topovat ověřit
Bordeauxská doga

Bordeauxská doga

Dogue de Bordeaux
80%
Další pojmenování: bordina
Bordeauxská doga

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina II. - Pinčové, knírači, tzv. plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Sekce 2 - Molossoidní plemena (dogovití psi)
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 116
Of. zkratka plemene v ČR: BX
Země původu: Francie
Vznik plemene: 14. století
Průměrná délka života: 8 - 10 roků
Původní využití: Lovec a strážce
Využití dnes: Obranář, Hlídací pes, Rodinný pes
Kluby v ČR:

Klub málopočetných dogovitých plemen psů

Moloss Club CZ

VARIETY PLEMENE Bordeauxská doga

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Jedná se o jedno z nejstarších francouzských plemen psů. Za její předky se považují Alané, kteří se používali k lovu divočáků i medvědů již před 700 lety. První zmínky o nich jsou známé ze 14. století z Knihy o lovu od hraběte z Foix, ten vyzdvihoval jejich skvělé lovecké schopnosti. Samotné pojmování "doga" pochází z konce 14. století.

Později popularita dog upadala a kolem poloviny 19. století byly využívány zejména v oblasti Aquitanie, kde stále lovily zvěř, ale také se rozšířilo jejich využití v zápasech a jako ochránců a hlídačů.

První francouzská výstava psů se konala v roce 1863, již na ní byli bordeauxské dogy předvedeny, ale existovalo více typů (tollousský, bordeauxský a pařížský), které se v průběhu času sjednotily.

Světové války chovu neprospěly, stejně jako i jiných plemen. Ale toto ušlechtilé plemeno téměř vyhynulo. Zachránily jej až poválečné chovatelské snahy a nový rozmach se dostavil až v 60. letech minulého století.

Mapa Francie

POVAHA

Bordeauxská doga je velmi oddaný pes, který miluje celou svou rodinu a velmi si užívá přítomnost všech členů domácnosti. S dětmi výchází přímo výborně, a to za předpokladu, že se k ní chovají slušně, což musí vždy zajistit rodiče. Pozor také na soužití s malými dětmi, kterým by doga mohla ublížit svou velikostí naprosto omylem.

Dokáže vycházet i s ostatními zvířaty, ale vždy platí, že nejlepší je, pokud zná tyto mazlíčky od štěněte. S jinými psy nevychází úplně na jedničku a je třeba mít se v jejich přítomnosti na pozoru, aby nedošlo k šarvátce. Toto plemeno je přirozeně skvělý hlídač a ochránce. K cizím lidem je nedůvěřivý, ale v případě, že se jedná o vítanou návštěvu, tak se nemusíte bát.

Potřebuje důsledného pána, který bude k výcviku přistupovat zodpovědně. Ovšem ne nijak násilně. Bordeauxská doga se učí poměrně dobře a základní poslušnost jí problém nedělá, ale potřebuje mít jasně vytyčené mantinely a pozor, někdy může být tvrdohlavá.

Bordeauxská doga

POHYB

Bordinka má ráda pohyb, ale vzhledem ke své velikosti a tělesné stvabě se nehodí na sporty typu agility, dog frisbee či dogdancing. Má ovšem ráda procházky, alespoň jednu delší byste měli zařadit každá den. Můžete společně chodit i běhat do lesa, kde vám bude dělat spolehlivého ochránce.

Jen pozor na přetěžování ve štěněčím věku, kdy se pes vyvíjí. Měli byste vynechat schody a skákání, a to až do věku cca 18 až 20 měsíců. Nadměrná zátež může způsobit problémy s pohybovým aparátem.

Bordeauxská doga

PÉČE

Péče o krátkou srst není náročná a bohatě postačí, když ji jednou za týden přejedete gumovou rukavicí nebo hřbílkem. V době línání je lepší sáhnout po vyčesávacím kartáči na krátkou srst. Uvolněné chlupy vyčešete a nebudou na vašem gauči.

Pozornost byste měli věnovat očnímu okolí a v případě potřeby odstranit ospalky. Pravidelnou kontrolu si zaslouží i uši, které jsou povislé a na první pohled nevidíte, zda je tam něco, co by tam být nemělo. Můžete je vyčistit speciálními kapkami, které jsou k tomu určené a pokud se vám něco nezdá, navštivte veterináře. Nezapomínejte na péči o chrup, i když velká plemena tolik na tvorbu zubního kamene netrpí, je vhodné podávat doplňky stravy nebo zuby mechanicky čistit.

