topovat ověřit
Tosa Inu

Tosa Inu

Tosa inu
100%
Další pojmenování: Japonská doga, Japanese Fighting Dog
Tosa Inu

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina II. - Pinčové, knírači, tzv. plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Sekce 2 - Molossoidní plemena (dogovití psi)
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 260
Země původu: Japonsko
Vznik plemene: 19. století
Průměrná délka života: 10 - 12 roků
Původní využití: Psí zápasy
Využití dnes: Obranář, Rodinný pes
Kluby v ČR:

Klub málopočetných dogovitých plemen psů

Moloss Club CZ

VARIETY PLEMENE Tosa Inu

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách. 

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Tosa inu pochází z dalekého Japonska, a to konkrétně z ostrova Šikoku, kde se nachází přímo provincie Tosa. Přestože předci tohoto plemene se zřejmě účastnili psích zápasů, jejichž historie sahá až do 14. století, tosa vznikla křížením s shikoku s jinýmy plemeny (buldoci, mastifové, němečtí ohaři a dogy) v průběhu 19. století. Pojmenování plemene je jasné, tedy po místě odkud pochází, ale někdy bývá nazývána i japonský mastif.

Původním využitím tosy byly psí zápasy, ale ne takové, jaké si představíte z jiných zemí, kdy psi bojují doslova na život a na smrt. Ty japonské se podobaly sumo zápasům. Tedy psi se při nich neměli kousat do krve, ale cílem bylo povalení protivníka. 

Tosy byly velice oblíbené a jejich tehdejší populaci velmi výrazně poznamenala druhá světová válka, do které se Japonsko zapojilo v předních liniích a nevyšlo z ní vůbec dobře. Plemeno bylo po válce na vymření. Naštěstí díky pár přeživším jedincům a snahám chovatelů se povedlo tento japonský psí klenut zachránit. 

POVAHA

Tosa inu je oddaný obřík. Miluje celou svou rodinu a je na ni velice vázaná. Potřebuje zkušeného páníčka, který z ní vychová vyrovnaného psa. Působí klidným a rozvážným dojmem, nejedná impulzivně. Tosa má silný teritoriální pud, a proto je to přirozeně skvělý hlídač, který dokáže v případě potřeby zasáhnout. Ochrání nejen svou i rodinu, ale i dům. K cizím je tosa nedůvěřivá a pokud si pozvete návštěvu, bude vás pozorovat, jaký k ní máte vztah a její postoj bude následně podobný.

K dětem má vstřícný vztah a bude je chránit stejně jako ostatní členy rodiny. Jejich soužití je nutné mít pod kontrolou zejména kvůli velikosti plemene, protože tosa by mohla malému dítěti ublížit nechtěně svou váhou. Děti musí být od začátku správně vedeny, aby věděly, jak se ke psovi chovat. S ostatními mazlíčky vychází tosa dobře, jelikož lovecký pud nemá vyvinutý. S jinými psy problémy nebývají, jen pokud se jedná o stejné pohlaví, může se projevovat dominantně. 

Správná výchova a výcvik jsou pro tosu velmi důležité. Socializace začíná již u chovatele a vy s ní musíte pokračovat od okamžiku, kdy si štěně přivezete domů. Musíte být důslední, ale nepoužívejte fyzické tresty, protože toto plemeno si všechno pamatuje. Je to inteligentní pes, který se při správně zvoleném způsobu výcviku dobře učí. 

POHYB

Možná by se mohlo zdát, že velké plemeno potřebuje obrovské množství pohybu. Ale opak je pravdou, tosa je poměrně přizpůsobivá a spokojená se svým pánem. Má ráda procházky a rozhodně je potřeba vyrazit každý den na jednu delší třeba do blízkého parku.

Jako moloss se tosa nehodí na typické kynologické aktivity, pod kterými si většina představí agility či dog frisbee. Využívá se ovšem jako služební plemeno u bezpečnostních složek a slouží např. k vyhledávání drog. Vyzkoušet tedy můžete např. poměrně nový nosework (práce nosem). 

Ač by vás to možná hned nenapadlo, tosa může být vedena jako canisterapeutický pes a můžete společně pomáhat, kde to bude potřeba.

