topovat ověřit
Finský špic

Finský špic

Suomenpystkorva
100%
Další pojmenování: finkie, suomenpystykorva
Finský špic

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina V. - Špicové a tzv. plemena primitivní
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 49
Země původu: Finsko
Vznik plemene: 19. století
Průměrná délka života: 12 - 14 roků
Původní využití: Lovecký pes
Využití dnes: Rodinný pes
Kluby v ČR:

Klub chovatelů špiců

VARIETY PLEMENE Finský špic

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Novodobá historie finského špice se datuje do 19. století, ale psi podobného typu tu byly už stovky let předtím. Původními obyvateli byli tito psi používáni k lovu. Jeho hlavní schopností je  vyštěkat zejména pernatou zvěř na strom.

Důležitým mezníkem pro plemeno je rok 1890, kdy se začal chov čistokrevných jedinců zapisovat do plemenné knihy. Chovatelskou základnu vytvořili jedinci ze severu a východu Finska. V roce 1892 byl vytvořen první standard plemene a konala se také první speciální výstava finského špice. Začaly se pořádat i lovecké soutěže. První akce určená přímo pro lov pernaté zvěře se uskutečnila v roce 1897. 

V dnešní době není finský špic ve světě rozšířen, ale k prvním vývozům ze země původu do Anglie došlo v roce 1927, do USA se zástupci plemene dostali až v 50. letech 20. století. Za svou přezdívku "finkie" vděčí lady Kitty Ritson, která se zasloužila i o vznik prvního chovatelského klubu finského špice. Plemeno patří k finským národním památkám a v roce 1979 byl vyhlášen za národní plemeno.

Ještě před rokem 2006 existovala dvě podobná plemena: finský špic a karelsko-finská lajka. V dohodě mezi Finským kynologickým svazem a Ruskou kynologickou federací došlo k jejich splynutí v jedno, finského špice i s původním standardem.

POVAHA

Jedná se o velmi pracovité lovecké plemeno. Jeho povaha není jednoduchá, ale stručně lze říci, že je to milý a přátelský pes. Ke svému páníčkovi dokáže být velmi milující a je mu hluboce oddán. Hodí se do aktivní rodiny. S dětmi vychází velmi dobře, ale rozhodně by neměl sloužit jako jejich mazlíček. Nesmí být agresivní. Snášenlivost s ostatními zvířaty je horší, protože je to lovec. Podobné je to s ostatními psy. Pokud plánujete pořízení druhého psa, tak finský špic může být žárlivý. Vyhovuje mu, pokud má svého pána jen pro sebe.

Typickým znakem finského špice je uštěkanost. Při lovu je zvyklý hlasitě dávat najevo, že našel kořist. Je dobré jej od raného věku mírně usměrňovat, protože sousedi z jeho zvučného hlasu mít radost nebudou. Kromě lovu je i dobrým hlídačem a každého nově příchozí ohlásí.

Finkie je na výchovu složitější, se socializací je dobré začít v útlém štěněčím věku. Přestože základní poslušnost a povely zvládá, tak počítejte s tím, že se nejdná o psa, který vždy poslechne na 100 %. Je poměrně tvrdohlavý a nedělá mu problém samostatné jednání, jak je pro psy z páté skupiny FCI zvykem. Hodí se dokonce na některé psí sporty.

POHYB

Finský špic je velice aktivní plemeno a potřebuje mnoho pohybu. Jeho hlavní předností je vytrvalost a rychlost. Je vhodný pouze pro lidi, kteří rádi tráví mnoho čsu v přírodě. Využívat se samozřejmě dá k lovu, což je jeho hlavní pracovní zaměstnání. Abyste vybily jeho energii, tak počítejte s každodenními dlouhými procházkami a nejlépe nějakou aktivitou v podobě psích sportů.

Přestože je to poněkud trvdohlavý pes a jeho výcvik může být náročnějsí, tak se hodí i na agility. Vzhledem k jeho přednostem se můžete věnovat vytrvalostním sportům a dokonce se dá využít i v zápřahu. Vhodné jsou aktivity jako canicross (běh se psem), bikejöring (jízda na kole se zapřaženým psem), skijöring (jízda na lyžích se psem v zápřahu) či dogtrekking, což je extrémní sport, při němž psovod se psem překonávají velké vzdálenosti (minimálně 80 km, ale většinou přes 100 km). 

PÉČE

Přestože se jedná o plemeno s bujnejší srstí, tak není potřeba žádná speciální péče. Vzhledem k bohaté podsadě však počítejte v období línání s velkým množstvím chlupů a každodenním kartáčování. Jinak je srst finského špice relativně bezúdržbová. Toto plemeno se vyznačuje tím, že jej nedoprovází typický psí zápach. Jesltliže nemáte výstavního šampiona tak další úprava srsti není nutná. Finkie rád plave, takže v létě můžete vyrazit společně někam k vodě.

