logo
porovnání velikostí
Pes vhodný ...
pro začátečníky
Pes vhodný pro začátečníky

Některá plemena se dají jednodušeji vychovat, a proto se hodí i pro naprosté začátečníky, kteří nikdy neměli psa. Existují ovšem i psí plemena, jejichž výcvik je obtížný, a proto potřebují zkušeného pána, protože začátečník by mohl napáchat ve výchově mnoho škod. 

Toto plemeno je vhodné pro lidi, kteří vědí, co péče o psa obnáší a ideálně mají již předešlou zkušenost s výchovou či výcvikem.

do bytu
Pes vhodný do bytu

Do bytu se hodí zejména malá a střední plemena. I někteří ze zástupců větších psů mohou být v bytě spokojeni za předpokladu, že jim poskytnete dostatek pohybu. Ale je nutné počítat s častějším úklidem kvůli nepořádku, který takový pes způsobí.

Toto plemeno se výborně hodí právě do bytu.

pro pobyt venku
Pes vhodný na zahradu

Některá plemena psů se hodí k domu se zahradou a pro celoroční pobyt venku. Potřebují ovšem dostatek pozornosti svého pána a není možné, aby byli celý den zavření v kotci bez jakéhokoliv pohybu. Ven se naopak nehodí zejména malí a krátkosrstí psi.

Toto plemeno není vhodné pro pobyt venku, musí bydlet doma a na zahradě se rádo proběhne.

pro alergiky
Pes vhodný pro alergiky

Vybrat toho správného psa pro alergika není jednoduché. Hypoalergenní pes neexistuje, ale jsou plemena, která mají zvláštní srst, jež obsahuje méně alergenů. Paradoxně se většinou jedná o dlouhosrsté chundelaté psy. Uvažovat lze i o naháčích.

Toto plemeno není pro alergiky vůbec vhodné.

pro seniory
Pes vhodný pro seniory

Pro seniory jsou vhodná plemena psů s klidnější povahou, která se dají snadno vychovat a budou jim dělat společníka při odpočinku i procházce, tedy psi, kteří se přizpůsobí jejich životnímu stylu. 

Tento pes se příliš pro seniory nehodí.

k dětem
Pes vhodný k dětem

Někteří psi děti vyloženě milují a nechají si od nich líbit všechno, ti jsou vhodným adeptem na ideálního rodinného psa. Existují ovšem i plemena, která se k dětem příliš nehodí. Zda bude soužití dětí a psů harmonické, záleží především na výchově obou stran. 

Tento pes nemá s dětmi problém a může jim být kamarádem, ale je nutná důkladná výchova, jak dítěte, tak i psa. 

k jiným psům
Pes vhodný k jiným psům

Některá plemena jsou velmi přátelská a dobře se snáší s ostatními psy. Skamarádí se i s náhodným kolemjdoucím pejskem na ulici. Jiná jsou v kontaktu s ostatními psy spíše odtažitá, nebo mají v oblibě pouze jedince stejného plemene.

Toto plemeno se s ostatními psi snáší dobře za předpokladu včasné a důsledné socializace.

ke kočkám
Pes vhodný ke kočkám

Kočku a psa máme zaškatulkované jako nepřátele. Ne vždy to tak musí být. Existují psi, kteří při dobré výchově mohou mít kočku či jiné domácí zvíře za nejlepšího přítele. Hodně záleží právě na socializaci. Některá plemena se ovšem k žádným jiným zvířatům nehodí zejména kvůli silnému loveckému pudu.

Tento pes se s kočkami dokáže tolerovat, ale vše záleží na výchově.

na psí sporty
Pes vhodný na psí sporty

Existují psí plemena, která se pro psí sporty přímo narodili a milují jakoukoliv aktivitu. Jiná psí plemena se ovšem kvůli tělesné konstituci, horší vycvičitelnosti či povaze pro takové vyžití vůbec nehodí. 

Toto plemeno není vhodné pro všechny aktivity, ale jistě s ním v některé disciplíně najdete uplatnění.

na dlouhé tratě
Pes vhodný na dlouhé tratě

Existuje mnoho plemen, která se hodí na delší tratě a budou se svým pánem nadšeně běhat, dělat mu společníka u kola či při dlouhých procházkách. Svou výdrží mohou překvapit někteří malí psi, kteří vás budou rádi doprovázet kamkoliv a navíc jsou skladní.

Tento pes nemá problém ujít i větší vzdálenosti a rád vám bude dělat společníka.

Přizpůsobivost
snáší samotu
Jak pes snáší samotu

Každý pes miluje společnost svého pána. Některá plemena jsou na člověka tak fixována, že samotu snáší velmi špatně a mohou mít dokonce sklony k ničení prostředí. Jiní psi naopak poslušně vydrží čekat, než se jejich páníček vrátí z práce. Hodně záleží také na výchově.

