topovat ověřit
12.04.2022 / 16.08.2024
Ariégeois

Ariégeois

Briquet du Midi
20%
Další pojmenování: Ariéžský honič
Ariégeois

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina VI. - Honiči a barváři
Sekce 1 - Honiči
S pracovní zkouškou
Číslo standardu: 20
Země původu: Francie
Patronát Francie
Vznik plemene: Počátek 20. století
Průměrná délka života: 10 - 12 roků
Původní využití: Honič
Využití dnes: Rodinný pes, Aktivní pes, Lovecký pes
Kluby v ČR:

V ČR jej zatím nezaštiťuje žádný klub. 

VARIETY PLEMENE Ariégeois

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách. 

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

S Francií jsou honiči spjati a již ve středověku byly mezi šlechtou oblíbené hony. Tehdy ovšem ještě neexistovala jednotlivá plemena, ale jednalo se o psy podobného typu. K vyčleňování začalo docházet až po Velké francouzské revoluci během 19. století.

Mnoho francouzských honičů získalo svůj název po oblasti, ze které pochází. Kolébkou ariéžského honiče je departement Ariège, který leží až u hranic se Španělskem a Andorrou. Bylo pojmenován podle stejnojmenné protékající řeky.

Ariégeois je mezi ostatními honiči relativně mladé plemeno, protože bylo vyšlechtěno až na počátku 20. století. V jeho krvi můžeme mimo jiné najít například velkého modrého gaskoňského honiče nebo briqueta. Mezinárodní kynologickou federací byl uznán v roce 1912. Stejně jako mnoha jiným plemenům i ariégeoisovi ublížili světové války, ale po nich se chov vzpamatoval.

POVAHA

Ariégeois má přátelskou povahu, a proto není dobrým hlídačem, ale na nově příchozí lidi vás upozorní zvučným štěkotem. Každopádně i s cizími vychází dobře. Hodí se pro myslivce nebo do aktivní rodiny. S dětmi nemá problém, ale musíte ja naučit psa respektovat.

Je zvyklý pracovat ve smečce, takže s jinými psy vychází dobře, i když někdy se může projevit jeho temperament. Soužití s ostatními zvířaty může být problematické, protože toto plemeno má velmi vyvinutý lovecký pud a přesvědčit ho o tom, že kočka je kamarád a ne kořist, bude poněkud náročné. Vždy záleží na výchově a rozhodně je lepší, pokud ariégeois vyrůstá s jinými zvířaty od štěněte, pak je může považovat za členy smečky, ale pořízení nového mazlíčka k dospělému psovi nemusí dopadnout dobře.

Jedná se o inteligentní a učenlivé plemeno, takže základní poslušnost zvládne, ale pozor na jeho tvrdohlavost a samostatnost, ta vám může výcvik ztížit. Ke psovi vždy přistupujte s trpělivostí a buďte důslední. Není vhodným prvním psem pro začínající kynology. 

POHYB

Vzhledem k původnímu určení plemene je to velice aktivní pes, který potřebuje nejen dostatek pohybu, ale i zaměstnání, aby se nenudil. Pokud ho necháte samotného na zahradě, brzy ho to přestane bavit a pustí se do úpravy trávníku, zahradního vybavení nebo může začít zkoumat trhliny v oplocení a vydat se sám na výlet.

Každý den vás nemine delší procházka, kde se psovi budete plně věnovat. Pokud není veden lovecky, budete mu to muset vynahradit jinak. Můžete si jít společně zaběhat, canicross je pro ariégeoise opravdovým potěšením. Jezdíte rádi na kole? I tam vám může toto plemeno dělat společnost. Jinak se samozřejmě s velkým nadšením bude účastnit rodinných výletů a túr do hor. 

PÉČE

Jeho krátká srst nevyžaduje žádnou speciální péči, pořídit si můžete gumovou rukavice a jednou za čas ho přejet, bude to vnímat jako příjemnou masáž. Existují také speciální vyčesávací kartáče na krátkosrstá plemena po nich můžete sáhnout v době línání.

Každý den zkontrolujte oční okolí a odstraňte případné nečistoty, jednou za 14 dní prohlédněte i uši, mohou se snadněji zapařit a jsou pak náchylné ke vzniku zánětu. Každý den byste měli pečovat o chrup, nejlepší je zuby mechanicky čistit a použít speciální pastu pro psy, ale můžete podávat různé doplňky stravy, které napomáhají dentální hygieně.

