topovat ověřit
13.03.2014 / 25.11.2015

Historie dalmatina

  • Historie dalmatina
80%
Náhled

Tak jako jsou rozmanité flíčky na jeho těle, stejně bohatá je i historie tohoto bezpochyby výjimečného plemene. Byl lovcem, honičem, ovčákem, krysaříkem, cirkusákem i maskotem. Není nic, čím by nebyl a není země, do které se v historii nepodíval. Zvládne vše a domovem je mu celá planeta. Tak to je dalmatin.

Snad právě pro nespočet poznatků a legend a zároveň pro nedostatek podložených informací je historie dalmatina dosud zcela neobjasněná, jisté však je, že se jedná o jedno z vůbec nejstarších psích plemen vůbec.

$ADSENSE_DETAIL_CLANKY_728_90_TEXT

Egyptské vyobrazení psa s bílou srstí a černými odznaky na hrobce obchodníka Khui z 20. dynastie (12. století př. n. letopočtem), nám podávají zajímavé svědectví o pradávnosti předků dnešního dalmatina.

Starověký Egypt je pravděpodobně zemí, kde dalmatin získal svou podobu, která se s nepodstatnými změnami uchovala do dnešní doby. Barevní egyptští psi typu dnešních chrtů byli kříženi s bílými krétskými psy. Výsledkem byl strakatý pes, milující běh.

Vznik plemene

Oficiálním letopočtem, který je uváděn, jako vznik plemene dalmatin je považováno 14. století.

Domovina dalmatinů je Chorvatsko. Strakatí psi zde údajně pobíhali již na konci 13. století. Odtud pochází také jejich pojmenování, které vzniklo podle země Dalmácie.

Na počátku 14. století se v Indii objevuje atletický pes středního vzrůstu s flekatým osrstěním a mimořádným nadáním pro různé činnosti. Tehdy byl označován jako bengálský honič, nápadně však připomínal právě chorvatského dalmatina. Kdy přesně a jak se do Indie dostal, není zcela známo.

Tento bengálský honič až do 19. století doprovázel potulné romské klany na cestách. Byli to právě cikáni, kteří v něm probudili cit pro běhání těsně vedle míhajících se kol a koňských kopyt. Dalmatin byl oblíbeným společníkem, který uměl povzbudit v nesnázích a zároveň skvělým povoznickým psem, který odstrašoval zloděje a šelmy. Dělal společnost svým lidem i osamoceným koním ve stájích, které noc od noci bedlivě střežil.

Chorvatsko i Indie

Existují spekulace, které tvrdí, že dalmatin se vyvíjel ve dvou větvích – chorvatské a indické. Teoreticky je to možné, protože své nápadné a ojedinělé zbarvení si tento pes ponechal již z dob starého Egypta až do současnosti, což zabránilo záměně za jiné plemeno.

Historické poznatky uvádějí, že psi z Dalmácie byli mohutnější a větší než flekatí psi z jiných zemí, obě odnože psů měly ovšem totožná zbarvení a stejné charakterové vlastnosti.

Tyhle informace nás přivádějí k závěru, že se ze starého Egypta dalmatini dostali do Chorvatska a zároveň do Indie, odkud následně s cikány kočovali na západ do Evropy, např. do Dánska, Anglie a Španělska. Psi, kteří se vyvíjeli v Chorvatsku, byli větší než psi z Asie, jednotná velikost se ustálila vzájemným křížením.

Umělecká díla potvrzují, že v období od 14. století se psi podobní dalmatinům vyskytovali také v Itálii.

Např.: Italská freska ve španělské kapli Santa Maria Novella ve Florencii ze 14. století, vyobrazuje strakaté psy velmi podobné dalmatinům. O dvě století mladší je další italské dílo, malba Chlapec a dalmatin z roku 1620 od Domenica Zampieri.

Výskyt dalmatinů v Itálii se vysvětluje bezprostřední blízkostí s Chorvatskem, odkud byli do Itálie dovezeni již začátkem 14. století.

Historie dalmatina

První známé psané zmínky o dalmatinovi pochází z roku 1737. Pod názvem Canis dalmaticus jsou uloženy v archivu biskupství Đakovo (Djakovo) v severním Chorvatsku.

V roce 1762 vyrábí Míšenský porcelán Factory figurky dalmatinů.

Dalmatin v Anglii

Do Anglie byl dalmatin dovezen v 18. století. Pro svůj nezaměnitelný vzhled a příjemný charakter dosáhl obliby ohromnou rychlostí.

