logo
porovnání velikostí
Pes vhodný ...
pro začátečníky
Pes vhodný pro začátečníky

Některá plemena se dají jednodušeji vychovat, a proto se hodí i pro naprosté začátečníky, kteří nikdy neměli psa. Existují ovšem i psí plemena, jejichž výcvik je obtížný, a proto potřebují zkušeného pána, protože začátečník by mohl napáchat ve výchově mnoho škod. 

Toto plemeno je vhodné pro lidi, kteří vědí, co péče o psa obnáší a ideálně mají již předešlou zkušenost s výchovou či výcvikem.

do bytu
Pes vhodný do bytu

Do bytu se hodí zejména malá a střední plemena. I někteří ze zástupců větších psů mohou být v bytě spokojeni za předpokladu, že jim poskytnete dostatek pohybu. Ale je nutné počítat s častějším úklidem kvůli nepořádku, který takový pes způsobí.

Plemeno je možné chovat i v bytě, ale musíte počítat s častějším úklidem a dopřát mu dostatek pohybu.

pro pobyt venku
Pes vhodný na zahradu

Některá plemena psů se hodí k domu se zahradou a pro celoroční pobyt venku. Potřebují ovšem dostatek pozornosti svého pána a není možné, aby byli celý den zavření v kotci bez jakéhokoliv pohybu. Ven se naopak nehodí zejména malí a krátkosrstí psi.

Tohoto psa můžete přes den nechat venku na zahradě a vlastní boudou nepohrdne, ale bydlet by měl doma.

pro alergiky
Pes vhodný pro alergiky

Vybrat toho správného psa pro alergika není jednoduché. Hypoalergenní pes neexistuje, ale jsou plemena, která mají zvláštní srst, jež obsahuje méně alergenů. Paradoxně se většinou jedná o dlouhosrsté chundelaté psy. Uvažovat lze i o naháčích.

Toto plemeno není pro alergiky vůbec vhodné.

pro seniory
Pes vhodný pro seniory

Pro seniory jsou vhodná plemena psů s klidnější povahou, která se dají snadno vychovat a budou jim dělat společníka při odpočinku i procházce, tedy psi, kteří se přizpůsobí jejich životnímu stylu. 

Tento pes se příliš pro seniory nehodí.

k dětem
Pes vhodný k dětem

Někteří psi děti vyloženě milují a nechají si od nich líbit všechno, ti jsou vhodným adeptem na ideálního rodinného psa. Existují ovšem i plemena, která se k dětem příliš nehodí. Zda bude soužití dětí a psů harmonické, záleží především na výchově obou stran. 

Tento pes nemá s dětmi problém a může jim být kamarádem, ale je nutná důkladná výchova, jak dítěte, tak i psa. 

k jiným psům
Pes vhodný k jiným psům

Některá plemena jsou velmi přátelská a dobře se snáší s ostatními psy. Skamarádí se i s náhodným kolemjdoucím pejskem na ulici. Jiná jsou v kontaktu s ostatními psy spíše odtažitá, nebo mají v oblibě pouze jedince stejného plemene.

Tento pes se příliš k ostatním psů nehodí.

ke kočkám
Pes vhodný ke kočkám

Kočku a psa máme zaškatulkované jako nepřátele. Ne vždy to tak musí být. Existují psi, kteří při dobré výchově mohou mít kočku či jiné domácí zvíře za nejlepšího přítele. Hodně záleží právě na socializaci. Některá plemena se ovšem k žádným jiným zvířatům nehodí zejména kvůli silnému loveckému pudu.

Toto plemeno není ke kočkám příliš vhodné.

na psí sporty
Pes vhodný na psí sporty

Existují psí plemena, která se pro psí sporty přímo narodili a milují jakoukoliv aktivitu. Jiná psí plemena se ovšem kvůli tělesné konstituci, horší vycvičitelnosti či povaze pro takové vyžití vůbec nehodí. 

Toto plemeno se pro psí sporty příliš nehodí, budete mu muset vymyslet jinou aktivitu.

na dlouhé tratě
Pes vhodný na dlouhé tratě

Existuje mnoho plemen, která se hodí na delší tratě a budou se svým pánem nadšeně běhat, dělat mu společníka u kola či při dlouhých procházkách. Svou výdrží mohou překvapit někteří malí psi, kteří vás budou rádi doprovázet kamkoliv a navíc jsou skladní.

Tento pes nemá problém ujít i větší vzdálenosti a rád vám bude dělat společníka.

