topovat ověřit
Sibiřský husky

Sibiřský husky

Siberian Husky
80%
Další pojmenování: nemá
Sibiřský husky

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina V. - Špicové a tzv. plemena primitivní
Sekce 1 - Severští sáňoví psi
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 270
Of. zkratka plemene v ČR: SH
Země původu: Sibiřská oblast
Patronát Spojené státy americké
Vznik plemene: pravěk
Průměrná délka života: 11 - 14 roků
Původní využití: Tažný pes
Využití dnes: Psí spřežení, Pracovní pes, Aktivní pes, Společenský pes, Rodinný pes
Kluby v ČR:

Klub severských psů (KSP)

Siberian Husky klub Czech republic (jedná se prozatím o zájmové sdružení, usilující o status chovatelského klubu)

VARIETY PLEMENE Sibiřský husky

U tohoto plemene se nevyskytují žádné samostatně klasifikované variety.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Četné podrobnosti z historie tohoto starobylého psího plemene nebyly dosud přesně objasněny. Jak již samotný název plemene napovídá, pochází sibiřský husky z oblasti Sibiře. Jedním z místních kočovných kmenů byli Čukčové. Tito lidé se v rámci své potravní strategie často přesouvali z místa na místo. I když shromažďovali jen nezbytně nutný majetek, vlastními silami by ho v drsném prostředí nebyli schopni efektivně a bez naprostého vyčerpání přepravovat dle aktuální potřeby.

Vydatnou pomoc jim při jejich kočovném způsobu života poskytovali tažní psi, kteří zároveň majetek svých pánů pečlivě střežili. Psi pracovali v zápřahu ve skupině od dvou do deseti jedinců. Temperamentní a houževnatí huskyové představovali pro sibiřské Čukče nenahraditelné pomocníky i v mnoha dalších ohledech. Byli využíváni při ostraze sobích stád i při lovu. Bylo taktéž zcela obvyklé, že psi dělali společnost dětem, které za chladných nocí zahřívali svým vlastním tělem.

V průběhu 19. století zaujal sibiřský husky místní podnikavé obchodníky s kožešinami. Na počátku 20. století se s nimi dostali první zástupci plemene na území USA. William Goosak z Ruska přihlásil v roce 1909 deset huskyů na závod psích spřežení na Aljašce, kde jeho psi okamžitě způsobili velký rozruch a nadšení. V přibližně stejném období se do USA dostali další huskyové se Skotem Foxem Ramsayem a o několik let později přivezl zástupce plemene do Ameriky dobrodruh Olaf Swenson.

Sibiřský husky začal mít na Aljašce pro své pány stejně nepostradatelnou úlohu jako kdysi jeho předkové v mateřské zemi pro Čukče. Podnikavci, kteří přišli do mrazivé země ve vidině snadného získání neobyčejného bohatství, brzo okusili do té doby nepředstavitelné strádání. Zlatá horečka byla v plném proudu, ale štěstí se neusmálo na každého. V neúprosném mrazu byli psi mnohokrát jedinými spojenci proti přírodním živlům. Vedle praktického využití zlatokopové s oblibou pořádali závody psích spřežení, které mohly vítězi přinést vysokou prestiž.

Od třicátých let 20. století se chov huskyho postupně cíleně rozděloval na linii výstavní a sportovní. V zásadě platilo, že u psů chovaných pro sportovní využití byla vždy preferována lehká tělesná stavba, zajišťující maximální rychlost psa při stávajícím zachování perfektní vytrvalosti jedince. V roce 1930 byl americkým chovatelským klubem oficiálně přijat standard plemene. O devět let později bylo plemeno uznáno také v Kanadě. Sibiřský husky se v této zemi těší tradičně velké popularitě.

 

POVAHA

Jeho vzhled připomíná některým lidem divokého vlka. Mnozí žasnou nad netypickou barvou očí tohoto atletického psa, zvlášť pokud potkají zástupce plemene, jenž má každé oko zbarvené jinak. Nepřehlédnutelný sibiřský husky je bezpochyby všeobecně obdivovaným psem. K masovému rozšíření tohoto plemene nedošlo snad jedině z důvodu jeho velkých nároků na pohyb a špatné snášenlivosti vysokých teplot, což ztěžuje chov sibiřského huskyho v bytových podmínkách.

