topovat ověřit
Knírač malý

Knírač malý

Zwergschnauzer
100%
Další pojmenování: nemá
Knírač malý

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.
Skupina II. - Pinčové, knírači, tzv. plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Sekce 1 - Pinčové a knírači
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 183
Of. zkratka plemene v ČR: KM
Země původu: Německo
Vznik plemene: 19. století
Průměrná délka života: 12 - 15 roků
Původní využití: Krysař, hlídač
Využití dnes: Vyhledávání drog, Hlídací pes, Agility, Obedience, poslušnost psa, Aktivní pes, Domácí mazlíček, Společenský pes, Rodinný pes
Kluby v ČR:

Klub chovatelů kníračů (KCHK)

VARIETY PLEMENE Knírač malý

Barevné variety malého knírače: pepř a sůl, černá s černou podsadou, čistě bílá s bílou podsadou a černo-stříbrná.

Střední a velký knírač jsou dle FCI klasifikována jako samostatná psí plemena.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Prastaré předky malého knírače bychom nalezli mezi loveckými pinčovitými psy, kteří se v průběhu staletí postupně více či méně diferenciovali v závislosti na oblasti výskytu. V Anglii byli z původních pinčů vyšlechtěni teriéři. Ti měli často stejné uplatnění jako kontinentální pinčové, velmi oblíbení na území dnešního Německa. Mezi běžně vykonávané činnosti těchto psů patřilo lovení hlodavců. K tomuto účelu byli používáni i pinčové, z nichž vznikli dnešní velcí, střední a malí knírači.

Podoba pinčů chovaných v Německu se dlouho lišila oblast od oblasti. V jižním Německu se tradičně uplatňovali pinčové velkého vzrůstu s vydatnou srstí coby psi místních farmářů i řezníků. Avšak zcela nejstarším a patrně nejuniverzálněji využívaným pinčem byl pes středního vzrůstu, jenž je zobrazen již na obrazech malířských mistrů z 15. a 16. století. Kromě využití k eliminaci hlodavců ve stájích a přilehlých prostorách sloužili tito psi jako věrní a spolehliví hlídači. Často doprovázeli vozky na jejich cestách, což vyžadovalo značnou vytrvalost.

Na přelomu 19. a 20. století začala být vyvíjena systematická snaha o vytvoření jednotného plemene malé velikosti, které by přitom nepostrádalo všechny kladné fyzické a povahové atributy příslušející větším kníračům. V té době stále existovala řada různorodých typů těchto psů, kteří se nápadně lišili jak ve velikostních proporcích, tak strukturou srsti. U zrodu malého knírače stál kromě zástupců větších rázů knírače také opičí pinč a malý hladkosrstý pinč. Spekuluje se i o vlivu pudla.

Zatímco střední knírač byl již v roce 1879 oficiálně představen na prestižní výstavě psů v Hannoveru, přičemž standard tohoto plemene byl vyhotoven o rok později, malý knírač si coby samostatné a jednotné plemeno musel na svou chvíli slávy ještě nějaký ten rok počkat. Též dnešní pojmenování plemene bylo pevně ukotveno až mnohem později. Ještě ve dvacátých letech 20. století byl malý knírač běžně označován jako drsnosrstý hrubosrstý pinč. Především po 2. světové válce získalo plemeno značnou popularitu.

POVAHA

Malý knírač je veselý šibal a ochranářský solida v jednom. Patří mezi dlouhodobě nejoblíbenější plemena nejen v domovském Německu, ale také v Anglii a USA. Zaujme hned na první pohled svým mohutným knírem, jenž mu vysloužil jeho současný název, a nápadným obočím. Obojí mu dodává nezaměnitelný vzhled, stejně jako jeho dvěma větším kolegům – střednímu a velkému knírači. Oproti nim je ale malý knírač lépe ovladatelný a hodí se dobře i do menšího městského bytu. Samozřejmě za předpokladu, že mu poskytneme dostatek pohybu.

