Peruánský naháč

Tento pes je velmi přátelský a svou rodinu má velice rád. Je to velký mazel a potřebuje být na blízku svému páníčkovi. Je potřeba ho naučit, aby zvládal být doma sám. S dětmi nemívá problém. 

K cizím lidem bývá nedůvěřivý, proto je také dobrý hlídač, na nově příchozí upozorní štěkáním, ale jinak je to celkem tichý pes, což jistě ocení vaši sousedé. 

Je chytrý a výcvik není tak těžký, i když někdy může být peruánec tvrdohlavý a náladový. Když zvolíte správnou metodu výchovy a výcviku, tak si s ním poradí i začátečník. 

Peruánec je aktivní pes, takže byste měli každý den vyrazit na nějakou delší procházku. Může s vámi třeba chodit i běhat. Je to také fajn parťák na různé výlety do přírody. 

Můžete se s ním věnovat klidně agility, nebo vyzkoušet jeho rychlost v coursingu. Ale při výběru aktivit se fantazii meze nekladou, třeba zjistíte, že peruánec vyniká v jiné kynologické aktivitě. 

Péče o srst u osrstěné variety není složitá, spíše je náročnější starostlivost o kůži u naháče. Co vám může připadat neobvyklé je ochrana krémem s SPF proti slunci. Kůže je citlivé na počasí a je vhodné používat zejména krémy nebo oleje, které ji budou vyživovat a pečovat o ni. 

Každý den zkontrolujte oči a oční okolí, případné nečistoty odstraňte. Jednou za čas zkontrolujte také uši. A rozhodně nezapomínejte na čištění zubů. Plak, který se tvoří na zubech, je potřeba odstraňovat, aby z něj nevznikal zubní kámen. Nejlepší je mechanické čistění zubů kartáčkem s měkkými štětinami a speciální pastou pro psy. 

Psovi byste měli aspoň jednou měsíčně zkontrolovat délku drápků a v případě potřeby je zkrátit. Stříhání drápků často psi nesnáší, a proto na to zvykejte od štěněte. Pokud si na to netroufáte, můžete vyrazit k veterináři nebo do psího salonu, kde vám drápky upraví.

Peruánský naháč má dvě variety, a to bezsrstou a osrstěnou. Osrstěná varieta je pro plemeno důležitá a podporuje rozšíření genetické variability. Aby byl peruánec uznán jako osrstěná varianta, tak musí pocházet ze spojení dvou bezsrstých rodičů. Při chovu není možné spojit dva osrstěné jedince, vždycky musí být jeden bez srsti a druhý naháč. 

Svému psovi byste měli dopřát kvalitní krmivo, aby byl celkově zdravý a prospíval, vždy je potřeba zohlednit věk a také individuální požadavky psa. U peruánců se např. mohou objevit kožní problémy, takže volte hypoalergenní krmivo. 

Pokud budete krmit granulemi, tak vybírejte podle velikosti a také věku. Těmi pro juniory můžete krmit do zhruba 15 měsíců (menší psi dospívají dříve než větší). U granulí je důležité číst složení, abyste poznali, zda jsou kvalitní. Ideální mají vyšší obsah masa méně obilovin, nebo jsou zcela bez nich. 

Můžete také krmit přirozenou stravou tzv. barfem. V takovém případě musíte psovi sami sestavit vyváženou krmnou dávku, takže nejdříve si musíte nastudovat potřebné informace. Do misky servírujete syrové maso, kosti, přílohy a doplňky. 

Peruánec není příliš zatížený nemocemi, při uchovnění se jedinci vyšetřují na dědičné oční vady, potkat je tedy mohou problémy se zrakem, ale stačí vybírat štěně po zdravých rodičích. Dále se mohou objevit kožní problémy, protože neosrstěná varieta má větší požadavky na péči.

Jedná se o plemeno, které má 3 velikostní rázy, ale i ten největší se bez problémů hodí do bytu. Potřebuje žít v těsném kontaktu se svým pánem, tedy měl by mít pelíšek v centru dění, ale stejně bude nejraději trávit čas na vašem gauči nebo v posteli. 

Samozřejmostí je oblékání bezsrsté variety v chladném počasí, ale vzhledem k tomu, že pejsek je nahatý, tak po oblečcích musíte sáhnout při vyšších teplotách než např. u krátkosrstých psů. A takovou specialitou je ochrana kůže před UV zářením, aby se pes nespálil. 

Pokud zvažujete, že byste v budoucnu svého peruánce uchovnili, tak byste na to měli myslet již při pořízení psa. Štěňátko by totiž nemělo mít vylučující vadu z chovu. 

V České republice zaštiťuje plemeno Klub chovatelů naháčů, který stanovuje podmínky přijetí do chovu. Je potřeba absolvovat bonitaci, na které je pes posouzen komisí a pečlivě zhodnocen jeho exteriér a veškeré vady na kráse. Hodnotí se také povaha jedince. Dále je nutné účast alespoň na jedné výstavě vyššího typu (kde se zadává CAC) od věku 12 měsíců, známku si můžete odnést nejhůře velmi dobrá. Povinné je zdravotní vyšetření na dědičné oční vady. 

Aktivní zapojení v chovu je možné od ukončeného 14. měsíce u psů do 50 cm kohoutkové výšky a nad tuto hranici je to od ukončeného 17. měsíce. U fen je horní hranice chovnosti stanovena na 8.rok věku, u psů je neomezená. 

Existuje několik bezsrstých plemen, která jsou ji exteriérem velmi podobná, liší se hlavně velikostí, zemí původu a chomáčky srsti, které se na jejich těle vyskytují.