logo
porovnání velikostí
Pes vhodný ...
pro začátečníky
Pes vhodný pro začátečníky

Některá plemena se dají jednodušeji vychovat, a proto se hodí i pro naprosté začátečníky, kteří nikdy neměli psa. Existují ovšem i psí plemena, jejichž výcvik je obtížný, a proto potřebují zkušeného pána, protože začátečník by mohl napáchat ve výchově mnoho škod. 

Toto plemeno je vhodné pro lidi, kteří vědí, co péče o psa obnáší a ideálně mají již předešlou zkušenost s výchovou či výcvikem.

do bytu
Pes vhodný do bytu

Do bytu se hodí zejména malá a střední plemena. I někteří ze zástupců větších psů mohou být v bytě spokojeni za předpokladu, že jim poskytnete dostatek pohybu. Ale je nutné počítat s častějším úklidem kvůli nepořádku, který takový pes způsobí.

Plemeno se příliš nehodí pro držení v bytě, šťastnější bude v rodinném domě se zahradou.

pro pobyt venku
Pes vhodný na zahradu

Některá plemena psů se hodí k domu se zahradou a pro celoroční pobyt venku. Potřebují ovšem dostatek pozornosti svého pána a není možné, aby byli celý den zavření v kotci bez jakéhokoliv pohybu. Ven se naopak nehodí zejména malí a krátkosrstí psi.

Tohoto psa můžete přes den nechat venku na zahradě a vlastní boudou nepohrdne, ale bydlet by měl doma.

pro alergiky
Pes vhodný pro alergiky

Vybrat toho správného psa pro alergika není jednoduché. Hypoalergenní pes neexistuje, ale jsou plemena, která mají zvláštní srst, jež obsahuje méně alergenů. Paradoxně se většinou jedná o dlouhosrsté chundelaté psy. Uvažovat lze i o naháčích.

Toto plemeno není pro alergiky vůbec vhodné.

pro seniory
Pes vhodný pro seniory

Pro seniory jsou vhodná plemena psů s klidnější povahou, která se dají snadno vychovat a budou jim dělat společníka při odpočinku i procházce, tedy psi, kteří se přizpůsobí jejich životnímu stylu. 

Toto plemeno není vhodné pro seniory.

k dětem
Pes vhodný k dětem

Někteří psi děti vyloženě milují a nechají si od nich líbit všechno, ti jsou vhodným adeptem na ideálního rodinného psa. Existují ovšem i plemena, která se k dětem příliš nehodí. Zda bude soužití dětí a psů harmonické, záleží především na výchově obou stran. 

Toto plemeno miluje děti a při dobré výchově má s nimi výborný vztah.

k jiným psům
Pes vhodný k jiným psům

Některá plemena jsou velmi přátelská a dobře se snáší s ostatními psy. Skamarádí se i s náhodným kolemjdoucím pejskem na ulici. Jiná jsou v kontaktu s ostatními psy spíše odtažitá, nebo mají v oblibě pouze jedince stejného plemene.

Toto plemeno se s ostatními psy snese, ale vyloženě jejich společnost nevyhledává. Se psy, které zná již dlouho, za předpokladu dobré výchovy vychází.

 

ke kočkám
Pes vhodný ke kočkám

Kočku a psa máme zaškatulkované jako nepřátele. Ne vždy to tak musí být. Existují psi, kteří při dobré výchově mohou mít kočku či jiné domácí zvíře za nejlepšího přítele. Hodně záleží právě na socializaci. Některá plemena se ovšem k žádným jiným zvířatům nehodí zejména kvůli silnému loveckému pudu.

Tento pes se s kočkami dokáže tolerovat, ale vše záleží na výchově.

na psí sporty
Pes vhodný na psí sporty

Existují psí plemena, která se pro psí sporty přímo narodili a milují jakoukoliv aktivitu. Jiná psí plemena se ovšem kvůli tělesné konstituci, horší vycvičitelnosti či povaze pro takové vyžití vůbec nehodí. 