Tento veselý a inteligentní pes je o něco klidnější než angličtí teriéři, přitom však nepostrádá jejich příznačnou jiskru a dostatek elánu. Každý správně zadaný úkol je pro tohoto pracanta vítanou výzvou. Malý knírač je akčním extrovertem, který nezkazí žádnou legraci. Vytknout mu lze snad jedině jistou tvrdohlavost. Ke své lidské smečce si vytváří úzké pouto a je velmi oddaný. Citlivě vnímá dění v ní, spory v rodině na něj nepůsobí dobře, mohou být dokonce spouštěčem zvýšené nervozity u psa.

Typický zástupce tohoto plemene je srdnatý a nebojácný, opravdový psí hrdina. Je to velký pes v malém těle, což ho může v kontaktu s jinými psy občas dostat do potíží. Zpravidla vystupuje v kontaktu s nimi nadmíru odvážně a sebejistě. Ba co víc, pokud jsou vyprovokováni, můžou někteří malí knírači, zejména při nedostatečné socializaci ve štěněčím věku, vykazovat ochotu k účasti na vzájemné potyčce s jinými psy.

Malý knírač je za každých okolností skvělým a nesmlouvavým hlídačem. K cizím lidem je rezervovaný. Nepatří mezi psy, kteří by případného zloděje radostně uvítali oblízáním obličeje a výzvou ke hře. Když chce, dokáže být navzdory malému vzrůstu dost hlasitý, což možná nepotěší některé sousedy. S dětmi vychází při správném vedení obou zúčastněných stran skvěle, záhy se stává jejich věrným přítelem a kumpánem.

Vzhledem k původnímu využití k lovu hlodavců přetrvává u zástupců tohoto plemene lovecký instinkt a jejich soužití s drobnějšími domácími mazlíčky může být poněkud problematické. Chovat zároveň s malým kníračem například křečky nebo morčata a nechat je spolu o samotě je více než riskantní. Jestliže obývá naši domácnost kočka, je nutné ji s pejskem důkladně seznamovat od jeho útlého štěněčího věku.

POHYB

Ačkoliv je tento pes malý nejen podle názvu a často se tak stává společníkem obyvatel městských bytů, nejedná se o žádného polštářového povaleče. Malý knírač přímo prahne po akci, pravidelný pohyb a mentální stimulace jsou pro něj naprosto nezbytnou součástí každodenního života. Je proto vhodný pouze do aktivní rodiny, která mu poskytne dlouhé procházky a spoustu zábavy ve formě psích sportů a výcviku různých triků. Představuje ideálního společníka pro někoho, kdo hledá malého sportovního psa i do nepohody.

Zástupci tohoto plemene bývají často neunavitelní a nadšení aportéři, kteří i v pokročilém věku přinášejí svému pánovi míček doslova do umdlení. Díky svému nadšení pro akci a bystrosti se uplatňují v mnoha sportovních disciplínách. Agility je pro malého knírače to pravé, stejně jako obedience, různé zkoušky poslušnosti, zejména pachové zkoušky. Vzhledem k nadprůměrně dobrému čichu jsou knírači využíváni bezpečnostními složkami při vyhledávání drog.

PÉČE

Vzhledem ke své vysoké inteligenci se malý knírač učí rychle. Jedinou překážkou při výcviku může představovat jeho svéhlavost, kvůli které je třeba se občas obrnit obrovskou trpělivostí a za pomoci vhodného přístupu ji minimalizovat. Ujedou-li nám nervy a budeme na tohoto psa hrubí, bude si to dlouho pamatovat. Při zachování striktně pozitivních metod, v kombinaci s patřičnou důsledností, je malý knírač schopen naučit se s dokonalostí sobě vlastní reagovat na dlouhou řádku povelů. Sklízí úspěchy při všemožných zkouškách poslušnosti a dovedností, neboť pro tohoto psa naprosto sedí definice „malý, ale šikovný“.

