topovat ověřit
Anglický buldog

Anglický buldog

English Bulldog
100%
Další pojmenování: Bulldog
Anglický buldog

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina II. - Pinčové, knírači, tzv. plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Sekce 2 - Molossoidní plemena (dogovití psi)
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 149
Of. zkratka plemene v ČR: AB
Země původu: Velká Británie
Vznik plemene: 19. století
Průměrná délka života: 8 - 11 roků
Původní využití: Zápas s býky
Využití dnes: Domácí mazlíček, Společenský pes, Rodinný pes
Kluby v ČR:

Bulldog Club Czech Republic (BC)

VARIETY PLEMENE Anglický buldog

U tohoto plemene se nevyskytují žádné samostatně klasifikované varianty.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Anglický buldok získal své dnešní pojmenování podle jména země svého vzniku a původního využití. Dlouhá staletí byli předchůdci dnešního anglického buldoka používáni k boji proti býkům, někdy i medvědům a jiným psům. Zápas psa s býkem byl pro mnohé lidi oblíbenou kratochvílí a vzrušující podívanou, a tak byli mezi dogovitými psy pečlivě vybíráni jedinci pro potyčku s o poznání větším a silnějším zvířetem nejvhodnější. Postupně se profilovalo svébytné psí plemeno, vykazující zcela výjimečné exteriérové znaky.

Úspěšné bojovníky proti býkovi spojovala po fyzické stránce nižší kohoutková výška, robustní, široká postava, mohutné čelisti a nos natočený směrem dozadu. Preferován byl předkus, který psovi údajně usnadňoval dýchání během pevného sevření býka čelistmi. Po zvrásněném obličeji lépe proudila pryč krev prýštící z těla poraněného býka, aniž by byl pes oslepen. Pro boj s býky byli vybíráni jedinci s dobrou snášenlivostí bolesti, nebojácnou až zarputilou povahou a odhodlaností k drsnému poměření sil s rozzuřeným býkem.

Na anglické půdě se psí zápasy s býky těšily největšímu ohlasu přibližně v období od 14. do 16. století. První písemná zmínka o buldokovi vzezřením velmi podobného tomu, jak jej známe dnes, vznikla však až o sto let později. Rámcově se tento pes exteriérově shodoval s dnešním anglickým buldokem, byl ale vyšší a méně těžkopádný. Pes tohoto typu je poměrně věrně zpodobněn již na rytinách z 16. století. Definitivní podoba zevnějšku plemene byla ustálena až v průběhu 19. století.

Stěžejním mezníkem pro osud anglického buldoka se stal rok 1835. Právě tehdy totiž anglický parlament vydal zákaz zvířecích zápasů. Anglický buldok tak rázem ztratil své dosavadní uplatnění. Pes, nabádaný stovky let k drsnému boji, byl náhle zbytečný. Existuje několik teorií o skutečných důvodech, které odvrátily zánik plemene a nastartovaly namísto něj jeho zcela novou, o poznání světlejší etapu. Jednou z nich je možnost vypočítavosti dosavadních chovatelů bojových buldoků, kteří zkrátka nepřestali doufat v pozdější obnovení zápasů s býky.

Pravděpodobnější je ale to, že prostá sympatie a láska Angličanů k tomuto nevšednímu psovi působila jako rozhodující hnací síla, která dala plemeni nový směr. Anglický buldok tak prošel v průběhu 19. století jistým exteriérovým vývojem, který zahrnoval též preferenci typické krátkolebosti, jež s sebou krom výjimečného vzhledu nese bohužel i některé zdravotní problémy. V roce 1860 byl anglický buldok poprvé představen ve výstavních kruzích.

Mnohem převratnější změny než co se týče vzhledu čekaly anglického buldoka na poli mentálním. Jeho příznivci byli odhodláni změnit povahu tohoto psa naprosto radikálním způsobem. Zatímco stovky let byli preferováni jedinci ostří, nesmlouvaví a ochotní tvrdě bojovat, nyní byli z chovu programově a zcela nekompromisně vylučováni všichni psi se známkami jakékoliv nežádoucí agrese a neurotického chování. Z neohroženého bojovníka se díky cílenému výběru jedinců vhodných k chovu stal přátelský pes s nezaměnitelnou osobností.

