topovat ověřit
Australský teriér

Australský teriér

Australian terrier
0%
Další pojmenování: nemá
Australský teriér

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina III. - Teriéři
Sekce 2 - Malí teriéři
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 8
Země původu: Austrálie
Patronát Austrálie
Vznik plemene: 19. století
Průměrná délka života: 12 - 15 roků
Původní využití: Lovec drobných živočichů
Využití dnes: Agility, Flyball, Dogdancing, Rodinný pes, Domácí mazlíček, Aktivní pes
Kluby v ČR:

Klub chovatelů teriérů

VARIETY PLEMENE Australský teriér

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách. 

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Australský teriér není příliš staré plemeno, jeho vznik datujeme do 19. století, kdy se samovolně bez cíleného křížení vyvinul v Austrálii z teriérů podobného typu. Existuje ještě druhé samostatné plemeno, a to australský silky teriér, který se liší hedvábnou srstí. 

Ve druhé půlce 19. století se nové plemeno začalo předvádět na výstavách. Následně počátkem 20. století se dostal i do Evropy, a to konkrétně do Anglie. Mezi jeho předky patří jorkšírský teriér, sky teriér a black and tan teriér. 

V dnešní době se nejedná o příliš rozšířené plemeno, ale chovatele nalezneme v řídkých počtech po celém světě. Nejvíce se chová v zemi původu.

POVAHA

Toto plemeno je skvělý pejsek do rodiny. Je velmi přátelský, milý a hravý. Má rád děti a skvěle s nimi vychází. Snad jen kvůli jeho velikosti by s ním měly zacházet opatrně, i když australský teriér není žádná křehotinka. 

Ač malý tělem, tak duší je to typický teriér, i když jeho povaha je vyrovnaná. Počítejte s tím, že je poměrně uštěkaný. Původně sloužil pro lov drobných zvířat hlavně hlodavců, proto bude pronásledovat vše, co se kolem mihne. Také rád hrabe, takže vaše zahrada zřejmě nezůstane ušetřena. Soužití s malými mazlíčky může být celkem problematické, ale vždy záleží na výchově a socializaci. K jiným psům se může chovat temperamentně a rád provokuje. Je sice malý, ale je to skvělý hlídač, lepší alarm byste si nemohli přát, upozorní vás na všechny nově příchozí.

Jedná se o inteligentní plemeno, které je učenlivé a zvídavé, ale pozor, někdy může být tvrdohlavý. I přesto se hodí také pro začínající kynology. Povely zvládá dobře. Nezapomeňte i takto malého psíka dostatečně socializovat a nepodceňujte výchovu. 

POHYB

I když je australský teriér malé plemeno, tak je dost aktivní a potřebuje zaměstnání. Páníčkovi je schopen se přizpůsobit. Ale každý den byste měli vyrazit na delší procházku a vzít s sebou třeba oblíbený míček. Toto plemeno je velmi vitální a hravé. 

Skvěle se hodí na psí sporty typu agility, dog dancingu, flyball, vyzkoušet můžete i poslušnost. Je ideálním parťákem pro děti, se kterými může chodit na cvičiště. Hlavu mu můžete zaměstnat i různými hlavolamy. 

Je to ideální pejsek do aktivní rodiny, o víkendech s vámi bude nadšeně vyrážet na výlety a túry. Ve společnosti své rodiny je nejspokojenější.

PÉČE

Hrubší srst tohoto teriéra není na údržbu náročná. Stačí jednou týdně vykartáčovat a je vhodné nechávat ji trimovat. Zastřihávat by se měla srst kolem uší. Koupání není potřeba, pouze v případě, že se vám pes někde zašpiní nebo zrovna nevoní. 

Každý den pečujte o oční okolí a udržujte ho v čistotě. Jednou za měsíc prohlédněte uši, zda tam není špína nebo zánět. Důležité je starat se o chrup, aby se na něm neusazoval zubní kámen. Nejlepší je mechanické čistění zubů, ale můžete podávat i různé doplňky stravy.

U menších psů je potřeba zastřihávat drápky. Každý měsíc zkontrolujte jejich délku, je možné, že některé se budou přirozeně obrušovat při pohybu po tvrdém povrchu, ale rozhodně ne všechny. Na stříhání drápů zvykejte psa od štěněte, nemají tento zákrok příliš v oblibě. Pokud si na to netroufáte, můžete navštívit veterinárního lékaře.

ZAJÍMAVOSTI

Existují dvě podobná plemena, která jsou spjatá společnou historií. Australský teriér byl původně spíše pracovní pes. Zároveň s ním se objevil ještě australský silky teriér, který byl spíše společenské plemeno. Ovšem nejedná se o dvě variety jednoho plemene, nýbrž o dvě samostatná plemena uznaná Mezinárodní kynologickou federací.

