topovat ověřit
23.01.2024 / 25.04.2024
Grónský pes

Grónský pes

Gronlandshund
100%
Další pojmenování: nemá
Grónský pes

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina V. - Špicové a tzv. plemena primitivní
Sekce 1 - Severští sáňoví psi
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 274
Země původu: Grónsko
Vznik plemene: před 4000 lety
Průměrná délka života: 13 - 15 roků
Původní využití: Saňový pes
Využití dnes: Psí spřežení, Aktivní pes
Kluby v ČR:

Klub severských psů (www.polardogs.cz).

VARIETY PLEMENE Grónský pes

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Grónský pes patří k prastarým původním plemenům. Údajně pochází z Asie, odkud byl asi před 4 000 lety přivezen do Grónska, kde se stal pomocníkem Eskymáků (Inuitů). Jejich pes musel zastat tvrdou práci od tahání těžkých saní až po lov nebezpečných polárních zvířat (lední medvěd, tuleň) a to vše zvládat v extrémních podmínkách. Díky tomu se jedná o velmi houževnaté plemeno.

Eskymáci v podstatě řidili chov svých psů tak, že pokud se objevil agresivní jedinec, tak nejen že byl vyřazen z dašího chovu, ale takový pes byl zabit. Proto mají grónští psi výbornou povahu. O přirozenou selekci se postarala příroda sama, protože tamní podmínky mohli přežít jen ti nejsilnější.

Díky tomu, že je Grónsko izolované, tak nedošlo ke křížení původních psů s jinými plemeny, a proto se grónský pes dochoval ve své přirozené podobě. Až v 18. století se na ostrov dostali Dánové, kteří zde postavili své osady. V dnešní době je Grónsko sice samosprávným celkem s vlastní vládou, ale náleží pod Dánské království.

Během 19. století se rozšiřovaly polární výpravy a mnozí slavní badatelé vyrazili do Grónska (např. Fridtjov Nansen). K cestování se hojně využívala psí spřežení, protože to byl v těchto končinách nejlepší a hlavně nejspolehlivejší způsob přepravy. Grónští psi rozhodně doprovázeli Amundsena při jeho expedici na Jižní pól, i když v té době se jednotlivá plemena neřešila. S jistotou můžeme říct, že grónští psi se účastnili expedice Transantarctica – z 36 psů, které připravil Will Steger bylo 9 čistokrevných grónských psů. 

Začátek chovu v tehdejším Československu začal v roce 1989, kdy byla panem Zdeňkem Šlechtou dovezena již nakrytá fena z Dánska. První se vrh se tedy narodil ve stejném roce a zakladatelkou chovu se stala fena Averod's Merak.

POVAHA

Grónský pes je vytrvalé, temperamentní a samostatné plemeno. Je zvyklý se sám rozhodovat a jednat, k sobě je velice přísný. K cizím lidem je přátelský, a proto se v žádném případě nehodí jako hlídací pes. Ke své rodině je milý, nesmí být agresivní. Nehodí se ovšem jako rodinný mazlíček. Je to tvrdý pes do extrémních podmínek. Nesnáší samotu, ale ve smečce ostatních psů se cítí dobře. V případě, že je veden pracovně, tak se neupíná k žádné osobě, ale bez problému funguje jako samostatná jednotka, i v tomto případě potřebuje mít lidi nebo zbytek smečky na blízku. 

Jeho silný lovecký pud se probouzí při lovu polárních medvědů a tuleňů. S ostatními zvířaty nevychází, protože v nich může vidět kořist. Jiní psi mu problém nedělají, jelikož je zvyklý s nimi spolupracovat.

Grónský pes patří k tzv. přírodním plemenům, což znamená že se vyvíjel přirozeně a není přešlechtěn. Zároveň s tím souvisí jeho nesnadný výcvik, který je ovlivněn jeho samostatností. Potřebuje důslednou výchovu a v žádném případě se nehodí pro začátečníky. Ideální je, pokud se může věnovat své původní činnosti – působit v zápřahu. 

POHYB

Grónský pes je na pohyb velmi náročné plemeno, které se hodí pouze do aktivní rodiny. Denně potřebuje zaměstnat. Krátké procházky mu rozhodně nestačí, ale rád vám bude dělat společnost při běhu, nebo u kola a na dlouhých túrách.

Nejšťastnější je, pokud se s ním věnujete jeho původní činnosti – zápřahu. Toto kynologické odvětví však nutně neznamená pouze jízdu se psím spřežením. Se svým psem můžete provozovat několik disciplín jako jednotlivci. Prvním typem je skijöring, při němž pes (i více psů) táhnou lyžaře, letní alternativou je bikejöring, kdy psovod jede na kole, které je zapřaženo za psa. Vhodný je i dogtrekking, při tomto sportu musí psovod překonat se svým psem velké vzdálenosti (přes 100 km), jedná se o vytrvalostní a extrémní aktivitu. V dnešní době je i mezi ostatními plemeny velmi oblíbený canicross – běh se psem. 