Tento pes při dostatečné výchově vydrží doma sám po nezbytně nutnou dobu.

chladné počasí
Jak pes snáší chladné počasí

Některá plemena kvůli své velikosti či typu srsti nejsou vůbec vhodná do chladného počasí, protože by mohla prostydnout. Jiní psi naopak zimu milují a nemají problém ani s celoročním pobytem venku v kotci.

Toto plemeno nemá s chladným počasím problém, může pobývat venku.

teplé počasí
Jak pes snáší teplé počasí

Existují psi, kteří zbožňují teplé počasí a jsou schopní se vyhřívat na sluníčku. Musíte je dokonce hlídat a v případě potřeby zajistit, aby šli do stínu. Jiná plemena ovšem preferují chladnější počasí, mohou být i náchylnější na přehřátí a před sluncem se budou schovávat ve stínu.

Toto plemeno teplé počasí vydrží, ale pro odpočinek bude vyhledávat chladnější místo ve stínu.

citlivost
Jak je pes citlivý

Někteří psi jsou velmi citliví a potřebují jemné zacházení a výcvik prostřednictvím pozitivní motivace. Při jejich výchově musíte být důslední, ale ne hrubí. Jiným plemenům naopak nevadí, pokud je okřiknete. Každý pes je ovšem jiná osobnost a vždy záleží na socializaci a výchově. 

Tento pes je velmi citlivý, v některých situacích může působit až přecitlivěle.

Vycvičitelnost
učenlivost
Jak je pes učenlivý

Některá psí plemena jsou velmi učenlivá a vzhledem k tomu se skvěle hodí pro výcvik a psí sporty. U jiných plemen ovšem není ani základní výcvik jednoduchý, protože jsou paličatí a nechtějí jen bezhlavě plnit povely.

Tento pes se učí dobře.

inteligence
Jak hodně je pes inteligentní

Každé plemeno má jiné přednosti, někteří psi jsou velmi inteligentní a učenliví, díky tomu se hodí na mnohé kynologické aktivity. Jiná plemena naopak vysokou inteligencí neoplývají, nijak jim to ovšem nebrání ve vykonávání pozice vašeho nejlepšího přítele. 

Toto plemeno je velmi chytré.

žvýkací pud
Jak hodně pes rád kouše věci

Jsou psi, kteří milují kousání bot, a proto je nemůžete nechat v blízkosti svých nových bot, protože by je určitě zničili. Jiná plemena o vaše osobní věci či nábytek nejeví zájem a vystačí si se svými hračkami. Záleží na tom, jak budete důslední při výchově psa.

Tento pes rád žvýká, proto byste v jeho dohledu neměli nechávat věci, které jsou pro vás důležité a naopak mu poskytněte dost hraček.

lovecký pud
Jak má pes silný lovecký pud

Alespoň malý lovec se nachází asi v každém psovi, jsou ovšem taková plemena, která kvůli této lovecké vášni nemůžete pustit na volno na neoploceném pozemku, protože byste riskovali útěk za zvěří. To, jak pes bude na ostatní zvířata reagovat, můžete částečně ovlivnit i výchovou.

Toto plemeno má lovecký pud vyvinutý, ale omezí se spíše na prohánění ptáků, záleží ovšem na vaší výchově.

štěkání a vytí
Jak hodně pes štěká

Štěkot je pro psy přirozený, každopádně si musíte uvědomit, že celodenní štěkání psa v bytě bude sousedům jistě nepříjemné. Přestože jsou plemena, která štěkají více, tak lze hlasový projev vašeho čtyřnohého mazlíčka ovlivnit i výchovou. 

Tento pes štěká celkem hodně, ale důslednou výchovou to jde zvládnout.

energie
Jak je pes energický

Každý pes má jiné množství energie. Některá plemena jsou doslova neunavitelná, i když se budete snažit sebevíc, tak dříve odpadnete vy a váš pes bude mít stále energie na rozdávání. Jiní psi se unaví po klasické procházce, pak se prospí a jsou znovu připraveni na další aktivitu.

Tento pes má mnoho energie, takže mu musíte vymyslet dostatek aktivit, abyste jej unavili.

hravost
Jak je pes hravý

Většina psů je dost hravá, takový aport patří k oblíbené činnosti mnoha plemen. Najdou se ale i takoví psi, kteří budou veškerou hru sledovat z pohodlí svého pelíšku a nezapojí se do ní. Dokonce ani krabice plná hraček tyto typy nezlomí.

Toto plemeno je hravé a rozhodně se s ním nebudete nudit.

hlídač
Jaký je pes hlídač

Jsou plemena, která mají předpoklad být dobrými hlídači, ale pokud chcete, aby opravdu hlídali, tak je vhodné to podpořit výcvikem. Na druhou stranu zejména malá plemena sice nevzbuzují příliš respektu, ale často vás na nově příchozího upozorní štěkotem. Dalším typem jsou psi, kteří každého přivítají bez ohledu, zda je to cizí, nebo známý člověk.

