topovat ověřit
Jezevčík

Jezevčík

Dachshund
100%
Další pojmenování: Zwergteckel, Dackel, Teckel, J, JTK
Jezevčík

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina IV. - Jezevčíci
S pracovní zkouškou
Číslo standardu: 148
Of. zkratka plemene v ČR: J, JTK
Země původu: Německo
Vznik plemene: 19. století
Průměrná délka života: 14 - 16 roků
Původní využití: Lovecký pes, norník
Využití dnes: Lovecký pes, Domácí mazlíček, Společenský pes
Kluby v ČR:

Klub chovatelů jezevčíků České republiky (KCHJ)

VARIETY PLEMENE Jezevčík

Drsnosrstý standardní

Oficiální
Drsnosrstý standardní

Jezevčík ve standardní velikosti má obvod hrudníku přes 35 cm a horní hranice hmotnosti je stanovena na 9 kg. Drsnosrstá varieta má po celém těle (kromě mordy, obočí a uší) podsadu a přiléhavé, husté, drátovité krycí chlupy. Na mordě vzniká zřetelný vous. Obočí je husté a na uších je srst hladká a kratší než jinde na těle. Ocas je dobře, rovnoměrně a přiléhavě osrstěný. Převažuje zbarvení světlého až tmavého divočáka, nebo suchého listí. Dále mohou být jednobarevní, dvoubarevní a skvrnití (tygrovaní) dle standardu. 

Hladkosrstý standardní

Oficiální
Hladkosrstý standardní

Jezevčík ve standardní velikosti má obvod hrudníku přes 35 cm a horní hranice hmotnosti je stanovena na 9 kg. Hladkosrstá varieta má krátkou, hustou, lesklou, přiléhající, pevnou a tvrdou srst bez lysin.Ocas je jemně osrstěný, na spodní straně ocasu může být srst trochu delší. Zbarvení je možné jednobarevné, dvoubarevné a skvrnité (tygrované) dle standardu. 

Dlouhosrstý standardní

Oficiální
Dlouhosrstý standardní

Pro tuto varietu je velikostně typický obvod hrudníku přes 35 cm a váha do devíti kilogramů. Dlouhá srst je rovná a lesklá, má podsadu, která přiléhá k trupu. Pod krkem, na spodní části těla a uších se srst prodlužuje, na zadních končetinách vznikají praporce. Nejdelší srst se objevuje na spodní straně ocasu, kde vzniká tzv. vlajka. Zbarvení je stejně jako u ostatních variet, tedy jednobarevné, dvoubarevné a skvrnité (tygrované). 

Drsnosrstý trpasličí

Oficiální
Drsnosrstý trpasličí

Trpasličí jezevčík má obvod hrudníku od 30 do 35 cm, a to od věku 15 měsíců. Drsnosrstá varieta má po celém těle (kromě mordy, obočí a uší) podsadu a přiléhavé, husté, drátovité krycí chlupy. Na mordě vzniká zřetelný vous. Obočí je husté a na uších je srst hladká a kratší než jinde na těle. Ocas je dobře, rovnoměrně a přiléhavě osrstěný. Převažuje zbarvení světlého až tmavého divočáka, nebo suchého listí. Dále mohou být jednobarevní, dvoubarevní a skvrnití (tygrovaní) dle standardu.

Hladkosrstý trpasličí

Oficiální
Hladkosrstý trpasličí

Miniaturní jezevčík se posuzuje podle obvodu hrudníku, musí být v rozmězí 25 až 30 cm, a to od věku 15 měsíců. Hladkosrstá varieta má krátkou, hustou, lesklou, přiléhající, pevnou a tvrdou srst bez lysin.Ocas je jemně osrstěný, na spodní straně ocasu může být srst trochu delší. Zbarvení je možné jednobarevné, dvoubarevné a skvrnité (tygrované) dle standardu. 

