topovat ověřit
Šiperka

Šiperka

Shipperke
80%
Další pojmenování: nemá
Šiperka

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina I. - Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Sekce 1 - Ovčácká a pastevecká plemena
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 83
Of. zkratka plemene v ČR: SIP
Země původu: Belgie
Vznik plemene: 15. století
Průměrná délka života: 13 - 15 roků
Původní využití: Pomocník, lovec krys
Využití dnes: Pasení, ovčácký pes, Agility, Dogdancing, Flyball, Frisbee, Aktivní pes, Rodinný pes
Kluby v ČR:

Klub chovatelů málopočetných plemen psů (www.kchmpp.cz)

VARIETY PLEMENE Šiperka

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

První zmínka o šiperkách pochází již z 15. století, kde jsou v kronikách zmiňováni malí černí bezocasí psi. prý byla dříve užívána jako pomocník na lodích. Ale více známou se stala až koncem 17. století. Název plemene schipperke ve vlámštině znamená malý ovčák. Údajným předkem nejen šiperky, ale i belgického ovčáka byl pes leuvenaar, který byl poměrně malý a černý. Kolem rku 1690 byla šiperka oblíbená a vlastnilo ji mnoho ševců, kteří na šiperkách prezentovali na soutěžích bronzové obojky. 

Šiperky mimo jiné lovily myši a krysy a v Belgii byli velmi oblíbenými společníky v domácnosti. V roce 1882 byli poprvé vystavovány v belgickém městě Spa. Jejich chov se velmi rozšířil zejména díky královně Marii Henriettě Belgické (manželka Leopolda II.), které se šiperky zalíbily natolik, že si jednu z výstavy rovnou odvezla.

Následně, v roce 1887, došlo k vývozu šiperek do USA a Velké Británie. V roce 1888 byl založen Schipperke Club a také sepsán standard. Jedná se o nejstarší chovatelský klub v Belgii. V roce 1930 byl klub přejmenován panovníkem na Královský klub šiperek. Stejně jako mnoho dalších plemen i šiperku zasáhly světové války. Naštěstí byl chov zachráněn a i dnes se můžeme těšit z tak úžasného plemena jako je šiperka.

POVAHA

Šiperka je ideální rodinný společník, jedná se o velmi zvědavého, veselého a učenlivého pejska. Miluje děti a je pro ně skvělým kamarádem, navíc i děti dokáží šiperku bez problémů ovládat a mohou se s ní věnovat některému kynologickému sportu, velmi oblíbené je agility. Své rodině je tento psík velmi oddaný a rád vám bude dělat společnost při každé aktivitě. 

Přestože vzhled by mohl klamat, patří šiperka k ovčáckým psům a je to dobrý hlídač, na nově příchozího vás rozhodně upozorní a k cizím lidem může být nedůvěřivá, dokud neuvidí, že páníček jim důvěřuje. S ostatními zvířaty v domácnosti nemá toto plemeno problém. Od štěněcího věku je vhodné jej zvykat na přítomnost jiných mazlíčků. Šiperka je na svou velikost poměrně temperamentní, ale konflikty nevyhledává.

Šiperka má velkou osobnost, ale vzhledem k lehké ovladatelnosti se hodí i pro začínající kynology. Je velmi inteligentní a dobře se učí, ale někdy může být trochu tvrdohlavá, ale oblíbený pamlsek to rychle spraví. Základní poslušnost zvládne lehce, ráda dělá páníčkům radost, takže se vám bude snažit zavděčit.

POHYB

Šiperka možná klame svou velikostí, ale je to velmi aktivní psík. Rozhodně ji neuspokojí pár kratší procházek. Potřebuje zaměstnání a ideálně se pořádně vyblbnout, aby byla spokojená, alespoň trochu unavená a nenudila se. 

Je to skvělý parťák na běhání či ke kolu, pokud by se někde objevilo nevhodné prostředí, můžete ji naložit do košíku a převést, kam bude potřeba. Šiperka je velmi učenlivá a díky tomu se skvěle hodí pro výcvik a mnohé psí sporty. Její mrštnost a rychlost oceníte při agility, poslušnost při obedienci a dogdancingu. Je to ovčácké plemeno, takže se můžete věnovat i pasení oveček, které šiperky velmi baví.