Tento pes je nadšenec do veškerých aktivit, a proto se hodí i pro psí sporty.

na dlouhé tratě
Pes vhodný na dlouhé tratě

Existuje mnoho plemen, která se hodí na delší tratě a budou se svým pánem nadšeně běhat, dělat mu společníka u kola či při dlouhých procházkách. Svou výdrží mohou překvapit někteří malí psi, kteří vás budou rádi doprovázet kamkoliv a navíc jsou skladní.

Tento pes zbožňuje dlouhé procházky a rád vám bude dělat parťáka při běhání, u kola či na túrách.

Přizpůsobivost
snáší samotu
Jak pes snáší samotu

Každý pes miluje společnost svého pána. Některá plemena jsou na člověka tak fixována, že samotu snáší velmi špatně a mohou mít dokonce sklony k ničení prostředí. Jiní psi naopak poslušně vydrží čekat, než se jejich páníček vrátí z práce. Hodně záleží také na výchově.

Tento pes při dostatečné výchově vydrží doma sám po nezbytně nutnou dobu.

chladné počasí
Jak pes snáší chladné počasí

Některá plemena kvůli své velikosti či typu srsti nejsou vůbec vhodná do chladného počasí, protože by mohla prostydnout. Jiní psi naopak zimu milují a nemají problém ani s celoročním pobytem venku v kotci.

Tento pes miluje chladné počasí a při nižších teplotách začne ožívat, může celoročně pobývat venku.

teplé počasí
Jak pes snáší teplé počasí

Existují psi, kteří zbožňují teplé počasí a jsou schopní se vyhřívat na sluníčku. Musíte je dokonce hlídat a v případě potřeby zajistit, aby šli do stínu. Jiná plemena ovšem preferují chladnější počasí, mohou být i náchylnější na přehřátí a před sluncem se budou schovávat ve stínu.

Toto plemeno teplé počasí vydrží, ale pro odpočinek bude vyhledávat chladnější místo ve stínu.

citlivost
Jak je pes citlivý

Někteří psi jsou velmi citliví a potřebují jemné zacházení a výcvik prostřednictvím pozitivní motivace. Při jejich výchově musíte být důslední, ale ne hrubí. Jiným plemenům naopak nevadí, pokud je okřiknete. Každý pes je ovšem jiná osobnost a vždy záleží na socializaci a výchově. 

Tento pes je citlivý, ale zbytečné přecitlivělosti se bát nemusíte.

Vycvičitelnost
učenlivost
Jak je pes učenlivý

Některá psí plemena jsou velmi učenlivá a vzhledem k tomu se skvěle hodí pro výcvik a psí sporty. U jiných plemen ovšem není ani základní výcvik jednoduchý, protože jsou paličatí a nechtějí jen bezhlavě plnit povely.

Tento pes se učí dobře.

inteligence
Jak hodně je pes inteligentní

Každé plemeno má jiné přednosti, někteří psi jsou velmi inteligentní a učenliví, díky tomu se hodí na mnohé kynologické aktivity. Jiná plemena naopak vysokou inteligencí neoplývají, nijak jim to ovšem nebrání ve vykonávání pozice vašeho nejlepšího přítele. 

Toto plemeno je velmi chytré.

žvýkací pud
Jak hodně pes rád kouše věci

Jsou psi, kteří milují kousání bot, a proto je nemůžete nechat v blízkosti svých nových bot, protože by je určitě zničili. Jiná plemena o vaše osobní věci či nábytek nejeví zájem a vystačí si se svými hračkami. Záleží na tom, jak budete důslední při výchově psa.

Tento pes sice rád žvýká, ale pokud vymezíte hranice a dopřejete mu dostatek hraček, tak se o své věci bát nemusíte.

lovecký pud
Jak má pes silný lovecký pud

Alespoň malý lovec se nachází asi v každém psovi, jsou ovšem taková plemena, která kvůli této lovecké vášni nemůžete pustit na volno na neoploceném pozemku, protože byste riskovali útěk za zvěří. To, jak pes bude na ostatní zvířata reagovat, můžete částečně ovlivnit i výchovou.