Přizpůsobivost
snáší samotu
Jak pes snáší samotu

Každý pes miluje společnost svého pána. Některá plemena jsou na člověka tak fixována, že samotu snáší velmi špatně a mohou mít dokonce sklony k ničení prostředí. Jiní psi naopak poslušně vydrží čekat, než se jejich páníček vrátí z práce. Hodně záleží také na výchově.

Tento pes nemá samotu rád, a proto se hodí pro lidi, kteří s ním mohou být většinu času doma.

chladné počasí
Jak pes snáší chladné počasí

Některá plemena kvůli své velikosti či typu srsti nejsou vůbec vhodná do chladného počasí, protože by mohla prostydnout. Jiní psi naopak zimu milují a nemají problém ani s celoročním pobytem venku v kotci.

Toto plemeno nemá rádo chladné počasí, ven půjde jen na dobu nezbytně nutnou k vyvenčení.

teplé počasí
Jak pes snáší teplé počasí

Existují psi, kteří zbožňují teplé počasí a jsou schopní se vyhřívat na sluníčku. Musíte je dokonce hlídat a v případě potřeby zajistit, aby šli do stínu. Jiná plemena ovšem preferují chladnější počasí, mohou být i náchylnější na přehřátí a před sluncem se budou schovávat ve stínu.

Toto plemeno teplé počasí vydrží, ale pro odpočinek bude vyhledávat chladnější místo ve stínu.

citlivost
Jak je pes citlivý

Někteří psi jsou velmi citliví a potřebují jemné zacházení a výcvik prostřednictvím pozitivní motivace. Při jejich výchově musíte být důslední, ale ne hrubí. Jiným plemenům naopak nevadí, pokud je okřiknete. Každý pes je ovšem jiná osobnost a vždy záleží na socializaci a výchově. 

Tento pes je citlivý, ale zbytečné přecitlivělosti se bát nemusíte.

Vycvičitelnost
učenlivost
Jak je pes učenlivý

Některá psí plemena jsou velmi učenlivá a vzhledem k tomu se skvěle hodí pro výcvik a psí sporty. U jiných plemen ovšem není ani základní výcvik jednoduchý, protože jsou paličatí a nechtějí jen bezhlavě plnit povely.

Tento pes se dokáže naučit mnoho věcí, ale musí sám chtít.

inteligence
Jak hodně je pes inteligentní

Každé plemeno má jiné přednosti, někteří psi jsou velmi inteligentní a učenliví, díky tomu se hodí na mnohé kynologické aktivity. Jiná plemena naopak vysokou inteligencí neoplývají, nijak jim to ovšem nebrání ve vykonávání pozice vašeho nejlepšího přítele. 

Toto plemeno je velmi chytré.

žvýkací pud
Jak hodně pes rád kouše věci

Jsou psi, kteří milují kousání bot, a proto je nemůžete nechat v blízkosti svých nových bot, protože by je určitě zničili. Jiná plemena o vaše osobní věci či nábytek nejeví zájem a vystačí si se svými hračkami. Záleží na tom, jak budete důslední při výchově psa.

Tento pes sice rád žvýká, ale pokud vymezíte hranice a dopřejete mu dostatek hraček, tak se o své věci bát nemusíte.

lovecký pud
Jak má pes silný lovecký pud

Alespoň malý lovec se nachází asi v každém psovi, jsou ovšem taková plemena, která kvůli této lovecké vášni nemůžete pustit na volno na neoploceném pozemku, protože byste riskovali útěk za zvěří. To, jak pes bude na ostatní zvířata reagovat, můžete částečně ovlivnit i výchovou.

Tento pes má velmi silně vyvinutý lovecký pud, jakmile se v houští něco šustne, tak za tím bude chtít vyrazit.

štěkání a vytí
Jak hodně pes štěká

Štěkot je pro psy přirozený, každopádně si musíte uvědomit, že celodenní štěkání psa v bytě bude sousedům jistě nepříjemné. Přestože jsou plemena, která štěkají více, tak lze hlasový projev vašeho čtyřnohého mazlíčka ovlivnit i výchovou. 

Tento pes štěká celkem hodně, ale důslednou výchovou to jde zvládnout.

energie
Jak je pes energický

Každý pes má jiné množství energie. Některá plemena jsou doslova neunavitelná, i když se budete snažit sebevíc, tak dříve odpadnete vy a váš pes bude mít stále energie na rozdávání. Jiní psi se unaví po klasické procházce, pak se prospí a jsou znovu připraveni na další aktivitu.

