topovat ověřit
Hovawart

Hovawart

Hovawart
100%
Další pojmenování: Hofwart, hovewart, „hovík“
Hovawart

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina II. - Pinčové, knírači, tzv. plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Sekce 2 - Molossoidní plemena (dogovití psi)
S pracovní zkouškou
Číslo standardu: 190
Of. zkratka plemene v ČR: HW
Země původu: Německo
Vznik plemene: středověk/20. století
Průměrná délka života: 12 - 14 roků
Původní využití: Hlídací pes
Využití dnes: Pracovní pes, Hlídací pes, Agility, Obedience, poslušnost psa, Frisbee, Aktivní pes, Rodinný pes
Kluby v ČR:

Hovawart klub ČR (HwK ČR)

VARIETY PLEMENE Hovawart

U tohoto plemene se nevyskytují samostatně klasifikované variety. V rámci standardu je povoleno trojí zbarvení: černé, plavé a černé se znaky.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Ačkoliv moderní hovawart vděčí za svůj vznik (přesněji řečeno znovuzrození) a vývoj do dnešní podoby chovatelům z 20. století, jedná se o plemeno se značně starobylou minulostí. Už v dávných dobách sloužili psi podobného typu jako spolehliví strážci mnoha horských usedlostí na území dnešního Německa. Jejich pracovní uplatnění koneckonců určilo i pojmenování plemene – jedná se o modifikovanou složeninu německých slov „Hof“ – „dvůr“ a „warten“ – „hlídat“, „strážit“.

Patrně zcela první dochovaná písemná zmínka o hovawartovi pochází ze 13. století, kdy byl sepsán zákoník Sachsenspiegel („Saské zrcadlo“). Právě zde je pes stejného jména uveden v souvislosti s uplatňováním tzv. práva domovního. V zákoníku jsou poměrně podrobně stanoveny sankce za odcizení či zabití hlídacího psa. O dvě stě let později vzniká řada malířských zobrazení těchto psů, z nichž nejznámější výjevy hovawarta pochází od světoznámého malíře Albrechta Dürera, jenž proslul nejen unikátními obrazy, ale i pozoruhodnou grafikou a rytinami do dřeva.

V pozdějším období ověřených dokladů o existenci hovawarta postupně ubývá a je pravděpodobné, že došlo k jeho postupnému vymizení, jehož přesnou příčinu dosud neznáme. V první polovině 20. století tak stáli němečtí chovatelé před velkou výzvou, která obnášela kompletní regeneraci v tom okamžiku neexistujícího plemene. Jako výchozí jedinci byli při šlechtění cílevědomě a systematicky používáni psi z farem v pohoří Harz a ve Schwarzwaldu. Byli pečlivě vybíráni na základě požadovaných vlastností nejen exteriérových, ale zejména povahových.

Klíčovou roli sehráli v osudu hovawarta Bertram a Kurt Königové, ale i několik dalších německých chovatelů. Kurt König navázal na práci a nadšení svého otce a odstartoval cílený chov moderního hovawarta. Než došlo k ustálení podoby plemene, byla během šlechtění použita řada zástupců dalších psích plemen. V krvi moderního hovawarta tak nejspíše koluje odkaz německého ovčáka, gordonsetra, leonbergera, maďarského čuvače a dokonce i švýcarského salašnického psa a novofundlandského psa. V roce 1937 byl hovawart oficiálně uznán.

POVAHA

Strážce svého pána a domova nejen podle jména, ale i celým svým tělem a duší, věren vzdáleným středověkým předkům. Takový je hovawart. Tento vzhledově vysoce atraktivní pes se kupodivu nikdy nedostal na přední příčky popularity nejoblíbenějších psích plemen. Přitom se jím mohou němečtí chovatelé pyšnit se stejnou hrdostí jako celosvětově rozšířeným německým ovčákem. Vysoké nároky kladené na hovawartovu povahu během šlechtění se totiž mnohonásobně vyplatily. Hovawart je nejen elegantní krasavec, za kterým se každý pejskomil ohlédne. Disponuje navíc vytříbenou povahou.

Mezi největší přednosti „hovíka“, jak hovawarta mezi sebou často láskyplně nazývají jeho majitelé, patří jeho velká všestrannost. Osvědčuje se díky ní nejen v roli skvělého rodinného psa, ale také ve službě u bezpečnostních složek. Hovawart je obdařen výborným čichem, a tak je předurčen pro skvělé výsledky při stopování a v záchranářství. Jako ryba ve vodě se pochopitelně cítí ve své tradiční roli hlídače příbytku. Nic a nikdo neunikne jeho pozornosti. Je připraven bránit houževnatě svého pána před vším možným nebezpečenstvím, zároveň je při správném vedení snadno ovladatelný, klidný a vyrovnaný.