Ačkoliv se jedná o silného psa, který dokáže svým zevnějškem budit respekt, neobstojí sibiřský husky příliš v roli hlídače. Má totiž vrozenou přátelskou a laskavou povahu, která je chovateli a obdivovateli plemene vysoce oceňována. Je odjakživa zvyklý být ve smečce, takže kontakty s cizími psy pro něj při správné socializaci a výchově nepředstavují problém. Naopak je vhodný pro život po boku více psů. Kromě štěkání se sibiřský husky dorozumívá prostřednictvím vytí, které může být ve větší míře obtěžující pro netolerantní sousedy.

Sibiřský husky je velmi společenský a vysoce aktivní pes. Dlouhé hodiny o samotě a nedostatek činnosti rozhodně nejsou nic pro něj. Zpravidla bývá poslušný, ale pokud ho něco při běžné procházce zaujme, dokáže občas poměrně rychle zapomenout na dobré vychování. V dospělém věku je sibiřský husky elegantní a důstojný pes, ale zároveň i nadále hravý. Během sportovního vyžití, které je pro něj největším smyslem života, jsou pro něj typické obrovská horlivost a soutěživost.

 

POHYB

Sibiřský husky vyžaduje značné množství pohybu a není v žádném případě vhodný pro pasivní osoby, které hledají pouze dekorativního psího přítele. Pořídit si tohoto psa jen kvůli jeho vzhledu a držet ho ve stísněných podmínkách při nedostatku pohybu je krajně nezodpovědné. Ideální domov temperamentnímu huskymu poskytne sportovně založený člověk, který holduje joggingu, túrám do přírody a hlavně si nadprůměrně libuje v zimních radovánkách. V zimě je možné se sibiřským huskym v jeho dospělém věku podnikat sáhodlouhé výpravy na lyžích, v letním období je nutné přihlédnout k jeho bohatému osrstění a nadměrně ho fyzicky nepřetěžovat.

Tento pes je nejšťastnější, pokud může vykonávat práci, k níž byl využíván po celá staletí. Sibiřský husky je tažným psem až do morku svých kostí. Během soutěží psích spřežení má možnost dát volný průchod své nevybité energii a nezměrné soutěživosti. V našich klimatických podmínkách mu bohužel není ani při nejlepší vůli možné dopřát vyžití v zápřahu na sněhu celoročně, a tak je třeba se v teplejším počasí uchýlit k adekvátním alternativám. Závody v zápřahu se pořádají i na suchu a nejsou otevřené jen pro větší smečky psů, existují i závody individuální. Mezi další skvělé možnosti patří stále populárnější bikejőring, dogtrekking nebo canicross.

 

PÉČE

Výchova sibiřského huskyho není snadnou záležitostí. Zástupci tohoto plemene jsou smečkoví psi, kteří potřebují mít jasně vymezené mantinely a nesmí být na pochybách o tom, kdo je ve smečce vůdcem. Jejich pán musí být vyrovnaný jedinec s přirozenou autoritou, který se nikdy neuchyluje ke zkratovitému jednání a nespravedlivým tvrdým trestům. Se psem je třeba od samého počátku budovat úzký vztah a nepodcenit ranou socializaci ani důkladné vštěpení základních povelů. Sibiřský husky dokáže být dost tvrdohlavý. Nelze ho plně doporučit začínajícímu chovateli.

Mnozí zástupci tohoto plemene inklinují k častým útěkům za dobrodružstvím. Důvodů takového jednání může být více. Na vině je jednak veliká vrozená zvídavost sibiřského huskyho, jenž se rád vydává po stopě něčeho zajímavého obzvláště v situacích, kdy není dostatečně zaměstnán a tudíž se nudí. Dalším faktorem je velký lovecký pud těchto psů. Jakmile sibiřský husky ucítí potencionální kořist, je pro něj navýsost obtížné tomuto lákavému volání odolat. Stává se náhle hluchým k povelům svého majitele, ačkoliv si ještě před chvílí při tréninku v klidném prostředí bez pachových vjemů počínal naprosto ukázkově. Mezi priority během výcviku by měla rozhodně být ukázněná chůze na vodítku, neboť chodit s tímto psem na volno je občas dosti riskantní počin.