Toto plemeno má dostatek energie na mnoho aktivit, ale rádo vám pak bude dělat společníka na gauči.

hravost
Jak je pes hravý

Většina psů je dost hravá, takový aport patří k oblíbené činnosti mnoha plemen. Najdou se ale i takoví psi, kteří budou veškerou hru sledovat z pohodlí svého pelíšku a nezapojí se do ní. Dokonce ani krabice plná hraček tyto typy nezlomí.

Tento pes má rád jen určité hry, pokud zjistíte, které to jsou, tak si jej získáte.

hlídač
Jaký je pes hlídač

Jsou plemena, která mají předpoklad být dobrými hlídači, ale pokud chcete, aby opravdu hlídali, tak je vhodné to podpořit výcvikem. Na druhou stranu zejména malá plemena sice nevzbuzují příliš respektu, ale často vás na nově příchozího upozorní štěkotem. Dalším typem jsou psi, kteří každého přivítají bez ohledu, zda je to cizí, nebo známý člověk.

Tento pes má předpoklad pro to, být skvělým hlídačem.

potřeba cvičit
Jak hodně potřebuje pes cvičit

Některá plemena jsou snadno vycvičitelná, takže jejich výcviku nemusíte věnovat moc času a základní povely se snadno naučí i doma. Jiní psi ovšem potřebují cvičit neustále a hlavně pravidelně, již od štěněčího věku je vhodné navštěvovat cvičák, kde se pes naučí základní poslušnosti a vy, jak jej správně ovládat.

U tohoto plemene je výchova těžší, výcviku je nutné věnovat dostatek pozornosti a nepodcenit ji.

Zdraví a péče
línání
Jak hodně pes líná

Každé plemeno líná, ať již více, nebo méně, ale pokud si pořídíte psa, tak se chlupům nevyhnete. Některá plemena línají pouze v období výměny srsti, jiná pouští chlupy po celý rok. Pokud se rozhodnete pro pořízení takového psa, tak musíte počítat s častějším úklidem.

Toto plemeno líná zejména v době výměny srsti, na chlupy však narazíte i během roku.

slintání
Jak hodně pes slintá

Existují plemena, která jsou proslulá častým slintáním. Většina psů ovšem běžně příliš neslintá a zvýšené produkce slin se můžete dočkat v případě, že konzumujete něco dobrého, co by chutnalo i vašemu čtyřnohému kamarádovi. 

Toto plemeno neslintá.

snadná péče
Jak snadno se o plemeno pečuje

Každý pes má své potřeby, péče o některá plemena je náročnější, a to zejména pokud se jedná o dlouhosrsté psy, kteří se musí každý den vyčesávat. Jiná plemena potřebují ke spokojenosti mnoho pohybu a u dalších může být zase nezbytný výcvik. 

Péče o tohoto psa není tolik náročná.

zdraví
Jak je pes zdravý

S každým plemenem jsou spjaté jiné typické nemoci, které jsou často přenášené geneticky, a proto se do chovu vybírají jedinci, kteří mají v pořádku vyšetření na tyto choroby. Běžnou nemocí se váš pes ovšem může nakazit i v parku při venčení od ostatních psů.

U tohoto psa se mohou projevit některá dedičná onemocnění, ale jinak je to zdravý jedinec.

sklon k obezitě
Jak je pes náchylný k obezitě

Některá plemena psů mají sklony k obezitě, takže jim musíte dopřát kvalitní stravu, dostatek pohybu a nepřekrmovat je. Jiní psi naopak mohou sníst cokoliv a stejně si udrží štíhlou postavu. Je všeobecně známé, že tendence k přibírání na váze se může objevit po kastraci, ale vždy záleží na konkrétním jedinci.

Tento pes je velmi náchylný k obezitě, dopřejte mu dostatek pohybu a hlavně jej nepřekrmujte.

Ostatní
popularita
Jak je pes oblíbený

Na světě existuje mnoho plemen, některá jsou velmi oblíbená a jejich zástupce můžete potkat na každém rohu. Jiná plemena nejsou tak běžná nebo jsou dokonce vzácná. Při výběru psa rozhodně zapátrejte i mezi neznámými plemeny, třeba vás některé z nich osloví.

Toto plemeno u nás patří k nejrozšířenějším, ve vašem okolí se určitě nachází hned několik jedinců.

velikost
Jak je pes velký

Existují miniaturní a naopak i velcí psi. Každé plemeno má svoje klady i zápory. Malí psi jsou skladní, hodí se skvěle i do bytů a navíc mohou všude chodit s vámi. Velká plemena potřebují větší prostor, takže jsou vhodná spíše k domku se zahradou.

