logo
ALT_DETAIL_POROVNANI
Pes vhodný ...
pro začátečníky
do bytu
pro pobyt venku
pro alergiky
pro seniory
k dětem
k jiným psům
ke kočkám
na psí sporty
na dlouhé tratě
Přizpůsobivost
snáší samotu
chladné počasí
teplé počasí
citlivost
Vycvičitelnost
učenlivost
inteligence
žvýkací pud
lovecký pud
štěkání a vytí
energie
hravost
hlídač
potřeba cvičit
Zdraví a péče
línání
slintání
snadná péče
zdraví
sklon k obezitě
Ostatní
popularita
velikost
Norský lundehund

Norský lundehund

Norsk lundenhund
Další pojmenování: Norský ptačí pes, norský papuchalčí pes

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.:
Skupina V. - Špicové a tzv. plemena primitivní
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 265
Země původu: Norsko
Vznik plemene: 17. století
Původní využití: lov papuchalků
Využití dnes: Rodinný pes, Aktivní pes, Domácí mazlíček, Společenský pes
Kluby v ČR:

Klub chovatelů málopočetných plemen psů (www.kchmpp.cz)

VARIETY PLEMENE NORSKÝ LUNDEHUND

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Lundehund patří k nejstarším norským plemenům, přestože je jeho vznik opředen tajemstvím, tak víme, že psi podobného typu se na severu vyskytovali již před 400 lety. Jeho domovinou je souostroví Lofoty a přesněji osada Måstad na ostrově Værøy, kde se po generace používal ke svému původnímu účelu, a to lovu papuchalků. Tito ptáci žijí na pobřežních útesech, a proto lundehund potřeboval anatomické přizpůsobení, aby se za nimi mohl vydávat a přinášet je i z dutin, ve kterých se schovávali. Odtud také pochází název celého plemeno „lunde“ je papuchalk a „hund“ pes. Můžete se setkat i s přeloženým názvem norský papuchalčí pes nebo norský ptačí pes.

Lov papuchalků však postupně ustal, protože se stali chráněným druhem. V tu dobu začal boj opřežití plemene a že to byla cesta velmi obtížná a plná překážek. Po druhé světové válce se populace lundehundů rapidně snížila, na vině byla epidemie psinky, která uděřila v roce 1944 a poté opět v 60. letech. O zachování plemene se zasloužila především chovatelka Eleanora Christie, která aktivně chovala tyto psy již od 30. let 20. století. To, že lundehundi byli na pokraji vyhynutí dokazuje i informace, že na světě žilo v roce 1962 údajně pouhých 6 čistokrevných jedinců. Lundehund přetrval těžké časy a v současné době je chápán jako norský národní poklad. Ve světě žije kolem 2000 jedinců, takže se jedná o vzácné plemeno, a to z něj činí i jeho anatomické abnormality. V současné době slouží jako společník a ke svým původním účelům není využíván, jelikož papuchalkové jsou chráněný a ohrožený druh.

Do České republiky byl první lundehund přivezen MVDr. Renatou Kosinovou v roce 2003 z USA, jednalo se o fenku Medina Beauty Vearoya. Ta se později stala zakladatelkou chovu lundehundů v ČR. První vrh se jí narodil v roce 2006, 2 fenky zůstali v ČR a dva pejsci z vrhu byli prodáni do zahraničí. V současné době se v ČR nachází několik chovných jedinců a během roku se odchovají 1 až 2 vrhy.

POVAHA

Lundehund je přátelský a veselý společník. Je to velký závislák na svém pánovi a potřebuje u všeho asistovat. Je velmi hravý a hodí se k dětem, k nimž dokáže být velmi jemný. I ony se k němu musí chovat s citem, proto je důležité, abyste je to naučili. Vzhledem ke svojí povaze se mile chová i k cizím lidem a hlídač z něho nikdy nebude, na nově příchozí upozorní štěkotěm. S ostatními psy vychází dobře, konflikty nevyhledává. S dalšími zvířaty nemá za předpokladu důkladné socializace již od štěněčího věku problém. Venku bude rád prohánět ptáky, ale nevzdálí se od vás a jakmile zavoláte, tak bude v mžiku zpět. 

U lundehunda platí, že jakého si jej vychováte, takový bude. Je schopný ležet s vámi na gauči, ale přizpůsobí se také aktivnějšímu způsobu života. Procházky má moc rád a hodí se na některé psí sporty. Lundík je inteligentní a dobře se učí, ale občas může být paličatý. Není to pes, který bude bezmyšlenkovitě plnit povely. Při výchově potřebuje porozumění, trpělivost a rozhodně ne tvrdou ruku. Nemá cenu jej do něčeho nutit, akorát podpoříte jeho umíněnost, respektujte ho a vychováte z něj poslušného a vyrovnaného psa.