Při pohybu po tvrdém povrchu sice dochází k obrušování drápů, ale je vhodné pravidelně kontrlovat jejich délku, aby nepřerůstaly. V případě potřeby drápky zastřihněte speciálními kleštěmi a nezapomínejte na pátý dráp na předních tlapkách, který není ve styku se zemí. Na stříhání drápů zvykejte svého špice již od štěněčího věku, pro většinu psů je to choulostivá činnost, kterou nemají příliš rádi. 

Pečujte o zuby, abyste předešli tvorbě zubního kamene. Můžete je čistit mechanicky, nebo podávat doplňky stravy, které zabraňují jeho vzniku. 

ZAJÍMAVOSTI

Podle některých zdrojů je předkem finského špice arktický vlk, kterému vděčí za skvělé lovecké schopnosti. Podle jiných došlo dokonce ke zkřížení vlka a lišky, od které plemeno převzalo typický vzhled. tyto informace nejsou nijak podložené a jedná se pouze o dohady.

Již jsme zmiňovali, že finkie je dost uštěkaný, ale není se čemu divit, má to v povaze. Jeho zvláštní hlas, který je podle některých podobný jódlování je velmi ceněn. Ve Finsku se dokonce pořádají soutěže ve štěkání o tzv. štěkajícího krále. Štěkání se prověřuje i u zkoušek, kde musí štěknout 60krát za minutu.

Arktický vlk

VÝŽIVA

Finský špic je psí strávník jako každý jiný. Aby pes prospíval, tak mu musíte dopřát kvalitní krmivo. Pokud se rozhodnete krmit granulemi, tak to máte bez starostí, protože obsahují vše potřebné. Dostatek pozornosti byste měli věnovat jejich výběru, vždy si přečtěte složení. Na prvních místech by mělo být deklarováno maso (nejlépe v sušeném stavu). Zaměřte se i na obsah obilovin, ideální je vybírat krmivo Grain free (bez obilovin) nebo Low grain (s nízkým obsahem obilovin). Protože pšenice, kukuřice i sója patří k nejčastějším alergenům, které mohou vašemu pejskovi způsobit problémy.

Jestli chcete mít skutečný přehled o tom, co váš pes jí a nevěříte průmyslově vyráběným krmivům, tak můžete krmit přirozenou stravou, čemuž se říká BARF. Zkratka pochází z anglického Bones and Raw Food a pejskovi servírujete syrové maso, zeleninu, přílohy kosti a potřebné doplňky. Než začnete krmit barfem, tak si musíte nastudovat potřebné informace, protože vaším úkolem je sestavit psovi vyváženou krmnou dávku, aby mu nic nechybělo. Budete potřebovat nějaké místo v mrazáku, abyste si mohli jednotlivé porce připravit dopředu. Někteří lidé krmí i vařenou stravou. Při tepelné úpravě však suroviny ztrácí mnoho prospěšných látek. Vařené jídlo, zejména rýže s kuřecím masem a mrkví se doporučuje podávat v případě, že má váš pes zažívací problémy.

Zdraví

Průměrný věk: 12–14 let

Finský špic je zdravé a odolné plemeno. Může se u něho vyskytnout dysplazie kyčelního kloubu, ale v celé populaci postihuje pouze zanedbatelné procento jedinců. Pokud byste se rozhodli, že si chcete toto plemeno dovézt, tak si určitě kupte štěně po zdravých a vyšetřených rodičích.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Finský špic se hodí k celoročnímu pobytu venku, protože před nepříznivými vlivy počasí ho chrání jeho srst. Není s ním problém ani při soužití v bytě, ale pouze za předpokladu, že plně uspokojíte jeho pořebu pohybu. Na zahradě je nutné mít kvalitní oplocení, protože někteří jedinci mohou mít sklony k utíkání. Finie rád vyhrabává díry, takže se připravte, že váš trávník nebude vypadat tak upraveně jako předtím. 

Vzhledem ke své povaze a větší náročnosti na výcvik není ideální jako první pes pro začátečníka. Potřebuje důslednou výchovu a socializaci, aby z něho vyrostl bezproblémový pes. Hodí se pouze do aktivní do rodiny. I když bude dobře vycvičen, tak si uvědomte, že to není plemeno, které poslechne za všech okolností. Finský špic je relativně samostatný a má svoji hlavu. 