PÉČE

Přestože je grónský pes pořádný chlupáč, tak jeho srst nevyžaduje přehnanou péči, stačí pravidelně kartáčovat. V období línání počítejte s velkým množstvím chlupů a častějším vyčesáváním. Jinak je srst tohoto plemene bezúdržbová.

Dalším bodem péče je starost o drápky, ty musíte udržovat krátké, aby pejskovi nepřekážely při pohybu. Při chůzi na tvrdém povrchu dochází k obrušování drápků, i přesto je pravidelně kontrolujte a v případě potřeby zastřhněte speciálními kleštěmi. Nezapomínejte na pátý dráp na předních packách, který není ve styku se zemí. Na stříhání drápků zvykejte svého psa od útlého věku, abyste s tím později neměli problémy.

Pokud se svým psem věnujete zimním sportům, tak věnujte pozornost péči o tlapky. Nejlepší je při pohybu na sněhu používat botičky a polštářky ošetřit speciální mastí.

Nezapomínejte kontrolovat uši, zda se v nich nehromadí ušní maz, pokud ano, tak je nechte vyčistit u veterinárního lékaře, nebo pomocí příslušného přípravku je můžete vyčistit i doma. Je vhodné preventivně bojovat proti tvorbě zubního kamene. Použít můžete doplňky stravy k tomu určené, nebo zuby mechanicky čistit a tím odstraníte zubní plak, jehož hromaděním později vzniká kámen.

ZAJÍMAVOSTI

I v dnešní době se v Grónsku chovají původní typy psů. Do jejich krve nebylo přikříženo žádné jiné plemeno, za což může zákaz dovozu psů na ostrov. V Grónsku není chov administrativně veden, ale pokud si necháte importovat grónského psa z jeho domoviny, tak vzhledem k předchozí skutečnosti se počítá s tím, že se jedná o čistokrevného jedince. I pokud by byli jeho rodiče známí, tak je zařazen do tzv. registru. To znamená, že může být použit v chovu psů s průkazem původu, ale v rodokmenu bude v podstatě první generací. Předtím, než je jedinec zapsán do registru, musí být posouzen alespoň od dvou mezinárodních rozhodčích a dostat známku nejhůře Velmi dobrý. Dříve nebylo možné spojení dvou registrů, ale v roce 2003 vydala ČMKU povolení, protože toto kritérium se těžko splňovalo vzhledem k málopočetnosti plemene.

Další zajímavostí je, že psi importovaní z Grónska se od těch odchovaných mimo liší povahově. Instinkt jim říká, aby neveřili neznámým věcem, se kterým se nesetkali. Mohou tedy působit poněkud plaše, ale v dalších generacích se povaha vyrovnává a naopak dovezení psi předávají na své potomky skvělý temperament a ochotu pracovat.

VÝŽIVA

Výběru správného krmiva byste měli věnovat dostatek času bez ohledu na plemeno. Pokud chcete krmit granulemi, tak je vhodné sáhnout po kvalitní značce, která má jasné složení s vysokým obsahem masa a málo obilovinami (nebo bez nich). Maso by mělo být první složkou zastoupenou největším procentním podílem. Pokud se jedná o čerstvé maso, tak jeho skutečný obsah klesá při zpracování asi na 1/3. Štěněti dopřejte superprémiové granule pro velká plemena, která mu dodají vše potřebné v období růstu. Pro dospělého grónského psa se budou hodit granule určené pro psy v zátěži, protože je velmi aktivní a klasická řada by mu nemusela stačit.

Ve své domovině grónský pes lovil, takže rozhodněte nešlápnete vedle, když jej budete krmit přirozenou stravou (BARF). Krmná dávka se při tomto způsobu stravy skládá ze syrového masa, příloh, zeleniny, ovoce a syrových kostí. Podávat můžete i různé doplňky podle toho, co pes potřebuje. Než začnete takto krmit, tak je nutné si nastudovat potřebné informace, protože musíte psovi sestavit vyváženou krmnou dávku, aby mu nic nechybělo. Vzhledem k velikosti grónského psa si připravte více místa v mrazáku.

Zdraví

Průměrný věk: 13–15 let

Grónský pes je zdravé a odolné plemeno, po tisíce let byl zvyklý žít v extrémních podmínkách, takže prošel přirozenou selekcí. A v Grónsku stále žijí původní zástupci tohoto plemene, do jejichž krve nebylo přikříženo jiné plemeno.