PÉČE

Vzhledem ke krátké srsti není tosa na péči o ni náročná. Stačí mít doma kartáč na krátkou srst, nebo gumové hřbílko. Pročesat můžete jednou za 10 dní. V době línání pak častěji, abyste zachytili uvolněné chlupy. Koupání není potřeba, jen v případě, že se pes ušpiní nebo zapáchá. Pak sáhněte po šamponu, který nevysušuje kůži. Ani pokud se chystáte na výstavu, tak nebudete muset provádět žádnou speciální úpravu. V tomto mají majitelé krátkosrstých plemen psů výhodu.

Vzhledem k tomu, že má tosa povislé uši, tak si na první pohled nevšimnete, že je v nich něco v nepořádku, proto je vhodné při pravidelném česání vždy boltce kontrolovat. Pokud se vám něco nezdá, je nejlepší navštívit veterinárního lékaře. Každý den byste měli otírat ospalky z oččního okolí. Zmínit musíme i péči o dutinu ústní, i když velká plemena nemají takové sklony k tvorbě zubního kamene jako ta malá. Ideální je podávat přípravek s řasou kelpou, který nepomáhá hygieně. 

Na co byste rozhodně neměli zapomínat, tak to jsou drápy. Je nutné udržovat jejich délku v takovém stavu, aby nekomplikovaly chůzi. Na stříhání drápů budete potřebovat speciální kleště, které seženete v chovatelských potřebách. Musíte stříhat opatrně, abyste nezajeli až do nervu, to je bolestivé a hodně to krvácí. Tosa si pravděpodobně bude drápy samovolně obrušovat, takže je jednou měsíčně zkontrolujte a v případě potřeby zkraťte ty, které to potřebují. 

ZAJÍMAVOSTI

Přestože tosa bývá považována za „bojové plemeno“, protože byla vyšlechtěna ke psím zapasům, nejednalo se k krvavé souboje. Japonské zápasy byly něco způsob suma. Podstatou souboje bylo porazit protivníka a svalit ho na zem, nikoliv jej těžce zranit. Tosy tedy pracovali se svou velkou hmotností. Do soubojů byli pouštěni pouze samci, fenky byly využívány pouze v chovu.

VÝŽIVA

Tosa inu patří k obřím plemenům, u kterých je správná strava zvláště důležitá a můžete díky ní předcházet možným zdravotním komplikacím. Neměli byste proto příliš experimentovat. Pokud se rozhodnete krmit granulemi, víte, že pes dostává všechno, co potřebuje v denní krmné dávce. Musíte ale věnovat dostatek pozornosti výběru správných granulí, aby byly opravdu kvalitní. Jednoznačně se musí jednat o granule vhodné pro velká a obří plemena psů, jsou přizpůsobeny nejen velikostí, ale i složením. Měly by mít snížený obsah obilovin a dostatek masa. Pak musíte ještě zohlednit věk psa. Až do 18–20 měsíců můžete krmit juniorskými granulemi a poté přejít na dospělácké. 

Další možností je barfování, tedy krmení přirozenou stravou ve formě syrového masa, kostí, příloh a doplňků. Barfování ovšem není tak jednoduché, nejdříve si musíte načíst všechny informace, abyste byli schopni sestavit vyvážený jídelníček a váš pes dostal, všechno potřebné. V opačném případě byste mu mohli způsobit nějaký problém, není od věci nechat psovi na barfu jednou za čas udělat krevní testy, abyste zjistili, zda má všechno v normě. Počítejte, že při barfování u takto velkého plemene budete skoro potřebovat menší mrazák jen na jeho maso. 

Tosa inu patří k plemenům, u kterých se může objevit torze žaludku, což je velice vážný život ohrožujícíc stav, při kterém musíte okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. Torzi můžete předcházet správnými stravovacími návyky, ke kterým patří rozdělení denní krmné dávky alespoň do dvou porcí, aby toho najednou pes nesnědl tolik a pak také dodržování klidového režimu po jídle.