Při procházkách venku byste jej neměli pouštět z vodítka, aby se nezatoulal za zvěří. Jeho lovecký pud je silný a funguje spolehlivě, proto ho pouštějte na volno pouze na oplocených pozemcích.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

V současné době (2019) se v České republice zřejmě nevyskytuje žádný chovný jedinec tohoto plemene, protože na stránkách klubu chybí takové informace. Chov zaštiťuje Klub chovatelů špiců a ten definuje podmínky udělení chovnosti.

Prvním předpokladem k uchovnění jedince je nákup štěněte s průkazem původu po zdravých a úspěšných rodičích. Pokud byste se rozhodli pro koupi tohoto plemene, tak byste museli štěňátko importovat ze zahraničí, zřejmě ze země původu či Švédska, protože finští špicové nejsou příliš rozšíření.

K uchovnění je třeba se zúčastnit bonitace pořádané klubem, a to od věku 15 měsíců jedince. Tato akce je podobná výstavě a pes je na ní odborně posouzen a veškeré jeho nedostatky jsou zaznamenány. Předkládají se výsledky zdravotních vyšetření (v případě finského špice zřejmě DKK), ale vyšetření může být provedeno minimálně ve věku 1 roku, dřívější by nebylo uznáno.

Finský špic může být v chovu využit od ukončeného 17. měsíce věku. Horní věková hranice je u psů neomezná a feny mohou svůj poslední vrh odchovat do 8 let věku. Další podmínkou stanovenou klubem jsou maximálně 3 vrhy za 2 roky.

Vylučující vady z chovu jsou: bázlivost nebo agresivita, jiné než vztyčené uši, jinak pigmentovaná nosní houba než černá, žluté či bílé oči, vady chrupu (podkus, předkus), zálomek na ocase, velké bílé znaky na hrudi či ponožky, vlnitá a kudrnatá srst, odlišná výška, tři a více chybějících zubů. Psi musí mít navíc obě varlata plně vyvinutá a sestouplá v šourku.

Finský špic

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Finský špic se vyskytuje zejména v zemi svého původu a sousedním Norsku. Pokud se v ČR nachází někteří zástupci tohoto plemene, tak byste je spočítali na prstech jedné ruky. Jedná se o relativně vzácné a málopočetné plemeno, takže si jej lze snadno splést a jinými špici a hlavně japonskou shibou inu.

Shiba-Inu

Shiba-Inu

Shiba-inu je japonské plemeno, které bylo vyšlechtěno k lovu ptáků a drobných zvířat. S finským špicem sdílí nejen podobný vzhled, ale oba náleží k páté skupině FCI. Jsou si podobní zbarvením. Finie se vyskytuje v odstínech červené a zlatorudé barvy. Shiba má kromě červené barvy standardem povolenou černou s pálením, sezamovou, černě sezamovou a červeně sezamovou. Sezamové zbarvení je směs černých a bílých chlupů. U černě sezamové převládají černé chlupy a u červeně sezamové jsou smíchány červené a černé chlupy. Velikost shiby je ideálně u psů 40 cm a u fen 37 cm (+/- 1,5 cm). Kohoutková výška finského špice se pohybuje v rozmezí od 39 do 50 cm. Finkie se odlišuje typickým odstávajícím límcem kolem krku, i když i shiba má srst na krku lehce odstávající.

Německý špic

Německý špic

Špic se objevuje v několika variantách, finie se může velikostně podobat velkému špicovi (49 cm) a střednímu špicovi (34 cm). Zbarvení u špiců je možné v několika barevných variantách. Finskému špicovi se podobá oranžové či hnědé zbarvení, záleží na odstínu. Obě plemena mají hustou srst s podsadou, ale finie se odlišuje výrazným límcem na krku z odstávající srsti.  Obě plemena opět patří do páté skupiny FCI, ale jeho úkolem nebyl lov, slouží jako společník a je také dobrým hlídačem. 

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Menší než střední pes téměř čtvercového rámce, je štíhlý, šlachovitý s dobrým nesením těla. 

Důležité proporce:

Má téměř čtvercový rámec, z čehož vyplývá, že jeho kohoutková výška se rovná délce těla. Hloubka hrudníku je o něco menší než polovina kohoutkové výšky. Lebka by měla být širší než delší – její hloubka je stejná jako šířka. Délka čenichu a lebky je v poměru 3 : 4.

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 47 cm tolerance: +3 cm, -3 cm
fenky: 42 cm tolerance: +3 cm, -3cm
Pozn. k hmotnosti Hmotnost standard neuvádí, ale pohybuje se kolem 10 kg.
Srst:

Má krátkou, hustou, světlou a měkkou podsadu. Tělo pokrývá poměrně dlouhá, napůl, nebo plně odstávající srst, která je pevně vztyčená na krku, plecích a hřbetě. Krátká s přilehlá srst se objevuje na hlavě a končetinách, mimo zadní strany pánevních končetin. U psů je vztyčená srst na plecích  delší a hrubší. Dlouhá a hustá srst se vyskytuje na ocase vzadu na stehnech (tzv. kalhotky). 