Tento pes může být hlídačem za předpokladu vhodného výcviku.

potřeba cvičit
Jak hodně potřebuje pes cvičit

Některá plemena jsou snadno vycvičitelná, takže jejich výcviku nemusíte věnovat moc času a základní povely se snadno naučí i doma. Jiní psi ovšem potřebují cvičit neustále a hlavně pravidelně, již od štěněčího věku je vhodné navštěvovat cvičák, kde se pes naučí základní poslušnosti a vy, jak jej správně ovládat.

Tento pes se dá dobře vycvičit, ve štěněčím věku je vhodné navštěvovat školu na cvičišti.

Zdraví a péče
línání
Jak hodně pes líná

Každé plemeno líná, ať již více, nebo méně, ale pokud si pořídíte psa, tak se chlupům nevyhnete. Některá plemena línají pouze v období výměny srsti, jiná pouští chlupy po celý rok. Pokud se rozhodnete pro pořízení takového psa, tak musíte počítat s častějším úklidem.

Tento pes líná hodně, a to i během roku.

slintání
Jak hodně pes slintá

Existují plemena, která jsou proslulá častým slintáním. Většina psů ovšem běžně příliš neslintá a zvýšené produkce slin se můžete dočkat v případě, že konzumujete něco dobrého, co by chutnalo i vašemu čtyřnohému kamarádovi. 

Tento pes příliš neslintá.

snadná péče
Jak snadno se o plemeno pečuje

Každý pes má své potřeby, péče o některá plemena je náročnější, a to zejména pokud se jedná o dlouhosrsté psy, kteří se musí každý den vyčesávat. Jiná plemena potřebují ke spokojenosti mnoho pohybu a u dalších může být zase nezbytný výcvik. 

Péče o toto plemeno není snadná, každý den je nutné věnovat mu potřebnou pozornost.

zdraví
Jak je pes zdravý

S každým plemenem jsou spjaté jiné typické nemoci, které jsou často přenášené geneticky, a proto se do chovu vybírají jedinci, kteří mají v pořádku vyšetření na tyto choroby. Běžnou nemocí se váš pes ovšem může nakazit i v parku při venčení od ostatních psů.

Toto plemeno je velmi náchylné k nemocem.

sklon k obezitě
Jak je pes náchylný k obezitě

Některá plemena psů mají sklony k obezitě, takže jim musíte dopřát kvalitní stravu, dostatek pohybu a nepřekrmovat je. Jiní psi naopak mohou sníst cokoliv a stejně si udrží štíhlou postavu. Je všeobecně známé, že tendence k přibírání na váze se může objevit po kastraci, ale vždy záleží na konkrétním jedinci.

Tento pes může trpět obezitou, a proto dbejte na kvalitní stravu.

Ostatní
popularita
Jak je pes oblíbený

Na světě existuje mnoho plemen, některá jsou velmi oblíbená a jejich zástupce můžete potkat na každém rohu. Jiná plemena nejsou tak běžná nebo jsou dokonce vzácná. Při výběru psa rozhodně zapátrejte i mezi neznámými plemeny, třeba vás některé z nich osloví.

Toto plemeno je poměrně oblíbené, ale ne každý jej na první pohled pozná.

velikost
Jak je pes velký

Existují miniaturní a naopak i velcí psi. Každé plemeno má svoje klady i zápory. Malí psi jsou skladní, hodí se skvěle i do bytů a navíc mohou všude chodit s vámi. Velká plemena potřebují větší prostor, takže jsou vhodná spíše k domku se zahradou.

Tento pes se řadí k malým plemenům.

Americký kokršpaněl

Americký kokršpaněl

American Cocker Spaniel
Další pojmenování:

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.:
Skupina VIII. - Slídiči, přinášeči a psi vodní
Sekce 2 - Slídiči
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 167
Of. zkratka plemene v ČR: AK
Země původu: USA
Vznik plemene: 19. století
Původní využití: Lovecký pes, společenský pes
Využití dnes: Rodinný pes, Společenský pes, Domácí mazlíček, Dekorativní pes, Výstavní pes, Aktivní pes
Kluby v ČR:

American Cocker Club ČR (ACC ČR)

VARIETY PLEMENE AMERICKÝ KOKRŠPANĚL

U tohoto plemene se nevyskytují samostatně klasifikované variety, avšak existuje několik barevných rázů plemene.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Již samotný název tohoto plemene nám leccos napoví o jeho bohaté historii, neboť úzce souvisí s geografickým původem a pracovním využitím předků dnešního amerického kokršpaněla. Ačkoliv je americký kokršpaněl v dnešní době chován v drtivé míře coby společenský pes a domácí mazlíček, jeho blízký příbuzný anglický kokršpaněl je dodnes, zejména ve své domovině na britských ostrovech, využíván nezřídka i jako lovecký pes. Společná část pojmenování obou těchto plemen „kokr“ ostatně odkazuje k názvu určitého druhu ptactva (woodcock – sluka lesní), jenž byl běžně loven právě s pomocí těchto psů.