Zdraví

Velká plemena se dožívají nižšího průměrného věku a pokud je něco trápí, musíte počítat s tím, že za veterinárního lékaře utratíte větší částku. S tím kalkulujte, už když si psa pořizujete. 

Tosy trápí onemocnění pohybového aparátu, což je vzhledem k jejich velikosti pochopitelné. Nejčastější je dysplazie kyčelního i loketního kloubu. Na DKK se nechávají psi přijímaní do chovu vyšetřit, ale vylučující je až stupeň E. Při výběru štěněte se tedy rozhodně zaměřte na výsledky nejen rodičů, ale i starší generace. Zejména v období růstu, ale klidně celoživotně je vhodné podávat psovi kloubní výživu.

Zmínit musíme i torzi žaludku, ke které má toto plemeno predispozici. Při torzi dojde k zaškrcení přívodu i vývodu žaludku a jedná se o život ohrožující stav, který musí být okamžite operativně řešen veterinárním lékařem. Rozhodně mějte v telefonu kontakt na veterinární pohotovost. Přetočení žaludku můžete předcházet správnými stravovacími návyky, a to hlavně rozdělením denní dávky do více porcí a dodržování klidového režimu po jídle. Také je vhodné nepodávat krmivo, které příliš nadýmá.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Tosa se hodí spíše pro zkušené páníčky, kteří budou vědět jak na ni, aby z ní vychovali vyrovnaného psa. Ke svému majiteli a celé rodině velmi přilne a potřebuje jim být na blízku. Nehodí se proto pro bydlení v kotci, kde bude od svých lidí odříznutá. 

Je lepší, pokud toto plemeno bydlí v domku se zahradou, kam ho můžete pustit na rychlé vyvenčení. Pozemek je nutné mít kvalitně oplocený a hlavně označený cedulí, že je hlídán psem. Tosa to zvládne i v bytě. Ovšem musíte počítat s tím, že tam bude více nepořádku. Co oceníte vy i vaši sousedi, tak tosa je velmi tiché plemeno a příliš něštěká.

Musí mít svůj pelech, kde může v klidu odpočívat, ale neměla by být odříznutá od veškerého dění. Nenechávejte ji ležet na tvrdém povrchu, protože se jí brzy udělají otlaky v podobě hrubé kůže. Náchylná jsou na to kolena a lokty.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Plemeno tosa inu je v České republice zaštítěno hned dvěma chovatelskými kluby, a to Klubem málopočetných dogovitých plemen psů a Moloss Clubem CZ. Podmínky pro uchovnění jsou v obou klubech totožné. 

Samozřejmostí je, že aby mohl být váš pes uchovněn pod ČMKU, musí mít průkaz původu FCI. Chovatelské ambice doporučujeme zohlednit již při výběru štěněte, které by nemělo mí žádné vady, ale předpoklady pro chov a výstavy.

Pak se musíte zúčastnit bonitace (od 15 měsíců věku), kde jsou posouzeny odbornou komisí nejen exteriérové, ale také povahové rysy každého jedince. Možnou alternativou je také účast na výstavě vyššího typu (kde se zadává titul CAC). Z kruhu si můžete nejhůře odnést známku Velmi dobrá. 

K uchovnění je nutné doložit výsledky vyšetření na dysplazii kyčelního kloubu (DKK). Aby toto vyšetření bylo platné, musíte ho se psem absolvovat nejdříve v 18 měsících věku. Do chovu nejsou přijati psi a feny se stupněm E. 

Do chovu nebudou dále přijati jedinci v barvě černá s pálením, tato barva není přípustná a pokud se ve vrhu narodí takové štěně, je automaticky označeno jako nestandardní. Za další diskvalifikující vady se dle standardu považuje výrazný předkus nebo podkus a bojácnost.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Tosa inu není tolik rozšířená, a proto se dá splést s jinými molossoidními plemeny, které jsou mezi lidmi známější.

