topovat ověřit
Brazilská fila

Brazilská fila

Fila Brasileiro
100%
Další pojmenování: Fila Brasileiro
Brazilská fila

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina II. - Pinčové, knírači, tzv. plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Sekce 2 - Molossoidní plemena (dogovití psi)
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 225
Země původu: Brazílie
Patronát Brazílie
Vznik plemene: Ustálena v 50. letech 20. století
Průměrná délka života: 8 - 10 roků
Původní využití: Ochránce majetku a dobytka
Využití dnes: Hlídací pes, Obranář
Kluby v ČR:

Moloss Club CZ

Fila Brasileiro Club CZ

Klub málopočetných dogovitých plemen psů

VARIETY PLEMENE Brazilská fila

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách. 

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Brazilská fila byla vyšlechtěna z dogovitých plemen, která byla na území Jižní Ameriky přivezena ze Španělska a Portugalska na počátku novověku. Došlo ke křížení s tamními původními psy. Později byla přilita ještě krev bloodhoundů. 

Jejich hlavní náplní bylo střežení stád před divokými šelmami a také to byli a stále jsou výborní stopaři. Lovenou zvěř znehybnili a počkali na lovce. Ve své domovině byli také využívány na zadržování uprchlých otroků. 

K ustálení typu začalo docházet mezi světovými válkami. První standard plemene byl sepsán až po druhé světové válce, a to v roce 1950. Plemeno bylo Mezinárodní kynologickou federací uznáno v roce 1968. 

POVAHA

Fila není psem pro každého, je to ideální hlídač nebo strážce objektu, jelikož k cizím lidem se chová velmi ostražitě, dalo by říci až s odporem. Svou rodinu ovšem miluje a dětem by neublížila, ale vzhledem k její velikosti je potřeba mít soužití dětí s filou vždy pod absolutním dohledem, aby se nepřihodila nějaká nehoda. 

Fila je spíše samotář a nevyhledává přítomnost jiných psů. Může se k nim chovat poněkud povýšeně. Jiné mazlíčky v rodině má tendenci chránit stejně jako svoje pány a jejich majetek, ale pozor na její vyvinutý lovecký pud.

Jedná se o inteligentní, ale svérázné plemeno. Vůbec se nehodí pro začátečníky a chovatelé by měli pečlivě vybírat budoucí majitele svých štěňat, protože v nesprávných rukou může být tento pes nebezpečný. Při obraně fila nečeká na povel, ale jedná samostatně, ale nikdy ne bez důvodu. Bývá tvrdohlavá, ale bez základní poslušnosti se neobejdete, časté opakování povelů jí však nedává smysl a tudy cesta nevede. K file vás přiblíží to, když pochopíte její povahu a budete ji respektovat.

POHYB

I když na prvním pohled působí fila těžkopádně, je překvapivě pohyblivá. Dříve chránila stáda a nebo stopovala a pomáhala lovit větší zvěř. Na pozemku bude spokojená, ale měli byste také vyrazit na procházku, aby měla trochu změnu prostředí. 

Na typické psí sporty typu agility či dogdancingu není vhodná. Má přirozený obranářský pud, chrání svého majitele a vše, co k němu patří. Není potřeba ji k tomu nijak cvičit.

PÉČE

Hladká srst nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Bude vám stačit speciální hřeben na krátkou srst, nebo můžete sáhnout po gumovém hřbílku či rukavici a jednou týdně filu vyčesat. Jednou měsíčně zkontrolujte délku drápů a v případě potřeby je zkraťte. Ale fila se je bude pravděpodobně přirozene obrušovat při chůzi po tvrdém povrchu. 

Pozornost věnujte uším, které jsou splývající a může se v nich objevit zánět, abyste si toho všimli. Samozřejmě kontrolujte oční okolí a také stav chrupu. I když velká plemena nemají takové tendence k tvorbě zubního kamene.