Toto plemeno má lovecký pud vyvinutý, ale omezí se spíše na prohánění ptáků, záleží ovšem na vaší výchově.

štěkání a vytí
Jak hodně pes štěká

Štěkot je pro psy přirozený, každopádně si musíte uvědomit, že celodenní štěkání psa v bytě bude sousedům jistě nepříjemné. Přestože jsou plemena, která štěkají více, tak lze hlasový projev vašeho čtyřnohého mazlíčka ovlivnit i výchovou. 

Tento pes štěká celkem hodně, ale důslednou výchovou to jde zvládnout.

energie
Jak je pes energický

Každý pes má jiné množství energie. Některá plemena jsou doslova neunavitelná, i když se budete snažit sebevíc, tak dříve odpadnete vy a váš pes bude mít stále energie na rozdávání. Jiní psi se unaví po klasické procházce, pak se prospí a jsou znovu připraveni na další aktivitu.

Tento pes má mnoho energie, takže mu musíte vymyslet dostatek aktivit, abyste jej unavili.

hravost
Jak je pes hravý

Většina psů je dost hravá, takový aport patří k oblíbené činnosti mnoha plemen. Najdou se ale i takoví psi, kteří budou veškerou hru sledovat z pohodlí svého pelíšku a nezapojí se do ní. Dokonce ani krabice plná hraček tyto typy nezlomí.

Tento pes má rád jen určité hry, pokud zjistíte, které to jsou, tak si jej získáte.

hlídač
Jaký je pes hlídač

Jsou plemena, která mají předpoklad být dobrými hlídači, ale pokud chcete, aby opravdu hlídali, tak je vhodné to podpořit výcvikem. Na druhou stranu zejména malá plemena sice nevzbuzují příliš respektu, ale často vás na nově příchozího upozorní štěkotem. Dalším typem jsou psi, kteří každého přivítají bez ohledu, zda je to cizí, nebo známý člověk.

Tento pes má předpoklad pro to, být skvělým hlídačem.

potřeba cvičit
Jak hodně potřebuje pes cvičit

Některá plemena jsou snadno vycvičitelná, takže jejich výcviku nemusíte věnovat moc času a základní povely se snadno naučí i doma. Jiní psi ovšem potřebují cvičit neustále a hlavně pravidelně, již od štěněčího věku je vhodné navštěvovat cvičák, kde se pes naučí základní poslušnosti a vy, jak jej správně ovládat.

Tento pes se dá dobře vycvičit, ve štěněčím věku je vhodné navštěvovat školu na cvičišti.

Zdraví a péče
línání
Jak hodně pes líná

Každé plemeno líná, ať již více, nebo méně, ale pokud si pořídíte psa, tak se chlupům nevyhnete. Některá plemena línají pouze v období výměny srsti, jiná pouští chlupy po celý rok. Pokud se rozhodnete pro pořízení takového psa, tak musíte počítat s častějším úklidem.

Toto plemeno líná zejména v době výměny srsti, na chlupy však narazíte i během roku.

slintání
Jak hodně pes slintá

Existují plemena, která jsou proslulá častým slintáním. Většina psů ovšem běžně příliš neslintá a zvýšené produkce slin se můžete dočkat v případě, že konzumujete něco dobrého, co by chutnalo i vašemu čtyřnohému kamarádovi. 

U tohoto plemene se nemusíte bát zvýšené produkce slin.

snadná péče
Jak snadno se o plemeno pečuje

Každý pes má své potřeby, péče o některá plemena je náročnější, a to zejména pokud se jedná o dlouhosrsté psy, kteří se musí každý den vyčesávat. Jiná plemena potřebují ke spokojenosti mnoho pohybu a u dalších může být zase nezbytný výcvik. 

Péče o toto plemeno je snadná.

zdraví
Jak je pes zdravý

S každým plemenem jsou spjaté jiné typické nemoci, které jsou často přenášené geneticky, a proto se do chovu vybírají jedinci, kteří mají v pořádku vyšetření na tyto choroby. Běžnou nemocí se váš pes ovšem může nakazit i v parku při venčení od ostatních psů.

