodí pro začínající kynology. Socializace musí být probíhat od útlého štěněčího věku, aby se váš pes seznámil s co nejvíce podněty. Výcvik pak nesmí být tvrdý, ale důsledný. Zvláštní pozornost byste měli věnovat přivolání.

Karelský medvědí pes

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Abyste mohli svého karelského medvědího psa uchovnit, tak prvním předpokladem je koupě psa s průkazem původu a předpokladem pro chov a výstavy. Dále je nutné splnit podmínky stanované klubem (v ČR je to Klub karelských medvědích psů a lajek a také Klub chovatelů honičů.). 

Pod klubem kareláků se pro uchovnění musíte zúčastnit bonitace, na které je pejsek posouzen odbornou komisí a veškeré jeho odchylky od standardu jsou zaznamenány. Tuto akci můžete absolvovat až od 15 měsíců věku. Aby byl pes uchovněn, tak musíte dostat hodnocení prospěl.

Před samotnou bonitací je požadována i účast na výstavě. U psů jsou dvě možnosti, buď dvě výstavy (klubová, speciální klubová, národní, mezinárodní, krajská či oblastní), na kterých musí obdržet známku výborná. Druhou možností je pouze jedna výstava (klubová či speciální) s výsledkem výborná nebo velmi dobrá plus zkouška LUP podle řádu pro MP nebo honiče.

U fen jsou podmínky podobné. Je požadována jedna klubová či speciální výstava s hodnocením nejhůře velmi dobrá a jedna výstava mezinárodní, národní, krajská či oblastní se známkou výborná. Druhou výstavu lze nahradit zkouškou LUP podle řádu pro MP nebo honiče.

Pod Klubem chovatelů honičů je uchovnění jednodušší, stačí pouze absolvovat výstavu a dostat nejhůže známku Velmi dobá. Zkouška z výkonu BZH nebo ZH je pouze doporučena a stejně tak rentgen na dysplazii kyčelního kloubu (DKK). 

Výstav je možné se zúčastnit od věku 12 měsíců a známky musí být vždy od jiného posuzovatele. Žádná zdravotní vyšetření nejsou povinně požadována.

Veškeré nedostatky jsou vymezeny ve standardu. K vylučujícím vadám z chovu patří: přehnaná bázlivost nebo agresivita, vady chrupu (předkus a podkus), modré oči, poloklopené nebo svěšené uši, jiné zbarvení. Psi musí mít obě varlata plně vyvinutá a sestoupená v šourku.

Karelský medvědí pes

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Karelský medvědí pes sdílí svou historii s lajkami, po určitou dobu jej dokonce od nich nikdo nevyčleňoval. Dnes je to samostatné plemeno, ale podobnost s lajkami zůstala. Moc mu nepomáhá ani to, že se mezi veřejností jedná o poměrně neznámé plemeno. KMP je velmi podobný karelo-finské lajce, ale ta není uznaná FCI, protože by se jednalo o další z řady podobných plemen.

Ruskoevropská lajka

Ruskoevropská lajka patří také do skupiny číslo 5 FCI a je od kareláka na první pohled nerozeznatelná. Lajka může měřit od 48 do 58 cm, ideální kohoutková výška kareláka je 57 cm u psů a 52 cm u fen. Podle standardu je nejtypičtější barvou pro lajku právě černá s bílou či obráceně stejně jako u KMP. Lajka ale může být i celočerná či bílá. Obě plemena od sebe rozeznají jen lidé, kteří se kolem nich pohybují.

Východosibiřská lajka

Zmínit bychom měli i další "kolegyni" východosibiřskou lajku. Typově je to velmi podobné plemeno, ale může se vyskytovat kromě černé a bílé i v barvě pepř a sůl, šedé, červené, hnědé, skvnité a stříkané. Takže záleží na barvě, ale od kareláka ji rozeznáte spíše než ruskoevropskou lajku.

Západosibiřská lajka

Západosibiřská lajka

Se západosibiřskou lajkou byste si kareláka splést už nemuseli. Přestože obě plemena stále náleží do stejné skupiny a mají podobnou výšku, tak lajka má odlišné zbarvení. Podle standardu se může objevit v šedé s červeno-hnědou, červené s červeno-hnědou, šedé, červené, plavé a červenohnědé v různých odstínech. Dále je možné potkat celobílou lajku nebo bílou se znaky z uvedených barev.

Border kolie

Border kolie

Ač je border kolie naprosto rozdílné plemeno, tak vzhledem k tomu, že lidé kareláka neznají, když ho vidí, na první pohled se domnívají, že před sebou mají právě borderku. Kolie patří do skupiny 1 FCI k ovčáckým a honáckým psům. Má ladné rysy, kohoutková výška u psů je kolem 53 cm a u fen je to o něco méně. U kareláka je to 57 cm u psů a 52 cm u fen, takže velikostně jsou si velmi podobní. Borderka má povolené velké množství barev, ale nesmí převládat bílá. Často se objevuje právě černobílá. Karelák má černou barvu s bílými znaky.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Je to robusní a pevně stavěný pes špicovitého typu. Pyšní se hustou srstí.

