topovat ověřit
10.01.2024 / 19.05.2024
Kooikerhondje

Kooikerhondje

Kooikerhondje
80%
Další pojmenování: holandský kachní pes, kooiker
Kooikerhondje

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina VIII. - Slídiči, přinášeči a psi vodní
Sekce 2 - Slídiči
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 314
Země původu: Nizozemí
Vznik plemene: 17. století
Průměrná délka života: 14 - 15 roků
Původní využití: Lovecký pes
Využití dnes: Lovecký pes, Agility, Dogdancing, Společenský pes, Rodinný pes, Aktivní pes, Výstavní pes
Kluby v ČR:

Klub chovatelů loveckých slídičů (http://www.kchls.cz)

VARIETY PLEMENE Kooikerhondje

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Zmínky o psech, kteří se vzhledem velmi podobali dněšním kooikerhondje pocházejí již ze 17. století. Tito psi byli hojně využíváni k lovu kachen, protože lovci potřebovali psa, který by byl schopný kachny vylákat a následně zahnat do klecí. Práce kooikra spočívala ve vábení kachen z rákosů a trav podél břehů vod na svůj vztyčený ocas. Jakmile kachny projevily zájem o návnadu a opustily bezpečný úkrýt, tak přišla další část úkolu, nahnat kachny do klecí. Kooikerhondje se pro tuto činnost hodil i díky své jemné tělesné stavbě, je to nejmenší pes, který sloužil pro lov ptáků. I přes svou velikost je vytrvalý, odolný, spolehlivý a miluje vodu.

V roce 1942 nizozemská baronka van Hardenbroek van Ammerstol zahájila regeneraci plemene. Obrázek psa podobného typu předala podomnímu obchodníkovi a uložila mu úkol, aby takové jedince vyhledal. On skutečně našel fenku ve Frísku, jednalo se o zakladatelku plemene kooikerhondje, která je známá pod jménem Tommy. V roce 1943 bylo plemeno zapsáno v nizozemské plemenné knize. Standard byl vytvořen v roce 1966 a o pět let později, tedy v roce 1971, došlo k oficiálnímu uznání Mezinárodní kynologickou federací.

Díky přísné selekci jsou dnešní generace kooikerhondje zdraví psi, kteří nejsou příliš zatížení genetickými onemocněními, protože do chovu jsou přijati pouze jedinci s požadovanými výsledky ze zdravotních testů. V současné době jeho obliba stoupá, ale počet jedinců není tak vysoký, proto se kooikerhondje řadí k málopočetným plemenům.  

POVAHA

Kooikerhondje je veselý, inteligentní a společenský pes. Má citlivou duši, a proto při výchově musíte postupovat jemně, pozitivní motivací, nesnáší tresty ani hrubé zacházení. Je ovšem velmi učenlivý a inteligentní, takže s jeho výcvikem nebude problém. Trénovat jej mohou i starší děti, kooiker je bude plně respektovat. Je to vhodný pes do rodiny, s dětmi vychází dobře za předpokladu, že vědí, jak se psem zacházet a chovají se slušně. Vše je založeno na správné oboustranné výchově. Vzhledem ke své mírné povaze se nehodí jako hlídač, ale nově příchozího přivítá štěkotem.

Jedná se o loveckého psa, a i když jeho hlavním posláním bylo lákat kachny, tak lovecký pud přetrvává, může mít sklony prohánět zvěř. Je důležité naučit jej, že za zvěří se vydávat nesmí a hlavně v lese být ve střehu. Kooiker má silné vazby na pána, takže většina zástupců tohoto plemene se bude držet spíše u vás.

Se svou smečkou bude vycházet dobře, konflikty nevyvolává a s cizími psy se příliš družit nebude. Nemá problém vycházet ani s ostatními zvířaty, ale ideální je, aby si na ně zvykal od útlého věku.