VÝŽIVA

Krmení australáka není náročné, je to malý psík, takže toho moc nesní, ale vyvážená a kvalitní strava je důležitá, aby byl zdravý a prospíval po všech stránkách. Můžete krmit dvěma způsoby, a to granulemi nebo barfovat. Někteří páníčci občas ještě pejskovi ke granulím přilepší a uvaří mu něco dobrého. Rýže s kuřecím nebo krůtím masem se podává také v případě trávicích problémů jako dieta. Teriér je poměrně aktivní, tak mu krmnou dávku přizpůsobte, aby měl optimální tělesnou hmotnost. 

Granule jsou kompletní krmivo, což znamená, že psovi poskytnou všechno potřebné. Pro páníčky je krmení be starostí, ale o to více pozornosti byste měli věnovat jejich výběru. Vždy si přečtěte složení, na prvních místech by mělo být maso. Vhodný je nízký obsah obilovin, protože bývají častým alergenem. Pro zpestření můžete někdy koupit i konzervu. 

Pokud chcete mít skutečně přehled o tom, co váš pejsek baští, pak je pro vás ideální barfování. V tom případě připravujete jednotlivé porce sami ze syrového masa, kostí, příloh a doplňků tak, aby byl jídelníček vyvážený a pes dostal vše, co potřebuje. Než začnete barfovat, rozhodně si to musíte nastudovat. Maso a další suroviny seženete ve specializovaných prodejnách i některých chovatelských potřebách.

Zdraví

Australský teriér je zdravé plemeno, které není příliš zatíženo nemocemi, což dokazuje i to, že k uchovnění nejsou požadována žádná zdravotní vyšetření. Objevit se mohou problémy s koleny, konkrétně luxace patel, která je pro malá plemena typická. V období dospívání je vhodné podávat kloubní výživu, preventivně u ní můžete zůstat i v dospělosti.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Australský teriér může bydlet v bytě i domku se zahradou, kde se rád proběhne. V bytě počítejte s tím, že rád štěká, budete ho tedy muset krotit, abyste si neznepřátelili sousedy. Pokud máte dům, tak to rozhodně není plemeno určené k bydlení na zahradě. 

Pelíšek by měl mít na klidném místě, kde si může nerušeně odpočinout, zároveň by však měl mít přehled o celé domácnosti, aby u ničeho nechyběl. Většinu dne vám bude na blízku. Potřebuje být totiž se svými páníčky, jinak by strádal. 

Pozor na jeho lovecký pud, když venku zahlédne veverku, rád se za ní pustí a pod stromem bude vyštěkávat. Proto mějte dobře zvládnuté přivolání a z vodítka ho pouštějte na přehledných místech. 

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Pokud byste se rádi se svým psem aktivně zapojili do chovu, tak na to myslete již pořízení štěňátka. To nesmí mít žádné vady ze standardu, ale mělo by se jednat o jedince s předpoklady pro chov a výstavy.

Chov v České republice zaštiťuje Klub chovatelů teriérů, který stanovuje následující podmínky pro přijetí do chovu. Od věku 12 měsíců se musíte zúčastnit výstavy pořádané klubem a nejhůře si z kruhu můžete odnést známku velmi dobrá. V posudku musí byt uvedena naměřená kohoutková výška, počet zubů a typ skusu. 

Aktivní využití v chovu je možné od ukončeného 14 měsíce věku. Horní věková hranice je u fen stanovena na 8. rok věku, u psů není omezení. Každá fena může odchovat maximálně 1 vrh v kalendářním roce.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Australský teriér není tolik známý, existují i jiní teriéři, kteří jsou mu exteriérově celkem podobní. Zmínit musíme australského silky teriéra a pak rozhodně norwich a norfolk teriéra. Pro úplnost uvádíme také nejrozšířenějšího jorkšírského teriéra

Australský silky teriér

Australský silky teriér

Obě plemena se vyvíjela společně, jsou uznána Mezinárodní kynologickou federací a liší se hned v několika bodech. Silky teriér měří 23 až 26 cm psi, fenky mohou být menší, australák má uvedeno 25 cm. Silky teriér je kompaktní, australský má poněkud delší tělo. Silky má jemnou a hedvábnou texturu srsti, kdežto australák má tvrdou až hrubou srst. Zbarvení je podobné.

Norwich teriér

Norwich teriér

Norwich teriér pochází na rozdíl od australáka z Velké Británie. Kohoutková výška obou plemen je totožná, a to 25 cm. Obě plemena mají také tvrdou srst. Norwich může být ve všech odstínech červené, pšeničné, černé a šedé s pálením a nežádoucí jsou bílé znaky. Australák je modrý, ocelově modrý nebo šedomodrý s tříslovými znaky, čistě pískový nebo červený. Norwich je kompaktní psík, australák je vzhledem k výšce poněkud dlouhý. 

Norfolk teriér

Norfolk teriér

I kompaktní norfolk teriér pochází z Velké Británie, jeho kohoutková výška je opět 25 cm. Jeho tvrdá, drátovitá srst může být ve všech odstínech červené, pšeničné, černé s pálením a grizzly. V minulosti bylo volitelné kupírování ocasu. Australák má proti němu delší tělo i čenichovou partii. 