Důležité proporce:

Délka těla je mírně větší než kohoutková výška, takže pes budí dojem obdélníkového formátu. Hloubka hrudníku dosahuje asi 50 % kohoutkové výšky. Délka čenichu v poměru k délce lebky je 2 : 3 a délka lebky je zhruba stejná jako její hloubka a šířka. 

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 57 cm tolerance: +3 cm, -3 cm
fenky: 52 cm tolerance: +3 cm, -3 cm
Pozn. k hmotnosti Ideální hmotnost psů je 25–28 kg a fen 17–20 kg.
Srst:

Má dvojí typ srsti, podsada je měkká a hustá. Krycí srst je rovná a hrubá. Delší srst je na krku, hřbetě a zadní straně stehen.

Zbarvení:

Černé (barva může být matná i do hněda). U většiny psů se vyskytují bílé znaky na hlavě, krku, hrudi, končetinách a břichu.

Kůže:

Bez vrásek a dobře přiléhá.

Karelský medvědí pes

HLAVA

Není příliš dlouhá, při pohledu zepředu má trojúhelníkovitý tvar.

MOZKOVNA

Lebka:

Široká (nejvíce mezi ušima). Při pohledu zepředu i z boku je mírně klenutá.

Nadočnicové oblouky:

Pouze slabě vyvinuté.

Čelová rýha:

Sotva patrná.

Stop:

Dlouhý a plynule vyklenutý směrem k lebce, nepříliš patrný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nosní houba je velká a sytě pigmentovaná (černá). Čenich se mírně zužuje směrem k nosní houbě, je hluboký a nosní hřbet je rovný. 

Pysky:

Přiléhající a spíše tenké.

Čelisti, zuby:

Čelisti jsou velmi silné. Zuby jsou pravidelné, dobře vyvinuté a chrup je úplný (42 zubů podle obvyklého zubního vzorce). Skus těsný nůžový.

Líce:

Jařmové oblouky jsou dobře vyvinuté.

Oči:

Má ostražitý a temperamentní výraz. Oči jsou mírně oválné a celkem malé v různých odstínech hnědé barvy.

Uši:

Středně velké, poměrně vysoko nasazené a vztyčené, špičky jsou mírně zaoblené.

KRK

Středně dlouhý, svalnatý, klenutý a bohatě osrstěn.

TRUP

Kohoutek:

Výrazný, a to zejména u samců.

Hřbet:

Svalnatý a vodorovný.

Bedra:

Svalnatá a krátká.

Záď:

Silná, široká a mírně spáditá.

Hrudní koš:

Hrudník je prostorný, poměrně dlouhý a nepříliš široký, dosahuje až k loktům. Předhrudí je patrné, ale nepříliš výrazné. Žebra jsou mírně klenutá.

Břicho a slabiny:

Břicho je mírně vtažené.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Silné a mají pevné kosti. Při pohledu zepředu jsou paralelní a rovné. Nadloktí i lopatky jsou přibližně stejně dlouhé. Předloktí je mírně delší.

Rameno:

Lopatky jsou svalnaté a poměrně šikmé. 

Nadloktí:

Silná a mírně šikmá.

Lokty:

Leží na kolmici spuštěné z kohoutku a směřují rovně dozadu.

Předloktí:

Svislá a silná.

Přední nadprstí:

Pružná, mírně šikmá a dosahují střední délky.

Tlapy hrudních končetin:

Klenuté, okrouhlé, pevné a směřují dopředu. Polštářky jso pružné a z boku pokryté hustou srstí.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Svalnaté a silné, při pohledu zezadu jsou paralelní a rovné.

Stehna:

Dlouhá a široká se silnými svaly.

Kolena:

Středně zaúhlená a směřují dopředu. Přední linie končetin je plynule tvarovaná.

Nárt:

Nárty jsou silné, krátké a kolmé.

Hlezno:

Bérce jsou svalnaté a dlouhé. Hlezna jsou výrazně zaúhlená a nízko položená.

Tlapy pánevní:

Pevné, jsou méně klenuté a mírně delší než přední. Polštářky jsou stejně pružné a z boku pokryté hustou srstí.

CHODY PSA

Pohyb je prostorný, lehký a bez námahy. Nejpřirozenějším pohybem je cval, do kterého může karelský pes přejít snadno z klusu. Končetiny se pohybují paralelně.

OCAS

Středně dlouhý, vysoko nasazený a zahnutý nad hřbet – špička ocasu se dotýká těla na hřbetě či boku. Připouští se i přirozeně krátký ocas a při posuzování je rovnocenný s dlouhým ocasem.

Karelský medvědí pes

přečteno: 5 332x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
80%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...