logo
ALT_DETAIL_POROVNANI
Pes vhodný ...
pro začátečníky
do bytu
pro pobyt venku
pro alergiky
pro seniory
k dětem
k jiným psům
ke kočkám
na psí sporty
na dlouhé tratě
Přizpůsobivost
snáší samotu
chladné počasí
teplé počasí
citlivost
Vycvičitelnost
učenlivost
inteligence
žvýkací pud
lovecký pud
štěkání a vytí
energie
hravost
hlídač
potřeba cvičit
Zdraví a péče
línání
slintání
snadná péče
zdraví
sklon k obezitě
Ostatní
popularita
velikost
Americký kokršpaněl

Americký kokršpaněl

American Cocker Spaniel
Další pojmenování:

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.:
Skupina VIII. - Slídiči, přinášeči a psi vodní
Sekce 2 - Slídiči
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 167
Of. zkratka plemene v ČR: AK
Země původu: USA
Vznik plemene: 19. století
Původní využití: Lovecký pes, společenský pes
Využití dnes: Rodinný pes, Společenský pes, Domácí mazlíček, Dekorativní pes, Výstavní pes, Aktivní pes
Kluby v ČR:

American Cocker Club ČR (ACC ČR)

VARIETY PLEMENE AMERICKÝ KOKRŠPANĚL

U tohoto plemene se nevyskytují samostatně klasifikované variety, avšak existuje několik barevných rázů plemene.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Již samotný název tohoto plemene nám leccos napoví o jeho bohaté historii, neboť úzce souvisí s geografickým původem a pracovním využitím předků dnešního amerického kokršpaněla. Ačkoliv je americký kokršpaněl v dnešní době chován v drtivé míře coby společenský pes a domácí mazlíček, jeho blízký příbuzný anglický kokršpaněl je dodnes, zejména ve své domovině na britských ostrovech, využíván nezřídka i jako lovecký pes. Společná část pojmenování obou těchto plemen „kokr“ ostatně odkazuje k názvu určitého druhu ptactva (woodcock – sluka lesní), jenž byl běžně loven právě s pomocí těchto psů.

Další část názvu plemene „španěl“ poukazuje na příslušnost k široké skupině loveckých psů, kteří se tradičně dělili podle typu využití na polní a vodní. Prapůvod španělů by bylo nasnadě hledat na Pyrenejském poloostrově, ve skutečnosti se však možná jednalo jen o jakousi přestupní stanici v dlouhém vývoji této skupiny výjimečných loveckých psů. Za prvotní kolébku španělů je považována starověká Makedonie a přilehlé oblasti. Odtud se tito psi dostali na území dnešního Španělska a později dále do Evropy. Pojmenování „španěl“ pravděpodobně pochází ze starofrancouzského označení „espaignol“.

Anglický kokršpaněl, díky němuž byl vyšlechtěn jeho populární americký jmenovec, prodělal klíčový vývoj v Anglii. První zmínka o existenci kokršpanělů na anglické půdě pochází z 10. století, běžně je možné o těchto psech dohledat záznamy ze 14. století, avšak k  úplné diferenciaci jednotlivých plemen španělů v podstatě do dnešní podoby zde došlo až v průběhu století devatenáctého. Anglický kokršpaněl patří mezi nejoblíběnější z nich. Prokazoval vždy skvělé lovecké schopnosti a byl oceňován pro svůj výborný čich a šikovnou velikost, takže se bez problémů pohyboval i tam, kam se větší psi dostali pouze s obtížemi.

I když panují domněnky o kokršpanělích přivezených do USA na legendární plachetnici Mayflower již v 17. století, prvním oficiálně potvrzeným anglickým kokršpanělem na americké půdě byl pes jménem Captain. Byl dovezen v roce 1879 a získal si v nové domovině okamžitě řadu obdivovatelů. Netrvalo dlouho a dovezených psů přibývalo. V USA se souběžně začal rozvíjet tamější chov tohoto plemene. Představy amerických chovatelů o ideální podobě kokršpaněla se ovšem zcela neshodovaly s dosavadní podobou tradičního anglického kokršpaněla, což se začalo brzy projevovat na zevnějšku jeho americké verze.