 

Dlouhosrstý trpasličí

Oficiální
Dlouhosrstý trpasličí

Trpasličí jezevčík má velikost hrudníku od 30 do 35 cm, měřeno musí být až po 15 měsících věku. Dlouhá srst je rovná a lesklá, má podsadu, která přiléhá k trupu. Pod krkem, na spodní části těla a uších se srst prodlužuje, na zadních končetinách vznikají praporce. Nejdelší srst se objevuje na spodní straně ocasu, kde vzniká tzv. vlajka. Zbarvení je stejně jako u ostatních variet, tedy jednobarevné, dvoubarevné a skvrnité (tygrované). 

 

Drsnosrstý králičí

Oficiální

Velikost králičího jezevčíka se opět posuzuje podle obvodu hrudníku ve stáří minimálně 15 měsíců. Obvod musí být do 30 cm. Drsnosrstá varieta má po celém těle (kromě mordy, obočí a uší) podsadu a přiléhavé, husté, drátovité krycí chlupy. Na mordě vzniká zřetelný vous. Obočí je husté a na uších je srst hladká a kratší než jinde na těle. Ocas je dobře, rovnoměrně a přiléhavě osrstěný. Převažuje zbarvení světlého až tmavého divočáka, nebo suchého listí. Dále mohou být jednobarevní, dvoubarevní a skvrnití (tygrovaní) dle standardu.

Hladkosrstý králičí

Oficiální

Králičí jezevčík je nejmenší, obvod hrudníku v dospělosti (od 15 měsíců věku) musí být do 30 cm. Hladkosrstá varieta má krátkou, hustou, lesklou, přiléhající, pevnou a tvrdou srst bez lysin.Ocas je jemně osrstěný, na spodní straně ocasu může být srst trochu delší. Zbarvení je možné jednobarevné, dvoubarevné a skvrnité (tygrované) dle standardu. 

 

Dlouhosrstý králičí

Oficiální

Nejměnší králičí jezevčík musí mít obvod hrudníku do 30 cm, a to od věku 15 měsíců.Dlouhá srst je rovná a lesklá, má podsadu, která přiléhá k trupu. Pod krkem, na spodní části těla a uších se srst prodlužuje, na zadních končetinách vznikají praporce. Nejdelší srst se objevuje na spodní straně ocasu, kde vzniká tzv. vlajka. Zbarvení je stejně jako u ostatních variet, tedy jednobarevné, dvoubarevné a skvrnité (tygrované). 

 

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Již ve starém Egyptě byli v chrámech zpodobňováni psi, kteří se stavbou těla nápadně podobají dnešnímu jezevčíkovi. Pes zachycený na náhrobním kameni egyptského vladaře Enjotefa II. byl nazýván „tekel“. Toto slovo z 2. tisíciletí př. n. l. dalo zřejmě základ i současnému pojmenování jezevčíka – Teckel, Dachsel, Dachshund. Sošky z hlíny a kamene, znázorňující psy s nápadně dlouhým tělem a krátkými končetinami, byly nalezeny v různých koutech světa, v Peru, Mexiku, Číně i Řecku.

Také na evropském kontinentě se vyvinul pes tohoto typu. Při lovu bylo vždy zapotřebí mít s sebou užitečné pomocníky, kteří byli používáni během široké škály činností. Technologie lovu se postupně zdokonalovala a s ní byla šlechtěna i psí plemena, nejvhodnější pro konkrétní účel a druh terénu. Nezbytný doprovod během lovu činili psi, kteří se snadno dostali přímo do nory kořisti a mohli bez problémů pracovat nízko nad zemí. V Anglii bylo vyšlechtěno široké spektrum teriérů, ve Francii byl používán basset a v Německu jezevčík.

V písemných pramenech z osmého století je zmiňován bavorský krátkonohý pes jménem bibarhunt, pracující pod zemí. Zřejmě právě tento druh psa poskytl základ pro pozvolné vytvoření moderního jezevčíka. Při šlechtění bylo použito mnoho dalších typů psů: Barváři, pinčové, pointři i teriéři. Postupně vznikl pes ideální pro práci norníka nejen svou tělesnou konstitucí, ale také povahou. Jezevčík je perfektní při stopových a barvářských prací, navíc se vyznačuje hlasitým a zvučným štěkotem.