Další část názvu plemene „španěl“ poukazuje na příslušnost k široké skupině loveckých psů, kteří se tradičně dělili podle typu využití na polní a vodní. Prapůvod španělů by bylo nasnadě hledat na Pyrenejském poloostrově, ve skutečnosti se však možná jednalo jen o jakousi přestupní stanici v dlouhém vývoji této skupiny výjimečných loveckých psů. Za prvotní kolébku španělů je považována starověká Makedonie a přilehlé oblasti. Odtud se tito psi dostali na území dnešního Španělska a později dále do Evropy. Pojmenování „španěl“ pravděpodobně pochází ze starofrancouzského označení „espaignol“.

Anglický kokršpaněl, díky němuž byl vyšlechtěn jeho populární americký jmenovec, prodělal klíčový vývoj v Anglii. První zmínka o existenci kokršpanělů na anglické půdě pochází z 10. století, běžně je možné o těchto psech dohledat záznamy ze 14. století, avšak k  úplné diferenciaci jednotlivých plemen španělů v podstatě do dnešní podoby zde došlo až v průběhu století devatenáctého. Anglický kokršpaněl patří mezi nejoblíběnější z nich. Prokazoval vždy skvělé lovecké schopnosti a byl oceňován pro svůj výborný čich a šikovnou velikost, takže se bez problémů pohyboval i tam, kam se větší psi dostali pouze s obtížemi.

I když panují domněnky o kokršpanělích přivezených do USA na legendární plachetnici Mayflower již v 17. století, prvním oficiálně potvrzeným anglickým kokršpanělem na americké půdě byl pes jménem Captain. Byl dovezen v roce 1879 a získal si v nové domovině okamžitě řadu obdivovatelů. Netrvalo dlouho a dovezených psů přibývalo. V USA se souběžně začal rozvíjet tamější chov tohoto plemene. Představy amerických chovatelů o ideální podobě kokršpaněla se ovšem zcela neshodovaly s dosavadní podobou tradičního anglického kokršpaněla, což se začalo brzy projevovat na zevnějšku jeho americké verze.

Rozdíly mezi anglickým a americkým typem kokršpaněla se postupně prohlubovaly, což vyvolalo u řady anglických chovatelů vlnu nevole a protestů. Američané argumentovali zejména potřebou uzpůsobení plemene odlišným klimatickým podmínkám. Tak byl z původně poměrně rozmanitých jedinců, kteří byli do USA dovezeni, postupně vytvořen svébytný typ kokršpaněla, lišící se na první pohled klenutějším tvarem hlavy, odlišnou stavbu těla a vyznačující se bohatší srstí než jakou disponuje anglický kokršpaněl. V roce 1946 byl americký kokršpaněl v USA oficiálně uznán jako samostatné plemeno, mezinárodní kynologická organizace FCI ho uznala v roce 1951.

POVAHA

Nápadné uši na roztomile tvarované hlavě, výrazný čenich, kouzelný pohled kulatých tmavých očí a kompaktní postavička s nádhernou srstí. Americký kokršpaněl je prostě k pomuchlání. Není divu, že tento půvabný pejsek uchvacuje mnoho lidí již jen svým vzhledem. Toto psí plemeno je jedním z nejpopulárnějších v USA i v mnoha dalších zemích světa včetně Japonska. Představuje ideální volbu pro každého, kdo touží po oddaném psím mazlíčkovi, jenž není příliš velký, ale ani nepatří mezi zástupce miniaturních plemen.

Americký kokršpaněl se kromě líbivého zevnějšku, který vyžaduje intenzivní péči, vyznačuje velmi příhodnou, milou povahou. Je to pes temperamentní, aktivní a hravý. Nezkazí žádnou legraci a při hrách s páníčkem se rozplývá blahem a doslova srší radostí. Přes svou energičnost je dost přizpůsobivý. Často je zdůrazňována jeho vysoká inteligence, díky níž je při správném postupu snadno cvičitelný. Umí být ovšem i po kokrovsku svéhlavý. Ostatně, jeho předci byli při práci zvyklí na samostatné rozhodování.

Výrazným povahovým rysem amerického kokršpaněla je jeho velká citlivost, hraničící někdy až s nervozitou. Vyžaduje trpělivé a jemné zacházení, hrubé jednání ho naopak hluboce zraňuje. Špatně snáší samotu a potřebuje žít v těsném sepětí se svou lidskou smečkou. Zástupci tohoto plemene jsou obvykle přátelští k lidem všech věkových kategorií včetně dětí i k jiným zvířatům. Někteří z nich nepatří mezi nejlepší hlídače. To ovšem neznamená, že se jedná o tiché psy, mnozí kokři štěkají velmi intenzivně při sebemenším vzrušení.

