logo
ALT_DETAIL_POROVNANI
Pes vhodný ...
pro začátečníky
do bytu
pro pobyt venku
pro alergiky
pro seniory
k dětem
k jiným psům
ke kočkám
na psí sporty
na dlouhé tratě
Přizpůsobivost
snáší samotu
chladné počasí
teplé počasí
citlivost
Vycvičitelnost
učenlivost
inteligence
žvýkací pud
lovecký pud
štěkání a vytí
energie
hravost
hlídač
potřeba cvičit
Zdraví a péče
línání
slintání
snadná péče
zdraví
sklon k obezitě
Ostatní
popularita
velikost
Dalmatin

Dalmatin

Dalmatiner
Další pojmenování: Dalmatinac

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.:
Skupina VI. - Honiči a barváři
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 153
Of. zkratka plemene v ČR: DA
Země původu: Chorvatsko
Vznik plemene: 16.–18. století
Původní využití: Lovecký pes, vhodný do rodiny jako společník
Využití dnes: Výstavní pes, Rodinný pes
Kluby v ČR:

Dalmatin klub ČR

VARIETY PLEMENE DALMATIN

Dalmatin se nevyskytuje v jiných varietách. Občas se může narodit dlouhosrstý jedinec, ten ovšem není standardem uznáván a není možné jeho zařazení do chovu, protože dlouhá či drsná srst je vylučující vadou.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Mapa ChorvatskoPsi podobní dalmatinovi byli vyobrazeni již ve starověkých egyptských hrobkách, přestože postavou se podobali více chrtům, tak si nelze nevšimnout typického zbarvení, pro které je dalmatin nezaměnitelný. Přesný původ tohoto plemene není jasný. 

Jeho moderní historie se začala psát v období 16. až 18. století, kdy jsou již prokazatelně přímo dalmatini vyobrazeni na několika malbách a dokonce se o nich zmínily i některé kroniky. Přibližně z let 1600–1630 pochází obraz z obce Veli Losinj, která se nachází na chorvatském ostrově Losinj. Další ztvárnění dalmatina je na fresce ze Zaostrogu. Jednoznačně lze říct, že plemeno pochází z východní oblasti Středozemního moře, která se nazývá Dalmácie, odtud pak název plemene dalmatin.

První písemná zmínka o dalmatinech pochází z roku 1719, od Petara Bakiće z biskupství Djakovo. Skoro o 20 let později, přesně v roce 1737 o dalmatinech napsal A. Keczkemety. Dalmatin je v tomto období popisován jako pes velký 4–5 Spithamusů (strará chorvatská měrná jednotka) a byl nazván latinsky jako Canis Dalmaticus. V dalším spise z roku 1771, jehož autorem je Thomas Pennant, je již plemeno přejmenováno na dalmatina a nechybí ani uvedení oblasti, ze které pes pochází. Roku 1790 popsal plemeno i Thomas Bewick a nazval jej kočárovým psem, což mu zůstalo jako přezdívka.

Toto označení je oprávněné, protože dalmatin byl společníkem svým pánům na cestách a běhal u kočáru. V 18. století se stal velmi oblíbeným a moderním plemenem ve Velké Británii, kde doprovázel kočáry a působil jako ochranka. Vlastnit dalmatina bylo v té době mezi šlechtou moderní a jednou z příčin bylo i jeho netradiční zbarvení. Využíván byl i k lovu a jako pomocník.

První standard plemene byl sepsán Angličanem Verem Shawem v roce 1882, o osm let později byl přijat chovatelským klubem založeným v Anglii jako oficiálně platný standard dalmatina.

K rozšíření dalmatinů z Anglie došlo až v roce 1930, do tehdejšího Československa se první pes dostal v roce 1970.

 

Damatin

POVAHA

Dalmatin ve voděDalmatini jsou skvělými společníky a rodinnými mazlíčky, a to za předpokladu důsledné výchovy. Jsou velmi energičtí, neustále optimističtí a hlavně neúnavní, takže je nutné dopřát jim dostatek fyzické aktivity, ale zaměstnat i jejich mysl. Milují blízkost svého pána a jsou věrnými a milujícími přáteli.

K cizím lidem se budou chovat nedůvěřivě, ale nesmí být bázliví či dokonce agresivní. Jsou učenliví a poměrně snadno vycvičitelní, ale někdy tvrdohlaví. Zejména psi mohou mít sklony k dominantnímu chování, a proto je potřeba jim ukázat, kdo je tady pánem. Násilím ovšem nic nezmůžete, je nutné dalmatinům porozumět a vychovávat je s citem.