První chovatelský klub byl v Anglii založen roku 1875. Roku 1876 byl schválen standard plemene, jenž byl nepatrně modifikován v roce 1909.

POVAHA

Anglický buldok je považován za národní plemeno Velké Británie. Dostalo se mu té výsostné pocty, že bývá označován za Johna Bulla v psím podání. John Bull je přitom něco jako náš dobrý voják Švejk. Jedná se tedy o fiktivní postavu, ztělesňující satirickým způsobem typickou britskou povahu. Stejně jako se někteří z nás rozplývají nad genialitou Švejka a jiní by o něm raději nikdy nečetli, neslyšeli a ani ho neviděli, mnozí Britové jsou na tohoto svérázného psa velmi hrdí, zatímco ostatní už z něj tolik nadšení nejsou. Anglický buldok se stal velmi oblíbeným plemenem v USA, kde se v posledních letech pravidelně umisťuje na předních příčkách žebříčku popularity.

Pohled na anglického buldoka nenechá nikoho lhostejným. Snad o žádném jiném psovi to nelze tvrdit s větší jistotou. Jeho vzhled je natolik atypický, že při náhodném setkání působí na osoby s přemírou fantazie trochu jako zjevení z jiné planety. Nemotorná, zavalitá postava a zejména nepřehlédnutelný, zvrásněný obličej, se občas stávají terčem posměšků o nešikovi, který vypadl ze čtvrtého patra tlamou na beton. Kdo však anglického buldoka jen trochu víc pozná, bude se za své předchozí posměšky až do hloubi duše stydět a zamiluje se do tohoto psího svéráze navždy. Neobvyklý pes, jenž je tak neforemný a ošklivý, až je krásný, disponuje nezaměnitelnou osobností, která vás přímo okouzlí.

Povahové rysy anglického buldoka z něj činí pozoruhodného společníka. Je až neskutečně milý, spolehlivý, pohodový, dobrácký a nezměrně oddaný svému pánovi, kterému projevuje až dojemně něžnou náklonnost. Zpravidla dokáže skvěle vycházet s dětmi, pro které má připravenou speciální porci trpělivosti. Další domácí mazlíčky a cizí psy na procházkách při včasné socializaci hladce toleruje. Bývá velký kliďas, a tak ho jen tak něco nebo někdo nevyvede z míry. Pokud je ale opakovaně a vytrvale provokován nebo se ocitne v bezprostředním ohrožení, dokáže se účinně a razantně bránit. Kuráž, chrabrost a odvaha někdejšího bojovníka s býky jsou zkrátka stále pevnou součástí jeho povahy.

Jeho vzhled může působit nesmlouvavě, drsně až hrozivě, proto anglický buldok dokáže odradit nezvaného vetřelce, ačkoliv nemá ve zvyku zbytečně mnoho štěkat. Je značně citlivý, a pokud má dojem, že mu bylo neprávem ukřivděno, dokáže demonstrativně a vytrvale trucovat. Občasná tvrdohlavost a zarputilost dostávají v podání tohoto psa nový rozměr, takže ho jeho chovatelé paradoxně ještě více zbožňují i pro tyto negativní vlastnosti.

POHYB

Zatímco většina majitelů psů se potýká s pochybnostmi, zda dopřávají svému chlupatému svěřenci dostatek pohybu, neboť jejich pes se nedlouhou dobu po procházce opět urputně dožaduje akce, chovatelé anglických buldoků mají poněkud odlišné starosti. Anglický buldok mnoho pohybu nevyžaduje. Spokojí se s malou dávkou tělesné námahy a pokud se projde nebo si chvíli pohraje, zakrátko se nejspíš zase natáhne na své oblíbené místo a oddá se slastnému relaxování. Zejména u štěňat a mladých psů se ale může nárazově projevit až extatické nadšení z pohybu, a v takových chvílích je na majiteli, aby odhadl, kdy je opět čas na odpočinek, neboť rozjařený anglický buldok nezná míru. Někdy tedy představuje tvrdý oříšek, kterak udržet tohoto psa v optimální kondici a ochránit ho před obezitou, a zároveň jej nevystavit zdravotním rizikům spjatým s přílišnou námahou a přehřátím.