Sibiřský husky není pes pro někoho, kdo mívá v práci pravidelně dlouhé přesčasy. Zástupci tohoto plemene špatně snáší samotu a při dlouhodobém odloučení od své smečky propadají frustraci a můžou vykazovat destruktivní sklony, stejně jako někteří zástupci jiných plemen. Zoufalý a ponechán svému osudu, bez dostatečného fyzického a mentálního vyžití, volí jako objekt svého zájmu pro vybití své nahromaděné energie a ventilaci stresu pes vše, co se mu naskytne. A nevybouřený sibiřský husky má opravdu hodně energie. Dokáže vytvořit spoušť na zahradě i v interiéru.

Každý majitel sibiřského huskyho by měl počítat s velkou nadílkou všudypřítomných uvolněných chlupů. Především v době línání, kdy se psovi mění kompletně celá podsada. V tomto období je dobré vyčesávat srst denně, po zbytek roku postačí kartáčování zpravidla jednou týdně. Obecně ale platí, že psi chovaní v teplejších podmínkách línají více. Jestliže tráví sibiřský husky většinu času v teple uvnitř domu, pravděpodobně bude línat výrazně více než psi žijící ve venkovním prostředí.

Sibiřský husky nemusí být často koupán. Nicméně, jako skoro každý pes je schopen se i tento atletický elegán čas od času vyválet v něčem atraktivním pro něj a méně již pro jeho páníčka. V takové situaci volíme kvalitní šampon pro psy. Zvýšenou pozornost věnujeme péči o tlapky psa, které jsou při náročných sportovních aktivitách dosti zatěžovány. Nezapomínáme na pravidelnou kontrolu zevního zvukovodu, stříhání drápků a čištění chrupu dvakrát až třikrát týdně.

ZAJÍMAVOSTI

Na Aljašce se dodnes pořádají celosvětově proslulé závody psích spřežení Iditarod (athabasky „vzdálené místo“), kterých se účastní nejlepší musheři světa se svými obdivuhodnými psy. Sami pořadatelé prezentují tuto sportovní událost jako „poslední velký závod na Zemi“, což je velmi výstižné, neboť stateční účastníci během závodu často bojují doslova o holé přežití. Trasa závodu je dlouhá stovky mil a vede překrásnou, avšak zároveň nemilosrdnou a krutou krajinou. Závodníci nemají žádnou podporu od pořadatelů, teploty se pohybují desítky stupňů pod nulou a nelze se spoléhat ani na moderní technologie, které tu mnohdy zkrátka nefungují.

Inspirací pro Iditarod byl hrdinský počin Leonharda Seppaly, norského imigranta se švédskými a finskými kořeny, díky němuž bylo zachráněno mnoho lidských životů. Když totiž v roce 1925 propukla v aljašském městečku Nome nebezpečná epidemie záškrtu, zdálo se, že dopravit na místo dostatečně rychle účinné sérum bude nepřekonatelný problém. Leonhard Seppala se ale bez váhání vydal na cestu do Nome se svou smečkou sibiřských huskyů a společně absolvovali vzdálenost dlouhou téměř dva tisíce kilometrů v rekordním čase. Tato událost sibiřského huskyho značně proslavila, protože ukázala jeho naprosto výjimečné schopnosti v plné síle.

VÝŽIVA

Krmivo vždy vybíráme podle velikosti a stáří psa. Volíme zásadně kvalitní typ krmiva, ať už se rozhodneme pro granule, konzervované krmivo, doma připravovanou vařenou stravu nebo barfování. Vyhýbáme se pofidérně levným alternativám ze supermarketů. Dodržujeme stanovenou krmnou dávku předepsanou výrobcem. Klíčové je poradit se v otázce stravování psa s primárním chovatelem, který se ochotně podělí o své bohaté zkušenosti. První dny v novém domově musí být štěně krmeno tak jako doposud, abychom mu nezpůsobili trávicí obtíže.

Sportující sibiřský husky má jiné stravovací nároky než psi žijící více usedlým způsobem života. Nabízí se pro něj řada krmiv vyvinutých speciálně pro aktivní psy, která dodají dostatečné množství energie. Zástupci tohoto plemene jsou známí tím, že na svou velikost spotřebují v porovnání s jinými psy stejné velikostní kategorie méně potravy. Souvisí to s jejich pracovním využitím v dávné době na Sibiři, kdy museli být schopni táhnout náklad rychlým tempem na obrovské vzdálenosti při malém příjmu potravy. Sibiřský husky navíc nemá geneticky dané velké dispozice k obezitě, přesto nesmí být překrmován.

Zdraví

Průměrná délka života: 11 – 14 let.