POHYB

Americký kokršpaněl v sobě nezapře svoje akční lovecké předky, kteří pravidelně vyvíjeli intenzivní fyzickou aktivitu při práci. Velkou výhodou pro chovatele amerického kokršpaněla je jeho přizpůsobivost, která již byla zmiňována. Zástupce tohoto plemene lze proto doporučit sportovním i méně aktivním lidem s tím, že při jakýchkoliv aktivitách musí být do jisté míry zohledněn exteriér psa. Bohatě osrstěný americký kokršpaněl zkrátka není zcela vhodný pro adrenalinové sportovce, pohybující se často v drsném terénu.

Každodenní svižné procházky by měly trvat minimálně alespoň třicet minut. Při pohybu psa bez vodítka by se nemělo nikdy zapomínat na možné sklony amerického kokra k pronásledování potenciální kořisti například v podobě ptactva či vysoké v lese. Časté procházky v kombinaci s bujarým dováděním a rozličnými hrami, které stimulují i jeho vytříbenou mysl, jsou tou pravou cestou ke spokojenému a vyrovnanému psovi. Perfektní vyžití pro amerického kokra i jeho pána představují agility, obedience, flyball a pochopitelně různé pachové zkoušky a stopovaná.

PÉČE

Na chovatele amerického kokršpaněla jsou kladeny velmi vysoké nároky z hlediska péče o srst. Tento pes se nehodí pro někoho, kdo hledá téměř „bezúdržbového“ čtyřnohého společníka do každých podmínek, o jehož vzhled není nutno skoro vůbec pečovat. Naopak, každý budoucí vlastník amerického kokršpaněla by se měl připravit na to, že by si měl denodenně vyhradit volnou chvíli na pečlivé vykartáčování srsti svého psa. Zároveň by měl počítat s výdaji na pravidelnou úpravu srsti psa u profesionála, pokud si netroufne tuto poměrně obtížnou proceduru provést sám.

Pes by měl být šetrně zvykán na péči o srst od malička. Předvídavý chovatel se tím vyvaruje nepříjemnostem pro sebe i svého pejska v budoucnu. U zástupců tohoto plemene je nanejvýš důležitá jejich bezproblémová snášenlivost absolvovaných procedur ohledně osrstění, vzhledem k vysoké frekvenci těchto úkonů během života psa. Každodenní vyčesávání minimalizuje výskyt zacuchané srsti a nepříjemných smotků srsti. Majitel amerického kokra musí počítat se štědrou nadílkou uvolněných chlupů všude po bytě.

Pro kýžený vzhled amerického kokršpaněla je zapotřebí v poměrně krátkém intervalu, zpravidla každé čtyři až osm týdnů, provádět rovněž koupání, speciální trimování a stříhání srsti s pomocí elektrického strojku. Pes by měl být zvyklý na kartáče, nůžky i holící strojek. Veškeré investice a vynaložená námaha při péči o srst se samozřejmě bohatě vyplatí. Odměnou za vynaložené úsilí je nádherná srst amerického kokršpaněla, která je jeho obrovskou chloubou a zářivou vizitkou jeho starostlivého páníčka.

Uši amerického kokršpaněla jsou impozantní součástí jeho krásného zevnějšku, zároveň s sebou jejich postavení a tvar bohužel nese zvýšená zdravotní rizika. Je nezbytné kontrolovat zevní zvukovod pozorně každý týden, zda není silně znečistěn nebo v něm neexistují známky zánětu. Praktické je koupit psovi speciální misky přímo na míru, ve kterých se mu nebudou uši při konzumaci potravy či pití vody zbytečně namáčet.

Nedílnou součástí péče o psa je pravidelná kontrola jeho chrupu. Účinnou prevenci proti zubnímu kameni představuje speciální zubní pasta pro psy. Pes s radostí ocení především různé žvýkací pochoutky, jejichž kousání také přispívá k dobré kondici chrupu. Průběžně zastříháváme drápky psa. Pokud opomíjíme stříhání drápků delší dobu, nerv v drápku prorůstá stále dál a výraznější zkrácení drápu bez nepříjemného krvácení pak už není možné, není tedy žádoucí tento úkon příliš dlouho odkládat.

ZAJÍMAVOSTI

Roztomilý americký kokršpaněl má nejen v USA spoustu obdivovatelů i mezi celebritami. Jednou z nejznámějších chovatelek zástupce tohoto plemene je dnes již legendární moderátorka Oprah Winfrey. S chovem amerického kokršpaněla má zkušenosti i z minulosti, po třináct let jí dělal společnost pejsek jménem Solomon. Jedna z nejbohatších žen na světě vlastní v současnosti hned několik psů, přičemž nezastupitelné místo v její psí smečce má fenka amerického kokršpaněla Sadie s pohnutým osudem. Winfrey adoptovala fenku z chicagského útulku spolu s jejím bratříčkem Ivanem. Ten naneštěstí krátce nato, po pouhém víkendu v novém domově, podlehl parvoviróze. Nebezpečná choroba ohrozila na životě i malou Sadie, navzdory nejlepší dostupné veterinární péči. Fenka ale svůj boj o život vyhrála. Nyní se má Sadie jako v bavlnce, má vlastní společnici a dostává ty nejlepší odborně připravené delikatesy.