Ve vztahu ke členům své smečky je zdravě sebevědomý a učenlivý hovawart nesmírně milující a oddaný. Dospívá později než zástupci ostatních psích plemen a od svého pána vyžaduje trpělivé a citlivé zacházení. Každá hrubost by vážně narušila jejich vzájemný vztah. Tento pes má zpravidla velmi kladný vztah k dětem. Při správné socializaci ve štěněčím věku nemá problémy ani ve vzájemném soužití s ostatními domácími mazlíčky. Přesto by měl jeho kontakt s dětmi nebo zvířecími členy rodiny probíhat vždy pod dozorem dospělé osoby, kterou pes dostatečně respektuje.

POHYB

Hlavním posláním hovawarta byla po dlouhá staletí ostraha příbytku pána i jeho samotného. To ovšem neznamená, že dostatečnou fyzickou a mentální aktivitu pro tohoto psa představuje jen volný pohyb po zahradě, pozorné sledování dění v okolí a včasné upozornění na potencionálního vetřelce. Rozlehlý výběh by měl mít ideálně k dispozici každý hovawart, ani velký pozemek sám o sobě ale není zárukou plnohodnotného života psa. Ten mu je schopen zajistit jedině aktivní chovatel, který se bude svému psovi intenzivně věnovat.

Bystrý a pohyblivý hovawart zkrátka potřebuje dostatek pohybu a mentálního tréninku. Jedná se o středně temperamentní plemeno, které vyniká již zmiňovanou všestranností. Ta se promítá i do skvělé schopnosti účastnit se široké škály pohybových aktivit s plným nasazením. Majiteli hovawarta se tak nabízí spousta možností, jak se svým psem trávit volný čas. Kromě všestranných či záchranářských zkoušek, obedience nebo pachových prací je perfektní volbou agility, dogdancing, dogtrekking, canicross, flyball nebo společná jízda na kole (bikejöring).

PÉČE

Bohatá srst hovawarta nevyžaduje nikterak náročnou péči, má poměrně dobrou samočistící schopnost. Je třeba ji přibližně jednou až dvakrát do týdne vyčesat speciálním hřebenem z oceli, zvláštní pozornost přitom věnujeme srsti za ušima. V době línání uzpůsobíme intenzitu česání dle potřeby. O srst pečujeme výrazněji jen v mimořádných situacích, kdy byla nadměrně znečištěna. Často se nám o tuto komplikaci postará sám pes svou horlivostí vyválet se v čemkoliv zajímavém. Vždy se snažíme vyhnout koupání hovawarta ve vodě a za použití šamponu, neboť koupání při současném použití mýdel či šamponů jeho srsti škodí, navíc s sebou nese velké riziko podráždění pokožky. Je-li to možné, pokoušíme se nečistoty ze srsti pokaždé vyčesat. Koupání psovi dopřejeme jen v krajním případě, raději než na šampony se spoléháme na obyčejnou vodu. Pes navíc mnohonásobně více ocení možnost zaplavat si někde v rybníce než aby zažil nepříjemnou manipulaci se sebou samým ve stísněné vaně.

Průběžně kontrolujeme zevní zvukovod psa, abychom včas podchytili případné první známky nepříjemného zánětu. Přípravků na čištění uší je velké množství a lze je zakoupit u veterinárního lékaře či v obchodě s potřebami pro zvířata. Nikdy bychom s nimi však neměli plýtvat. Nasazujeme je až ve chvíli, kdy je ucho evidentně znečištěno. Pravidelně bychom měli psovi zkontrolovat též chrup a preventivně o něj pečovat. Nejrozšířenějším způsobem je stále mechanické čištění za pomoci jemného kartáčku a speciální zubní pasty pro psy, dobré je tuto metodu kombinovat s podáváním žvýkacích pochoutek pro psy. Nezapomínáme ani na stříhání drápů. Psa zvykáme na veškeré „kosmetické“ procedury již od útlého štěněčího věku, vyhneme se tak mnoha nepříjemnostem v budoucnu.

ZAJÍMAVOSTI

Během 20. století se objevilo hned několik názorových proudů, jakou cestou by se měl vývoj tohoto plemene a forma výběru chovných jedinců dále ubírat. Zatímco někteří kladli primární důraz na vytříbenost vrozených vlastností a považovali je za dostačující k zařazení do chovu, jiní chovatelé preferovali výběr s ohledem na úspěšnost v rámci předepsaných zkoušek. V této situaci postupně v rodné zemi hovawarta vznikly tři chovatelské kluby, jejichž bonitační řád se do jisté míry liší a v některých případech vymezuje tzv. třídy chovnosti. Ty rozlišuje i Hovawart klub ČR, pro jedince zahrnuté do 1. třídy chovnosti platí jiná kritéria než pro výběrově chovné jedince.