Malý knírač je pes, jenž patří do domu či do bytu, po bok svých pánů. Při dlouhodobém umístění ve venkovním prostředí je ohroženo jeho zdraví. Zástupci tohoto plemene inklinují při trvalém vystavení nízkým teplotám k onemocněním urinální soustavy různého stupně závažnosti. Navíc by byl venku pes po většinu času izolován od své lidské smečky, což je v přímém rozporu s jeho životní potřebou být s rodinou v úzkém kontaktu a vždy se včas ocitnout ve středu aktuálního dění.

Již od brzkého věku zvykáme našeho psa na pravidelnou péči o srst. Malý knírač líná pouze minimálně, což je skvělou zprávou pro všechny, kteří si zakládají na co nejmenším výskytu chlupů válejících se všude po bytě. Osrstění však vyžaduje specifickou údržbu, aby byl zachován jeho perfektní vzhled a kondice. Psa kartáčujeme alespoň jednou týdně, pokud má měkčí srst, i v častějších intervalech. Vhodnými pomůckami jsou drátěný hřeben a kartáč.

Zvláštní pozornost vyžaduje největší pýcha malého knírače – jeho impozantní vous. Zkontrolujeme po každém krmení, zda na něm neulpěly zbytky jídla, pokud je znečištěn, srst v těchto místech opatrně očistíme.

Několikrát ročně, zpravidla v půlročním či čtvrtročním intervalu, je zapotřebí srst upravit tzv. trimováním. To spočívá v důsledném vytrhání starých odumřelých chlupů po směru jejich růstu. U malého knírače by se s touto procedurou mělo začít již ve štěněčím věku, nejpozději ve věku šesti měsíců, kdy už došlo k výměně srsti. K průběžné úpravě srsti kromě oblastí vousu a končetin používáme tzv. trimovací nůž, který je vedle strojku a nůžek nezbytnou pomůckou každého chovatele knírače.

Jelikož nepovedená úprava srsti může vzhled psa značně negativně ovlivnit, zatímco správně provedený střih má za výsledek dokonce i zvýraznění požadovaného barevného odstínu, není od věci se obrátit na profesionální kadeřnický salon pro psy. Zvláště, máme-li výstavní tendence. Pes musí být zvykán na manipulaci s jeho srstí už od štěněte, taková průprava nás v budoucnu ušetří mnoha starostí.

Nedílnou součástí péče o psa je pravidelná kontrola ušního zvukovodu a odstraňování přebytečných chlupů z těchto tělesných partií. Pečujeme o psí chrup, a to buď mechanickým čištěním zubů speciální pastou a kartáčkem několikrát týdně, nebo přidáním čistícího přípravku do vody. Nezapomínáme také na odměňování psa ve formě žvýkacích pamlsků, které mají také čistící efekt. Drápky stříháme pravidelně, aby nedošlo k jejich přerůstání, které následnou péči o ně pouze komplikuje, neboť při zanedbání v tomto ohledu dochází k prorůstání cévy stále blíže ke špičce drápku.

ZAJÍMAVOSTI

Dnešní oficiálně uznávané barevné variety malého knírače prodělaly postupně dosti komplikovaný vývoj. Zcela původně, na počátku formování dnešní podoby plemene, byl běžný výskyt různobarevných štěňat dvou stejně barevných rodičů, z nichž se pouze obtížně vybírali jedinci odpovídající kýženému barevnému standardu. Nešvarem oblíbené variety pepř a sůl byly dlouhou dobu bílé znaky odlišné velikosti. Část chovatelů se je snažila prosadit do standardu, ale neuspěla. Černo-stříbrná varieta, která není povolena u středního ani velkého knírače, byla uznána až podstatně později, v průběhu 80. let 20. století. Tehdy se stalo součástí standardu rovněž bílé zbarvení malého knírače.

Za zmínku stojí také fakt, že malý knírač je v USA řazen mezi teriéry, což je pro nás vzhledem k historickému kontextu poněkud nezvyklé.