POHYB

Každý pes potřebuje pohyb a několik procházek za den, aby se mohl vyvenčit. Lundehund je v tomto ohledu velmi přizpůsobivý. Je to velký mazel a vydrží vám dělat společnost na gauči, ale problém mu nedělá ani pohyb. Dokonce je možné využít jej na některé psí sporty. Lundehund je milý společník a vykonávání společných aktivit jen posílí váš vzájemný vztah. Je lehce ovladatelný, takže s jeho zvládnutím nebudou mít problém ani odrostlejší děti.

Při procházkách bude mít tendenci držet se u vás, ale můžete si být jisti, že vyrazí za jakýmkolov ptákem, je to jeho přirozenost. Ve většině případu je pouze prožene a spokojeně se vrátí k vám, přesto je vhodné jej hlídat a na neznámých místech nepouštět z vodítka, aby se nezaběhl.

PÉČE

Srst lundehunda nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Zvýšenou pozornost byste jí měli věnovat v době línání, kdy je potřeba častěji kartáčovat, ale množství chlupů není v porovnání s jinými psy nic hrozného. Koupání stačí jednou až dvakrát ročně, pokud se tedy váš pes v něčem nevyválí. Jinak je jejich srst poměrně odolná a někteří lidé dokonce říkají, že lundíci jsou čistotní jako kočky.

Pravidelně byste měli kontrolovat délku všech drápků a nezapomínejte na to, že lundehund jich má více než jiná plemena. Vzhledem k jeho velikosti nemusí docházet k dostatečnému obrušování a zvýšenou pozornost byste měli věnovat drápkům, které nejsou ve styku se zemí, ty se vůbec neobrušují a jejich mechanickému krácení pomocí kleštiček se nevyhnete.

Na chrupu u malých plemen se často objevuje zubní kámen. Je vhodné proti němu zakročit preventivně a používat doplňky stravy nebo zuby čistit speciálním kartáčkem.

ZAJÍMAVOSTI

Norský lundehund oplývá na rozdíl od ostatních plemen mnoha zejména anatomickými zajímavostmi. V první řadě patří ke vzácným plemenům, protože ve světě žije kolem 2000 jedinců, nejvíce jich je v zemi původu, tedy v Norsku. V České republice se nachází hned několik chovných jedniců, kteří působí v chovatelských stanicích.

Toto plemeno sloužilo k lovu papuchalků na norských Lofotech. Vzhledem k tomu, že tito ptáci obývají skalnaté pobřeží, tak psi mají několik zvláštností, které jim pomáhali usnadnit lov kořisti. 

Charakteristickém prvkem je šest prstů na každé tlapce, přičemž se nejedná o paspárky, ale jsou to plně funkční prsty. Na předních končetinách má pátý prst tři články a šestý dva, tlapka má celkem osm polštářků. Alespoň pět prstů ze šesti musí být v kontaktu se zemí. Na zadních tlapkách je sedm polštářků a největší, prostřední, musí být spojen s dvěma polštářky vnitřních prstů. Země se dotýkají čtyři prsty.

Lundehund je jediné psí plemeno, které dokáže rozpažit, což je možné díky pohyblivosti volnějšího ramenního kloubu. Pohyb hrudních končetin je rotační. Díky této schopnosti se mohl lépe pohybovat po kluzkých skalách.

S pohyblivostí souvisí i obrovská ohebnost krku, lundík je schopen až nepřirozeně zaklonit hlavu a často toho využívá při odpočinku, kdy máte pocit, že mu poloha nemůže být vůbec příjemná.

Poslední anatomickou zvlášností je možnost zavírání uší, kdykoliv si pes vzpomene. Umí uzavřít vnější zvukovod tak, aby mu tam nepadaly nečistoty nebo se mohl pohodlně potopit.

 

VÝŽIVA

Pokud vašeho psa postihne lundehundí syndrom, což je onemocnění trávicího traktu, tak budete muset přestoupit na potřebnou dietu. Jestliže máte zdravého psa, tak mu můžete podávat kompletní krmiva, ale vhodnější bude BARF, tedy krmení přirozenou stravou.

Vybírejte pouze kvalitní krmiva s vhodným složením, kde by se na prvním místě mělo vždy objevit maso, zbytečné je velké množství obilovin, proto volte granule s nízkým obsahem a nebo zcela bez obilovin. Lundehund byl ovšem zvyklý si stravu ulovit, a proto se může stát, že mu kompletní krmiva nebudou vyhovovat.