V roce 1879 byl vyhotoven první standard plemene. Tehdy byl německý chov jezevčíka pod taktovkou zdejšího Spolku pro zušlechťování plemen psů. O několik let později byl založen klub specializovaný na chov jezevčíka v Německu (1888), dlouho na sebe nenechal čekat obdobný klub v Rakousku-Uhersku (1894) a o rok později vznikl klub v USA (1895). V dalších letech byly zakládány chovatelské kluby jezevčíka v řadě dalších zemích, v závislosti na rychle rostoucí popularitě plemene.

POVAHA

Ačkoliv existuje několik samostatných typů jezevčíků, kteří se ve výstavních kruzích posuzují odděleně a exteriérem se nápadně liší, charakteristické vlastnosti se u všech variant plemene shodují, s výjimkou pověstné větší ostrosti drsnosrstého jezevčíka, která nemusí být pravidlem. Jezevčík je značně osobitý, dominantní, inteligentní, houževnatý a temperamentní pes, jenž dokáže být přítulným a oddaným společníkem. Oplývá ale i poměrně dosti velkým sklonem k nezávislosti a tvrdohlavosti, někdy mívá sklony k nervozitě či doslova drzému a prohnanému jednání. Roli hlídače zvládá bravurně, poctivě ohlásí každého blížícího se návštěvníka. Většinou si vytváří dobrý vztah k dětem.

POHYB

Toto plemeno nepatří mezi primárně sportovní, přesto se někteří aktivní chovatelé s jezevčíkem věnují úspěšně psím sportům typu agility, dogfrisbee či flyballu. Jezevčík totiž potřebuje pravidelný pohyb, ačkoliv si vystačí s kratšími každodenními procházkami a dostatečným vybouřením venku v podobě intenzivnějšího proběhnutí či poutavé hry. Fyzická aktivita musí být zvolena s ohledem na unikátní tělesnou konstituci tohoto plemene, která s sebou nese řadu zdravotních rizik. Jezevčík by neměl často chodit do schodů, neboť je vysoce náchylný na problémy s páteří. Nehodí se pro adrenalinového sportovce, kterého by měl doprovázet při velmi náročných aktivitách. Naopak se spokojí i s klidnějším domovem u méně fyzicky zdatných chovatelů.

PÉČE

Výcvik jezevčíka nelze označit za nejsnadnější. Patří mezi plemena, která se při svém původním pracovním využití musela umět rozhodovat ve stěžejním okamžiku sama. Jezevčík je silný individualista, i když se jedná o inteligentního a chápavého psa, není mu vlastní přirozená touha maximálně vyhovět pánovi a reagovat ihned na každý povel, ať už je jakýkoliv. S výcvikem jezevčíka není radno otálet a je nezbytné zachovávat naprostou důslednost. Důležitou součástí výchovy musí být pečlivá socializace, jezevčík může mít sklony k dominantnímu chování a je třeba, aby si již od raného mládí zvykal na pobyt mezi cizími lidmi a zvířaty.

Srst hladkosrstých jezevčíků vyžaduje pouze minimální péči. Ideální je občasné pročesání pomocí kartáče či speciální česací rukavice.

U dlouhosrstých jezevčíků vyčesáváme srst minimálně dvakrát týdně. Pravidelná péče je nezbytná pro zamezení vytváření nepříjemných chuchvalců, jejichž rozčesávání činí psovi bolest, v pokročilém stadiu není ani možné a jediné řešení představuje jejich opatrné odstřihnutí. Srst je zpravidla zkracována pomocí k tomu určených nůžek v oblasti hřbetu, na bocích a horní části ocasu.

Osrstění drsnosrstého jezevčíka vyžaduje přibližně dvakrát až třikrát ročně speciální péči v podobě trimování (vytrhávání odumřelých chlupů). Pro optimální vzhled a zdraví srsti můžeme nechat psa trimovat ve speciálním salonu, pokud si na to netroufáme sami.