ZAJÍMAVOSTI

Obecně patří zástupci molossů k největším psím plemenům, jejich hmotnost se pohybuje u psů i přes 50 kg. Fily i další plemene z této skupiny jsou obávanými strážci, kteří se ale k hlídání a obraně nemusí cvičit. Ochranitelský pud je v nich hluboko zakořeněn a je to pro ně naprosto přirozené. Začíná se to v nich probouzet postupně během dospívání. 

VÝŽIVA

Velké plemeno jako fila je na výživu velmi náročné, a to nejen na množství, které sní, ale také na kvalitu. Podávaná strava musí bohatá na veškeré potřebné látky, aby váš pes prospíval. Zároveň je nutné dodržovat správné stravovací návyky, abyste předcházeli torzi žaludku. Zejména se jedná o rozdělení denní porce do dvou dávek a také zachovávat po jídle klidový režim. 

Pokud zvolíte granule, vybírejte ty pro velká plemena psů. U granulí pro juniory můžete zůstat až zhruba do 20–24 měsíců věku. Teprve poté se přechází na ty pro dospělé psy. Vždy čtěte pečlivě složení, na prvním místě by rozhodně mělo být maso. Zároveň je vhodné, pokud mají granule nižší obsah obilovin nebo jsou zcela bez nich, bývají totiž častým alergenem. 

Dále můžete krmit přirozenou stravou, tedy barfem, při kterém podáváte syrové maso, kosti, přílohy a doplňky, ale je důležité, abyste sestavili vyváženou krmnou dávku, takže si nejdřív musíte o tomto způsobu krmení něco načíst. Zejména v období růstu má fila náročnější požadavky na výživu, proto je potřeba se tomu více věnovat. Jestli si nejste jistí, že jí dopřejete všechno, co potřebuje, tak s barfováním počkejte. 

Zdraví

Fila mívá problémy s pohybovým aparátem, zejména se jedná o dysplazii kyčelního a loketního kloubu. Nejen v době růstu, ale i později v dospělosti je vhodné preventivně podávat kloubní výživu. 

Velká plemena jsou dále náchylná na torzi žaludku, což je akutní stav, který ohrožuje život, je proto potřeba dodržovat správné stravovací návyky, abyste tomu předešli.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Toto plemeno rozhodně potřebuje psychicky vyzrálého a vyváženého páníčka, který bude mít přirozenou autoritu a dokáže s tímto molossem zacházet. Na paměti musíte mít, že tento pes dokáže být svému okolí opravdu nebezpečný, a proto je potřeba abyste se nedostávali do situací, které by mohla fila nesprávně vyhodnotit. 

Ideální je pro filu, pokud bydlíte v rodinném domě s větším pozemkem, který může hlídat. Srst není příliš odolná vůči chladu, proto by v zimě měla mít přístup někam do tepla, ale může pobývat celoročně venku, pokud ji zateplíte boudu nebo nějaký přístřešek, kde se může schovat před nepříznivým počasím. 

U psa velikosti fily je nutné počítat s tím, že její vlastnictví je poměrně finančně náročné, a to nejen kvůli stravě, ale i při případné veterinární péči. 

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Chov fily v České republice zaštiťuje hned několik klubů, a to Fila Brasileiro Club CZ, Moloss Club CZ a Klub málopočetných dogovitých plemen psů.

K uchovnění je nutné doložit výsledek vyšetření na dysplazii kyčelního kloubu (DKK). Provedeno může být nejdříve v 18 měsících věku. Vyloučeni jsou jedinci s výsledkem 5/E u Moloss klubu, 4/D u Klubu málopočetných dogovitých plemen psů i Fila Brasileiro Clubu, ten rozlišuje více kvalit chovnosti a pro ty vyšší je zapotřebí i vyšetření dysplazie loketního kloubu (DLK). 