Tento pes se řadí k malým plemenům.

Jezevčík

Jezevčík

Dachshund
Další pojmenování: Zwergteckel, Dackel, Teckel, J, JTK

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.:
Skupina IV. - Jezevčíci
S pracovní zkouškou
Číslo standardu: 148
Of. zkratka plemene v ČR: J, JTK
Země původu: Německo
Vznik plemene: 19. století
Původní využití: lovecký pes, norník
Využití dnes: Společenský pes, Domácí mazlíček, Lovecký pes
Kluby v ČR:

Klub chovatelů jezevčíků České republiky (KCHJ)

VARIETY PLEMENE JEZEVČÍK

Drsnosrstý standardní

Jezevčík - Drsnosrstý standardní

Hladkosrstý standardní

Jezevčík - Hladkosrstý standardní

Dlouhosrstý standardní

Jezevčík - Dlouhosrstý standardní

Drsnosrstý trpasličí

Jezevčík - Drsnosrstý trpasličí

Hladkosrstý trpasličí

Jezevčík - Hladkosrstý trpasličí

Dlouhosrstý trpasličí

Jezevčík - Dlouhosrstý trpasličí

Drsnosrstý králičí

Hladkosrstý králičí

Dlouhosrstý králičí

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Již ve starém Egyptě byli v chrámech zpodobňováni psi, kteří se stavbou těla nápadně podobají dnešnímu jezevčíkovi. Pes zachycený na náhrobním kameni egyptského vladaře Enjotefa II. byl nazýván „tekel“. Toto slovo z 2. tisíciletí př. n. l. dalo zřejmě základ i současnému pojmenování jezevčíka – Teckel, Dachsel, Dachshund. Sošky z hlíny a kamene, znázorňující psy s nápadně dlouhým tělem a krátkými končetinami, byly nalezeny v různých koutech světa, v Peru, Mexiku, Číně i Řecku.

Také na evropském kontinentě se vyvinul pes tohoto typu. Při lovu bylo vždy zapotřebí mít s sebou užitečné pomocníky, kteří byli používáni během široké škály činností. Technologie lovu se postupně zdokonalovala a s ní byla šlechtěna i psí plemena, nejvhodnější pro konkrétní účel a druh terénu. Nezbytný doprovod během lovu činili psi, kteří se snadno dostali přímo do nory kořisti a mohli bez problémů pracovat nízko nad zemí. V Anglii bylo vyšlechtěno široké spektrum teriérů, ve Francii byl používán basset a v Německu jezevčík.

V písemných pramenech z osmého století je zmiňován bavorský krátkonohý pes jménem bibarhunt, pracující pod zemí. Zřejmě právě tento druh psa poskytl základ pro pozvolné vytvoření moderního jezevčíka. Při šlechtění bylo použito mnoho dalších typů psů: Barváři, pinčové, pointři i teriéři. Postupně vznikl pes ideální pro práci norníka nejen svou tělesnou konstitucí, ale také povahou. Jezevčík je perfektní při stopových a barvářských prací, navíc se vyznačuje hlasitým a zvučným štěkotem.

V roce 1879 byl vyhotoven první standard plemene. Tehdy byl německý chov jezevčíka pod taktovkou zdejšího Spolku pro zušlechťování plemen psů. O několik let později byl založen klub specializovaný na chov jezevčíka v Německu (1888), dlouho na sebe nenechal čekat obdobný klub v Rakousku-Uhersku (1894) a o rok později vznikl klub v USA (1895). V dalších letech byly zakládány chovatelské kluby jezevčíka v řadě dalších zemích, v závislosti na rychle rostoucí popularitě plemene.

POVAHA

Ačkoliv existuje několik samostatných typů jezevčíků, kteří se ve výstavních kruzích posuzují odděleně a exteriérem se nápadně liší, charakteristické vlastnosti se u všech variant plemene shodují, s výjimkou pověstné větší ostrosti drsnosrstého jezevčíka, která nemusí být pravidlem. Jezevčík je značně osobitý, dominantní, inteligentní, houževnatý a temperamentní pes, jenž dokáže být přítulným a oddaným společníkem. Oplývá ale i poměrně dosti velkým sklonem k nezávislosti a tvrdohlavosti, někdy mívá sklony k nervozitě či doslova drzému a prohnanému jednání. Roli hlídače zvládá bravurně, poctivě ohlásí každého blížícího se návštěvníka. Většinou si vytváří dobrý vztah k dětem.