Myslíte si, že máte doma velké plemeno a péče o drápy není nutná, protože se samy při chůzi obrousí? Omyl, drápy se nemusí obrušovat stejnoměrně a může být potřeba zasáhnout s kleštěmi. Proto psa na stříhání drápků od štěněte zvykejte, mezi psy se jedná o velmi neoblíbenou činnost.

Bordeauxská doga

ZAJÍMAVOSTI

Pojmenování tohoto plemene má jednoduché vysvětlení. Vzniklo podle oblasti, ve které se tento pes původně choval, a to v okolí francouzského města Bordeaux. Jedná se o mohutné molossoidní plemeno, které dokonce patří k jedněm z nejstarších francouzských plemen.

Bordeauxská doga

VÝŽIVA

Kvalitní strava je pro bordeauxskou dogu velice důležitá. Krmení velkého plemene je náročnější nejen finančně, ale také na kvalitu, protože pokud nedopřejete svému psovi krmení, které mu dá všechno, co potřebuje, tak se to může později projevit nějakými zdravotními problémy. U dogy jsou důležité i správné stravovací návyky, abyste předešli torzi žaludku.

Rozumné je krmit granulemi, a to alespoň ve štěněčím věku, protože složení je vyvážené a nemusíte se bát, že by psovi něco chybělo. Důležité je věnovat dostatek pozornosti výběru granulí. Je nutné, dívat se po krmivu pro velká plemena psů a dále přihlížet i k věkovému stadiu. Juniorskými granulemi můžete krmit až do věku cca 20 měsíců. U granulí musíte číst složení, je vhodné pokud mají snížený obsah obilovin, nebo jsou zcela bez nich. A na prvním místě by rozhodně mělo být maso.

Někteří páníčci nejsou s granulemi spokojeni a chtějí svému psovi dopřát něco rozmanitějšího. V tom případě sahají po krmení přirozenou stravou. Barfování je velmi oblíbené, ale o něco pracnější a hlavně si musíte předtím nastudovat vše potřebné, protože barfování není jen tak, musíte psovi sami sestavit vyváženou krmnou dávku. Pro psa velikosti dogy budou porce o něco větší, a proto byste měli počítat i s dostatkem místa v mrazáku.

Bordeauxská doga

Zdraví

Bordeauxskou dogu mohou trápit problémy s pohybovým aparátem. K uchovnění je nutné nechat vyšetřit kyčle na dysplazii kyčeního kloubu, takže štěně si vybírejte po rodičích, kteří mají dobré výsledky. Uchovněni nejsou jedinci od jednostranného postižení stupněm E. Rozhodně nic nezkazíte, pokud budete svému psovi preventivně podávat kloubní výživu, a to již od štěněčího věku. V době růstu byste psa neměli nadměrně zatežovat, aby se klouby mohly správně vyvíjet.

U velkých plemen tohoto typu hrozí akutní stav, který je známý pod pojmem torze žaludku. Jedná se o přetočení žaludku a začkrcení jeho přívodu i vývodu. Pokud se to psovi přihodí, je v ohrožení života a musíte okamžitě vyhledat veterinární pomoc. Na vině je anatomická predispozice a špatné stravovací návyky. Psa byste proto měli krmit raději dvakrát denně v menších dávkách a po jídle mu dopřát klidový režim. Vybírejte také krmivo, které příliš nenadýmá.

Bordeauxská doga

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Tato doga by měla bydlet v domě se zahradou, kterou bude moc hlídat, ale pozor, není vhodné ji ubytovat v kotci na zahradě, a to hned ze dvou důvodů. Potřebuje být na blízku své rodině, protože k ní velmi přilne a kdyby měla trávit čas osamotě, odtržená od veškerého dění, tak jí to nebude svědčit. A za druhé, její srst ji rozhodně neochrání proti zimnímu počasí.

Potřebuje rozvážného pána, který ví, co dělá a jak k tomuto psovi přistupovat. Je to vždy jistá zodpovědnost chovatele, aby vybral ty správné páníčky pro své odchovance.