Podmínky přijetí do chovu jsou v klubech lehce odlišné, absolvovat se musí bonitace nebo výstava. Pes je hodnocen nejen z hlediska exteriéru, ale důležité jsou i jeho povahové vlastnosti.

Aktivní zapojení v chovu je možné od ukončeného 18. měsíce věku, u psů není horní věková hranice stanovena, u fen je to 8. rok věku. V jednom kalendářním roce smí fena odchovat pouze 1 vrh. U Fila Brasileiro Clubu je horní věková hranice pro feny 6. tok věku a pro psy 8. rok věku, ale lze udělit výjimku.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Brazilská fila je majestátní pes, kterého jen tak nepřehlédnete. Není to však tak běžné plemeno, jež byste potkávali na každém kroku. Pokud si ji chcete prohlédnout v celé její kráse, tak vyrazte na výstavu. Fila je vzezřením podobná jiným plemenům molossoidního typu, podrobněji uvádíme neapolského mastina, tosu inu a bullmastifa.

Neapolský mastin

Neapolský mastin

Obě plemena patří do druhé skupiny FCI k pinčům kníračům, molossům a švýcarským salašnickým psům. Liší se zemí původu, zatímco fila pochází z Brazílie, tak mastin je z Itálie. Kohoutková výška je téměř totožná, psi mají rozpětí 65 až 75 cm u obou a feny 60 až 68 cm u mastina a 60 až 70 cm u fily. Mastin mívá výraznější lalok na krku. Jeho zbarvení může být šedé, olověné, černé, ale i hnědé, plavé, sytě žluté (jelení červeň). Fila je žíhaná plavá a černá. 

 

Anglický mastif

Anglický mastif

Mastif je původem z Velké Británie a také patří do druhé skupiny FCI. Jeho výška ani hmotnost nejsou standardem stanoveny, ale jedná se ho mohutného molossa, který v dospělosti může vážit tolik co běžný muž. Kohoutková výška se pohybuje obyvkle někde kolem 70 cm. Zbarvení je meruňkové, plavé nebo žíhané, maska bývá tmavá. Volnější kůže na krku nevytváří mohutný lalok. 

 

Tosa Inu

Tosa Inu

I tosa patří do druhé skupiny FCI a pochází až z Japonska. Psi měří alespoň 60 cm a feny 55 cm. Srst může mít zbarvenou červeně, ve všech odstínech žluté, meruňkovou, černou a žíhanou. Na hrdle má volnější kůži, ale nevytváří se výrazný lalok. Tosa působí více atletičtějším dojmem. 

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Molossoidní plemeno s mohutnou kostrou, pravoúhlou  a kompaktní stavbou těla, která je harmonická a s dobrými proporcemi. Spolu s mohutným tělem vykazuje velké množsteví koncentrované energie. Pohlavní výraz je jasně vyjádřený (samičí fena a samčí pes). 

Důležité proporce:

Tlama je mírně kratší než mozkovna. 

Délka těla (od výběžku hrudní kosti k sedacím hrbolům) je větší ne výška v kohoutku, a to o 15 %. 

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 70 cm tolerance: +5 cm, -5 cm
fenky: 65 cm tolerance: +5 cm, -5 cm
Hmotnost:
psi min. 50 kg
fenky: min. 40 kg
Srst:

Hladká, krátká, hustá a těsně přiléhající. 

Zbarvení:

Plavá, černá a žíhaná. S černou maskou nebo bez ní. Přípustné jsou bílé znaky na tlapkách, hrudi a špičce ocasu. Pokud je bílá barva jinde, považuje se to za vadu. 

Kůže:

Jedná se o důležitý znak plemene, po celém těle je kůže silná a volná, to především na krku. Na hrdle vytváří výrazný lalok, který často přechází na hrudník a břicho. U některých jedinců se tvoří záhyby po stranách hlavy, na kohoutku a plecích. Když je pes v klidu, na hlavě se netvoří vrásky. Při zvýšené pozornosti se zvedají uši a stažením kůže vznikají mezi ušima drobné podélné vrásky. 