POHYB

Toto plemeno nepatří mezi primárně sportovní, přesto se někteří aktivní chovatelé s jezevčíkem věnují úspěšně psím sportům typu agility, dogfrisbee či flyballu. Jezevčík totiž potřebuje pravidelný pohyb, ačkoliv si vystačí s kratšími každodenními procházkami a dostatečným vybouřením venku v podobě intenzivnějšího proběhnutí či poutavé hry. Fyzická aktivita musí být zvolena s ohledem na unikátní tělesnou konstituci tohoto plemene, která s sebou nese řadu zdravotních rizik. Jezevčík by neměl často chodit do schodů, neboť je vysoce náchylný na problémy s páteří. Nehodí se pro adrenalinového sportovce, kterého by měl doprovázet při velmi náročných aktivitách. Naopak se spokojí i s klidnějším domovem u méně fyzicky zdatných chovatelů.

PÉČE

Výcvik jezevčíka nelze označit za nejsnadnější. Patří mezi plemena, která se při svém původním pracovním využití musela umět rozhodovat ve stěžejním okamžiku sama. Jezevčík je silný individualista, i když se jedná o inteligentního a chápavého psa, není mu vlastní přirozená touha maximálně vyhovět pánovi a reagovat ihned na každý povel, ať už je jakýkoliv. S výcvikem jezevčíka není radno otálet a je nezbytné zachovávat naprostou důslednost. Důležitou součástí výchovy musí být pečlivá socializace, jezevčík může mít sklony k dominantnímu chování a je třeba, aby si již od raného mládí zvykal na pobyt mezi cizími lidmi a zvířaty.

Srst hladkosrstých jezevčíků vyžaduje pouze minimální péči. Ideální je občasné pročesání pomocí kartáče či speciální česací rukavice.

U dlouhosrstých jezevčíků vyčesáváme srst minimálně dvakrát týdně. Pravidelná péče je nezbytná pro zamezení vytváření nepříjemných chuchvalců, jejichž rozčesávání činí psovi bolest, v pokročilém stadiu není ani možné a jediné řešení představuje jejich opatrné odstřihnutí. Srst je zpravidla zkracována pomocí k tomu určených nůžek v oblasti hřbetu, na bocích a horní části ocasu.

Osrstění drsnosrstého jezevčíka vyžaduje přibližně dvakrát až třikrát ročně speciální péči v podobě trimování (vytrhávání odumřelých chlupů). Pro optimální vzhled a zdraví srsti můžeme nechat psa trimovat ve speciálním salonu, pokud si na to netroufáme sami.

U všech typů srsti opatrně zastřiháváme přerostlou srst mezi polštářky.

Zvýšenou pozornost je třeba věnovat zevnímu zvukovodu psa, nezbytné jsou pravidelné kontroly uší, zda nedošlo k znečištění vnitřku ucha, popřípadě očištění adekvátním přípravkem. Pravidelně kontrolujeme drápy psa, zda nejsou přerostlé, zároveň čistíme alespoň jednou týdně psovi zuby měkkým kartáčkem a zubní pastou pro psy.

Celoroční pobyt jezevčíka venku není vhodný, tento pes patří do domu či do bytu.

ZAJÍMAVOSTI

Jezevčíci jsou jediným psím plemenem, které tvoří v rámci rozdělení dle mezinárodní organizace FCI samostatnou skupinu. Ve Velké Británii jsou jezevčíci zařazeni do stejné skupiny jako teriéři.

Jezevčík bývá často spojován s nepříliš vstřícným vztahem k ostatním zvířatům. Skutečnost, že záleží na výchově a podmínkách stanovených od malička, dokazuje kuriózní případ, který vloni překvapil celý svět. V oklahomské zoo se hladkosrstý jezevčík blízce spřátelil s místním lvem. Lev, který trpí zdravotními problémy, je od jezevčíka velmi opečováván. Jejich přátelství dosáhlo stupně nejvyšší důvěry, svět obletěly snímky, kde si obrovský lev nechává od malého jezevčíka oblizovat tvář a čistit zuby. Manažer zoo vysvětlil tuto pozoruhodnost tím, že pes i lev spolu vyrůstali a znají se od dětství.