Yorkšírský teriér

Yorkšírský teriér

Jorkšírský teriér je další britské plemeno, které má hmotnost do 3,2 kg. Je pro něj typická hedvábně jemná dlouhá srst v tmavě ocelové barvě s tříslovými znaky. Jedná se o kompaktního psíka, který je mezi lidmi velmi rozšířen a vzhledem k různým střihovým úpravám, které mu páníčci nechávají dělat, nemusí na první pohled vypadat jako typický představitel plemene. Více je podobný australskému silky teriérovi.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Nízký, ale statný pes, v poměru ke své výšce je poněkud dlouhý. Má typickou povahu teriéra. Je ostražitý, aktivní a houževnatý. Tvrdá srst vytváří výrazné okruží kolem krku, které sestupuje až k hrudní kosti. Silná a dlouhá hlava dodává psovi houževnatý a drsný vzhled. 

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 25 cm
fenky:
Pozn. k výšce

Feny jsou mírně nižší. 

Hmotnost:
psi 6,5 kg
fenky:
Pozn. k hmotnosti U fen je hmotnost nižší.
Srst:

Krycí srst je hustá, tvrdá rovná a dlouhá zhruba 6 cm. Podsada je měkká a krátká. Kratší srst je na mordě, spodní části končetin a tlapkách. 

Zbarvení:

Modrá, ocelově modrá nebo tmavě šedomodrá se znaky. Sytá tříslová (ne písková) na uších, lících, pod tělem, spodní části končetin, tlapkách a kolem řitního otvoru (s výjimkou štěňat). Čím je barva sytější a jasněji definovaná, tím je to lepší. Černá barva je nežádoucí. Čupřina je modrá, stříbrná nebo světlejší než je zbarvení hlavy. Nežádoucí je čistě písková, nebo červená, dále jakékoliv zbarvení do černa či tmavé odstíny. Přípustná je čupřina ve světlejším odstínu. U všech barev jsou penalizovány bílé znaky na hrudníku a tlapkách. 

HLAVA

MOZKOVNA

Lebka:

Dlouhá, plochá, přiměřeně široká a mezi očima plná. Pokrývá ji měkká čupřina. 

Stop:

Vyjádřený, ale mírný. 

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nos je černý, středně velký a kůže zasahuje do nosního hřbetu. Morda je silná a mocná, je stejně dlouhá jako lebka.Musí být silná a pod očima nesmí být vpadlá. Síla s délka je rozhodující pro sílu čelistí a jejich uchopovací schopnost. 

Pysky:

Čisté, černé a přiléhavé. 

Čelisti, zuby:

Silné čelisti s dobrou uchopovací schopností. Zuby jsou velké a rovnoměrně rozložené. Horní řezáky těsné překrývají spodní, skus je tedy nůžkový. 

Oči:

Mají mít oválný tvar a tmavě hnědou barvu. Výraz je ostražitý. Jsou posazené náležitě od sebe a nevystupují. 

Uši:

Malé uši jsou vztyčené, špičaté a dobře nesené, nasazené přiměřeně od sebe a bez dlouhé srsti. Používané jsou citlivě (výjimku tvoří štěňata do 6 měsíců). 

KRK

Správně dlouhý, je mírně klenutý, silný a plynule přechází do správně úhlených ramen. 

TRUP

Vzhledem k výšce je dlouhé, dobře stavěné. Pes je nízký a statný. 

Hřbet:

Rovná hřbetní linie. 

Bedra:

Silná. 

Hrudní koš:

Hrudník je přiměřeně hluboký a široký, žebra jsou dobře klenutá. Hruď je správně vyvinutá. 

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Mají silné kosti, jsou rovné a při pohledu zepředu souběžné. Směrem k zápěstí je delší srst, která vytváří nepatrné praporce. 

Přední nadprstí:

Silné, ale ne strmé. 

PÁNEVNÍ KONČETINY

Přiměřeně dlouhé s širokou frontou. Zezadu jsou části od hlezen k tlapkám souběžné a postavené tak akorát od sebe (ani příliš blízko, ani příliš daleko). 

Stehna:

Silná a svalnatá. 

Kolena:

Dobře úhlená. 

Hlezno:

Správně úhlená a nízko uložená. 

Tlapy pánevní:

Malé, okrouhlé tlapky mají náležité polštářky, sevřené a přiměřeně klenuté prsty. Nejsou vybočené, ani vbočené, drápky jsou černé nebo tmavé a silné. 

CHODY PSA

Pohyb je přímočarý, pružný, mocný a volný. Při pohledu zepředu se končetiny pohybují přímo bez známky volnosti ramen, loktů i nadprstí. Z pánevních končetin vychází síla a posun. Kolena a hlezna se pohybují volně. Při pohledu zezadu jsou nohy mezi hlezny a zemí souběžné. Nejsou postavené daleko ani příliš blízko u sebe. 

OCAS

Kupírovaný, vysoko nasazený, správně nesený, ale ne nad hřbetem. 

přečteno: 146x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
0%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...