Boerboel - búrský buldok

Boerboel - búrský buldok

Búrský buldok není na rozdíl od tosy uznán Mezinárodní kynologickou federací. Idální výška je u psa 66 cm, jako minimum se uvádí 60 cm a maximum není stanoveno, u fen je pak ideál 61 cm a nesmí to být méně než 55 cm. Tosa má kohoutkou výšku min. 60 cm u psů a 55 cm u fen. Boerboel může mít krémově bílou, světle žlutohnědou, červenohnědou a hnědou barvu, dále jsou povoleny všechny odstíny žíhané. Tosa bývá červená, žlutá (ve všech odstínech), meruňková, černá a žíhaná. Rozeznávacím znakem může být ocas, protože o boerboela se v zemích, kde to není zakázáno, kupíruje.

 

Cane corso

Cane corso

Obě plemena patří do stejné (druhé) skupiny FCI. Kohoutková výška cane corso je 64 až 68 cm u psů a 60 až 64 cm u fen, tolerance je 2 cm nahoru i dolů. Tosa má uvedenou minimální výšku, a to 60 cm u psů a 55 cm u fen. Přípustné zbarvení u cane corso je černé, olověně šedé, břidlicové, světle šedé, světle plavé, jelení červeň nebo žíhaná. U žlutých a žíhaných jedinců je dále tmavá maska (černá nebo šedá). Přednost se dává přirozenému ocasu stejně jako u tosy.

Bullmastif

Bullmastif

I bullmastif je uznán Mezinárodní kynologickou federací a patří do druhé skupiny. Velikost psů je 63,5 až 68,5 cm a fenky měří 61 až 66 cm. Typické zbarvení je pro něj žíhané, jelení červeň nebo hnědé. Tlama je černá a směrem k očím se zesvětluje. Vysoko nasazený ocas dosahuje stejně jako u tosy až ke hleznům. Hlavním rozdílem je, že bullmastif má zkrácenou čenichovou partii (jedná se o brachycefalické plemeno), zatímco tosa má tlamu delší.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Velký, robustní pes s důstojným chováním. Má zavěšené uši, kvadratickou tlamu a u kořene silný ocas. 

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: alespoň 60 cm
fenky: alespoň 55 cm
Srst:

Krátká, tvrdá a hustá.

Zbarvení:

Červená, všechny odstíny žluté, meruňková, černá, žíhaná. Připouští se samostatné bílé znaky na hrudi a tlapkách. 

HLAVA

MOZKOVNA

Lebka:

Široká. 

Stop:

Poměrně výrazný. 

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nosní houba je široká a černá. Tlama je přiměřeně dlouhá a hřbet nosu rovný. 

Čelisti, zuby:

Obě čelisti jsou silné. Skus je nůžkový. 

Oči:

Tmavě hnědé oči jsou poměrně malé, a mají důstojný výraz. 

Uši:

Poměrně malé, tenké, jsou nasazené vysoko po stranách hlavy, jsou visící a těsně přiléhající k lícím. 

KRK

Je svalnatý a na hrdle má volnou kůži. 

TRUP

Kohoutek:

Vysoký. 

Hřbet:

Vodorovně probíhající a rovný. 

Bedra:

Svalnatá a široká. 

Záď:

V horní části je lehce zaoblená. 

Hrudní koš:

Hruď je hluboká a široká. Žebra jsou přiměřeně klenutá. 

Břicho a slabiny:

Břicho je dobře vtažené. 

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Plece:

Lopatky jsou uloženy přiměřeně šikmo.

Předloktí:

Silné, rovné a přiměřeně dlouhé. 

Přední nadprstí:

Lehce skloněné, silné. 

Tlapy hrudních končetin:

Mají pevné a dobře uzavřené prsty se silnými a pružnými polštářky. Drápy jsou tvrdé a tmavě pigmentované. 

PÁNEVNÍ KONČETINY

Velmi dobře osvalené. 

Kolena:

Přiměřeně úhlená a silná. 

Hlezno:

Přiměřeně úhlené a silné. 

Tlapy pánevní:

Mají pevné a dobře uzavřené prsty se silnými a pružnými polštářky. Drápy jsou tvrdé a tmavě pigmentované. 

CHODY PSA

Vydatný a synergický. 

OCAS

V nasazení je silný a směrem ke špičce se zužuje. Pokud je volně visící, tak dosahuje až ke hleznu. 

přečteno: 9 636x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
100%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...