Rozdíly mezi anglickým a americkým typem kokršpaněla se postupně prohlubovaly, což vyvolalo u řady anglických chovatelů vlnu nevole a protestů. Američané argumentovali zejména potřebou uzpůsobení plemene odlišným klimatickým podmínkám. Tak byl z původně poměrně rozmanitých jedinců, kteří byli do USA dovezeni, postupně vytvořen svébytný typ kokršpaněla, lišící se na první pohled klenutějším tvarem hlavy, odlišnou stavbu těla a vyznačující se bohatší srstí než jakou disponuje anglický kokršpaněl. V roce 1946 byl americký kokršpaněl v USA oficiálně uznán jako samostatné plemeno, mezinárodní kynologická organizace FCI ho uznala v roce 1951.

POVAHA

Nápadné uši na roztomile tvarované hlavě, výrazný čenich, kouzelný pohled kulatých tmavých očí a kompaktní postavička s nádhernou srstí. Americký kokršpaněl je prostě k pomuchlání. Není divu, že tento půvabný pejsek uchvacuje mnoho lidí již jen svým vzhledem. Toto psí plemeno je jedním z nejpopulárnějších v USA i v mnoha dalších zemích světa včetně Japonska. Představuje ideální volbu pro každého, kdo touží po oddaném psím mazlíčkovi, jenž není příliš velký, ale ani nepatří mezi zástupce miniaturních plemen.

Americký kokršpaněl se kromě líbivého zevnějšku, který vyžaduje intenzivní péči, vyznačuje velmi příhodnou, milou povahou. Je to pes temperamentní, aktivní a hravý. Nezkazí žádnou legraci a při hrách s páníčkem se rozplývá blahem a doslova srší radostí. Přes svou energičnost je dost přizpůsobivý. Často je zdůrazňována jeho vysoká inteligence, díky níž je při správném postupu snadno cvičitelný. Umí být ovšem i po kokrovsku svéhlavý. Ostatně, jeho předci byli při práci zvyklí na samostatné rozhodování.

Výrazným povahovým rysem amerického kokršpaněla je jeho velká citlivost, hraničící někdy až s nervozitou. Vyžaduje trpělivé a jemné zacházení, hrubé jednání ho naopak hluboce zraňuje. Špatně snáší samotu a potřebuje žít v těsném sepětí se svou lidskou smečkou. Zástupci tohoto plemene jsou obvykle přátelští k lidem všech věkových kategorií včetně dětí i k jiným zvířatům. Někteří z nich nepatří mezi nejlepší hlídače. To ovšem neznamená, že se jedná o tiché psy, mnozí kokři štěkají velmi intenzivně při sebemenším vzrušení.

POHYB

Americký kokršpaněl v sobě nezapře svoje akční lovecké předky, kteří pravidelně vyvíjeli intenzivní fyzickou aktivitu při práci. Velkou výhodou pro chovatele amerického kokršpaněla je jeho přizpůsobivost, která již byla zmiňována. Zástupce tohoto plemene lze proto doporučit sportovním i méně aktivním lidem s tím, že při jakýchkoliv aktivitách musí být do jisté míry zohledněn exteriér psa. Bohatě osrstěný americký kokršpaněl zkrátka není zcela vhodný pro adrenalinové sportovce, pohybující se často v drsném terénu.

Každodenní svižné procházky by měly trvat minimálně alespoň třicet minut. Při pohybu psa bez vodítka by se nemělo nikdy zapomínat na možné sklony amerického kokra k pronásledování potenciální kořisti například v podobě ptactva či vysoké v lese. Časté procházky v kombinaci s bujarým dováděním a rozličnými hrami, které stimulují i jeho vytříbenou mysl, jsou tou pravou cestou ke spokojenému a vyrovnanému psovi. Perfektní vyžití pro amerického kokra i jeho pána představují agility, obedience, flyball a pochopitelně různé pachové zkoušky a stopovaná.

PÉČE

Na chovatele amerického kokršpaněla jsou kladeny velmi vysoké nároky z hlediska péče o srst. Tento pes se nehodí pro někoho, kdo hledá téměř „bezúdržbového“ čtyřnohého společníka do každých podmínek, o jehož vzhled není nutno skoro vůbec pečovat. Naopak, každý budoucí vlastník amerického kokršpaněla by se měl připravit na to, že by si měl denodenně vyhradit volnou chvíli na pečlivé vykartáčování srsti svého psa. Zároveň by měl počítat s výdaji na pravidelnou úpravu srsti psa u profesionála, pokud si netroufne tuto poměrně obtížnou proceduru provést sám.