 

POHYB

Jedná se o aktivního psa, takže pohyb rozhodně potřebuje, alespoň jednou denně je nutná delší procházka, na které se bude moc proběhnout. Díky své učenlivosti a inteligenci se kooiker hodí pro mnoho psích sportů, vyzkoušet můžete dogdancing, agility, dogfrisbee a další. Věnovat se můžete běhu se psem nebo svého parťáka vzít ke kolu. Bude nadšený ze všech vašich společných aktivit.

Můžete jej chovat i v bytě, ale je nutné uspokojit jeho potřebu pohybu, v případě nouze se spokojí i s kratší procházkou, ale pak je vhodné zaměstnat ho nějakou hrou, u které bude muset přemýšlet, aby se trochu unavil. Pokud máte kooikerhondje v rodinném domku se zahradou, tak jen pustit jej samotného ven nestačí, lehne si tak, aby blízko k vám a bude čekat, než vyjdete ven. Musíte se mu věnovat a unavit jej.

PÉČE

Údržba kooikera není složitá. Přestože má delší srst, tak není nutná její zvláštní úprava, stříhání, ani příliš časté česání. Líná tradičně dvakrát do roka, v tomto období je nutné srsti věnovat více pozornosti. Tito psi rádi plavou, takže v létě je vhodné s nimi zajet k vodě. Koupel se šamponem není téměř nutná, pokud se pes nezašpiní něčím "voňavým".

Vhodné je pravidelně kontrolovat uši a v případě nutnosti je vyčistit. Zapomínat byste neměli ani na drápy, při chození na tvrdém povrchu dochází sice k jejich obrušování, ale to může být nedostatečné a navíc pátý prst na předních tlapkách není ve styku se zemí, takže jej musíte zkracovat nůžkami.

Pozornost byste měli věnovat psímu chrupu, někteří jedinci mají tendence k tvoření zubního kamene. Je vhodné proti němu preventivně zakročit prostřednictvím doplňků stravy a mechanickým čištěním zubů.

ZAJÍMAVOSTI

Kooikerhondje je zajímavý název plemene a i když se jeho vyslovení může zdát na první pohled nemožné, ve skutečnosti to není tak hrozné. Českou alternativou je pojmenování holandský kachní pes, z toho je hned patrné, k čemu plemeno sloužilo. A proč tedy kooikerhondje? Etymologie názvu plemene pochází z nizozemštiny. Kooi kooi je zvuk, který kachny vydávají a hondje znamená pes. Spojení je tedy jasné, kachní pes.

VÝŽIVA

Kvalitní stravu musíte dopřát každému psovi bez ohledu na plemeno. V případě, že se rozhodnete pro kompletní krmiva, tak byste měli pečlivě číst složení. Vhodné jsou granule s nízkým obsahem obilovin nebo zcela bez obilovin, vysoké procento podílu by mělo zastupovat maso (dehydratované, moučka, čerstvé – tam ale při zpracování výrazně ubyde jeho podíl). V případě konzerv vybírejte ty masové, ale dejte pozor, abyste si pejska zbytečně nerozmlsali. Výhodou kompletních krmiv je, že se nemusíte o nic starat a váš pes má zajištěn přísun všech potřebných látek.

Můžete krmit BARFem (syrovou stravou), v tomto případě však musíte jídelníčku vašeho psa věnovat dostatečnou pozornost, protože krmná dávka musí být v určitém časovém plánu vždy vyvážená. Rozhodně je vhodné si o tomto druhu krmení nejdříve přečíst informace a rady zkušených. Neobejdete se bez místa v mrazáku, syrové maso, přílohy a doplňky je možné objednat ze specializovaných prodejen, poté doma připravit do balíčků jednotlivé porce a zamrazit. Pokud máte ve městě známého řezníka, tak můžete brát maso klidně od něj. Kromě masa a příloh přijde řada i na kosti, ty podávejte vždy syrové, nikdy tepelně upravené, protože kost pak mění strukturu a mohla by psovi v trávicím traktu ublížit.