VÝŽIVA

Vyvážená strava je nezbytným předpokladem pro správný vývoj a zdraví každého psa. Druh krmiva volíme vždy na základě velikosti a stáří našeho mazlíčka. Ať už se jedná o štěně, dospělého jedince nebo staršího psa, vyplatí se v každém případě volit co možná nejkvalitnější krmivo na trhu. Nadměrně šetřit na potravinách se zkrátka nevyplatí nejen u lidí, ale také u psů. Proto se vyhýbáme podezřele laciným granulím či konzervám. Stravu pro psa je možné připravovat z čerstvých surovin přímo v naší kuchyni. V takovém případě výchozí suroviny obměňujeme, vždy vynecháme sůl a jakékoliv koření, a nastudujeme si pečlivě, jaký poměr živin náš pes aktuálně potřebuje. Vytvořit adekvátní krmnou dávku vlastními silami je dost obtížné. Proto se v současné době spoléhá většina majitelů psů na krmiva granulovaná. V poslední době získává stále větší popularitu také BARF, krmení psa syrovým masem, kostmi a zeleninou.

Zdraví

Průměrná délka života : 12 – 14 let.

Hovawarta lze označit za relativně zdravé plemeno, přesto se ani tomuto psovi choroby bohužel zcela nevyhýbají. Mezi nemoci, které byly u zástupců plemene v průměru zaznamenány více než jiné patří dysplazie kyčelního kloubu, dysplazie loketního kloubu, panostitida, anomálie ocasu, oční choroby (šedý zákal, progresivní retinální atrofie, retinální dystrofie), snížená funkce štítné žlázy, torze žaludku, ušní infekce nebo degenerativní myelopathie. Výskyt některých dědičně podmíněných onemocnění, jako je dysplazie, je cíleně potlačován skrze řízený chov. Jiné zdravotní neduhy může minimalizovat sám chovatel důslednou prevencí. To platí zejména o ušních infekcích a torzi žaludku, která ohrožuje psa na životě, ale při zachování určitých pravidel je pravděpodobnost na její propuknutí výrazně nižší.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Hovawart je velmi učenlivý, chápavý a ochotný skvěle spolupracovat se svým pánem za předpokladu, že není podrobován negativním trestům a hrubým výcvikovým metodám. Takový postup nevede ke kýženému výsledku, ale je doslova cestou do pekel. Necitlivé chování může způsobit vážné trhliny ve vzájemného vztahu pána a jeho psa, přičemž u pomalu dospívajícího hovawarta to platí dvojnásob. Skvělou volbou je návštěva kvalitního kurzu poslušnosti již se psem ve štěněčím věku. Zkušený trenér majiteli psa ochotně poradí se základními povely, skrze trénink dochází k upevňování spolupráce pána a jeho psa a pes se navíc setkává s řadou psích kamarádů. Kurz poslušnosti tak představuje vítanou součást socializace.

Pečlivá socializace od brzkého štěněčího věku je naprosto klíčová pro bezproblémové budoucí soužití psa s lidmi i zvířaty. Seznámení psa s různorodými podněty je též stěžejním předpokladem pro eliminaci iracionálních strachů a obav, které mohou stát u zrodu chronické bázlivosti a potažmo i agrese ze strachu. Se psem je třeba začít včas pozvolna navštěvovat rušnější místa ve městě, trénovat jízdu hromadnou městskou dopravou, zvykat ho na dopravní provoz. Stejně důležité je nezapomínat zavítat často do přírody na nová, psovi neznámá místa, upevňovat formou hry a pozitivního posilování spolehlivé přivolání a další základní povely.

Otužilému hovawartovi nejlépe svědčí celoroční umístění venku na prostorné zahradě. Nezbytností je vhodně umístěný kotec s adekvátními rozměry a zateplením, stejně jako možnost intenzivního kontaktu s pánem, ideálně též uvnitř jeho příbytku. Ani sebevětší zahrada nedokáže zdařile suplovat dostatečnou pozornost a blízkost milovaného pána. V bytě může tento pes prožít plnohodnotný život pouze za předpokladu, že mu budou dopřány každodenně dlouhé, intenzivní procházky a dostatek nejen fyzické, ale i mentální aktivity.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Řádnému uchovnění psa musí předcházet úspěšné absolvování bonitace, kterou pořádá příslušný chovatelský klub. V případě hovawarta se mohou účastnit feny starší dvaceti měsíců a psi po dovršení věku dvaceti čtyř měsíců, kteří předtím absolvovali tzv. svod mladých. Nezbytným předpokladem je předchozí účast na výstavě, kde je udílen alespoň titul CAC (čekatelství na šampionát krásy), přítomnost výsledků o provedeném lékařském vyšetření v souvislosti s dysplazií kyčelního kloubu v průkazu původu (zjištěné hodnoty u feny max. 1/1 a u psa 0/0) a doložení o úspěšně složené zkoušce z výkonu.