Pes by měl být šetrně zvykán na péči o srst od malička. Předvídavý chovatel se tím vyvaruje nepříjemnostem pro sebe i svého pejska v budoucnu. U zástupců tohoto plemene je nanejvýš důležitá jejich bezproblémová snášenlivost absolvovaných procedur ohledně osrstění, vzhledem k vysoké frekvenci těchto úkonů během života psa. Každodenní vyčesávání minimalizuje výskyt zacuchané srsti a nepříjemných smotků srsti. Majitel amerického kokra musí počítat se štědrou nadílkou uvolněných chlupů všude po bytě.

Pro kýžený vzhled amerického kokršpaněla je zapotřebí v poměrně krátkém intervalu, zpravidla každé čtyři až osm týdnů, provádět rovněž koupání, speciální trimování a stříhání srsti s pomocí elektrického strojku. Pes by měl být zvyklý na kartáče, nůžky i holící strojek. Veškeré investice a vynaložená námaha při péči o srst se samozřejmě bohatě vyplatí. Odměnou za vynaložené úsilí je nádherná srst amerického kokršpaněla, která je jeho obrovskou chloubou a zářivou vizitkou jeho starostlivého páníčka.

Uši amerického kokršpaněla jsou impozantní součástí jeho krásného zevnějšku, zároveň s sebou jejich postavení a tvar bohužel nese zvýšená zdravotní rizika. Je nezbytné kontrolovat zevní zvukovod pozorně každý týden, zda není silně znečistěn nebo v něm neexistují známky zánětu. Praktické je koupit psovi speciální misky přímo na míru, ve kterých se mu nebudou uši při konzumaci potravy či pití vody zbytečně namáčet.

Nedílnou součástí péče o psa je pravidelná kontrola jeho chrupu. Účinnou prevenci proti zubnímu kameni představuje speciální zubní pasta pro psy. Pes s radostí ocení především různé žvýkací pochoutky, jejichž kousání také přispívá k dobré kondici chrupu. Průběžně zastříháváme drápky psa. Pokud opomíjíme stříhání drápků delší dobu, nerv v drápku prorůstá stále dál a výraznější zkrácení drápu bez nepříjemného krvácení pak už není možné, není tedy žádoucí tento úkon příliš dlouho odkládat.

ZAJÍMAVOSTI

Roztomilý americký kokršpaněl má nejen v USA spoustu obdivovatelů i mezi celebritami. Jednou z nejznámějších chovatelek zástupce tohoto plemene je dnes již legendární moderátorka Oprah Winfrey. S chovem amerického kokršpaněla má zkušenosti i z minulosti, po třináct let jí dělal společnost pejsek jménem Solomon. Jedna z nejbohatších žen na světě vlastní v současnosti hned několik psů, přičemž nezastupitelné místo v její psí smečce má fenka amerického kokršpaněla Sadie s pohnutým osudem. Winfrey adoptovala fenku z chicagského útulku spolu s jejím bratříčkem Ivanem. Ten naneštěstí krátce nato, po pouhém víkendu v novém domově, podlehl parvoviróze. Nebezpečná choroba ohrozila na životě i malou Sadie, navzdory nejlepší dostupné veterinární péči. Fenka ale svůj boj o život vyhrála. Nyní se má Sadie jako v bavlnce, má vlastní společnici a dostává ty nejlepší odborně připravené delikatesy.

VÝŽIVA

Kvalitní strava je jedním ze stěžejních předpokladů pro dobrou kondici a pevné zdraví každého psa. U amerického kokršpaněla je důležité postarat se o optimální podíl živin ve stravě, korespondující s jeho životním stylem a mírou aktuální fyzické zátěže. Vhodné je volit krmivo, obsahující látky přispívající ke zdraví srsti psa. Zástupci tohoto plemene mají sklony k obezitě a proto je třeba hlídat, aby nebyli nikdy překrmováni. V současnosti volí většina chovatelů granulované krmivo, ale někteří připravují stravu pro svého psa stejně jako dříve doma. V takovém případě je připravovaná krmě pro psa bezesporu chuťově atraktivnější než granule, zároveň je však pro chovatele obtížnější sestavit vyváženou denní dávku.

V každém stadiu svého života má pes poněkud odlišné nároky na stravování. Štěně, dospělý pes i pes senior vyžadují jiný poměr živin v podávaném krmivu, štěně navíc vyžaduje krmení vícekrát za den. V každém věku psa platí, že při změně typu krmiva je třeba si počínat nanejvýš obezřetně, neboť trávicí trakt psa je velmi citlivý a při každé náhlé změně krmiva hrozí psovi nežádoucí zažívací potíže. Na krmivu pro psa se nikdy nevyplatí přehnaně šetřit, protože nesprávně živený pes může mít zvýšené sklony k různým druhům onemocnění a co příliš spořivý chovatel ušetří na krmivu, to později mnohokrát utratí u veterinárního lékaře. Proto nikdy nekupujeme podezřele levné krmivo s nejasnými údaji o složení či velkým množstvím chemických přídatných látek a mizivým podílem masa.