Tohoto psa nemoci příliš netrápí.

sklon k obezitě
Jak je pes náchylný k obezitě

Některá plemena psů mají sklony k obezitě, takže jim musíte dopřát kvalitní stravu, dostatek pohybu a nepřekrmovat je. Jiní psi naopak mohou sníst cokoliv a stejně si udrží štíhlou postavu. Je všeobecně známé, že tendence k přibírání na váze se může objevit po kastraci, ale vždy záleží na konkrétním jedinci.

U tohoto plemene se může objevit lehká nadváha, ale stačí mu dostatek pohybu a vyběhá to.

Ostatní
popularita
Jak je pes oblíbený

Na světě existuje mnoho plemen, některá jsou velmi oblíbená a jejich zástupce můžete potkat na každém rohu. Jiná plemena nejsou tak běžná nebo jsou dokonce vzácná. Při výběru psa rozhodně zapátrejte i mezi neznámými plemeny, třeba vás některé z nich osloví.

Toto plemeno není v České republice tak populární.

velikost
Jak je pes velký

Existují miniaturní a naopak i velcí psi. Každé plemeno má svoje klady i zápory. Malí psi jsou skladní, hodí se skvěle i do bytů a navíc mohou všude chodit s vámi. Velká plemena potřebují větší prostor, takže jsou vhodná spíše k domku se zahradou.

Tento pes patří k zástupcům velkých plemen.

Appenzellský salašnický pes

Appenzellský salašnický pes

Appenzeller senenhund
Další pojmenování: Appenzell

ZÁKLADNÍ INFORMACE

Klasifikace F.C.I.:
Skupina II. - Pinčové, knírači, tzv. plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 46
Of. zkratka plemene v ČR: APZ
Země původu: Švýcarsko
Vznik plemene: 19. století
Původní využití: Pastevecký a hlídací pes
Využití dnes: Rodinný pes, Aktivní pes, Služební pes, Hlídací pes, Pracovní pes, Pasení, ovčácký pes, Střežení stád, Agility, Frisbee, Flyball, Obedience, poslušnost psa
Kluby v ČR:

Klub švýcarských salašnických psů (http://www.kssp.cz/

VARIETY PLEMENE APPENZELLSKÝ SALAŠNICKÝ PES

Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách.

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Historie appenzella je spjata s ostatními švýcarskými salasnickými psy a nesahá příliš hluboko. Zmínky o chovu appenzellů pocházejí až z konce 19. století, ale psi podobného typu žili ve Švýcarsku již mnohem dříve. Předky salašnických psů mohou být molossové, kteří se do této oblasti dostali už před 2000 lety s Římany, nebo jednotlivá plemena vznikla z alpských psů, kteří zde žili vždy. 

Každopádně úplně první zmínku konkrétně o appenzellovi nalezneme v díle Tierleben der Alpenwelt, které pochází z roku 1853 a kde je plemeno stručně popsáno. Největším chovatelem své doby byl Max Sieber, který vytvořil chovatelskou základnu tohoto plemene.

V roce 1896 byl appenzell popsán jako samostatné plemeno. O dva roky později byl již vystavován na první mezinárodní výstavě psů ve Winterthuru. V roce 1906 byl ve Švýcarsku založen první klub appenzellů. Mezníkem byl rok 1914, kdy byl sepsán první platný standard plemene. 

Existují celkem 4 plemena salašnických psů a každé pojmenováno podle oblasti, odkud pochází. Pro appenzellského salašnického psa jsou domovinou kantony Appenzell.

POVAHA

Appenzell je skvělý rodinný společník, je to veselý, učenlivý a inteligentní pes. Jeho posláním bylo strážit stáda a pánův majetek, takže hlídání je pro něj přirozené a je v tom velmi dobrý. Pokud se mu něco nezdá, tak vás přivolá hlasitým štěkotem. K cizím lidem je velmi nedůvěřivý, což vyplývá z toho, že je to výborný hlídač. 