Zástupci plemene sibiřský husky se obvykle těší dobrému zdraví a dožívají se v průměru relativně vysokého věku. Stejně jako u jiných plemen se však i u těchto psů vyskytují některé specifické choroby v hojnějším počtu než jiné zdravotní problémy. Jedná se zejména o některá onemocnění očí, která jsou obvykle předávána na dědičném základě (korneální dystrofie, šedý zákal a generalizovaná progresivní retinální atrofie), dysplazii loketního a kyčelního kloubu, sníženou funkci štítné žlázy, von Willebrandovu nemoc nebo kryptorchismus.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Nezbytnou podmínkou pro řádné uchovnění psa je úspěšné absolvování bonitace, kde jsou posuzováni zástupci plemene starší patnácti měsíců, přičemž uchovněni mohou být nejdříve od osmnácti měsíců věku. V rámci bonitace je posuzován celkový exteriér psa i jeho povahové vlastnosti. Majitel psa musí předložit výsledek vyšetření dysplazie kyčelního kloubu.

Mezi závažné vady, které jsou důvodem k vyloučení psa z chovu, patří výrazné charakterové anomálie (velká agresivita či naopak bázlivost) a nadměrná velikost psa. Jako nežádoucí jevy jsou posuzovány jakékoliv odchylky od tělesných parametrů stanovených standardem (špatný tvar hlavy, tlamy, krku, hrudníku; nesprávně posazené oči; špatné postavení končetin; chybně nesený ocas; nežádoucí struktura srsti; nevyhovující pohyb psa; nestandardní zubní vzorec atd.).

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Aljašský malamut

Aljašský malamut

Aljašský malamut je celkově mohutnější, těžší a vyšší než sibiřský husky. Tento pes oplývá ještě větší fyzickou silou. Stejně jako sibiřský husky je na pohled důstojný, zároveň však i v dospělém věku hravý. Zatímco sibiřský husky může mít různě zbarvené oči, u aljašského malamuta jsou přípustné oči pouze hnědé. Oproti zástupcům plemene sibiřský husky má malamut delší osrstění. Typické je také zřetelnější zatočení ocasu. Obě plemena mají společný výrazný pohlavní dimorfismus.

Západosibiřská lajka

Toto lovecké plemeno je v Rusku velmi oblíbené. Přestože je západosibiřská lajka dosud využívána hlavně při lovu, osvědčil se tento pes stejně jako sibiřský husky rovněž při tahu spřežení. Rusové západosibiřskou lajku běžně používali i při pokusech týkajících se zdravotnictví a ruského vesmírného programu. Zástupce tohoto plemene může být o něco větší než sibiřský husky a liší se i v dalších tělesných proporcích. Povolena je pouze hnědá barva očí, přední tlapy jsou o něco větší než zadní. Oproti dobráckému huskymu je západosibiřská lajka ostražitá a rezervovaná k neznámým lidem.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Bohatě osrstěný pes střední velikosti, vyznačující se lehkým pohybem, silou, rychlostí a vytrvalostí při práci. Vztyčené uši a výrazně osrstěný ocas jsou znaky typickými pro severská špicovitá plemena. Dobře patrný pohlavní dimorfismus. Feny mají o něco gracilnější vzezření než psi, nikoliv však slabou tělesnou konstituci. Psi jsou ve srovnání s fenami robustnější, ale ne těžkopádní.

Důležité proporce:

Délka měřená od stopu psa k týlu se shoduje se vzdáleností od špičky nosu ke stopu.

Délka těla měřená od hrbolku ramene k výběžku sedací kosti je nepatrně větší než kohoutková výška psa.

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 56,75 cm tolerance: +3,25 cm, -3,25 cm
fenky: 53,25 cm tolerance: +2,75 cm, -2,75 cm
Hmotnost:
psi 24, 25 kg tolerance: +3,75 kg, -3,75 kg
fenky: 19,25 kg tolerance: +3,75 kg, -3,75 kg
Srst:

Srst je opatřena vydatně hustou a na omak měkkou podsadou, která by měla být dlouhá natolik, aby krycí srst dobře podpírala. Bohatá krycí srst dorůstá střední délky, nepotlačuje dobře patrné obrysy těla, je rovná, nikoliv hrubá, neodstává nápadně. V období línání je celkem obvyklá absence podsady. Trimování srsti je povoleno pouze v oblasti vousů, meziprstí a v bezprostředním okolí tlapek.