VÝŽIVA

Kvalitní strava je jedním ze stěžejních předpokladů pro dobrou kondici a pevné zdraví každého psa. U amerického kokršpaněla je důležité postarat se o optimální podíl živin ve stravě, korespondující s jeho životním stylem a mírou aktuální fyzické zátěže. Vhodné je volit krmivo, obsahující látky přispívající ke zdraví srsti psa. Zástupci tohoto plemene mají sklony k obezitě a proto je třeba hlídat, aby nebyli nikdy překrmováni. V současnosti volí většina chovatelů granulované krmivo, ale někteří připravují stravu pro svého psa stejně jako dříve doma. V takovém případě je připravovaná krmě pro psa bezesporu chuťově atraktivnější než granule, zároveň je však pro chovatele obtížnější sestavit vyváženou denní dávku.

V každém stadiu svého života má pes poněkud odlišné nároky na stravování. Štěně, dospělý pes i pes senior vyžadují jiný poměr živin v podávaném krmivu, štěně navíc vyžaduje krmení vícekrát za den. V každém věku psa platí, že při změně typu krmiva je třeba si počínat nanejvýš obezřetně, neboť trávicí trakt psa je velmi citlivý a při každé náhlé změně krmiva hrozí psovi nežádoucí zažívací potíže. Na krmivu pro psa se nikdy nevyplatí přehnaně šetřit, protože nesprávně živený pes může mít zvýšené sklony k různým druhům onemocnění a co příliš spořivý chovatel ušetří na krmivu, to později mnohokrát utratí u veterinárního lékaře. Proto nikdy nekupujeme podezřele levné krmivo s nejasnými údaji o složení či velkým množstvím chemických přídatných látek a mizivým podílem masa.

ZDRAVÍ

Průměrná délka života: 13 – 14 let.

Stejně jako u ostatních psích plemen se i u amerického kokršpaněla vyskytují některá onemocnění častěji než ostatní. Poměrně četné zdravotní neduhy sužují amerického kokra v podstatě od samého počátku jeho vzniku. Vysoká popularita tohoto psa zejména v USA a s tím spojená zvýšená poptávka po štěnětech amerického kokra navíc poskytla velký prostor ziskuchtivým množitelům a nezodpovědným chovatelům, kteří peníze upřednostnili před zodpovědným vedením chovu a zdraví budoucích generací plemene. Z těchto důvodů se u některých amerických kokršpanělů mohou objevovat specifické dědičně podmíněné choroby.

Mezi nejhojněji zaznamenaná onemocnění amerického kokršpaněla patří oční choroby (katarakt, glaukom, progresivní retinální atrofie a další), epilepsie, luxace patelly, dysplazie kyčelního kloubu, závažné autoimunitní potíže, různé typy alergií, kožní problémy (seborrhea), snížená funkce štítné žlázy či onemocnění ledvin. Většina očních chorob je dědičně podmíněná a chovatelé se jejich výskyt napříč plemenem snaží eliminovat pomocí očního vyšetření u specialisty před uchovněním konkrétního psa, jež má za úkol vyloučit z chovu zdravotně zatížené jedince. U amerického kokršpaněla je třeba se mít na pozoru též před záněty zevního zvukovodu, uši psa jsou k onemocnění tohoto druhu více náchylné.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Díky své bystré a milé povaze je americký kokršpaněl přímo předurčen k tomu, aby se stal ideálním domácím mazlíčkem. Od nejútlejšího věku je však třeba jeho skvělé vlohy intenzivně podporovat a rozvíjet prostřednictvím správné výchovy a řádné socializace. Četné kontakty štěněte s vnějším prostředím a novými podněty jsou klíčové pro posilování zdravého sebevědomí psa, jež je nezbytným předpokladem pro budoucí nekonfliktní kontakty s ostatními lidmi i zvířaty.

Důsledný a přitom trpělivý výcvik s pomocí pozitivní motivace, proložený řadou zábavných her a dalších aktivit, utvrzuje vzájemný vztah chovatele a jeho psa. Hrubé jednání je vzhledem ke zvýšené citlivosti zástupců tohoto plemene naopak absolutně nevhodné a mohlo by závažně pošramotit důvěru k pánovi. U amerického kokršpaněla, který občas inklinuje k bohatému hlasovému projevu a může mít stejně jako většina psů s loveckou minulostí větší tendence rozběhnout se venku za čímkoliv zajímavým, by do základního repertoáru perfektně zvládnutých povelů mělo bezpochyby patřit dobré přivolání i další povely eliminující nežádoucí chování. Zejména u mladších psů nelze nikdy předpokládat stoprocentní poslušnost, pokud je pokušení příliš velké. Americký kokršpaněl miluje volný pohyb, je ale třeba vždy pamatovat na jakékoliv rušivé vnější vlivy během procházky a adekvátně zajistit bezpečnost psa pomocí vodítka.