S pánem si vytvoří pevný vztah a dokáže s ním dobře spolupracovat. Výborně vychází s dětmi a má je moc rád, ovšem pozor, při hraní s cizími se může objevit jeho přirozený ochranitelský pud, proto mějte vítané návštěvy vždy pod dohledem. Toto plemeno dokáže respektovat i povely, které vycházejí z dětských úst a to za předpokladu, že dítě se psem zachází dobře. 

Vztah k ostatním zvířatům je dobrý, ale je vhodné appenzella již od štěněčího věku zvykat na jejich přítomnost. S ostatními psy většinou nemá problém, ale někteří jedinci jsou temperamentnější a ti mohou vůči ostatním psům projevovat dominanci (zejména samec samci). Obecně platí, že se zvířaty, která s ním sdílejí domácnost, nemá problém, ale vůci cizím může být ostřejší.

Přestože se jedná o dobře vycvičitelné plemeno, tak jeho výchova i výcvik jsou poměrně náročné a měli by si jej proto pořizovat lidé, kteří už mají nějakou zkušenost s chovem psů. Základem pro vyrovnanou povahu je dostatečná socializace od útlého věku. Nový majitel pak pouze naváže na to, kde chovatel skočil. Při výchově musíte být důslední, ale zároveň se psem zacházet citlivě, násilím nic nezmůžete, ale chce to pevnou ruku a vědět, jak na něj.

POHYB

appenzell v pohybuŘíká se, že z rodiny švýcarských salašnických psů je právě appenzell ten, který potřebuje nejvíce pohybu, proto se hodí do aktivní rodiny. Krátké procházky a pobyt o samotě na zahradě jej rozhodně neuspokojí. 

Appenzell potřebuje dostatek aktivit, aby se nenudil. Jedná se o všestranné plemeno, se kterým se můžete věnovat kynologickým disciplínám. Bez problémů může skládat zkoušky z pošlusnosti i specializovaných aktivit. Je mrštný a rychlý, proto se hodí na agility, flyball i dogfrisbee. 

Šťastný bude za jakoukoliv aktivitu, kterou bude moci vykonávat společně s vámi. Je to skvělý parťák při běhání nebo u kola. Se svou rodinou dokáže zdolávat dlouhé túry a velmi rád plave. 

PÉČE

Srst nevyžaduje žádnou speciální péči, stačí jednou za čas pečlivě vykartáčovat. V období línaní budete muset po hřebeni sáhnout častěji, abyste se zbavili přebytečné srsti. Appenzellové milují vodu a moc rádi se koupou, v létě je můžete nechat skotačit ve vodních nádržích, jejich srst pak bude krásně lesklá a vy budete mít doma příjemně unaveného a spokojeného psa. 

U vetších plemen se drápy většinou samovolně obrušují při chůzi po tvrdém povrchu. I tak byste měli jejich stav pravidelně kontrolovat a pokud se vám zdají příliš dlouhé, tak je zkraťte vhodnými nůžkami. Nezapomínejte na pátý prst na předních tlapkách, který není ve styku se zemí a může mít tendence přerůstat.

Toto plemeno příliš netrpí na problémy se zubním kamenem, ale je vhodné proti němu preventivně bojovat a hlídat, zda má váš pes stále zoubky jako perličky.

ZAJÍMAVOSTI

Appenzelllský salašnický pes patří do rodiny 4 švýcarských salašnických plemen, která jsou si velmi podobná a tři z nich dokonce krákosrstá, takže mezi sebou i snadno zaměnitelná. Každé pochází z některé oblasti Švýcarska. Appenzell je ze severovýchodní části, kde se nachází kanton Appenzell (kanton = členský stát). Tento kanton byl později kvůli náboženství rozdělen na dva polokantony (Ausserrhoden a Innerhoden).