ZDRAVÍ

Průměrná délka života: 13 – 14 let.

Stejně jako u ostatních psích plemen se i u amerického kokršpaněla vyskytují některá onemocnění častěji než ostatní. Poměrně četné zdravotní neduhy sužují amerického kokra v podstatě od samého počátku jeho vzniku. Vysoká popularita tohoto psa zejména v USA a s tím spojená zvýšená poptávka po štěnětech amerického kokra navíc poskytla velký prostor ziskuchtivým množitelům a nezodpovědným chovatelům, kteří peníze upřednostnili před zodpovědným vedením chovu a zdraví budoucích generací plemene. Z těchto důvodů se u některých amerických kokršpanělů mohou objevovat specifické dědičně podmíněné choroby.

Mezi nejhojněji zaznamenaná onemocnění amerického kokršpaněla patří oční choroby (katarakt, glaukom, progresivní retinální atrofie a další), epilepsie, luxace patelly, dysplazie kyčelního kloubu, závažné autoimunitní potíže, různé typy alergií, kožní problémy (seborrhea), snížená funkce štítné žlázy či onemocnění ledvin. Většina očních chorob je dědičně podmíněná a chovatelé se jejich výskyt napříč plemenem snaží eliminovat pomocí očního vyšetření u specialisty před uchovněním konkrétního psa, jež má za úkol vyloučit z chovu zdravotně zatížené jedince. U amerického kokršpaněla je třeba se mít na pozoru též před záněty zevního zvukovodu, uši psa jsou k onemocnění tohoto druhu více náchylné.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Díky své bystré a milé povaze je americký kokršpaněl přímo předurčen k tomu, aby se stal ideálním domácím mazlíčkem. Od nejútlejšího věku je však třeba jeho skvělé vlohy intenzivně podporovat a rozvíjet prostřednictvím správné výchovy a řádné socializace. Četné kontakty štěněte s vnějším prostředím a novými podněty jsou klíčové pro posilování zdravého sebevědomí psa, jež je nezbytným předpokladem pro budoucí nekonfliktní kontakty s ostatními lidmi i zvířaty.

Důsledný a přitom trpělivý výcvik s pomocí pozitivní motivace, proložený řadou zábavných her a dalších aktivit, utvrzuje vzájemný vztah chovatele a jeho psa. Hrubé jednání je vzhledem ke zvýšené citlivosti zástupců tohoto plemene naopak absolutně nevhodné a mohlo by závažně pošramotit důvěru k pánovi. U amerického kokršpaněla, který občas inklinuje k bohatému hlasovému projevu a může mít stejně jako většina psů s loveckou minulostí větší tendence rozběhnout se venku za čímkoliv zajímavým, by do základního repertoáru perfektně zvládnutých povelů mělo bezpochyby patřit dobré přivolání i další povely eliminující nežádoucí chování. Zejména u mladších psů nelze nikdy předpokládat stoprocentní poslušnost, pokud je pokušení příliš velké. Americký kokršpaněl miluje volný pohyb, je ale třeba vždy pamatovat na jakékoliv rušivé vnější vlivy během procházky a adekvátně zajistit bezpečnost psa pomocí vodítka.

Senzitivní americký kokršpaněl potřebuje žít uprostřed rodinného kruhu, vzhledem ke své delikátní srsti i povaze je vhodný do domu či bytu, nikoliv pro celoroční umístění venku. Celý den na dvorku o samotě rozhodně není nic pro něj. Stejně tak tento pes trpí, pokud je ponechán příliš dlouho sám uvnitř bytu. V takovém případě se u něj může lehce rozvinout separační úzkost vedoucí k destruktivnímu chování. Amerického kokršpaněla by si tedy neměl pořizovat člověk, který disponuje pouze minimem volného času a je většinou mimo domov bez možnosti vzít svého psa s sebou.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Uchovněn může být pes starší čtrnácti měsíců po splnění následujících podmínek: Účast na alespoň třech výstavách (včetně nejméně jedné národní/mezinárodní a klubové/speciální) na území České republiky po dovršení jednoho věku roku, a to s výsledkem „výborně“, přičemž nejméně jeden posudek musí pocházet od českého rozhodčího; posudek o optimálních proporcích psa a zubním vzorci zaznamenaný v průkazu původu, pocházející z výstavy pořádané chovatelským klubem ACC; doklad o negativním výsledku v rámci specializovaného oftalmologického vyšetření na jednom z určených veterinárních pracovišť, jenž není starší dvanácti měsíců od data předložení; absence jakýchkoliv vylučujících vad stanovených v oficiálním standardu plemene (jiné barvy či barevná kombinace osrstění než povolené varianty, u jednobarevných jedinců bílé znaky jinde než v hrudní oblasti, přílišné množství tříslových znaků, nevyhovující výška, u psů nedostatečně vyvinutá varlata).

