topovat ověřit
Tibetský teriér

Tibetský teriér

Tibetan Terrier
100%
Další pojmenování: tibeťák, tibeťan
Tibetský teriér

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 5 - Tibetská plemena
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 209
Of. zkratka plemene v ČR: TT
Země původu: Tibet (Čína)
Vznik plemene: před 2 000 lety
Průměrná délka života: 13 - 15 roků
Původní využití: Pastevecký pes
Využití dnes: Pasení, ovčácký pes, Společenský pes, Domácí mazlíček
Kluby v ČR:

Tibetan Terrier Club 

VARIETY PLEMENE Tibetský teriér

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Historie tibetského teriéra sahá opravdu hluboko. Psi podobného typu se chovali v oblasti Himalájí, a to konkrétně v tibetských klášterech, kde byli bráni za posvátné. Jednalo se o bíle zbarvené psy, kterým se říkalo sengge, což znamená sněžný lev. Sloužili jako dar a měli přinášet štěstí, nebylo možné si je koupit. Věnovali se také své hlavní činnosti, a to pastevectví, ale postupně je nahrazovali odolnější psi typu mastifa, kteří dokázali stádo chránit i před predátory.

První tibetští teriéři se do Evropy dostali až ve 20. století. Prvního tibeťáka přivezla, konkrétně do Anglie, paní doktorka Greigová, která ho dostala darem, když působila v Asii a zachránila život pacientce. Plemeno se jí velmi zalíbilo a podařilo se jí dostat i psa a mohla tak odchovat první štěňata. První vrh se narodil v roce 1924 a později si Greigová založila chovatelskou stanici a dále se chovu tibetských teriérů věnovala. 

Angličani však tibeťáka špatně pojmenovali jako teriéra, a to na základě jeho temperamentu, i když s teriéry nemá nic společného. Je příbuzný s jiným chrámovým psem – lhasa apso, a proto by jeho správnější pojmenování znělo pravděpodobně tibet apso (ale ve 20. století jste mohli slyšet i lhasský teriér). 

Do České republiky byli první tibetští teriéři importováni až v roce 1972 a od té doby stoupá jejich obliba, i když je stále řadíme spíše k málopočetným plemenům.

Tibet - Tibetský teriér

POVAHA

Tibetský teriér je pes plný energie, který se hodí do aktivní rodiny, protože má velmi rád pohyb, přestože v názvu má „teriér“, tak je potřeba si uvědomit, že je to hlavně pastevecký pes se smyslem pro zodpovědnost. Venku se nemusíte bát pustit ho na volno, protože se bude držet u vás. Vzhledem k tomu, že je zvyklý hlídat stáda, tak lovecký pud nemá příliš vyvinutý.

Je to ideální společník do rodiny s dětmi, ke kterým se chová velmi mile. Nemá problém vycházet ani s ostatními domácími zvířaty, ale je ideání pokud s nimi žije od štěněčího věku, aby si na sebe mohli vzájemně zvyknout. K ostatním psům může být trochu temperamentnější. Je to dobrý hlídač, takže na nově příchozí vás vždy upozorní a k cizím je rezervovaný. 

Výcvik není složitý, protože tibeťan je inteligentní a učenlivý. Svou rodinu má moc rád a bude poslouchat všechny. Výchova by měla probíhat s citem, ale dostatečně důsledně. Toto plemeno umí být samostatné, proto je potřeba mu ukázat, kdy to není žádoucí. Nemá rád samotu a nejraději bude neustále s vámi, od mala ho musíte učit, že musí vydržet doma sám, než přijdete z práce, aby třeba neobtěžoval sousedy štěkotem, nebo vám neničil interiér. Ale je velmi chápavý a moc dobře bude vědět, co se od něj očekává. 

Tibetský teriér

POHYB

Tibeťan je velmi všestranné plemeno a rozhodně s ním najdete uplatnění na poli kynologických disciplín. Bez problému zvládne základní výcvik, skládání zkoušek z poslušnosti, agility, dogdancing a další. 

Toto plemeno má velmi rádo pohyb, nadšeně s vámi bude chodit běhat nebo třeba asistovat u kola. Krátká procházka ho rozhodně neuspokojí. Je velmi hravý, takže se potřebuje vyřádit, ať již s míčkem v parku nebo při nějakém sportu.

Má velmi rád turistiku, s páníčky dokáže zdolávat i delší trasy. Hodí se na dogtrekking i běh se psem. Uvidíte, co vás bude nejvíce bavit, ale tibeťan bude nadšený z jakékoliv aktivity, kterou budete provozovat společně. 