Zdraví

Průměrný věk: 14–15 let

U tohoto plemene se mohou vyskytnout některá dědičná onemocnění. Jedinci vybíraní do chovu jsou na tyto nemoci testováni a pokud není výsledek uspokojivý, tak nemohou být uchovněni. Tato selekce vede k tomu, že dnešní kooikerhondje jsou zdraví psi.

Provádí se vyšetření na luxaci pately (vykloubení čéšky), v chovném páru se pak nesmí objevit dvakrát výsledek "volný". Dále se kooikerhondje testuje na VWD, což je porucha srážlivosti krve zvaná Von Willebrandova nemoc, která se může projevit jednou ze tří forem. Z chovu jsou vyloučeni postižení jedinci i přenašeči, takže nemoc není rozšířená. 

Kooikerhondje může být postižen šedým nebo zeleným zákalem (kataraktou). Provádí se na to oftalmologické vyšetření, jež je nutné absolvovat každé dva roky nebo PRA test, který zhotoví genetická laboratoř na základě DNA a jeho platnost je doživotní.

Objevit se může vrozená nekrotizující myelopatie, která postihuje páteř a způsobuje ochrnutí jedince v mladém věku. V dnešním době lze díky DNA testům vysledovat jedince, kteří jsou přenašeči a není povoleno spojení chovného páru, ve kterém by oby byli přenašeči, z takového vrhu se narodí 1/4 štěňat postižených touto nemocí.

Pokud si ovšem koupíte štěně s průkazem původu po testovaných rodičích s dobrými výsledky, tak se těchto onemocnění nemusíte bát.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Toto plemeno není náročné na výchovu ani péči a hodí se skvěle i pro začátečníky. Výcvik musí být pozitivní, protože je to citlivý a přátelský pes, pro kterého vedení tvrdou rukou není v žádném případě vhodné. Potřebuje blízkost svého pána, nadšeně se s vámi bude vrhat do různých aktivit. Musíte mu poskytnout přiměřený pohyb, jedna delší a několik kratších, venčících procházek denně však postačí. Ideálně se společně můžete zapojit do nějakých psích sportů, uvidíte, jakou radost svému čtyřnohému parťákovi uděláte.

Kookerhondje by neměl být chován v kotci, potřebuje být v blízkém kontaktu se svou rodinou a pokud by od ní byl oddělen, tak by strádal. Pustit jej samotného na zahradu a myslet si, že tím splníte jeho denní potřebu pohybu, je špatné a rozhodně mu to nebude stačit. Za pelíšek na klidném místě ve vaší blízkosti bude nadšený. Kooikra můžete chovat i v bytě za předpokladu, že se mu budete patřičně věnovat. Rozhodně tam nebude trpět a zvykne si.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

kooikerhondjeJestliže chcete mít doma chovného psa nebo fenu, tak prvním předpokladem je koupě štěněte, jež má předpoklady pro chov a výstavy. Jedná se o jedince, který nevykazuje vady proti standardu, ale nikdo vám nezaručí, že ze štěňátka vyroste pes šampion, v první řadě to musí být váš kamarád.

U kooikrů v ČR máte dle klubových podmínek na výběr ze dvou variant, jak jej uchovnit.

Varianta č. 1:
Pokud si vyberete tuto možnost, tak to pro vás znamená účast na dvou výstavách, z toho alespoň jedna musí být vyššího typu. Nejhorší hodnocení, které si můžete z kruhu odnést je Velmi dobrý (VD). Výstav je nutné se zúčastnit až po roce věku psa. Výstavy musíte doplnit jakoukoliv zkouškou z výkonu. 

Varianta č. 2:
V tomto případě se musíte zúčastnit 3 výstav, z nichž musí alespoň jedna být vyššího typu. Posudky je nutné obdržet od aspoň dvou rozhodčích a nejhorší přípustná známka je Velmi dobrý (VD). 