 

VÝŽIVA

Správná výživa je důležitá, aby váš pes prospíval po všech stránkách. Krmit můžete granulemi nebo stravou připravovanou doma. Pokud se rozhodnete pro kompletní krmiva, tak to budete mít více méně bez starostí. Dostatek pozornosti byste ovšem měli věnovat výběru těch správných granulí. Je důležité pečlivě číst složení a nenechat se napálit líbivými reklamami. Kvalitní granule mají na prvním místě ve složení maso, pokud je v syrovém stavu, tak musíte počítat s tím, že při jeho zpracování se skutečný objem zmenší tak na jednu třetinu. Dále se zaměřte na granule s nízkým obsahem obilovin nebo zcela bez obilovin, ty jsou totiž jedním z nejčastějších alergenů a způsobují různé potravinové intolerance. 

Při výběru také zohledněte životní stadium psa, granule jsou rozděleny pro štěňata, dospěláky a seniory, a to podle nároků na výživu. Mnoho výrobců také rozlišuje malá, střední a velká plemena, tak nezapomeňte toto všechno brát v potaz.

Pokud chcete mít opravdu přehled o tom, co váš pes sní, tak budete muset připravovat jeho krmení doma. Můžete mu vařit, ale tak přijdou suroviny o mnoho prospěšných látek, které by pak organismu mohly chybět. 

Druhou možností je krmení přirozenou stravou, tedy syrovým masem, kostmi, zeleninou, ovocem atd. Tomuto způsobu stravování psů se říká BARF (z ang. Bones And Raw Food = kosti a syrová strava). Než takto začnete krmit, tak je nutné nastudovat si potřebné informace, protože musíte svému psovi sestavit v určitém časovém úseku vyváženou krmnou dávku, aby dostal vše, co potřebuje.

ZDRAVÍ

Průměrný věk: 12–14 let

Appenzell je zdravé a odolné plemeno. U chovných jedniců se testuje DKK a DLK (dysplazie kyčelního a loketního kloubu), do chovu jsou přijímáni jedinci nejhůře se stupněm C nebo 2. Jedná se o genetická onemocnění, takže pokud se v chovu používají zdraví rodiče, jejich potomci na tom budou stejně. Ovšem genetika je mocná a někdy mohou tyto nemoci přeskočit i generace. Záleží také na zátěži psa a dalších faktorech.

Objevit se může torze (přetočení) žaludku, jedná se o onemocnění, které postihuje psy větších plemen, která mají hlubší hrudník. Dochází k němu po jídle ve spojení s pohybem. Jedná se o vážný stav, který je nutné řešit s veterinárním lékařem. Torzi můžete předcházet tak, že budete psovi podávat několik menších porcí během dne a po jídle jej necháte odpočívat. Také je vhodné, aby pes nehltal a nepil při jídle příliš vody.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Appenzell se hodí jako hlídač k rodinnému domku, může bydlet v kotci, ale neměl by v něm trávit většinu života. Potřebuje být v kontaktu se svou rodinou. Co se týká venčení, tak jej nestačí samotného pustit na zahradu a myslet si, že pes se vydovádí. Appenzell rozhodně potřebuje vaši pozornost, řádnou socializaci a dostatek aktivit.

Péče o toto plemeno není náročnější než o jiná, složitější je jeho výchova, protože appenzell potřebuje důsledného pána a socializaci už od ranného věku. Má velké nároky na pohyb a zaměstnání, musíte je unavit po psychické i fyzické stránce.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Pokud byste chtěli, aby váš appenzell zasáhl do chovu, tak si v první řadě musíte pořídit štěně s průkazem původu a dále je nutné splnit podmínky stanovené klubem (Klub švýcarských salašnických psů). 

Appenzell musí k uchovnění absolvovat bonitaci (chovný svod), a to od věku 18 měsíců. Ještě předtím se jedinec musí zúčastnit dvou výstav – jedna z nich musí být pořádána klubem a druhá musí být národní nebo mezinárodní. Pro potřeby uchovnění se pes nebo fena mohou výstav zúčastnit až od věku 9 měsíců (od třídy mladých).

