topovat ověřit
Flanderský bouvier

Flanderský bouvier

Bouvier des Flandres
100%
Další pojmenování: nemá
Flanderský bouvier

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina I. - Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Sekce 2 - Honácká plemena
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 191
Země původu: Belgie, Francie
Patronát Belgie
Vznik plemene: 17. století
Průměrná délka života: 10 - 12 roků
Původní využití: Honácký pes, hlídač
Využití dnes: Pracovní pes, Hlídací pes, Rodinný pes, Služební pes, Aktivní pes, Agility, Frisbee, Flyball, Dogdancing, Obedience, poslušnost psa
Kluby v ČR:

Bouvier club Bohemia

VARIETY PLEMENE Flanderský bouvier

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách. 

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Flanderský bouvier byl pravděpodobně vyšlechtěn v 17. století. Primárně sloužil k nahánění dobytka a používal se se také v tahu, celkově pomáhal na zemědělských usedlostech. Později našel také uplatnění jako hlídač a obranář. 

Chov plemene se ustálil až na počátku 20. století. Ovšem velmi tvrdě ho zasáhla první světová válka, kvůli které se výrazně omezily počty zástupců tohoto plemene. Dokonce byl ve válce aktivně využíván a objevoval se v zákopech. Naštěstí vedly chovatelské snahy po válce k záchraně plemene, a díky tomu přetrvalo až do dnešní doby. 

Do tehdejšího Československa byl první pár importován v roce 1985. V dnešní době je bouvier využiván např. v Belgii jako policejní pes. 

POVAHA

Bouvier je ideální rodinný pes, má rád děti a díky své vyrovnané povaze se k nim skvěle hodí, protože ho jen tak něco z míry nevyvede. Samozřejmě je nutné, aby se ho děti naučily respektovat a jejich soužití byste měli mít vždy pod kontrolou. Svým páníčkům je bouvier velmi oddaný a věrný. 

S ostatními mazlíčky dokáže bycházet bez problémů, ale je lepší, pokud spolu žijí od štěněte. K cizím lidem je rezervovaný a jejich společnost nevyhledává, proto je to také skvělý hlídač, který svého páníčka ochrání. Není agresivní, ale v případě potřeby dokáže zakročit. 

Socializace od útlého věku je velice důležitá, aby z bouviera vyrost klidný, vyrovnaný a poslušný pes. Je inteligentní a dobře se učí, protože si vše pamatuje. Je důležité, abyste při výchově nedělali zbytečné chyby, protože váš pes na to nezapomene. Někdy se může projevovat poněkud temperamentně, a proto musí mít důsledného pána, který ovšem nebude hrubý.

POHYB

Flanderský bouvier je aktivní pes, který byl zvyklý pracovat. Potřebuje tedy unavit, aby se nenudil. V opačném případě se může na zahradě zabavit sám, ale páníčkovi se to nemusí líbit. Pokud si myslíte, že ho jen vypustíte na zahradu a máte vystaráno, tak to jste na omylu. Každý den je nutné vyrazit na delší procházku.

Ideální je, pokud chodíte běhat nebo jezdíte na kole, bouviera můžete vzít s sebou. Věnovat se můžete i různým kynologickým aktivitám, toto plemeno je všestranně využitelné. Vyzkoušet můžete canicross, agility, pasení i obedienci. Uvidíte sami, v čem se najdete a co vás bude nejvíce bavit. Bouvier s páníčkem pracuje velmi rád a brzy budete tvořit sehraný tým.

PÉČE

Srst bouviera vyžaduje více pozornosti. Srst byste měli pravidelně alespoň jednou týdně kartáčovat. Počítejte s tím, že bude nutné trimování, což je specifická úprava hrubé srsti, v podstatě vytrhávání odumřelých chlupů. Dále je nutné vystříhat srst mezi prsty a z uší. Nečistoty se na srsti většinou nedrží, takže časté šamponování se nedoporučuje. Při ušpinění použijte spíše vlhký ručník. Bouvier má vodu rád, a proto se v léte můžete společně koupat v přírodních vodách.

Každý den byste měli zkontrolovat oči, odstranit ospalky a případně očistit oční okolí. V uších se může objevit zánět, proto je kontrolujte. Bouvier tolik netrpí na výskyt zubního kamene, ale přesto je vhodné zuby mechanicky čistit, případně podávat doplňky stravy, které proti usazování plaku bojují. 

Nakonec nezpomínejte ani na drápy, s velkou pravděposobností si je bouvier bude samovolně obrušovat při chůzi po tvrdém povrchu, ale jednou měsíčně jejich délku zkontrolujte a v případě potřeby zastřihněte.