VÝŽIVA

Krmivo vybíráme s rozvahou, neboť právě správná výživa představuje základní stavební kámen pro adekvátní vývoj psa ve štěněčím věku a závisí na něm jeho pevné zdraví v průběhu celého života. U chovatele, od něhož si štěně pořizujeme, se ještě před převzetím psa informujeme o konkrétním druhu krmiva, kterým byl náš nový pejsek doposud stravován. Alespoň v prvních dnech jeho pobytu u nás krmíme štěně stejně, jako bylo do té doby zvyklé. Jestliže se rozhodneme pro změnu krmiva, přimícháváme nové krmivo do původního postupně, abychom pejskovi nezpůsobili náhlou změnou nepříjemné trávicí potíže.

Kromě v současnosti nejvíce preferovaného granulovaného krmiva můžeme zvolit stravu ve formě masových konzerv nebo kapsiček pro psy nebo barfování (krmení syrovým masem). Většina chovatelů psů tyto dvě formy potravy pro psy libovolně kombinuje a míchá dohromady, názory na zdravotní prospěch psa při takové praxi se ale různí. Strava připravovaná doma je poněkud problematická z hlediska obtížnosti odměření krmné dávky s obsahem potřebného množství nezbytných živin v denní dávce.

V případě malého knírače hraje z hlediska finanční náročnosti pořizování krmiva pozitivní úlohu malá velikost psa. Tím spíše bychom měli zapomenout na jakákoliv podezřele levná pseudokrmiva ze supermarketů a dopřát svému psímu mazlíčkovi nejkvalitnější dostupné krmivo na trhu. Vzhledem k jeho relativně malým nárokům na denní dávku krmiva nás jeho stravování ani tak rozhodně nezruinuje. Zajistíme mu tak dobrou zdravotní kondici a dostatek energie pro každý nový vzrušující den plný aktivit.

Zdraví

Průměrná délka života: 14 let.

Malí knírači se všeobecně těší dobrému zdraví. Někteří zástupci plemene se dokonce dožívají nadprůměrného věku. Jsou známi jedinci, kteří se dožili úctyhodných osmnácti let. Přesto byl u malého knírače, stejně jako u ostatních psích plemen, zaznamenán výskyt určitých chorob ve vyšší míře. Jedná se o souhrn několika očních onemocnění (šedý zákal, entropium, progresivní retinální atropie), von Willebrandovu nemoc (psí podoba hemofilie) a obtíže s ledvinovými kameny, na které je malý knírač více náchylný.

Zodpovědní chovatelé se dlouhodobě snaží udržovat a zlepšovat zdravotní kondici plemene cíleným výběrem chovných jedinců, kteří jsou prosti jakýchkoliv dědičně předávaných onemocnění či nežádoucích odchylek od požadovaného standardu. V obdobích zvýšené popularity plemene přesto bohužel došlo k porušení této praxe v podobě nevhodného křížení. To mělo za následek vyšší výskyt některých zmiňovaných chorob, jež jsou geneticky podmíněny, u dalších generací plemene.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Podmínkou pro řádné uchovnění psa je úspěšné absolvování bonitace, která představuje klíčový nástroj pro zachování kvalitního chovu plemene. Bonitace je organizována příslušným chovatelským klubem. Mohou se jí zúčastnit zdraví psi starší patnácti měsíců, kteří absolvovali klubovou výstavu s výsledkem nejhůře velmi dobře. Každý pes musí mít dobře čitelné tetovací číslo nebo čip. Během bonitace je pes odborně posuzován bonitační komisí, která je pod záštitou Klubu chovatelů kníračů České republiky složena alespoň ze dvou členů – rozhodčího pro exteriér a příslušného poradce chovu.

V rámci bonitace je posuzován exteriér psa, ale také povahové vlastnosti daného jedince. Je hodnoceno chování psa v průběhu bonitačního řízení. Pes se musí chovat klidně a nekonfliktně při posuzování zevnějšku ze strany komise, které obnáší jak pohyb v kruhu, tak i změření jeho tělesných proporcí a prohlídku chrupu. Součástí povinné zkoušky povahy jsou rovněž modelové situace, v nichž jsou sledovány reakce psa na větší skupinu lidí a na výstřel ze vzdálenosti 20 metrů. Tzv. zkouška odvahy je nepovinnou součástí bonitace. Obnáší modelové přepadení a zadržení s protiútokem.