Na jedné z výstav si musíte u psa nechat změřit kohoutkou výšku a prohlédnout skus, obojí musí být zaznamenáno v posudku. 

Požadovaná zdravotní vyšetření jsou pro obě varianty stejná. Musíte absolvovat vyšetření na luxaci pately, v chovu pak nesmí dojít ke spojení dvou jedinců s výsledkem "volný". Dále je nutné provést test na von Willebrandovu nemoc (VWD), požadovaný výsledek je "clear" a na vrozenou nekrotizující myelopatii (ENM), kde může být jedinec přenašeč, ale nikdy nesmí dojít ke spojení dvou přenašečů. Posledním nutným je vyšetření očí, které se musí každé dva roky opakovat nebo test PRA, jehož platnost je doživotní. 

Uchovnění je možné až od ukončeného 17. měsíce věku. Ideální skus je nůžkový, ale připouští se i klešťový, kohoutková výška je definovaná standardem a stejně tak vylučující vady, psi musejí mít obě varlata sestouplá v šourku. 

Žádná bonitace se u kooikerhondje nepořádá a jakmile splníte všechny podmínky, tak zašlete potřebné dokumenty příslušné poradkyni chovu a pokud bude vše v pořádku, tak je váš pes uchovněn.

 

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Kooikerhondje je specifické plemeno a jeho záměna za jiné psy není tak častá. Spíšei se setkáte s tím, že lidé nebudou vědět, o jaké plemeno se vůbec jedná a dost možná o něm ani nikdy neslyšeli. Holandský kachní pes není mezi veřejností příliš rozšířen, a proto nečekejte, že vás budou lidé na ulici poznávat. 

Novoskotský retrívr

Novoskotský retrívr

Vzhledově na první pohled podobný je mu Nova Scottia Duck Tolling retrívr a není se čemu divit, obě plemena měla navíc společný úkol lákání kachen z jejich úkrytů. Retrívr ovšem kachny nejen vylákal před mušku, ale také přinášel mrtvé zvíře. Podobnosti si můžeme všimnout již u názvů, etymologii slova kooikerhondje jsme si již objasnili a u novoskotského retrívra je to podobné (duck je anglicky kachna a tolling lákání). 

Kromě těchto detailů jsou si však obě plemena podobná i vzhledově. Kooiker je menší, jeho kohoutková výška je u fen 38 cm a u psů 40 cm. Retrívr má rozmezí 45–48 cm u fen a 48–51 cm u psů. Výškový rozdíl činí kolem 10 cm. Struktura srti je podobná a liší se její zbarvení, zatímco Holanďan má jasně ohraničené oranžové skvrny na bílém podkladu, tak Kanaďan má srst rezavé barvy s bílými znaky. Hlava kooikera je jemnější a stejně tak působí celá postava. Retrvír je zavalitější s typickou hlavou pro toto plemeno.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Lovecký pes kvadratického formátu, harmonické stavby těla a menší velikosti. Srst je oranžovo-červené barvy, ocas má dobře osrstěný a na špičkách uší je černá srst (tzv. náušnice). 

Důležité proporce:

Délka těla může být o něco větší než kohoutková výška (od vrcholu lopatky, skapulo-humerálního kloubu až k sedacím hrbolům). Mozkovna a tlama mají zhruba stejnou délku.

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 40 cm tolerance: +2 cm, -3 cm
fenky: 38 cm tolerance: +2 cm, -3 cm
Pozn. k hmotnosti Ideální hmotnost standard neuvádí.
Srst:

Je jemná, středně dlouhá, mírně zvlněná, nebo rovná, dobře přiléhající s dobře vyvinutou podsadou. Na předních končetinách jsou bohaté prapory, které sahají až k zápěstím. Na zadních končetinách je dlouhá srst na kalhotách, ale žádné prapory pod hleznem. Krátká srst se nachází na hlavě, přední straně končetin a tlapách. Spodní strana ocasu je dostatečně osrstěna stejně jako spodní strana krku a předhrudí. Velmi žádoucí jsou černě zbarvené špičky uší – náušnice.