Jak již z výše uvedeného jasně vyplývá, anglický buldok rozhodně nebude tím správným parťákem pro aktivního sportovce či outdoorového nadšence. Při drtivé většině sportovních aktivit by svého pána nemohl doprovázet a odloučením by akorát trpěl. Jisté požitkářství a speciální nároky v horkém a chladném počasí dělají z anglického buldoka ideálního společníka pro osoby s vlažným vztahem ke sportu, které preferují pozvolné procházky před joggingem a fotbal si raději pustí v televizi, než aby se sami vydávali pobíhat s míčem na hřiště. Anglický buldok není vhodný ani pro milovníky vodních radovánek, nepatří mezi dobré plavce.

PÉČE

Srst anglického buldoka je třeba alespoň jednou týdně vyčesat. Zvláštní péči vyžaduje obličejová partie psa, kterou je vhodné očisťovat ideálně po každém krmení vlhkým hadříkem a poté důkladně osušit. Kůže mezi vráskami je totiž při nedostatečné péči náchylná k usazování nečistot a nepříjemnému podráždění. Koupat psa je nejlepší pouze ve výjimečných případech, neboť při něm dochází k vysoušení pokožky po celém těle, použití nevhodných šamponů a jiných kosmetických přípravků může vést až k podráždění a kožním zánětům.

Uši patří mezi jednou z citlivých partií anglického buldoka. Každý týden je proto kontrolujeme, zda se v nich nevyskytují nežádoucí nečistoty. Čištění uší by nemělo být prováděno zbytečně často a pokud k němu přistoupíme, používáme zásadně speciální přípravky na čištění uší zakoupené u veterinárního lékaře nebo v prodejně potřeb pro domácí mazlíčky. Každý den očistíme velice opatrně oční okolí psa.

Nezapomínáme na péči o chrup, který je dalším zranitelným místem anglického buldoka. Kromě mechanického čištění zubů pomocí zubního kartáčku a pasty pro psy se nabízí i přípravky, jež lze smísit s vodou a mají čistící efekt. Anglický buldok ale nejvíce uvítá oblíbenou žvýkací hračku, která by měla být minimálně vítaným doplňkem jeho zubní hygieny. Pravidelné stříhání drápků nám půjde lépe, jestliže na tuto proceduru svého psího svěřence zvykáme již od malička. To ostatně platí o všech aspektech péče o zevnějšek psa.

ZAJÍMAVOSTI

Nevšední vzhled a specifické povahové rysy zajistily anglickému buldokovi získání spousty obdivovatelů mezi celebritami napříč celým světem. U nás je jeho hrdým majitelem Pepa Vojtek, za velkou louží doprovází zástupci tohoto plemene hvězdy showbusinessu takového formátu jako je zpěvačka Pink, zpěvák Ozzy Osbourne, herečka Reese Witherspoon nebo hvězdný pár Angelina Jolie a Brad Pitt. V minulosti dělal anglický buldok společnost i zesnulému Michaelovi Jacksonovi. Hned tři svérázné krasavce vlastní zpěvačka Gloria Estefan a taktéž herec Adam Sandler.

Ve své domovině, v Anglii, je asi nejznámějším majitelem anglického buldoka proslulý fotbalový mág David Beckham. Beckham se dočkal negativních ohlasů od některých konzervativních milovníků zvířat, když svému psovi jednoho dne obarvil ocas na růžovou barvu. Nezapomenutelné byly pro mnoho televizních diváků znuděné grimasy anglického buldoka Maxe v seriálu Jake a Tlusťoch. Max navíc vypadal, jako by z oka vypadl jednomu z hlavních lidských hrdinů těchto detektivních příběhů.