Bonitace má tři samostatné části. Pes je podroben odběru vzorků slin, podle kterých je stanoven jeho genetický profil. Chování psa je bedlivě sledováno během standardizovaného povahového testu. Ten sestává z deseti modelových situací, které mapují reakce psa na větší množství cizích osob i rušivé vlivy (střelba), stejně jako jeho interakci s psovodem. Zároveň jsou nejméně třemi zkušenými rozhodčími, schválenými chovatelským klubem, hodnoceny exteriérové kvality psa. Průběh měření tělesných proporcí je rovněž zahrnut do povahového testu.

Mezi vylučující vady patří nadměrná agresivita, bázlivost nebo letargie, zcela nestandardní tělesné proporce, obrácený pohlavní dimorfismus (feny vzhledově odpovídající psovi a naopak), výrazné odchylky v oblasti hlavy (absence stopu, nevyhovující zbarvení očí, nesprávný zubní vzorec, špatné postavení uší), volná kůže na krku, špatně tvarovaný nebo příliš úzký hrudník, nadměrně prohnutý hřbet, moc krátký nebo výrazně přetočený ocas, výrazně nestandardní typ osrstění (kudrnatá srst), zásadní odchylky ve zbarvení srsti (jiná barva, velké bílé skvrny, nestandardní zbarvení pálení.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Zlatý retrívr

Zlatý retrívr

Plavý hovawart na první pohled do jisté míry připomíná populárnějšího zlatého retrívra. Při bližším posouzení jsou ale patrné zjevné exteriérové odlišnosti. Výška psa v kohoutku může u hovawarta dosahovat až o téměř deset centimetrů větších hodnot než u zlatého retrívra. Celkově je postava hovawarta o něco gracilnější, opatřena méně mohutným hrudníkem. Srst zlatého retrívra disponuje velice hustou podsadou, která vytváří účinnou ochranu proti vodě, zatímco srst hovawarta je obdařena podsadou i v zimním období v mnohem menším množství.

Flat Coated Retriever

Flat Coated Retriever

Černý hovawart se vzhledově značně přibližuje Flat Coated Retrieverovi. Obě plemena jsou totiž středně vzrostlé, silné a přitom ne přehnaně mohutné postavy. Mají ve svém vzezření společnou zejména jistou odlehčenost, eleganci a ladnost. Hovawart však může dosahovat téměř o deset centimetrů většího vzrůstu v kohoutku než Flat Coated Retriever. Flat Coated Retriever je zpravidla nepatrně drobnější, má nápadně dlouhou, užší hlavu s nezdůrazněným stopem, delší krk než hovawart a liší se i osrstěním, které je přilehlé. Délka ocasu hovawarta je větší, odlišné je držení ocasu, které je u hovawarta běžné i nad úrovní hřbetu. Obě plemena mohou být pro laika snadno zaměnitelná vzhledově, povahově jsou ovšem značně rozdílná. Zatímco hovawart má pověst výborného hlídače, Flat Coated Retriever není tak nesmlouvavým strážcem a je to každým coulem lovecký pes.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Dlouhosrstý pracovní pes středního vzrůstu a spíše obdélníkového tělesného formátu. Hlavová partie a celková stavba těla společně vykazují zřetelný pohlavní dimorfismus.

Důležité proporce:

Celková délka těla převyšuje výšku psa v kohoutku alespoň o 10 až 15 %.

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 66,5 cm tolerance: +3,5 cm, -3,5 cm
fenky: 61,5 cm tolerance: +3,5 cm, -3,5 cm
Pozn. k hmotnosti Není standardem stanovena.
Srst:

Nádherná, výrazně dlouhá srst je velmi bohatá, jemně zvlněná, lesklá, uzavřená a přilehlá. Zatímco hlava a přední strana končetin jsou porostlé krátkou srstí, v oblasti hrudníku, na břiše, na zadní straně končetin a na ocase dorůstá srst nápadné délky.

Zbarvení:

Tři povolená zbarvení: černé, plavé, černé se znaky.