Zbarvení:

Přípustné je jakékoliv zbarvení včetně různorodých znaků a vzorů.

HLAVA

MOZKOVNA

Lebka:

Střední velikosti, dobře vyvážené v poměru k celkové velikosti těla. Ve vrchní části jemně klenutá, směrem k čenichu se postupně zužuje.

Stop:

Dobře patrný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Střední délky a šířky, přičemž na konci není zašpičatělého ani kvadratického tvaru. Nosní hřbet rovný. Zbarvení nosní houby v závislosti na barvě srsti (šedě a černě zbarvení psi a psi s pálením – černá; měděně zbarvení psi – játrová; bílí psi – povoleno masové zbarvení nosní houby; akceptovatelný je i tzv. „sněhový nos“ s růžovým žíháním).

Pysky:

Dobře přilehlé, pigmentované.

Čelisti, zuby:

Zuby nůžkového skusu.

Oči:

Umístěné v adekvátní vzdálenosti od sebe, poněkud našikmo posazené, mandlového tvaru, přiměřené velikosti. Přátelského, zaujatého až rošťáckého výrazu plného entusiasmu. Barva očí může být hnědá, oříšková, modrá, povoleno je různobarevné zbarvení očí, každé oko může mít jinou barvu.

Uši:

Střední velikosti a trojúhelníkovitého tvaru, vysoko nasazené a přitom umístěné blízko navzájem, silné, vztyčené vzhůru a vzadu nepatrně klenuté, se zakulacenými konci. Vnitřní strana uší je hojně osrstěná.

KRK

Středně dlouhý, klenutý, nesen v hrdém, dosti vzpřímeném postavení. Během klusu je hlava nesena mírně vpředu.

TRUP

Horní linie:

Rovná.

Hřbet:

Silný a rovný, středně dlouhý.

Bedra:

Suchá, nepatrně klenutá, nedosahují takové šíře jako hrudní koš.

Záď:

Spáditá.

Hrudní koš:

Hrudní koš je silný, přiměřeně hluboký, nepříliš široký, dosahuje nejdále k loktům, v jejichž úrovni se nachází jeho nejhlubší bod. Žebra jsou klenutá, dobře vyvinutá, po stranách více plochá, umožňující značnou pohyblivost.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Rovné, rovnoběžně postavené, osvalené, opatřené silnými kostmi, jež nejsou přehnaně těžké.

Rameno:

Lopatka uložená vzadu.

Nadloktí:

Není kolmé k zemi. V postavení směřujícím ve směru od ramene k lokti nepatrně dozadu.

Lokty:

Přilehlé. Absence vbočení či vybočení.

Přední nadprstí:

Při pohledu ze strany trochu šikmé, vybaveno silným a zároveň ohebným kloubem.

Tlapy hrudních končetin:

Středně velké, oválného tvaru, nepříliš dlouhé, kompaktní, opatřené silnými polštářky, osrstěné i mezi prsty a vybavené tlustší kůží mezi jednotlivými prsty. Absence vbočení i vybočení tlapek.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Rovnoběžné, umístěné v adekvátní vzdálenosti od sebe.

Stehna:

Svalnatá a robustní.

Kolena:

Zřetelně zaúhlená.

Paspárky:

Odstranění paspárků je v případě jejich výskytu nutné.

Hlezno:

Posazené nízko.

Tlapy pánevní:

Středně velké, oválného tvaru, nepříliš dlouhé, kompaktní, opatřené silnými polštářky, osrstěné i mezi prsty a vybavené tlustší kůží mezi jednotlivými prsty. Absence vbočení i vybočení tlapek.

CHODY PSA

Pohyb je svižný, plynulý a odlehčený, vyvinutý lehce a bez zjevné námahy. Hřbetní linie je za pohybu pevná. Při středně rychlém klusu by měl být dobře patrný předkrok předních končetin a zřetelný posun končetin pánevních. Za zrychlujícího se pohybu tento pes nedrží jednu stopu, stopa se postupně přesouvá směrem dovnitř do střední linie těla.

OCAS

Vzhledem připomínající liščí ocas, nasazený nepatrně pod hřbetní linií, hustě osrstěný, přičemž délka srsti je na všech stranách stejná, takže ocas vykazuje kartáčovitý tvar. V klidu je nošen svěšený, při zvýšené pozornosti psa je nesen vzhůru, nestočen výrazně ani na jednu stranu.

přečteno: 14 605x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
80%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...