ZAJÍMAVOSTI

Podle svého pojmenování je jasné, že bouvier pochází z Flander, ale kde se tato oblast nachází? Jedná se o původní hrabství, které svým územím náleželo do Francie, Belgie i Nizozemí. Jeho původ se uvádí jako francouzsko-belgický. 

VÝŽIVA

Podávání kvalitního krmiva je důležité proto, aby byl pes zdravý a prospíval po všech stránkách. Krmit můžete granulemi, které obsahují všechno, co pes potřebuje. Pokud mu chcete dopřát něco jiného, pak můžete krmit přirozenou stravou, tedy barfem, kdy servírujete do misky syrové maso, kosti, přílohy a různé doplňky. U bouviera se může objevit torze žaludku, proto je nutné dodržovat správné stravovací návyky. 

Krmení granulemi je nenáročné, ale čemu byste měli věnovat svou pozornost, je výběr správných granulí. Kvalitní granule obsahují dostatek masa. Lepší je, pokud mají snížený obsah obilovin, nebo jsou zcela bez nich. Pro bouviera budete vybírat granule pro velká plemena psů. Zhruba do 20 měsíců můžete krmit juniorskými a pak přejít na dospělácké. 

Barfování je pro páníčky náročnější, protože jednotlivé krnné dávky připravujete sami. Než se do toho pustíte, je nutné si nastudovat potřebné informace. U psa velikosti bouviera počítejte s tím, že jeho maso vám v mrazáku zabere značné místo.

Zdraví

Bouvier je poměrně zdravé plemeno, které nemoci příliš nesužují. Pro větší plemena jsou typické problémy s pohybovým aparátem, konkrétně se jedná o dysplazii kyčelního a loketního kloubu. Na DKK se jedinci přijímaní do chovu vyšetřují, takže doporučujeme vybírat štěně po zdravých rodičích, ale podívejte se i do dalších generací. Preventivně můžete podávat kloubní výživu. 

Objevit se může torze žaludku, což je akutní stav, který ohružuje psa na životě. Jedná se o přetočení žaludku a zaškrcení jeho přívodu a vývodu. Když k tomu dojde, je nutné okamžitě vyhledat veterinární pomoc. Torzi můžete předcházet správnými stravovacími návyky, tedy dodržováním klidového režimu hlavně po jídle. Dále je vhodné rozdělit denní krmnou dávku na alespoň dvě porce denně.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Toto plemeno se hodí do domu se zahradou, na které může pobývat, ale neměl by být neustále zavřený v kotci nebo sám na zahradě, protože potřebuje bt v blízkosti své rodiny, jinak by psychicky strádal. I když ho před chladným počasím ochrání jeho huňatá srst, i tak byste mu měli venkovní boudu na zimu zateplit.

Jedná se o psa, kteřý vyžaduje dostatek pohybu, hodí se tedy spíše do aktivní rodiny. Poslušnost je u něj na vysoké úrovni, o čemž svědčí i to, že v zemi původu slouží u policie. Dokáže jednat i samostatně, takže někdy půbobit tvrdohlavě. Musíte se proto naučit, ja na něj.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

V České republice zaštiťuje chov tohoto plemene Bouvier Club Bohemia, který také stanovuje podmínky přijetí do chovu. V první řadě je potřeba si pořídit psa s průkazem původu FCI, který má předpoklady pro chov a výstavy, to znamená, že při odběru od chovatele nemá žádné vady ze standardu. 

Dále je nutné od 9 měsíců absolvovat svod a zúčastnit se výstavy pořádané klubem. Nejhůře můžete dostat hodnocení velmi dobrý. Pak se musíte od věku 20 měsíců zúčastnit bonitace, na které je jedinec posouzen odbornou komisí a v případě splnění všech podmínek následně také uchovněn. 

Co se týká zdravotního vyšetření, je nutné podstoupit rentgeny na dysplazii kyčelního kloubu. Do chovu mohou být přijati psi s maximálním stupněm D. Feny mohou být v chovu využity do 8 let věku, pak už jedině na žádost chovatele. Psi jsou v seznamu krycích psů uváděny do 9 let věku, pak může jejich majitel žádat každý rok o prodloužení.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Flanderský bouvier je exteriérově podobný ruskému černému teriérovi a v úvahu by přicházel také velký knírač, který je z tété trojky plemen asi nejznámější.

Černý teriér

Černý teriér

Každé z plemen patří do jiné skupiny FCI, zatímco teriér náleží do 2. skupiny k pinčům, kníračům, molossoidním plemenům apod., tak bouviera řadíme do 1. skupiny k pasteveckým a honáckým psům. Teriér je větší, jeho kohoutková výška se pohybuje u psů ideálně od 72 do 76 cm a u fen od 68 do 72 cm. Hmotnost se pohybuje kolem 50 kg. Bouvier měří psi 62 až 68 cm a fenky 59 až 65 cm. Hmotnost je maximálně 40 kg. Teriér má hrubou srst, která se musí střihově upravovat, typická je černá barva, případně se může mísit s malým množstvím šedých chlupů.