VÝŽIVA

Každý pes má specifické nároky na výživu z hlediska nutričních hodnot přijímaného krmiva. Jezevčík patří mezi malá plemena, pro něž existuje na trhu téměř nekonečná škála alternativ z oblasti kompletních granulovaných a konzervovaných krmiv. Nejpohodlnější volbou je kvalitní granulované krmivo, které spolehlivě pokrývá denní nároky na dostatečný přísun vitamínů a minerálů. Na adresu tohoto druhu krmiva se ale ozývají i kritické hlasy, poukazující na vysoký obsah obilovin a umělých přídatných látek. Z hlediska čerstvosti a původnosti potravy je optimálnější připravovat krmivo přímo doma, znovu objevenou praxí je i krmení syrovým masem při zachování určitých speciálních podmínek. V takovém případě je však velmi obtížné docílit každodenní obsahově vyvážené stravy. Obecně platí, že krmivo vybíráme vždy podle velikosti a aktuálního věku psa. Dobré je poradit se o vhodné výživě s veterinárním lékařem, podstatné informace získá začínající chovatel od původního chovatele štěněte, na jehož krmnou praxi by měl minimálně zpočátku plynule navázat.

ZDRAVÍ

Průměrná délka života: 14 – 16 let.

Jezevčík patří mezi psí plemena, jejichž zástupci se mohou dožít velmi vysokého věku. Přesto i toto plemeno trpí ve zvýšené míře na některá konkrétní onemocnění. V důsledku tělesné konstituce je jezevčík obzvláště náchylný na problémy s meziobratlovými ploténkami. Je nezbytně důležité dbát na jeho zdravý pohyb bez nežádoucího zatěžování zádové partie. Jezevčíci mají taktéž silné sklony k obezitě, která jde ruku v ruce s velkým apetitem některých psů tohoto plemene. Opět záleží na chovateli, zda svého psa v tomto ohledu náležitě usměrní a zdravotnímu problému tak preventivně předejde. Stejně jako u jiných plemen malého vzrůstu se může u tohoto psa vyskytnout luxace pately, zejména v pokročilejším věku. Jezevčíka rovněž řadíme do skupiny plemen, u kterých je v průměru zaznamenáno více případů Cushingova syndromu. Jedná se o endokrinologické onemocnění, při němž je v nadměrném množství vylučován hormon kortizol. Mezi další zaznamenaná onemocnění patří epilepsie, dysplazie loketního kloubu, potíže s análními žlázami či oční choroby. V případě psů používaných při lovu divokých prasat hrozí riziko nakažení Aujezskyho chorobou.

Toto plemeno je dlouhodobě velmi populární. S tím souvisí bohužel i některé negativní okolnosti, včetně neblahé aktivity bezohledných množitelů, kteří nabízejí jak na běžícím pásu štěňata z pochybného chovu. Tito psi vykazují velké množství zdravotních problémů. Při výběru štěněte jezevčíka je proto nutné postupovat velmi obezřetně a pečlivě. Ideálním řešením, které eliminuje rizika pro budoucího chovatele a je pozitivním počinem i z hlediska celostní a dlouhodobé perspektivy, je zakoupení štěněte jezevčíka s průkazem původu z řádně registrovaného chovu. Pouze v rámci kvalitního a zodpovědného chovu bude zachována dobrá zdravotní kondice plemene.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Pro jedince normálního rázu (standardní velikost) je kromě získání kladného hodnocení při bonitaci předpokladem k uchovnění hmotnost u fen max. do 9 kg, u psů do 9,5 kg. Nutná je účast na oblastní výstavě či na výstavě se zadáváním čekatelství CAC na území České republiky, a to s výstupním hodnocením nejhůře velmi dobře. Pes musí být v době výstavy starší 12ti měsíců. Další nezbytnou podmínkou je splnění pracovní povrchové zkoušky, která sestává ze dvou disciplín (hlasitost na stopě, norování) s následujícím hodnocením: Hodnocení hlasitosti na stopě nejhůře dobré; ochota k práci nejhůře dobré (bezkontaktní norování), hlasitost (bezkontaktní norování) nejhůře velmi dobré. Pokud pes absolvuje v zahraničí zkoušku z kontaktního norování, musí získat hodnocení nejhůře velmi dobré. Nezbytností pro uchovnění je kompletní chrup.

Pro uchovnění jedince trpasličí či králičí velikosti je třeba kromě kladného hodnocení při svodu splnit následující podmínky: Standardní velikostní limit (obvod hrudníku u králičího rázu do 30 cm, u trpasličího do 35 cm); účast na oblastní výstavě či na výstavě se zadáváním čekatelství CAC na území České republiky, a to s výstupním hodnocením nejhůře velmi dobře; pes musí být v době výstavy starší 15ti měsíců; úspěšné splnění libovolného typu zkoušky v rámci zkušebního řádu ČMMJ či kontaktní norování v zahraničí. Co se týče zubního vzorce, tolerována je pouze absence dvou zubů z kategorie P1 či M3.