Zbarvení:

Červená nebo zlatorudá barva jasných odstínů se objevuje na hřbetě. V uších, na lících, hrdle, hrudi, břichu, vnitřní straně končetin, zadní straně stehen a na ocase je barva ve světlejších odstínech. Povolena je malá bílá skvrna na hrudi a také se akceptují bílé znaky na tlapkách.

HLAVA

MOZKOVNA

Lebka:

Při pohledu shora vějčitá, směrem k uším se plynule rozšiřuje (mezi ušima je nejširší). Při pohledu zepředu a zboku je mírně klenutá. Rovina temene lebky je téměř paralelní s nosním hřbetem.  

Nadočnicové oblouky:

Jsou společně s týlním hrbolem málo patrné.

Čelová rýha:

Je velmi mělká.

Stop:

Není příliš výrazný, ale úhel mezi hřbetem čenichu a lebkou je zřetelný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nosní houba je spíše menší, ale sytě černě pigmentovaná. Čenich je úzký a suchý. Při pohledu shora a z boku se rovnoměrně zužuje. Nosní hřbet je rovný. 

Pysky:

Jsou dobře pigmentované, těsně přiléhají, pevné a spíše tenké.

Čelisti, zuby:

Čelisti jsou silné, spodní je výraznější. Má pravidelné a dobře vyvinuté zuby v těsném nůžkovém skusu (42 zubů podle obvyklého vzorce).

Líce:

Jařmové oblouky jsou mírně naznačené.

Oči:

Výraz je živý a pozorný. Oči jsou středně velké, mírně šikmé, mandlového tvaru a nejlépe tmavé.

Uši:

Nasazené poměrně vysoko, vždy jsou nošeny vztyčené. Jsou spíše menší, velmi pohyblivé, špičaté a pokryté jemnou srstí.

KRK

Svalnatý, střední délky (u fen), ale u psů kvůli bohatému límci vypadá jako krátký. Hrdlo je bez laloku.

TRUP

Kohoutek:

Zejména u psů je výrazný.

Hřbet:

Vodorovný, svalnatý a spíše krátký.

Bedra:

Krátká a svalnatá.

Záď:

Dosahuje střední délky, je dobře vyvinutá a mírně spáditá.

Předhrudí:

Normální, není příliš výrazné.

Hrudní koš:

Žebra jsou mírně klenutá. Hrudník je protáhlý, dosahuje téměř k loktům a není příliš široký.

Spodní linie:

Mírně vtažená.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Zepředu jsou rovné a paralelní. Kostra je středně silná. Nadloktí je kratší než lopatka a předloktí.

Plece:

Nepříliš šikmé, velmi pohyblivé a pevné. 

Nadloktí:

Mírně šikmá, silná a kratší než lopatky. 

Lokty:

Směřují přímo vzad. Jsou postavené před svislou linií spuštěnou z kohoutku.

Předloktí:

Svislá a poměrně silná.

Přední nadprstí:

Středně dlouhá, mírně šikmá a pohyblivá.

Tlapy hrudních končetin:

Podobné jako kočičí tlapky jsou okrouhlé. Prsty jsou dobře klenuté a pevné. Polštářky jsou pružné a černě pigmentované, po stranách je hustá srst.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Při pohledu zezadu jsou rovné a paralelní. Jsou silné a přiměřeně zaúhlené. Kostra je středně silná. Stehno je delší než bérec.

Stehna:

Poměrně široká, středně dlouhá a dobře osvalená.

Kolena:

Středně zaúhlená a směřují dopředu. Bérce jsou svalnaté.

Hlezno:

Středně zaúhlené a celkem nízko položené.

Tlapy pánevní:

Nadprstí jsou svislá, silná a relativně krátká. Tlapky jsou podobné předním, akorát mírně delší.

CHODY PSA

Pohyb by měl být lehký, bez námahy a prostorný. Končetiny se pohybují paralelně. Nejpřirozenější chod je pro něho cval, do kterého umí z klusu velmi lehce přejít. Zejména při následování zvěře dokáže bežet velmi rychlým cvalem.

OCAS

Od kořene se stáčí směrem dopředu těsně nad tělem. Natažený dosahuje asi ke hleznům. Když směřuje dolů a přitlačí se ke stehnu, pak jeho špička sahá ke středu stehna.

přečteno: 248x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
100%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...