V tom případě můžete krmit BARFem, doporučujeme si před tímto krokem nastudovat potřebné informace, protože musíte pejskovi sestavit vyváženou krmnou dávku, aby dostal vše, co potřebuje. Kromě syrového masa se v jídelníčku objevují i přílohy, zelenina, ovoce, doplňky a kosti, s těmi ovšem postupujte opatrně a vždy je podávajte syrové! Díky BARFu přesně víte, co svému psovi podáváte a jídelníček můžete snadno upravovat.

ZDRAVÍ

Průměrný věk: 13 až 15 let

Lundehund je velmi zdravý pes a není poznamenán ani obvyklými nemocemi, jež sužují malá plemena. Dokonce ani pro přijetí do chovu nejsou v ČR požadována žádná vyšetření. Luxaci pately nebo onemocnění očí se u nich vyskytují poměrně vzácně. U psů se občas může objevit kryptorchismus, tedy nesestoupení varlat do šourku, to je ovšem vyřazující vadou z chovu.

Toto plemeno si nese svou speciální nemoc, jedná se o tzv. lundehundí syndrom, což je onemocnění, které postihuje trávicí trakt. V podstatě se jedná o problém s únikem bílkovin. Jestliže je včas nasazena léčba, tak v kombinaci s podáváním prášků a dodržováním diety lze nemoc zvládnout a váš lundík může mít plnohodnotný život. Jestliže nemoc propukne, tak se projevuje střevními problémy (zvracení, průjmy), zhoršením kvality srsti, otoky a vodnatěním břicha. Ne každá řidší stolice ovšem znamená, že je váš pes nemocný.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Lundehund potřebuje vaši lásku a blízkost, ke svému páníčkovi velmi přilne a chce se účastnit veškerých aktivit s vámi. Již od štěněčího věku je nutné naučit jej zůstávat o samotě, abyste předešli pozdějším problémům. Lundíci jsou neradi sami, ale dokážou klidně počkat, než jejich pán dorazí z práce za předpokladu, že jsou k tomu vychováni. 

Při výcviku se může projevit tvrdohlavost a samostatnost, která je pro skupinu číslo pět FCI typická. Lundehund potřebuje vychovávat na základě porozumění, hrubostí spíše způsobíte, že se pes uzavře do sebe.

Vzhledem k tomu, jak lpí na svém pánovi, se nehodí k pobytu v kotci. Tento poměrně malý pejsek může klidně pobývat v bytě, je velmi přizpůsobivý a jakého si jej vychováte, takový bude. Zvykne si na lenošení, ale radost mu udělají i procházky. Vhodné je umístit mu do každé místnosti pelech na klidné místo, aby vás mohl následovat při různých domácích aktivitách, protože chce být ve středu dění.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Chov lundehunda zaštiťuje v České republice Klub chovatelů málopočetných plemen psů a ten stanovuje podmínky, po jejichž splnění se váš pes může zařadit do chovu. V současné době není v ČR mnoho jedinců, což souvisí s celkovou málopočetností tohoto plemene.

Jestliže máte v budoucnu v plánu svého psa uchovnit, tak je nutné, abyste si vybrali štěňátko s předpokladem pro chov a výstavy, jež nemá hrubé odchylky od standardu. Nikdo vám ovšem nezaručí, že z něho vyroste chovný pes.

Lundehundi mají podmínky přijetí do chovu poměrně snadné, dokonce nejsou vyžadována žádná zdravotní vyšetření, což souvisí s dobrým zdravím plemene. Musíte absolvovat klubovou výstavu od třídy dorostu a nejhůře si odnést známku VD (Velmi dobrý). Následně je nutné se zúčastnit bonitace. Věková hranice pro řazení do chovu je u psů i fen 15 měsíců. Horní hranice není u psů stanovena a u fen je to 8 let věku. Na jedné feně jsou povoleny 3 vrhy za dva kalendářní roky s následujícím schématem: vrh–vrh–pauza–vrh–pauza.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Lundehund je velmi typické plemeno zejména pro své anatomické zvláštnosti, ty ovšem nejsou na první pohled patrné, kromě šesti prstů na packách, což je opravdovou raritou. Vzhledem k tomu, že se jedná o vzácné plemeno, tak se spíše setkáte s tím, že o něm lidé nikdy neslyšeli. Splést byste jej mohli s jinými plemeny ze skupiny pět FCI.