HLAVA

Velká, těžká a mohutná, ale vždy v dobrém poměru k tělu. Seshora se podobá lichoběžníku, v němž je hlava vepsána ve tvaru hrušky. 

MOZKOVNA

Lebka:

Z profilu opisuje lebka plynulý oblouk od stopu až k týlnímu hrbolu. Ten je dobře vyjádřený a hlavně u štěňat vystupuje. Zepředu je lebka široká, velká a s lehce klenutou horní linií. Boční linie probíhají v téměř svislém oblouku, který se směrem k tlamě mírně zužuje. 

Stop:

Zepředu není prakticky vidět. Čelní rýha je malá a hladce stoupá dozadu zhruba doprostřed lebky. Ze strany je stop mírně vyznačený. Ve skutečnosti ho tvoří dobře vyvinuté obočí. 

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nosní houba je dobře vyvinutá, má široké nozdry, které nedosahují celé šířky horní čelisti. Je černě pigmentovaná. Tlama je silná, hluboká a v souladu s mozkovnou. U lebky je poměrně hluboká, ale tato hloubka nepřesahuje její délku. Při pohledu zeshora je pod očima dobře vyplněná. Až ke svému středu se zužuje a pak ke konci je mírně rozšířená. Ze strany je horní linie tlamy rovná nebo může být lehce klenutá (tzv. římský nos), ale nikdy není konkávní. Přední strana tlamy je k horní linii téměř kolmá, přímo pod nosní houbou je malá prohlubeň. 

Pysky:

Horní pysk je masitý, visící a silný, překrývá spodní a vytváří dokonalý oblouk. Zároveň tak formuje dolní linii tlamy, které je s horní téměř rovnoběžná. Dolní pysk přiléhá k řezákům, špičákům dolní čelisti, dále je volný se zvlněným okrajem až ke koutkům. Ty jsou zřetelné. U lebky je tlama velmi hluboká, ale hloubka není větší než délka tlamy. Okraje pysků vytvářejí hluboké obrácené U. 

Čelisti, zuby:

Zuby jsou širší než delší, bílé a silné. Horní řezáky jsou široké u kořene a ke špičce se zužují. Špičáky jsou silné a postavené pevně a daleko od sebe. Skus je ideálně nůžkový. 

Oči:

Středně velké až velké, mají mandlový tvar, jsou posazené poměrně daleko od sebe a uložené středně hluboko. Zbarvení je od tmavě hnědé po žlutou, a to vždy v souladu s celkovým zbarvením srsti. Preferuje se tmavší zbarvení. Kvůli volné kůži mají někteří jedinci visící spodní víčka. Nepovažuje se to za vadu, ale podtrhuje to melancholický výraz, který je typickým znakem tohoto plemene. 

Uši:

Velké, silné, visící a mají tvar písmene V. U základny jsou široké a směrem ke špičce se zužují. Špičky uší jsou zaoblené. Jsou nasazené v zadní části lebky, v klidu jsou v úrovní očí. Při zvýšené pozornosti jsou nad touto pozicí. Nasazení ucha je šikmé, přední okraj je výše než zadní. Jsou svěšené podél lící, nebo složené dozadu tak, že je vidět růžovité vnitřní ucho. 

KRK

Mimořádně silný a svalnatý, působí poněkud kratším dojmem. Šíje je mírně klenutá. Od hlavy dobře odstupuje. Na hrdle se tvoří výrazný lalok. 

TRUP

Hluboký, silný a široký, pokrývá ho silná a volná kůže. Hrudní část je další než břišní. 

Horní linie:

Kohoutek je níže než záď, Protože jsou lopatky daleko od sebe, kohoutek je široký a skloněný. Za kohoutkem linie plynule stoupá směrem k zádi. Linie nesmí být pronesená, nebo naopak klenutá (tzv. kapří hřbet). 