Tibetský teriér

PÉČE

Tibeťák je dlouhosrsté plemeno, takže rozhodně budete muset alespoň 2krát týdně sahat po kartáči a pořádně rozčesávat, aby se na srsti netvořily chuchvalce, které už nikdo nerozčeše, a pomohou jen nůžky. Není nutné často šamponovat, jelikož srst má relativně samočistící schopnost, ale pokud se už rozhodnete umýt, tak nezapomeňte i na použití vhodné kosmetiky, která bude o srst pečovat. Pokud máte doma výstavního jedince, tak bude péče o srst náročnější a je vhodné se poradit s chovatelem, co všechno to obnáší. Kontrolovat byste měli srst v uších a také mezi polštářky, a v případě potřeby zkrátit.

Důležité je pěčovat o chrup, nejlepší je zuby mechanicky čistit speciálním kartáčkem, na to byste měli svého psa zvykat od štěněčího věku. Zabráníte tak usazování plaku a následnému vzniku zubního kamene. Používat můžete i různé doplňky stravy, oblíbená je mořská řasa kelpa.

Dalším bodem péče je kontrola délky drápků. Je potřeba je pravidelně zastřihovat, aby nepřerůstaly a neznesnadňovaly psovi chůzi. Na stříhání slouží speciální kleštičky. Určitě by měly být součástí vaší výbavy, ale pozor, většina psů nemá stříhání drápů v oblibě, proto je na to zvykejte od útlého štěněčího věku, abyste s tím v dospělosti neměli starosti. 

Tibetský teriér

ZAJÍMAVOSTI

Největší zajímavostí je, že tibetský teriér vlastně není teriér, jak by z názvu logicky vyplynulo. Jedná se o chybné pojmenování, které plemeni dali Angličané poté, co byli první zástupci tohoto plemene dovezeni do Evropy. A co je k tomu vedlo? Je to tibeťákův temperament – je to velmi živý, energický a neustále pozitivně naladěný pes. Ve skutečnosti se ale jedná o pastevecké plemeno a k této činnosti byl využíván již před 2 000 lety v Tibetu. 

Tibetský teriér

VÝŽIVA

Správná strava je důležitá pro zdravý a spokojený život vašeho psa. Na výběr máte v podstatě ze dvou možností, buď se přikloníte k té jednodušší a tou je krmení kompletními krmivy (granule a konzervy) nebo zkusíte barfovat, tedy krmit přirozenou stravou. 

Krmení granulemi je jednoduché, ale výběr těch správných nikoli. Přihlédnout musíte nejen k velikosti a potřebám plemene, ale hlavně také k životnímu stadiu, jelikož granule pro štěňata jsou více výživné než dospělácké. Pak věnujte pozornost složení, měly by mít nízkých obsah obilovin a naopak vysoký obsah masa.

Barfování je v dnešní době na vzestupu, ale neměli byste se do něj pouštět, pokud si předtím vše nenastudujete. Pejskovi musíte připravit vyváženou krmnou dávku, aby dostal vše, co potřebuje, není to jen o mase a kostích, ale také přílohách a různých doplňcích. Všechny suroviny seženete ve specializovaných obchodech i lepších chovatelských potřebách. Nezapomeňte, že budete potřebovat místo v mrazáku, abyste si mohli připravit jednotlivé krné dávky dopředu. 

Tibetský teriér

Zdraví

Průměrná délka života: 13 - 15 let

Tibetský teriér není příliš náchylný na nemoci. Co se týká genetických onemocnění, tak ty, které se u tibeťáka objevují, jsou u chovných jedinců testovány. Pokud si tedy koupíte štěně po rodičích, kteří jsou v pořádku, pravděpodobnost výskytu nemoci je nízká, ale genetika je mocná čarodějka a geny mohou přeskočit i nějakou generaci.

Co se týká pohybového aparátu, tak je to dysplazie kyčelního kloubu. V současné době je také doporučení testovat luxaci patelly (čéšky), která se vyskytuje hlavně u menších plemen, ale k uchovnění to zatím není povinné. 

Dále se provádějí vyšetření na dědičné oční vady, které dříve nebo později vedou k oslepnutí psa. U očí ještě zůstaneme, objevit se může primární luxace oční čočky, což je v podstatě vychýlení čočky, ale výskyt podněcujícího genu se dá snadno ověřit vyhotovením DNA profilu, stejně jako u onemocnění neuronální ceroidní lipofuscinózy psů, což je neurologická degenerativní choroba, která ničí nervové buňky. Pokud má jedinec výsledek „clear“, tak je čistý a gen nenese, ale může být také přenašeč „carrier“, v tom případě musí být při chovu spojen s protějškem, který je čistý. U štěňat se pak tyto nemoci neprojeví, maximálně budou přenašeči. 