U všech typů srsti opatrně zastřiháváme přerostlou srst mezi polštářky.

Zvýšenou pozornost je třeba věnovat zevnímu zvukovodu psa, nezbytné jsou pravidelné kontroly uší, zda nedošlo k znečištění vnitřku ucha, popřípadě očištění adekvátním přípravkem. Pravidelně kontrolujeme drápy psa, zda nejsou přerostlé, zároveň čistíme alespoň jednou týdně psovi zuby měkkým kartáčkem a zubní pastou pro psy.

Celoroční pobyt jezevčíka venku není vhodný, tento pes patří do domu či do bytu.

ZAJÍMAVOSTI

Jezevčíci jsou jediným psím plemenem, které tvoří v rámci rozdělení dle mezinárodní organizace FCI samostatnou skupinu. Ve Velké Británii jsou jezevčíci zařazeni do stejné skupiny jako teriéři.

Jezevčík bývá často spojován s nepříliš vstřícným vztahem k ostatním zvířatům. Skutečnost, že záleží na výchově a podmínkách stanovených od malička, dokazuje kuriózní případ, který vloni překvapil celý svět. V oklahomské zoo se hladkosrstý jezevčík blízce spřátelil s místním lvem. Lev, který trpí zdravotními problémy, je od jezevčíka velmi opečováván. Jejich přátelství dosáhlo stupně nejvyšší důvěry, svět obletěly snímky, kde si obrovský lev nechává od malého jezevčíka oblizovat tvář a čistit zuby. Manažer zoo vysvětlil tuto pozoruhodnost tím, že pes i lev spolu vyrůstali a znají se od dětství.

VÝŽIVA

Každý pes má specifické nároky na výživu z hlediska nutričních hodnot přijímaného krmiva. Jezevčík patří mezi malá plemena, pro něž existuje na trhu téměř nekonečná škála alternativ z oblasti kompletních granulovaných a konzervovaných krmiv. Nejpohodlnější volbou je kvalitní granulované krmivo, které spolehlivě pokrývá denní nároky na dostatečný přísun vitamínů a minerálů. Na adresu tohoto druhu krmiva se ale ozývají i kritické hlasy, poukazující na vysoký obsah obilovin a umělých přídatných látek. Z hlediska čerstvosti a původnosti potravy je optimálnější připravovat krmivo přímo doma, znovu objevenou praxí je i krmení syrovým masem při zachování určitých speciálních podmínek. V takovém případě je však velmi obtížné docílit každodenní obsahově vyvážené stravy. Obecně platí, že krmivo vybíráme vždy podle velikosti a aktuálního věku psa. Dobré je poradit se o vhodné výživě s veterinárním lékařem, podstatné informace získá začínající chovatel od původního chovatele štěněte, na jehož krmnou praxi by měl minimálně zpočátku plynule navázat.

Zdraví

Průměrná délka života: 14 – 16 let.

Jezevčík patří mezi psí plemena, jejichž zástupci se mohou dožít velmi vysokého věku. Přesto i toto plemeno trpí ve zvýšené míře na některá konkrétní onemocnění. V důsledku tělesné konstituce je jezevčík obzvláště náchylný na problémy s meziobratlovými ploténkami. Je nezbytně důležité dbát na jeho zdravý pohyb bez nežádoucího zatěžování zádové partie. Jezevčíci mají taktéž silné sklony k obezitě, která jde ruku v ruce s velkým apetitem některých psů tohoto plemene. Opět záleží na chovateli, zda svého psa v tomto ohledu náležitě usměrní a zdravotnímu problému tak preventivně předejde. Stejně jako u jiných plemen malého vzrůstu se může u tohoto psa vyskytnout luxace pately, zejména v pokročilejším věku. Jezevčíka rovněž řadíme do skupiny plemen, u kterých je v průměru zaznamenáno více případů Cushingova syndromu. Jedná se o endokrinologické onemocnění, při němž je v nadměrném množství vylučován hormon kortizol. Mezi další zaznamenaná onemocnění patří epilepsie, dysplazie loketního kloubu, potíže s análními žlázami či oční choroby. V případě psů používaných při lovu divokých prasat hrozí riziko nakažení Aujezskyho chorobou.