Díky malé velikosti můžete šiperku zabavit i na zahradě či v případě špatného počasí doma. Ráda se učí, využijte toho k různým trikům a interaktivním hrám. 

Šiperka je prostě čiperka!

PÉČE

I když by se mohlo na první pohled zdát na základě dlouhé srsti, že péče o šiperku je náročná, tak opak je pravdou. Srst stačí jednou týdně pročesat, časté šamponování se nedoporučuje. Naopak koupání a plavání má šiperka ráda, vezměte ji v létě k vodě a uvidíte, jak se bude kožíšek lesknout. Dvakrát do roka v období línání se musí počítat se značným množstvím chlupů a každodenním vyčesáváním.

Stejně jako u každého pejska je vhodné kontrolovat délku drápků a v případě potřeby je zkrátit spiciálními kleštičkami. Šiperky mají drápy černé, takže pozor, abyste nestřihli příliš. 

Je vhodné pečovat o chrup, aby zoubky byly stále jako perličky. Ideální prevencí proti zubnímu kameni je mechanické čištění zubů, pak nedochází k usazování plaku a následnámu vzniku nežádoucího kamene. Používat můžete různé doplňky stravy, oblíbená je řasa kelpa.

ZAJÍMAVOSTI

V historii bývá na šiperku poukazováno jako na bezocasého psa. Ocásky byly dříve hojně kupírovány, od čehož se v dnešní době již upouští. Existují celkem tři domněnky, jak došlo k rozsáhlé tradici kupírování. Ale jaká z nich pravdivá, to se už asi nikdy nedozvíme.

Podle první se dva ševci snažili uspět v soutěži s obojky a neustále se předháněli, který vyrobí lepší a honosnější obojek. Ten který prohrál byl naštvaná a usekl ocas soupeřově šiperce. Tato úprava se lidem tak zalíbila, že se začalo s hromadným kupírováním. 

Druhá domněnka říká, že dvě ševci byli sousedé a šiperka jednoho z nich neustále pobíhala po zahradě toho druhého, toho to rozzlobilo natolik, že šiperce uťal ocásek.

Podle poslední pověry byli šiperky bez ocásku, protože když se plavily na lodích, tak ocáskem často shazovaly věci. Proto lodník ocásek usekl, aby se šiperka mohla po lodi bezpečně pohybovat a nehrozilo, že něco rozbije.

VÝŽIVA

Šiperka je malý psík a moc toho nesní. Můžete ji dopřát to nejlepší a nezruinuje vaši peněženku. Pokud se rozhodnete krmit granulemi, vždy čtěte složení, na prvním místě by se mělo objevit maso, a to nejlépe sušené, pokud je v čerstvém stavu, tak počítejte, že jeho objem se přo zpracování zmenší asi o dvě třetiny. S konzervami zacházejte opatrně, abyste si šiperku zbytečně nerozmlsali. Jakmile okusí něco lepšího, mohla by si pak začít s jídlem vymýšlet. Granule vybírejte podle věku, protože v každém životním stadiu (štěně, dospělý pes a senior) má pes jiné výživové nároky. Orientovat se můžete i podle velikosti. Výrobci často granule rozdělují pro malá, střední a velká plemena.

Pokud vaše šiperka ohrnuje nad granulemi čumáček, nebo jen nevěříte jejich složení a chcete mít přehled o tom, čím krmíte, tak můžete vyzkoušet přirozenou stravu. BARF (z anglického Bones And Raw Food) je oblíbený způsob krmení, při kterém pejskovi podáváte syrové maso, syrové kosti a přílohy v podobě zeleniny či ovoce. Než začnete takto krmit, doporučujeme nastudovat si potřebné informace, protože musíte sestavit vyváženou krmnou dávku tak, aby vašemu pejskovi nic nechybělo. Potřebovat budete místo v mrazáku, ale vzhledem k velikosti šiperky to nebude moc. Maso a ostatní suroviny seženete ve specializovaných obchodech.

Zejména v případě střevních potíží je vhodné krmit vařeným masem, ideálně kuřecím s rýží a mrkví. Jedná se o dietní stravu, která zbytečně nedráždí trávení. 