Mezi vylučující vady patří závažné odchylky zubního skusu a postavení zubů, absence některého ze špičáků či řezáků, nesprávné postavení hrudníku (odsazení) a zápěstního kloubu (tzv. překlubování), vadný ocas, příliš rozvolněné postavení lopatek, absence pálení u černého zbarvení, bílé zbarvení, zbarvení odlišné od povoleného standardu, behaviorální vady ( nadměrná agresivita či bojácnost).

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Český teriér

Jezevčík -

Jezevčík je ve všech svých varietách natolik vzhledově unikátní, že si jej s jiným psem nesplete téměř nikdo. K určitému zaváhání může dojít při porovnání s českým teriérem, ale spíše z hlediska možné neznalosti poměrně vzácného plemene, kterým tento teriér, vyšlechtěný v České republice relativně nedávno, celosvětově doposud je. Exteriérem hlavy se český teriér výrazně liší, společnou mají obě plemena tělesnou konstituci, při preferenci krátkých nohou a prodlouženého trupu.

Dandie dinmont terier

Jezevčík -

Výrazně dlouhým trupem se dále vyznačuje u nás velmi zřídka chovaný Dandie Dinmont teriér, který se pravděpodobně podílel na vzniku drsnosrstého jezevčíka. V porovnání s jezevčíkem se dnes liší nejen v mnoha vzhledových odlišnostech, ale i zcela rozdílnou povahou. Oproti tvrdohlavému a svéhlavému jezevčíkovi je tento teriér bezmezně vlídným psem. Společně s jezevčíkem sdílí negativní úděl v podobě častých bolestivých problémů s meziobratlovými ploténkami.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Krátkonohý, dobře osvalený pes nízkého, podlouhlého vzrůstu, s bdělým výrazem v obličeji, celkově působící kompaktním dojmem. Navzdory krátkým končetinám velmi hbitý.

Důležité proporce:

Vzájemný poměr mezi délkou trupu a výškou v kohoutku činí 1 ku 1,7 – 1,8 (měřeno při odstupu od země v jedné třetině kohoutkové výšky).

Pozn. k výšce:

Jezevčík: Obvod hrudníku více než 35 cm.

Jezevčík trpasličí: Obvod hrudníku více než 30 cm až 35 cm (měřeno u jedinců, kteří dosáhli 15-ti měsíců věku a více).

Jezevčík králičí: Obvod hrudníku až 30 cm (měřeno u jedinců, kteří dosáhli 15-ti měsíců věku a více).

Pozn. k hmotnosti:
Horní hmotnostní hranice: 9,5 kg.
Srst:

Tři varianty osrstění.: Krátkosrstá, drsnosrstá, dlouhosrstá.

Specifikace krátkosrsté varianty: Krátká, velmi hustá, lesklá, k tělu přiléhající, na omak tvrdá, s absencí holých míst. Ocas je zcela, avšak ne nadměrně porostlý srstí. Pesíky větší délky ze spodní strany ocasu jsou tolerovány.

Specifikace drsnosrsté varianty: Velmi hustá, drátovitá, dobře přilehlá, s bohatou podsadou na celém těle vyjma čenichové partie, obočí a uší. Charakteristickými znaky jsou výrazný vous a chomáčkovité obočí. Uší porostlé kratší a jemnou srstí než zbytek těla. Ocas bohatě porostlý přilehlou srstí.

Specifikace dlouhosrsté varianty: Rovná, lesklá, opatřená bohatou podsadou, k trupu přiléhající. Prodloužená pod krkem a na spodku těla. Zcela nejdelší srst na spodní části ocasu (vlajkovitý tvar), delší praporce srsti rovněž na zadní straně končetin.

Zbarvení:

Tři varianty zbarvení srsti: Jednobarevná, dvoubarevná, skvrnitá. Nos a drápy černé či hnědé, v závislosti na celkovém zbarvení.

Specifikace jednobarevné varianty: Nejvýše hodnocená barva červená, přípustná taktéž červenožlutá a žlutá. U všech odstínů barev se může vyskytovat černá příměs. Nepatrné bílé skvrny jsou nežádoucím, ale nikoliv vylučujícím znakem. Tato barevná varianta je typická pro krátkosrstého, dlouhosrstého i drsnosrstého jezevčíka. U drsnosrstých zástupců plemene je ovšem nejtypičtější zbarvení variující od světlých po tmavé odstíny, připomínající divoké prase či spadlé suché listí.