Toto plemeno je dlouhodobě velmi populární. S tím souvisí bohužel i některé negativní okolnosti, včetně neblahé aktivity bezohledných množitelů, kteří nabízejí jak na běžícím pásu štěňata z pochybného chovu. Tito psi vykazují velké množství zdravotních problémů. Při výběru štěněte jezevčíka je proto nutné postupovat velmi obezřetně a pečlivě. Ideálním řešením, které eliminuje rizika pro budoucího chovatele a je pozitivním počinem i z hlediska celostní a dlouhodobé perspektivy, je zakoupení štěněte jezevčíka s průkazem původu z řádně registrovaného chovu. Pouze v rámci kvalitního a zodpovědného chovu bude zachována dobrá zdravotní kondice plemene.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Pro jedince normálního rázu (standardní velikost) je kromě získání kladného hodnocení při bonitaci předpokladem k uchovnění hmotnost u fen max. do 9 kg, u psů do 9,5 kg. Nutná je účast na oblastní výstavě či na výstavě se zadáváním čekatelství CAC na území České republiky, a to s výstupním hodnocením nejhůře velmi dobře. Pes musí být v době výstavy starší 12ti měsíců. Další nezbytnou podmínkou je splnění pracovní povrchové zkoušky, která sestává ze dvou disciplín (hlasitost na stopě, norování) s následujícím hodnocením: Hodnocení hlasitosti na stopě nejhůře dobré; ochota k práci nejhůře dobré (bezkontaktní norování), hlasitost (bezkontaktní norování) nejhůře velmi dobré. Pokud pes absolvuje v zahraničí zkoušku z kontaktního norování, musí získat hodnocení nejhůře velmi dobré. Nezbytností pro uchovnění je kompletní chrup.

Pro uchovnění jedince trpasličí či králičí velikosti je třeba kromě kladného hodnocení při svodu splnit následující podmínky: Standardní velikostní limit (obvod hrudníku u králičího rázu do 30 cm, u trpasličího do 35 cm); účast na oblastní výstavě či na výstavě se zadáváním čekatelství CAC na území České republiky, a to s výstupním hodnocením nejhůře velmi dobře; pes musí být v době výstavy starší 15ti měsíců; úspěšné splnění libovolného typu zkoušky v rámci zkušebního řádu ČMMJ či kontaktní norování v zahraničí. Co se týče zubního vzorce, tolerována je pouze absence dvou zubů z kategorie P1 či M3.

Mezi vylučující vady patří závažné odchylky zubního skusu a postavení zubů, absence některého ze špičáků či řezáků, nesprávné postavení hrudníku (odsazení) a zápěstního kloubu (tzv. překlubování), vadný ocas, příliš rozvolněné postavení lopatek, absence pálení u černého zbarvení, bílé zbarvení, zbarvení odlišné od povoleného standardu, behaviorální vady ( nadměrná agresivita či bojácnost).

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Český teriér

Český teriér

Jezevčík je ve všech svých varietách natolik vzhledově unikátní, že si jej s jiným psem nesplete téměř nikdo. K určitému zaváhání může dojít při porovnání s českým teriérem, ale spíše z hlediska možné neznalosti poměrně vzácného plemene, kterým tento teriér, vyšlechtěný v České republice relativně nedávno, celosvětově doposud je. Exteriérem hlavy se český teriér výrazně liší, společnou mají obě plemena tělesnou konstituci, při preferenci krátkých nohou a prodlouženého trupu.