VÝŽIVA

Vyvážená strava je nezbytným předpokladem pro správný vývoj a zdraví každého psa. Druh krmiva volíme vždy na základě velikosti a stáří našeho mazlíčka. Ať už se jedná o štěně, dospělého jedince nebo staršího psa, vyplatí se každopádně vždy volit co možná nejkvalitnější krmivo na trhu. Nadměrně šetřit na potravinách se zkrátka nevyplatí nejen u lidí, ale také u psů. Vyhýbáme se podezřele laciným granulím či konzervám. Stravu pro psa je možné připravovat z čerstvých surovin přímo v naší kuchyni. V takovém případě výchozí suroviny obměňujeme, vždy vynecháme sůl a jakékoliv koření, a nastudujeme si pečlivě, jaký poměr živin náš pes aktuálně potřebuje. Vytvořit adekvátní krmnou dávku vlastními silami je dost obtížné. Proto se v současné době spoléhá většina majitelů psů na krmiva granulovaná. V poslední době získává stále větší popularitu také BARF, krmení psa syrovým masem, kostmi a zeleninou. U anglického buldoka je výběr krmiva obzvláště důležitý, vzhledem k vysokému ohrožení nadváhou.

Zdraví

Průměrná délka života: 8 - 11 let.

Anglický buldok může inklinovat k řadě onemocnění, některá z nich se projevují až po dosažení dospělosti a mnohdy se s věkem postupně zhoršují. Jistý podíl nejčastějších chorob je podmíněn fyzickými vlastnostmi anglického buldoka. Do této kategorie patří brachycefalický syndrom, který postihuje právě krátkolebá plemena. Mezi jeho projevy patří chrápání, ztížené dýchání až nebezpečné záchvaty. Tyto negativní projevy se zhoršují vlivem horkého počasí, ale také v důsledku nadměrného rozrušení.

Poměrně hojně se u anglického buldoka objevují oční potíže (ektropium, entropium, třetí víčko), onemocnění zubů a dásní, kožní choroby i plísně (mnohdy chronického rázu). Anglickému buldokovi se zcela nevyhýbají ani onemocnění pohybového aparátu (dysplazie loketního kloubu, luxace pately) a fatální pro tohoto psa bývají srdeční onemocnění, jejichž propuknutí lze do jisté míry omezit správnou životosprávou a speciálním režimem za horkého počasí.

Anglický buldok má velký sklon k obezitě, která významně posiluje a znásobuje většinu zdravotních potíží, proto je třeba u tohoto psa dbát bedlivě na optimální složení a množství stravy.

Problematický je samotný chov anglického buldoka. Určití jedinci tohoto plemene jsou postiženi neplodností. Také krytí bývá mnohdy provázeno četnými obtížemi. Štěňata tohoto plemene se rodí s velkou hlavou, nepříznivým faktorem je v tomto ohledu též úzká pánevní oblast feny. Porody bývají komplikované, někdy bohužel končí úmrtím štěňat nebo dokonce i feny. Velmi častý je porod císařským řezem. Ani zdárně odrozená štěňata nemají ještě zcela vyhráno, určité procento umírá několik dní po porodu.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Anglický buldok bývá velkým lidumilem, vyžaduje blízký kontakt se svou lidskou smečkou a jeho výchovu většinou zvládne i začínající chovatel, pokud je dobře poučen a seznámí-li se a priori podrobně se specifiky buldokovy povahy. V kombinaci s nízkými pohybovými nároky by se mohlo rovněž zdát, že se jedná o ideálního společníka pro seniory. V tomto ohledu je ovšem velkým mínusem poměrně velká tělesná hmotnost psa a tedy obtížnější manipulace s ním v případě nutnosti, anglický buldok totiž běžně váží až 25 kilogramů.

Výchovu anglického buldoka může poněkud zkomplikovat určitá dávka tvrdohlavosti, která je skoro bez výjimky nedílnou součástí povahy zástupců tohoto plemene. Nečekejte od anglického buldoka dychtivost v očích a horlivé očekávání vašich dalších pokynů, které jsou vlastní některým aktivním plemenům. Anglický buldok se učí jen pozvolna, ale co se jednou pořádně naučí, to si celkem bezpečně zapamatuje. Jakékoliv tresty a negativní metody ho prudce zraňují a uráží. Receptem na úspěch je kombinace trpělivosti, důslednosti a jemného zacházení během tréninku vedeného zábavnou formou.