Zdraví

Průměrný věk: 13–15 let

Šiperka je zdravé a odolné plemeno, o čemž svědčí i fakt, že jedinci, kteří jsou přijímaní chovu, nepotřebují žádné zdravotní vyšetření. Přesto mají chovní psi i feny často provedeno vyšetření na luxaci pately (vykloubení čéšky), jež je pro malá plemena velmi časté. 

Zodpovědní chovatelé nechávají šiperky vyšetřit i na onemocnění postihující oči – progresivní retinální atrofii (PRA). Zasahuje oční sítnici a způsobuje její degeneraci, v důsledku toho přichází pes postupně o zrak. 

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Toto plemeno nemá zvláštní nároky. Jedná se o malého psíka, takže jej můžete mít bezproblémů i v bytě, pokud mu poskytnete dostatek pohybu. Šiperce stačí pelíšek ve vaší blízkosti, ale stejně bude určitě spát s vámi v posteli. Během dne klidně může pobývat na zahradě, ale měla by mít k dispozici boudu, do které se může schovat. Šiperka je ráda ve společnosti svých lidí, takže by neměla být na zahradě neustále sama, rozhodně potřebuje vaši pozornost a zaměstnání, aby se nenudila.

Péče o šiperku není náročná a výcvik poměrně jednoduchý, protože se jedná o inteligentní a učenlivé plemeno. Vychovat ji zvládne i začátečník a je to vhodný pejsek pro děti, které šiperka bezproblémů poslouchá. 

I přes svou velikost vyžaduje šiperka dostatek pohybu, pár krátkých procházek jí stačit nebude. Hodí se do aktivní rodiny, která ji dostatečně zaměstná.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Chov plemene šiperka zaštiťuje v České republice Klub chovatelů málopočetných plemen psů (KCHMPP). Abyste mohli svého pejska uchovnit, tak musíte splnit podmínky stanovené klubem.

Prvním předpokladem je koupě štěněte s průkazem původu a ideálně předpokladem pro chov a výstavy. Ve věku minimálně 12 měsíců se musíte zúčastnit bonitace, na které je pejsek odborně posouzen komisí a zaznamenají se jeho odhcylky od standardu.

Šiperka nepotřebuje k přijetí do chovu žádná zdravotní vyšetření. Jen se musíte zúčastnit výstavy ve třídě mladých se známkou nejhůře velmi dobrý. Pes musí mít vyvinuté varlata sestouplá v šourku.

Psi i feny mohou být v chovu použiti od 15 měsíců věku, u psů není věková hranice omezena, u fen je chovnost ukončena 8. rokem věku. Klubem jsou povoleny maximálně 3 vrhy za dva dva kalendářní roky s doporučeným schématem: vrh – vrh –pauza – vrh – pauza.

Odchylky jsou definovány standardem, mezi vylučující vady patří: agresivita a bázlivost; nedostatek plemenného typu; vady chrupu (podkud, předkus, zkřížený skus, absence jednoho špičáku, jednoho P3, jednoho horního P4 nebo jednoho dolního P4, jedné stoličky M1 nebo M2, dále také absence jiných zubů nebo čtyř a více zubů (mimo P1); ztráta pigmentu nosní houby, pysků a očních víček; poloklopené nebo svislé uši; dlouhá srst; barva jiná než černá; hmotnost zasahující mimo vymezenou hranici.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Šiperka patří do skupiny FCI číslo 1 k ovčáckým psům a říká se o ní, že je to nejmenší ovčák. S ostatními ovčáckými psy je ovšem těžko zaměnitelná právě díky své velikosti a natolik typickému vzhledu. Toto plemeno však není příliš rozšířené, a proto se určitě setkáte s tím, že lidé nebudou vědět, o koho se jedná. Vzhledově je šiperka podobná špicům.

Německý špic

Německý špic

Špic se objevuje v celkem v 5 velikostních rázech. Se šiperkou může být zaměnitelný malý a případně i střední špic. Na rozdíl od šiperky patří do skupiny 5 FCI ke špicům a primitovním psům. Šiperce jsou podobní vzhledem i velikostí. Kromě černého zbarvení je u nich navíc možné i hnědé, bílé, oranžové a vlkošedé či jiné. Velikost středního špice je 34 cm (+/– 4 cm), u malého špice je kohoutková výška 26 cm (+/– 3 cm). Výška šiperky není ve standardu definována, ale pohybuje se kolem 25–30 cm. Špicové mají dlouhou a hustou srst s podsadou, na krku tvoří výrazný límec stejně jako u šiperky.