Jednou měsíčně zkontrolujte délku všech drápů a u kterých to bude potřeba, tak je zastřihněte. I když je pravděpodobné, že ariégeois si je bude přirozeně obrušovat při pohybu po tvrdém povrchu. Na stříhání zvykejte psa od mala, až budete jednou potřebovat zasáhnout, aby se pes bez problémů nechal. 

ZAJÍMAVOSTI

Jedná se o málopočetné plemeno, které se mimo Francii téměř nechová. Tam je ovšem oblíbený a rozšířený po celé zemi. Ve Francii mají honiči velmi bohatou historii a chovají se již po staletí. Mezi mnoha plemeny má však ariégeos své čestné místo.

VÝŽIVA

Ariégeois je aktivní pes, který potřebuje kvalitní a dostatečně výživné krmivo. Můžete mu dávat granule a nebo barfovat. Oba způsoby mají své výhody a nevýhody a záleží jenom na vás, jak se rozhodnete.

Krmení granulemi je pro páníčka snadnější, protože nemusí již nic připravovat, prostě jen nasypete do misky a je hotovo. O to více pozornosti byste ovšem měli věnovat výběru vhodných granulí. Důležité je přečíst si složení, které by nemělo být přehlídkou obilovin a na prvním místě musí být rozhodně maso. Ariégeois je střední až větší plemeno, tak pro něj vybírejte správné granule, zohlednit musíte i věk. Větší plemena dospívají později, takže juniorskými granulemi můžete krmit do věku 18 měsíců.

Pokud se rozhodnete barfovat, tak s tím strávíte více času, hlavně si musíte nastudovat potřebné informace, protože sestavení vyváženého jídelníčku bude jen na vás. Potřebné suroviny, syrové maso, kosti, přílohy a doplňky, seženete ve speciálních prodejných i některých chovatelských potřebách. Jen počítejte s vyčleněním nějakého místa v mrazáku. Většinou se nakupuje ve větším a jednotlivé porce si připravíte právě do mrazáku. 

Zdraví

Ariégeois je zdravý pes, u kterého se mohou objevit hlavně problémy s pohybovým aparátem,a to zejména dysplazie kyčelního kloubu. Vhodné je podávat preventivně kloubní výživu nejen v juniorském věku v období růstu, ale klidně i v dospělosti.

Pak jsou možné také problémy s očima, konkrétně progresivní retinální atrofie, která postihuje sítnici. Nebo katarakta, tedy šedý zákal, který postihuje čočku.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Toto plemeno se nehodí do městského bytu, nejšťastnější bude na vesnici či venkově v rodinném domku se zahradou. Dokonce může bydlet i na zahradě, ale musíte mu poskytnou ochranu proti nepříznivým vlivům počasí, protože krátká srst jej dostatečně neochrání. Zároveň by neměl být neustále sám, protože by se nudil a psychicky by strádal. Potřebuje být v kontaktu se svou rodinou.

Rád štěká a má velmi zvučný hlas, proto byste ho měli od štěněte učit, kdy se má ozvat a kdy je to nežádoucí, aby jeho nadměrné štěkání neobtěžovalo sousedy. Důležitá je důkladná socializace, aby z něj vyrostl poslušný a vyrovnaný pes. 

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Jedná se o vzácné málopočetné plemeno, které se mimo zemi původu chová jen výjimečně, a proto v České republice zatím určen žádný klub, který by chov tohoto plemene zastřešoval.

Pokud tomu v budoucnu tak bude, jistě se při uchovnění nevyhnete alespoň jedné výstavě a také zkoušce. Dále nesmí mít jedinec žádné vady ze standardu a musí absolvovat povinná zdravotní vyšetření, lze předpokládat, že se bude jednat minimálně o posouzení dysplazie kyčelního kloubu.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Existuje mnoho plemen honičů, kteří mají podobný vzhled a hlavně společnou zemi původu. Jednotlivá plemena vznikala v různých oblastech, některá jsou známá o celém světě a jiná patří spíše k málopočetným a za hranice Francie se moc nepodívala. 

Velký modrý gaskoňský honič

Velký modrý gaskoňský honič

Gaskoňský honič se zřejmě podílel na šlechtění ariégeoise, ale je větší, jeho kohoutková výška je u psů 65 až 72 cm a u fen 62 až 68 cm. Ariégeois má 52 až 58 cm psi a 50 až 56 cm feny. Gaskoňský honič má promíchané bílé a černé chlupy, což vytváří břidlicově modrý odstín. Ariégeois může být bílý a jasně černý s dobře ohraničenými konturami, povoleno je i stříkání.