Knírač velký

Knírač velký

Knírač patří stejně jako ruský teriér do 2. skupiny FCI. Jeho kohoutková výška se u obou pohlaví pohybuje mezi 60 až 70 cm a hmotnost mezi 35 až 47 kg. Hrubá srst může být čistě černá i s černou podsadou, nebo v barvě pepř a sůl. Bouvier má delší srst než knírač. Obě plemena mají typický vous, po kterém je knírač i pojmenován.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Je kompaktní, tělo je krátké a zavalité. Končetiny má silné a dobře osvalené. Přestože budí dojem mohutnosti, není těžkopádný. Při vystavování musí ukazovat postoj sám, handler mu nesmí pomáhat. 

Důležité proporce:

Kohoutková výška je stejná jako délka těla od vrcholu ramen k sedacímu hrbolu.

Délka lebky vzhledem k čenichové partii je v poměru 3 : 2.

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 65 cm tolerance: +3 cm, -3 cm
fenky: 62 cm tolerance: +3 cm, -3 cm
Pozn. k výšce

Tolerance je plus/mínus 1 cm. 

Hmotnost:
psi 37,5 kg tolerance: +2,5 kg, -2,5 kg
fenky: 31 kg tolerance: +4 kg, -4 kg
Osrstění:

Husté, tvořené podsadou a krycí srstí. Společně tvoří ochranu proti náhlým klimatickým změnám. Na dotek je srst hrubá, dále je matná, suchá a dlouhá asi 6 cm a mírně rozcuchaná. Není vlnitá, ani kudrnatá. Na hlavě je srst kratší, na zadní straně uší pak velmi krátká, vnitřní stranu uší chrání přiměřeně dlouhá srst. Na horních pyscích je knír, na bradě potom drsný vous, který působí odstrašujícím dojmem. Obočí tvoří odstávající chlupy, které zvýrazňují tvar nadočnicových oblouků, ale nezakrývají oči. Na horní části hřbetu je srst zvláštědrsná a tvrdá. Na končetinách je mírně kratší, ale stále drsná. Ploše přiléhající srst není žádoucí, protože značí nedostatek podsady. Tu tvoří jemné a husté chlupy. Společně s krycí srstí tvoří nepromokavou vrstu. 

Zbarvení:

Barva je nejčastěji šedá nebo uhlová. Přípustná je také černá, ale nemá přednost. Vybledlá srst není žádoucí. Toleruje se bílá hvězda na hrudi. 

Kůže:

Není ochablá, dobře přiléhá, kraje víček a pysků jsou tmavě pigmentované. 

HLAVA

Masivní a zvýrazňuje ji knír a vous. Její velikost je však úměrná celkové postavě. Při pohmatu je dobře modelovaná. 

MOZKOVNA

Lebka:

Plochá a dobře vyvinutá, je trochu delší než širší. Horní linie lebky a nosního hřbetu jsou rovnoběžné. Čelní rýha je málo vyznačená. 

Stop:

Málo výrazný, ale díky zvednutému obočí působí na první pohled výrazněji. 

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nosní houba je lehce zaoblená. Je dobře vyvinutá, má kulaté okraje, dobře otevřené nozdry a vždy je černě pigmentovaná. Čenichová partie je široká, silná a s dobrou kostrou. Ve své horní linii je přímá směrem k čenichu se zužuje, ale nikdy není špičatá. Je kratší než lebka v poměru 2 : 3. Obvod čenichové části měřený těsně pod očima se shoduje s délkou hlavy. 

Pysky:

Silně pigmentované a dobře přilehlé. 

Čelisti, zuby:

Čelisti jsou mohutné a stejně dlouhé. Zuby jsou silné, zdravé, bílé a pravidelně vsazené. Řezáky jsou postaveny v nůžkovém nebo klešťovém skusu. Chrup je kompletní. 

Líce:

Suché a ploché, lícní kosti jsou málo zřetelené. 

Oči:

Mají upřímný a energický výraz. Nevystupují, ale ani nejsou uložené hluboko. Mají oválný tvar a jejich osa je vodorovná. Barva je co nejtmavší, a to v souladu s barvou srsti. Světlé oči a vyděšený výraz se penalizují. Oční spojivky nejsou viditelné. 

Víčka:

Nejsou depigmentovaná. 

Uši:

Kupírované do tvaru trojúhelníku. Jsou vysoko nasazené, velmi pohyblivé a držené vzpřímeně. Kupírovat by se měly úměrně k velikosti hlavy. 

Nekupírované uši jsou nasazené vysoko nad úrovní očí. Boltce jsou položeny svisle a ohyb nesmí převyšovat temeno hlavy. 