Fungoval jako pastevecký i lovecký pes. Největší obliby však dosáhl u šlechtických kočích (vozatajů), kteří využívali jeho atraktivní vzhled a mimořádné schopnosti k práci s koňmi a zejména jako společníky a doprovod ke kočárům. V celé Británii byli známí jako kočároví psi s nevšedně půvabným vzhledem, vynikajícími povahovými vlastnostmi a slabostí pro koně.

Angličan Thomas Bewick, ornitolog a dřevorytec, publikoval v roce 1792 svou práci Dalmatin / Kočárový pes, která obsahovala popis i kresbu dalmatina. Tato práce později posloužila jako základ standardu tohoto plemene.

První standard dalmatina zveřejnil Angličan Vero Shaw v roce 1882, oficiálně byl tento standard vydán v roce 1890.

Jedni z prvních dalmatinů, kteří vyhovovali svým exteriérovým vhledem a podle nichž se formoval první standard plemene:

 

TEČKOVANÝ DICK

 

Černě tečkovaná fena CH. BEROLINA

 

Hnědě tečkovaný pes CH. FONTLEROY

Dalmatin v USA

Ve Spojených státech je dalmatin spojován s pivem Budweiser. Dalmatin vždy sedí vedle kočího, který kočíruje spřežení koní plemene Clydesdale táhnoucích pivní vůz společnosti Anheuser Busch. Když člověk kontroluje zboží, pes hlídá koně i vůz. Dalmatin je neodmyslitelnou součástí Budweiseru, stejně jako mohutní chladnokrevníci Clydesdale.

Dalmatini byli v USA k dispozici také během Americké revoluce.

Dalmatin a hasiči

Naprosto nejproslulejší je obraz dalmatina běžícího vedle požárního vozu taženého koňmi. Pro svou schopnost vytrvale běžet, ochranářský instinkt, uklidňující vliv na koně a neobyčejnou odvahu se dalmatin stal vyhledávaným pomocníkem hasičů již velmi dávno.

Dalmatin hlídal a uklidňoval koně, střežil požární vybavení, štěkáním uvolňoval cestu pro průjezd vozu, nejednou se sám vrhl do ohně zachránit lidský život a ve volné chvíli lovil krysy na požární stanici.

Jeho psí věrnost mu byla nemálo hasiči a požárními stanicemi oplacena i v době, kdy byla koňská spřežení vyměněna za motory. Dodnes je jejich společníkem, hlídačem a maskotem po celém světě.

Walt Disney

Celosvětově známý mistr kreslených filmů pro děti Walt Disney vzal zcela neúmyslně osud dalmatinů do svých rukou. Po uvedení filmu 101 dalmatinů a zejména po odvysílání jeho filmové podoby koncem 90. let propuklo masové šílenství za dalmatiny, svého puntíka musel mít každý.

Dalmatin ze dne na den obsadil první příčky v žebříčku oblíbenosti plemen a to nejen v Americe, ale ve všech zemích, kde se film promítl. Modelky nosily šaty s puntíky a dalmatin byl módním doplňkem celebrit i obyčejných lidí.

Seriózní chovatelé nedokázali svým zodpovědným chovem uživit poptávku na trhu a tahle skutečnost dala zelenou všem „množitelům“, kteří lapili příležitost a ve velkém odstartovali s černým chovem. Nepatřičně spojovali jedince blízce příbuzné a nedbali na kvalitu štěňat. Následkem byly odchovy nejen pochybného původu, ale značně degenerované jak fyzicky, tak i psychicky.

Dalším problémem byla neinformovanost. Dalmatin není pes pro každého, potřebuje důslednou výchovu, pevný výcvik a dostatek pohybu. Řada majitelů byla nemile překvapena, když jejich malý dalmatin vyrostl. Ti psi, kteří měli štěstí, skončili v útulcích.

Dalmatini v současnosti

Hysterie po dalmatinech utichla v okamžiku, kdy už po světě běhalo mnoho špatných a nemocných psů, které lidi zkrátka nezvládali. Nevhodným množením se rozšířily vrozené i získané choroby (hluchota, dysplazie kyčelních kloubů, močové kameny, apod.) a postižen byl i charakter psů. Mezi lidmi začaly kolovat fámy, že dalmatini jsou hloupí a přešlechtění – samozřejmě.

Díky duchapřítomnosti zodpovědných chovatelů nabral chov dalmatinů zpět na kvalitě. Psi s vrozenými vadami nejsou připuštěni do dalšího chovu a z dřívějších 35 %, trpí na hluchotu pouhých 7 % psů.

Bohužel, možná bohudíky, v podvědomí lidí jsou stále pochybnosti o hodnotách dalmatinů. Oblíbenost tohoto originálního a krásného psa je mizivá, paradoxně se pomalu dostává na seznam vzácných plemen.

přečteno: 9 050x

Budeme rádi, když tento článek ohodnotíte :-)

80%

Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...