Mezi vylučující vady patří u malého knírače jakékoliv vrozené vývojové vady, nesprávný skus zubů (podkus, předkus, skus zkřížený), výrazně vadné držení těla, nevyhovující druh osrstění, zbarvení srsti neodpovídající standardu, odchylky od standardem stanovené větší než 2 cm, behaviorální abnormality (přílišná bázlivost, nedůvěřivost, nervozita nebo agresivita).

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Český teriér

Český teriér

Svým výrazným vousem a obočím může český teriér leckomu připadat jako malý knírač. Odhlédneme-li ovšem od hlavové partie, zarazí nás tento pes svým poněkud prodlouženým tělem. Český teriér patří mezi krátkonohé teriéry. Tělesné proporce se tedy u obou plemen výrazně liší. Zatímco pro malého knírače je typická kvadratická stavba těla, český teriér má kratší končetiny a vyznačuje se obdélníkovým tělesným formátem.

Knírač střední

Knírač střední

S kým jiným lze zaměnit knírače snadněji než opět s kníračem? Malý a střední knírač se liší pouze svou velikostí, rozložení jejich tělesných proporcí se jinak shoduje. Zatímco malý knírač má kohoutkovou výšku v rozmezí od 30 do 35 cm, jeho středně velký kolega dorůstá do výšky mezi 45 a 50 cm. Hmotnostně střední knírač převyšuje malého knírače minimálně o 6 kg.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Malý pes elegantního vzhledu, drsnosrstý, poněkud podsadité postavy. Je dokonalou zmenšeninou větších kníračů, postrádá jakékoliv nedostatky spojené s miniaturizací.

Důležité proporce:

Délka trupu psa a jeho výška v kohoutku se přibližně shodují, což zajišťuje na první pohled dobře patrnou kvadratickou stavbu těla.

Délka hlavy psa měřená od špičky čenichu k týlnímu hrbolu se shoduje s jednou polovinou délky psího hřbetu.

Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 32,5 cm tolerance: +2,5 cm, -2,5 cm
fenky: 32,5 cm tolerance: +2,5 cm, -2,5 cm
Hmotnost:
psi 6 kg tolerance: +2 kg, -2 kg
fenky: 6 kg tolerance: +2 kg, -2 kg
Srst:

Tvrdá, drátovitá, dosti hustá, opatřená vydatnou podsadou. Krycí srst musí být adekvátně dlouhá, drsná a těsně přilehlá k tělu. Je prosta zvlnění i rozježení. V ušní a čelní partii dorůstá menší délky než na zbytku těla. Na všech končetinách je o něco měkčí než jinde na těle. Typickým a nezaměnitelným znakem knírače je jeho nepříliš jemný vous na tlamě a rovněž výrazné obočí nad očima.

Zbarvení:

Existují čtyři barevné variety malého knírače: pepř a sůl, černá s černou podsadou, čistě bílá s bílou podsadou a černo-stříbrná.

U barevné variety pepř a sůl je preferován středně barevný odstín se stejnoměrně rozloženým zbarvením, důležité je zřetelné pepření krycí srsti a výskyt šedé podsady. Povoleny jsou barevné odstíny široké škály, od stříbřitě šedé po tmavě ocelovou šeď. Vždy musí být přítomna zřetelná tmavá maska, korespondující harmonicky s daným odstínem. Nežádoucí je výrazný výskyt bílé na hlavě, hrudi či končetinách.

Černo-stříbrná varieta je opatřena černou podsadou a krycí srstí stejné barvy. Černé musí být také čelo, vnější část uší a šíje psa. V oblasti na lících, nad očima, na vousech, v hrudní partii zepředu, na hrdle, na tlapkách, na nadprstí předních končetin, na vnitřní straně zadních končetin a okolo řitního otvoru jsou umístěny bílé znaky, přičemž na hrudi mají podobu dvou trojúhelníků.

Kůže:

Těsně přilehlá.

 

HLAVA

MOZKOVNA

Lebka:

Protaženého tvaru, mohutná, ale zároveň poplatná celkové robustnosti psa. Týlní hrbol není silně vystouplý, čelo je ploché. Absence vrásek.