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Anglický kokršpaněl

Americký kokršpaněl -

Anglický kokršpaněl je velmi činorodé a inteligentní plemeno s dlouhou loveckou tradicí zejména ve své rodné Anglii. Někteří zástupci plemene jsou při lovu používáni aktivně dodnes, zatímco američtí kokršpanělé jsou od samého prvopočátku svého vývoje vnímáni primárně jako společenští psi. Od svého amerického protějšku se anglický kokršpaněl odlišuje zejména méně bohatou srstí a tvarem hlavy, která je delší, není tak nápadně klenutá a nedosahuje takové šířky jako u amerického kokršpaněla. Anglický kokršpaněl má delší trup než kompaktnější americký kokr.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Optimálně veliký, rychlý a vytrvalý pes s robustní, perfektně vyváženou stavbou těla, nejmenší z loveckých španělů, vyznačující se ušlechtile tvarovanou hlavou. Žádoucí je pevný postoj psa na rovných předních končetinách, jemně pokleslá hřbetní linie směrem ke končetinám pánevním a celková proporciální vyváženost.

Důležité proporce:

Vzdálenost vrcholu sterna od sedacího hrbolu je nepatrně delší než vzdálenost nejvyššího bodu kohoutkové výšky psa od země.

Trup psa musí být dostatečně dlouhý, aby byl pes schopen typického volného a dlouhého kroku, zároveň nesmí postava psa působit přehnaně dlouhým a na výšku nedostatečně vzrostlým dojmem.

Výška:
Ideální kohoutková výška psi: 38,1 cm    tolerance: +1,3 cm, -1,3 cm
fenky: 35,6 cm    tolerance: +1,3 cm, -1,3 cm
Pozn. k výšce:

Nadměrná výška je důvodem k diskvalifikaci daného jedince. Výška o něco nepatrně nižší než jsou hodnoty v uvedeném tolerančním rozmezí je důvodem k penalizaci daného jedince.

Pozn. k hmotnosti:
Není standardem stanovena.
Srst:

Tělo psa pokrývá hedvábná srst, jež může být hladká nebo mírně zvlněná. Nadměrně zvlněná či přehnaně bujná srst vatovité struktury je však nežádoucí. Preferován je přirozený, snadno udržovatelný vzhled psa, který zajistí pravidelné stříhání a trimování. I když je srst na uších, v oblasti hrudníku, na břiše a na zadní straně všech končetin dosti dlouhá, nikdy nadměrně nepotlačuje typický vzhled loveckého psa a nesmí představovat překážku v jeho pohybu. V oblasti trupu dorůstá srst střední délky a je opatřena podsadou, hlava psa je porostlá krátkou, jemnou srstí.

Zbarvení:

Černé: Přípustné je jednolité černé, uhlové zbarvení bez příměsi světlejších odstínů či černé zbarvení obohacené o typické pálení (tříslové odznaky). Černá barva se vyznačuje zřetelným leskem a má co nejtmavší odstín. Nepatrné množství bílé barvy v hrudní a hrdelní oblasti je tolerováno. V jiných tělesných partiích je bílé zbarvení nepřípustné.

Jednobarevné s výjimkou černé barvy a jednobarevné s pálením: Povolena je jakákoliv další barva kromě černé, přičemž barevný odstín musí být po celém těle psa jednotný. Světlejší odstín je přípustný pouze u dlouhé srsti. Nepatrné množství bílé barvy v hrudní a hrdelní oblasti je tolerováno. V jiných tělesných partiích je bílé zbarvení nepřípustné.