Shiba-Inu

Shiba-Inu

Shiba patří stejně jako špic do skupiny 5 FCI. Její zbarvení může být červené, černé se žlutými znaky, sezamové, černé sezamové a červené sezamové. Výška v kohoutku je větší než u šiperky, pohybuje se od 35–40 cm. Shiba má navíc kratší srst bez výrazného límce. 

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Jedná se o malého a pevně stavěného ovčáka lupoidního typu. Hlava je klínovitého tvaru s poměrně krátkým čenichem a dobře vyvinutou mozkovnou. Tělo je podsasité, krátké, poměrně široké a dobře vyvážené. Končetiny mají jemnou kostru. Díky typické srsti má šiperka poměrně jedinečný vzhled, je hustá a rovná, na krku tvoří límec, hřívu a fiží pro končetiny jsou pak typické kalhotky. Pohlavní dimorfismus je znatelný. Jedná se o oblíbené malé plemeno s ovčáckou povahou.

Důležité proporce:

Toto plemeno má kvadratický rámec těla, tedy kohoutková výška se rovná délce těla. Hrudník je hluboký a sahá až k loktům. Čenichová partie je zřetelně kratší než polovina hlavy.

Pozn. k výšce

Výšková hranice není standardem stanovena.

Pozn. k hmotnosti Hmotnost se pohybuje mezi 3–9 kg, průměrně však mezi 4–7 kg.
Srst:

Šiperka má dvojí typ srsti: podsadu i krycí srst. Podsada je měkká a hustá. Krycí srst je hustá, bohatá, rovná, pevná a celkem hrubá, na dotek je suchá a odolná. Nejkratší srst nalezneme na uších. Krátká se objevuje na hlavě, přední straně hrudních končetin, nártech a hleznech. Na zbytku těla se nachází přiléhající středně dlouhá srst. Srst na krku je delší, typicky odstává a vytváří límec, který je jedním z poznávacích znamení plemene. Dlouhá srst kolem krku se nazývá límec, dlouhá srst na zadní straně krku, která pokračuje až ke kohoutku a plecím je hříva, dlouhá srst na hrdle a hrudi, která sahá až mezi hrudní končetiny se nazývá fiží. Na zadní straně stehen se objevují kalhotky, tedy dlouhá srst a bohatá srst, která mívá konce zahnuté dovnitř. Na ocase se nachází středně dlouhá srst jako jinde na těle.

Zbarvení:

Pro šiperku je typické černé zbarvení, ale podsada může být i tmavě šedé barvy, když ji krycí srst plně překrývá. Toleruje se prošedivění zejména na čumáku u starších jedinců.

Kůže:

Po celém těle těsně přiléhá. 

HLAVA

Lupoidního typu. Má klínovitý tvar, ale není příliš dlouhá. Je dostatečně široká a společně s tělem působí v harmonii. Přechod od mozkovny k čenichové partii je zřetelný, ale ne příliš výrazný.

MOZKOVNA

Hormí linie mozkovny a tlamy je paralelní. Čelo je poměrně široké a směrem k očím se postupně zužuje, při pohledu z boku je mírně zaoblené. 

Nadočnicové oblouky:

Společně s jařmovými jsou mírně klenuté.

Stop:

Je vyjádřený, ale ne přehnaný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nosní houba je malá a vždy černá. Čenich se směrem k ni zužuje, je dobře utvářený, ale ne příliš dlouhý a na konci není tupý. Délka čenichu dosahuje asi 40 % z celkové délky hlavy. Linie jsou rovné.

Pysky:

Těsně přiléhají a jsou černě pigmentované.

Čelisti, zuby:

Zuby jsou zdravé, dobře vsazené a mají nůžkový skus, ale toleruje se i klešťový skus. Chrup by měl být úplný podle zubního vzorce. Toleruje se absence jednoho nebo dvou P1 a P2. V úvahu není bráno, pokud chybí M3. 

