Appenzellský salašnický pes

Appenzell je skvělý rodinný společník, je to veselý, učenlivý a velice inteligentní pes. Jeho posláním bylo strážit stáda a pánův majetek, takže hlídání je pro něj přirozené a je v tom velmi dobrý. Pokud se mu něco nezdá, tak vás přivolá hlasitým štěkotem. K cizím lidem je spíše nedůvěřivý, což vyplývá z toho, že je to výborný hlídač. 

S pánem si vytvoří pevný vztah a dokáže s ním výborně spolupracovat. V dobrém vychází s dětmi a má je moc rád, ovšem pozor, při hraní s cizími se může objevit jeho přirozený ochranitelský pud, proto mějte vítané návštěvy vždy pod dohledem. Toto plemeno dokáže respektovat i povely, které vycházejí z dětských úst a to za předpokladu, že dítě se psem zachází dobře.

Vztah k ostatním zvířatům je dobrý, ale je vhodné appenzella již od štěněčího věku zvykat na jejich přítomnost. S ostatními psy většinou nemá problém, ale někteří jedinci jsou temperamentnější a ti mohou vůči ostatním psům projevovat dominanci (zejména samec samci). Obecně platí, že se zvířaty, která s ním sdílejí domácnost, nemá problém, ale vůči cizím může být ostřejší.

Přestože se jedná o dobře vycvičitelné plemeno, tak jeho výchova i výcvik jsou poměrně náročné a měli by si jej proto pořizovat lidé, kteří už mají nějakou zkušenost s chovem psů nebo jsou přirozeně autoritativní a zároveň přátelští. Základem pro vyrovnanou povahu je dostatečná socializace od útlého věku. Nový majitel pak pouze naváže na to, kde chovatel skončil. Při výchově musíte být důslední, ale zároveň se psem zacházet citlivě, násilím nic nezmůžete, ale chce to pevnou ruku a vědět, jak na něj.

Říká se, že z rodiny švýcarských salašnických psů je právě appenzell ten, který potřebuje nejvíce pohybu, proto se hodí do aktivní rodiny. Krátké procházky a pobyt o samotě na zahradě jej rozhodně neuspokojí. 

Appenzell potřebuje dostatek aktivit, aby se nenudil. Jedná se o všestranné plemeno, se kterým se můžete věnovat kynologickým disciplínám. Bez problémů může skládat zkoušky z pošlusnosti i specializovaných aktivit. Je mrštný a rychlý, proto se hodí na agility, flyball i dogfrisbee. 

Šťastný bude za jakoukoliv aktivitu, kterou bude moci vykonávat společně s vámi. Je to skvělý parťák při běhání nebo u kola. Se svou rodinou dokáže zdolávat dlouhé túry a velmi rád plave (všude platí, že výjimky se najdou a můžete narazit i na neplavce, kteří potom rádi běhají spíš kolem břehů vody). 

Srst nevyžaduje žádnou speciální péči, stačí jednou za čas pečlivě vykartáčovat. V období línaní budete muset po hřebeni sáhnout častěji, abyste se zbavili přebytečné srsti. Appenzellové milují vodu a moc rádi se koupou, v létě je můžete nechat skotačit ve vodních nádržích, jejich srst pak bude krásně lesklá a vy budete mít doma příjemně unaveného a spokojeného psa. 

U vetších plemen se drápy většinou samovolně obrušují při chůzi po tvrdém povrchu. I tak byste měli jejich stav pravidelně kontrolovat a pokud se vám zdají příliš dlouhé, tak je zkraťte vhodnými nůžkami. Nezapomínejte na pátý prst na předních tlapkách, který není ve styku se zemí a může mít tendence přerůstat.

Toto plemeno příliš netrpí na problémy se zubním kamenem, ale je vhodné proti němu preventivně bojovat a hlídat, zda má váš pes stále zoubky jako perličky.

Appenzelllský salašnický pes patří do rodiny 4 švýcarských salašnických plemen, která jsou si velmi podobná a tři z nich dokonce krátkosrstá, takže mezi sebou i snadno zaměnitelná. Každé pochází z některé oblasti Švýcarska. Appenzell je ze severovýchodní části, kde se nachází kanton Appenzell (kanton = členský stát). Tento kanton byl později kvůli náboženství rozdělen na dva polokantony (Ausserrhoden a Innerhoden).

Správná výživa je důležitá, aby váš pes prospíval po všech stránkách. Krmit můžete granulemi nebo stravou připravovanou doma. Pokud se rozhodnete pro kompletní krmiva, tak to budete mít více méně bez starostí. Dostatek pozornosti byste ovšem měli věnovat výběru těch správných granulí. Je důležité pečlivě číst složení a nenechat se napálit líbivými reklamami. Kvalitní granule mají na prvním místě ve složení maso, pokud je v syrovém stavu, tak musíte počítat s tím, že při jeho zpracování se skutečný objem zmenší tak na jednu třetinu. Dále se zaměřte na granule s nízkým obsahem obilovin nebo zcela bez obilovin, ty jsou totiž jedním z nejčastějších alergenů a způsobují různé potravinové intolerance. 