Specifikace dvoubarevné varianty: Vydatné hnědé či černé zbarvení, obohacené žlutým či rezavohnědým pálením v oblasti nad očima, po stranách čenichu a spodního pysku, dále na vnitřním okraji uší, na hrudníku, z vnitřní a zadní strany končetin, v okolí řitního otvoru, na cca polovině spodní části ocasu a na tlapkách. Pálení nesmí být přehnaně rozsáhlé. Tato varianta je typická pro krátkosrstého, hrubosrstého i dlouhosrstého jezevčíka.

Specifikace skvrnité varianty: Podkladová barva je tmavá, jedná se o černou, červenou či šedou. Preferovány jsou nepravidelně umístěné, adekvátně velké skvrny v barvě šedé či béžové, v závislosti na podkladu. Příliš rozsáhlé skvrny nejsou vítány. Poměr světlého a tmavého zbarvení by měl být navzájem vyvážený. U žíhaného typu je dominantní barvou červená nebo žlutá, doplněny o tmavší žíhání. Skvrnitá varianta je typická pro krátkosrstého, hrubosrstého i dlouhosrstého jezevčíka.

Kůže:

Přilehlá.

HLAVA

Protáhlého tvaru, nikoliv však špičatá.

MOZKOVNA

Nadočnicové oblouky:

Výrazné.

Stop:

Čenich dlouhý a štíhlý. Nosní houba solidně vyvinutá.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Značné délky, adekvátní šíře a síly.

Pysky:

Přilehlé, zakrývající dolní čelist.

Čelisti, zuby:

Obě čelisti dobře vyvinuté, zuby tvoří bezchybný nůžkový skus.

Oči:

Oválného tvaru, střední velikosti, doširoka posazené, temperamentního, avšak kamarádského výrazu, bez náznaků pichlavosti. Zbarvení kolísá od tmavého odstínu červenohnědé k černohnědé. Oči působí zářivě. Skelný výraz, rybí či perleťový nádech barvy u skvrnité varianty psů nejsou preferovány, nicméně zůstávají tolerovány.

Uši:

Nasazené vysoko, spíše více vzadu, dosahující adekvátní délky, zaobleného tvaru, dobře pohyblivé, přední okraj je přilehlý k líci.

KRK

Osvalený, přiměřené délky, jemně klenutý, vysoko nasazený, hrdě nesený. Kůže v hrdelní oblasti je těsně přilehlá, absence laloku.

Kohoutek:

Jasně zřetelný.

Hřbet:

Svalnatý a pevný.

Bedra:

Adekvátní délky, osvalená.

Záď:

Přiměřeně dlouhá a široká, lehce skloněná.

Břicho a slabiny:

Břicho jemně vtažené.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Opatřené silnými kostmi, svalnaté, rovné, tlapy směřují dopředu.

Rameno:

Délka stejná jako u lopatky, navzájem jsou spolu postaveny téměř pravoúhle. Těsně přilehlé k žebrům, zároveň ale dobře pohyblivé.

Lokty:

Absence vbočení či vybočení.

Zápěstí:

Klouby zápěstí umístěné navzájem blíže než klouby ramenní.

Předloktí:

Krátké, ideálně rovné. Vzdálenost od země dosahuje přibližně třetiny kohoutkové výšky psa.

Tlapy hrudních končetin:

Uzavřené, klenuté, s přilehlými prsty a pevnými, pružnými polštářky. Drápy krátké a silné. Nefunkční pátý prst se neodstraňuje.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Svalnaté, rovnoběžně postavené, v adekvátním poměru k hrudním končetinám.

Holeně:

Svalnaté a krátké, postavené pravoúhle ve vztahu ke stehnům.

Stehna:

Okrouhlého tvaru, odpovídající délky, silná a svalnatá.

Kolena:

Široká, silná, značně zaúhlená.

Nárt / zanártí:

Jemně zahnutý směrem vpřed, relativně dlouhý.

Hlezno:

Výrazně šlachovité.

Tlapy pánevní:

Klenuté, opatřené silnými a tvrdými polštářky. Čtyři přilehlé prsty.

CHODY PSA

Pohyb je dostatečně volný a plynulý, hrudní končetiny sahají výrazně vpřed, pohybujíc se nízko nad zemí. Patrný je silný posun, přičemž typický je lehce pružící přenos do oblasti hřbetní linie. Všechny končetiny jsou zapojeny v souběžném pohybu.

OCAS

Není nasazen nikterak vysoko, pokračováním hřbetní linie. Nošený natažený, s absencí výrazného zatočení, povoleno je mírné zakřivení v poslední třetině jeho délky.

přečteno: 8 223x