Knírač malý

Malý knírač je veselý šibal a ochranářský solida v jednom. Patří mezi dlouhodobě nejoblíbenější plemena nejen v domovském Německu, ale také v Anglii a USA. Zaujme hned na první pohled svým mohutným knírem, jenž mu vysloužil jeho současný název, a nápadným obočím. Obojí mu dodává nezaměnitelný vzhled, stejně jako jeho dvěma větším kolegům – střednímu a velkému knírači. Oproti nim je ale malý knírač lépe ovladatelný a hodí se dobře i do menšího městského bytu. Samozřejmě za předpokladu, že mu poskytneme dostatek pohybu.

Tento veselý a inteligentní pes je o něco klidnější než angličtí teriéři, přitom však nepostrádá jejich příznačnou jiskru a dostatek elánu. Každý správně zadaný úkol je pro tohoto pracanta vítanou výzvou. Malý knírač je akčním extrovertem, který nezkazí žádnou legraci. Vytknout mu lze snad jedině jistou tvrdohlavost. Ke své lidské smečce si vytváří úzké pouto a je velmi oddaný. Citlivě vnímá dění v ní, spory v rodině na něj nepůsobí dobře, mohou být dokonce spouštěčem zvýšené nervozity u psa.

Typický zástupce tohoto plemene je srdnatý a nebojácný, opravdový psí hrdina. Je to velký pes v malém těle, což ho může v kontaktu s jinými psy občas dostat do potíží. Zpravidla vystupuje v kontaktu s nimi nadmíru odvážně a sebejistě. Ba co víc, pokud jsou vyprovokováni, můžou někteří malí knírači, zejména při nedostatečné socializaci ve štěněčím věku, vykazovat ochotu k účasti na vzájemné potyčce s jinými psy.

Malý knírač je za každých okolností skvělým a nesmlouvavým hlídačem. K cizím lidem je rezervovaný. Nepatří mezi psy, kteří by případného zloděje radostně uvítali oblízáním obličeje a výzvou ke hře. Když chce, dokáže být navzdory malému vzrůstu dost hlasitý, což možná nepotěší některé sousedy. S dětmi vychází při správném vedení obou zúčastněných stran skvěle, záhy se stává jejich věrným přítelem a kumpánem.

Vzhledem k původnímu využití k lovu hlodavců přetrvává u zástupců tohoto plemene lovecký instinkt a jejich soužití s drobnějšími domácími mazlíčky může být poněkud problematické. Chovat zároveň s malým kníračem například křečky nebo morčata a nechat je spolu o samotě je více než riskantní. Jestliže obývá naši domácnost kočka, je nutné ji s pejskem důkladně seznamovat od jeho útlého štěněčího věku.

Ačkoliv je tento pes malý nejen podle názvu a často se tak stává společníkem obyvatel městských bytů, nejedná se o žádného polštářového povaleče. Malý knírač přímo prahne po akci, pravidelný pohyb a mentální stimulace jsou pro něj naprosto nezbytnou součástí každodenního života. Je proto vhodný pouze do aktivní rodiny, která mu poskytne dlouhé procházky a spoustu zábavy ve formě psích sportů a výcviku různých triků. Představuje ideálního společníka pro někoho, kdo hledá malého sportovního psa i do nepohody.

Zástupci tohoto plemene bývají často neunavitelní a nadšení aportéři, kteří i v pokročilém věku přinášejí svému pánovi míček doslova do umdlení. Díky svému nadšení pro akci a bystrosti se uplatňují v mnoha sportovních disciplínách. Agility je pro malého knírače to pravé, stejně jako obedience, různé zkoušky poslušnosti, zejména pachové zkoušky. Vzhledem k nadprůměrně dobrému čichu jsou knírači využíváni bezpečnostními složkami při vyhledávání drog.

Vzhledem ke své vysoké inteligenci se malý knírač učí rychle. Jedinou překážkou při výcviku může představovat jeho svéhlavost, kvůli které je třeba se občas obrnit obrovskou trpělivostí a za pomoci vhodného přístupu ji minimalizovat. Ujedou-li nám nervy a budeme na tohoto psa hrubí, bude si to dlouho pamatovat. Při zachování striktně pozitivních metod, v kombinaci s patřičnou důsledností, je malý knírač schopen naučit se s dokonalostí sobě vlastní reagovat na dlouhou řádku povelů. Sklízí úspěchy při všemožných zkouškách poslušnosti a dovedností, neboť pro tohoto psa naprosto sedí definice „malý, ale šikovný“.