Pro úspěšnou bonitaci musíte komisi předložit požadovaná zdravotní vyšetření, pro appenzella se jedná o DKK a DLK (dysplazie kyčelních a loketních kloubů). Toto vyšetření se provádí až po 15. měsíci věku a stav kloubů může být hodnocen nejhůře stupněm C a u loketních kloubů stupněm 2. Vyhodnocování rentgenových snímků mohou provádět pouze pověřená pracoviště. 

Další povinností majitele psa je vyhotovení DNA profilu, ten musí mít všichni jedinci, kteří se přijímají do chovu. Bukální stěry se provádí i na samotných bonitacích. 

U appenzellů je omezen počet krytí, u psů je to maximálně 7 úspěšných krytí za kalendářní rok. Chovná fena může mít 1 vrh za kalendářní rok. Chovnost psa je doživotní a u feny končí 8. rokem věku. 

Psi musí mít obě varlata vyvinutá a plně sestouplá v šourku.

MOŽNÁ ZÁMĚNA

Appenzell má typické trikolorní zbarvení a splést si ho můžete snad jen s ostatními švýcarskými salašnickými psy, kteří všichni náleží do skupiny II. FCI. Z řady zřetelně vyčnívá snad jen bernský salašnický pes, který je narozdíl od svých kolegů dlouhosrstý.

Velký švýcarský salašnický pes

Appenzellský salašnický pes -

Toto plemeno je největší zástupce ze skupiny švýcarských salašnických psů. Jeho kohoutková výška se pohybuje od 65 do 72 cm u psů a od 60 do 68 cm u fen. Je tedy vyšší než appenzell. Pro obě plemena je typické trikolorní zbarvení a právě proto může snadno dojít k jejich záměně.

Entlebuchský salašnický pes

Appenzellský salašnický pes -

Naopak entlebuchský salašnický pes je menší a zároveň i nejmenší představitel skupiny, jeho kohoutková výška je 44 až 50 cm a 42 až 48 cm u fen. I entlebuch má trojbarevnou srst.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Jedná se o tříbarevného středně velkého psa, který má téměř čtvercový rámec těla. Je svalnatý, hbitý, pohyblivý s harmonickými proporcemi a chytrým výrazem v obličeji.

Důležité proporce:

Kohoutková výška je k délce těla v poměru 9 : 10, přičemž trup je podsaditý není příliš dlouhý. Další důležitou proporcí je délka tlamy vzhledem k mozkovně v poměru 4 : 5.

Výška:
Ideální kohoutková výška psi: 54 cm    tolerance: +2 cm, -2 cm
fenky: 52 cmm    tolerance: +2 cm, -2 cm
Pozn. k výšce:

Tolerance 2 cm v obou směrech.

Pozn. k hmotnosti:
Hmotnost standard neuvádí.
Srst:

Patrová, pevná a přiléhající. Krycí srst je lesklá a hustá. Podsada je hustá v barvě černé, šedé nebo hnědé a neměla by prosvítat. Lehce zvlněné srst může být jen na kohoutku, pokud se objeví na hřbetě, tak je tolerována, ale jedná se o nežádoucí jev.

Zbarvení:

Základní je černá nebo havranově hnědá barva se symetrickými znaky ve hnědočervené a bílé barvě. Malé hnědočervené odznaky se objevují nad očima, na lících, hrudi vlevo i vpravo v oblasti ramene) a na končetinách. Hnědočervená barva je vždy mezi černou či havranově hnědou a bílou. Bílá by měla být lysina, která bez přerušení probíhá od temene přes hřbet nosu, tlamu může obepínat úplně nebo jen částečně. Dále se objevuje od brady přes hrdlo až na hruď, a to bez přerušení. Bílou můžeme také vidět na tlapách a špičce ocasu. Toleruje se bílá skvrna na šíji či bílá polovina límce. také se toleruje průběžný tenký límec, ale není žádoucí.

HLAVA

Lehce klínovitá, ale velikostí je v poměru k tělu.