Norbotenský špic

Toto plemeno pochází na rozdíl od lundehunda ze Švédska, ale na první pohled si je můžete vzájemně splést. Původně byla oba psi určeni k lovu. Mají odlišnou výšku, špic může měřit 40 až 47 cm, lundehund je menší a jeho kohoutková výška dosahuje 32 až 38 cm. Odlišné je také zbarvení srsti, špic je bílý se zřetelně ohraničenými skvrnami červené a žluté barvy, lundehund má standardem definováno zbarvení od červené k béžové vždy v kombinaci s bílou, ale důležitým prvkem je, že konečky chlupů jsou zbarveny do černa. 

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Lundehund je typově podobný špicovi, jedná se o malého, pružného, lehce stavěného psa s obdelníkovým formátem. U jedinců je patrný pohlavní dimorfismus.

Výška:
Ideální kohoutková výška psi: 36, 5 cm    tolerance: +1, 5 cm, -1, 5 cm
fenky: 33, 5 cm    tolerance: +1, 5 cm, -1, 5 cm
Hmotnost:
psi:7 kg
fenky: 6 kg
Srst:

S podsadou, srst je hustá a hrubá. Na hlavě a přední straně končetin je krátká, v úrovni krku, na zadní straně končetin a ocasu je bohatší, ale nevytváří prapor.

Zbarvení:

Je možné zbarvení od červené k béžové vždy v kombinaci s bílou, přičemž se po těle vyskytují chlupy s černými špičkami. Dále je možná bílá barva s tmavými znaky. Dospělý pes má více patrné černé špičky chlupů, na rozdíl od mladého jedince.

HLAVA

Středně široká, klínovitého tvaru a čistě utvářená.

MOZKOVNA

lebka:

Mírně zaoblená.

Nadočnicové oblouky:

Výrazné.

Stop:

Patrný, ale není příliš výrazný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Středně dlouhá, klínovitého tvaru. Nosní hřbet je mírně konvexní.

Čelisti, zuby:

Preferován je nůžkový skus, ale povoluje se i klešťový skus či mírný předkus. Mohou chybět premoláry (zuby třenové) v obou čelistech a na obou stranách.

Oči:

Nevystupují a jsou mírně šikmé. Duhovka má žlutavě hnědou barvu a zornice je v tmavém kroužku.

Uši:

Středně velké, trojúhelníkovitého tvaru, jsou nošeny vtyčeně a v místě nasazení široké. Uši jsou velmi pohyblivé, lundehund je schopen ucho zvláštně složit dozadu či v pravém úhlu vzhůru tak, že se mu uzavřou zvukovody, chrupavka má zvláštní schopnost se stáhnout.

KRK

Střední délky, relativně silný, čistě utvářený s dobře osrstěným límcem.

TRUP

Obdélníkovitého formátu.

Horní linie:

Rovná.

Hřbet:

Silný.

Záď:

Mírně spáditá.

Břicho a slabiny:

Mírně vtažené.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Přiměřeně zaúhlené.

Předloktí:

Rovné.

Tlapy hrudních končetin:

Mají oválný tvar a jsou mírně vytočené ven. Zvláštností je, že lundehund má nejméně 6 prstů, z nichž alespoň 5 spočívá na zemi. Na každé tlapce je 8 polštářků. Pevný vzhled tlapky utvářejí 2 vnitřní prsty, které jsou tvořené třemi respektive dvěma články a vybavené systémem svalů a šlach.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Postoj je poněkud úzký.

Stehna:

Silná a svalnatá.

Kolena:

Přiměřeně zaúhlená a bérec je silný a svalnatý.

Tlapy pánevní:

Mají oválný tvar a jsou mírně vytočené ven stejně jako přední. Mají nejméně 6 prstů a alespoň čtyři z nich musí spočívat na zemi. Na každé tlapce je sedm polštářků a prostřední, největší polštářek, je spojen s vnitřními polštářky odpovídajícími dvěma vnitřním prstům. Jestliže pes stojí na rovném povrchu, tak váha těla musí být na polštářcích rovnoměrně rozložená.

CHODY PSA

Pohyb je lehký a pružný. Pro plemeno je typické vytáčení hrudních končetin při pohybu a úzký pohyb vzadu.

OCAS

Dosahuje střední délky, je středně vysoko nasazený a dobře osrstěný, ale nevytváří se něm prapor. Může být nesen mírně stočený do kroužku nad hřbetem, nebo svěšený. Špička ocasu nesmí spadat ke stranám a být nesena příliš vysoko.

přečteno: 680x