Malý knírač je pes, jenž patří do domu či do bytu, po bok svých pánů. Při dlouhodobém umístění ve venkovním prostředí je ohroženo jeho zdraví. Zástupci tohoto plemene inklinují při trvalém vystavení nízkým teplotám k onemocněním urinální soustavy různého stupně závažnosti. Navíc by byl venku pes po většinu času izolován od své lidské smečky, což je v přímém rozporu s jeho životní potřebou být s rodinou v úzkém kontaktu a vždy se včas ocitnout ve středu aktuálního dění.

Již od brzkého věku zvykáme našeho psa na pravidelnou péči o srst. Malý knírač líná pouze minimálně, což je skvělou zprávou pro všechny, kteří si zakládají na co nejmenším výskytu chlupů válejících se všude po bytě. Osrstění však vyžaduje specifickou údržbu, aby byl zachován jeho perfektní vzhled a kondice. Psa kartáčujeme alespoň jednou týdně, pokud má měkčí srst, i v častějších intervalech. Vhodnými pomůckami jsou drátěný hřeben a kartáč.

Zvláštní pozornost vyžaduje největší pýcha malého knírače – jeho impozantní vous. Zkontrolujeme po každém krmení, zda na něm neulpěly zbytky jídla, pokud je znečištěn, srst v těchto místech opatrně očistíme.

Několikrát ročně, zpravidla v půlročním či čtvrtročním intervalu, je zapotřebí srst upravit tzv. trimováním. To spočívá v důsledném vytrhání starých odumřelých chlupů po směru jejich růstu. U malého knírače by se s touto procedurou mělo začít již ve štěněčím věku, nejpozději ve věku šesti měsíců, kdy už došlo k výměně srsti. K průběžné úpravě srsti kromě oblastí vousu a končetin používáme tzv. trimovací nůž, který je vedle strojku a nůžek nezbytnou pomůckou každého chovatele knírače.

Jelikož nepovedená úprava srsti může vzhled psa značně negativně ovlivnit, zatímco správně provedený střih má za výsledek dokonce i zvýraznění požadovaného barevného odstínu, není od věci se obrátit na profesionální kadeřnický salon pro psy. Zvláště, máme-li výstavní tendence. Pes musí být zvykán na manipulaci s jeho srstí už od štěněte, taková průprava nás v budoucnu ušetří mnoha starostí.

Nedílnou součástí péče o psa je pravidelná kontrola ušního zvukovodu a odstraňování přebytečných chlupů z těchto tělesných partií. Pečujeme o psí chrup, a to buď mechanickým čištěním zubů speciální pastou a kartáčkem několikrát týdně, nebo přidáním čistícího přípravku do vody. Nezapomínáme také na odměňování psa ve formě žvýkacích pamlsků, které mají také čistící efekt. Drápky stříháme pravidelně, aby nedošlo k jejich přerůstání, které následnou péči o ně pouze komplikuje, neboť při zanedbání v tomto ohledu dochází k prorůstání cévy stále blíže ke špičce drápku.

Dnešní oficiálně uznávané barevné variety malého knírače prodělaly postupně dosti komplikovaný vývoj. Zcela původně, na počátku formování dnešní podoby plemene, byl běžný výskyt různobarevných štěňat dvou stejně barevných rodičů, z nichž se pouze obtížně vybírali jedinci odpovídající kýženému barevnému standardu. Nešvarem oblíbené variety pepř a sůl byly dlouhou dobu bílé znaky odlišné velikosti. Část chovatelů se je snažila prosadit do standardu, ale neuspěla. Černo-stříbrná varieta, která není povolena u středního ani velkého knírače, byla uznána až podstatně později, v průběhu 80. let 20. století. Tehdy se stalo součástí standardu rovněž bílé zbarvení malého knírače.

Za zmínku stojí také fakt, že malý knírač je v USA řazen mezi teriéry, což je pro nás vzhledem k historickému kontextu poněkud nezvyklé.

Krmivo vybíráme s rozvahou, neboť právě správná výživa představuje základní stavební kámen pro adekvátní vývoj psa ve štěněčím věku a závisí na něm jeho pevné zdraví v průběhu celého života. U chovatele, od něhož si štěně pořizujeme, se ještě před převzetím psa informujeme o konkrétním druhu krmiva, kterým byl náš nový pejsek doposud stravován. Alespoň v prvních dnech jeho pobytu u nás krmíme štěně stejně, jako bylo do té doby zvyklé. Jestliže se rozhodneme pro změnu krmiva, přimícháváme nové krmivo do původního postupně, abychom pejskovi nezpůsobili náhlou změnou nepříjemné trávicí potíže.

Kromě v současnosti nejvíce preferovaného granulovaného krmiva můžeme zvolit stravu ve formě masových konzerv nebo kapsiček pro psy nebo barfování (krmení syrovým masem). Většina chovatelů psů tyto dvě formy potravy pro psy libovolně kombinuje a míchá dohromady, názory na zdravotní prospěch psa při takové praxi se ale různí. Strava připravovaná doma je poněkud problematická z hlediska obtížnosti odměření krmné dávky s obsahem potřebného množství nezbytných živin v denní dávce.