Uši jsou středně dlouhé a mají tvar rovnostranného trojúhelníku. Špička je lehce zaoblená. Přiléhají na plocho k tvářím, kromě odklopení v nejvyšším bodě jejich nasazení. Nejsou složené, ani svinuté, pokrývá je krátká srst a jsou úměrné k velikosti hlavy. 

KRK

Volný a dostatečně vzpřímený. Osvalený, silný a směrem k plecím se postupně rozšiřuje. Je kratší než délka hlavy. Šíje je lehce klenutá a mohutná. Netvoří se lalok. 

TRUP

Krástký, mohutný a podsaditý. 

Horní linie:

Vodorovná, silná a pevná. 

Kohoutek:

Lehce vyznačený. 

Hřbet:

Široký, krátký, osvalený a pevný, bez náznaku slabosti, ale je pružný. 

Bedra:

Krátká, široká, osvalená, pružná a bez náznaku slabosti. 

Záď:

Co nejlépe navazuje na vodorovnou liniii hřbetu a plynule přechází do oblouku zádě. U samců je dostatečně široká, u fen je více prostorná. Za těžkou vadu se považuje sražená nebo přestavěná záď. 

Hrudní koš:

Široký a dobře klenutý. Hluboký, sahá až k loktům. Nesmí být válcovitý. Přední žebra jsou mírně klenutá, další dobře oblá a sahají daleko dozadu, díky tomu ja hrudník dlouhý, jak má být. Penalizují se plochá žebra. Vrchol hrudní kosti je od posledního žebra vzdálen zhruba na délku 7/10 z kohoutkové výšky. 

Spodní linie:

Spodní část hrudníku přechází pozvolna k břichu, které je lehce vtažené. Slabiny jsou hlavně u samců krátké. 

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Mají silné kosti a jsou dobře osvalené. Zepředu jsou rovné a rovnoběžné. 

Plece:

Relativně dlouhé, svalnaté, mírně šikmé a nejsou těžkopádné. Lopatky jsou šikmé. 

Rameno:

Ramenní kost i lopatka jsou téměř stejně dlouhé. 

Lokty:

Dobře přiléhají k tělu a jsou rovnoběžné. Vbočené nebo vybočené lokty jsou nežádoucí v postoji i pohybu. 

Předloktí:

Ze strany i zepředu jsou rovná, vzájemně jsou rovnoběžná a kolmá k zemi. Mají silné kosti a jsou dobře osvalená. 

Zápěstí:

Dokonale svislé, pokračují přímém prodloužení předloktí. Na zadní straně může výběžek tvořit jenom hrášková a zápěstní kůstka. Kosti jsou silné. 

Přední nadprstí:

Poměrně krátké a velmi málo skloněné dopředu. Má silné kosti. 

Tlapy hrudních končetin:

Kulaté, krátké a uzavřené. Nevybočují ven, ani nevbočují dovnitř. Mají klenuté, sevřené prsty se silnými černými drápy. Polštářky jsou tlusté a tvrdé.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Kolmé, mohutné a výrazně osvalené. Zezadu jsou rovnoběžné a pohybují se ve stejné ose jako přední končetiny. 

Holeně:

Lýtka jsou přiměřeně dlouhá, dobře osvalená a nejsou příliš skloněná, ani strmá. 

Stehna:

Dobře osvalená a široká. Jsou rovnoběžná se středovou osou těla. Stehenní kost není příliš strmá, ani skloněná. Osvalení hýždí je mohutně vyvinuté a pevné, dosahuje hluboko. 

Kolena:

Umístěna na pomyslné přímce spuštěné z nejvyššího bodu kyčelní kosti kolmo k zemi. 

Paspárky:

Nejsou. 

Nárt:

Nárty jsou suché, silné a spíše válcovité. V postoji směřují kolmo k zemi. 

Hlezno:

Pevná, široká a spíše nízko u země. Zezadu jsou v postoji rovná a rovnoběžná. Při pohybu nejsou sbíhavá, ani rozbíhavá. 

Tlapy pánevní:

Pevné, kulaté s dobře sevřenými okrouhlými prsty a silnými černými drápy. Polštářky jsou tvrdé a tlusté. 

CHODY PSA

Pohyb je celkově harmonický, vyvážený, volný, seběvědomý a působí nenuceným dojmem. Obvyklým pohybem je krok a klus, vyskytnout se může i mimochod. 

OCAS

Nasazený poměrně vysoko, ale je v rovině s páteří. Pokud se pes narodí s přirozeně krátký ocasem, není to penalizováno. Jinak se ocas kupíruje do 1 týdne od narození a nechávají se 2 až 3 obratle (pokud to není zakázáno zákonem, v takových zemích se ocas nechává přirozeně dlouhý). 

přečteno: 370x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
100%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...