Při výběru také zohledněte životní stadium psa, granule jsou rozděleny pro štěňata, dospěláky a seniory, a to podle nároků na výživu. Mnoho výrobců také rozlišuje malá, střední a velká plemena, tak nezapomeňte toto všechno brát v potaz.

Pokud chcete mít opravdu přehled o tom, co váš pes sní, tak budete muset připravovat jeho krmení doma. Můžete mu vařit, ale tak přijdou suroviny o mnoho prospěšných látek, které by pak organismu mohly chybět. 

Druhou možností je krmení přirozenou stravou, tedy syrovým masem, kostmi, zeleninou, ovocem atd. Tomuto způsobu stravování psů se říká BARF (z ang. Bones And Raw Food = kosti a syrová strava). Než takto začnete krmit, tak je nutné nastudovat si potřebné informace, protože musíte svému psovi sestavit v určitém časovém úseku vyváženou krmnou dávku, aby dostal vše, co potřebuje.

Průměrný věk: 12–14 let

Appenzell je zdravé a odolné plemeno. U chovných jedniců se testuje DKK a DLK (dysplazie kyčelního a loketního kloubu), do chovu jsou přijímáni jedinci nejhůře se stupněm C nebo 2. Jedná se o genetická onemocnění, takže pokud se v chovu používají zdraví rodiče, jejich potomci na tom budou stejně. Ovšem genetika je mocná a někdy mohou tyto nemoci přeskočit i generace. Záleží také na zátěži psa a dalších faktorech. Dále chovatelé APZ nepovinně vyšetřují: PL (luxaci patelly), OCD (ramenní kloub), EU (ektopický ureter) a FGF5 (dlouhá srst). 

Ačkoliv máme od chovatelů aplíků informaci, že u tohoto plemene se torze (přetočení) žaludku neobjevuje, tak ji zmíníme. Jedná se o onemocnění, které postihuje psy větších plemen, která mají hlubší hrudník. Dochází k němu po jídle ve spojení s pohybem. Jedná se o vážný stav, který je nutné řešit s veterinárním lékařem. Torzi můžete předcházet tak, že budete psovi podávat několik menších porcí během dne a po jídle jej necháte odpočívat. Také je vhodné, aby pes nehltal a nepil při jídle příliš vody.

Naopak, na co upozorňují chovatelé je to, že by každý starší pes (od cca 9 let) měl podstoupit sono břišní dutiny, zda je v pořádku slezina a celkový stav uvnitř psa, který není z krevního obrazu při preventivní kontrole znatelný.

Appenzell se hodí jako hlídač k rodinnému domku, může bydlet v kotci, ale neměl by v něm trávit většinu života. Potřebuje být v kontaktu se svou rodinou. Co se týká venčení, tak jej nestačí samotného pustit na zahradu a myslet si, že pes se vydovádí. Appenzell rozhodně potřebuje vaši pozornost, řádnou socializaci a dostatek aktivit.

Péče o toto plemeno není náročnější než o jiná, složitější je jeho výchova, protože appenzell potřebuje důsledného pána a socializaci už od ranného věku. Má velké nároky na pohyb a zaměstnání, musíte je unavit po psychické i fyzické stránce.

Pokud byste chtěli, aby váš appenzell zasáhl do chovu, tak si v první řadě musíte pořídit štěně s průkazem původu a dále je nutné splnit podmínky stanovené klubem (Klub švýcarských salašnických psů). 

Appenzell musí k uchovnění absolvovat bonitaci (chovný svod), a to od věku 18 měsíců. Ještě předtím se jedinec musí zúčastnit dvou výstav – jedna z nich musí být pořádána klubem a druhá musí být národní nebo mezinárodní. Pro potřeby uchovnění se pes nebo fena mohou výstav zúčastnit až od věku 9 měsíců (od třídy mladých).

Pro úspěšnou bonitaci musíte komisi předložit požadovaná zdravotní vyšetření, pro appenzella se jedná o DKK a DLK (dysplazie kyčelních a loketních kloubů). Toto vyšetření se provádí až po 15. měsíci věku a stav kloubů může být hodnocen nejhůře stupněm C a u loketních kloubů stupněm 2. Vyhodnocování rentgenových snímků mohou provádět pouze pověřená pracoviště. 

Další povinností majitele psa je vyhotovení DNA profilu, ten musí mít všichni jedinci, kteří se přijímají do chovu. Bukální stěry se provádí i na samotných bonitacích. 

U appenzellů je omezen počet krytí, u psů je to maximálně 7 úspěšných krytí za kalendářní rok. Chovná fena může mít 1 vrh za kalendářní rok. Chovnost psa je doživotní a u feny končí 8. rokem věku. 

Psi musí mít obě varlata vyvinutá a plně sestouplá v šourku.

Appenzell má typické trikolorní zbarvení a splést si ho můžete snad jen s ostatními švýcarskými salašnickými psy, kteří všichni náleží do skupiny II. FCI. Z řady zřetelně vyčnívá snad jen bernský salašnický pes, který je narozdíl od svých kolegů dlouhosrstý.