S výchovou a socializací začněte již od štěněcího věku, hlavně pokud má pes sdílet domácnost s dětmi či jinými domácími mazlíčky. Je potřeba, aby měl jasně vymezené hranice a zvykal si na jejich přítomnost od útlého věku.

Pokud dalmatinovi nedopřejete dostatek pohybu a důslednou výchovu, může se stát nezvladatelným psem, který bude v případě vaší nepřítomnosti ničit prostředí.

POHYB

Dalmatin potřebuje dostatek pohybuDalmatin potřebuje dostatek pohybu, ale je nutné počítat s jeho loveckým pudem, a proto jej nepouštějte z vodítka na neoplocených pozemcích. Dlouhé procházky jsou samozřejmostí a vzhledem k jeho vytrvalosti s ním můžete vyrazit běhat, na kolo nebo vzít jako společníka na koňskou vyjížďku, při které vás bude rád doprovázet. Dalmatin se nespokojí s několika krátkými procházkami za den, ale potřebuje zaměstnat a unavit. Pak bude spokojeně odpočívat v blízkosti svého pána.

Využití nalezne i v některých psích sportech, hodí se na coursing, agility, dogfrisbee, canicross, obedience či dogdancing. Při absolvování potřebného výcviku se může uplatnit jako canisterapeutický pes, záchranář nebo lovecký pes.

PÉČE

Péče o dalmatina není náročná, přestože se jedná o krátkosrstého psa, je nutné počítat s tím, že líná po celý rok, ale silněji chlupy pouští v období podzimu a jara. Není potřeba zuřivé vyčesávání, bude stačit, když jej přejedete gumovou rukavicí nebo hřbílkem. 

Jako u všech plemen byste měli pravidelně kontrolovat a případně vyčistit zvukovod. Patřičnou pozornost věnujte drápům, velcí psi si je většinou při chození po tvrdém povrchu obrušují, přesto může být potřeba některý z drápů zastřihnout. Kleště či gilotina na drápy by vám rozhodně v psí výbavě neměly chybět.

Nezapomínejte ani na péči o chrup, je vhodné pravidelně mechanicky čistit zuby nebo přidávat do krmiva doplněk, který zabraňuje tvoření zubního kamene.

ZAJÍMAVOSTI

V 90. letech minulého století došlo k obrovskému boomu dalmatinů. Příčinou se stal film 101 dalmatinů, který přišel na scénu v roce 1996 a vycházel ze stejnojmenného kresleného filmu, jenž byl na obrazovky uveden již v roce 1961. Diváci si puntíkaté psy natolik oblíbili, že každý chtěl dalmatina vlastnit. Bohužel dalmatin není módní doplněk, a proto se brzy, jakmile odezněla mánie po dalmatinech, objevilo mnoho opuštěných psů, kteří hledali nový domov a páníčky, jež jim poskytnou potřebnou péči.

Hlavními psími hrdiny jsou Pongo a Perdita, jejichž láska sblíží i jejich páníčky Rogera a Anitu a odstartuje kolotoč událostí.  Oba lidští hrdinové se do sebe zamilují, následuje svatba a těhotenství. Během této doby však Perdita stihne zabřeznout a porodit krásná štěňátka. V tuto chvíli se na scéně objevuje ďábelská Cruella De Vil, zaměstnavatelka Anity, která si chce nechat ušít kožich ze štěňátek dalmatinků a chce Pongova a Perditina štěňátka koupit. Ti ovšem nejsou na prodej, a proto se Cruella musí odhodlat ke krádeži, ovšem pouze Perditina štěňátka na kožich stačit nebudou, a tak se dostáváme až k počtu 101 dalmatinů.

Natáčení se účastnilo neuvěřitelných 217 zástupců tohoto plemene, jenom hlavního psího hrdinu Ponga ztvárnili celkem 4 psi a jeho drahou polovičku Perditu 3 feny. Zajímavostí je, že štěňata dalmatinů se rodí bílá, takže filmaři museli v některých případech využít služeb maskérů a nechat pejskům skvrnky domalovat.