Aby mohl být pes uchovněn, tak musíte nechat udělat vyšetření požadovaná klubem. Jedná se o rentgeny na určení stupně dysplazie kyčelního kloubu a poté oftalmologická vyšetření na progresivní retinální atrofii (PRA) a kataraktu (zákal). PRA je onemocnění oční sítnice, při kterém odumírají světločivné buňky a končí slepotou. Katarakta je zákal čočky, který zhoršuje vidění. Výše uvedená oční vyšetření se provádějí až před plánovaným krytí a jejich platnost je jeden rok, takže se musí v případě potřeby opakovat. 

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Saňoví psi jsou známí tím, že potřebují mnoho pohybu a u grońského psa tomu není jinak. Musíte jej dostatečně zaměstnat, ideálně se věnovat jedné z disciplín zápřahu, které jsou detailněji rozepsány v sekci "Pohyb". 

Grónský pes špatně snáší vysoké teploty a není vhodné jej při nich zatěžovat. Absolutně se nehodí do bytu, je to pes určený pro celoroční pobyt venku, ale nejlépe s dalšími psy, protože velmi špatně snáší samotu. Má také sklony k vytí a štěkání. 

Jeho výcvik není jednoduchý, potřebuje důsledného pána, protože je velmi temperamentní a samostatný. Při procházkách nezapomínejte na jeho lovecký pud a mějte jej neustále pod kontrolou. Jeho přivolání není 100%, je vhodné mít jej na vodítku. 

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Jestliže plánujete, že se váš pes zapojí do chovu, tak si musíte pořídit štěňátko s průkazem původu s předpoklady pro chov a výstavy. Pro uchovnění je nutné se zúčastnit bonitace od věku 15 měsíců. Tato akce je podobná výstavě a pes je zhodnocen v rámci standardu.

Pro přijetí do chovu je nutné podstoupit požadovaná zdravotní vyšetření. V případě grónského psa se jedná o rentgeny kyčelních kloubů kvůli dysplazii (DKK) a vyšetření očních vad (PRA, katarakta). Výsledek DKK musí být maximálně stupeň 1/1. Oftalmologický výsledek může být exellent, good a fair – zde platí podmínka, že pozitivní jedinci se mohou spojit s negativními. Vyšetření očí se provádí vždy před plánovaným krytím a má platnost jeden rok. 

Grónský pes může být v chovu využit od věku 18 měsíců, psi nejsou omezeni věkovou hranicí, feny mohou mít štěňata maximálně do osmi let věku. Podle zápisního řádu klubu je pro fenu povolen jeden vrh za kalendářní rok, u psů není počet krytí omezen.

Psi musí mít obě varlata plně vyvinutá a sestouplá v šourku.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Vzhledem k tomu, že grónský pes není v České republice a na Slovensku tolik rozšířen, určitě se setkáte s tím, že lidé nebudou vědět, o jaké plemeno jde. Tělesná stavba je u mnoha severských psů podobná a grónského psa znevýhodňuje i to, že jsou u něho přípusté všechny barvy a jejich kombinace kromě bílé – to vyřazuje samojeda. Pokud chcete potkat grónského psa, tak navštivte některou z výstav Klubu severských psů a nebo závody psích spřežení.

Lapinkoira

Lapinkoira

Laponský pes se liší především v kohoutkové výšce, jeho velikost je u fen ideálně 43 cm a u psů 49 cm a bude působit drobnějším dojmem. Fena grónského psa má měřit 55 cm a více a pes dokonce nad 60 cm. U lapinkoiry je dovolené jakékoliv zbarvení, ala základní barva musí být dominantní, i grónský pes může mít jakoukoliv barvu kromě bílé. Obě plemena sice sdílí stejnou skupinu FCI, ale každé má jiné využití. Grónský pes je vytrvalé pracovní plemeno vhodné do zápřahu a patří do sekce saňových psů, posláním laponského psa je střežení sobích stád a řadí se k severským pasteveckým a ovčáckým psům.

Sibiřský husky

Sibiřský husky

Sibiřský husky je z obou plemen známější představitel saňových psů. Velikostně jsou si velice podobná, liší se pouze pár centimetry. U huskyho si většina z nás vybaví typickou masku v obličeji. Zbarvení je možné od bílé až po černou s různými znaky v obličeji. Grónský pes má povolenou většinu barev kromě bílé. Zatímco u huskyho se objevují modré oči, nebo každé oko jiné, tak u grónského psa je to považováno za vylučující vadu z chovu.