Bordeauxská doga

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Chov bordeauxské dogy zaštiťují v České republice dva kluby, a to konkrétně Moloss Club CZ a Klub málopočetných dogovitých plemen psů.

K uchovnění musíte splnit stanovené podmínky, ale prvním předpokladem je vlastnictví psa s průkazem původu FCI. Jsou zhodnoceny exteriérové i povahové vlastnosti, a to buď na bonitaci nebo výstavě vyššího typu, kde se zadává titul CAC, známka může být nejhůře Velmi dobrá.

Dále potřeba absolvovat předepsané vyšetření, v případě bordeauxské dogy se jedná o zhotovení a následné posouzení rentgenů na dysplazii kyčelního kloubu. Ty se mohou provádět od věku 18 měsíců. Do chovu nejsou přijati jedinci, kteří mají výsledek E, a to i v případě jednostranného postižení.

Fena může odchovat maximálně 3 vrhy za dva kalendářní roky. Aktivní využití v chovu je možné od ukončeného 18. měsíce věku u obou pohlaví, horní věková hranice není stanovena pro psy, u fen je to 8. rok věku.

Bordeauxská doga

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Bordeauxská doga je sice nepřehlédnutelná, ale zaměnit se dá s jinýmy molossy, kteří jsou si vzájemně díky mohutné stavbě těla a typickým vráskám velice podobní. Většinou je odlišuje zejména zbarvení.

Bullmastif

Bullmastif

Obě plemena patří do skupiny 2 FCI k pinčům, kníračům, molossoidním plemenům a švýcarským salašnickým psům. Ovšem zatímco bullmastif pochází z Velké Británie, tak zemí původu bordeauxské dogy je Francie. Kohoutková výška je podobná a za rozeznávací znak ji nelze považovat. Bullmastif měří 64 až 69 cm pes a 61 až 66 cm fena, váha je od 41 do 59 kg. Bordina měří pes 60 až 68 cm a fena 58 až 66 cm, hmotnost je minimálně 45 kg u fen a 50 kg u psů. Obě plemena se liší zbarvením, bullmastif může být žíhaný i plavě červený, důležitá je černá tlama.

Anglický mastif

Anglický mastif

I mastif je molossoidní plemeno, které pochází z Velké Británie, stejně jako bullmastif. Zajímavé je, že nemá standardem stanovenou žádnou výškovou hranici ani hmotnost. Je důležitá výška a mohutnost, ale proporce musí být vyrovnané. Délka těla je větší než kohoutková výška. Mastif má zbarvení meruňkové, plavé nebo žíhané, ale vždy jsou tlama, uši a čenich černé.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Jedná se o typického molossa, který má konkávní linie. Je to silný a velmi osvalený pes, ale celkový vzhled je harmonický. Je podsaditý, ale impozantní a vzbuzuje respekt. Je spíše nižší – vzdálenost prsní kosti od země je menší než hloubka hrudníku.

Důležité proporce:

Délka těla je větší než kohoutková výška (měřeno od ramenního kloubu k sedacímu hrbolu), a to v poměru 11 : 10.

Hloubka hrudníku je více jak půlka kohoutkové výšky.

Maximální délka čenichu je stejná jako třetina délky celé hlavy. 

Naopak minimální délka čenichu je jedna čtvrtina délky celé hlavy. 

U samců je rozměr obvodu lebky stejný jako kohoutková výška.

 

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 60–68 cm tolerance: +2 cm, -1 cm
fenky: 58–66 cm tolerance: +2 cm, -1 cm
Hmotnost:
psi min. 50 kg
fenky: min. 45 kg
Pozn. k hmotnosti Feny mají shodné, ale méně výrazné znaky.
Srst:

Krátká a hladká srst je na dotek měkká.

Zbarvení:

Jednobarevné ve všech odstínechžluté (od mahagonové až po izabelovou). Připouští se malé bílé znaky na hrudi a prstech. Velmi žádoucí je dobrá pigmentace. 

Možnosti masky:

Černá je menší, nesmí sahat až na lebku, ale může se na ní objevit lehké černé stínování, stejně jako na uších, krku a hřbětu. Nosní houba je pigmentována černě.