Již od útlého štěněčího věku je nezbytné psa seznamovat s okolním světem. Jednak skrze procházky do nového prostředí s různými pachovými, vizuálními i akustickými vjemy, ale také kontakty s novými přátelskými lidmi a zvířecími kamarády. Socializace v mládí psa má klíčový vliv na jeho povahu v dospělosti. Právě zanedbání tohoto podstatného aspektu v životě psa má za následek bohužel velmi častou nepřiměřenou bázlivost nebo agresi u jedinců napříč různými plemeny.

Anglický buldok je jednoznačně pes do interiéru, venkovní teplotní výkyvy nevěstí nic dobrého pro jeho zdravotní kondici. Na to musí být pamatováno také při regulaci teploty v bytě a na každé procházce. V horkém počasí by měl být anglický buldok déle venčen pouze v chladnějších částech dne, tedy ráno a večer, v období největšího parna nesmí být vystaven palčivému slunečnímu žáru. Nikdy anglického buldoka nepřepínáme a hlídáme, aby jeho fyzická aktivita byla pokaždé přiměřená aktuálním teplotám. V zimě musí být tento pes chráněn proti prochladnutí.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Podmínkou řádného uchovnění je absolvování bonitace, na kterou může být přihlášen zástupce plemene po dovršení věku dvanácti měsíců. Majitel psa je povinen doložit účast psa alespoň na jedné výstavě, kde je udělován titul CAC s výsledkem nejhůře „velmi dobře“. Během bonitace je posuzován exteriér psa i jeho povahové vlastnosti. Mezi závažné vylučující vady, které znemožňují uchovnění daného psa, patří fyzické abnormality, jež jsou v rozporu se standardem, nadměrná bázlivost a agresivita, u samců nedostatečně sestouplá či špatně vyvinutá varlata.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Kontinentální buldok

Jako hlavní důvod, kterým je vysvětlován vznik tohoto plemene, je uváděno rozhodnutí švýcarských chovatelů vynaložit úsilí o zachování psa typu buldoka se všemi jeho stěžejními výlučnostmi, u něhož by ovšem zároveň došlo k výraznému poklesu závažných zdravotních komplikací, které anglického buldoka poměrně běžně sužují. Na základě těchto kladených požadavků byl vyšlechtěn pes, jenž si zachovává povahová pozitiva anglického buldoka i jeho rámcový vzhled, ale v detailech se exteriérově od výchozího typu odlišuje. Postava kontinentálního buldoka je více sportovní, atletická, pes je schopen dosti vytrvalého pohybu a výdrže bez nežádoucích zdravotních rizik. Hmotnostně může převyšovat anglického buldoka až o 5 kg.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Robustní, široká postava s relativně malou kohoutkovou výškou vyniká typickou podsaditostí; tělo je krátké, svalnaté a silné, porostlé krátkou srstí. Hlava je dosti rozměrná, opatřená širokou tlamou s tupým zakončením, jež směřuje nepatrně směrem nahoru. Ačkoliv jsou jednotlivé fyzické atributy anglického buldoka velmi výrazné, působí dohromady celkově kompaktním dojmem. Obezita či narušení kompaktnosti postavy jsou krajně nežádoucí, stejně jako respirační obtíže. Zřetelný pohlavní dimorfismus, feny jsou menšího vzrůstu a o něco gracilnější tělesné konstituce.

Důležité proporce:

Vnitřní koutek oka a špička nosu by navzájem neměly být umístěny ve vzdálenosti menší než špička nosu a okraj pysku.

Pozn. k výšce

Není standardem stanovena.

Hmotnost:
psi 25 kg
fenky: 23 kg
Srst:

Krátká, přilehlá k tělu, jemná, hladká, nikoliv drátovitá.

Zbarvení:

Jednobarevné či jednobarevné doplněné černou maskou nebo černou tlamou. Mezi povolené barvy patří červená v libovolných odstínech, plavá, žlutohnědá, žíhaná, strakatá (bílá v kombinaci s výše uvedenými barvami). Barvy musí být zářivé. Silně nežádoucí je černé zbarvení, ať už jednolité či s pálením (black and tan).