Vícebarevné: Bílá barva kombinovaná s jinou, jasně odlišenou a ohraničenou barvou. Povolena je dále též kombinace bílé s více než jednou další barvou. Možné barevné kombinace: červenobílá, černobílá, hnědobílá, bílá s tříslovými odznaky. Základní barva nesmí pokrývat devadesát a více procent těla.

Pálení (tříslové odznaky): Pálení má charakteristické umístění na těle a nesmí pokrývat více než deset procent jeho povrchu. Nachází se v těchto tělesných partiích: Nad očima, na stranách čenichu, na tvářích, na spodní straně uší, pod ocasem, na hrudi, na všech tlapkách a končetinách. Odstín tříslových znaků kolísá od velmi světlé krémové barvy po tmavě červenou.

HLAVA

Koresponduje svými rozměry s celkovým vzhledem psa.

MOZKOVNA

lebka:

Přiměřeně zaobleného tvaru, není plochá.

Nadočnicové oblouky:

Výrazné.

Stop:

Zřetelně patrný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Dosahuje značné hloubky a šíře, dobře modelovaná. Vyváženosti celkového vzhledu tlamy je docíleno pomocí poloviční vzdálenosti stopu a špičky čenichu ve srovnání se vzdáleností stopu a týlního hrbolu (měřeno přes temeno hlavy).

Pysky:

Plné a hluboké, překrývají dolní čelist.

Čelisti, zuby:

Čelisti kvadratického tvaru, zuby silné, pravidelného nůžkového skusu.

Líce:

Lícní kosti jsou vystouplé.

Oči:

Kulaté, plné, posazené adekvátně hluboko (ani příliš vystouplé ani zapadlé). Pohled očí směřuje dopředu. Zbarvení očí tmavě hnědé, preferováno je co nejtmavší zbarvení. Výraz je pln ostražitosti, laskavosti a inteligence.

Víčka:

Dodávají očím jemně mandlovitý tvar.

Uši:

Dosti dlouhé, svěšené, pokryté jemnou pokožkou a bohatě osrstěné. Poměrně nízko posazené, ne však níže než se nachází linie spodního okraje očních víček.

KRK

Adekvátně dlouhý, dobře osvalený a jemně vyklenutý. Absence volné kůže. Délka krku musí být natolik dostatečná, aby psovi bez problémů umožnila dosáhnout čenichem k zemi.

Horní linie:

V rámci horní linie je patrná pozvolná klesající tendence ve směru k zádi.

Kohoutek:

Kohoutková výška je o cca 5 cm větší než vzájemná vzdálenost kohoutku a kořene ocasu.

Hřbet:

Silný, mírně se svažující směrem ke kořeni ocasu.

Bedra:

Široká.

Záď:

Svalnatá a zaoblená.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Svalnaté, opatřené silnými kostmi, rovné a rovnoběžně postavené, těsně přilehlé k trupu.

Plece:

Uložené šikmo dozadu, svírající přibližně pravý úhel s kostí pažní.

Rameno:

Lopatky jasně patrné, šikmé.

Lokty:

Pokud jsou hrudní končetiny ve svislém postavení, při pohledu z profilu je loket umístěn přímo pod nejvyšším bodem lopatky.

Zápěstí:

Robustní, krátká.

Tlapy hrudních končetin:

Relativně velké, okrouhlého tvaru a celkově kompaktního vzhledu, opatřené pevnými polštářky. Absence vbočení či vybočení.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Svalnaté, opatřené silnými kostmi, dobře zaúhlené, při pohledu zezadu rovnoběžné.

Stehna:

Robustní.

Kolena:

Silná a nevychýlená.

Paspárky:

Odstranění paspárků na hrudních i pánevních končetinách je povoleno.

Hlezno:

Silné, nízko posazené.

Tlapy pánevní:

Relativně velké, okrouhlého tvaru a celkově kompaktního vzhledu, opatřené pevnými polštářky. Absence vbočení či vybočení.

CHODY PSA

Hlavním zdrojem pohybu je pánevní oblast, hrudní a pánevní končetiny musí být navzájem ideálně postavené a v perfektním koordinovaném souladu. Pohyb psa je plynulý, odlehčený, přes malou velikost plemene vykazuje všechny charakteristické prvky pohybu dobře stavěného loveckého psa, který je příznačný svým lehkým dlouhým krokem.

OCAS

Nasazen přímo v prodloužení hřbetní linie nebo nepatrně nad ní, nesený vesele. Není nesený výrazně vztyčený nahoru ani příliš svěšený, tradičně kupírován ,v současnosti se od této praxe upouští.

100%
přečteno: 2 475x