V případě hnědé masky (v minulosti červené, nebo hnědožluté) je nosní houba pigmentována hnědě, stejně jako okraje víček a pysků. Může se objevit hnědé stínování, kdy každý chlup má pískovou (žlutohnědou) a zároveň hnědou část. Pokud to tak je, šikmé partie těla jsou zbarvené světleji.

Existuje i možnost bez masky, kdy je srst plavá a kůže vypadá červená (dříve označováno jako červené maska). V tomto případě je nosní houba načervenalá.

Kůže:

Dostatečně volná, ale bez nadměrného množství vrásek, je silná.

Bordeauxská doga

HLAVA

Hranatá, široká, mohutná a poměrně krátká, při pohledu seshora a zepředu je lichoběžníková. Podélná osa lebky a hřbetu nosu se směrem dopředu sbíhají. Na obou stranách čelní rýhy je hlava zbrázděna stejnoměrnými vráskami, které se mění podle pozornosti psa. Za typickou je považována vráska, která začíná ve vnitřním koutku oka a pokračuje ke koutku tlamy. Objevit se může i vráska vedoucí naopak z vnějšího koutku oka, ale ta je málo patrná.

MOZKOVNA

Lebka:

Obvod lebky měřený v nejširším místě odpovídá u psů kohoutkové výšce. U fen je obvod lebky menší. Celkový tvar i objem lebky tvoří vyvinuté spánkové kosti, jařmové i nadočnicové oblouky a šířka dolní čelisti. Temeno je mírně klenuté. Obličeji dominuje čelo, ale příliš nevyčnívá, je širší než vyšší.

Čelová rýha:

Hluboká a směrem k týlu se zmenšuje. 

Stop:

Velmi výrazný, se hřbetem nosu svírá skoro pravý úhel, a to 95 až 110 stupňů.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nosní houba je široká s dobře otevřenými nozdrami. Je také dobře pigmentovaná a vždy odpovídá barvě masky. Povolená je i zvednutá nosní houba, ale pouze za předpokladu, že není vmáčknutá do obličeje. Čenich je hluboký, široký a silný, ale pod očima není masitý. Je celkem krátký a horní linie je lehce prohnutá a vrásčitá. Směrem ke špičce čumáku se čenich skoro nezužuje a při pohledu seshora je čtvercový. Rovina temen hlavy tvoří se hřbetem nosu tupý úhel. Pokud je hlava vodorvoně, tak konec čenichu se nachází na kolmici spuštěné z nosní houby. Obvod čenichu dosahuje 2/3 celkového obvodu hlavy. Mezní hodnoty (nejvíce 1/3 a nejméně 1/4 délky hlavy) se připouští, ale nejsou žádoucí. Ideální délka je někde mezi těmito hranicemi.

Pysky:

Horní pysk je masitý, svěšený a volný. Při pohledu z profilu je dolní okraj pysku zaoblený. Horní pysk překrývá po stranách spodní čelist a vepředu se jeho okraj dotýká dolního pysku a následně po obou stranách klesá a při pohledu zepředu tvoří široké obrácené písmeno V.

Čelisti, zuby:

Čelisti jsou široké a silné. Pro plemeno je typický předkus. Zadní strana dolních řezáků stojí bez dotyku před přední stranou horních řezáků. Dolní čelist je navíc zakřivena směrem nahoru. Brada nepřesahuje horní pysk, ale ten ji ani nezakrývá. Zuby jsou silné, a to hlavně špičáky. Dolní špičáky jsou postaveny daleko od sebe a mírně zahnuté. Řezáky v dolní čelisti tvoří téměř přímou řadu.

Líce:

Díky silným žvýkacím svalům jsou výrazné.

Oči:

Oválné a posazené daleko od sebe. Vzdálenost mezi vnitřními koutky je zhruba dvojnásobek délky oka, konkrétně oční štěrbiny. Má upřímný výraz. Třetí víčko není viditelné. U psů s černou maskou je barva oříšková až tmavě hnědá, světlejší barva je možná u psů, kteří mají hnědou masku, nebo jsou bez ní. I když je přípustná, tak není žádoucí.

Uši:

Jsou malé a vzhledem k barvě okolí jsou tmavší. Uši se u kořene mírně zvedají a pak se klopí, ale nevisí těžce. Při zvýšené pozornosti přiléhá vnitřní hrana ucha k líci. Na špičce jsou uši zaoblené a nesahají dále než k oku. Jsou nasazeny vysoko v úrovní temene hlavy a zdůrazňují tak šířku lebky. 