Senzitivní americký kokršpaněl potřebuje žít uprostřed rodinného kruhu, vzhledem ke své delikátní srsti i povaze je vhodný do domu či bytu, nikoliv pro celoroční umístění venku. Celý den na dvorku o samotě rozhodně není nic pro něj. Stejně tak tento pes trpí, pokud je ponechán příliš dlouho sám uvnitř bytu. V takovém případě se u něj může lehce rozvinout separační úzkost vedoucí k destruktivnímu chování. Amerického kokršpaněla by si tedy neměl pořizovat člověk, který disponuje pouze minimem volného času a je většinou mimo domov bez možnosti vzít svého psa s sebou.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Uchovněn může být pes starší čtrnácti měsíců po splnění následujících podmínek: Účast na alespoň třech výstavách (včetně nejméně jedné národní/mezinárodní a klubové/speciální) na území České republiky po dovršení jednoho věku roku, a to s výsledkem „výborně“, přičemž nejméně jeden posudek musí pocházet od českého rozhodčího; posudek o optimálních proporcích psa a zubním vzorci zaznamenaný v průkazu původu, pocházející z výstavy pořádané chovatelským klubem ACC; doklad o negativním výsledku v rámci specializovaného oftalmologického vyšetření na jednom z určených veterinárních pracovišť, jenž není starší dvanácti měsíců od data předložení; absence jakýchkoliv vylučujících vad stanovených v oficiálním standardu plemene (jiné barvy či barevná kombinace osrstění než povolené varianty, u jednobarevných jedinců bílé znaky jinde než v hrudní oblasti, přílišné množství tříslových znaků, nevyhovující výška, u psů nedostatečně vyvinutá varlata).

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Anglický kokršpaněl

Americký kokršpaněl -

Anglický kokršpaněl je velmi činorodé a inteligentní plemeno s dlouhou loveckou tradicí zejména ve své rodné Anglii. Někteří zástupci plemene jsou při lovu používáni aktivně dodnes, zatímco američtí kokršpanělé jsou od samého prvopočátku svého vývoje vnímáni primárně jako společenští psi. Od svého amerického protějšku se anglický kokršpaněl odlišuje zejména méně bohatou srstí a tvarem hlavy, která je delší, není tak nápadně klenutá a nedosahuje takové šířky jako u amerického kokršpaněla. Anglický kokršpaněl má delší trup než kompaktnější americký kokr.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Optimálně veliký, rychlý a vytrvalý pes s robustní, perfektně vyváženou stavbou těla, nejmenší z loveckých španělů, vyznačující se ušlechtile tvarovanou hlavou. Žádoucí je pevný postoj psa na rovných předních končetinách, jemně pokleslá hřbetní linie směrem ke končetinám pánevním a celková proporciální vyváženost.

Důležité proporce:

Vzdálenost vrcholu sterna od sedacího hrbolu je nepatrně delší než vzdálenost nejvyššího bodu kohoutkové výšky psa od země.

Trup psa musí být dostatečně dlouhý, aby byl pes schopen typického volného a dlouhého kroku, zároveň nesmí postava psa působit přehnaně dlouhým a na výšku nedostatečně vzrostlým dojmem.

Výška:
Ideální kohoutková výška psi: 38,1 cm    tolerance: +1,3 cm, -1,3 cm
fenky: 35,6 cm    tolerance: +1,3 cm, -1,3 cm
Pozn. k výšce:

Nadměrná výška je důvodem k diskvalifikaci daného jedince. Výška o něco nepatrně nižší než jsou hodnoty v uvedeném tolerančním rozmezí je důvodem k penalizaci daného jedince.

Pozn. k hmotnosti:
Není standardem stanovena.
Srst:

Tělo psa pokrývá hedvábná srst, jež může být hladká nebo mírně zvlněná. Nadměrně zvlněná či přehnaně bujná srst vatovité struktury je však nežádoucí. Preferován je přirozený, snadno udržovatelný vzhled psa, který zajistí pravidelné stříhání a trimování. I když je srst na uších, v oblasti hrudníku, na břiše a na zadní straně všech končetin dosti dlouhá, nikdy nadměrně nepotlačuje typický vzhled loveckého psa a nesmí představovat překážku v jeho pohybu. V oblasti trupu dorůstá srst střední délky a je opatřena podsadou, hlava psa je porostlá krátkou, jemnou srstí.

Zbarvení:

Černé: Přípustné je jednolité černé, uhlové zbarvení bez příměsi světlejších odstínů či černé zbarvení obohacené o typické pálení (tříslové odznaky). Černá barva se vyznačuje zřetelným leskem a má co nejtmavší odstín. Nepatrné množství bílé barvy v hrudní a hrdelní oblasti je tolerováno. V jiných tělesných partiích je bílé zbarvení nepřípustné.