Zbarvení:

Bílé s jasně ohraničenými červeno-oranžovými skvrnami. Malé flíčky jsou akceptovatelné na nohách. Méně žádoucí jsou černé chlupy, které se promíchávají s červenou a tvoří mírné stříkání. Na hlavě by se měla nacházet bílá lysina sahající až na nos. Kolem očí a na lících je srst vybarvená. Méně žádoucí je, pokud je lysina příliš široká či úzká, nebo pouze z části zabarvené líce. Na ocase je povolen černý kroužek v místech, kde červená přechází na bílou barvu.

HLAVA

Je přiměřeně dlouhá, suchá s čistými liniemi, přizpůsobená celkovému vzhledu.

MOZKOVNA

Lebka:

Přiměřeně klenutá a dostatečně široká.

Stop:

Ne příliš výrazný, ale z profilu patrný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nosní houba je černá a dobře vyvinutá. Při pohledu z profilu je tlama klínovitá a ne příliš hluboká. Shora není příliš zašpičatělá a pod očima je dobře vyplněná.

Pysky:

Dobře přilehlé, ale ne převislé. Preferována je dobrá pigmentace.

Čelisti, zuby:

Skus by měl být nůžkový, ale přípustný je i klešťový skus.

Oči:

Tmavě hnědé, mandlového tvaru s přátelským a pozorným výrazem.

Uši:

Středně velké a nasazené těsně nad linií, která spojuje konec nosu s okem. Jsou zavěšené a přiléhají k lícím. Srst na uších vytváří praporce a velmi žádoucí je, pokud špičky jsou černě zbarvené.

KRK

Dostatečně dlouhý, dobře osvalený a suchý.

TRUP

Horní linie:

Plynulá od kohoutku k ocasu.

Hřbet:

Silný, rovný a poněkud krátký.

Bedra:

Dostatečně dlouhá a dobře osvalená.

Záď:

Dostatečně široká a mírně spáditá. Délka zádi by měla dosahovat 1,5 šířky.

Předhrudí:

Je dostatečně vyvinuté.

Hrudní koš:

Žebra jsou dostatečně klenutá a hrudník dosahuje až k loktům. 

Spodní linie:

Břicho je mírně vtažené směrem k bedrům.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Plece:

Lopatky jsou dostatečně šikmo uložené, aby tvořily plynulou linii od krku ke hřbetu.

Nadloktí:

Dobře zaúhlené, dosahuje stejné délky jako lopatka.

Lokty:

Těsně přiléhají k tělu.

Předloktí:

Paralelní a rovné, má silné kosti, které dosahují dostatečné šířky i délky.

Přední nadprstí:

Silné a mírně klesající.

Tlapy hrudních končetin:

Tlapy jsou malé, mírně oválné a kompaktní s dobře sevřenými dopředu směřujícími prsty.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Jsou dobře zaúhlené, rovné a mají silné kosti. Při pohledu zezadu jsou rovnoběžné.

Stehna:

Dobře osvalená. Bérec je stejné délky jako stehno. 

Hlezno:

Nízko nasazené.

Tlapy pánevní:

Stejné jako tlapy hrudních končetin.

CHODY PSA

Končetiny jsou rovnoběžné. Chody jsou plynulé, prostorné, pružné a s dobrým posunem.

OCAS

Je nasazen v rovině s horní linií. Při pohybu je nesen zároveň s výškou horní linie nebo vysoce nad ní. Ocas je bohatě osrstěn a poslední ocasní obratel by měl dosahovat k hleznu.

přečteno: 13 211x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
80%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...