Úspěšný film se dočkal pokračování a v roce 2000 se objevilo 102 dalmatinů, ve kterých je ústředním nepřítelem pejsků opět Cruella De Vil, která je za dobré chování předčasně propuštěna z vězení.

VÝŽIVA

Svému dalmatinovi, tak jako každému psovi, byste měli dopřát kvalitní stravu. Máte několik možností, jak krmit. Prvním a nejrozšířenějším způsobem jsou kompletní krmiva, která obsahují vše, co pes potřebuje. Na výběr máte mezi granulemi a konzervami.

Abyste ovšem svému mazlíčkovi koupili opravdu kvalitní krmení, tak musíte pečlivě číst složení na obalech. Zapomeňte na marketová krmiva, která obsahují 4 % masa pouze v některé barvě granulí. Nenechte se ovlivnit ani líbivou reklamou, ale vždy čtěte složení. Na prvních místech by se mělo objevit maso, ať již ve formě moučky nebo čerstvé, tam je ovšem nutné počítat s tím, že objem masa se zpracováním sníží. Granule by neměly být plné všech druhů obilovin, které znáte, ale ideálně nést označení grain free (bez obilovin) nebo low grain (s nízkým obsahem obilovin). Při krmení musíte dále zohlednit věk vašeho psa, proto existují krmiva rozdělená pro štěňata, dospělé psy a seniory.

Jestliže nechcete krmit granulemi a chcete svému psovi dopřát pestrou stravu, tak je pro vás ideálním řešením BARF, tedy krmení syrovým masem, kostmi a přílohami. Než začnete krmit psa tímto způsobem, tak byste si měli nastudovat potřebné informace v literatuře. Je totiž nutné sestavit psovi vyvážený jídelníček, aby přijímal vše, co jeho tělo potřebuje. Kromě svaloviny byste měli krmit i vnitřnostmi, syrovými (!) kostmi a neměla by chybět nějaká zelenina, kterou je ovšem nutné upravit tak, aby ji pes mohl strávit. Na barfování potřebujete místo v mrazáku, abyste si mohli připravit jednotlivé krmné dávky dopředu.

ZDRAVÍ

Průměrný věk: 10–13 let

Každé plemeno je náchylné k jiným onemocněním, některá mohou být dědičná, jiná se objeví bez genetického podnětu.

Pro dalmatiny je typickým dědičným onemocnění jednostranná nebo oboustranná hluchota. Toto onemocnění je způsobeno degenerací buněčných chloupků. Pes může být hluchý na jedno či obě uši. Vrozenou hluchotu lze zjistit již u štěňat asi od 5 týdnů věku pomocí BAER testu. Chovatelé běžně testují svá štěňata a když si jej budete kupovat, tak byste měli vědět, jak na tom vámi vybraný jedinec je. Psi postižení touto nemocí by se rozhodně neměli uplatnit v chovu.

Dalším onemocněním, na které můžete nechat psa vyšetřit je dysplazie kyčelního a loketního kloubu, která se objevuje u mnoha větších plemen psů.

Dalmatini jsou náchylní k tvorbě močových kamenů, protože stejně jako u lidí jejich moč neprochází přeměnou na allantoin, což má za následek vyšší obsah kyseliny močové v moči a krvi, a to může vést k různým onemocněním. Ne každý dalmatin musí nutně mít močové kameny, ale má k tomu předpoklady.

Dýchací ústrojí postihuje onemocnění ARDS (Adult Respiratory Distress Syndrome), které je bohužel smrtelné. Může se objevit u psů ve věku od čtyř do deseti měsíců. Onemocnění se projevuje zhoršeným dýcháním, kašlem či zvracením, tento projev přichází asi jeden až šest týdnů před smrtí. Nemoc je podmíněna geneticky a problém nastane v okamžiku, kdy jsou spojeni dva jedinci přenašeči, ve vrhu se pak narodí nemocná štěňata.

 Dalmatin

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Dalmatin potřebuje dost pohybu a nehodí se proto pro pasivní lidi, kteří nemají vztah ke sportu. Vzhledem ke své krátké srsti by měl bydlet doma, kotec pro něj není vhodný. Můžete jej držet i v bytě za předpokladu, že mu poskytnete vše, co potřebuje ke spokojenosti.