MOZKOVNA

lebka:

Plochá. Nejširší je mezi ušima a směrem k tlamě se zužuje. Týlní hrbol je málo vyjádřený.

Čelová rýha:

Středně vyvinutá.

Stop:

Málo vyjádřen.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nosní houba je u černého psa černá a u havranově hnědého hnědá, ale nejlépe tmavá. Tlama je středně silná a stejnoměrně se zužuje, ale není špičatá. Hřbet nosu je rovný a dolní čelist silná.

Pysky:

Přiléhající a suché. Koutky nejsou vidět. Pigmentace je učerných psů černá a u havranově hnědých hnědá, ale tmavá.

Čelisti, zuby:

Skus je pravidelný nůžkový a toleruje se i klešťový. Chrup je silný a měl by být úplný. Dále se toleruje jeden chybějící či zdvojení PM1 (třeňový zub) a chybějící M3 (3. stoličky).

Líce:

Velmi málo vyjádřené.

Oči:

Nevystupují, jsou poměrně malé a mají mandlový tvar a živý výraz. Vůči nosu jsou postavené poněkud šikmo. Barva očí je u černého psa tmavě hnědá a hnědá, u havranově hnědého tmavě pigmentovaná.

Víčka:

Přiléhají a učerného psa jsou černá, u havranově hnědého by měla být ideálně tmavě pigmentovaná.

Uši:

Jsou nasazené poměrně vysoko a široce, jsou visící, v klidu přiléhají k lícím, mají trojúhelníkový tvar a na špičce jsou zaoblené. Při zvýšené pozornosti psa jsou uši pozvednuté a otočené směrem dopředu. Při pohledu zepředu a shora tvoří hlava společně s ušima nápadný trojúhelník.

KRK

Silný, suchý a spíše krátký.

TRUP

Kompaktní a silný.

Hřbet:

Pevný, rovný a středně dlouhý.

Bedra:

Dobře osvalená a krátká.

Záď:

Poměrně krátká, ale ploše pokračuje ve hřbetní linii.

Předhrudí:

Výrazné.

Břicho a slabiny:

Málo vtažené.

KONČETINY

Mají silnou a suchou stavbu kostí.

HRUDNÍ KONČETINY

Dobře osvalené a při pohledu zepředu jsou rovné a rovnoběžné, nejsou postaveny příliž úzce.

Plece:

Lopatky jsou dlouh a šikmo uložené.

Nadloktí:

Jsou stejně dlouhá jako lopatky, nebo o něco málo kratší. S lopatkou svírají úhel, který není příliš tupý.

Lokty:

Dobře přiléhají.

Předloktí:

Rovná a suchá.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Dobře osvalené, zezadu jsou rovné a rovnoběžné a nejsou postaveny příliš úzce. Zaúhlení působí poněkud strmě, ale to je pro toto plemeno typické.

Stehna:

Dlouhá a s pánevní kostí svírají poměrně malý úhel.

Kolena:

Poměrně otevřená.

Paspárky:

Musí se odstranit s výjimkou zemí, kdeje to zakázáno zákonem.

Nárt / zanártí:

Zadní nadprstí jsou svislá a postavená paralelně. Jsou delší než přední. Nejsou vytočená ven ani vbočená dovnitř.

Hlezno:

Lýtka jsou suchá a dobře osvalená, stejně dlouhá nebo o něco kratší než stehna. Hlezno je postavené poměrně vysoko.

Tlapy pánevní:

Krátké, mají silné, těsně přiléhající prsty a polštářky.

CHODY PSA

Pohyb vepředu je prostorný a vzadu je silný posun. Při pohledu zezadu i zepředu se končetiny v klusu pohybují rovnoběžně.

OCAS

Středně dlouhý, silný a hustě osrstěný ocas je nasazen vysoko, Na jeho spodní straně je kratší srst. V pohybu je nesen stočený nad zádí, a to ke straně nebo uprostřed. V klidu je tolerován i volně visící a různého tvaru nesení.

přečteno: 1 258x