Východosibiřská lajka

Východosibiřská lajka se od grónského psa liším nejen svým využitím. Obě plemena sice patří do páté skupiny FCI, ale lajka se řadí k severským loveckým psům, kdežto její kolega je v sekci saňových psů. Velikostně jsou plemena téměř totožná a neliší se příliš ani v možném zbarvení – i když je pro lajku nejtypičtější černá s pálením, tak se může vyskytnout  i ve strakaté variantě s různými skvrnami.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Jedná se o velmi silného polárního špice, který byl vyšlechtěn jako saňový pes pro těžkou práci v akrtických podmínkách. Pes musí působit harmonicky, ale je povolena variabilita ve velikostech, pokud neomezuje jeho pracovní schopnosti. 

Důležité proporce:

Tělo je mírně obdélníkové, v poměru 10 : 11 (kohoutková výška vzhledem k délce těla). U fen je povoleno mírně delší tělo.

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 60 cm a více
fenky: 55 cm a více
Pozn. k hmotnosti Hmotnost není standardem předepsána.
Srst:

Je dvojího typu a nazývá se patrová, podsada je měkká a hustá, krycí srst je tvořena hustými, rovnými a tvrdými pesíky, které nejsou vlnité, ani kadeřavé. Kratší srst se objevuje na hlavě a končetinách, v oblasti trupu je delší a bohatší, na spodní straně ocasu je delší srst, díky které působí ohon huňatě. 

Zbarvení:

Je povolené každé jednobarevné nebo strakaté zbarvení kromě albínů a merle jedinců, ti by měli být diskvalifikováni.

HLAVA

MOZKOVNA

Lebka:

Mírně klenutá a široká (nejširší je mezi ušima).

Stop:

Patrný, ale ne výrazný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Čenich je u mozkovny široký a postupně se zužuje, ale není špičatý. Nosní houba je velká a tmavá, odpovídá zbarvení srsti – u jedinců hnědé barvy je játrová, u psů se sobolím zbarvením je tmavá. Mají tzv. proměnný nos, což znamená, že v zimě může zrůžovět.

Pysky:

Tenké a přiléhající.

Čelisti, zuby:

Čelisti jsou silné s pravidelnými, zdravými a také silnýmy zuby, které jsou postaveny v nůžkovém skusu.

Oči:

Preferovány jsou tmavé oči, ale jejich barva může být v souladu s celkovým zbarvením srsti. Jsou posazené mírně šikmo, ale nevystupují, ani nejsou posazené příliš hluboko. Výraz je upřímný a nebojácný.

Víčka:

Okraje očních víček pevně přiléhají.

Uši:

Jsou poměrně malé, trojúhelníkovitého tvaru nesené pevně vztyčené. Mají zaoblené špičky, jsou pohyblivé a vyjadřují náladu psa. 

KRK

Poměrně krátký, ale velmi silný.

TRUP

Je silný a relativně kompaktní, pouze mírně delší než je kohoutková výška. 

Horní linie:

Vodorovná, nebo mírně spáditá.

Hřbet:

Rovný.

Bedra:

Široká.

Záď:

Mírně spáditá.

Hrudní koš:

Hrudník je hluboký a široký, ale ne sudovitý.

Břicho a slabiny:

Je přípustné mírně vtažené břicho.

Spodní linie:

Kopíruje linii hrudního koše.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Při pohledu zepředu jsou perfektně rovné, mají silné svaly a kosti.

Plece:

Mírně šikmé.

Nadloktí:

Rovná a silná, trochu delší než lopatky.

Lokty:

Jsou těsně přiložené k tělu, ale schopné volného pohybu.

Předloktí:

Rovná a silná.

Zápěstí:

Silná a pohyblivá.

Přední nadprstí:

Jsou mírně šikmá, pružná a silná.

Tlapy hrudních končetin:

Celkem velké, jsou pevné a okrouhlé, drápy i polštářky jsou silné.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Při pohledu zezadu jsou perfektně rovné, mají silné kosti, jsou dobře osvalené a zaúhlené.

Stehna:

Silná a velmi svalnatá.

Hlezno:

Široké, rovné a středně zaúhlené.

Tlapy pánevní:

Tlapky jsou stejné jako u předních končetin – tedy celkem velké, okrouhlé a pevné. Polštářky i drápy jsou silné.

CHODY PSA

Pro saňového psa je nejdůležitější vydatný, neúnavný, plynulý a harmonický klus. Ve výstavním kruhu se grónský pes nejlépe předvádí na prověšeném vodítku ve středním klusu, kdy vynikne dlouhé vykročení hrudních a vydatný posun pánevních končetin. Při chůzi nechodí pes při pohledu zepředu v jedné stopě, ale při zvyšování rychlosti se k sobě končetiny přibližují až se dostávají do jedné střední linie.

OCAS

Je vysoko nasazený, nošený stočený nebo mírně zahnutý nad hřbetem. Je huňatý a silný.

přečteno: 5 796x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
100%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...