Australský teriér

Toto plemeno je skvělý pejsek do rodiny. Je velmi přátelský, milý a hravý. Má rád děti a skvěle s nimi vychází. Snad jen kvůli jeho velikosti by s ním měly zacházet opatrně, i když australský teriér není žádná křehotinka. 

Ač malý tělem, tak duší je to typický teriér, i když jeho povaha je vyrovnaná. Počítejte s tím, že je poměrně uštěkaný. Původně sloužil pro lov drobných zvířat hlavně hlodavců, proto bude pronásledovat vše, co se kolem mihne. Také rád hrabe, takže vaše zahrada zřejmě nezůstane ušetřena. Soužití s malými mazlíčky může být celkem problematické, ale vždy záleží na výchově a socializaci. K jiným psům se může chovat temperamentně a rád provokuje. Je sice malý, ale je to skvělý hlídač, lepší alarm byste si nemohli přát, upozorní vás na všechny nově příchozí.

Jedná se o inteligentní plemeno, které je učenlivé a zvídavé, ale pozor, někdy může být tvrdohlavý. I přesto se hodí také pro začínající kynology. Povely zvládá dobře. Nezapomeňte i takto malého psíka dostatečně socializovat a nepodceňujte výchovu. 

I když je australský teriér malé plemeno, tak je dost aktivní a potřebuje zaměstnání. Páníčkovi je schopen se přizpůsobit. Ale každý den byste měli vyrazit na delší procházku a vzít s sebou třeba oblíbený míček. Toto plemeno je velmi vitální a hravé. 

Skvěle se hodí na psí sporty typu agility, dog dancingu, flyball, vyzkoušet můžete i poslušnost. Je ideálním parťákem pro děti, se kterými může chodit na cvičiště. Hlavu mu můžete zaměstnat i různými hlavolamy. 

Je to ideální pejsek do aktivní rodiny, o víkendech s vámi bude nadšeně vyrážet na výlety a túry. Ve společnosti své rodiny je nejspokojenější.

Hrubší srst tohoto teriéra není na údržbu náročná. Stačí jednou týdně vykartáčovat a je vhodné nechávat ji trimovat. Zastřihávat by se měla srst kolem uší. Koupání není potřeba, pouze v případě, že se vám pes někde zašpiní nebo zrovna nevoní. 

Každý den pečujte o oční okolí a udržujte ho v čistotě. Jednou za měsíc prohlédněte uši, zda tam není špína nebo zánět. Důležité je starat se o chrup, aby se na něm neusazoval zubní kámen. Nejlepší je mechanické čistění zubů, ale můžete podávat i různé doplňky stravy.

U menších psů je potřeba zastřihávat drápky. Každý měsíc zkontrolujte jejich délku, je možné, že některé se budou přirozeně obrušovat při pohybu po tvrdém povrchu, ale rozhodně ne všechny. Na stříhání drápů zvykejte psa od štěněte, nemají tento zákrok příliš v oblibě. Pokud si na to netroufáte, můžete navštívit veterinárního lékaře.

Existují dvě podobná plemena, která jsou spjatá společnou historií. Australský teriér byl původně spíše pracovní pes. Zároveň s ním se objevil ještě australský silky teriér, který byl spíše společenské plemeno. Ovšem nejedná se o dvě variety jednoho plemene, nýbrž o dvě samostatná plemena uznaná Mezinárodní kynologickou federací.

Krmení australáka není náročné, je to malý psík, takže toho moc nesní, ale vyvážená a kvalitní strava je důležitá, aby byl zdravý a prospíval po všech stránkách. Můžete krmit dvěma způsoby, a to granulemi nebo barfovat. Někteří páníčci občas ještě pejskovi ke granulím přilepší a uvaří mu něco dobrého. Rýže s kuřecím nebo krůtím masem se podává také v případě trávicích problémů jako dieta. Teriér je poměrně aktivní, tak mu krmnou dávku přizpůsobte, aby měl optimální tělesnou hmotnost. 

Granule jsou kompletní krmivo, což znamená, že psovi poskytnou všechno potřebné. Pro páníčky je krmení be starostí, ale o to více pozornosti byste měli věnovat jejich výběru. Vždy si přečtěte složení, na prvních místech by mělo být maso. Vhodný je nízký obsah obilovin, protože bývají častým alergenem. Pro zpestření můžete někdy koupit i konzervu. 

Pokud chcete mít skutečně přehled o tom, co váš pejsek baští, pak je pro vás ideální barfování. V tom případě připravujete jednotlivé porce sami ze syrového masa, kostí, příloh a doplňků tak, aby byl jídelníček vyvážený a pes dostal vše, co potřebuje. Než začnete barfovat, rozhodně si to musíte nastudovat. Maso a další suroviny seženete ve specializovaných prodejnách i některých chovatelských potřebách.

Australský teriér je zdravé plemeno, které není příliš zatíženo nemocemi, což dokazuje i to, že k uchovnění nejsou požadována žádná zdravotní vyšetření. Objevit se mohou problémy s koleny, konkrétně luxace patel, která je pro malá plemena typická. V období dospívání je vhodné podávat kloubní výživu, preventivně u ní můžete zůstat i v dospělosti.

Australský teriér může bydlet v bytě i domku se zahradou, kde se rád proběhne. V bytě počítejte s tím, že rád štěká, budete ho tedy muset krotit, abyste si neznepřátelili sousedy. Pokud máte dům, tak to rozhodně není plemeno určené k bydlení na zahradě. 

Pelíšek by měl mít na klidném místě, kde si může nerušeně odpočinout, zároveň by však měl mít přehled o celé domácnosti, aby u ničeho nechyběl. Většinu dne vám bude na blízku. Potřebuje být totiž se svými páníčky, jinak by strádal. 

Pozor na jeho lovecký pud, když venku zahlédne veverku, rád se za ní pustí a pod stromem bude vyštěkávat. Proto mějte dobře zvládnuté přivolání a z vodítka ho pouštějte na přehledných místech. 

Pokud byste se rádi se svým psem aktivně zapojili do chovu, tak na to myslete již pořízení štěňátka. To nesmí mít žádné vady ze standardu, ale mělo by se jednat o jedince s předpoklady pro chov a výstavy.

Chov v České republice zaštiťuje Klub chovatelů teriérů, který stanovuje následující podmínky pro přijetí do chovu. Od věku 12 měsíců se musíte zúčastnit výstavy pořádané klubem a nejhůře si z kruhu můžete odnést známku velmi dobrá. V posudku musí byt uvedena naměřená kohoutková výška, počet zubů a typ skusu. 

Aktivní využití v chovu je možné od ukončeného 14 měsíce věku. Horní věková hranice je u fen stanovena na 8. rok věku, u psů není omezení. Každá fena může odchovat maximálně 1 vrh v kalendářním roce.

Australský teriér není tolik známý, existují i jiní teriéři, kteří jsou mu exteriérově celkem podobní. Zmínit musíme australského silky teriéra a pak rozhodně norwich a norfolk teriéra. Pro úplnost uvádíme také nejrozšířenějšího jorkšírského teriéra