Dandie dinmont terier

Dandie dinmont terier

Výrazně dlouhým trupem se dále vyznačuje u nás velmi zřídka chovaný Dandie Dinmont teriér, který se pravděpodobně podílel na vzniku drsnosrstého jezevčíka. V porovnání s jezevčíkem se dnes liší nejen v mnoha vzhledových odlišnostech, ale i zcela rozdílnou povahou. Oproti tvrdohlavému a svéhlavému jezevčíkovi je tento teriér bezmezně vlídným psem. Společně s jezevčíkem sdílí negativní úděl v podobě častých bolestivých problémů s meziobratlovými ploténkami.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Krátkonohý, dobře osvalený pes nízkého, podlouhlého vzrůstu, s bdělým výrazem v obličeji, celkově působící kompaktním dojmem. Navzdory krátkým končetinám velmi hbitý.

Důležité proporce:

Vzájemný poměr mezi délkou trupu a výškou v kohoutku činí 1 ku 1,7 – 1,8 (měřeno při odstupu od země v jedné třetině kohoutkové výšky).

Pozn. k výšce

Jezevčík: Obvod hrudníku více než 35 cm.

Jezevčík trpasličí: Obvod hrudníku více než 30 cm až 35 cm (měřeno u jedinců, kteří dosáhli 15-ti měsíců věku a více).

Jezevčík králičí: Obvod hrudníku až 30 cm (měřeno u jedinců, kteří dosáhli 15-ti měsíců věku a více).

Pozn. k hmotnosti Horní hmotnostní hranice: 9,5 kg.
Srst:

Tři varianty osrstění.: Krátkosrstá, drsnosrstá, dlouhosrstá.

Specifikace krátkosrsté varianty: Krátká, velmi hustá, lesklá, k tělu přiléhající, na omak tvrdá, s absencí holých míst. Ocas je zcela, avšak ne nadměrně porostlý srstí. Pesíky větší délky ze spodní strany ocasu jsou tolerovány.

Specifikace drsnosrsté varianty: Velmi hustá, drátovitá, dobře přilehlá, s bohatou podsadou na celém těle vyjma čenichové partie, obočí a uší. Charakteristickými znaky jsou výrazný vous a chomáčkovité obočí. Uší porostlé kratší a jemnou srstí než zbytek těla. Ocas bohatě porostlý přilehlou srstí.

Specifikace dlouhosrsté varianty: Rovná, lesklá, opatřená bohatou podsadou, k trupu přiléhající. Prodloužená pod krkem a na spodku těla. Zcela nejdelší srst na spodní části ocasu (vlajkovitý tvar), delší praporce srsti rovněž na zadní straně končetin.

Zbarvení:

Tři varianty zbarvení srsti: Jednobarevná, dvoubarevná, skvrnitá. Nos a drápy černé či hnědé, v závislosti na celkovém zbarvení.

Specifikace jednobarevné varianty: Nejvýše hodnocená barva červená, přípustná taktéž červenožlutá a žlutá. U všech odstínů barev se může vyskytovat černá příměs. Nepatrné bílé skvrny jsou nežádoucím, ale nikoliv vylučujícím znakem. Tato barevná varianta je typická pro krátkosrstého, dlouhosrstého i drsnosrstého jezevčíka. U drsnosrstých zástupců plemene je ovšem nejtypičtější zbarvení variující od světlých po tmavé odstíny, připomínající divoké prase či spadlé suché listí.

Specifikace dvoubarevné varianty: Vydatné hnědé či černé zbarvení, obohacené žlutým či rezavohnědým pálením v oblasti nad očima, po stranách čenichu a spodního pysku, dále na vnitřním okraji uší, na hrudníku, z vnitřní a zadní strany končetin, v okolí řitního otvoru, na cca polovině spodní části ocasu a na tlapkách. Pálení nesmí být přehnaně rozsáhlé. Tato varianta je typická pro krátkosrstého, hrubosrstého i dlouhosrstého jezevčíka.

Specifikace skvrnité varianty: Podkladová barva je tmavá, jedná se o černou, červenou či šedou. Preferovány jsou nepravidelně umístěné, adekvátně velké skvrny v barvě šedé či béžové, v závislosti na podkladu. Příliš rozsáhlé skvrny nejsou vítány. Poměr světlého a tmavého zbarvení by měl být navzájem vyvážený. U žíhaného typu je dominantní barvou červená nebo žlutá, doplněny o tmavší žíhání. Skvrnitá varianta je typická pro krátkosrstého, hrubosrstého i dlouhosrstého jezevčíka.