Černé zbarvení: Černá, lesklá srst. Tolerovány jsou nevelké, výjimečně se vyskytující bílé skvrny na hrudi, stejně jako zanedbatelné množství bílých chlupů na konci ocasu a na prstech.

Plavé zbarvení: Středně plavá, lesklá srst. Patrné je pozvolné zesvětlení ve směru od končetin k břichu. Tolerovány jsou nevelké, výjimečně se vyskytující bílé skvrny na hrudi, stejně jako zanedbatelné množství bílých chlupů na konci ocasu a na prstech.

Černé zbarvení s pálením: Černá, lesklá srst, doplněná středně plavými, jasně ohraničenými znaky. Výskyt znaků: Na hlavě (počátek pod nosním hřbetem, konec u koutků tlamy až v hrdelní oblasti; dále jsou přítomny nápadné znaky nad očima), na hrudi (ve formě dvou vedle sebe umístěných skvrn, samostatně ležících či navzájem těsně propojených), na předních i zadních končetinách, pod kořenem ocasu. Tolerovány jsou nevelké, výjimečně se vyskytující bílé skvrny na hrudi, stejně jako zanedbatelné množství bílých chlupů na konci ocasu a na prstech.

Kůže:

Dobře přilehlá. Barva kůže je tmavomodrá (u černých psů a u černých psů s pálením) nebo narůžovělá (u plavých psů).

HLAVA

Silná, vyznačující se širokým, klenutým čelem a rovným nosním hřbetem.

MOZKOVNA

Lebka:

Lebka dosahuje přibližně shodné délky jako tlama.

Stop:

Výrazný, avšak nikoliv těžký.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Mohutná, postupně se zužující při pohledu z profilu i z horní strany, přitom však nikoliv klínovitá. Nozdry adekvátně vyvinuté, černého zbarvení (u plavých psů je tolerováno rovněž světlejší zbarvení).

Pysky:

Přilehlé.

Čelisti, zuby:

Kompletní chrup o 42 silných zubech, nůžkového skusu. Klešťový skus je tolerován.

Oči:

Oválného tvaru, přiměřeně hluboko uložené, ani výrazně zapadlé či naopak příliš vystupující. Zbarvení očí variuje od středně po tmavě hnědou.

Víčka:

Těsně přilehlá.

Uši:

Vysoko a navzájem dosti daleko posazené, trojúhelníkovitého tvaru, volně přilehlé, převislé, opatřené zakulacenými špičkami, jež dosahují minimálně k úrovni koutků tlamy. Přední linie uší je položena na pomezí mezi oční bulvou a týlním hrbolem psa. Specifická lokace uší způsobuje výsledný optický dojem větší šíře horní části hlavy. V klidovém stavu bývají uši ploše přilehlé, během zvýšené pozornosti mohou být nakloněny směrem vpřed.

KRK

Mohutný, střední délky. Absence laloku.

TRUP

Hřbet:

Pevný, rovný.

Bedra:

 Mohutná, dosahující nepatrně větší délky ve srovnání se zádí.

Záď:

Středně dlouhá, jemně spáditá.

Hrudní koš:

Robustní, široký a dostatečně hluboký hrudní koš.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Při posouzení z přední strany i z profilu rovné, svisle postavené. Adekvátně silné.

Plece:

Dobře osvalené.

Rameno:

Dlouhé, přilehlé.

Lokty:

Umístěné pod tělem, přilehlé k hrudníku.

Zápěstí:

Disponuje silnými klouby.

Přední nadprstí:

Mírně šikmo položené.

Tlapy hrudních končetin:

Okrouhlého tvaru, uzavřené a silné, s klenutými a navzájem těsně přilehlými prsty. Drápy černé, u plavě zbarvených psů je povolena méně tmavá pigmentace drápů.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Robustní, svalnaté, při posouzení zezadu v kolmém postavení, dobrého zaúhlení.

Stehna:

Bohatě osvalená.

Paspárky:

Pokud to zákon umožňuje, odstraňují se.

Hlezno:

Nízko umístěné. Silný hlezenní kloub.

Tlapy pánevní:

Okrouhlého tvaru, uzavřené a silné, s klenutými a navzájem těsně přilehlými prsty. Drápy černé, u plavě zbarvených psů je povolena méně tmavá pigmentace drápů.

CHODY PSA

Pohyb je vždy pln prostoru a přímočarosti.

OCAS

Hojně osrstěný, sahající až pod hlezna, ale ne úplně k zemi. Může být nesený v prohnutí nad hřbetem či svěšený.

přečteno: 8 011x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
100%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...