Dalmatini jsou chytří a učenliví, s výcvikem tedy nebude problém, ale musíte být důslední. Někteří jedinci mohou být tvrdohlaví, ale musíte k nim přistupovat citlivě. Nutná je včasná socializace, již ve štěněčím věku je musíte seznámit s dětmi, psy a případně i ostatními zvířaty, se kterými mohou žít pohromadě právě za předpokladu, že jsou na ně zvyklí již od útlého věku.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

DalmatinPokud chcete, aby byl váš dalmatin uchovněn, tak se musíte zúčastnit bonitace a splnit podmínky stanovené klubem. Na bonitaci mohou být posouzeni jedinci nejdříve den po ukončení 14. měsíce věku. Předtím je nutné absolvovat výstavu s výsledkem alespoň velmi dobrá u psa a dobrá u feny (od třídy mladých). K úspěšné bonitaci je nutné předložit výsledek vyšetření sluchu (test BAER), do chovu jsou přijati pouze oboustranně slyšící jedinci. 

Na bonitaci bude pes posouzen odbornou komisí. Vylučující vady jsou definovány standardem plemene a jedná se o: agresivitu či bázlivost; fyzickou či psychickou poruchu; konvergentní linii hlavy; absenci více než 6 premolárů, přičemž M3 může chybět a není to považováno za vadu; entropium, ektropium, různobarevná duhovka či modře zbarvené oči; nepigmentovanou nosní houbu; kroužkující ocas; skvrny kolem očí (monokly) či plotny kdekoliv na těle; tříbarevné zbarvení (hnědé a černé tečky pospolu), bronzové, citronové, oranžové nebo modré tečkování, případně bílé zbarvení bez tečkování; dlouhá srst a hluchota. Psi musí mít obě varlata zřetelně sestouplá v šourku.

Do chovu mohou být přijati i jedinci bez průkazu původu. Pokud takoví psi splní všechny podmínky stanovené klubem, tak budou zapsáni do pomocného registru a použiti v chovu.

Po řádném uchovnění mohou být psi zařazeni do chovu od prvního dne po ukončení 17. měsíce věku a horní věková hranice není stanovena. Feny mohou být poprvé nakryty také od prvního dne po ukončeném 17. měsíci a jejich chovnost končí 8. rokem věku. U fen je povolen maximálně jeden vrh za kalendářní rok.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Dalmatin má tak specifické zbarvení, že není možná jeho záměna s jiným psem. Za jeho popularitu a rozšíření mezi laickou veřejnost může film 101 dalmatinů, díky kterému dalmatina pozná bezpečně každý.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

U dalmatina je zřejmý pohlavní dimorfismus. Tělo má být dobře osvalené, pravoúhlé a v pohybu elegantní, srst je tečkovaná. Hlava je středně dlouhá a ucho svěšené.

Důležité proporce:

Důraz je kladen na několik důležitých proporcí. Délka trupu vzhledem ke kohoutkové výšce musí být v poměru 10 : 9, výška loketního kloubu by měla dosahovat 50 % kohoutkové výšky a výška hlezenního kloubu 20–25 % kohoutkové výšky. Délka hlavy musí dosahovat asi 40 % kohoutkové výšky a poměr délky lebky a čenichové části je 1 : 1.

Výška:
Ideální kohoutková výška psi: 59 cm    tolerance: +3 cm, -3 cm
fenky: 57 cm    tolerance: +3 cm, -3 cm
Pozn. k výšce:

Pokud je zástupce plemene standardní jedinec a jeho kohoutková výška mírně překročí povolenou horní hranici, neměl by za to být penalizován. 

Pozn. k hmotnosti:
Hmotnost není standardem dalmatina definována.
Srst:

Hustá, krátká, hladká a tvrdá, dalmatin je osrstěn po celém těle.

Zbarvení:

Zbarvení tohoto plemene je typické pouze pro dalmatiny a to je činí nezaměnitelnými. Jedná se o tečky na bílém podkladě, ty mohou mít černou nebo játrovou barvu, pokud se jedná o hnědě zbarveného psa. Tečky se nacházejí po celém těle a jejich umístění je rovnoměrné, velikost teček se pohybuje od 2 do 3 cm, přičemž u hnědé varianty jsou tečky spíše menší (asi 2 cm). Tečky by měly být jasně ohraničené, přechody do bílé barvy, stříkance či dokonce slívání teček do větších skvrn je nežádoucí a takový jedinec se jistě dočká výtky. Tečky na hlavě a končetinách jsou menší přiměřeně k proporcím dané části těla, pokud se tečky objevují i na ocase, je to velmi žádoucí. Při hodnocení dalmatina je nutné věnovat pozornost tečkám na uších.