HLAVA

V poměru k rozměrům celé postavy velikostně výrazná, svým obvodem se téměř shoduje s výškou psa v kohoutku. Při pohledu z profilu působí značně vysokým a dosti krátkým dojmem (je-li měřena od špičky čenichu směrem k týlu). Ploché čelo se vyznačuje záhyby mírně volnější kůže. Kůže na poměrně krátké obličejové partii může být zvrásněná, ne však přespříliš. Zvrásněná kůže nesmí nikdy příliš narušovat celkový vzhled a překrývat obličej.

MOZKOVNA

Lebka:

Značně široká a hranatá, velkého obvodu.

Čelová rýha:

Hluboká.

Stop:

Dobře patrný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Značné šíře a hloubky, krátká, obrácená směrem vzhůru. Veliký nos opatřen širokými nozdrami. Zbarven černě, jiná barva nosní houby je krajně nežádoucí. Nozdry jsou navzájem odděleny nápadnou prostřední rýhou.

Pysky:

Masivní a široké, horní pysky překrývají dolní čelist, chrup je kompletně zakryt.

Čelisti, zuby:

Čelisti silné, hranaté a široké, dolní čelist s lehkým přesahem přes horní je zvolna stočená vzhůru, při pohledu z přední strany je rovnoběžná dolní čelist umístěna přesně pod horní. Zuby silné, šest řezáků malé velikosti je umístěno do jedné roviny mezi masivními špičáky.

Líce:

Oblé, směřující po stranách až za oči.

Oči:

Středně veliké, kulatého tvaru, přiměřeně hluboko posazené v dostatečné vzdálenosti od sebe. Umístění v jedné přímce se stopem, dosti daleko od uší. Barva tmavá až černá. Oční bělmo není při pohledu dopředu viditelné.

Uši:

Malé a tenké, růžovitého tvaru, vysoko nasazené, umístěné v co největší vzdálenosti od očí v co nejvyšším bodě.

KRK

Mohutný, bohatě osvalený a středně dlouhý. Decentní lalok je přítomen.

TRUP

Horní linie:

Charakteristický mírný oblouk horní linie.

Hřbet:

Krátký, robustní a široký.

Hrudní koš:

Hrudní koš výrazné šíře a hloubky, kulatého tvaru. Žebra dobře klenutá, směřující směrem vzad.

Břicho a slabiny:

Břicho vtažené.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Statné a rovné, postavené navzájem široko od sebe. Ve srovnání s pánevními končetinami krátké.

Plece:

Silné, bohatě osvalené, široké, hluboké a šikmo posazené.

Lokty:

Nízko umístěné, odstáté.

Přední nadprstí:

Krátké, rovné, mohutné.

Tlapy hrudních končetin:

Středně veliké, okrouhlé a nepatrně vybočené do stran. Opatřené silnými, navzájem zřetelně oddělenými, kompaktními prsty a vysokými klouby.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Hojně osvalené, veliké a dlouhé, o něco delší než hrudní končetiny, rozdíl nesmí být příliš výrazný.

Kolena:

Zcela nepatrně vytočená směrem ven.

Hlezno:

Nízko umístěné, nepatrně zaúhlené.

Tlapy pánevní:

Okrouhlého tvaru, opatřené navzájem dobře oddělenými, kompaktními, mohutnými prsty a vysokými klouby.

CHODY PSA

Působí dojmem chůze po špičkách, vzhledem ke kvapnosti a krátkosti jednotlivých kroků. Určité střídavé vysouvání plecí během pohybu je zcela v normě.

OCAS

Adekvátně dlouhý, nízko nasazený, nesený směrem dolů, nikdy ne nad úrovní hřbetu. Patrná je větší tloušťka ocasu u kořene a jeho postupné zužování směrem ke konci. Praporce či hrubá srst není přítomna, absence ocasu nebo další abnormality jsou vysoce nežádoucí.

přečteno: 4 567x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
100%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...