Líce:

Suché a plynule přechází do čenichu.

Oči:

Hnědé a malé. Mají mandlový tvar, nevystupují, ani nejsou příliš zapadlé. Pro plemeno je typický živý, pronikavý a uličnický pohled. 

Víčka:

Oční víčka jsou černě lemovaná.

Uši:

Velmi malé, trojúhelníkové (ideálně rovnoramenný trojúhelmík), špičaté, vztyčené, pevné, pohyblivé a nasazené vysoko, ale ne příliš blízko u sebe.

KRK

Dobře osvalený, silný, středně dlouhý, dobře vsazený do plecí, v afektu je nošen výše. Vypadá velmi mohutně díky typickému límci. Má mírně klenutou horní linii.

TRUP

Zavalitý, krátký a široký, ale ne příliš těžký či objemný. Ideálně je kvadratický, tedy délka těla těla (od ramenního kloubu k sedacímu hrbolu) se shoduje s kohoutkovou výškou. 

Horní linie:

Linie hřbetu a beder je pevná a rovná, často od zádi směrem ke kohoutku mírně stoupá.

Kohoutek:

Velmi zřetelný a ještě navíc zvýrazněný hřívou.

Hřbet:

Rovný, silný a krátký.

Bedra:

Široká, silná a krátká.

Záď:

Vodorovná, široká a rovná. Zadní část je zaoblená (přechod od zádi k zadní straně stehen) podobně jako u morčat.

Předhrudí:

Při pohledu z profilu je výrazné.

Hrudní koš:

Hrudník je hluboký, dosahuje k loktům. vepředu a za lopatkami je široký. Žebra jsou dobře klenutá.

Spodní linie:

Plynule stoupá od hlubokého hrudníku k břichu, to je mírně vtažené (ani ne visící či vykasané).

KONČETINY

Dobře postavené pod trupem s jemnou kostrou.

HRUDNÍ KONČETINY

Při pohledu z jakékoliv strany jsou rovné a zepředu rovnoběžné. Délka od země k lokti přibližně dosahuje poloviny kohoutkové výšky.

Plece:

Šikmé, dlouhé a normálně zaúhlené.

Nadloktí:

Dlouhá a přiměřeně šikmá.

Lokty:

Silné a rovné (nevbočené ani vbočené).

Předloktí:

Rovná, při pohledu zepředu dobře postavená.

Zápěstí:

Nevystupující a silná.

Přední nadprstí:

Celkem krátká. zepředu jsou v prodloužení předloktí a z boku nanejvýš mírně šikmá.

Tlapy hrudních končetin:

Okrouhlé, malé a pevné (kočičí). Prsty jsou klenuté. Drápy jsou krátké, silné a vždy černě pigmentované.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Musí být postaveny pod tělem. Při pohledu zezadu jsou naprosto rovnoběžné.

Stehna:

Silně osvalená a dlouhá s bohatou srstí (kalhotkami), díky které vypadají širší.

Kolena:

V linii kyčlí a jsou normálně zaúhlená. Bérce jsou přibližně stejně dlouhé jako stehna.

Paspárky:

Nežádoucí.

Nárt:

Nárty jsou poměrně krátké.

Hlezno:

Dobře (na přehnaně) zaúhlené.

Tlapy pánevní:

Stejné jako přední, nebo mohou být delší.

CHODY PSA

Při klusu je pohyb pružný a pevný, vykročení je přiměřené a posun dobrý. Při pohybu zůstává hřbetní linie vodorovná a končetiny se pohybují paralelně. Lokty se nesmějí vytáčet ven. Pohyb předních končetin by měl být v souladu se zadními končetinami. Při vyšší rychlosti dochází k přibližování končetin.

OCAS

Vysoko nasazený. Mohou se narodit jedinci bez ocasu, se zakrnělým nebo krátkým ocasem. Kvůli tomu by však neměli být penalizováni. Přirozeně dlouhý ocas dosahuje alespoň ke hleznům, přednostně je nošen dolů ale zejména v pohybu jej může pes i zvedat ale maximálně do horní úrovně trupu a ne výše. Přípustný je i zatočený nebo vysoko nesený ocas.

přečteno: 2 191x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
80%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...