Kůže:

Přilehlá.

HLAVA

Protáhlého tvaru, nikoliv však špičatá.

MOZKOVNA

Nadočnicové oblouky:

Výrazné.

Stop:

Čenich dlouhý a štíhlý. Nosní houba solidně vyvinutá.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Značné délky, adekvátní šíře a síly.

Pysky:

Přilehlé, zakrývající dolní čelist.

Čelisti, zuby:

Obě čelisti dobře vyvinuté, zuby tvoří bezchybný nůžkový skus.

Oči:

Oválného tvaru, střední velikosti, doširoka posazené, temperamentního, avšak kamarádského výrazu, bez náznaků pichlavosti. Zbarvení kolísá od tmavého odstínu červenohnědé k černohnědé. Oči působí zářivě. Skelný výraz, rybí či perleťový nádech barvy u skvrnité varianty psů nejsou preferovány, nicméně zůstávají tolerovány.

Uši:

Nasazené vysoko, spíše více vzadu, dosahující adekvátní délky, zaobleného tvaru, dobře pohyblivé, přední okraj je přilehlý k líci.

KRK

Osvalený, přiměřené délky, jemně klenutý, vysoko nasazený, hrdě nesený. Kůže v hrdelní oblasti je těsně přilehlá, absence laloku.

TRUP

Kohoutek:

Jasně zřetelný.

Hřbet:

Svalnatý a pevný.

Bedra:

Adekvátní délky, osvalená.

Záď:

Přiměřeně dlouhá a široká, lehce skloněná.

Hrudní koš:

Výrazně tvarovaná prsní kost, jasně vystupující. Hrudní koš oválného tvaru, dostatečně prostorný pro uložení vnitřních orgánů. Žebra rozložená do šíře směrem k bedrům, sahající daleko dozadu.

Břicho a slabiny:

Břicho jemně vtažené.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Opatřené silnými kostmi, svalnaté, rovné, tlapy směřují dopředu.

Rameno:

Délka stejná jako u lopatky, navzájem jsou spolu postaveny téměř pravoúhle. Těsně přilehlé k žebrům, zároveň ale dobře pohyblivé.

Lokty:

Absence vbočení či vybočení.

Předloktí:

Krátké, ideálně rovné. Vzdálenost od země dosahuje přibližně třetiny kohoutkové výšky psa.

Zápěstí:

Klouby zápěstí umístěné navzájem blíže než klouby ramenní.

Tlapy hrudních končetin:

Uzavřené, klenuté, s přilehlými prsty a pevnými, pružnými polštářky. Drápy krátké a silné. Nefunkční pátý prst se neodstraňuje.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Svalnaté, rovnoběžně postavené, v adekvátním poměru k hrudním končetinám.

Holeně:

Svalnaté a krátké, postavené pravoúhle ve vztahu ke stehnům.

Stehna:

Okrouhlého tvaru, odpovídající délky, silná a svalnatá.

Kolena:

Široká, silná, značně zaúhlená.

Nárt:

Jemně zahnutý směrem vpřed, relativně dlouhý.

Hlezno:

Výrazně šlachovité.

Tlapy pánevní:

Klenuté, opatřené silnými a tvrdými polštářky. Čtyři přilehlé prsty.

CHODY PSA

Pohyb je dostatečně volný a plynulý, hrudní končetiny sahají výrazně vpřed, pohybujíc se nízko nad zemí. Patrný je silný posun, přičemž typický je lehce pružící přenos do oblasti hřbetní linie. Všechny končetiny jsou zapojeny v souběžném pohybu.

OCAS

Není nasazen nikterak vysoko, pokračováním hřbetní linie. Nošený natažený, s absencí výrazného zatočení, povoleno je mírné zakřivení v poslední třetině jeho délky.

přečteno: 9 932x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
100%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...