Jednobarevné s výjimkou černé barvy a jednobarevné s pálením: Povolena je jakákoliv další barva kromě černé, přičemž barevný odstín musí být po celém těle psa jednotný. Světlejší odstín je přípustný pouze u dlouhé srsti. Nepatrné množství bílé barvy v hrudní a hrdelní oblasti je tolerováno. V jiných tělesných partiích je bílé zbarvení nepřípustné.

Vícebarevné: Bílá barva kombinovaná s jinou, jasně odlišenou a ohraničenou barvou. Povolena je dále též kombinace bílé s více než jednou další barvou. Možné barevné kombinace: červenobílá, černobílá, hnědobílá, bílá s tříslovými odznaky. Základní barva nesmí pokrývat devadesát a více procent těla.

Pálení (tříslové odznaky): Pálení má charakteristické umístění na těle a nesmí pokrývat více než deset procent jeho povrchu. Nachází se v těchto tělesných partiích: Nad očima, na stranách čenichu, na tvářích, na spodní straně uší, pod ocasem, na hrudi, na všech tlapkách a končetinách. Odstín tříslových znaků kolísá od velmi světlé krémové barvy po tmavě červenou.

HLAVA

Koresponduje svými rozměry s celkovým vzhledem psa.

MOZKOVNA

lebka:

Přiměřeně zaobleného tvaru, není plochá.

Nadočnicové oblouky:

Výrazné.

Stop:

Zřetelně patrný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Dosahuje značné hloubky a šíře, dobře modelovaná. Vyváženosti celkového vzhledu tlamy je docíleno pomocí poloviční vzdálenosti stopu a špičky čenichu ve srovnání se vzdáleností stopu a týlního hrbolu (měřeno přes temeno hlavy).

Pysky:

Plné a hluboké, překrývají dolní čelist.

Čelisti, zuby:

Čelisti kvadratického tvaru, zuby silné, pravidelného nůžkového skusu.

Líce:

Lícní kosti jsou vystouplé.

Oči:

Kulaté, plné, posazené adekvátně hluboko (ani příliš vystouplé ani zapadlé). Pohled očí směřuje dopředu. Zbarvení očí tmavě hnědé, preferováno je co nejtmavší zbarvení. Výraz je pln ostražitosti, laskavosti a inteligence.

Víčka:

Dodávají očím jemně mandlovitý tvar.

Uši:

Dosti dlouhé, svěšené, pokryté jemnou pokožkou a bohatě osrstěné. Poměrně nízko posazené, ne však níže než se nachází linie spodního okraje očních víček.

KRK

Adekvátně dlouhý, dobře osvalený a jemně vyklenutý. Absence volné kůže. Délka krku musí být natolik dostatečná, aby psovi bez problémů umožnila dosáhnout čenichem k zemi.

Horní linie:

V rámci horní linie je patrná pozvolná klesající tendence ve směru k zádi.

Kohoutek:

Kohoutková výška je o cca 5 cm větší než vzájemná vzdálenost kohoutku a kořene ocasu.

Hřbet:

Silný, mírně se svažující směrem ke kořeni ocasu.

Bedra:

Široká.

Záď:

Svalnatá a zaoblená.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Svalnaté, opatřené silnými kostmi, rovné a rovnoběžně postavené, těsně přilehlé k trupu.

Plece:

Uložené šikmo dozadu, svírající přibližně pravý úhel s kostí pažní.

Rameno:

Lopatky jasně patrné, šikmé.

Lokty:

Pokud jsou hrudní končetiny ve svislém postavení, při pohledu z profilu je loket umístěn přímo pod nejvyšším bodem lopatky.

Zápěstí:

Robustní, krátká.

Tlapy hrudních končetin:

Relativně velké, okrouhlého tvaru a celkově kompaktního vzhledu, opatřené pevnými polštářky. Absence vbočení či vybočení.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Svalnaté, opatřené silnými kostmi, dobře zaúhlené, při pohledu zezadu rovnoběžné.

Stehna:

Robustní.

Kolena:

Silná a nevychýlená.

Paspárky:

Odstranění paspárků na hrudních i pánevních končetinách je povoleno.

Hlezno:

Silné, nízko posazené.

Tlapy pánevní:

Relativně velké, okrouhlého tvaru a celkově kompaktního vzhledu, opatřené pevnými polštářky. Absence vbočení či vybočení.

CHODY PSA

Hlavním zdrojem pohybu je pánevní oblast, hrudní a pánevní končetiny musí být navzájem ideálně postavené a v perfektním koordinovaném souladu. Pohyb psa je plynulý, odlehčený, přes malou velikost plemene vykazuje všechny charakteristické prvky pohybu dobře stavěného loveckého psa, který je příznačný svým lehkým dlouhým krokem.

OCAS

Nasazen přímo v prodloužení hřbetní linie nebo nepatrně nad ní, nesený vesele. Není nesený výrazně vztyčený nahoru ani příliš svěšený, tradičně kupírován ,v současnosti se od této praxe upouští.

přečteno: 2 528x