Tibetský teriér

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Tibeťák je velmi přizpůsobivé plemeno a šťastný bude všude, kde může být se svým páníčkem. Co se týká bydlení, tak s vámi může bydlet v bytě i domku se zahradou, ale pozor, není vhodné, aby měl svůj kotec, kam ho budete zavírat. Tibetský teriér potřebuje hlavně vaši lásku a kontakt s vámi. Nemá rád samotu, ale naučí se váš režim, a když budete muset do práce, počká, než přijdete domů.

Je to aktivní pes, který má velmi rád pohyb, ale nemusíte s ním nutně chodit běhat. Pro jeho milou povahu si jej často pořizují senioři. V tom případě je nutné nechat ho na procházce pořádně proběhnout, nebo vydovádět s jinými psy – je nekonfliktní a rád se zapojí do každé hry.

Tibetský teriér

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Abyste mohli svého psa uchovnit, tak musíte splnit podmínky stanovené klubem. První předpokladem je koupě štěněte s průkazem původu FCI. Vámi vybrané štěňátko by nemělo mít vady proti standardu, ale mělo by se jednat o štěně s předpoklady pro chov a výstavy. Vždy je ale nutné myslet na to, že při vývoji se může nějaká vada objevit a pejska se vám uchovnit nepovede, a proto by to měl být v první řadě váš parťák a společník pro život. 

K uchovnění se musíte zúčastnit popisné přehlídky, a to nejdříve od věku 12 měsíců. Tam je pes posouzen a ohodnocen. Ještě předtím je však nutné splnit ostatní podmínky, které klub požaduje. 

Doložit musíte alespoň jeden posudek z výstavy vyššího typu, (mezinárodní, národní, klubová, speciální), které se můžete také zúčastnit od 12 měsíců, a to s výslednou známkou „výborný“. 

Pak je potřeba absolvovat předepsaná zdravotní vyšetření. Od stáří jednoho roku se provádí rentgeny na dysplazii kyčelního kloubu. Výsledek A, B je v pořádku a u stupně C se musí ještě doložit vyšetření rodičů jedince (nejhůře stupně A a B). Dále se předkládá potvrzení o negativním testu na dědičné oční vady, které musí provést schválený veterinární lékař (stejně jako posouzení rentgenů). Posledním vyšetřením je provedení DNA testu na primární luxaci čočky a neuronální ceroidní lipofuscinózu, obojí s výsledkem clear (normal) nebo carrier. Pokud jsou oba rodiče vašeho psa „clear“, tak i on bude automaticky „čistý“. 

Pokud vše splníte a výsledky jsou v pořádku, je třeba vyřešit už jenom papírování s klubem, aby byl pes oficiálně uchovněn. Aktivní využití v chovu je možné od 15 měsíců věku, u psů není stanovena horní věková hranice, u fen je to 8 let věku. 

Vady vylučující z chovu jsou podrobně popsány v bonitačním řádu Tibetan Terrier Clubu.

Tibetský teriér

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Tibetský teriér není příliš známý a snadno se dá zaměnit s podobnými společenskými plemeny, která jsou velmi oblíbená a také rozšířená mezi veřejností. Jedná se zejména o z podobné oblasti pocházejícího palácového psíka, lhasu apso, a také geograficky vzdálenějšího havanského psíka.

Lhasa Apso

Lhasa Apso

Velmi podobný je psík pocházející také z Tibetu, a to lhasa apso. Historie obou plemen je provázaná a patří do stejné skupiny FCI ke společenským plemenům. Lhasa apso je znatelně menší, ideální kohoutkovou výšku má stanovenou na 25 cm. U tibeťáka je výška v kohoutku 36 až 41 cm. Srst je na první pohled velmi podobná, a to i ve zbarvení. Obě plemena mají hustě osrstěný ocas nesený nad hřbetem, který může být zakončený háčkem.

Pekingský palácový psík

Pekingský palácový psík

Pekingský psík je také společenské plemeno, na rozdíl od tibeťáka je výrazně menší, i když kohoutkovou výšku standard neudává, najdeme tam však hmotnost a ta je kolem 5 kg. Palácoví psíci jsou malí, mohutní a zavalití. Mají hustou srst s límcem a připomínají malého lva. Zbarvení je přípustné ve všech barvách kromě hnědé a albínů, jedinci mohou být i vícebarevní. 