V případě malého knírače hraje z hlediska finanční náročnosti pořizování krmiva pozitivní úlohu malá velikost psa. Tím spíše bychom měli zapomenout na jakákoliv podezřele levná pseudokrmiva ze supermarketů a dopřát svému psímu mazlíčkovi nejkvalitnější dostupné krmivo na trhu. Vzhledem k jeho relativně malým nárokům na denní dávku krmiva nás jeho stravování ani tak rozhodně nezruinuje. Zajistíme mu tak dobrou zdravotní kondici a dostatek energie pro každý nový vzrušující den plný aktivit.

Průměrná délka života: 14 let.

Malí knírači se všeobecně těší dobrému zdraví. Někteří zástupci plemene se dokonce dožívají nadprůměrného věku. Jsou známi jedinci, kteří se dožili úctyhodných osmnácti let. Přesto byl u malého knírače, stejně jako u ostatních psích plemen, zaznamenán výskyt určitých chorob ve vyšší míře. Jedná se o souhrn několika očních onemocnění (šedý zákal, entropium, progresivní retinální atropie), von Willebrandovu nemoc (psí podoba hemofilie) a obtíže s ledvinovými kameny, na které je malý knírač více náchylný.

Zodpovědní chovatelé se dlouhodobě snaží udržovat a zlepšovat zdravotní kondici plemene cíleným výběrem chovných jedinců, kteří jsou prosti jakýchkoliv dědičně předávaných onemocnění či nežádoucích odchylek od požadovaného standardu. V obdobích zvýšené popularity plemene přesto bohužel došlo k porušení této praxe v podobě nevhodného křížení. To mělo za následek vyšší výskyt některých zmiňovaných chorob, jež jsou geneticky podmíněny, u dalších generací plemene.

Malý knírač je díky své velikosti ideálním psem do městského bytu, ale nemyslete si, že je to lenoch, který se s vámi bude jen válet na gauči. Pokud bydlí v bytě, potřebuje alespoň jednu delší procházku denně, na které se mu budete aktivně věnovat, nebo třeba můžete vyrazit do parku aportovat. 

Může samozřejmě bydlet i v domku se zahradou, ale není to pes, který může bydlet venku. Potřebuje být v blízkém kontaktu se svou rodinou, aby psychicky nestrádal. Zahradu ocení a může si na ní hrát společně s dětmi. Jejich soužití bývá bezproblémové a knírač je má rád. 

Aby z knírače vyrostl vyrovnaný pes, tak je nutná důsledná socializace. Někdy může být tvrdohlavý, takže potřebuje páníčka, který si s ním poradí a bude vědět, jak na něj. Při zanedbané výchově nebude knírač milým společníkem. 

Podmínkou pro řádné uchovnění psa je úspěšné absolvování bonitace, která představuje klíčový nástroj pro zachování kvalitního chovu plemene. Bonitace je organizována příslušným chovatelským klubem. Mohou se jí zúčastnit zdraví psi starší patnácti měsíců, kteří absolvovali klubovou výstavu s výsledkem nejhůře velmi dobře. Každý pes musí mít dobře čitelné tetovací číslo nebo čip. Během bonitace je pes odborně posuzován bonitační komisí, která je pod záštitou Klubu chovatelů kníračů České republiky složena alespoň ze dvou členů – rozhodčího pro exteriér a příslušného poradce chovu.

V rámci bonitace je posuzován exteriér psa, ale také povahové vlastnosti daného jedince. Je hodnoceno chování psa v průběhu bonitačního řízení. Pes se musí chovat klidně a nekonfliktně při posuzování zevnějšku ze strany komise, které obnáší jak pohyb v kruhu, tak i změření jeho tělesných proporcí a prohlídku chrupu. Součástí povinné zkoušky povahy jsou rovněž modelové situace, v nichž jsou sledovány reakce psa na větší skupinu lidí a na výstřel ze vzdálenosti 20 metrů. Tzv. zkouška odvahy je nepovinnou součástí bonitace. Obnáší modelové přepadení a zadržení s protiútokem.

Mezi vylučující vady patří u malého knírače jakékoliv vrozené vývojové vady, nesprávný skus zubů (podkus, předkus, skus zkřížený), výrazně vadné držení těla, nevyhovující druh osrstění, zbarvení srsti neodpovídající standardu, odchylky od standardem stanovené větší než 2 cm, behaviorální abnormality (přílišná bázlivost, nedůvěřivost, nervozita nebo agresivita).