HLAVA

Hlava musí působit souměrně s tělem, důležitou proporcí je délka od týlního hrbolu ke stopu a vzdálenost od stopu ke špičce čumáku, která má být v poměru 1 : 1, je povoleno, že čenichová část může být mírně kratší. Linie lebky a nosního hřbetu je lehce rozbíhavá, mozkovna by neměla být moc široká a jařmové oblouky spolu s lícními svaly nesmí být příliš výrazné. Kůže na hlavě je rovná bez ohybů či vrásek.

MOZKOVNA

Plochá s lehkým bočním zaoblením, spánky jsou zřetelné, nejširší místo je mezi ušima.

Čelová rýha:

Střední dělící rýha je zřetelná.

Stop:

Mírný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nosní houba musí být pigmentována v souladu s barvou teček. Je velká a nosní otvory jsou otevřené. Nosní hřbet je rovný.

Pysky:

Těsně přiléhají k čelistem, nesmí být převislé nebo příliš silné, koutky nejsou zřetelné. Žádaná je plná pigmentace.

Čelisti, zuby:

Je preferován plný počet (42) pravidelný a kolmo postavených zubů. Horní řezáky překrývají mezery mezi dolními, skus je tedy nůžkový. U straších jedinců se však toleruje i klešťový skus.

Oči:

Mají oválný tvar a pod čelem jsou uloženy v úhlu 10 až 15 stupňů. Zbarvení očí je v souladu s barvou teček.

Víčka:

Přiléhají a jsou pigmentována po celém po celém obvodu opět v souladu s barvou teček.

Uši:

Přiléhají k boční části hlavy, jinak jsou celkem vysoko nasazeny. Při natažení by měly dosáhnout k vnitřnímu koutku oka nebo ke stopu. Jsou ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku a špička je zaoblená. Uši jsou na dotek jemné. Velmi důležité je, aby byly rovnoměrně tečkované v souladu se zbarvením psa, nesmějí být celé černé nebo hnědé.

KRK

Krk je silný a celkem dlouhý, nemá lalok a k hlavě se zužuje v souladu s celkovými proporcemi.

TRUP

Je pravoúhlý s důležitým poměrem délky těla vzhledem ke kohoutkové výšce 10 : 9.

Kohoutek:

Dobře vyjádřený.

Hřbet:

Silný a rovný.

Bedra:

Krátká a svalnatá.

Záď:

Je svalnatá a spadá pod úhlem méně jak 30 stupňů.

Břicho a slabiny:

Břicho je lehce vtažené.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Pravoúhlé a vzhledem k tělu vyvážené.

Rameno:

Úhel ramene je mezi 115 až 120 stupni.

Lokty:

Přiléhají pevně k tělu.

Předloktí:

Kosti jsou silné a končetiny vertikálně rovné.

Tlapy hrudních končetin:

Typická je tzv. kočičí tlapka, prsty jsou sevřené, polštářky mají být tvrdé a pružné a drápy pigmentované.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Postoj je rovnoběžný, končetiny jsou dobře osvalené a proporcionálně v souladu s tělem.

Stehna:

Svalnatá a silná.

Kolena:

Zaúhlení kolene je 40 stupňů, je silné a dobře utvářené.

Hlezno:

Silný hlezenní kloub. Úhel je asi 130 stupňů a výška hlezenního kloubu dosahuje 20 až 25 % kohoutkové výšky. 

Tlapy pánevní:

Typické je tzv. kočičí tlapka, prsty jsou sevřené, drápy pigmentované a polštářky tvrdé a pružné.

CHODY PSA

Pohyb je elegantní a při pohledu zepředu se končetiny pohybují rovnoběžně. Krok a klus je dlouhý s dobrým odrazem a zřetelným nákrokem.

OCAS

Je nasazen v prodloužení zádi, u kořene je široký a směrem ke špičce se zužuje. Volně spuštěný dosahuje k hlezennímu kloubu nebo níže. Je nošen mírně zatočený jakoby do tvaru šavle. Pokud je ocas tečkovaný jako zbytek těla, tak je to velmi žádoucí.

 

 

 

 

Více o dalmatinovi se můžete dočíst také na našem portále zde:

 

Dalmatin - informace o plemeni

Historie dalmatina

60%
přečteno: 1 903x