Havanský psík

Havanský psík

Havanský psík nepochází z Asie, ale to neznamená, že na první pohled není tibeťákovi podobný. Spojuje je hlavně dlouhá srst a podobné vzezření. Havaňák má kohoutkovou výšku od 23 do 27 cm a tibeťan od 36 do 41 cm. Havanský psík se vzácně vyskytuje v čistě bílé barvě, spíše je plavý, černý, hnědý, tabákový či rudohnědý a připouští se tříslové znaky.

STANDARDNÍ VZHLED

Tibetský teriér

Celkový vzhled:

Středně velký, robusní a kvadratický pes s dlouhou srstí.

Důležité proporce:

Tělo je kvadratické, takže délka od vrcholu ramene až ke kořeni ocasu je totožná jako kohoutková výška.

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 38,5 cm tolerance: +2,5 cm, -2,5 cm
fenky: Fenky jsou o něco menší.
Pozn. k hmotnosti Hmotnost není standardem stanovena.
Srst:

Má jemnou a vlnitou podsadu, krycí srst je také jemná a bohatá, ale není hedvábná ani vlněná. Je dlouhá, rovná nebo zvlněná, ale ne kadeřavá. 

Zbarvení:

Může být bílá, zlatá, krémová, kouřová, šedá i černá, povoleni jsou i dvoubarevní a trojbarevní jedinci. Možné jsou vlastně všechny barvy kromě játrové, čokoládové a merle.

HLAVA

Tibetský teriér

Nachází se na ní dlouhá srst, která spadá dopředu, ale není přes oči a neomezuje výhled. Na spodní čelisti najdeme malou bradku, která není přehnaná. Výsledkem je odhodlaný výraz.

MOZKOVNA

Lebka:

Středně dlouhá, není široká ani hrubá, od uší směrem k očím se mírně zužuje. Mezi ušima není plochá ani vyklenutá.

Stop:

Před očima je vyznačený, ale ne přehnaný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nosní houba je černě pigmentovaná. Tlama je silná, od oka až ke špičce čumáku je stejně dlouhá jako od oka k týlnímu hrbolu.

Čelisti, zuby:

Spodní čelist je dobře vyvinutá, skus je nůžkový, nebo reverzní nůžkový. Řezáky jsou posazeny v mírném oblouku a vzhledem k čelisti kolmo.

Líce:

Jařmové oblouky jsou zakřivené, ale ne vyboulené.

Oči:

Kulaté a velké, nejsou vystouplé ani zapadlé. Jsou posazené daleko od sebe a barva je tmavě hnědá.

Víčka:

Černě pigmentovaná. 

Uši:

Nepříliš velké uši jsou zavěšené a mají tvar písmene V, jsou nasazené poměrně vysoko a nošené ne moc blízko u hlavy, jsou silně osrstěné.

KRK

Svalnatý a silný krk je středně dlouhý a plynule přechází v plece. Hlava je díky němu nesena nad linií hřbetu, což napomáhá k celkovému vyváženému vzhledu. 

TRUP

Silný, kompaktní a dobře osvalený.

Horní linie:

Rovná.

Bedra:

Mírně klenutá a krátká.

Záď:

Rovná.

Hrudní koš:

Hrudník je hluboký, dosahuje až k loktům. Žebra jsou dobře klenutá a sahají dost dozadu.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Silně osrstěné.

Plece:

Mají dobrou délku a jsou dobře uložené.

Nadloktí:

Šikmé a akorát dlouhé.

Předloktí:

Nohy jsou rovné a paralelní.

Přední nadprstí:

Mírně sešikmené.

Tlapy hrudních končetin:

Oblé a velké, jsou dobře osrstěné, chlupy najdeme také mezi polštářky. Tlapky nejsou klenuté, na zemi jsou zcela postavené na polštářcích.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Dobře osvalené a silně osrstěné.

Kolena:

Dobře zaúhlená.

Hlezno:

Nízko postavené, díky čemuž je rovná horní linie.

Tlapy pánevní:

Oblé a velké, jsou dobře osrstěné, chlupy najdeme také mezi polštářky. Tlapky nejsou klenuté, na zemi jsou zcela postavené na polštářcích.

CHODY PSA

Pohyb je hladký a lehký s dobrým rozsahem a silným odrazem. Pohyb pánevních končetin nezasahuje při chodu i klusu dovnitř ani vně pohybu předních končetin.

OCAS

Středně dlouhý ocas je nasazen poměrně vysoko, je nošen ve spirále nad hřbetem. Je velmi dobře osrstěný. Povolený je výskyt "háčku" na jeho špičce.

Tibetský teriér

přečteno: 438x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
100%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...