Bedra:

Kratší a ne tak hluboká jako hrudník. Zřetelně podél páteře rozdělená na dvě části. Slabiny u fen jsou kratší. Seshora jsou bedra užší než hrudník a záď, ale nevytváří úzký pas. 

Záď:

Dlouhá, široká, skloněná k horizontální přímce asi v úhlu 30 stupňů a na konci hladce zaoblená. Je výš než kohoutek. Zezadu je zhruba stejně široká jako hrudník a u fen může být ještě širší. 

Hrudní koš:

Žebra jsou dobře klenutá, ale jejich oblouk neovlivňuje polohu lopatek. Prsa jsou široká a hluboká, dosahují až k lokti. Hrudní koš je dobře vyvinutý. 

Spodní linie:

Hrudník je dlouhý a jeho spodní linie plyne rovnoběžně s podložkou. Břicho je lehce vtažené, ale nikdy ne více vykasané. 

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Končetiny jsou dlouhé jako polovina kohoutkové výšky.

Plece:

Tvoří je dvě stejně dlouhé kosti – lopatka a nadloktí. Lopatka svírá s horizontální přímkou úhel 45 stupňů a s nadloktím cca 90 stupňů. Ramenní kloub je spojením těchto dvou kostí. Je na stejné úrovni jako výběžek předhrudí, ale více vzadu. Ideálně se rameno nachází v půlce vzdálenosti mezi loktem a kohoutkem. Myšlená sviclá přímka spuštěná z kohoutku se dotýká lokte a prochází tlapou. 

Předloktí:

Tvořené silnými a rovnými kostmi, končetiny jsou rovnoběžné. 

Zápěstí:

Silné a výrazné. 

Tlapy hrudních končetin:

Mají silné a dobře klenuté prsty, které nejsou příliš sevřené. Pes stojí na masivních prstech a polštářcích, které jsou objemné, široké a dlouhé. Při korektním postoji směřují tlapy přímo dopředu. Drápy jsou silné a tmavé, bílé jsou přípustné v případě, že je na stejných srstech bílá srst. 

PÁNEVNÍ KONČETINY

Mají lehčí kosti než přední končetiny. Ale vzhledem k celému tělu nejsou slabé. Jsou rovnoběžné. 

Stehna:

Široká, jejich oblý obrys tvoří silné svaly, které odstupují od pánevních kostí a vytvářejí osvalení zádi. 

Paspárky:

Bez paspárků.

Nárt:

Mírně šikmý a delší než nadprstí hrudních končetin. 

Hlezno:

Přiměřeně zaúhlené, silné. 

Tlapy pánevní:

Stejné jako přední tlapy, akorát jsou oválnější. 

CHODY PSA

Pohyb je pružný a vydatný a připomíná pohyb velkých kočkovitých šelem. Typickým je mimochod, tedy takový krok, při kterém se obě končetiny na jedné straně těla pohybují současně vpřed a vzad, díky tomu vzniká vlnivý a houpavý pohyb hrudníku a kyčlí, tzv. velbloudí mimochod, který ještě zdůrazňuje pohyb ocasu, hlavně když je zvednutý. 

Při kroku je hlava nesená níže než hřbet. Klus je plynulý, lehký a volný s energickým, dlouhým a vydatným vykročením. Cval je silný a u takto velkého psa i nečekaně rychlý. Typická volná molossoidní stavba těla umožňuje file dělat prudké změny směru a budí dojem pružnosti. 

OCAS

U kořene je velmi široký a směrem ke špičce se rychle zužuje. Nasazený je středně vysoko a dosahuje až ke hleznům. V afektu je vysoko nesený a na konci výrazně zakřivený. Ovšem neměl by být zatočený nad hřbetem, nebo se ho dokonce dotýkat. 

přečteno: 750x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
100%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...