Artoisský honič

Artoisský honič

Toto plemeno je také uznáno Mezinárodní kynologickou federací a patří do 6. skupiny FCI k honičům, barvářům a podobným plemenům. Velikostně jsou si velmi podobní, artoiský honič má kohoutkovou výšku 53 až 58 cm. Zbarvení může být trikolorní, tmavě pálené (k zaječímu či jezevčímu odstínu). 

Švýcarský honič

Švýcarský honič

Kromě francouzských honičů zmiňujeme i jednoho s jinou zemí původu a tím je švýcarský honič. Vyskytuje se ve 4 varietách a to podle zbarvení, které může být:bílé s černými plotnami nebo černým sedlem a tříslovým pálením (bernský honič); plavý s černým pláštěm někdy i uhlováním nebo černý se znaky (jurský honič); modrý, tedy směs černé a bílé srsti, skvrnitý, s černými plotnami a tříslovým pálením (lucernský honič); bílý s plavě oranžovými plotnami nebo sedlem, možné i oranžové stříkání (švycký honič). Jeho kohoutková výška je u psů 49 až 59 cm a u fen 47 až 57 cm.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Lehký, středně velký honič elegantního a vznešeného vzhledu. 

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 55 cm tolerance: +3 cm, -3 cm
fenky: 53 cm tolerance: +3 cm, -3 cm
Srst:

Krátká, jemná a přiléhavá. 

Zbarvení:

Bílá nebo černá s jasně ohraničenými konturami, přítomno může být i stříkání, nebo pálení nad očima a na lících (čtyřočák). 

Kůže:

Pružná a slabá, není těsně přiléhavá, ale nevytváří se lalok, ani vrásky, viditelné sliznice jsou černé. 

HLAVA

MOZKOVNA

Zepředu je mírně klenutá, ne moc široká. Týlní hrbol je nevýrazný. Seshora má tvar protáhlého oválu. Fronta je plná. 

Nadočnicové oblouky:

Málo výrazné. 

Stop:

Nevýrazné. 

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nos je velký, černý a nozdry široké. Nosní hřbet je rovný nebo mírně klenutý a stejně dlouhý jako mozkovna. 

Pysky:

Napjaté a spíše slabé. Horní pysk těsně překrývá spodní čelist, ale nedává nosu špičatý profil. 

Čelisti, zuby:

Zuby jsou dobře postavené v dásních v nůžkovém skusu. 

Líce:

Suché. 

Oči:

Dobře otevřené s bystrým pohledem, hnědé. 

Víčka:

Nejsou volná. 

Uši:

Jemné, pružné a stáčejí se. Při natažení dosahují až k začátku nosu, ale neměly by přesahovat jeho konec. Jsou úzké a zavěšené těsně pod linií očí. 

KRK

Klenutý, štíhlý, dlouhý a spíše slabý. 

TRUP

Hřbet:

Svalnatý, pevný. 

Bedra:

Mírně klenutá a dobře spojená se hřbetem. 

Záď:

Téměř vodorovná. 

Hrudní koš:

Hrudník je dlouhý, středně klenutý a dosahuje až k lokti. Žebra jsou středně klenutá a dlouhá. 

Břicho a slabiny:

Slabiny jsou ploché nebo mírně vtažené. 

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Silné. 

Plece:

Lopatky jsou uložené středně šikmo, dobře osvalené, ale ne hrubé. 

Lokty:

Přiléhají k tělu. 

Tlapy hrudních končetin:

Zaječí (tzn. že mají tvar prodlouženého oválu). Prsty jsou sevřené a suché. Polštářky i drápy jsou černě pigmentované. 

PÁNEVNÍ KONČETINY

Dobře utvářené a mají dobré proporce. 

Stehna:

Dlouhá a svalnatá, ale ne přehnaně. 

Hlezno:

Postavené v ose těla. 

Tlapy pánevní:

Stejné jako tlapky hrudních končetin. 

CHODY PSA

Pohyb je pružný a lehký. 

OCAS

Dobře nasazený, směrem ke špičce su zužuje. Dosahuje až k patnímu kloubu, nesený je šavlovitě. 

přečteno: 722x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
20%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...