KRK

Téměř válcový krk je velmi svalnatý a silný. Kůže na něm je dostatečně volná a pružná. Jeho obvod skoro odpovídá obvodu hlavy. Od hlavy je oddělený lehce vyznačenou příčnou rýhou. Horní linie krku je při pohledu z profilu lehce klenutá. Lalok je dobře vyjádřený a začíná na úrovní hrdla, až k hrudníku tvoří záhyby, ale přehnaně nevisí. Krk je v nasazení velice široký a plynule přechází do plecí. 

TRUP

Horní linie:

Pevná.

Kohoutek:

Dobře patrný.

Hřbet:

Svalnatý a široký.

Bedra:

Spíše kratší, pevná a široká.

Záď:

Směrem ke kořeni ocasu je mírně skloněná.

Hrudní koš:

Hrudník je dlouhý, široký, mohutný a hluboký – dosahuje až pod lokty. Předhrudí je široké a silné a jeho spodní linie je směrem dolů klenutá. Žebra nejsou sudovitá, ale klenutá. Obvod hrudníku je větší o 25 až 35 cm než výška v kohoutku. 

Břicho a slabiny:

Břicho není příliš prověšené, ani vtažené.

Spodní linie:

Stoupá od hlubokého hrudníku k přiměřeně vtaženému a pevnému břichu v plynulém oblouku. 

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Končetiny jsou velmi svalnaté a mají silnou stavbu kostí.

Plece:

Výrazně osvalené, silné. Lopatka je středně šikmá (její sklon k vodorovné linii je 45 stupňů). A úhel mezi lopatkou a nadloktím je více než 90 stupňů. 

Nadloktí:

Velmi svalnaté.

Lokty:

Nejsou vybočené ven, ani příliš těsně přilehlé k hrudníku a leží v ose trupu.

Předloktí:

Při pohledu z boku je svislé, při pohledu zepředu je rovné, nebo od loktů mírně vbočené ke střední linii těla, a to hlavně u psů, kteří mají velmi široký hrudník.

Přední nadprstí:

Při pohledu z profilu mírně šikmé. Při pohledu zepředu pak mírně vybočené, aby se tak vyrovnalo menší vbočení předloktí.

Tlapy hrudních končetin:

Silné se sevřenými prsty a zahnutými drápy. Polštářky jsou dobře vyvinuté a pružné. I přes vyšší váhu má doga dobrý postoj na pevných prstech.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Masivní se silnými kostmi a dobrým zaúhlením. Při pohledu zezadu jsou rovnoběžné a svislé. I když nejsou tak široce postavené jako přední končetiny, tak působí silným dojmem.

Stehna:

Objemná a silně vyvinutá, mají výrazné svaly.

Kolena:

Rovnoběžná s podélnou osou těla nebo mírně vybočená. Bérce jsou relativně krátké, poměrně strmé a svalnaté.

Paspárky:

Nejsou.

Nárt:

Krátké a silné.

Hlezno:

Přiměřeně otevřené, suché.

Tlapy pánevní:

Delší než přední, mají sevřené prsty.

CHODY PSA

Na to, že se jedná o molossa, tak má chody pružné. Chůze je volná a pružná, nízko nad zemí. Upřednostňuje se klusu, při kterém mají pánevní končetiny dobrý posun a hrudní končetiny prostorné vykročení. Pokud pes zrychluje, tak se hlava sníží a horní linie se sklání dopředu. Hrudní končetiny se pak snaží dosáhnout dál a pohybují se blíže k podélné ose těla. Krátký sval má poměrně vysokou akci a při krátké vzdálenosti může pes dosáhnout velké rychlosti, při které se snižuje k zemi.

OCAS

U kořene je velmi silný. Špička dosahuje až ke hleznu, ale nepřesahuje ho. Je nízko nesený, nemá zálomek ani zakřivení. Je pružný, v klidu nošen svěšený a při zvýšené pozornosti ho pes zvedá o 90 až 120 stupňů, ale není nesený nad hřbetem ani stočený.

Bordeauxská doga

přečteno: 5 514x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
80%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...