 

Stop:

V kontrastu s nápadným obočím je jasně vyjádřen.

 

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Zakončena tupým klínem.

 

Pysky:

Pevně a hladce přilehlé, černě pigmentované. Koutky jsou uzavřené.

 

Čelisti, zuby:

Čelisti silné, opatřené v dospělosti kompletním, jasně bílým chrupem o 42 zubech. Příkladný nůžkový skus.

 

Líce:

Nesmí být přespříliš silně vyvinuté a narušovat typický tvar hlavy, žvýkací svaly jsou však dostatečně silné.

 

Oči:

Oválného tvaru, velikosti střední, uložené tak, že směřují vpřed. Barvy tmavé, energického výrazu.

 

Víčka:

Dobře přilehlá.

 

Uši:

Tvaru písmene V, překlopené, nesené stejnoměrně a nasazené relativně vysoko. Vnitřní okraj ucha by měl přiléhat k líci.

 

KRK

Krční partie se vyznačuje ušlechtilostí. Krk je dobře osvalený a silný, avšak zároveň štíhlý, ušlechtile klenutý, velikostně odpovídající celkovému vzrůstu psa. Přechod v kohoutek je pozvolný a harmonický.

TRUP

Horní linie:

Patrný je lehký pokles směrem dozadu.

Kohoutek:

V rámci horní linie je jejím nejvyšším bodem.

Hřbet:

Krátký, jemně spáditý.

Bedra:

Silná, krátká, značné hloubky. Kompaktní vzhled psa zajišťuje krátká vzdálenost kyčle a nejspodnějšího žeberního oblouku.

Záď:

Lehce zaoblená.

Předhrudí:

Výrazné.

Hrudní koš:

Hrudník je přiměřeně široký, žebra ploše klenutá. Hruď se vyznačuje oválným průřezem a délkou až k úrovni loktů.

Břicho a slabiny:

Břicho adekvátně vtažené.

Spodní linie:

Patrné elegantní prohnutí ve spodní linii.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Z přední strany rovné, mohutné, navzájem umístěny v dobré vzdálenosti od sebe.

Plece:

Lopatka uložená šikmo, skloněná dozadu, pevně přilehlá k hrudníku, solidně osvalená.

Nadloktí:

Osvalené a silné, přilehlé k trupu.

Lokty:

Dobře přilehlé. Absence vbočení či vybočení.

Předloktí:

Rovné, silné a svalnaté.

Zápěstí:

Silné.

Přední nadprstí:

Silné, zepředu svislé, ze strany nepatrně šikmo umístěné.

Tlapy hrudních končetin:

Okrouhlého tvaru, krátké, opatřené pevně sevřenými prsty a silnými polštářky, tzv. kočičí tlapka. Drápy černé.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Svalnaté, nejsou posazeny příliš úzce. Při pohledu ze strany je patrné jejich šikmé postavení, ze zadní strany jsou rovnoběžné.

Stehna:

Dobře osvalená, široká, střední délky.

Kolena:

Absence vbočení či vybočení.

Nárt:

Krátký nárt, kolmo k zemi postavený.

Hlezno:

Zřetelně zaúhlené a silné. Absence vtočení či vytočení.

Tlapy pánevní:

Krátké, opatřené pevně sevřenými, klenutými prsty a silnými polštářky. Drápy černé.

CHODY PSA

Pohyb je pln pružnosti, elegance a volnosti. U hrudních končetin je zřetelné výrazné kmitání vpřed. Posun vychází z oblasti pánevních končetin. Končetiny se pohybují směrem dopředu zároveň, při zachování pevnosti hřbetní oblasti, vazů a kloubů.

OCAS

Dříve většinou kupírován, nyní ponecháván přirozený. Nesen šavlovitě či srpovitě zahnutý.

přečteno: 6 441x
Budeme rádi, když toto plemeno ohodnotíte :-)
100%
Co Vás zaujalo? Chybí Vám zde něco?
Napište komentář...